Jezuité, zbožný zpěv a vzdělanost

Jezuité, zbožný zpěv a vzdělanost

Zbožný zpěv byl dříve chápán jako vhodné zaměstnání duše při bohoslužbě, podobně jako se obvykle doporučoval růženec nebo modlitby k jednotlivým částem mše. V gymnaziálním prostředí se takto rozvinul zvyk zpívat při každodenní ranní mši jednu delší latinskou píseň, jejíž text si studenti zároveň osvojili. Tento peleton písní na čele se sekvencí Stabat Mater dolorosa se tímto způsobem dostal do obecného intelektuálního povědomí. Mizet z něj začal vlastně až ve 20. století.

Mezi koncem 16. a 18. století bylo možné získat středoškolské vzdělání v Brně výhradně u zdejších jezuitů. Jejich kolej s kostelem Nanebevzetí Panny Marie na místě středověkého kláštera a kostela herburek v průběhu 17. a 18. století pokrývala stále větší prostor vnitřního města. Mnoho původně měšťanských domů v okolí bylo vykoupeno nebo darováno, a tak vzniklo jakési město ve městě, velký zastavěný prostor, ohromující ještě na fotografiích z dob asanace městského centra (o rozsahu areálu koleje svědčí i reliéf Brna k roku 1645 na Moravském náměstí).

Fyzická velikost koleje je jakousi hmotnou paralelou jejímu duchovnímu významu. Nejen v dějinách Brna rezonuje jméno jejího rektora v době Třicetileté války P. Martina Středy a podíl jezuitského studentského oddílu na obraně Brna před Švédy. Všichni tito starší studenti jsou jmenovitě doloženi, osudy řady z nich by pak vydaly na samostatný román, nebo alespoň esej. Jenže i rozsah dochovaných písemností, týkajících se brněnské koleje, je tak velký, že jde o téma téměř nezpracovatelné (pokud ano, pak snad jen v případě dobře fungujícího mezioborového týmu v přinejmenším pětiletém horizontu). Podstatně méně okázalé a přitom fascinující jsou dva objemné papírové kodexy foliového formátu. Do nich se ke každému roku zapisovali studenti jezuitského gymnázia, starší matrika eviduje studenty od roku 1630, mladší od roku 1736. Už při letmém nahlédnutí do těchto soupisů je zřejmé, že gymnázium bylo sice početnou (v době kolem roku 1700 zde nacházíme kolem čtyř set studentů), ale přesto stále výběrovou, elitní vzdělávací institucí, jejíž horizont překračoval i hranice tehdejšího brněnského kraje (nejbližší konkurenční školou bylo zřejmě piaristické gymnázium v Mikulově).

Díky dnes už poměrně rozsáhlému výzkumu jsou dobře popsány obecné principy fungování řádu, problematika jeho pastorační i školské činnosti, nebo konečně též každodenní život učitele a žáka (parafrázuji zde takto velmi zajímavou knihu Kateřiny Valentové Bobkové na dané téma). Hudba v různých podobách je s existencí řádu neoddělitelně spjata, ale právě určitá samozřejmost tohoto svazku je příčinou toho, že o konkrétním hudebním dění v určité koleji prameny příliš neinformují.

Unikátně dochovaná drobná knížka, vydaná roku 1741 v Brně, je vítaným prostředníkem k poznání jedné z dobově samozřejmých, dnes už však obtížně srozumitelných situací. K běžnému provozu středních škol patřila ještě v 19. století běžně každodenní krátká mše (čtená, missa lecta), která předcházela výuce (jako bývalý student církevního gymnázia jsem měl možnost podobnou situaci zažívat téměř osm let, nicméně už v poreformní podobě mešní liturgie, která byla prostě jen kratší než běžná sváteční mše). Tyto takzvané tiché mše, při nichž předepsané liturgické texty kněz četl / odříkával poměrně rychle s případnými odpověďmi přisluhujících (ministrantů), byly poměrně krátké. Nejspíše nebyly o mnoho delší než čtvrt hodiny. Ve studentském prostředí lze proto předpokládat průběžný zpěv latinských písní; ve farnostech se takto uplatňovaly mešní písně v mateřských jazycích. V elitních (rozuměj zároveň bohatých) církevních institucích se takto mohla uplatnit i čistě instrumentální ansámblová hra, doložená například při tichých mších u premonstrátů na Hradisku u Olomouce.

Ani v gymnaziálním prostředí nebyl repertoár latinských písní neměnný. V průběhu 17. a 18. století se však ustálil poměrně daný okruh latinských písňových textů, tehdy zvaných obvykle zpěvy ke mši (hymny sub sacro), obecně hymnodiae. Za pozornost především stojí výběr a řazení textů vzhledem k liturgické charakteristice jednotlivých dnů týdne, neděli jakožto den první a sváteční v to nepočítaje. V 17. století se takovéto soubory písní vyskytovaly především v příručkách studentských bratrstev, družin. S vědomím určité nadsázky lze členy těchto bratrstev přirovnat k „ironsides“, jakémusi tvrdému nebo spíše poslušnému, disciplinovanému jádru studentů, kteří jsou nejdůslednější v dodržování pravidel duchovního i školního života. Na příkladu zmíněných latinských písní lze družiny chápat také jako určité experimentální prostředí. Ověřené postupy se posléze uplatní v širším měřítku celého gymnázia. Hymnodiae se totiž následně staly pevnou součástí každodenních mší v rámci gymnaziální výuky. Jako součást modlitebních příruček pro gymnaziální studenty (obvykle pod titulem Hymni et preces) se tento repertoár objevuje ještě v tiscích v 19. století. Lze tedy uvažovat o procesu dlouhého trvání, přičemž tento repertoár měl jistě zásadní postavení ve smyslu propedeutickém a kanonickém: především si vzhledem ke každotýdennímu užití studenti tyto texty osvojili a právě proto se staly součástí obecného intelektuálního povědomí. Tento poslední aspekt potvrzuje v 18.–19. století časté zhudebňování textů (zejména Omni die dic Mariae či O Deus, ego amo te) pro užití ve mši. Ve zmíněné perspektivě dlouhého trvání si svou platnost udržují především samotné texty, zatímco nápěvy podléhají stylovým proměnám v rozmezí 17. až 19. století.

Rozdělení písní na jednotlivé dny týdne dodržuje jejich tradiční motivy. Poslední večeři Páně o Zeleném čtvrtku připomínal kult Božího těla. Proto se právě ve čtvrtek užívalo textů, které sv. Tomáš Akvinský vytvořil pro svátek Božího těla, sekvence Lauda Sion Salvatorem, hymnu Adoro Te devote nebo O Salutaris hostia. Hymnus z cyklu Salve Mundi salutare od Bernarda z Clairvaux Ave Jesu summe bonus připomínal Kristovu oběť o Velkém pátku. S mariánskou úctou byla spjata především středověká sekvence Omni die dic Mariae, tradičně připisovaná polskému králi svatému Kazimírovi. O této tradiční, legendistické atribuci se u nás poprvé zmiňuje Jiří Hlohovský ve svém kancionále Písně Katolické (Olomouc 1622, zde se píseň objevuje ve čtyřhlasé úpravě s incipitem Každého dne jestiť hodné). V podobě písně (s relativně proměnlivým nápěvem) si Omni die získalo velkou popularitu, pravděpodobně i díky jejímu cílevědomému rozšiřování především členy Tovaryšstva a jejich sympatizanty. Přímo k jezuitům odkazují dvě různé písně s totožným incipitem O Deus, ego amo te, připisované sv. Ignáci a sv. Františku Xaverskému (affectus sancti Ignatii, affesctus sancti Francisci).

Důležitým dokladem využití latinských písní představuje zmíněný tisk a mladší rukopisné zpěvníky reflektující situaci přímo v Brně 18. století. Unikátně dochovaný brněnský tisk HYMNODIAE A SCHOLASTICA JUVENTUTE In Gymnasio BRUNENSI SOCIETATIS JESU Cantari solitae; Conformitatis, & Commodioris usus gratia collectae, atque Cum nonnullis Pietatis Exercitiis typis mandatae z roku 1741 představuje první příklad později velmi běžné latinské modlitební příručky pro studenty gymnázií (bez jednoznačně vyjádřené vazby na studentská bratrstva). Repertoár je velmi podobný starším pramenům s výjimkou pátku, kdy se podle brněnského tisku zpívá píseň připisovaná sv. Ignáci (O! Deus! ego amo te! Nam prior tu amasti me...) nebo sv. Františkovi (O Deus! ego amo te! Nec amo te, ut salves me).

Zatímco dosud uvedené prameny obsahují pouze texty písní, v Moravské zemské knihovně v Brně se dochovaly tři rukopisné notované sborníky z původní knihovny německého státního gymnázia v Brně. Vzhledem k tomu, že právě tato školní instituce získala část knihovny původního jezuitského gymnázia (a mimo jiné se také gymnazijní matriky dochovaly ve fondu německého gymnázia, dnes v Archivu města Brna), lze předpokládat jejich jezuitský původ. Rukopisy vznikly nejdříve kolem poloviny 18. století a byly psány vesměs stejnou rukou. Mají stejný repertoár a sloužily jako hlasové knihy jednotlivým interpretům – diskantistům, altistům a varhaníkovi. Drobné odlišnosti mezi jednotlivými exempláři jsou dány právě jejich funkcí. Repertoár je rozsáhlejší a zahrnuje více různých příležitostí včetně písní ke slavnostním mším, v rámci písní pro všední bohoslužby se zde vyskytuje téměř shodný repertoár jako u dosud uvedených příruček.

Zdroje:

Vladimír Maňas: Feriální mše na brněnském jezuitském gymnáziu a latinský písňový repertoár v 17. a 18. století. In Jordánková, Hana; Maňas, Vladimír. Jezuité a Brno. Sociální a kulturní interakce koleje a města (1578-1773). Brno 2013, s. 199–210.
Jiří Sehnal: Hudba v premonstrátském klášteře Hradisko u Olomouce v letech 1693–1739. Časopis Moravského musea 76, 1991, s. 185–225
Kateřina Bobková-Valentová: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006

Obr.: Anděl provází jezuitského sodála na pouti do Křtin (výřez). Mariophilus peregrinus, Litomyšl 1666.
Video: O Deus ego amo te v anglickém přebásnění G. M. Hopkinse, zhudebněném Benjaminem Brittenem v cyklu A.M.D.G (zhruba od 2:14)

Komentáře

Reagovat
  • Vladimír Maňas

    4. březen 2016, 17:33
    Vážený pane, aktuální stav bádání k brněnské jezuitské koleji podává níže citovaný sborník Jezuité a Brno, který vydal Archiv města Brna v roce 2013 a je k dostání tamtéž (tj. například na Nové radnici). V obecné rovině mohu doporučit taktéž citovanou práci Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia, dílčím způsobem se tématu dotýká i řada nově vydaných knih, věnovaných jezuitským gramatikům, Bridelovu či Šteyerovu kancionálu etc. S pozdravem Vladimír Maňas
  • Jan Zach

    28. únor 2016, 8:37
    P.T.Vážení. Z uvedeného článku není možno zjistit zda k tomuto nadpisu se váže také v dnešní době vydaná kniha. Pokud je tomu tak, prosím abyste mi laskavě sdělili nakladatelství eventuelně prodejnu. velice bych si ji rád koupil. Děkuji za laskavost. Jan Zach

Dále si přečtěte

Jednotliví moravští krajští hejtmané se ve svých odpovědích shodují v tom, že dotyční hudebníci by si měli povinně hledat jiný, čestnější zdroj obživy. Těm, kteří tak neučiní, by například znojemský hejtman nedovolil živit se hudbou, dokonce by zakázal vlastnictví hudebního nástroje.  více

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny, ale zápis z příslušného jednání zastupitelstva města Brna zatím na webu města ještě zpřístupněn není. Z podivné perspektivy historika se tedy nabízí výlet do první poloviny 18. století. Hledaným tématem nicméně zůstává vztah vedení města k hudbě. Její věčný úpadek dokumentují staré archivy i nedávná píseň skupiny Buty.  více


Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více