Jezuité, zbožný zpěv a vzdělanost

Jezuité, zbožný zpěv a vzdělanost

Zbožný zpěv byl dříve chápán jako vhodné zaměstnání duše při bohoslužbě, podobně jako se obvykle doporučoval růženec nebo modlitby k jednotlivým částem mše. V gymnaziálním prostředí se takto rozvinul zvyk zpívat při každodenní ranní mši jednu delší latinskou píseň, jejíž text si studenti zároveň osvojili. Tento peleton písní na čele se sekvencí Stabat Mater dolorosa se tímto způsobem dostal do obecného intelektuálního povědomí. Mizet z něj začal vlastně až ve 20. století.

Mezi koncem 16. a 18. století bylo možné získat středoškolské vzdělání v Brně výhradně u zdejších jezuitů. Jejich kolej s kostelem Nanebevzetí Panny Marie na místě středověkého kláštera a kostela herburek v průběhu 17. a 18. století pokrývala stále větší prostor vnitřního města. Mnoho původně měšťanských domů v okolí bylo vykoupeno nebo darováno, a tak vzniklo jakési město ve městě, velký zastavěný prostor, ohromující ještě na fotografiích z dob asanace městského centra (o rozsahu areálu koleje svědčí i reliéf Brna k roku 1645 na Moravském náměstí).

Fyzická velikost koleje je jakousi hmotnou paralelou jejímu duchovnímu významu. Nejen v dějinách Brna rezonuje jméno jejího rektora v době Třicetileté války P. Martina Středy a podíl jezuitského studentského oddílu na obraně Brna před Švédy. Všichni tito starší studenti jsou jmenovitě doloženi, osudy řady z nich by pak vydaly na samostatný román, nebo alespoň esej. Jenže i rozsah dochovaných písemností, týkajících se brněnské koleje, je tak velký, že jde o téma téměř nezpracovatelné (pokud ano, pak snad jen v případě dobře fungujícího mezioborového týmu v přinejmenším pětiletém horizontu). Podstatně méně okázalé a přitom fascinující jsou dva objemné papírové kodexy foliového formátu. Do nich se ke každému roku zapisovali studenti jezuitského gymnázia, starší matrika eviduje studenty od roku 1630, mladší od roku 1736. Už při letmém nahlédnutí do těchto soupisů je zřejmé, že gymnázium bylo sice početnou (v době kolem roku 1700 zde nacházíme kolem čtyř set studentů), ale přesto stále výběrovou, elitní vzdělávací institucí, jejíž horizont překračoval i hranice tehdejšího brněnského kraje (nejbližší konkurenční školou bylo zřejmě piaristické gymnázium v Mikulově).

Díky dnes už poměrně rozsáhlému výzkumu jsou dobře popsány obecné principy fungování řádu, problematika jeho pastorační i školské činnosti, nebo konečně též každodenní život učitele a žáka (parafrázuji zde takto velmi zajímavou knihu Kateřiny Valentové Bobkové na dané téma). Hudba v různých podobách je s existencí řádu neoddělitelně spjata, ale právě určitá samozřejmost tohoto svazku je příčinou toho, že o konkrétním hudebním dění v určité koleji prameny příliš neinformují.

Unikátně dochovaná drobná knížka, vydaná roku 1741 v Brně, je vítaným prostředníkem k poznání jedné z dobově samozřejmých, dnes už však obtížně srozumitelných situací. K běžnému provozu středních škol patřila ještě v 19. století běžně každodenní krátká mše (čtená, missa lecta), která předcházela výuce (jako bývalý student církevního gymnázia jsem měl možnost podobnou situaci zažívat téměř osm let, nicméně už v poreformní podobě mešní liturgie, která byla prostě jen kratší než běžná sváteční mše). Tyto takzvané tiché mše, při nichž předepsané liturgické texty kněz četl / odříkával poměrně rychle s případnými odpověďmi přisluhujících (ministrantů), byly poměrně krátké. Nejspíše nebyly o mnoho delší než čtvrt hodiny. Ve studentském prostředí lze proto předpokládat průběžný zpěv latinských písní; ve farnostech se takto uplatňovaly mešní písně v mateřských jazycích. V elitních (rozuměj zároveň bohatých) církevních institucích se takto mohla uplatnit i čistě instrumentální ansámblová hra, doložená například při tichých mších u premonstrátů na Hradisku u Olomouce.

Ani v gymnaziálním prostředí nebyl repertoár latinských písní neměnný. V průběhu 17. a 18. století se však ustálil poměrně daný okruh latinských písňových textů, tehdy zvaných obvykle zpěvy ke mši (hymny sub sacro), obecně hymnodiae. Za pozornost především stojí výběr a řazení textů vzhledem k liturgické charakteristice jednotlivých dnů týdne, neděli jakožto den první a sváteční v to nepočítaje. V 17. století se takovéto soubory písní vyskytovaly především v příručkách studentských bratrstev, družin. S vědomím určité nadsázky lze členy těchto bratrstev přirovnat k „ironsides“, jakémusi tvrdému nebo spíše poslušnému, disciplinovanému jádru studentů, kteří jsou nejdůslednější v dodržování pravidel duchovního i školního života. Na příkladu zmíněných latinských písní lze družiny chápat také jako určité experimentální prostředí. Ověřené postupy se posléze uplatní v širším měřítku celého gymnázia. Hymnodiae se totiž následně staly pevnou součástí každodenních mší v rámci gymnaziální výuky. Jako součást modlitebních příruček pro gymnaziální studenty (obvykle pod titulem Hymni et preces) se tento repertoár objevuje ještě v tiscích v 19. století. Lze tedy uvažovat o procesu dlouhého trvání, přičemž tento repertoár měl jistě zásadní postavení ve smyslu propedeutickém a kanonickém: především si vzhledem ke každotýdennímu užití studenti tyto texty osvojili a právě proto se staly součástí obecného intelektuálního povědomí. Tento poslední aspekt potvrzuje v 18.–19. století časté zhudebňování textů (zejména Omni die dic Mariae či O Deus, ego amo te) pro užití ve mši. Ve zmíněné perspektivě dlouhého trvání si svou platnost udržují především samotné texty, zatímco nápěvy podléhají stylovým proměnám v rozmezí 17. až 19. století.

Rozdělení písní na jednotlivé dny týdne dodržuje jejich tradiční motivy. Poslední večeři Páně o Zeleném čtvrtku připomínal kult Božího těla. Proto se právě ve čtvrtek užívalo textů, které sv. Tomáš Akvinský vytvořil pro svátek Božího těla, sekvence Lauda Sion Salvatorem, hymnu Adoro Te devote nebo O Salutaris hostia. Hymnus z cyklu Salve Mundi salutare od Bernarda z Clairvaux Ave Jesu summe bonus připomínal Kristovu oběť o Velkém pátku. S mariánskou úctou byla spjata především středověká sekvence Omni die dic Mariae, tradičně připisovaná polskému králi svatému Kazimírovi. O této tradiční, legendistické atribuci se u nás poprvé zmiňuje Jiří Hlohovský ve svém kancionále Písně Katolické (Olomouc 1622, zde se píseň objevuje ve čtyřhlasé úpravě s incipitem Každého dne jestiť hodné). V podobě písně (s relativně proměnlivým nápěvem) si Omni die získalo velkou popularitu, pravděpodobně i díky jejímu cílevědomému rozšiřování především členy Tovaryšstva a jejich sympatizanty. Přímo k jezuitům odkazují dvě různé písně s totožným incipitem O Deus, ego amo te, připisované sv. Ignáci a sv. Františku Xaverskému (affectus sancti Ignatii, affesctus sancti Francisci).

Důležitým dokladem využití latinských písní představuje zmíněný tisk a mladší rukopisné zpěvníky reflektující situaci přímo v Brně 18. století. Unikátně dochovaný brněnský tisk HYMNODIAE A SCHOLASTICA JUVENTUTE In Gymnasio BRUNENSI SOCIETATIS JESU Cantari solitae; Conformitatis, & Commodioris usus gratia collectae, atque Cum nonnullis Pietatis Exercitiis typis mandatae z roku 1741 představuje první příklad později velmi běžné latinské modlitební příručky pro studenty gymnázií (bez jednoznačně vyjádřené vazby na studentská bratrstva). Repertoár je velmi podobný starším pramenům s výjimkou pátku, kdy se podle brněnského tisku zpívá píseň připisovaná sv. Ignáci (O! Deus! ego amo te! Nam prior tu amasti me...) nebo sv. Františkovi (O Deus! ego amo te! Nec amo te, ut salves me).

Zatímco dosud uvedené prameny obsahují pouze texty písní, v Moravské zemské knihovně v Brně se dochovaly tři rukopisné notované sborníky z původní knihovny německého státního gymnázia v Brně. Vzhledem k tomu, že právě tato školní instituce získala část knihovny původního jezuitského gymnázia (a mimo jiné se také gymnazijní matriky dochovaly ve fondu německého gymnázia, dnes v Archivu města Brna), lze předpokládat jejich jezuitský původ. Rukopisy vznikly nejdříve kolem poloviny 18. století a byly psány vesměs stejnou rukou. Mají stejný repertoár a sloužily jako hlasové knihy jednotlivým interpretům – diskantistům, altistům a varhaníkovi. Drobné odlišnosti mezi jednotlivými exempláři jsou dány právě jejich funkcí. Repertoár je rozsáhlejší a zahrnuje více různých příležitostí včetně písní ke slavnostním mším, v rámci písní pro všední bohoslužby se zde vyskytuje téměř shodný repertoár jako u dosud uvedených příruček.

Zdroje:

Vladimír Maňas: Feriální mše na brněnském jezuitském gymnáziu a latinský písňový repertoár v 17. a 18. století. In Jordánková, Hana; Maňas, Vladimír. Jezuité a Brno. Sociální a kulturní interakce koleje a města (1578-1773). Brno 2013, s. 199–210.
Jiří Sehnal: Hudba v premonstrátském klášteře Hradisko u Olomouce v letech 1693–1739. Časopis Moravského musea 76, 1991, s. 185–225
Kateřina Bobková-Valentová: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006

Obr.: Anděl provází jezuitského sodála na pouti do Křtin (výřez). Mariophilus peregrinus, Litomyšl 1666.
Video: O Deus ego amo te v anglickém přebásnění G. M. Hopkinse, zhudebněném Benjaminem Brittenem v cyklu A.M.D.G (zhruba od 2:14)

Komentáře

Reagovat
  • Vladimír Maňas

    4. březen 2016, 17:33
    Vážený pane, aktuální stav bádání k brněnské jezuitské koleji podává níže citovaný sborník Jezuité a Brno, který vydal Archiv města Brna v roce 2013 a je k dostání tamtéž (tj. například na Nové radnici). V obecné rovině mohu doporučit taktéž citovanou práci Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia, dílčím způsobem se tématu dotýká i řada nově vydaných knih, věnovaných jezuitským gramatikům, Bridelovu či Šteyerovu kancionálu etc. S pozdravem Vladimír Maňas
  • Jan Zach

    28. únor 2016, 8:37
    P.T.Vážení. Z uvedeného článku není možno zjistit zda k tomuto nadpisu se váže také v dnešní době vydaná kniha. Pokud je tomu tak, prosím abyste mi laskavě sdělili nakladatelství eventuelně prodejnu. velice bych si ji rád koupil. Děkuji za laskavost. Jan Zach

Dále si přečtěte

Jednotliví moravští krajští hejtmané se ve svých odpovědích shodují v tom, že dotyční hudebníci by si měli povinně hledat jiný, čestnější zdroj obživy. Těm, kteří tak neučiní, by například znojemský hejtman nedovolil živit se hudbou, dokonce by zakázal vlastnictví hudebního nástroje.  více

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny, ale zápis z příslušného jednání zastupitelstva města Brna zatím na webu města ještě zpřístupněn není. Z podivné perspektivy historika se tedy nabízí výlet do první poloviny 18. století. Hledaným tématem nicméně zůstává vztah vedení města k hudbě. Její věčný úpadek dokumentují staré archivy i nedávná píseň skupiny Buty.  více


Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více