Jezuité, zbožný zpěv a vzdělanost

Jezuité, zbožný zpěv a vzdělanost

Zbožný zpěv byl dříve chápán jako vhodné zaměstnání duše při bohoslužbě, podobně jako se obvykle doporučoval růženec nebo modlitby k jednotlivým částem mše. V gymnaziálním prostředí se takto rozvinul zvyk zpívat při každodenní ranní mši jednu delší latinskou píseň, jejíž text si studenti zároveň osvojili. Tento peleton písní na čele se sekvencí Stabat Mater dolorosa se tímto způsobem dostal do obecného intelektuálního povědomí. Mizet z něj začal vlastně až ve 20. století.

Mezi koncem 16. a 18. století bylo možné získat středoškolské vzdělání v Brně výhradně u zdejších jezuitů. Jejich kolej s kostelem Nanebevzetí Panny Marie na místě středověkého kláštera a kostela herburek v průběhu 17. a 18. století pokrývala stále větší prostor vnitřního města. Mnoho původně měšťanských domů v okolí bylo vykoupeno nebo darováno, a tak vzniklo jakési město ve městě, velký zastavěný prostor, ohromující ještě na fotografiích z dob asanace městského centra (o rozsahu areálu koleje svědčí i reliéf Brna k roku 1645 na Moravském náměstí).

Fyzická velikost koleje je jakousi hmotnou paralelou jejímu duchovnímu významu. Nejen v dějinách Brna rezonuje jméno jejího rektora v době Třicetileté války P. Martina Středy a podíl jezuitského studentského oddílu na obraně Brna před Švédy. Všichni tito starší studenti jsou jmenovitě doloženi, osudy řady z nich by pak vydaly na samostatný román, nebo alespoň esej. Jenže i rozsah dochovaných písemností, týkajících se brněnské koleje, je tak velký, že jde o téma téměř nezpracovatelné (pokud ano, pak snad jen v případě dobře fungujícího mezioborového týmu v přinejmenším pětiletém horizontu). Podstatně méně okázalé a přitom fascinující jsou dva objemné papírové kodexy foliového formátu. Do nich se ke každému roku zapisovali studenti jezuitského gymnázia, starší matrika eviduje studenty od roku 1630, mladší od roku 1736. Už při letmém nahlédnutí do těchto soupisů je zřejmé, že gymnázium bylo sice početnou (v době kolem roku 1700 zde nacházíme kolem čtyř set studentů), ale přesto stále výběrovou, elitní vzdělávací institucí, jejíž horizont překračoval i hranice tehdejšího brněnského kraje (nejbližší konkurenční školou bylo zřejmě piaristické gymnázium v Mikulově).

Díky dnes už poměrně rozsáhlému výzkumu jsou dobře popsány obecné principy fungování řádu, problematika jeho pastorační i školské činnosti, nebo konečně též každodenní život učitele a žáka (parafrázuji zde takto velmi zajímavou knihu Kateřiny Valentové Bobkové na dané téma). Hudba v různých podobách je s existencí řádu neoddělitelně spjata, ale právě určitá samozřejmost tohoto svazku je příčinou toho, že o konkrétním hudebním dění v určité koleji prameny příliš neinformují.

Unikátně dochovaná drobná knížka, vydaná roku 1741 v Brně, je vítaným prostředníkem k poznání jedné z dobově samozřejmých, dnes už však obtížně srozumitelných situací. K běžnému provozu středních škol patřila ještě v 19. století běžně každodenní krátká mše (čtená, missa lecta), která předcházela výuce (jako bývalý student církevního gymnázia jsem měl možnost podobnou situaci zažívat téměř osm let, nicméně už v poreformní podobě mešní liturgie, která byla prostě jen kratší než běžná sváteční mše). Tyto takzvané tiché mše, při nichž předepsané liturgické texty kněz četl / odříkával poměrně rychle s případnými odpověďmi přisluhujících (ministrantů), byly poměrně krátké. Nejspíše nebyly o mnoho delší než čtvrt hodiny. Ve studentském prostředí lze proto předpokládat průběžný zpěv latinských písní; ve farnostech se takto uplatňovaly mešní písně v mateřských jazycích. V elitních (rozuměj zároveň bohatých) církevních institucích se takto mohla uplatnit i čistě instrumentální ansámblová hra, doložená například při tichých mších u premonstrátů na Hradisku u Olomouce.

Ani v gymnaziálním prostředí nebyl repertoár latinských písní neměnný. V průběhu 17. a 18. století se však ustálil poměrně daný okruh latinských písňových textů, tehdy zvaných obvykle zpěvy ke mši (hymny sub sacro), obecně hymnodiae. Za pozornost především stojí výběr a řazení textů vzhledem k liturgické charakteristice jednotlivých dnů týdne, neděli jakožto den první a sváteční v to nepočítaje. V 17. století se takovéto soubory písní vyskytovaly především v příručkách studentských bratrstev, družin. S vědomím určité nadsázky lze členy těchto bratrstev přirovnat k „ironsides“, jakémusi tvrdému nebo spíše poslušnému, disciplinovanému jádru studentů, kteří jsou nejdůslednější v dodržování pravidel duchovního i školního života. Na příkladu zmíněných latinských písní lze družiny chápat také jako určité experimentální prostředí. Ověřené postupy se posléze uplatní v širším měřítku celého gymnázia. Hymnodiae se totiž následně staly pevnou součástí každodenních mší v rámci gymnaziální výuky. Jako součást modlitebních příruček pro gymnaziální studenty (obvykle pod titulem Hymni et preces) se tento repertoár objevuje ještě v tiscích v 19. století. Lze tedy uvažovat o procesu dlouhého trvání, přičemž tento repertoár měl jistě zásadní postavení ve smyslu propedeutickém a kanonickém: především si vzhledem ke každotýdennímu užití studenti tyto texty osvojili a právě proto se staly součástí obecného intelektuálního povědomí. Tento poslední aspekt potvrzuje v 18.–19. století časté zhudebňování textů (zejména Omni die dic Mariae či O Deus, ego amo te) pro užití ve mši. Ve zmíněné perspektivě dlouhého trvání si svou platnost udržují především samotné texty, zatímco nápěvy podléhají stylovým proměnám v rozmezí 17. až 19. století.

Rozdělení písní na jednotlivé dny týdne dodržuje jejich tradiční motivy. Poslední večeři Páně o Zeleném čtvrtku připomínal kult Božího těla. Proto se právě ve čtvrtek užívalo textů, které sv. Tomáš Akvinský vytvořil pro svátek Božího těla, sekvence Lauda Sion Salvatorem, hymnu Adoro Te devote nebo O Salutaris hostia. Hymnus z cyklu Salve Mundi salutare od Bernarda z Clairvaux Ave Jesu summe bonus připomínal Kristovu oběť o Velkém pátku. S mariánskou úctou byla spjata především středověká sekvence Omni die dic Mariae, tradičně připisovaná polskému králi svatému Kazimírovi. O této tradiční, legendistické atribuci se u nás poprvé zmiňuje Jiří Hlohovský ve svém kancionále Písně Katolické (Olomouc 1622, zde se píseň objevuje ve čtyřhlasé úpravě s incipitem Každého dne jestiť hodné). V podobě písně (s relativně proměnlivým nápěvem) si Omni die získalo velkou popularitu, pravděpodobně i díky jejímu cílevědomému rozšiřování především členy Tovaryšstva a jejich sympatizanty. Přímo k jezuitům odkazují dvě různé písně s totožným incipitem O Deus, ego amo te, připisované sv. Ignáci a sv. Františku Xaverskému (affectus sancti Ignatii, affesctus sancti Francisci).

Důležitým dokladem využití latinských písní představuje zmíněný tisk a mladší rukopisné zpěvníky reflektující situaci přímo v Brně 18. století. Unikátně dochovaný brněnský tisk HYMNODIAE A SCHOLASTICA JUVENTUTE In Gymnasio BRUNENSI SOCIETATIS JESU Cantari solitae; Conformitatis, & Commodioris usus gratia collectae, atque Cum nonnullis Pietatis Exercitiis typis mandatae z roku 1741 představuje první příklad později velmi běžné latinské modlitební příručky pro studenty gymnázií (bez jednoznačně vyjádřené vazby na studentská bratrstva). Repertoár je velmi podobný starším pramenům s výjimkou pátku, kdy se podle brněnského tisku zpívá píseň připisovaná sv. Ignáci (O! Deus! ego amo te! Nam prior tu amasti me...) nebo sv. Františkovi (O Deus! ego amo te! Nec amo te, ut salves me).

Zatímco dosud uvedené prameny obsahují pouze texty písní, v Moravské zemské knihovně v Brně se dochovaly tři rukopisné notované sborníky z původní knihovny německého státního gymnázia v Brně. Vzhledem k tomu, že právě tato školní instituce získala část knihovny původního jezuitského gymnázia (a mimo jiné se také gymnazijní matriky dochovaly ve fondu německého gymnázia, dnes v Archivu města Brna), lze předpokládat jejich jezuitský původ. Rukopisy vznikly nejdříve kolem poloviny 18. století a byly psány vesměs stejnou rukou. Mají stejný repertoár a sloužily jako hlasové knihy jednotlivým interpretům – diskantistům, altistům a varhaníkovi. Drobné odlišnosti mezi jednotlivými exempláři jsou dány právě jejich funkcí. Repertoár je rozsáhlejší a zahrnuje více různých příležitostí včetně písní ke slavnostním mším, v rámci písní pro všední bohoslužby se zde vyskytuje téměř shodný repertoár jako u dosud uvedených příruček.

Zdroje:

Vladimír Maňas: Feriální mše na brněnském jezuitském gymnáziu a latinský písňový repertoár v 17. a 18. století. In Jordánková, Hana; Maňas, Vladimír. Jezuité a Brno. Sociální a kulturní interakce koleje a města (1578-1773). Brno 2013, s. 199–210.
Jiří Sehnal: Hudba v premonstrátském klášteře Hradisko u Olomouce v letech 1693–1739. Časopis Moravského musea 76, 1991, s. 185–225
Kateřina Bobková-Valentová: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006

Obr.: Anděl provází jezuitského sodála na pouti do Křtin (výřez). Mariophilus peregrinus, Litomyšl 1666.
Video: O Deus ego amo te v anglickém přebásnění G. M. Hopkinse, zhudebněném Benjaminem Brittenem v cyklu A.M.D.G (zhruba od 2:14)

Komentáře

Reagovat
  • Vladimír Maňas

    4. březen 2016, 17:33
    Vážený pane, aktuální stav bádání k brněnské jezuitské koleji podává níže citovaný sborník Jezuité a Brno, který vydal Archiv města Brna v roce 2013 a je k dostání tamtéž (tj. například na Nové radnici). V obecné rovině mohu doporučit taktéž citovanou práci Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia, dílčím způsobem se tématu dotýká i řada nově vydaných knih, věnovaných jezuitským gramatikům, Bridelovu či Šteyerovu kancionálu etc. S pozdravem Vladimír Maňas
  • Jan Zach

    28. únor 2016, 8:37
    P.T.Vážení. Z uvedeného článku není možno zjistit zda k tomuto nadpisu se váže také v dnešní době vydaná kniha. Pokud je tomu tak, prosím abyste mi laskavě sdělili nakladatelství eventuelně prodejnu. velice bych si ji rád koupil. Děkuji za laskavost. Jan Zach

Dále si přečtěte

Jednotliví moravští krajští hejtmané se ve svých odpovědích shodují v tom, že dotyční hudebníci by si měli povinně hledat jiný, čestnější zdroj obživy. Těm, kteří tak neučiní, by například znojemský hejtman nedovolil živit se hudbou, dokonce by zakázal vlastnictví hudebního nástroje.  více

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny, ale zápis z příslušného jednání zastupitelstva města Brna zatím na webu města ještě zpřístupněn není. Z podivné perspektivy historika se tedy nabízí výlet do první poloviny 18. století. Hledaným tématem nicméně zůstává vztah vedení města k hudbě. Její věčný úpadek dokumentují staré archivy i nedávná píseň skupiny Buty.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více