Jezuité, zbožný zpěv a vzdělanost

Jezuité, zbožný zpěv a vzdělanost

Zbožný zpěv byl dříve chápán jako vhodné zaměstnání duše při bohoslužbě, podobně jako se obvykle doporučoval růženec nebo modlitby k jednotlivým částem mše. V gymnaziálním prostředí se takto rozvinul zvyk zpívat při každodenní ranní mši jednu delší latinskou píseň, jejíž text si studenti zároveň osvojili. Tento peleton písní na čele se sekvencí Stabat Mater dolorosa se tímto způsobem dostal do obecného intelektuálního povědomí. Mizet z něj začal vlastně až ve 20. století.

Mezi koncem 16. a 18. století bylo možné získat středoškolské vzdělání v Brně výhradně u zdejších jezuitů. Jejich kolej s kostelem Nanebevzetí Panny Marie na místě středověkého kláštera a kostela herburek v průběhu 17. a 18. století pokrývala stále větší prostor vnitřního města. Mnoho původně měšťanských domů v okolí bylo vykoupeno nebo darováno, a tak vzniklo jakési město ve městě, velký zastavěný prostor, ohromující ještě na fotografiích z dob asanace městského centra (o rozsahu areálu koleje svědčí i reliéf Brna k roku 1645 na Moravském náměstí).

Fyzická velikost koleje je jakousi hmotnou paralelou jejímu duchovnímu významu. Nejen v dějinách Brna rezonuje jméno jejího rektora v době Třicetileté války P. Martina Středy a podíl jezuitského studentského oddílu na obraně Brna před Švédy. Všichni tito starší studenti jsou jmenovitě doloženi, osudy řady z nich by pak vydaly na samostatný román, nebo alespoň esej. Jenže i rozsah dochovaných písemností, týkajících se brněnské koleje, je tak velký, že jde o téma téměř nezpracovatelné (pokud ano, pak snad jen v případě dobře fungujícího mezioborového týmu v přinejmenším pětiletém horizontu). Podstatně méně okázalé a přitom fascinující jsou dva objemné papírové kodexy foliového formátu. Do nich se ke každému roku zapisovali studenti jezuitského gymnázia, starší matrika eviduje studenty od roku 1630, mladší od roku 1736. Už při letmém nahlédnutí do těchto soupisů je zřejmé, že gymnázium bylo sice početnou (v době kolem roku 1700 zde nacházíme kolem čtyř set studentů), ale přesto stále výběrovou, elitní vzdělávací institucí, jejíž horizont překračoval i hranice tehdejšího brněnského kraje (nejbližší konkurenční školou bylo zřejmě piaristické gymnázium v Mikulově).

Díky dnes už poměrně rozsáhlému výzkumu jsou dobře popsány obecné principy fungování řádu, problematika jeho pastorační i školské činnosti, nebo konečně též každodenní život učitele a žáka (parafrázuji zde takto velmi zajímavou knihu Kateřiny Valentové Bobkové na dané téma). Hudba v různých podobách je s existencí řádu neoddělitelně spjata, ale právě určitá samozřejmost tohoto svazku je příčinou toho, že o konkrétním hudebním dění v určité koleji prameny příliš neinformují.

Unikátně dochovaná drobná knížka, vydaná roku 1741 v Brně, je vítaným prostředníkem k poznání jedné z dobově samozřejmých, dnes už však obtížně srozumitelných situací. K běžnému provozu středních škol patřila ještě v 19. století běžně každodenní krátká mše (čtená, missa lecta), která předcházela výuce (jako bývalý student církevního gymnázia jsem měl možnost podobnou situaci zažívat téměř osm let, nicméně už v poreformní podobě mešní liturgie, která byla prostě jen kratší než běžná sváteční mše). Tyto takzvané tiché mše, při nichž předepsané liturgické texty kněz četl / odříkával poměrně rychle s případnými odpověďmi přisluhujících (ministrantů), byly poměrně krátké. Nejspíše nebyly o mnoho delší než čtvrt hodiny. Ve studentském prostředí lze proto předpokládat průběžný zpěv latinských písní; ve farnostech se takto uplatňovaly mešní písně v mateřských jazycích. V elitních (rozuměj zároveň bohatých) církevních institucích se takto mohla uplatnit i čistě instrumentální ansámblová hra, doložená například při tichých mších u premonstrátů na Hradisku u Olomouce.

Ani v gymnaziálním prostředí nebyl repertoár latinských písní neměnný. V průběhu 17. a 18. století se však ustálil poměrně daný okruh latinských písňových textů, tehdy zvaných obvykle zpěvy ke mši (hymny sub sacro), obecně hymnodiae. Za pozornost především stojí výběr a řazení textů vzhledem k liturgické charakteristice jednotlivých dnů týdne, neděli jakožto den první a sváteční v to nepočítaje. V 17. století se takovéto soubory písní vyskytovaly především v příručkách studentských bratrstev, družin. S vědomím určité nadsázky lze členy těchto bratrstev přirovnat k „ironsides“, jakémusi tvrdému nebo spíše poslušnému, disciplinovanému jádru studentů, kteří jsou nejdůslednější v dodržování pravidel duchovního i školního života. Na příkladu zmíněných latinských písní lze družiny chápat také jako určité experimentální prostředí. Ověřené postupy se posléze uplatní v širším měřítku celého gymnázia. Hymnodiae se totiž následně staly pevnou součástí každodenních mší v rámci gymnaziální výuky. Jako součást modlitebních příruček pro gymnaziální studenty (obvykle pod titulem Hymni et preces) se tento repertoár objevuje ještě v tiscích v 19. století. Lze tedy uvažovat o procesu dlouhého trvání, přičemž tento repertoár měl jistě zásadní postavení ve smyslu propedeutickém a kanonickém: především si vzhledem ke každotýdennímu užití studenti tyto texty osvojili a právě proto se staly součástí obecného intelektuálního povědomí. Tento poslední aspekt potvrzuje v 18.–19. století časté zhudebňování textů (zejména Omni die dic Mariae či O Deus, ego amo te) pro užití ve mši. Ve zmíněné perspektivě dlouhého trvání si svou platnost udržují především samotné texty, zatímco nápěvy podléhají stylovým proměnám v rozmezí 17. až 19. století.

Rozdělení písní na jednotlivé dny týdne dodržuje jejich tradiční motivy. Poslední večeři Páně o Zeleném čtvrtku připomínal kult Božího těla. Proto se právě ve čtvrtek užívalo textů, které sv. Tomáš Akvinský vytvořil pro svátek Božího těla, sekvence Lauda Sion Salvatorem, hymnu Adoro Te devote nebo O Salutaris hostia. Hymnus z cyklu Salve Mundi salutare od Bernarda z Clairvaux Ave Jesu summe bonus připomínal Kristovu oběť o Velkém pátku. S mariánskou úctou byla spjata především středověká sekvence Omni die dic Mariae, tradičně připisovaná polskému králi svatému Kazimírovi. O této tradiční, legendistické atribuci se u nás poprvé zmiňuje Jiří Hlohovský ve svém kancionále Písně Katolické (Olomouc 1622, zde se píseň objevuje ve čtyřhlasé úpravě s incipitem Každého dne jestiť hodné). V podobě písně (s relativně proměnlivým nápěvem) si Omni die získalo velkou popularitu, pravděpodobně i díky jejímu cílevědomému rozšiřování především členy Tovaryšstva a jejich sympatizanty. Přímo k jezuitům odkazují dvě různé písně s totožným incipitem O Deus, ego amo te, připisované sv. Ignáci a sv. Františku Xaverskému (affectus sancti Ignatii, affesctus sancti Francisci).

Důležitým dokladem využití latinských písní představuje zmíněný tisk a mladší rukopisné zpěvníky reflektující situaci přímo v Brně 18. století. Unikátně dochovaný brněnský tisk HYMNODIAE A SCHOLASTICA JUVENTUTE In Gymnasio BRUNENSI SOCIETATIS JESU Cantari solitae; Conformitatis, & Commodioris usus gratia collectae, atque Cum nonnullis Pietatis Exercitiis typis mandatae z roku 1741 představuje první příklad později velmi běžné latinské modlitební příručky pro studenty gymnázií (bez jednoznačně vyjádřené vazby na studentská bratrstva). Repertoár je velmi podobný starším pramenům s výjimkou pátku, kdy se podle brněnského tisku zpívá píseň připisovaná sv. Ignáci (O! Deus! ego amo te! Nam prior tu amasti me...) nebo sv. Františkovi (O Deus! ego amo te! Nec amo te, ut salves me).

Zatímco dosud uvedené prameny obsahují pouze texty písní, v Moravské zemské knihovně v Brně se dochovaly tři rukopisné notované sborníky z původní knihovny německého státního gymnázia v Brně. Vzhledem k tomu, že právě tato školní instituce získala část knihovny původního jezuitského gymnázia (a mimo jiné se také gymnazijní matriky dochovaly ve fondu německého gymnázia, dnes v Archivu města Brna), lze předpokládat jejich jezuitský původ. Rukopisy vznikly nejdříve kolem poloviny 18. století a byly psány vesměs stejnou rukou. Mají stejný repertoár a sloužily jako hlasové knihy jednotlivým interpretům – diskantistům, altistům a varhaníkovi. Drobné odlišnosti mezi jednotlivými exempláři jsou dány právě jejich funkcí. Repertoár je rozsáhlejší a zahrnuje více různých příležitostí včetně písní ke slavnostním mším, v rámci písní pro všední bohoslužby se zde vyskytuje téměř shodný repertoár jako u dosud uvedených příruček.

Zdroje:

Vladimír Maňas: Feriální mše na brněnském jezuitském gymnáziu a latinský písňový repertoár v 17. a 18. století. In Jordánková, Hana; Maňas, Vladimír. Jezuité a Brno. Sociální a kulturní interakce koleje a města (1578-1773). Brno 2013, s. 199–210.
Jiří Sehnal: Hudba v premonstrátském klášteře Hradisko u Olomouce v letech 1693–1739. Časopis Moravského musea 76, 1991, s. 185–225
Kateřina Bobková-Valentová: Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia. Praha 2006

Obr.: Anděl provází jezuitského sodála na pouti do Křtin (výřez). Mariophilus peregrinus, Litomyšl 1666.
Video: O Deus ego amo te v anglickém přebásnění G. M. Hopkinse, zhudebněném Benjaminem Brittenem v cyklu A.M.D.G (zhruba od 2:14)

Komentáře

Reagovat
  • Vladimír Maňas

    4. březen 2016, 17:33
    Vážený pane, aktuální stav bádání k brněnské jezuitské koleji podává níže citovaný sborník Jezuité a Brno, který vydal Archiv města Brna v roce 2013 a je k dostání tamtéž (tj. například na Nové radnici). V obecné rovině mohu doporučit taktéž citovanou práci Každodenní život učitele a žáka jezuitského gymnázia, dílčím způsobem se tématu dotýká i řada nově vydaných knih, věnovaných jezuitským gramatikům, Bridelovu či Šteyerovu kancionálu etc. S pozdravem Vladimír Maňas
  • Jan Zach

    28. únor 2016, 8:37
    P.T.Vážení. Z uvedeného článku není možno zjistit zda k tomuto nadpisu se váže také v dnešní době vydaná kniha. Pokud je tomu tak, prosím abyste mi laskavě sdělili nakladatelství eventuelně prodejnu. velice bych si ji rád koupil. Děkuji za laskavost. Jan Zach

Dále si přečtěte

Jednotliví moravští krajští hejtmané se ve svých odpovědích shodují v tom, že dotyční hudebníci by si měli povinně hledat jiný, čestnější zdroj obživy. Těm, kteří tak neučiní, by například znojemský hejtman nedovolil živit se hudbou, dokonce by zakázal vlastnictví hudebního nástroje.  více

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny, ale zápis z příslušného jednání zastupitelstva města Brna zatím na webu města ještě zpřístupněn není. Z podivné perspektivy historika se tedy nabízí výlet do první poloviny 18. století. Hledaným tématem nicméně zůstává vztah vedení města k hudbě. Její věčný úpadek dokumentují staré archivy i nedávná píseň skupiny Buty.  více


Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Nejčtenější

Kritika

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více