Brněnský magistrát a hudba (v první polovině 18. století)

Brněnský magistrát a hudba (v první polovině 18. století)

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny, ale zápis z příslušného jednání zastupitelstva města Brna zatím na webu města ještě zpřístupněn není. Z podivné perspektivy historika se tedy nabízí výlet do první poloviny 18. století. Hledaným tématem nicméně zůstává vztah vedení města k hudbě.

Fascinujícím svědectvím o každodenním životě v Brně raného novověku jsou protokoly ze zasedání městské rady. Od druhé poloviny 17. století se jich dochovala téměř kompletní řada. V 18. století už každý rok obnáší jeden tlustý foliant, naštěstí s precizně vedenými rejstříky, takže vše zajímavé lze poměrně snadno a rychle dohledat (zbývá už jen přelouskat brněnskou němčinu v novogotické kurzívě, zvané obvykle kurent). V některých letech by se s trochou nadsázky dalo z protokolů i zpívat. Občas totiž knihvazač použil ke svázání ročních zápisů starého pergamenového listu z nějaké středověké liturgické knihy, antifonáře či graduálu. To však byla tehdy celkem obvyklá praxe.

Profesorka Margita Havlíčková využila městských protokolů a zápisků ze zasedání městského hospodářského výboru ve svém fascinujícím pojednání o profesionálním divadle v Brně mezi roky 1668 a 1733. Stejné prameny jí však byly i zásadním zdrojem při jejím bádání o počátcích městského operního divadla v Taverně na Zelném trhu. V protokolech se nachází nepřeberné množství nejrůznějších případů a sporů, s jejich pomocí lze skutečně do velké míry sledovat dění ve městě den po dni (nebo alespoň od zasedání městské rady k zasedání).

Vedle již podrobně zdokumentovaného podílu městské rady na vzniku operního divadla a zájmu radních o lidi na okrajích (péči magistrátu o žebravé muzikanty v roce 1766 bude věnována samostatná esej) představuje důležité téma protokolů patronátní právo městské rady k farnímu kostelu sv. Jakuba. Vybraní členové městské rady, kostelní správci, jejím jménem dohlíželi na záležitosti kostela: opravy a jiné stavební aktivity, hospodaření farnosti a farních náboženských bratrstev, ale také provoz svatojakubského hudebního kůru. Toto sepětí městské rady s chrámem bylo velmi úzké, přesně vyjádřené termínem Stadtpfarrkirche (městský farní kostel). V rámci vnitřního města sice existovala ještě méně důležitá farnost při kolegiátním chrámu na Petrově, patronátní právo k tomuto kostelu však náleželo brněnské kapitule, a proto se záležitosti tohoto chrámu v městských protokolech téměř neobjevují. Dovoluji si připomenout ještě jednu dnes již nesamozřejmou dobovou samozřejmost: při slavnostních bohoslužbách byli u sv. Jakuba přítomni prakticky všichni členové městské rady; úroveň chrámové hudby se jich tak mohla přímo osobně dotýkat (pozor kruh: zvýhodnění mohli být členové rady bez hudebního sluchu, ale jde o poměrně vzácný úkaz a jak je dodnes patrné v tradičních společnostech, neschopnost zpívat čistě přinášela obvykle jisté nevýhody jako například despekt).

Úzké sepětí městské rady a farnosti lze demonstrovat mnoha příklady: péčí rady o uspořádání slavnostních nebo protimorových procesí (čištění ulic, stanovení trasy), účastí ve velkopátečních kajícných průvodech (členové rady zpravidla nesli přenosný Boží hrob) a vysokými příspěvky z městské pokladny na jejich pořádání nebo to, že radní schvalovali obsah i náklad tištěných programů (synopsí) těchto procesí.

Městská rada měla na starosti pochopitelně také výběr zaměstnanců, což se týkalo také hudebníků. Širší skupinu tvořili chrámoví hudebníci od svatého Jakuba, tedy ředitel kůru (v Brně označovaný tradičně jako Cantor), varhaník a choralisté, kteří navzdory svému označení na kůru působili také jako instrumentalisté. V brněnském městském archivu je dodnes dochováno velké množství žádostí těchto hudebníků o přijetí. Městská rada vybírala také trubače do úřadu městského věžného (Turner; pozor, neplést s tělocvikářem). Navzdory názvu měla tato funkce charakter téměř jakéhosi ředitele městské hudby. Věžný byl v zásadě hudebním podnikatelem s vlastním souborem instrumentalistů, který byl na základě smlouvy s městem povinnován různými úkoly včetně hraní při slavnostních příležitostech v městském chrámu sv. Jakuba.

Dva konkrétní příklady ze zasedání městské rady.

Za pozornost stojí například konkurz na uprázděné místo ředitele kůru u sv. Jakuba na podzim roku 1721. Při pročítání městských protokolů zaráží rychlost a rozhodnost, s jakou brněnský magistrát funkci svěřil Matouši Rusmannovi, dosavadnímu vicekapelníkovi u sv. Michala ve Vídni, jakožto „nejschopnějšímu“ („quo capacissimo“). V protokolech je dokonce zapsáno, že bude nutné uklidnit mocné přímluvce dalších kandidátů.

Funkce druhého kapelníka ve vídeňském barnabitském chrámu byla nepochybně dosti prestižní a téměř až překvapuje, že se takový hudebník z Vídně ucházel o místo v Brně. Přímo s kostelem sv. Michala ve Vídni, v němž se každoročně konaly oslavy svátku svatých Cyrila a Metoděje péčí takzvaného moravského národa (též bratrstva či společenství) s řadou urozených členů, je spojena ještě jedna brněnská stopa. V roce 1714 byl pro kostel sv. Michala pořízen nový, třímanuálový nástroj, který postavil brněnský varhanář Jan David Sieber. Podle Jiřího Sehnala mělo jít mimo jiné o určité odškodnění Siebera za to, že byl odmítnut v konkurzu na stavbu varhan vídeňského svatoštěpánského dómu. V duchu dnešních konspiračních teorií tedy lze za těmito událostmi alespoň tušit skryté souvislosti.

Při onom konkurzu se Rusmann – mimo jiné – také zaštiťoval četnými kontakty s vídeňskými skladateli z dvorského okruhu. A skutečně, význam dodnes z větší části dochované svatojakubské sbírky hudebnin tkví v cenném repertoáru vídeňského prostředí s řadou unikátně dochovaných skladeb. Rusmannovým prostřednictvím se také do Brna dostalo moteto o svatých Cyrilu a Metoději vídeňského dvorního skladatele Francesca Bartolomea Contiho. Rusmann působil u sv. Jakuba až do své smrti roku 1762, ale i poté jeho kauza zaměstnávala členy městské rady, protože Rusmannova rodina odmítala městu vydat přislíbenou sbírku hudebnin a zacházela s ní trochu jako s rukojmím kvůli konkurzu na nového ředitele kůru, jehož se účastnil (neúspěšně) i Rusmannův syn Kajetán. Z období neobvykle dlouhého působení Matouše Rusmanna nicméně pochází jedna konkrétní zmínka z protokolů k roku 1748. Pod regestem Music bey St. Jacob je zařazena zpráva primátora, který si stěžuje, že na svatého Martina byla hudební produkce u sv. Jakuba velmi špatná a že je nutné tento stav napravit. Rada tedy pověřila kostelní správce a radního přísedícího, aby si tuto záležitost vzali na starost. Podle zápisu „hudba u sv. Jakuba upadá čím dál tím více“ (místo citace původního zápisu odkazuji na pozoruhodnou píseň ÁÚ ze zatím posledního alba skupiny Buty) a pověření radní mají tedy učinit vše možné pro nápravu hudebního provozu na svatojakubském kůru, což se zvláště týká takzvaných Singknaben, tedy obvykle čtyř chlapeckých zpěváků, které měl ředitel kůru na starosti (žili v jeho rodině).

Bez zajímavosti nejsou ani data zasedání městské rady. Dosavadní regenschori Matouš Russmann zemřel 28. 12. 1762. Následujícího dne všichni čtyři svatojakubští choralisté podali svou žádost a hned 31. 12. rozhodla rada o svěření funkce jednomu z dosavadních choralistů, Peregrinu Gravanimu, pocházejícímu z questenberských Jaroměřic nad Rokytnou. Protokoly neobsahují údaje, které by osvětlily rychlé rozhodnutí rady, ani zprávu o případném konkurzu. Gravani však jako dosavadní svatojakubský tenorista a aktér dřívějších sporů s ostatními choralisty i s věžným Rennerem nebyl městské radě neznámý. Nově přijatému regenschorimu rada nařizovala provozovat „kvalitní hudbu (eine guthe Musique) stejně jako chorál, zvláště o nedělích a větších svátcích, k větší cti Boží a posílení zbožnosti“. Rada Gravanimu zdůraznila také jeho povinnosti vůči chlapcům zpěvákům, kteří mu byli svěřeni a podřízeni: podle potřeby okolností je má držet v přísné poslušnosti, vést k dobrému a vzdělávat v pěveckém umění, pečovat též o jejich čistotu a konečně je nezaměstnávat ničím jiným než zpěvem na kůru farního kostela.

Konečně ani z dlouhé éry Peregrina Gravaniho (1732–1815) nejsou městské radní protokoly zdaleka vyčerpány. Vzhledem k narůstající městské agendě, která se od osmdesátých let 18. století podepsala i na podobě protokolů (jeden kalendářní rok se už nevešel do jediného svazku) by to však už bylo příznačné hledání jehly v kupce sena.

Zdroje:

Sehnal Jiří – Vysloužil Jiří: Dějiny hudby na Moravě. Vlastivěda Moravská, nová řada, Brno 2001.
Havlíčková Margita: Profesionální divadlo v královském městě Brně 1668–1733. Brno 2010.
Spáčilová Jana: Contiho moteto k poctě svatých Cyrila a Metoděje. Vlastivědný věstník moravský 2/2013, s. 140–146. 
Maňas Vladimír: Brněnská městská rada a hudební provoz ve farním kostele sv. Jakuba ve 2. polovině 18. století, Miscellanea z výročních konferencí České společnosti pro hudební vědu. Praha 2008, s. 74–77.
Maňas Vladimír: Cyrilometodějské oslavy ve Vídni (1708-1783). Pozapomenutá reprezentace Moravy v sídelním městě monarchie. Vlastivědný věstník moravský 2/2013, s. 132–139.

Komentáře

Reagovat
  • Richard Šeda

    25. duben 2014, 12:07
    Dost dobrý článek Vláďo!

Dále si přečtěte

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny a spokojeni mohou být v této chvíli jejich zastánci i odpůrci. Zastánci jásají, protože se povedlo změnit k lepšímu systém přidělování grantů a zastupitelé se nepokusili zpochybnit návrhy odborné komise. Odpůrci z řad zarputilých libertariánů mohou jásat taky: rozdělovala se tak malá částka, že ani nemá cenu o ní mluvit a nadávat na zlodějský stát, daně a přerozdělování.  více

Zatím nejstarším známým pašijovým oratoriem uvedeným na Moravě je dílo vídeňského dvorského varhaníka Johanna Georga Reinhardta Desperanti peccatori a moriente Iesu restituta Vita. Toto německé oratorium bylo uvedeno na Velký pátek roku 1721 v kostele sv. Mikuláše na tehdejším Velkém náměstí v Brně.  více

Oživení minoritského konventu v Brně a především prudký nárůst jeho popularity mezi obyvateli města, k němuž došlo v rozmezí druhé až čtvrté dekády 18. století, považovali již současní pozorovatelé za zázrak. S růstem obliby souvisel i příliv prostředků. V rozmezí necelých dvou desetiletí se areál minoritského konventu zásadním způsobem proměnil, stal se jedním z nejvýznamnějších komplexů barokní architektury a sakrálního umění. Jak ale k této proměně došlo? Proč minoritský konvent zažil takový rozmach? Jedním z podezřelých je hudba.  více


Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více