Brněnský magistrát a hudba (v první polovině 18. století)

Brněnský magistrát a hudba (v první polovině 18. století)

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny, ale zápis z příslušného jednání zastupitelstva města Brna zatím na webu města ještě zpřístupněn není. Z podivné perspektivy historika se tedy nabízí výlet do první poloviny 18. století. Hledaným tématem nicméně zůstává vztah vedení města k hudbě.

Fascinujícím svědectvím o každodenním životě v Brně raného novověku jsou protokoly ze zasedání městské rady. Od druhé poloviny 17. století se jich dochovala téměř kompletní řada. V 18. století už každý rok obnáší jeden tlustý foliant, naštěstí s precizně vedenými rejstříky, takže vše zajímavé lze poměrně snadno a rychle dohledat (zbývá už jen přelouskat brněnskou němčinu v novogotické kurzívě, zvané obvykle kurent). V některých letech by se s trochou nadsázky dalo z protokolů i zpívat. Občas totiž knihvazač použil ke svázání ročních zápisů starého pergamenového listu z nějaké středověké liturgické knihy, antifonáře či graduálu. To však byla tehdy celkem obvyklá praxe.

Profesorka Margita Havlíčková využila městských protokolů a zápisků ze zasedání městského hospodářského výboru ve svém fascinujícím pojednání o profesionálním divadle v Brně mezi roky 1668 a 1733. Stejné prameny jí však byly i zásadním zdrojem při jejím bádání o počátcích městského operního divadla v Taverně na Zelném trhu. V protokolech se nachází nepřeberné množství nejrůznějších případů a sporů, s jejich pomocí lze skutečně do velké míry sledovat dění ve městě den po dni (nebo alespoň od zasedání městské rady k zasedání).

Vedle již podrobně zdokumentovaného podílu městské rady na vzniku operního divadla a zájmu radních o lidi na okrajích (péči magistrátu o žebravé muzikanty v roce 1766 bude věnována samostatná esej) představuje důležité téma protokolů patronátní právo městské rady k farnímu kostelu sv. Jakuba. Vybraní členové městské rady, kostelní správci, jejím jménem dohlíželi na záležitosti kostela: opravy a jiné stavební aktivity, hospodaření farnosti a farních náboženských bratrstev, ale také provoz svatojakubského hudebního kůru. Toto sepětí městské rady s chrámem bylo velmi úzké, přesně vyjádřené termínem Stadtpfarrkirche (městský farní kostel). V rámci vnitřního města sice existovala ještě méně důležitá farnost při kolegiátním chrámu na Petrově, patronátní právo k tomuto kostelu však náleželo brněnské kapitule, a proto se záležitosti tohoto chrámu v městských protokolech téměř neobjevují. Dovoluji si připomenout ještě jednu dnes již nesamozřejmou dobovou samozřejmost: při slavnostních bohoslužbách byli u sv. Jakuba přítomni prakticky všichni členové městské rady; úroveň chrámové hudby se jich tak mohla přímo osobně dotýkat (pozor kruh: zvýhodnění mohli být členové rady bez hudebního sluchu, ale jde o poměrně vzácný úkaz a jak je dodnes patrné v tradičních společnostech, neschopnost zpívat čistě přinášela obvykle jisté nevýhody jako například despekt).

Úzké sepětí městské rady a farnosti lze demonstrovat mnoha příklady: péčí rady o uspořádání slavnostních nebo protimorových procesí (čištění ulic, stanovení trasy), účastí ve velkopátečních kajícných průvodech (členové rady zpravidla nesli přenosný Boží hrob) a vysokými příspěvky z městské pokladny na jejich pořádání nebo to, že radní schvalovali obsah i náklad tištěných programů (synopsí) těchto procesí.

Městská rada měla na starosti pochopitelně také výběr zaměstnanců, což se týkalo také hudebníků. Širší skupinu tvořili chrámoví hudebníci od svatého Jakuba, tedy ředitel kůru (v Brně označovaný tradičně jako Cantor), varhaník a choralisté, kteří navzdory svému označení na kůru působili také jako instrumentalisté. V brněnském městském archivu je dodnes dochováno velké množství žádostí těchto hudebníků o přijetí. Městská rada vybírala také trubače do úřadu městského věžného (Turner; pozor, neplést s tělocvikářem). Navzdory názvu měla tato funkce charakter téměř jakéhosi ředitele městské hudby. Věžný byl v zásadě hudebním podnikatelem s vlastním souborem instrumentalistů, který byl na základě smlouvy s městem povinnován různými úkoly včetně hraní při slavnostních příležitostech v městském chrámu sv. Jakuba.

Dva konkrétní příklady ze zasedání městské rady.

Za pozornost stojí například konkurz na uprázděné místo ředitele kůru u sv. Jakuba na podzim roku 1721. Při pročítání městských protokolů zaráží rychlost a rozhodnost, s jakou brněnský magistrát funkci svěřil Matouši Rusmannovi, dosavadnímu vicekapelníkovi u sv. Michala ve Vídni, jakožto „nejschopnějšímu“ („quo capacissimo“). V protokolech je dokonce zapsáno, že bude nutné uklidnit mocné přímluvce dalších kandidátů.

Funkce druhého kapelníka ve vídeňském barnabitském chrámu byla nepochybně dosti prestižní a téměř až překvapuje, že se takový hudebník z Vídně ucházel o místo v Brně. Přímo s kostelem sv. Michala ve Vídni, v němž se každoročně konaly oslavy svátku svatých Cyrila a Metoděje péčí takzvaného moravského národa (též bratrstva či společenství) s řadou urozených členů, je spojena ještě jedna brněnská stopa. V roce 1714 byl pro kostel sv. Michala pořízen nový, třímanuálový nástroj, který postavil brněnský varhanář Jan David Sieber. Podle Jiřího Sehnala mělo jít mimo jiné o určité odškodnění Siebera za to, že byl odmítnut v konkurzu na stavbu varhan vídeňského svatoštěpánského dómu. V duchu dnešních konspiračních teorií tedy lze za těmito událostmi alespoň tušit skryté souvislosti.

Při onom konkurzu se Rusmann – mimo jiné – také zaštiťoval četnými kontakty s vídeňskými skladateli z dvorského okruhu. A skutečně, význam dodnes z větší části dochované svatojakubské sbírky hudebnin tkví v cenném repertoáru vídeňského prostředí s řadou unikátně dochovaných skladeb. Rusmannovým prostřednictvím se také do Brna dostalo moteto o svatých Cyrilu a Metoději vídeňského dvorního skladatele Francesca Bartolomea Contiho. Rusmann působil u sv. Jakuba až do své smrti roku 1762, ale i poté jeho kauza zaměstnávala členy městské rady, protože Rusmannova rodina odmítala městu vydat přislíbenou sbírku hudebnin a zacházela s ní trochu jako s rukojmím kvůli konkurzu na nového ředitele kůru, jehož se účastnil (neúspěšně) i Rusmannův syn Kajetán. Z období neobvykle dlouhého působení Matouše Rusmanna nicméně pochází jedna konkrétní zmínka z protokolů k roku 1748. Pod regestem Music bey St. Jacob je zařazena zpráva primátora, který si stěžuje, že na svatého Martina byla hudební produkce u sv. Jakuba velmi špatná a že je nutné tento stav napravit. Rada tedy pověřila kostelní správce a radního přísedícího, aby si tuto záležitost vzali na starost. Podle zápisu „hudba u sv. Jakuba upadá čím dál tím více“ (místo citace původního zápisu odkazuji na pozoruhodnou píseň ÁÚ ze zatím posledního alba skupiny Buty) a pověření radní mají tedy učinit vše možné pro nápravu hudebního provozu na svatojakubském kůru, což se zvláště týká takzvaných Singknaben, tedy obvykle čtyř chlapeckých zpěváků, které měl ředitel kůru na starosti (žili v jeho rodině).

Bez zajímavosti nejsou ani data zasedání městské rady. Dosavadní regenschori Matouš Russmann zemřel 28. 12. 1762. Následujícího dne všichni čtyři svatojakubští choralisté podali svou žádost a hned 31. 12. rozhodla rada o svěření funkce jednomu z dosavadních choralistů, Peregrinu Gravanimu, pocházejícímu z questenberských Jaroměřic nad Rokytnou. Protokoly neobsahují údaje, které by osvětlily rychlé rozhodnutí rady, ani zprávu o případném konkurzu. Gravani však jako dosavadní svatojakubský tenorista a aktér dřívějších sporů s ostatními choralisty i s věžným Rennerem nebyl městské radě neznámý. Nově přijatému regenschorimu rada nařizovala provozovat „kvalitní hudbu (eine guthe Musique) stejně jako chorál, zvláště o nedělích a větších svátcích, k větší cti Boží a posílení zbožnosti“. Rada Gravanimu zdůraznila také jeho povinnosti vůči chlapcům zpěvákům, kteří mu byli svěřeni a podřízeni: podle potřeby okolností je má držet v přísné poslušnosti, vést k dobrému a vzdělávat v pěveckém umění, pečovat též o jejich čistotu a konečně je nezaměstnávat ničím jiným než zpěvem na kůru farního kostela.

Konečně ani z dlouhé éry Peregrina Gravaniho (1732–1815) nejsou městské radní protokoly zdaleka vyčerpány. Vzhledem k narůstající městské agendě, která se od osmdesátých let 18. století podepsala i na podobě protokolů (jeden kalendářní rok se už nevešel do jediného svazku) by to však už bylo příznačné hledání jehly v kupce sena.

Zdroje:

Sehnal Jiří – Vysloužil Jiří: Dějiny hudby na Moravě. Vlastivěda Moravská, nová řada, Brno 2001.
Havlíčková Margita: Profesionální divadlo v královském městě Brně 1668–1733. Brno 2010.
Spáčilová Jana: Contiho moteto k poctě svatých Cyrila a Metoděje. Vlastivědný věstník moravský 2/2013, s. 140–146. 
Maňas Vladimír: Brněnská městská rada a hudební provoz ve farním kostele sv. Jakuba ve 2. polovině 18. století, Miscellanea z výročních konferencí České společnosti pro hudební vědu. Praha 2008, s. 74–77.
Maňas Vladimír: Cyrilometodějské oslavy ve Vídni (1708-1783). Pozapomenutá reprezentace Moravy v sídelním městě monarchie. Vlastivědný věstník moravský 2/2013, s. 132–139.

Komentáře

Reagovat
  • Richard Šeda

    25. duben 2014, 12:07
    Dost dobrý článek Vláďo!

Dále si přečtěte

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny a spokojeni mohou být v této chvíli jejich zastánci i odpůrci. Zastánci jásají, protože se povedlo změnit k lepšímu systém přidělování grantů a zastupitelé se nepokusili zpochybnit návrhy odborné komise. Odpůrci z řad zarputilých libertariánů mohou jásat taky: rozdělovala se tak malá částka, že ani nemá cenu o ní mluvit a nadávat na zlodějský stát, daně a přerozdělování.  více

Zatím nejstarším známým pašijovým oratoriem uvedeným na Moravě je dílo vídeňského dvorského varhaníka Johanna Georga Reinhardta Desperanti peccatori a moriente Iesu restituta Vita. Toto německé oratorium bylo uvedeno na Velký pátek roku 1721 v kostele sv. Mikuláše na tehdejším Velkém náměstí v Brně.  více

Oživení minoritského konventu v Brně a především prudký nárůst jeho popularity mezi obyvateli města, k němuž došlo v rozmezí druhé až čtvrté dekády 18. století, považovali již současní pozorovatelé za zázrak. S růstem obliby souvisel i příliv prostředků. V rozmezí necelých dvou desetiletí se areál minoritského konventu zásadním způsobem proměnil, stal se jedním z nejvýznamnějších komplexů barokní architektury a sakrálního umění. Jak ale k této proměně došlo? Proč minoritský konvent zažil takový rozmach? Jedním z podezřelých je hudba.  více


Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Nejčtenější

Kritika

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více