Žebraví hudebníci v Brně roku 1766

Žebraví hudebníci v Brně roku 1766

Když 18. srpna 1765 zemřel císař říše římské národa německého, zakladatel habsbursko-lotrinské dynastie a manžel Marie Terezie, František I. Štěpán, následovaly ve Vídni třídenní smuteční obřady. Státní smutek se měl řídit podle vzoru opatření, přijatých po skonu císaře Karla VI. v roce 1740. Kromě povinných zádušních bohoslužeb v celé zemi se jako obvykle také zakazovaly všechny zábavy, hry a hudební produkce, a to na tři měsíce.

Prvorozený syn Františka I. Štěpána a Marie Terezie (odkazuji zde na návštěvu panovnického páru v Brně roku 1748) se hned 18. srpna stal císařem jako Josef II. a od té doby působil také jako matčin spoluvladař. Během září roku 1765 byl v jednotlivých dědičných zemích zveřejněn výnos o státním smutku. Prvního prosince téhož roku pak Josef II. vydal dekret, jímž znovu povoloval veškeré zábavné produkce, a to počínaje 1. lednem následujícího roku 1766. Panovník, později proslulý obrovským množstvím reforem, už v tomto dekretu prozrazuje svůj budoucí zájem o regulaci a usměrnění všeho možného. V tomto konkrétním případě se však dosud nepodařilo vypátrat zdroje jeho inspirace. Josef II. totiž ke zmíněnému prosincovému dekretu připojil dvě pozoruhodné otázky pro jednotlivé zemské a potažmo i krajské úřady. Zaprvé, zda by si hudebníci neměli povinně zajistit jiný způsob obživy než právě hudbu. Za druhé, zda by neměla být zrušena bratrstva hudebníků, podobná tomu, které existuje ve Vídni se zasvěcením sv. Mikuláši. První otázka snad souvisí především se snahami o postupné ekonomické reformy státu, hudba (především ta světská) byla vnímána jako něco, co obyvatelstvo zdržuje od práce. Bratrstva, spojující náboženskou a profesní sféru, obvykle vlastnila určitý (provozní) kapitál, tedy lidově seděla na penězích. Bratrstva hudebníků se v českých zemích však příliš nevyskytovala, o necelých dvacet let později proto Josef II. vzal tuto otázku „z gruntu“ a přistoupil k plošnému zrušení náboženských a literátských bratrstev v celé monarchii. Takto získané prostředky pak zjednodušeně řečeno sloužily k financování školských a náboženských reforem..

Nejčastější odpověď zemských úředníků na první ze dvou výše zmíněných otázek Josefa II. zněla, že v příslušném kraji působí jen profesionální hudebníci, sloužící především církvi. Na ně se tedy přirozeně nevztahuje ani Josefův návrh, aby si hudebníci případně našli jinou obživu. Podle úředníků by však překážky měly být kladeny takovým hudebníkům (šumařům), kteří se znalostí jednoho či dvou tanců vyhrávají za peníze po šencích a hospodách, což slouží neřestem, nese s sebou zahálku a vede tak k hříšnému životu. Proto by se mělo dbát na to, aby mladí lidé byli vedeni k jinému než k tomuto způsobu obživy.

Největší pozornost věnují téměř všechny zprávy těm osobám, pro něž hudba představuje jediný způsob obživy. Zdá se, že právě zde vede hranice nečestnosti, infámie, která na těchto lidech ulpívala. Totéž se přitom nevztahovalo na výše uvedené profesionály nebo řemeslníky, kteří si muzicírováním ve sváteční dny pouze přivydělávali. Ona nečestnost určitého druhu obživy, v tomto případě muzicírování, nebo snad lépe dobovou terminologií vyhrávání (aufspielen), souvisela především s neusazeností dotyčných lidí. Odpovídá tomu zjevná snaha přimět volné hudebníky k jinému způsobu obživy, a tím je tedy i připoutat k určitému místu.

Jednotliví moravští krajští hejtmané se ve svých odpovědích shodují v tom, že dotyční hudebníci, pokud jim to jejich věk a stav dovoluje, by si měli povinně hledat jiný, čestnější zdroj obživy. Těm, kteří tak neučiní, by například znojemský hejtman nedovolil živit se hudbou, dokonce by zakázal vlastnictví hudebního nástroje. Hradišťský hejtman uvádí, že takoví hudebníci se vyskytují především ve větších městech. Také on by těmto lenochům (jinde alkoholu nakloněným) a neužitečné lůze zakázal živit se hudbou. Na Jihlavsku se hospodským hudebníkům říkalo Bierfiedler. Tamní hejtman navrhoval, aby ti, kteří v šencích tráví celý týden, byli nuceni najít si jinou profesi, nebo byli posláni osidlovat tehdy řidčeji obydlené části habsburské říše na území dnešního Chorvatska či Slovinska.

O invalidech a přestárlých, pro něž hudba představovala jediný možný zdroj obživy, se dochované písemnosti podrobněji nezmiňují. Především chybějí údaje, z nichž by bylo možné lépe vyčíst jejich postavení v rámci společnosti, zdá se však, že byli stavěni na roveň žebrákům. O případné nečestnosti zde však není řeč. Vedle organizované skupiny slepých hudebníků (Blinden Musikanten Parte) se o hudebnících – invalidech dochovalo nejvíce zpráv právě z Brna. Na žádost brněnského krajského hejtmana dal totiž brněnský magistrát vyhotovit provizorní jmenný seznam dvaceti dvou osob,  bydlících v Brně a na jeho předměstích, které se živí výhradně hudbou.

Seznam uvádí jména, bydliště, původ a věk. Posledně jmenovaná kategorie má zvláštní význam, protože u některých je právě vysoký věk důvodem, proč nemohou vykonávat jinou práci. Zajímavý je také původ. V Brně a předměstí bydlí celkem sedm hudebníků, mezi ně patří tři bratři Beckerové (!) z Pekařské ulice (Becken Gasse), všichni harfeníci. Z Moravy pocházejí další čtyři osoby (Lelekovice, Nová Říše, Mikulov). Stejný počet pochází z Čech a Pruského Slezska, po jednom jsou zastoupeni hudebníci z rakouské části Slezska (Krnov), Říše (Eischstädt) a Rakouska. Nástroj je uveden pouze v pěti případech, kromě bratrů Beckerových hrál na harfu ještě slepý Ignaz Radda, vysloužilý voják Augustin Sutor z Eichstädtu ovládal hru na hoboj, tedy původně nástroj vojenských kapel. Jako invalidé jsou vedeni tři hudebníci, další dva se mohou živit vyučováním základů hudby. O usedlosti dotyčných svědčí to, že většina je ženatých.

Krajský hejtman se ve své zprávě situaci v Brně podrobně věnuje a navrhuje konkrétní opatření, která zde uvádím pro jejich zajímavost, nikoli jako případný zdroj inspirace pro současný magistrát. Cizinci měli být podle hejtmana odesláni zpět do svých rodišť. Ti pak, kteří v zemi pobývají již déle, se mají hlásit u okrskových představených k nádenické práci. Práce neschopní se jakožto cizinci rovnají žebrákům.

Hudebníci domácího původu se mají živit jako městské, noční nebo kostelní hlídky, případně nádeničinou. Jako pokutu za případné nedodržení tohoto nařízení navrhuje hejtman vysokou částku 10 říšských tolarů. Ti, kteří jsou vyučeni v hudebním umění a žádnou jinou práci či řemeslo nemají, se mohou živit jako učitelé (!). Mají si proto vyžádat u magistrátu a městských rad osvědčení a vykázat se jím u příslušných úřadů k přidělení místa. Takto pak mohou vést dobrý život. Předurčenost výše uvedených hudebníků k učitelské dráze souvisela se skutečností, že učitel farní školy zároveň zodpovídal za liturgickou hudbu ve farním kostele a hudebnické schopnosti byly pro vykonávání této funkce klíčové.

Z dokumentů nevyplývá, nakolik se uvedené návrhy podařilo realizovat. Většině hudebníků totiž náležel status svobodných, jen bratři Josef a Adam Petráčkové z Nové Říše jsou označeni jako poddaní. Podle zprávy se mohli živit jakoukoli ruční prácí. Právě oni mohli být ke změně způsobu obživy donuceni nejsnáze.

Závěrem hejtman tlumočí moravské zemské vládě zajímavý návrh brněnského magistrátu. Podle něj se v šenkovních domech odehrává mnoho podezřelých shromáždění, nepřístojností a urážek vůči Bohu. Pro vykořenění tohoto zla navrhuje brněnský magistrát zákaz hudby v šencích navždy.

Zdroj:

Vladimír Maňas: Úřední dokumenty o hudebnících na Moravě a v rakouském Slezsku z roku 1766. Miscellanea z výročních konferencí 2001 až 2005, AGORA, Praha 2006, s. 117–124. 

Ilustrační foto: Marianische History vom Turas, Brno 1719

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny, ale zápis z příslušného jednání zastupitelstva města Brna zatím na webu města ještě zpřístupněn není. Z podivné perspektivy historika se tedy nabízí výlet do první poloviny 18. století. Hledaným tématem nicméně zůstává vztah vedení města k hudbě. Její věčný úpadek dokumentují staré archivy i nedávná píseň skupiny Buty.  více

Zatím nejstarším známým pašijovým oratoriem uvedeným na Moravě je dílo vídeňského dvorského varhaníka Johanna Georga Reinhardta Desperanti peccatori a moriente Iesu restituta Vita. Toto německé oratorium bylo uvedeno na Velký pátek roku 1721 v kostele sv. Mikuláše na tehdejším Velkém náměstí v Brně.  více

Oživení minoritského konventu v Brně a především prudký nárůst jeho popularity mezi obyvateli města, k němuž došlo v rozmezí druhé až čtvrté dekády 18. století, považovali již současní pozorovatelé za zázrak. S růstem obliby souvisel i příliv prostředků. V rozmezí necelých dvou desetiletí se areál minoritského konventu zásadním způsobem proměnil, stal se jedním z nejvýznamnějších komplexů barokní architektury a sakrálního umění. Jak ale k této proměně došlo? Proč minoritský konvent zažil takový rozmach? Jedním z podezřelých je hudba.  více


Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Nejčtenější

Kritika

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více