Žebraví hudebníci v Brně roku 1766

Žebraví hudebníci v Brně roku 1766

Když 18. srpna 1765 zemřel císař říše římské národa německého, zakladatel habsbursko-lotrinské dynastie a manžel Marie Terezie, František I. Štěpán, následovaly ve Vídni třídenní smuteční obřady. Státní smutek se měl řídit podle vzoru opatření, přijatých po skonu císaře Karla VI. v roce 1740. Kromě povinných zádušních bohoslužeb v celé zemi se jako obvykle také zakazovaly všechny zábavy, hry a hudební produkce, a to na tři měsíce.

Prvorozený syn Františka I. Štěpána a Marie Terezie (odkazuji zde na návštěvu panovnického páru v Brně roku 1748) se hned 18. srpna stal císařem jako Josef II. a od té doby působil také jako matčin spoluvladař. Během září roku 1765 byl v jednotlivých dědičných zemích zveřejněn výnos o státním smutku. Prvního prosince téhož roku pak Josef II. vydal dekret, jímž znovu povoloval veškeré zábavné produkce, a to počínaje 1. lednem následujícího roku 1766. Panovník, později proslulý obrovským množstvím reforem, už v tomto dekretu prozrazuje svůj budoucí zájem o regulaci a usměrnění všeho možného. V tomto konkrétním případě se však dosud nepodařilo vypátrat zdroje jeho inspirace. Josef II. totiž ke zmíněnému prosincovému dekretu připojil dvě pozoruhodné otázky pro jednotlivé zemské a potažmo i krajské úřady. Zaprvé, zda by si hudebníci neměli povinně zajistit jiný způsob obživy než právě hudbu. Za druhé, zda by neměla být zrušena bratrstva hudebníků, podobná tomu, které existuje ve Vídni se zasvěcením sv. Mikuláši. První otázka snad souvisí především se snahami o postupné ekonomické reformy státu, hudba (především ta světská) byla vnímána jako něco, co obyvatelstvo zdržuje od práce. Bratrstva, spojující náboženskou a profesní sféru, obvykle vlastnila určitý (provozní) kapitál, tedy lidově seděla na penězích. Bratrstva hudebníků se v českých zemích však příliš nevyskytovala, o necelých dvacet let později proto Josef II. vzal tuto otázku „z gruntu“ a přistoupil k plošnému zrušení náboženských a literátských bratrstev v celé monarchii. Takto získané prostředky pak zjednodušeně řečeno sloužily k financování školských a náboženských reforem..

Nejčastější odpověď zemských úředníků na první ze dvou výše zmíněných otázek Josefa II. zněla, že v příslušném kraji působí jen profesionální hudebníci, sloužící především církvi. Na ně se tedy přirozeně nevztahuje ani Josefův návrh, aby si hudebníci případně našli jinou obživu. Podle úředníků by však překážky měly být kladeny takovým hudebníkům (šumařům), kteří se znalostí jednoho či dvou tanců vyhrávají za peníze po šencích a hospodách, což slouží neřestem, nese s sebou zahálku a vede tak k hříšnému životu. Proto by se mělo dbát na to, aby mladí lidé byli vedeni k jinému než k tomuto způsobu obživy.

Největší pozornost věnují téměř všechny zprávy těm osobám, pro něž hudba představuje jediný způsob obživy. Zdá se, že právě zde vede hranice nečestnosti, infámie, která na těchto lidech ulpívala. Totéž se přitom nevztahovalo na výše uvedené profesionály nebo řemeslníky, kteří si muzicírováním ve sváteční dny pouze přivydělávali. Ona nečestnost určitého druhu obživy, v tomto případě muzicírování, nebo snad lépe dobovou terminologií vyhrávání (aufspielen), souvisela především s neusazeností dotyčných lidí. Odpovídá tomu zjevná snaha přimět volné hudebníky k jinému způsobu obživy, a tím je tedy i připoutat k určitému místu.

Jednotliví moravští krajští hejtmané se ve svých odpovědích shodují v tom, že dotyční hudebníci, pokud jim to jejich věk a stav dovoluje, by si měli povinně hledat jiný, čestnější zdroj obživy. Těm, kteří tak neučiní, by například znojemský hejtman nedovolil živit se hudbou, dokonce by zakázal vlastnictví hudebního nástroje. Hradišťský hejtman uvádí, že takoví hudebníci se vyskytují především ve větších městech. Také on by těmto lenochům (jinde alkoholu nakloněným) a neužitečné lůze zakázal živit se hudbou. Na Jihlavsku se hospodským hudebníkům říkalo Bierfiedler. Tamní hejtman navrhoval, aby ti, kteří v šencích tráví celý týden, byli nuceni najít si jinou profesi, nebo byli posláni osidlovat tehdy řidčeji obydlené části habsburské říše na území dnešního Chorvatska či Slovinska.

O invalidech a přestárlých, pro něž hudba představovala jediný možný zdroj obživy, se dochované písemnosti podrobněji nezmiňují. Především chybějí údaje, z nichž by bylo možné lépe vyčíst jejich postavení v rámci společnosti, zdá se však, že byli stavěni na roveň žebrákům. O případné nečestnosti zde však není řeč. Vedle organizované skupiny slepých hudebníků (Blinden Musikanten Parte) se o hudebnících – invalidech dochovalo nejvíce zpráv právě z Brna. Na žádost brněnského krajského hejtmana dal totiž brněnský magistrát vyhotovit provizorní jmenný seznam dvaceti dvou osob,  bydlících v Brně a na jeho předměstích, které se živí výhradně hudbou.

Seznam uvádí jména, bydliště, původ a věk. Posledně jmenovaná kategorie má zvláštní význam, protože u některých je právě vysoký věk důvodem, proč nemohou vykonávat jinou práci. Zajímavý je také původ. V Brně a předměstí bydlí celkem sedm hudebníků, mezi ně patří tři bratři Beckerové (!) z Pekařské ulice (Becken Gasse), všichni harfeníci. Z Moravy pocházejí další čtyři osoby (Lelekovice, Nová Říše, Mikulov). Stejný počet pochází z Čech a Pruského Slezska, po jednom jsou zastoupeni hudebníci z rakouské části Slezska (Krnov), Říše (Eischstädt) a Rakouska. Nástroj je uveden pouze v pěti případech, kromě bratrů Beckerových hrál na harfu ještě slepý Ignaz Radda, vysloužilý voják Augustin Sutor z Eichstädtu ovládal hru na hoboj, tedy původně nástroj vojenských kapel. Jako invalidé jsou vedeni tři hudebníci, další dva se mohou živit vyučováním základů hudby. O usedlosti dotyčných svědčí to, že většina je ženatých.

Krajský hejtman se ve své zprávě situaci v Brně podrobně věnuje a navrhuje konkrétní opatření, která zde uvádím pro jejich zajímavost, nikoli jako případný zdroj inspirace pro současný magistrát. Cizinci měli být podle hejtmana odesláni zpět do svých rodišť. Ti pak, kteří v zemi pobývají již déle, se mají hlásit u okrskových představených k nádenické práci. Práce neschopní se jakožto cizinci rovnají žebrákům.

Hudebníci domácího původu se mají živit jako městské, noční nebo kostelní hlídky, případně nádeničinou. Jako pokutu za případné nedodržení tohoto nařízení navrhuje hejtman vysokou částku 10 říšských tolarů. Ti, kteří jsou vyučeni v hudebním umění a žádnou jinou práci či řemeslo nemají, se mohou živit jako učitelé (!). Mají si proto vyžádat u magistrátu a městských rad osvědčení a vykázat se jím u příslušných úřadů k přidělení místa. Takto pak mohou vést dobrý život. Předurčenost výše uvedených hudebníků k učitelské dráze souvisela se skutečností, že učitel farní školy zároveň zodpovídal za liturgickou hudbu ve farním kostele a hudebnické schopnosti byly pro vykonávání této funkce klíčové.

Z dokumentů nevyplývá, nakolik se uvedené návrhy podařilo realizovat. Většině hudebníků totiž náležel status svobodných, jen bratři Josef a Adam Petráčkové z Nové Říše jsou označeni jako poddaní. Podle zprávy se mohli živit jakoukoli ruční prácí. Právě oni mohli být ke změně způsobu obživy donuceni nejsnáze.

Závěrem hejtman tlumočí moravské zemské vládě zajímavý návrh brněnského magistrátu. Podle něj se v šenkovních domech odehrává mnoho podezřelých shromáždění, nepřístojností a urážek vůči Bohu. Pro vykořenění tohoto zla navrhuje brněnský magistrát zákaz hudby v šencích navždy.

Zdroj:

Vladimír Maňas: Úřední dokumenty o hudebnících na Moravě a v rakouském Slezsku z roku 1766. Miscellanea z výročních konferencí 2001 až 2005, AGORA, Praha 2006, s. 117–124. 

Ilustrační foto: Marianische History vom Turas, Brno 1719

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny, ale zápis z příslušného jednání zastupitelstva města Brna zatím na webu města ještě zpřístupněn není. Z podivné perspektivy historika se tedy nabízí výlet do první poloviny 18. století. Hledaným tématem nicméně zůstává vztah vedení města k hudbě. Její věčný úpadek dokumentují staré archivy i nedávná píseň skupiny Buty.  více

Zatím nejstarším známým pašijovým oratoriem uvedeným na Moravě je dílo vídeňského dvorského varhaníka Johanna Georga Reinhardta Desperanti peccatori a moriente Iesu restituta Vita. Toto německé oratorium bylo uvedeno na Velký pátek roku 1721 v kostele sv. Mikuláše na tehdejším Velkém náměstí v Brně.  více

Oživení minoritského konventu v Brně a především prudký nárůst jeho popularity mezi obyvateli města, k němuž došlo v rozmezí druhé až čtvrté dekády 18. století, považovali již současní pozorovatelé za zázrak. S růstem obliby souvisel i příliv prostředků. V rozmezí necelých dvou desetiletí se areál minoritského konventu zásadním způsobem proměnil, stal se jedním z nejvýznamnějších komplexů barokní architektury a sakrálního umění. Jak ale k této proměně došlo? Proč minoritský konvent zažil takový rozmach? Jedním z podezřelých je hudba.  více


V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více