Žebraví hudebníci v Brně roku 1766

Žebraví hudebníci v Brně roku 1766

Když 18. srpna 1765 zemřel císař říše římské národa německého, zakladatel habsbursko-lotrinské dynastie a manžel Marie Terezie, František I. Štěpán, následovaly ve Vídni třídenní smuteční obřady. Státní smutek se měl řídit podle vzoru opatření, přijatých po skonu císaře Karla VI. v roce 1740. Kromě povinných zádušních bohoslužeb v celé zemi se jako obvykle také zakazovaly všechny zábavy, hry a hudební produkce, a to na tři měsíce.

Prvorozený syn Františka I. Štěpána a Marie Terezie (odkazuji zde na návštěvu panovnického páru v Brně roku 1748) se hned 18. srpna stal císařem jako Josef II. a od té doby působil také jako matčin spoluvladař. Během září roku 1765 byl v jednotlivých dědičných zemích zveřejněn výnos o státním smutku. Prvního prosince téhož roku pak Josef II. vydal dekret, jímž znovu povoloval veškeré zábavné produkce, a to počínaje 1. lednem následujícího roku 1766. Panovník, později proslulý obrovským množstvím reforem, už v tomto dekretu prozrazuje svůj budoucí zájem o regulaci a usměrnění všeho možného. V tomto konkrétním případě se však dosud nepodařilo vypátrat zdroje jeho inspirace. Josef II. totiž ke zmíněnému prosincovému dekretu připojil dvě pozoruhodné otázky pro jednotlivé zemské a potažmo i krajské úřady. Zaprvé, zda by si hudebníci neměli povinně zajistit jiný způsob obživy než právě hudbu. Za druhé, zda by neměla být zrušena bratrstva hudebníků, podobná tomu, které existuje ve Vídni se zasvěcením sv. Mikuláši. První otázka snad souvisí především se snahami o postupné ekonomické reformy státu, hudba (především ta světská) byla vnímána jako něco, co obyvatelstvo zdržuje od práce. Bratrstva, spojující náboženskou a profesní sféru, obvykle vlastnila určitý (provozní) kapitál, tedy lidově seděla na penězích. Bratrstva hudebníků se v českých zemích však příliš nevyskytovala, o necelých dvacet let později proto Josef II. vzal tuto otázku „z gruntu“ a přistoupil k plošnému zrušení náboženských a literátských bratrstev v celé monarchii. Takto získané prostředky pak zjednodušeně řečeno sloužily k financování školských a náboženských reforem..

Nejčastější odpověď zemských úředníků na první ze dvou výše zmíněných otázek Josefa II. zněla, že v příslušném kraji působí jen profesionální hudebníci, sloužící především církvi. Na ně se tedy přirozeně nevztahuje ani Josefův návrh, aby si hudebníci případně našli jinou obživu. Podle úředníků by však překážky měly být kladeny takovým hudebníkům (šumařům), kteří se znalostí jednoho či dvou tanců vyhrávají za peníze po šencích a hospodách, což slouží neřestem, nese s sebou zahálku a vede tak k hříšnému životu. Proto by se mělo dbát na to, aby mladí lidé byli vedeni k jinému než k tomuto způsobu obživy.

Největší pozornost věnují téměř všechny zprávy těm osobám, pro něž hudba představuje jediný způsob obživy. Zdá se, že právě zde vede hranice nečestnosti, infámie, která na těchto lidech ulpívala. Totéž se přitom nevztahovalo na výše uvedené profesionály nebo řemeslníky, kteří si muzicírováním ve sváteční dny pouze přivydělávali. Ona nečestnost určitého druhu obživy, v tomto případě muzicírování, nebo snad lépe dobovou terminologií vyhrávání (aufspielen), souvisela především s neusazeností dotyčných lidí. Odpovídá tomu zjevná snaha přimět volné hudebníky k jinému způsobu obživy, a tím je tedy i připoutat k určitému místu.

Jednotliví moravští krajští hejtmané se ve svých odpovědích shodují v tom, že dotyční hudebníci, pokud jim to jejich věk a stav dovoluje, by si měli povinně hledat jiný, čestnější zdroj obživy. Těm, kteří tak neučiní, by například znojemský hejtman nedovolil živit se hudbou, dokonce by zakázal vlastnictví hudebního nástroje. Hradišťský hejtman uvádí, že takoví hudebníci se vyskytují především ve větších městech. Také on by těmto lenochům (jinde alkoholu nakloněným) a neužitečné lůze zakázal živit se hudbou. Na Jihlavsku se hospodským hudebníkům říkalo Bierfiedler. Tamní hejtman navrhoval, aby ti, kteří v šencích tráví celý týden, byli nuceni najít si jinou profesi, nebo byli posláni osidlovat tehdy řidčeji obydlené části habsburské říše na území dnešního Chorvatska či Slovinska.

O invalidech a přestárlých, pro něž hudba představovala jediný možný zdroj obživy, se dochované písemnosti podrobněji nezmiňují. Především chybějí údaje, z nichž by bylo možné lépe vyčíst jejich postavení v rámci společnosti, zdá se však, že byli stavěni na roveň žebrákům. O případné nečestnosti zde však není řeč. Vedle organizované skupiny slepých hudebníků (Blinden Musikanten Parte) se o hudebnících – invalidech dochovalo nejvíce zpráv právě z Brna. Na žádost brněnského krajského hejtmana dal totiž brněnský magistrát vyhotovit provizorní jmenný seznam dvaceti dvou osob,  bydlících v Brně a na jeho předměstích, které se živí výhradně hudbou.

Seznam uvádí jména, bydliště, původ a věk. Posledně jmenovaná kategorie má zvláštní význam, protože u některých je právě vysoký věk důvodem, proč nemohou vykonávat jinou práci. Zajímavý je také původ. V Brně a předměstí bydlí celkem sedm hudebníků, mezi ně patří tři bratři Beckerové (!) z Pekařské ulice (Becken Gasse), všichni harfeníci. Z Moravy pocházejí další čtyři osoby (Lelekovice, Nová Říše, Mikulov). Stejný počet pochází z Čech a Pruského Slezska, po jednom jsou zastoupeni hudebníci z rakouské části Slezska (Krnov), Říše (Eischstädt) a Rakouska. Nástroj je uveden pouze v pěti případech, kromě bratrů Beckerových hrál na harfu ještě slepý Ignaz Radda, vysloužilý voják Augustin Sutor z Eichstädtu ovládal hru na hoboj, tedy původně nástroj vojenských kapel. Jako invalidé jsou vedeni tři hudebníci, další dva se mohou živit vyučováním základů hudby. O usedlosti dotyčných svědčí to, že většina je ženatých.

Krajský hejtman se ve své zprávě situaci v Brně podrobně věnuje a navrhuje konkrétní opatření, která zde uvádím pro jejich zajímavost, nikoli jako případný zdroj inspirace pro současný magistrát. Cizinci měli být podle hejtmana odesláni zpět do svých rodišť. Ti pak, kteří v zemi pobývají již déle, se mají hlásit u okrskových představených k nádenické práci. Práce neschopní se jakožto cizinci rovnají žebrákům.

Hudebníci domácího původu se mají živit jako městské, noční nebo kostelní hlídky, případně nádeničinou. Jako pokutu za případné nedodržení tohoto nařízení navrhuje hejtman vysokou částku 10 říšských tolarů. Ti, kteří jsou vyučeni v hudebním umění a žádnou jinou práci či řemeslo nemají, se mohou živit jako učitelé (!). Mají si proto vyžádat u magistrátu a městských rad osvědčení a vykázat se jím u příslušných úřadů k přidělení místa. Takto pak mohou vést dobrý život. Předurčenost výše uvedených hudebníků k učitelské dráze souvisela se skutečností, že učitel farní školy zároveň zodpovídal za liturgickou hudbu ve farním kostele a hudebnické schopnosti byly pro vykonávání této funkce klíčové.

Z dokumentů nevyplývá, nakolik se uvedené návrhy podařilo realizovat. Většině hudebníků totiž náležel status svobodných, jen bratři Josef a Adam Petráčkové z Nové Říše jsou označeni jako poddaní. Podle zprávy se mohli živit jakoukoli ruční prácí. Právě oni mohli být ke změně způsobu obživy donuceni nejsnáze.

Závěrem hejtman tlumočí moravské zemské vládě zajímavý návrh brněnského magistrátu. Podle něj se v šenkovních domech odehrává mnoho podezřelých shromáždění, nepřístojností a urážek vůči Bohu. Pro vykořenění tohoto zla navrhuje brněnský magistrát zákaz hudby v šencích navždy.

Zdroj:

Vladimír Maňas: Úřední dokumenty o hudebnících na Moravě a v rakouském Slezsku z roku 1766. Miscellanea z výročních konferencí 2001 až 2005, AGORA, Praha 2006, s. 117–124. 

Ilustrační foto: Marianische History vom Turas, Brno 1719

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny, ale zápis z příslušného jednání zastupitelstva města Brna zatím na webu města ještě zpřístupněn není. Z podivné perspektivy historika se tedy nabízí výlet do první poloviny 18. století. Hledaným tématem nicméně zůstává vztah vedení města k hudbě. Její věčný úpadek dokumentují staré archivy i nedávná píseň skupiny Buty.  více

Zatím nejstarším známým pašijovým oratoriem uvedeným na Moravě je dílo vídeňského dvorského varhaníka Johanna Georga Reinhardta Desperanti peccatori a moriente Iesu restituta Vita. Toto německé oratorium bylo uvedeno na Velký pátek roku 1721 v kostele sv. Mikuláše na tehdejším Velkém náměstí v Brně.  více

Oživení minoritského konventu v Brně a především prudký nárůst jeho popularity mezi obyvateli města, k němuž došlo v rozmezí druhé až čtvrté dekády 18. století, považovali již současní pozorovatelé za zázrak. S růstem obliby souvisel i příliv prostředků. V rozmezí necelých dvou desetiletí se areál minoritského konventu zásadním způsobem proměnil, stal se jedním z nejvýznamnějších komplexů barokní architektury a sakrálního umění. Jak ale k této proměně došlo? Proč minoritský konvent zažil takový rozmach? Jedním z podezřelých je hudba.  více


Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více