Žebraví hudebníci v Brně roku 1766

Žebraví hudebníci v Brně roku 1766

Když 18. srpna 1765 zemřel císař říše římské národa německého, zakladatel habsbursko-lotrinské dynastie a manžel Marie Terezie, František I. Štěpán, následovaly ve Vídni třídenní smuteční obřady. Státní smutek se měl řídit podle vzoru opatření, přijatých po skonu císaře Karla VI. v roce 1740. Kromě povinných zádušních bohoslužeb v celé zemi se jako obvykle také zakazovaly všechny zábavy, hry a hudební produkce, a to na tři měsíce.

Prvorozený syn Františka I. Štěpána a Marie Terezie (odkazuji zde na návštěvu panovnického páru v Brně roku 1748) se hned 18. srpna stal císařem jako Josef II. a od té doby působil také jako matčin spoluvladař. Během září roku 1765 byl v jednotlivých dědičných zemích zveřejněn výnos o státním smutku. Prvního prosince téhož roku pak Josef II. vydal dekret, jímž znovu povoloval veškeré zábavné produkce, a to počínaje 1. lednem následujícího roku 1766. Panovník, později proslulý obrovským množstvím reforem, už v tomto dekretu prozrazuje svůj budoucí zájem o regulaci a usměrnění všeho možného. V tomto konkrétním případě se však dosud nepodařilo vypátrat zdroje jeho inspirace. Josef II. totiž ke zmíněnému prosincovému dekretu připojil dvě pozoruhodné otázky pro jednotlivé zemské a potažmo i krajské úřady. Zaprvé, zda by si hudebníci neměli povinně zajistit jiný způsob obživy než právě hudbu. Za druhé, zda by neměla být zrušena bratrstva hudebníků, podobná tomu, které existuje ve Vídni se zasvěcením sv. Mikuláši. První otázka snad souvisí především se snahami o postupné ekonomické reformy státu, hudba (především ta světská) byla vnímána jako něco, co obyvatelstvo zdržuje od práce. Bratrstva, spojující náboženskou a profesní sféru, obvykle vlastnila určitý (provozní) kapitál, tedy lidově seděla na penězích. Bratrstva hudebníků se v českých zemích však příliš nevyskytovala, o necelých dvacet let později proto Josef II. vzal tuto otázku „z gruntu“ a přistoupil k plošnému zrušení náboženských a literátských bratrstev v celé monarchii. Takto získané prostředky pak zjednodušeně řečeno sloužily k financování školských a náboženských reforem..

Nejčastější odpověď zemských úředníků na první ze dvou výše zmíněných otázek Josefa II. zněla, že v příslušném kraji působí jen profesionální hudebníci, sloužící především církvi. Na ně se tedy přirozeně nevztahuje ani Josefův návrh, aby si hudebníci případně našli jinou obživu. Podle úředníků by však překážky měly být kladeny takovým hudebníkům (šumařům), kteří se znalostí jednoho či dvou tanců vyhrávají za peníze po šencích a hospodách, což slouží neřestem, nese s sebou zahálku a vede tak k hříšnému životu. Proto by se mělo dbát na to, aby mladí lidé byli vedeni k jinému než k tomuto způsobu obživy.

Největší pozornost věnují téměř všechny zprávy těm osobám, pro něž hudba představuje jediný způsob obživy. Zdá se, že právě zde vede hranice nečestnosti, infámie, která na těchto lidech ulpívala. Totéž se přitom nevztahovalo na výše uvedené profesionály nebo řemeslníky, kteří si muzicírováním ve sváteční dny pouze přivydělávali. Ona nečestnost určitého druhu obživy, v tomto případě muzicírování, nebo snad lépe dobovou terminologií vyhrávání (aufspielen), souvisela především s neusazeností dotyčných lidí. Odpovídá tomu zjevná snaha přimět volné hudebníky k jinému způsobu obživy, a tím je tedy i připoutat k určitému místu.

Jednotliví moravští krajští hejtmané se ve svých odpovědích shodují v tom, že dotyční hudebníci, pokud jim to jejich věk a stav dovoluje, by si měli povinně hledat jiný, čestnější zdroj obživy. Těm, kteří tak neučiní, by například znojemský hejtman nedovolil živit se hudbou, dokonce by zakázal vlastnictví hudebního nástroje. Hradišťský hejtman uvádí, že takoví hudebníci se vyskytují především ve větších městech. Také on by těmto lenochům (jinde alkoholu nakloněným) a neužitečné lůze zakázal živit se hudbou. Na Jihlavsku se hospodským hudebníkům říkalo Bierfiedler. Tamní hejtman navrhoval, aby ti, kteří v šencích tráví celý týden, byli nuceni najít si jinou profesi, nebo byli posláni osidlovat tehdy řidčeji obydlené části habsburské říše na území dnešního Chorvatska či Slovinska.

O invalidech a přestárlých, pro něž hudba představovala jediný možný zdroj obživy, se dochované písemnosti podrobněji nezmiňují. Především chybějí údaje, z nichž by bylo možné lépe vyčíst jejich postavení v rámci společnosti, zdá se však, že byli stavěni na roveň žebrákům. O případné nečestnosti zde však není řeč. Vedle organizované skupiny slepých hudebníků (Blinden Musikanten Parte) se o hudebnících – invalidech dochovalo nejvíce zpráv právě z Brna. Na žádost brněnského krajského hejtmana dal totiž brněnský magistrát vyhotovit provizorní jmenný seznam dvaceti dvou osob,  bydlících v Brně a na jeho předměstích, které se živí výhradně hudbou.

Seznam uvádí jména, bydliště, původ a věk. Posledně jmenovaná kategorie má zvláštní význam, protože u některých je právě vysoký věk důvodem, proč nemohou vykonávat jinou práci. Zajímavý je také původ. V Brně a předměstí bydlí celkem sedm hudebníků, mezi ně patří tři bratři Beckerové (!) z Pekařské ulice (Becken Gasse), všichni harfeníci. Z Moravy pocházejí další čtyři osoby (Lelekovice, Nová Říše, Mikulov). Stejný počet pochází z Čech a Pruského Slezska, po jednom jsou zastoupeni hudebníci z rakouské části Slezska (Krnov), Říše (Eischstädt) a Rakouska. Nástroj je uveden pouze v pěti případech, kromě bratrů Beckerových hrál na harfu ještě slepý Ignaz Radda, vysloužilý voják Augustin Sutor z Eichstädtu ovládal hru na hoboj, tedy původně nástroj vojenských kapel. Jako invalidé jsou vedeni tři hudebníci, další dva se mohou živit vyučováním základů hudby. O usedlosti dotyčných svědčí to, že většina je ženatých.

Krajský hejtman se ve své zprávě situaci v Brně podrobně věnuje a navrhuje konkrétní opatření, která zde uvádím pro jejich zajímavost, nikoli jako případný zdroj inspirace pro současný magistrát. Cizinci měli být podle hejtmana odesláni zpět do svých rodišť. Ti pak, kteří v zemi pobývají již déle, se mají hlásit u okrskových představených k nádenické práci. Práce neschopní se jakožto cizinci rovnají žebrákům.

Hudebníci domácího původu se mají živit jako městské, noční nebo kostelní hlídky, případně nádeničinou. Jako pokutu za případné nedodržení tohoto nařízení navrhuje hejtman vysokou částku 10 říšských tolarů. Ti, kteří jsou vyučeni v hudebním umění a žádnou jinou práci či řemeslo nemají, se mohou živit jako učitelé (!). Mají si proto vyžádat u magistrátu a městských rad osvědčení a vykázat se jím u příslušných úřadů k přidělení místa. Takto pak mohou vést dobrý život. Předurčenost výše uvedených hudebníků k učitelské dráze souvisela se skutečností, že učitel farní školy zároveň zodpovídal za liturgickou hudbu ve farním kostele a hudebnické schopnosti byly pro vykonávání této funkce klíčové.

Z dokumentů nevyplývá, nakolik se uvedené návrhy podařilo realizovat. Většině hudebníků totiž náležel status svobodných, jen bratři Josef a Adam Petráčkové z Nové Říše jsou označeni jako poddaní. Podle zprávy se mohli živit jakoukoli ruční prácí. Právě oni mohli být ke změně způsobu obživy donuceni nejsnáze.

Závěrem hejtman tlumočí moravské zemské vládě zajímavý návrh brněnského magistrátu. Podle něj se v šenkovních domech odehrává mnoho podezřelých shromáždění, nepřístojností a urážek vůči Bohu. Pro vykořenění tohoto zla navrhuje brněnský magistrát zákaz hudby v šencích navždy.

Zdroj:

Vladimír Maňas: Úřední dokumenty o hudebnících na Moravě a v rakouském Slezsku z roku 1766. Miscellanea z výročních konferencí 2001 až 2005, AGORA, Praha 2006, s. 117–124. 

Ilustrační foto: Marianische History vom Turas, Brno 1719

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Letošní dotace pro kulturu v Brně jsou schváleny, ale zápis z příslušného jednání zastupitelstva města Brna zatím na webu města ještě zpřístupněn není. Z podivné perspektivy historika se tedy nabízí výlet do první poloviny 18. století. Hledaným tématem nicméně zůstává vztah vedení města k hudbě. Její věčný úpadek dokumentují staré archivy i nedávná píseň skupiny Buty.  více

Zatím nejstarším známým pašijovým oratoriem uvedeným na Moravě je dílo vídeňského dvorského varhaníka Johanna Georga Reinhardta Desperanti peccatori a moriente Iesu restituta Vita. Toto německé oratorium bylo uvedeno na Velký pátek roku 1721 v kostele sv. Mikuláše na tehdejším Velkém náměstí v Brně.  více

Oživení minoritského konventu v Brně a především prudký nárůst jeho popularity mezi obyvateli města, k němuž došlo v rozmezí druhé až čtvrté dekády 18. století, považovali již současní pozorovatelé za zázrak. S růstem obliby souvisel i příliv prostředků. V rozmezí necelých dvou desetiletí se areál minoritského konventu zásadním způsobem proměnil, stal se jedním z nejvýznamnějších komplexů barokní architektury a sakrálního umění. Jak ale k této proměně došlo? Proč minoritský konvent zažil takový rozmach? Jedním z podezřelých je hudba.  více


Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více