Poutníci: Stíny na střechách

Poutníci: Stíny na střechách

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.

Poutníci jsou zavedená značka. Vlastně ani nevadí, že z původní sestavy, založené v roce 1970, v kapele dávno nikdo nehraje. Ani to, že ve skupině, kterou jsme ze setrvačnosti zvyklí řadit k Brnu, nepůsobí ani žádný Brňan (z jihomoravské metropole to má domů nejblíž kapelník Jiří Pola ze Slavkova). Poutníky prošla řada vynikajících osobností české akustické hudby – Robert Křesťan s Lubošem Malinou, František Linhárek, Jiří Plocek, Svaťa Kotas, Zdeněk Kalina, Mirek Hulán, Petr Brandejs, Jiří Mach a další. Kontrabasista Pola, který stojí v čele současné sestavy, je Poutníkem od roku 1980. U sólového mikrofonu se střídá s benjamínkem kapely Jakubem Bílým, který řady Poutníků rozšířil v roce 2009, a na předchozí řadové nahrávce Poutníci 2006 tím pádem ještě nezpíval. Poprvé se představil v roce 2010 na koncertním albu Poutníci slaví 40 a poté na nahrávce Country Vánoce (2013). Zatímco tehdy ještě jeho hlas působil jako zaměnitelný a „nerozezpívaný“, na novince docela prokoukl.

Sestava, která se předtím poměrně často měnila, je v posledních deseti letech ustálená. Peter Mečiar ze Slovenska hraje na banjo a dobro, Jan Máca na mandolínu a kytarista Bílý a kontrabasista Pola si mezi sebe dělí sólové pěvecké party. Na rozdíl od zmíněné koncertní a vánoční desky je na studiové novince skutečně poznat, že sestava si za ty roky sedla, že se pánové dobře znají a mohou se jeden o druhého opřít. Charismatického autora typu Roberta Křesťana a nadžánrového virtuosa, jakým je Luboš Malina, už Poutníci stěží najdou, ale to ani není nutné. Dnes jsou Poutníci opět dobře sehranou akustickou kapelou, která má z čeho čerpat a která se zároveň hrdě dívá dopředu. Přitom nástrojová dovednost je více patrná z doprovodné složky nových písní než třeba z úpravy Vivaldiho Podzimu ze Čtvera ročních dob, který je spíše kuriozitou. Určitý návrat svěžesti zaznamenáváme u zpěvu: Zatímco Jiří Pola má své intonační limity, které zachraňuje zajímavou barvou a důvěryhodností zkušeného vypravěče, Jiří Bílý od minulých nahrávek vyzrál a prokoukl. Slyšet je to například v písni Tisíc prudkejch koní, kde má sice v první sloce drobné problémy s artikulací (věta „Tam nad noční hrází kde jiskří se proud“ je lehce „zašumlovaná“), ale v refrénu a především ve sborech se promění v suverénního country tenora. Relativně drsrnější polohu odhalí v písni Jaguár a pro žánr méně typickou melodii zvládne v Jen s tebou.

Zatímco hlavním autorem melodií je nyní Jiří Pola, kterému se v rozumné míře daří balancovat na hraně žánrových klišé, a občas z nich dokonce zcela vystoupit, nového kvalitního textaře Poutníci našli v Davidu Konopáčovi, muži jinak spojeném s „alternativně folkovou“ kapelou Jarabáci. Některé texty psal country kapele přímo na tělo a přitom si dovolil pracovat s očekávatelným slovníkem novým způsobem (Tisíc prudkejch koní, což vlastně vůbec není píseň o koních). Zajímavé jsou i dvě povedené textařské etudu na téma „vina“: jedna o vztahu (Mea culpa) a druhá jako protestsong (Co když). Také text Jiřího Poly Jiný pohled, ve kterém trochu ruší gramatické rýmy a asonance, nevyznívá v interpretaci Jakuba Bílého nakonec vůbec špatně. A příjemným country osvěžením, dobře se hodícím do repertoáru kapely, je text Ivo Cicvárka Loď se jménem naděje. Celé album pak otevírá titulní starší píseň s textem již zesnulého Josefa Prudila, kterou v 90. letech zpíval Pola a nyní se jí ujal Jakub Bílý. Fanoušci tak mají srovnání – tutéž skladbu s hlubokým a vyšším sólovým zpěvem.

Poutníci mohou dál těžit ze své slavné minulosti, ze zisku Port v 80. letech a z mezinárodních úspěchů na přelomu 80. a 90. let. Mohou na speciálních koncertech znovu zvát do svých řad své bývalé členy. Ostatně jeden z nich, Svaťa Kotas, byl zvukovým i hudebním režisérem nového alba – a zvuk nahrávky je velmi dobrý. Především je ale dobře, že se kapela snaží, samozřejmě v rámci svého žánru, hledat nové cesty, oslovovat nové autory, přinášet nová témata. Osobnosti typu Roberta Křesťana nebo Luboše Maliny dnes sice „na skladě“ nejsou, ale Poutníci se s abrahámovinami vyrovnali se ctí. Za nové album se rozhodně nemusí stydět. Nezbývá tedy než jim přát, aby opět mohli intenzivně koncertovat a aby se nové album co nejlépe prodávalo. I když na něm fanoušci nenajdou Panenku ani jiný z největších starších hitů.

Poutníci – Stíny na střechách. Jiří Pola – Karas 2020. 14 skladeb. Stopáž: 39:42

Poutníci/ Foto FB kapely

Komentáře

Reagovat
  • Jaroslav Vavrys

    26. září 2020, 10:38
    Velmi povedené album...Stíny na střechách.

Na konci roku 2020 vydala Filharmonie Brno dvojici nahrávek sestávajících z děl Antonína Dvořáka a Antonína Rejchy. „Dvořákovské“ CD se skladatelovou první symfonií a Maličkostmi v úpravě a instrumentaci šéfdirigenta brněnské filharmonie Dennise Russella Daviese jsme zde již recenzovali. Nyní se zaměříme na nahrávku hudebního obrazu Lenora skladatele Antonína Rejchy na text balady Gottfrieda Augusta Bürgera. Na CD se představili Martina Janková v roli Lenory, Pavla Vykopalová jako její matka, Wojciech Parchem v roli vypravěče a Jiří Brückler jako zesnulý voják Vilém. Po boku orchestru Filharmonie Brno vystoupil také Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Stejně jako v případě nahrávky s díly Antonína Dvořáka, i tento projekt řídil dirigent Dennis Russell Davies.  více

Současný jazz je jedním z nejobtížněji definovatelných hudebních stylů. Existuje totiž v celé řadě podob: od víceméně puristických historických podžánrů (ragtime, swing, dixieland, bebop, hard bop, free jazz a další) se postupně víc a víc rozvolňuje do nejrůznějších fúzí, čerpá novou inspiraci mimo jiné z rocku, world music, folklóru či z vážné hudby. Takže vedle autorů a interpretů straight-ahead jazzu se také u nás vyprofilovalo několik autorských osobností hledajících a vytvářejících jeho novou podobu.  více

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více

Koronavirová krize roku 2020 (a 2021) měla a stále má takový dopad na podobu hudebního trhu, že si badatelé s odstupem budou možná klást otázku, zda v této době vyšly vůbec nějaké nahrávky, které neovlivnila. Robert Křesťan s Druhou trávou chtěl pracovat na dvojalbu, na kterém měl vedle sebe postavit coververze písní svých oblíbenců a novou autorskou tvorbu. Součástí ambiciózního projektu se stal britský producent Eddie Stevens, avšak přerušená možnost cestování mezi Českem a Londýnem zastavila i práce na 2CD. Kapela se rozhodla nečekat na uvolnění a vydala Díl první samostatně. Nejde o přesnou podobu původně zamýšleného prvního disku. „Vydat jen převzaté skladby bez jakékoli patrné vazby mezi nimi a původní tvorbou nám připadlo nedostatečné a producentský styl Eddieho Stevense je natolik jednotlivý a jistým způsobem jednotící, že jsme se rozhodli na prvním nosiči vydat mix obou a s druhým dílem počkat,“ vysvětluje Křesťan. Před sebou tedy máme Díl první, což ovšem není žádná polovičatá nahrávka nebo nedokončené dílo. Druhé trávě se navzdory vyšší moci podařilo nahrát jednu z nejsilnějších českých desek roku 2020.  více

Stávající epidemiologickou situaci s nemožností živého koncertování využila řada větších i menších hudebních těles k přípravě nových nosičů. Jedním z nich je i Filharmonie Brno, která rozšířila svoji nabídku o vlastní edici CD nahrávek s odvážným mottem: Hudba, kterou hned tak někde nekoupíte. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jde v prvé řadě o povedený slogan marketingové sekce, tato stručná charakteristika není pouhým a prázdným lákadlem. Již první dvojice desek vydaných na konci roku 2020 nabídla neprávem pozapomenuté oratorium Antonína Rejchy Lenora (zaznělo při koncertech 5., 6. a 7. února 2020). Filharmonici nahráli také program s Dvořákovou Symfonií č. 1 v c moll Zlonické zvony a skladbou Bagatelles, op. 47 (Maličkosti), obojí v úpravě (a v případě Maličkostí i bohatší instrumentaci) šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese. A právě toto album bude předmětem našeho hodnocení.  více

Jedno starší – pravda, ne úplně typické – album skupiny Květy začínalo slovy: „Nejtišší kapela na světě tak, aby nerušila sousedy.“ To nejnovější, nazvané trochu záhadně Květy Květy, začíná textem: „Řítíme se do tmy tou největší rychlostí.“ Dá se něco vyvozovat z toho, že kapela kolem Martina E. Kyšperského v nejpomalejším roce, v době lockdownu, přišla s nejrychlejším a možná s nejenergičtějším albem za svou kariéru? Nebo je důležitější, že přes veškerý tlak, který z Květů Květů coby kolektivní práce vyvěrá, jde vlastně o velmi samotářskou a intimní desku?  více

Sedmý rok své oficiální existence završil brněnský bigband Cotatcha Orchestra dlouho připravovaným debutovým albem autorských skladeb tří komponistů – většinou z pera pianisty Martina Konvičky, s mírným přispěním Jiřího Levíčka a bandleadera Jiřího Kotači. Název Bigbandová elektronika/Bigband Electronics naznačuje, že skladby překračují čistě jazzový rámec směrem k různým nadžánrovým fúzím, ale pevné mantinely tím rozhodně nevymezuje.  více

Tomáš Kytnar, šéf brněnského klubu Stará Pekárna a kapelník skupiny Tady To Máš, léta zhudebňoval slovenské texty. Několik svých alb postavil na poezii současných slovenských básníků Judity Kaššovicové a Erika Ondrejičky. Na otázku, jestli se českým textům vyhýbá záměrně, v rozhovoru pro Brno – Město hudby v roce 2013 odpověděl: „Opravdu trochu přemýšlím o češtině, ale nějak systematicky hledat nebo si dávat inzerát rozhodně nebudu. Jako slovenští básníci vlastně přišli ke mně, musí cestou náhody přijít i ti čeští, nebo ne?“ Uplynulo sedm let. Kytnar od té doby se svou skupinou vydal „slovenská“ alba Srdiečka tiché a Krajina diamantov a… letos přichází změna. Novinka Ryba Květovoň propojila Kytnarův typický skladatelský rukopis s českou poezií Bogdana Trojaka.  více

Poetický název Květy nevadnoucí za sebou skrývá prozatím poslední vydavatelský počin Jiřího Plocka. Kompilační CD oslavuje čtvrtstoletí od vzniku moravské folklorní řady v jeho vydavatelství GNOSIS BRNO. Jde o čtrnáct alb, která vznikala mezi lety 1995 až 2005.  A nejsou to alba ledajaká. Nadšení a cit Jiřího Plocka pro píseň je nesporný, z nahrávek však dýchá mnohem víc. Jde například o zápal samotných zpěváků, který Jiří Plocek během natáčení rozdmýchával, nechal je hrát a zpívat podle jejich vůle a nálady. Musím zdůraznit také samotný výběr interpretů. Jména jsou to dnes již opravdu ikonická – František Okénka, Zdeněk Kašpar, Karel Rajmic, Vlasta Grycová, Jiřina Miklošková a mnozí další. Někteří z nich už bohužel opustili tento svět. Jiní, které na albu slyšíme jako nadané děti, sami už vychovávají další generace zpěváků, například Tomáš Beníček. Záměrně zmiňuji zpěváky, samotné album je i po hudební stránce kvalitní. Všechny písně jsou však přednášeny výjimečnými interprety. I to jim v duchu živé lidové tradice dodává jedinečnost.  více

Dva roky po monotematickém albu Bleděmodré město, za které získala nominaci na žánrového Anděla, vydala brněnská skupina Nevermore & Kosmonaut novinku se záhadným názvem XCR-9. Více prozrazuje podtitul Písně do rakety. Zatímco na minulém albu jsme se s Michalem Šimíčkem a jeho kapelou procházeli ulicemi města Brna, tentokrát nás písničkář, který léta používá přezdívku Kosmonaut, bere na fiktivní cestu do vesmíru.  více

O albu Folk Swings brněnského B-Side Bandu se na sociálních sítích živě diskutuje. Může si big band dovolit hrát „posvátné“ písně českého folku? A co když s ním tyto skladby zpívají přímo jejich autoři jako Jaromír Nohavica, Vlasta Redl nebo Slávek Janoušek? Jenže zatímco oni snad mohli do úprav mluvit, Karel Kryl, Zuzana Navarová nebo Wabi Ryvola úpravy svých písní už okomentovat nemohli… O tom, jak album vznikalo, proč zní Ryvolova Tereza jako kubánský tanec, proč Radek Pastrňák na albu zpívá neznámou píseň a nikoli Františka a proč je Podvod Honzy Nedvěda instrumentální, jsme hovořili s členy orchestru Petrem Kovaříkem a Pavlem Zlámalem. Právě oni totiž pro toto album vytvořili nové aranžmá známých i méně známých folkových písní.  více

Tiché lodi není kapela, ale projekt v Brně žijícího kytaristy a písničkáře Reného Müllera. Zatímco své předchozí album Časy vody (2015) nahrál ještě ve dvojici s Romanem Cipískem Cermanem, svým někdejším spoluhráčem z kapely Hynkovy zámky, na novince se Müller prezentuje úplně sám – jako autor hudby i textů, kytarista i zpěvák nebo – v jeho případě přesněji – vypravěč.  více

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.  více

Před nedávnem se v knihkupectvích objevila útlá kniha, na jejímž černobílém přebalu je fotografie hudebníka, redaktora, vydavatele a také jejího autora Jiřího Plocka. Poetický ale hlavně výstižný název Zápisky potulného lidopisce odkazuje nejen na jeho dráhu folklorního redaktora a muzikanta, ale přeneseně také poukazuje na jeho náturu.  více

Ten, koho na předchozím albu brněnské skupiny Budoár Staré dámy (Sůl, 2017) zaujala úvodní výrazná píseň se surrealistickým textem Z ježatých hor, může zajásat. Před třemi lety teprve počínající spolupráce se současným básníkem Luborem Kasalem nyní vyústila v celé album jeho zhudebněných textů. Písně na novince Kostřičky však spojuje ještě jeden charakteristický rukopis: produkce a aranžérský vklad multiinstrumentalisty Tomáše Vtípila.  více

Nejčtenější

Kritika

Po lednových streamovaných koncertech doplněných sérií originálních video-upoutávek se Czech Ensemble Baroque včera opět vrátil se živým večerním přenosem. Tentokrát se jednalo o druhý koncert z cyklu Bacha na Mozarta, který byl přeložený z 21. října. Z prostor Konventu Milosrdných bratří na něm zazněl, jako stěžejní část programu, žalm Dixit Dominus Georga Friedricha Händela.  více