Poutníci: Stíny na střechách

Poutníci: Stíny na střechách

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.

Poutníci jsou zavedená značka. Vlastně ani nevadí, že z původní sestavy, založené v roce 1970, v kapele dávno nikdo nehraje. Ani to, že ve skupině, kterou jsme ze setrvačnosti zvyklí řadit k Brnu, nepůsobí ani žádný Brňan (z jihomoravské metropole to má domů nejblíž kapelník Jiří Pola ze Slavkova). Poutníky prošla řada vynikajících osobností české akustické hudby – Robert Křesťan s Lubošem Malinou, František Linhárek, Jiří Plocek, Svaťa Kotas, Zdeněk Kalina, Mirek Hulán, Petr Brandejs, Jiří Mach a další. Kontrabasista Pola, který stojí v čele současné sestavy, je Poutníkem od roku 1980. U sólového mikrofonu se střídá s benjamínkem kapely Jakubem Bílým, který řady Poutníků rozšířil v roce 2009, a na předchozí řadové nahrávce Poutníci 2006 tím pádem ještě nezpíval. Poprvé se představil v roce 2010 na koncertním albu Poutníci slaví 40 a poté na nahrávce Country Vánoce (2013). Zatímco tehdy ještě jeho hlas působil jako zaměnitelný a „nerozezpívaný“, na novince docela prokoukl.

Sestava, která se předtím poměrně často měnila, je v posledních deseti letech ustálená. Peter Mečiar ze Slovenska hraje na banjo a dobro, Jan Máca na mandolínu a kytarista Bílý a kontrabasista Pola si mezi sebe dělí sólové pěvecké party. Na rozdíl od zmíněné koncertní a vánoční desky je na studiové novince skutečně poznat, že sestava si za ty roky sedla, že se pánové dobře znají a mohou se jeden o druhého opřít. Charismatického autora typu Roberta Křesťana a nadžánrového virtuosa, jakým je Luboš Malina, už Poutníci stěží najdou, ale to ani není nutné. Dnes jsou Poutníci opět dobře sehranou akustickou kapelou, která má z čeho čerpat a která se zároveň hrdě dívá dopředu. Přitom nástrojová dovednost je více patrná z doprovodné složky nových písní než třeba z úpravy Vivaldiho Podzimu ze Čtvera ročních dob, který je spíše kuriozitou. Určitý návrat svěžesti zaznamenáváme u zpěvu: Zatímco Jiří Pola má své intonační limity, které zachraňuje zajímavou barvou a důvěryhodností zkušeného vypravěče, Jiří Bílý od minulých nahrávek vyzrál a prokoukl. Slyšet je to například v písni Tisíc prudkejch koní, kde má sice v první sloce drobné problémy s artikulací (věta „Tam nad noční hrází kde jiskří se proud“ je lehce „zašumlovaná“), ale v refrénu a především ve sborech se promění v suverénního country tenora. Relativně drsrnější polohu odhalí v písni Jaguár a pro žánr méně typickou melodii zvládne v Jen s tebou.

Zatímco hlavním autorem melodií je nyní Jiří Pola, kterému se v rozumné míře daří balancovat na hraně žánrových klišé, a občas z nich dokonce zcela vystoupit, nového kvalitního textaře Poutníci našli v Davidu Konopáčovi, muži jinak spojeném s „alternativně folkovou“ kapelou Jarabáci. Některé texty psal country kapele přímo na tělo a přitom si dovolil pracovat s očekávatelným slovníkem novým způsobem (Tisíc prudkejch koní, což vlastně vůbec není píseň o koních). Zajímavé jsou i dvě povedené textařské etudu na téma „vina“: jedna o vztahu (Mea culpa) a druhá jako protestsong (Co když). Také text Jiřího Poly Jiný pohled, ve kterém trochu ruší gramatické rýmy a asonance, nevyznívá v interpretaci Jakuba Bílého nakonec vůbec špatně. A příjemným country osvěžením, dobře se hodícím do repertoáru kapely, je text Ivo Cicvárka Loď se jménem naděje. Celé album pak otevírá titulní starší píseň s textem již zesnulého Josefa Prudila, kterou v 90. letech zpíval Pola a nyní se jí ujal Jakub Bílý. Fanoušci tak mají srovnání – tutéž skladbu s hlubokým a vyšším sólovým zpěvem.

Poutníci mohou dál těžit ze své slavné minulosti, ze zisku Port v 80. letech a z mezinárodních úspěchů na přelomu 80. a 90. let. Mohou na speciálních koncertech znovu zvát do svých řad své bývalé členy. Ostatně jeden z nich, Svaťa Kotas, byl zvukovým i hudebním režisérem nového alba – a zvuk nahrávky je velmi dobrý. Především je ale dobře, že se kapela snaží, samozřejmě v rámci svého žánru, hledat nové cesty, oslovovat nové autory, přinášet nová témata. Osobnosti typu Roberta Křesťana nebo Luboše Maliny dnes sice „na skladě“ nejsou, ale Poutníci se s abrahámovinami vyrovnali se ctí. Za nové album se rozhodně nemusí stydět. Nezbývá tedy než jim přát, aby opět mohli intenzivně koncertovat a aby se nové album co nejlépe prodávalo. I když na něm fanoušci nenajdou Panenku ani jiný z největších starších hitů.

Poutníci – Stíny na střechách. Jiří Pola – Karas 2020. 14 skladeb. Stopáž: 39:42

Poutníci/ Foto FB kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Ačkoliv za poslední dva měsíce kulturní život velmi utrpěl, touha lidí po uměleckém zážitku nepohasla. Ba naopak – umění a jeho role, kterou v našem životě plní, jsou snad ještě potřebnější, než tomu bylo předtím. A tak ačkoliv koncertní sály zejí prázdnotou a posluchači jsou nuceni je navštěvovat pouze prostřednictvím záznamů svých oblíbených koncertů, množství povedených hudebních nosičů (nejen) z počátku roku pomáhá toto nešťastné mezidobí překlenout.  více

Šestý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Oheň, poezie, banjo.  více

Kapely, které na scéně působí několik desetiletí, mají dvě možnosti: Buď žijí ze své podstaty, a tedy z hitů z doby minulé. Anebo se stále snaží přicházet s něčím novým, někdy i přáním konzervativních fanoušků navzdory. „Brněnští“ Poutníci, kteří letos slaví 50 let od svého vzniku, jsou někde na půli cesty. Stále hrají Panenku, kterou si publikum žádá, ale naštěstí neustrnuli a – sice po dlouhé době, ale přece – přicházejí s novým řadovým albem, které by mezi fanoušky české country a bluegrassu nemělo zapadnout.  více

Pátý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Muziky a krúžky.   více

V první části rozhovoru s horňáckým primášem Petrem Mičkou a s producentem Jiřím Hradilem jsme sledovali začátky spolupráce kapely Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky a cestu k nadžánrovému spojení na albu Hrubá Hudba. O samotném natáčení, o kompozici dvojalba Hrubá Hudba, o spolupráci s hosty z jiných žánrů a v neposlední řadě také o Hlasech starého světa, tedy té části projektu, v níž promlouvají autentické hlasy horňáckých zpěváků, pojednává tato druhá a závěrečná část rozhovoru.  více

Brněnské vydavatelství Indies Scope vydalo v loňském roce dva tituly, které stojí i po bezmála roce za připomenutí, protože jejich obsah daleko překračuje časové určení. Prvním titulem je Beskydská Odysea Mariana Friedla (Indies Scope 2019, 2664506 – 2) a druhým je cédéčko s prostým názvem Majstr od horňácké legendy Martina Hrbáče a Musiky Folkloriky (Indies Scope 2019, 2664517 – 2).  více

Čtvrtý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Symfonie města.  více

Nejčtenější

Kritika

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více