Umění psané krví. Vzpomínka na Jiřího Trávníčka

Umění psané krví. Vzpomínka na Jiřího Trávníčka

Do kvarteta, které si později začalo říkat Janáčkovo, se Jiří Trávníček (1925–1973)dostal na brněnské konzervatoři v roce 1947. Když na ní začal jako čerstvý absolvent opavského gymnázia studovat, působil nenápadně – vedle zázračných dětí, kterých se tam po válečné pauze sešlo ve třídě Františka Kudláčka hned několik (třeba Antonín Moravec nebo Libor Hlaváček) byl dvacetiletý maturant považován už za trochu přestárlého. Nicméně v péči pana profesora Jedličky pokračoval velice rychle, takže mohl už počátkem roku 1948 prominentně absolvovat Beethovenovým koncertem s orchestrem konzervatoře v Besedním domě na večeru, který se stal brněnskou hudební událostí: v beethovenovském pořadu s ním vystoupili rovněž první tři pováleční absolventi dirigentského oddělení – Vlastimil Pinkas, Emil Křepelka a Jiří Waldhans. To už ho brněnské publikum znalo jako primária ústavního kvarteta, které se nezaleklo interpretace Janáčkova prvního kvartetu, do té doby vyhrazené jen profesorskému Moravskému kvartetu.

Během studia na Janáčkově akademii (Trávníček se konečně dostal do Kudláčkovy třídy) proniklo kvarteto, teď už Janáčkovo, do mezinárodního koncertního provozu – z Brna to byl tehdy hotový zázrak – a začalo si vytvářet repertoár; to nebyla žádná maličkost, už vzhledem k tomu, že se rozhodlo pro hru zpaměti, jak velel dobový trend. Navíc se stali jeho členové (s výjimkou Jiřího Kratochvíla, který byl už angažován v divadle) koncertními mistry nově (1951) zřízeného Symfonického orchestru kraje Brněnského. Dalo by se soudit, že pod tíhou těchto úkolů bude Trávníček působit dojmem přezaměstnaného umělce, který pořád něco nestíhá; ten však, usměvavý a klidný jako vždy, využil svého místa v čele orchestru a jal se studovat jeden houslový koncert za druhým: za pět let jeho existence s ním provedl prakticky všechen špičkový repertoár oboru. A to kvalitně: zvláštní náhodou se tehdy, v prvé půli padesátých let, vymáchalo v často provozovaném Dvořákově koncertě hned několik sólistů zvučných jmen; jediný Trávníček perfektně obstál.

Autoritu v orchestru si získal jednak svými hráčskými výkony a jednak svou mimořádnou inteligencí – obecnou i sociální. Dík tomu byl také jednohlasně zvolen předsedou závodního výboru, což byla tehdy funkce stejně potřebná jako náročná. Připomeňme si, že mladý orchestr, tvořený z velké části ještě posluchači konzervatoře nebo JAMU, několika barovými hráči, jimž tehdy komunisté zrušili pracoviště, a několika muzikantskými důchodci, byl umělecky řízen nezkušeným šéfdirigentem, administrativně pak ještě mladším ředitelem, který měl k dispozici sekretářku a dva penzisty v účtárně. Dnes si sotva dovedeme si představit, kolik z umělecké, provozní a personální problematiky orchestru zůstávalo na rozhodnutích odborové organizace, to jest hlavně jejího předsedy. Trávníček si počínal chytře, autoritativně a přitom nekonflikně: má velkou, zatím nikde neoceněnou zásluhu na tom že původní poněkud chaotická kulturní organizace prošla údobím první konsolidace a mohla se v dalším vývoji stát významnou složkou brněnského hudebního života – a naposledy nejperspektivnější součástí nově vzniké filharmonie.

Nikdy samozřejmě nevystupoval jako funkcionář – a dokonce ani jako proslulý umělec. Coural s námi po nocích po Brně, chodil na Velkou cenu, v létě taky koupat se na přehradu. Jednou jsme se spolu sešli v autobusu (tramvaj jezdila jen k mostu), a abychom neztráceli čas ještě chůzí ke skále proti Sokolskému koupališti – večer jsme měli hrát Slovanské tance na Stadioně–, půjčili jsme si v přístavu lodičku, že si ty přehradní rozkoše odbudeme jinak. Nápad vypadal skvěle: s větrem vzádech jsme se takřka bez námahy a překvapivě rychle ocitli v místech, kde se jezero začíná stáčet a zužovat. Pohled na mizející přístaviště nám připomenul večerní koncert, tak jsme se dali na zpáteční cestu – proti větru. Ten mezitím zesílil, na vlnách se objevily bílé hřebínky, přehrada se vypráznila a my jsme začali pracovat jako galejníci. S lodičkou plnou vody jsme posléze dorazili do přístaviště – se zpožděním, ale právě ještě včas, abychom se stačili doma otočit a dostavit se na Stadion. Horší to bylo s hraním: nástroj se dal ještě udržet, ale dlaně plné puchýřů a oteklé prsty moc neposlouchaly. Díval jsem se celý čas přes dirigentský stupínek, co Jirka. Hrál jako obvykle, lehce a s krásným zaujetím, naprosto bezchybně; jeho stradivárky jsem slyšel úplně přesně. Tehdy ve mně vzklíčilo podezření: že on se na té lodi šetřil! Nebyl bych mu to mohl vytýkat, ale přece... O pauze mu povídám: „Ukaž ruce.“ Byly samá krev.

Toto statečné pohrdání tělesným utrpením pak projevil – v mnohem osudovější poloze – v závěru svého života. Věděli jsme, že rostoucím obtížím čelí – jako vždy – mnohostrannou činností: k působení v kvartetu přistoupily už dávno také výsostné povinnosti pedagogické. Vzpomínám na jeho poslední vystoupení s kvartetem: s jistou úzkostí jsem čekal na projev nějaké slabosti nebo snad jen nepohody. Hráli Dvořákův kvartet G dur, jako už tolikrát; bylo to dokonalé, ale mělo to ještě něco navíc: měl jsem pocit, že Jirka nevidí nádherný obsah toho díla jako obvykle, nýbrž ještě také odjinud...

Současné Janáčkovo kvarteto a Jiří Trávníček, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Příběh jednoho z největších českých muzikantů dvacátého století připomíná osud Bohuslava Martinů – oba prožili svůj tvůrčí život v nedobrovolné emigraci a oba – každý jinak – prosadili do mezinárodního povědomí českou hudbu svrchovaným způsobem.  více

Přítomnost se stává minulostí každým okamžikem, plynule. Příběhy, které prožíváme nebo jichž jsme tak či onak svědky, odplývají do paměti nebo nepaměti a zůstávají – někdy – zaznamenány nebo ztělesněny svými následky.  více

Jiří Beneš hrával na violu v Moravském kvartetu i v brněnské filharmonii, mnoho let pracuje pro Moravský podzim a s jeho texty se setkáváte v programech orchestrů i festivalů. Rozhovor s ním se tedy většinou točí kolem hudby, přesto se v něm ale najde místo i na buchty, hory a sáňkování.  více


V letošním roce navštívilo Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici více jak 41 000 lidí tedy rekordní počet. Číslo, které překvapí. V době, do které se tolikrát předpovídal zánik folkloru i folklorismu, se na jednom místě sejde tak obrovské množství lidí. Co je k tomu vede? Letošní jubilejní 80. ročník tomu jistě napomohl, ale samotné výročí by určitě nestačilo. V čem spočívá její kouzlo? Každý návštěvník si z festivalu odnáší jiný zážitek, jinou vzpomínku, jiný příběh. A právě ten svůj vám nyní nabídnu. Jaká tedy byla moje Strážnice 2025? A našla jsem odpověď na otázku, co stojí za tak velkým zájmem?  více

Jedním z členů mezinárodní poroty letošního ročníku Veszprém Street Music Festivalu bude Milan Tesař – programový ředitel, vedoucí hudební redakce Radia Proglas, šéf panelu World Music Charts Europe a dramaturg festivalu Maraton hudby Brno. Vyslání zástupce právě z Brna není náhodné – město je stejně jako Veszprém člen sítě UNESCO Creative Cities of Music a pravidelně zapojuje do mezinárodní kulturní spolupráce a podpory mladých talentů.  více

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce

Benefiční akce s názvem Večery s Ondrášem opět oživila nádvoří hradu Špilberk. Vojenský umělecký soubor Ondráš zde ve druhé půli června předvedl dva celovečerní programy, které připomněly nové i starší choreografie a hudební úpravy. První večer nabídl premiéru pořadu Pocta Jaroslavu Juráškovi, připravenou ke stému výročí narození této významné osobnosti folklorního hnutí druhé poloviny 20. století. Druhý večer s názvem Ondrášovské putování provedl hudbou i tancem po regionech Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Rumunska.  více

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce