Umění psané krví. Vzpomínka na Jiřího Trávníčka

Umění psané krví. Vzpomínka na Jiřího Trávníčka

Do kvarteta, které si později začalo říkat Janáčkovo, se Jiří Trávníček (1925–1973)dostal na brněnské konzervatoři v roce 1947. Když na ní začal jako čerstvý absolvent opavského gymnázia studovat, působil nenápadně – vedle zázračných dětí, kterých se tam po válečné pauze sešlo ve třídě Františka Kudláčka hned několik (třeba Antonín Moravec nebo Libor Hlaváček) byl dvacetiletý maturant považován už za trochu přestárlého. Nicméně v péči pana profesora Jedličky pokračoval velice rychle, takže mohl už počátkem roku 1948 prominentně absolvovat Beethovenovým koncertem s orchestrem konzervatoře v Besedním domě na večeru, který se stal brněnskou hudební událostí: v beethovenovském pořadu s ním vystoupili rovněž první tři pováleční absolventi dirigentského oddělení – Vlastimil Pinkas, Emil Křepelka a Jiří Waldhans. To už ho brněnské publikum znalo jako primária ústavního kvarteta, které se nezaleklo interpretace Janáčkova prvního kvartetu, do té doby vyhrazené jen profesorskému Moravskému kvartetu.

Během studia na Janáčkově akademii (Trávníček se konečně dostal do Kudláčkovy třídy) proniklo kvarteto, teď už Janáčkovo, do mezinárodního koncertního provozu – z Brna to byl tehdy hotový zázrak – a začalo si vytvářet repertoár; to nebyla žádná maličkost, už vzhledem k tomu, že se rozhodlo pro hru zpaměti, jak velel dobový trend. Navíc se stali jeho členové (s výjimkou Jiřího Kratochvíla, který byl už angažován v divadle) koncertními mistry nově (1951) zřízeného Symfonického orchestru kraje Brněnského. Dalo by se soudit, že pod tíhou těchto úkolů bude Trávníček působit dojmem přezaměstnaného umělce, který pořád něco nestíhá; ten však, usměvavý a klidný jako vždy, využil svého místa v čele orchestru a jal se studovat jeden houslový koncert za druhým: za pět let jeho existence s ním provedl prakticky všechen špičkový repertoár oboru. A to kvalitně: zvláštní náhodou se tehdy, v prvé půli padesátých let, vymáchalo v často provozovaném Dvořákově koncertě hned několik sólistů zvučných jmen; jediný Trávníček perfektně obstál.

Autoritu v orchestru si získal jednak svými hráčskými výkony a jednak svou mimořádnou inteligencí – obecnou i sociální. Dík tomu byl také jednohlasně zvolen předsedou závodního výboru, což byla tehdy funkce stejně potřebná jako náročná. Připomeňme si, že mladý orchestr, tvořený z velké části ještě posluchači konzervatoře nebo JAMU, několika barovými hráči, jimž tehdy komunisté zrušili pracoviště, a několika muzikantskými důchodci, byl umělecky řízen nezkušeným šéfdirigentem, administrativně pak ještě mladším ředitelem, který měl k dispozici sekretářku a dva penzisty v účtárně. Dnes si sotva dovedeme si představit, kolik z umělecké, provozní a personální problematiky orchestru zůstávalo na rozhodnutích odborové organizace, to jest hlavně jejího předsedy. Trávníček si počínal chytře, autoritativně a přitom nekonflikně: má velkou, zatím nikde neoceněnou zásluhu na tom že původní poněkud chaotická kulturní organizace prošla údobím první konsolidace a mohla se v dalším vývoji stát významnou složkou brněnského hudebního života – a naposledy nejperspektivnější součástí nově vzniké filharmonie.

Nikdy samozřejmě nevystupoval jako funkcionář – a dokonce ani jako proslulý umělec. Coural s námi po nocích po Brně, chodil na Velkou cenu, v létě taky koupat se na přehradu. Jednou jsme se spolu sešli v autobusu (tramvaj jezdila jen k mostu), a abychom neztráceli čas ještě chůzí ke skále proti Sokolskému koupališti – večer jsme měli hrát Slovanské tance na Stadioně–, půjčili jsme si v přístavu lodičku, že si ty přehradní rozkoše odbudeme jinak. Nápad vypadal skvěle: s větrem vzádech jsme se takřka bez námahy a překvapivě rychle ocitli v místech, kde se jezero začíná stáčet a zužovat. Pohled na mizející přístaviště nám připomenul večerní koncert, tak jsme se dali na zpáteční cestu – proti větru. Ten mezitím zesílil, na vlnách se objevily bílé hřebínky, přehrada se vypráznila a my jsme začali pracovat jako galejníci. S lodičkou plnou vody jsme posléze dorazili do přístaviště – se zpožděním, ale právě ještě včas, abychom se stačili doma otočit a dostavit se na Stadion. Horší to bylo s hraním: nástroj se dal ještě udržet, ale dlaně plné puchýřů a oteklé prsty moc neposlouchaly. Díval jsem se celý čas přes dirigentský stupínek, co Jirka. Hrál jako obvykle, lehce a s krásným zaujetím, naprosto bezchybně; jeho stradivárky jsem slyšel úplně přesně. Tehdy ve mně vzklíčilo podezření: že on se na té lodi šetřil! Nebyl bych mu to mohl vytýkat, ale přece... O pauze mu povídám: „Ukaž ruce.“ Byly samá krev.

Toto statečné pohrdání tělesným utrpením pak projevil – v mnohem osudovější poloze – v závěru svého života. Věděli jsme, že rostoucím obtížím čelí – jako vždy – mnohostrannou činností: k působení v kvartetu přistoupily už dávno také výsostné povinnosti pedagogické. Vzpomínám na jeho poslední vystoupení s kvartetem: s jistou úzkostí jsem čekal na projev nějaké slabosti nebo snad jen nepohody. Hráli Dvořákův kvartet G dur, jako už tolikrát; bylo to dokonalé, ale mělo to ještě něco navíc: měl jsem pocit, že Jirka nevidí nádherný obsah toho díla jako obvykle, nýbrž ještě také odjinud...

Současné Janáčkovo kvarteto a Jiří Trávníček, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Příběh jednoho z největších českých muzikantů dvacátého století připomíná osud Bohuslava Martinů – oba prožili svůj tvůrčí život v nedobrovolné emigraci a oba – každý jinak – prosadili do mezinárodního povědomí českou hudbu svrchovaným způsobem.  více

Přítomnost se stává minulostí každým okamžikem, plynule. Příběhy, které prožíváme nebo jichž jsme tak či onak svědky, odplývají do paměti nebo nepaměti a zůstávají – někdy – zaznamenány nebo ztělesněny svými následky.  více

Jiří Beneš hrával na violu v Moravském kvartetu i v brněnské filharmonii, mnoho let pracuje pro Moravský podzim a s jeho texty se setkáváte v programech orchestrů i festivalů. Rozhovor s ním se tedy většinou točí kolem hudby, přesto se v něm ale najde místo i na buchty, hory a sáňkování.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více