Accordone a jejich neapolské výlety

Accordone a jejich neapolské výlety

Italský soubor Accordone začíná mít na Concentu Moraviae téměř domovské právo. Objevil se už na třetím ročníku festivalu a letos na něj připadl zahajovací koncert v rytířském sálu zámku v Moravském Krumlově. Accordone to letos vzali hezky od podlahy a rozmáchli se i daleko mimo starou hudbu. Program nazvaný Neapolské příběhy se točil kolem hudby svázané s městem, kde byla doma vrcholná a pozdní barokní opera a v němž se také narodil i zemřel Enrico Caruso.

Publikum si bezpochyby nejvíce všímalo zpěváka souboru Marca Beasleyho, jehož pódiové manýry se blíží víc k rockové hvězdě než k interpretovi vážné hudby. Podstatnější ovšem je, že bezvadně zpívá a dokáže stylově sjednotit i velmi rozdílný hudební materiál. Bylo velmi poučné srovnat si jeho vystoupení v uvolněném pořadu písní s loňským programem soustředěným na baroko. Oba koncerty spojovala Beasleyho umírněnost ve zdobení neapolských písní a detailní práce s barvou hlasu. V projevu celého souboru také byla přítomná stejná radost, lehkost a zdánlivá samozřejmost – ať už hrál lidové písně nebo barokní kantáty. Tady je ale nutné zdůraznit, že publikum bylo loni stejně nadšené, i když byl program mnohem závažnější a ve své podstatě „nezábavný“.

Z procházky dějinami neapolské hudby vyplynulo, jaká síla spočívá ve výrazných, charakteristických melodiích, které vzešly z místních lidových zdrojů. Jak se s nimi dá pracovat a postavit na nich nejen chytlavou písničku, ale nakonec i celé hudební drama, což věděli i Rossini a Verdi. Málokoho ale asi během koncertu napadlo, že když se s klenutými kantilénami začne pracovat pokleslým, kolotočářským způsobem, vyleze z nich něco jako Michal David. Zároveň si ale myslím, že smutný stav naší pop music měl velký vliv na to, s jakou samozřejmostí posluchači přijali nabízené písně. Tato hudba je u nás prostě doma a působí jako něco důvěrně známého. Italský pop u nás kraloval dlouhá léta, silně ovlivnil i domácí scénu a během koncertu Accordone se jasně ukázalo, že má s italskou operou společné kořeny.

Accordone ovšem nehráli žádný pokleslý pop – byla to sice zábava, ale provedená na mimořádné úrovni. Lidový živel, na nějž koncert poukazoval, reprezentovala v širším smyslu i dramaturgie, která kopírovala rockový koncert. Rychlý, energický úvod – střídání nálad – sólo na bicí – parodické citáty cizích hitů – rychlý závěr s refrénem vybízejícím ke společnému zpěvu i k přídavku. A jako přídavek jedna balada a opakování největší odrhovačky. Pražský výběr měl svůj set na Čarodějáles postavený úplně stejně, když sáhnu po domácím příkladu z nedávné doby. Accordone publikum skvěle bavili, ale nikdy nezapomínali hrát, i když byli oproti minulým vystoupením více schovaní za zpěvákem. Kromě zmíněného bubenického sóla nedošlo ani na jednu čistě instrumentální věc, což je při kvalitě souboru snad až škoda.

Rychlý úvod koncertu obstaral Tanec svatých, který si Marco Beasley sám napsal. Hned v úvodu jsme se setkali s textem drmoleným rychlostí, v níž bylo téměř nemožné rozeznat jednotlivé slabiky, natož slova. Ne snad, že by Marco Beasley neartikuoval, ale zdálo se, jako by jich vyslovoval několik najednou. Následující Serenádu napsal vedoucí souboru, cembalista Guido Morini. Začínala klenutou popovou melodií s výraznými smyčci, ale postupně přešla k recitativu jako ze staré opery – celek působil jako cesta od současné italské hudby až k florentské opeře. Do vězení s pekaři vyznělo jako plamenný projev táborového řečníka. Přispěl k tomu i doprovod bubnu a sborové přizvukování zbytku souboru. Balada Neapol je... už byl současný italský pop se vším všudy, včetně doprovodu klavíru. Marco Beasley v ní předvedl nádherné pianissimo v závěru. Venkovskou tarantellu Guida Moriniho charakterizoval výrazný chromatický motiv, který v mezihře kontrapunkticky převzaly smyčce. Následovalo virtuózní sólo na tamburínu, které publikum dokonale strhlo – chyběly už jen stroboskopy a mlha.

Staré líné ženské nás jako komické intermezzo na chvíli vrátily ke staré hudbě. Píseň Caruso napsal v roce 1986 Luigi Dalla – předkládá v ní romantizující a sentimentální pohled na poslední dny slavného pěvce a nazpíval ji mimo jiné i Luciano Pavarotti nebo Julio Iglesias. Accordone a Beasley pojali píseň komorně, s takovým minimem vnějšího patosu, jaké věc sama dovoluje. Ironicky exaltovaný citát Beethovenovy Patetické v úvodu klavírního doprovodu civilní vyznění podtrhl a nijak nezesměšnil. Píseň v montemaranském stylu předkládala energický lidový obraz všeobecného tance se smrtí. Tísnivou přítomnost smrti v tomto danse macabre připomínaly kromě refrénu disonantní smyčce. Píseň Vinćenza Valenteho Staré dobré časy nás pohoupala ve třídobém taktu. Cembalo Guida Moriniho imitovalo drnkání na mandolínu (jinak se po většinu koncertu drželo spíš v pozadí). Ironická a lehce vulgární óda na dívku jménem Cicerenella uzavřela koncert, i když bylo jasné, že to byla spíš výzva k vytleskání přídavku než konec. Přídavkem byla světoznámá O sole mio (stejně jako loni ve Slavkově) a ještě jednou Cicerenella, což pokládám za lenost. Publiku to ale nevadilo, připojilo se k refrénu a šťastně si nechalo podkuřovat, že je úplně jako opravdoví neapolitánci.

Accordone hrají se samozřejmostí, která dává úplně zapomenout na to, jak náročný repertoár je zrovna na programu. Za touto samozřejmostí se ale skrývá brilantní technika a jasný hudební záměr. Jednoduše stačí vědět, co udělat, a umět to udělat – jak prosté, milý Watsone.

Neapolské příběhy. Marco Beasley (1957): Ballo de li Sante, Guido Morini (1959): Serenata, Anonym: In galera li panettieri, Pino Daniele (1955): Napule è..., Guido Morini: Tarantella Tapanella, Vito De Lorenzi: Carataranta, Adriano Willaert (1490–1562): Vecchie letrose, Lucio Dalla (1943–2012): Caruso, Anonym: Canzone alla montemaranese, Vincenzo Valente (1855–1921): Tiempe belle, Anonym: Cicerenella. Accordone (Marco Beasley – zpěv, Guido Morini – cembalo, umělecký vedoucí, Rossella Croce, Claudia Combs – housle, Fabio Accurso – loutna, Stefano Rocco – kytara, Marco Frezzato – violoncello, Vito De Lorenzi – rámové bubny). 1. 6. 2013, Moravský Krumlov, zámek, Rytířský sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Foto Jiří Sláma

Hodnocení autora: 90 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Concentus Moraviae je jediným festivalem, kterému se Magdalena Kožená rozhodla dlouhodobě propůjčit svou záštitu.  více

V sobotu 1. června začíná v Moravském Krumlově festival třinácti měst Concentus Moraviae.  více

Rozhovor s dramaturgem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae Václavem Luksem o úniku z každodenní reality, kosmopolitní Evropě a nadčasové přitažlivosti barokního umění pro dnešního posluchače.  více


Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více

Arménský jazzový pianista Tigran Hamasyan se dlouho věnoval buď vlastní tvorbě, nebo inspiraci arménským folklorem. Až na svém desátém albu StandArt se rozhodl pracovat s jazzovými standardy, skladbami, které fungují u většiny jazzových hudebníků jako základní průprava a jako materiál, na kterém se shodnou hráči z celého světa při společném jamování. Své aktuální album pianista představí v pátek 24. března 2023 v brněnském Sono Centru v rámci festivalu JazzFestBrno.  více

Po americkém turné Filharmonie Brno vedená šéfdirigentem Dennisem Russel Daviesem připravila minifestival tří propojených večerů s názvem Dialogy. Každý z těchto večerů nabízel ojedinělou dramaturgii s mimořádným repertoárem. Částečně se vázal ke zmiňovanému turné (např. koncert Z Ameriky do Česka). Závěrečný koncert trilogie, který se konal v pátek 10. března v Janáčkově divadle, nabídl domácímu publiku monumentální orchestrální díla z per skladatelů Alfreda Schnittkeho a Sergeje Rachmaninova. Celý koncert v přímém přenosu vysílala stanice Vltava Českého rozhlasu.  více

La Cantiga de la Serena je trio z jižní Itálie, které se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Repertoár souboru tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. V roce 2021 skupina vydala své třetí a zatím nejnovější album La Mar a v létě 2022 vystoupila v Brně na festivalu Maraton Hudby. Koncert si můžete připomenout i díky tomuto rozhovoru. Na naše otázky odpovídají Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na italskou chitarru battente, dále Giorgia Santoro, hráčka na nejrůznější druhy fléten a píšťal včetně indické bansuri nebo irské tin whistle, a také na keltskou harfu. A konečně třetím členem je Adolfo La Volpe, který hraje na arabskou loutnu, na klasickou kytaru nebo irské buzuki.  více

Koncert s podtitulem „Soudružnost, spolupráce, podvratnost a pořádná bitka na konec“ v režii souboru Brno Contemporary orchestra (BCO) nabídl pozoruhodný program soudobé hudby. Jednalo se o tři české a jednu světovou premiéru, které zazněly v Besedním domě 27. února pod taktovkou kmenového dirigenta Pavla Šnajdra. Výběr koncertního sálu nebyl náhodný. Besední dům letos slaví 150 let od otevření a těleso uspořádalo výroční, komunitní koncert k důležitému jubileu.  více

Loňské album Morytáty a romance brněnského písničkáře a televizního dramaturga Ivo Cicvárka boduje ve výročních anketách nejen v čistě folkovém žánru. Ivo svůj velký projekt natočil se svou přejmenovanou kapelou, které nyní říká Živo, a s řadou hostů. V rozhovoru vysvětluje, co se skrývá za jednotlivými písněmi výpravného alba, a hovoří také o svých dalších plánech.  více

Dvanáct studentů, šest skladatelů, šest skladeb, střet šesti naprosto odlišných světů. I tak by se dal popsat projekt Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) ve spolupráci s Royal Conservatoire The Hague (RC). Dle úvodních slov prorektora pro strategie a rozvoj JAMU a pedagoga kompozice na Katedře kompozice a multimediální tvorby Ivo Medka, projekt trvá již šestým rokem a je založen na výběru tří skladatelů z obou škol. Kromě nich se také pro každý ročník vybírá originální obsazení – letos sestavené z houslí, violoncella, elektrické kytary, trombonu, příčné flétny a bicích nástrojů – opět namíchané po třech lidech z obou zemí a doplněno o dirigenta. Spolupráce vyvrcholila pátečním koncertem v Komorním sále Hudební fakulty JAMU.  více

Tento rok tomu bude přesně tři sta let, co dvorní vicekapelník císaře Karla VI. Antonio Caldara zkomponoval pro oslavu jmenin císařovny Alžběty Kristýny gratulační serenatu La concordia de' pianeti (Harmonie planet). Císařský pár však měl ještě jeden významný důvod k oslavě. Alžběta Kristýna čekala potomka a naděje manželů se upínali k mužskému dědici trůnu. Že vláda bude souzena Marii Terezii, tehdy ještě nikdo netušil. Novodobé koncertní premiéry, která se uskutečnila 7. února v brněnském Besedním domě se ujal orchestr Czech Ensemble Baroque pod vedením dirigenta a uměleckého vedoucího souboru Romana Válka. Sbor řídila sbormistryně Tereza Válková. Rolí planet, které opěvují císařovnu se ujali Dagmar Šašková (Venuše), Hana Blažíková (Diana), Andreas Scholl (Jupiter), Valer Sabadus (Apollon), Franco Klisovic (Mars), Jaroslav Březina (Merkur) a Adam Plachetka (Saturn).  více

V polovině 20. let 20. století se začala psát historie jedné z nejsvéráznějších čtvrtí Brna. Ve vytěženém pískovcovém lomu se postupně usazovali dělníci z nedaleké cihelny. O pár let později už na tomto místě s výhledem na tehdy vznikající veletržní areál a Staré Brno bylo možné napočítat stovku domků. Čtvrť existuje dodnes a nese název Kamenná kolonie. V neděli 5. února se v Kamence, jak ji Brňané nazývají, konala už tradiční fašanková obchůzka.  více

Ještě koncem ledna byly v Galerii města Blanska zahájeny dvě výstavy. Obě částečně vychází z našich kořenů, ale i lidové kultury. Krojové veselí s cimbálovkou na nich však rozhodně nečekejte. Svá díla zde vystavuje Eva Juračková a David Severa. Absolvovala jsem první část doprovodného programu k výstavám, který se odehrál prvního února v prostorách galerie. V debatě na téma Folklor a ochrana přírody se zde s návštěvníky sešla ředitelka ekologické Nadace Veronica Helena Továrková.  více

Téměř po třiceti letech se na brněnské jeviště vrací opereta Veselá vdova maďarského skladatele s moravskými kořeny Franze Lehára. Inscenace režijního tandemu Magdalena Švecová a Martin Pacek měla premiéru 3. února v Janáčkově divadle.  více

Naloučany jsou malá obec na řece Oslavě v kraji Vysočina a mají svého fotografa. Portréty zdejších obyvatel se díky němu dostaly do Knihovny amerického kongresu a staly se tak součástí největší sbírky tohoto média od jeho počátků. Necelé dvě stovky místních jsou na to náležitě hrdí. Proto společnými silami uspořádali svému fotografovi akci, na kterou jen tak nezapomenou nejen oni, sám pan fotograf, ale i všichni ostatní návštěvníci, kteří se rozhodli zvlněnou zasněženou krajinou dojet až před místní kulturní dům.  více

Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěr postní doby ústí do pašijového týdne s připomínkou Kristova utrpení, jehož motiv byl také hlavní dramaturgickou myšlenkou koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Lamento. Středeční večer 29. března patřil dílům věnujícím se lamentacím českých a britských skladatelů. Příhodně si těleso pro tento koncert zvolilo prostor barokního sálu Konventu Milosrdných bratří, který postní atmosféru umocňoval.  více