Accordone a jejich neapolské výlety

Accordone a jejich neapolské výlety

Italský soubor Accordone začíná mít na Concentu Moraviae téměř domovské právo. Objevil se už na třetím ročníku festivalu a letos na něj připadl zahajovací koncert v rytířském sálu zámku v Moravském Krumlově. Accordone to letos vzali hezky od podlahy a rozmáchli se i daleko mimo starou hudbu. Program nazvaný Neapolské příběhy se točil kolem hudby svázané s městem, kde byla doma vrcholná a pozdní barokní opera a v němž se také narodil i zemřel Enrico Caruso.

Publikum si bezpochyby nejvíce všímalo zpěváka souboru Marca Beasleyho, jehož pódiové manýry se blíží víc k rockové hvězdě než k interpretovi vážné hudby. Podstatnější ovšem je, že bezvadně zpívá a dokáže stylově sjednotit i velmi rozdílný hudební materiál. Bylo velmi poučné srovnat si jeho vystoupení v uvolněném pořadu písní s loňským programem soustředěným na baroko. Oba koncerty spojovala Beasleyho umírněnost ve zdobení neapolských písní a detailní práce s barvou hlasu. V projevu celého souboru také byla přítomná stejná radost, lehkost a zdánlivá samozřejmost – ať už hrál lidové písně nebo barokní kantáty. Tady je ale nutné zdůraznit, že publikum bylo loni stejně nadšené, i když byl program mnohem závažnější a ve své podstatě „nezábavný“.

Z procházky dějinami neapolské hudby vyplynulo, jaká síla spočívá ve výrazných, charakteristických melodiích, které vzešly z místních lidových zdrojů. Jak se s nimi dá pracovat a postavit na nich nejen chytlavou písničku, ale nakonec i celé hudební drama, což věděli i Rossini a Verdi. Málokoho ale asi během koncertu napadlo, že když se s klenutými kantilénami začne pracovat pokleslým, kolotočářským způsobem, vyleze z nich něco jako Michal David. Zároveň si ale myslím, že smutný stav naší pop music měl velký vliv na to, s jakou samozřejmostí posluchači přijali nabízené písně. Tato hudba je u nás prostě doma a působí jako něco důvěrně známého. Italský pop u nás kraloval dlouhá léta, silně ovlivnil i domácí scénu a během koncertu Accordone se jasně ukázalo, že má s italskou operou společné kořeny.

Accordone ovšem nehráli žádný pokleslý pop – byla to sice zábava, ale provedená na mimořádné úrovni. Lidový živel, na nějž koncert poukazoval, reprezentovala v širším smyslu i dramaturgie, která kopírovala rockový koncert. Rychlý, energický úvod – střídání nálad – sólo na bicí – parodické citáty cizích hitů – rychlý závěr s refrénem vybízejícím ke společnému zpěvu i k přídavku. A jako přídavek jedna balada a opakování největší odrhovačky. Pražský výběr měl svůj set na Čarodějáles postavený úplně stejně, když sáhnu po domácím příkladu z nedávné doby. Accordone publikum skvěle bavili, ale nikdy nezapomínali hrát, i když byli oproti minulým vystoupením více schovaní za zpěvákem. Kromě zmíněného bubenického sóla nedošlo ani na jednu čistě instrumentální věc, což je při kvalitě souboru snad až škoda.

Rychlý úvod koncertu obstaral Tanec svatých, který si Marco Beasley sám napsal. Hned v úvodu jsme se setkali s textem drmoleným rychlostí, v níž bylo téměř nemožné rozeznat jednotlivé slabiky, natož slova. Ne snad, že by Marco Beasley neartikuoval, ale zdálo se, jako by jich vyslovoval několik najednou. Následující Serenádu napsal vedoucí souboru, cembalista Guido Morini. Začínala klenutou popovou melodií s výraznými smyčci, ale postupně přešla k recitativu jako ze staré opery – celek působil jako cesta od současné italské hudby až k florentské opeře. Do vězení s pekaři vyznělo jako plamenný projev táborového řečníka. Přispěl k tomu i doprovod bubnu a sborové přizvukování zbytku souboru. Balada Neapol je... už byl současný italský pop se vším všudy, včetně doprovodu klavíru. Marco Beasley v ní předvedl nádherné pianissimo v závěru. Venkovskou tarantellu Guida Moriniho charakterizoval výrazný chromatický motiv, který v mezihře kontrapunkticky převzaly smyčce. Následovalo virtuózní sólo na tamburínu, které publikum dokonale strhlo – chyběly už jen stroboskopy a mlha.

Staré líné ženské nás jako komické intermezzo na chvíli vrátily ke staré hudbě. Píseň Caruso napsal v roce 1986 Luigi Dalla – předkládá v ní romantizující a sentimentální pohled na poslední dny slavného pěvce a nazpíval ji mimo jiné i Luciano Pavarotti nebo Julio Iglesias. Accordone a Beasley pojali píseň komorně, s takovým minimem vnějšího patosu, jaké věc sama dovoluje. Ironicky exaltovaný citát Beethovenovy Patetické v úvodu klavírního doprovodu civilní vyznění podtrhl a nijak nezesměšnil. Píseň v montemaranském stylu předkládala energický lidový obraz všeobecného tance se smrtí. Tísnivou přítomnost smrti v tomto danse macabre připomínaly kromě refrénu disonantní smyčce. Píseň Vinćenza Valenteho Staré dobré časy nás pohoupala ve třídobém taktu. Cembalo Guida Moriniho imitovalo drnkání na mandolínu (jinak se po většinu koncertu drželo spíš v pozadí). Ironická a lehce vulgární óda na dívku jménem Cicerenella uzavřela koncert, i když bylo jasné, že to byla spíš výzva k vytleskání přídavku než konec. Přídavkem byla světoznámá O sole mio (stejně jako loni ve Slavkově) a ještě jednou Cicerenella, což pokládám za lenost. Publiku to ale nevadilo, připojilo se k refrénu a šťastně si nechalo podkuřovat, že je úplně jako opravdoví neapolitánci.

Accordone hrají se samozřejmostí, která dává úplně zapomenout na to, jak náročný repertoár je zrovna na programu. Za touto samozřejmostí se ale skrývá brilantní technika a jasný hudební záměr. Jednoduše stačí vědět, co udělat, a umět to udělat – jak prosté, milý Watsone.

Neapolské příběhy. Marco Beasley (1957): Ballo de li Sante, Guido Morini (1959): Serenata, Anonym: In galera li panettieri, Pino Daniele (1955): Napule è..., Guido Morini: Tarantella Tapanella, Vito De Lorenzi: Carataranta, Adriano Willaert (1490–1562): Vecchie letrose, Lucio Dalla (1943–2012): Caruso, Anonym: Canzone alla montemaranese, Vincenzo Valente (1855–1921): Tiempe belle, Anonym: Cicerenella. Accordone (Marco Beasley – zpěv, Guido Morini – cembalo, umělecký vedoucí, Rossella Croce, Claudia Combs – housle, Fabio Accurso – loutna, Stefano Rocco – kytara, Marco Frezzato – violoncello, Vito De Lorenzi – rámové bubny). 1. 6. 2013, Moravský Krumlov, zámek, Rytířský sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Foto Jiří Sláma

Hodnocení autora: 90 %

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Concentus Moraviae je jediným festivalem, kterému se Magdalena Kožená rozhodla dlouhodobě propůjčit svou záštitu.  více

V sobotu 1. června začíná v Moravském Krumlově festival třinácti měst Concentus Moraviae.  více

Rozhovor s dramaturgem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae Václavem Luksem o úniku z každodenní reality, kosmopolitní Evropě a nadčasové přitažlivosti barokního umění pro dnešního posluchače.  více


Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

Nejčtenější

Kritika

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více