Adam Plachetka. Smíření Mozarta a Salieriho

Adam Plachetka. Smíření Mozarta a Salieriho

Pěvecký recitál Adama Plachetky publikum přijalo jako velkou událost. Bylo k tomu vedeno už pořadatelskou péčí, která se návštěvníka koncertu přívětivě zmocnila hned ve dveřích Besedního domu. Adam Plachetka má pověst vynikajícího pěvce, které v mnoha ohledech dostál, i když se zdálo, že mu trvalo celou první polovinu koncertu, než se uvolnil.

Repertoár koncertu tvořila směs árií z oper dvou údajných rivalů a nepřátel na život a na smrt – tedy Wolfganga Amadea MozartaAntonia Salieriho. Titul koncertu Molieri oba dva skladatele sloučil do jedné osoby, připomněl i jejich příslušnost k jedné době a stejnému kulturnímu prostoru. Možná se může zdát až banální po tisící vyvracet legendu o tom, že Salieri Mozarta otrávil, nebo měl vůbec nějaký zájem či podíl na jeho smrti. Romantické příběhy prolnuté s lidovými povídačkami ale mají tuhý život a neškodí si občas připomenout, že Formanův Amadeus je z faktického hlediska v podstatě výmysl (jako ostatně většina filmů, to není žádná vada). Ke způsobu, jakým se legenda vyvracela, i mluvenému slovu během koncertu se ještě vrátíme později.

Při výběru jednotlivých árií byl Mozart proti Salierimu ve výhodě od samého počátku. Pokud by dramaturgie úmyslně nesáhla k jeho opomíjeným dílům, vždy stavěla proti sobě věci když ne vyloženě známé, tak aspoň zaslechnuté nebo pocházející z opery, jejíž titul se sem tam někde mihne. Proti tomu Salieri se nehraje prakticky vůbec a nikde, jeho opery se uvádějí spíš jako festivalové kuriozity, což je osud většiny jeho vrstevníků. Mozartova nejzdařilejší, a dalo by se říci až vizionářská díla naopak přežila svou dobu a bez umělé podpory se udržela na repertoáru až do dnešní doby. Koncert ale naznačil přinejmenším jednu pozoruhodnou věc. Mozartova operní genialita nebyla ani tak v jednotlivých áriích, ale především v neschematické dramaturgii a psychologické kresbě postav. To se z jednotlivých kousků vytrhaných z kontextu vlastně příliš nepozná a celý program vyzněl velmi vyrovnaně.

Nakonec se mohlo zdát, že Salieri byl stejně dobrý operní skladatel a po této stránce mu program poskytl velmi slušné zadostiučinění. Je ovšem pravděpodobné, že při zhlédnutí dvou celých operních děl obou skladatelů – řekněme Dona GiovannihoFalstaffa, ať zůstaneme u vrcholů obou autorů – by se publikum přiklonilo k Mozartovi. Roli by v tom samozřejmě hrálo i jméno skladatele, které posluchači vnímají jako posvěcení pro kdejakou provozní skladbičku. Ale vynalézavá hudebně-dramaturgická charakteristika postav i jejich citových pohnutek by v tomto případě měla také jistě nemalý podíl. Salieri byl stručně řečeno vynikající skladatel, ale také byl mužem přítomnosti a prožitého úspěchu, zatímco Mozart viděl dopředu. To je pro publikum vždy těžké přijmout a doby, kdy se tak začalo dít, se předčasně zesnulý skladatel nedožil.

Adam Plachetka má letos třicet let, což pro pěvce není žádný věk, pořád se dá mluvit o začínající a rozvíjející se kariéře. Adamu Plachetkovi se ovšem rozvíjí velmi úspěšně, působí ve Vídeňské státní opeře, kde se od ansámblových a vedlejších rolí propracoval k viditelnějším úlohám Malatesty v Donu Pasqualem, Hlasatele v Lohengrinovi, Herkula v Gluckově Alceste, hraběte Almavivy ve Figarově svatbě a titulní úloze v Donu Giovannim. Z tohoto výčtu je jasné, že ve Vídni je veden v oboru baryton, bez často přidávané předpony „bas-“, která k Plachetkovu hlasu alespoň zatím spíš nepatří. V Metropolitní opeře zpívá v této sezóně Belcora v Nápoji lásky, debutoval jako Masetto v Donu Giovannim – to je jediná role z tohoto výčtu, která se dá zařadit k basu. I když Plachetkův rozsah do basových hloubek zasahuje, barevně a charakterem se zdá být spíš v barytonu a je samozřejmě na pěvci a jeho učiteli, jak se jim sestup do hloubek bude zdát dlouhodobě příznivý. Prozatím se jedná o pevně posazený a průbojný hlas, vhodný právě na úlohy mozartovského typu. Hlas bezpečně ovládaný, dramatický bez zřetelného tlaku a námahy, ještě mu ale potřebuje uzrát charakter.

To se projevilo především v první polovině koncertu, kdy Adam Plachetka působil dojmem, že uvízl v jedné výrazové poloze směřující k vážnému dramatu. Mezi rozčileným Almavivou z Figarovy svatby, chvástavým Salieriho Falstaffem a ironickým Figarem nebyl prakticky žádný rozdíl a jednotlivá čísla začala poněkud splývat dohromady, jakkoli se pěvcův projev sám o sobě poslouchá velmi dobře. Ve druhé polovině se zuřivý Salieriho Axur ještě držel ve stejné poloze, která k němu ale seděla stejně jako k Almavivovi, změna přišla s árií Guglielma z Mozartovy komedie Così fan tutte. Adam Plachetka se přepojil do polohy svůdného vychloubání a narozdíl od Falstaffa vyzněl Guglielmo zcela uvolněně, přesvědčivě a opravdu zábavně. Ve výrazové pestrosti se Adamu Plachetkovi již podařilo setrvat, každá árie byla jiná, měla svou osobitost, pěvec každému číslu vytvořil jeho malý, svébytný svět díky proměnlivému a dobře volenému výrazu.

Czech Ensemble Baroque Orchestra doprovázel spolehlivě, dával pěvci přednost ve všem všudy a ze všeho nejvíc se projevoval v poněkud bombastických závěrech. Šéf orchestru Roman Válek si na takové věci potrpí možná až přehnaně, jeho láska k činelům a bubnům vždy někde vyplave na povrch. Není to žádná katastrofa, pokud se příliš neopakuje. Horší byly mluvené vstupy dvou figurek představujících Bacha a Mozarta – lepší označení než figurky si dvě nepodařené karikatury nezaslouží. Před každou árií uvedly publikum do děje a přečetly kousek posléze zpívaného textu. To samo o sobě není úplně marné, ale riziko, zda časté promluvy koncert spíš neroztrhají na kusy, je potřeba důkladně zvážit. Když se ale přičte strašlivá míra nevkusného vtipkování, z nějž se mluvené vstupy skládají, dostává se koncert někam k úrovni televizní estrády. Závěrečná árie následovaná dvěma přídavky, které dva breptající herci již neuváděli, dala jasně za pravdu variantě bez mluvení. Konec tedy skutečně korunoval dílo, najednou zněla jen hudba a zpěv, Adam Plachetka byl zcela přesvědčivý. A takové to mělo být celé od začátku.

Molieri. Wolfgang Amadeus Mozart (árie z oper Figarova svatba, Don Giovanni, La finta giardiniera, Così fan tutte), Antonio Salieri (Falstaff, La scuola de’ gelosi, La grotta di Trofonio, Axur, re d’Ormus). Adam Plachetka, hudební nastudování – Roman Válek, Czech Ensemble Baroque Orchestra. 16. listopadu 2015, Besední dům, Brno.

Foto Jolana Halalová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V rámci recitálu operního pěvce Adama Plachetky zazní  výběr z díla Wolfganga  Amadea Mozarta a  Antonia Salieriho.  více

Pocta českým symfonikům, premiéra, bouře a vzdor. Dostatek lákadel na jeden koncertní večer, jinak první tematický pořad letošního ročníku Hudebního festivalu Znojmo. Hudebně solidní, dramaturgicky poněkud rozmazaný, shrneme-li si jej stručně hned na začátku.  více

Vokální soubor Illegal Consort uvedl po roce znovu responsoria Carla Gesualda da Venosa. Koncert měl nesrovnatelně vyšší úroveň než loni – ansámbl za uplynulý rok společných vystoupení získal na zkušenostech a především na sjednoceném, velmi příjemném výrazu.  více





Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více