Adam Plachetka. Smíření Mozarta a Salieriho

Adam Plachetka. Smíření Mozarta a Salieriho

Pěvecký recitál Adama Plachetky publikum přijalo jako velkou událost. Bylo k tomu vedeno už pořadatelskou péčí, která se návštěvníka koncertu přívětivě zmocnila hned ve dveřích Besedního domu. Adam Plachetka má pověst vynikajícího pěvce, které v mnoha ohledech dostál, i když se zdálo, že mu trvalo celou první polovinu koncertu, než se uvolnil.

Repertoár koncertu tvořila směs árií z oper dvou údajných rivalů a nepřátel na život a na smrt – tedy Wolfganga Amadea MozartaAntonia Salieriho. Titul koncertu Molieri oba dva skladatele sloučil do jedné osoby, připomněl i jejich příslušnost k jedné době a stejnému kulturnímu prostoru. Možná se může zdát až banální po tisící vyvracet legendu o tom, že Salieri Mozarta otrávil, nebo měl vůbec nějaký zájem či podíl na jeho smrti. Romantické příběhy prolnuté s lidovými povídačkami ale mají tuhý život a neškodí si občas připomenout, že Formanův Amadeus je z faktického hlediska v podstatě výmysl (jako ostatně většina filmů, to není žádná vada). Ke způsobu, jakým se legenda vyvracela, i mluvenému slovu během koncertu se ještě vrátíme později.

Při výběru jednotlivých árií byl Mozart proti Salierimu ve výhodě od samého počátku. Pokud by dramaturgie úmyslně nesáhla k jeho opomíjeným dílům, vždy stavěla proti sobě věci když ne vyloženě známé, tak aspoň zaslechnuté nebo pocházející z opery, jejíž titul se sem tam někde mihne. Proti tomu Salieri se nehraje prakticky vůbec a nikde, jeho opery se uvádějí spíš jako festivalové kuriozity, což je osud většiny jeho vrstevníků. Mozartova nejzdařilejší, a dalo by se říci až vizionářská díla naopak přežila svou dobu a bez umělé podpory se udržela na repertoáru až do dnešní doby. Koncert ale naznačil přinejmenším jednu pozoruhodnou věc. Mozartova operní genialita nebyla ani tak v jednotlivých áriích, ale především v neschematické dramaturgii a psychologické kresbě postav. To se z jednotlivých kousků vytrhaných z kontextu vlastně příliš nepozná a celý program vyzněl velmi vyrovnaně.

Nakonec se mohlo zdát, že Salieri byl stejně dobrý operní skladatel a po této stránce mu program poskytl velmi slušné zadostiučinění. Je ovšem pravděpodobné, že při zhlédnutí dvou celých operních děl obou skladatelů – řekněme Dona GiovannihoFalstaffa, ať zůstaneme u vrcholů obou autorů – by se publikum přiklonilo k Mozartovi. Roli by v tom samozřejmě hrálo i jméno skladatele, které posluchači vnímají jako posvěcení pro kdejakou provozní skladbičku. Ale vynalézavá hudebně-dramaturgická charakteristika postav i jejich citových pohnutek by v tomto případě měla také jistě nemalý podíl. Salieri byl stručně řečeno vynikající skladatel, ale také byl mužem přítomnosti a prožitého úspěchu, zatímco Mozart viděl dopředu. To je pro publikum vždy těžké přijmout a doby, kdy se tak začalo dít, se předčasně zesnulý skladatel nedožil.

Adam Plachetka má letos třicet let, což pro pěvce není žádný věk, pořád se dá mluvit o začínající a rozvíjející se kariéře. Adamu Plachetkovi se ovšem rozvíjí velmi úspěšně, působí ve Vídeňské státní opeře, kde se od ansámblových a vedlejších rolí propracoval k viditelnějším úlohám Malatesty v Donu Pasqualem, Hlasatele v Lohengrinovi, Herkula v Gluckově Alceste, hraběte Almavivy ve Figarově svatbě a titulní úloze v Donu Giovannim. Z tohoto výčtu je jasné, že ve Vídni je veden v oboru baryton, bez často přidávané předpony „bas-“, která k Plachetkovu hlasu alespoň zatím spíš nepatří. V Metropolitní opeře zpívá v této sezóně Belcora v Nápoji lásky, debutoval jako Masetto v Donu Giovannim – to je jediná role z tohoto výčtu, která se dá zařadit k basu. I když Plachetkův rozsah do basových hloubek zasahuje, barevně a charakterem se zdá být spíš v barytonu a je samozřejmě na pěvci a jeho učiteli, jak se jim sestup do hloubek bude zdát dlouhodobě příznivý. Prozatím se jedná o pevně posazený a průbojný hlas, vhodný právě na úlohy mozartovského typu. Hlas bezpečně ovládaný, dramatický bez zřetelného tlaku a námahy, ještě mu ale potřebuje uzrát charakter.

To se projevilo především v první polovině koncertu, kdy Adam Plachetka působil dojmem, že uvízl v jedné výrazové poloze směřující k vážnému dramatu. Mezi rozčileným Almavivou z Figarovy svatby, chvástavým Salieriho Falstaffem a ironickým Figarem nebyl prakticky žádný rozdíl a jednotlivá čísla začala poněkud splývat dohromady, jakkoli se pěvcův projev sám o sobě poslouchá velmi dobře. Ve druhé polovině se zuřivý Salieriho Axur ještě držel ve stejné poloze, která k němu ale seděla stejně jako k Almavivovi, změna přišla s árií Guglielma z Mozartovy komedie Così fan tutte. Adam Plachetka se přepojil do polohy svůdného vychloubání a narozdíl od Falstaffa vyzněl Guglielmo zcela uvolněně, přesvědčivě a opravdu zábavně. Ve výrazové pestrosti se Adamu Plachetkovi již podařilo setrvat, každá árie byla jiná, měla svou osobitost, pěvec každému číslu vytvořil jeho malý, svébytný svět díky proměnlivému a dobře volenému výrazu.

Czech Ensemble Baroque Orchestra doprovázel spolehlivě, dával pěvci přednost ve všem všudy a ze všeho nejvíc se projevoval v poněkud bombastických závěrech. Šéf orchestru Roman Válek si na takové věci potrpí možná až přehnaně, jeho láska k činelům a bubnům vždy někde vyplave na povrch. Není to žádná katastrofa, pokud se příliš neopakuje. Horší byly mluvené vstupy dvou figurek představujících Bacha a Mozarta – lepší označení než figurky si dvě nepodařené karikatury nezaslouží. Před každou árií uvedly publikum do děje a přečetly kousek posléze zpívaného textu. To samo o sobě není úplně marné, ale riziko, zda časté promluvy koncert spíš neroztrhají na kusy, je potřeba důkladně zvážit. Když se ale přičte strašlivá míra nevkusného vtipkování, z nějž se mluvené vstupy skládají, dostává se koncert někam k úrovni televizní estrády. Závěrečná árie následovaná dvěma přídavky, které dva breptající herci již neuváděli, dala jasně za pravdu variantě bez mluvení. Konec tedy skutečně korunoval dílo, najednou zněla jen hudba a zpěv, Adam Plachetka byl zcela přesvědčivý. A takové to mělo být celé od začátku.

Molieri. Wolfgang Amadeus Mozart (árie z oper Figarova svatba, Don Giovanni, La finta giardiniera, Così fan tutte), Antonio Salieri (Falstaff, La scuola de’ gelosi, La grotta di Trofonio, Axur, re d’Ormus). Adam Plachetka, hudební nastudování – Roman Válek, Czech Ensemble Baroque Orchestra. 16. listopadu 2015, Besední dům, Brno.

Foto Jolana Halalová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V rámci recitálu operního pěvce Adama Plachetky zazní  výběr z díla Wolfganga  Amadea Mozarta a  Antonia Salieriho.  více

Pocta českým symfonikům, premiéra, bouře a vzdor. Dostatek lákadel na jeden koncertní večer, jinak první tematický pořad letošního ročníku Hudebního festivalu Znojmo. Hudebně solidní, dramaturgicky poněkud rozmazaný, shrneme-li si jej stručně hned na začátku.  více

Vokální soubor Illegal Consort uvedl po roce znovu responsoria Carla Gesualda da Venosa. Koncert měl nesrovnatelně vyšší úroveň než loni – ansámbl za uplynulý rok společných vystoupení získal na zkušenostech a především na sjednoceném, velmi příjemném výrazu.  více





Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Festival Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším hudebním událostem podzimní sezóny. Jeho součástí se už potřetí stal i studentský projekt Nový svět Moravského podzimu – živoucí důkaz toho, že spojení akademického prostředí a profesionální praxe může přinášet podnětné i hluboce umělecké výsledky. Tento projekt, který vznikl na půdě JAMU jako experiment v rámci výuky předmětu praktická dramaturgie, se za několik let proměnil v plnohodnotnou a respektovanou součást festivalového programu.  více

Na 22. září letošního roku připadlo 150. výročí narození Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise (1875–1911) – litevského umělce, skladatele, malíře a sbormistra, zakladatele litevské národní hudby a představitele symbolismu a art nouveau. Koncert pojmenovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis – MKČ 150, který na toto jubileum jasně odkazoval, se odehrál ve čtvrtek 23. října v Besedním domě. Dramaturgie koncertu spojila Čiurlionisovy skladby s díly Františka Chaloupky, který se na projektu spolupodílel právě jako dramaturg. Program koncertu pak byl opatřen souhrnným pojmenováním Mikalojus Konstantinas Čiurlionis / František Chaloupka: Moje cesta, který odkazuje na jeden z Čiurlionisových obrazových triptychů. Chaloupkovo dílo ovšem nevychází z Čiurlionise přímočaře. Jde si vlastní cestou, ale spojuje se s ním skrze inspiraci v mytologii, ve které spatřuje silný odraz současnosti.  více

Koncertní večer v podání ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s hostujícím barytonistou Romanem Hozou přinesl program koncipovaný s dramaturgickou citlivostí – s důrazem na kontinuitu klasické tradice a její pozdější metamorfózy.  více

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.  více

V Janáčkově divadle zaznělo 19. října 2025 Händelovo oratorium Šalamoun (Solomon) v provedení Orchestra of the Age of Enlightenment a Choir of the Age of Enlightenment pod vedením Johna Butta. Už od prvních tónů předehry bylo zřejmé, že půjde o mimořádnou událost: měkký zvuk dobových nástrojů, jasná artikulace a pevné vedení generálního basu vyvolaly v sále pocit slavnostní průzračnosti.  více

Brněnské uvedení Janáčkovy Její pastorkyňa na festivalu Moravský podzim znovu potvrdilo, že i po letech může původní režijní koncepce odhalovat nové dramatické a hudební nuance díky částečné změně obsazení a interpretační invenci. Režie Martina Glasera zůstává pevně zakotvena v realistickém výkladu díla, avšak ve spojení s hudebním vedením Roberta Kružíka působí inscenace živě, sevřeně a emocionálně velmi pravdivě.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více