Dvojí putování znojemského festivalu: za českými klasiky a za varhanami

15. červenec 2015, 0:01

Dvojí putování znojemského festivalu: za českými klasiky a za varhanami

Pocta českým symfonikům, premiéra, bouře a vzdor. Dostatek lákadel na jeden koncertní večer, jinak první tematický pořad letošního ročníku Hudebního festivalu Znojmo. Hudebně solidní, dramaturgicky poněkud rozmazaný, shrneme-li si jej stručně hned na začátku.

Jedenáctý ročník znojemského prázdninového festivalu je věnován Jiřímu Antonínovi Bendovi a Georgu Philippovi Telemannovi. Těžko soudit, co mají tito dva skladatelé společného a proč je ročník věnován právě jim, ale sobotní koncert se točil především kolem J. A. Bendy a jeho současníků. Bonusem a festivalovou parádou na uvítanou bylo concertino pro klarinet a orchestr Sturm und Drang Lukáše Hurníka, které se dočkalo vůbec prvního provedení. Na klasická díla v další části programu se odkazovalo ani ne tak hudebním stylem, jako samotným názvem. Předromantické literární hnutí označované v češtině jako „Bouře a vzdor“ spadá do období cca 1765–85, kdy všichni uvedení skladatelé tvořili. Rozumářský klasicismus pomalu ztrácel dech, o slovo se hlásila individuální vzpoura romantických hrdinů, byť ještě ne zcela naplno.

Lukáš Hurník – pokusím-li se charakterizovat jeho dílo po pouhém jednom poslechu – se podíval na rozpor „objektivního“ rozumu a subjektivního vnitřního pnutí spíš z té druhé, romantické stránky. Jeho concertino působilo ze všeho nejvíc dojmem symfonické básně, jejíž program bylo možné odhadnout i bez nápovědy. Sólový klarinet se postupně jakoby probouzel pod nápory orchestrálního zvuku, začal vést s orchestrem dialog, dral se dopředu, místy zase ztrácel, utíkal a vracel se, až se propracoval k sólové pasáži. Po dalším souboji s orchestrem mu také patřil krátký, osamělý konec. Obsadit si klarinet do role rozvažujícího rozumářství a orchestr do role až nesnesitelného vnitřního pnutí nedalo žádnou velkou práci. Jen mě trošku překvapilo, že poslední slovo dostal zcela nekompromisně rozum – právo řešení je ale zcela na autorově straně.

Czech Ensemble Baroque hrál pod vedením Romana Válka s maximální expresivitou, staré smyčce byly přeladěné na současné ladění a dechové nástroje byly použity rovnou současné. Orchestr dostal nezvykle lesklý zvuk s převahou intenzivních dechů, smyčce hrály vesměs na hranici dynamických možností. Jako charakteristika rozbouřeného nitra fungoval orchestr výborně. Pokud by se ale chtěl posluchač orientovat ve skladbě podrobněji a nespoléhat se jen na vytváření atmosféry, už by to bylo horší. Myslím, že moderní symfonický orchestr by dílu prospěl. Sólový part provedla skvěle Ludmila Peterková, pohrála si s ním barevně i dynamicky a úspěch skladby si tak trochu ukradla pro sebe – ovšem tím nejsympatičtějším způsobem, bez exhibic a předvádění.

Po Sturm und Drang nenásledovalo žádné vítězství vzpoury, ale přelaďování starých nástrojů do jejich běžné nižší polohy. Čas vyplnila debata prezidenta festivalu Jiřího Ludvíka s Lukášem Hurníkem. Bylo to jistě lepší, než ponechat publikum dlouhému čekání nasucho, ale více věcnosti a méně vzájemných chvál až do nebes by rozhovoru neuškodilo.

Po přelaďovací pauze se orchestr vrátil na scénu, aby provedl Symfonii č. 2 G dur J. A. Bendy. Ačkoliv právě jemu je festival věnován, jeho trojvěté dílo mělo spíš rozměry předehry k dalšímu programu. Připomnělo tím ostatně i neapolskou ouverturu, která u vzniku symfonické formy stála. Orchestr působil dojmem, jako by se chtěl po vypjatém partu předchozí kompozice uvolnit, hrál lehce, zvuk byl nejen díky přeladění měkčí, začaly krásně vystupovat jednotlivé skupiny, aniž se od sebe oddělovaly, staré dechy se bezvadně srovnaly se smyčci. Benda sice získal v programu nejkratší čas, ale troufám si tvrdit, že vcelku nejadekvátnější provedení.

Po Bendově symfonii se před orchestr vrátila Ludmila Peterková a vedle ní ještě Marjolein de Roos (obě s klasicistním klarinetem), aby provedly Koncert pro dva klarinety Es dur Františka Vincence Kramáře. Svoje party provedly obě sólistky virtuózně, ale po předchozích dvou skladbách působil Kramářův koncert opravdu jen jako prázdná virtuozita, což ještě podtrhla následující programní symfonie Pavla Vranického. Klarinetový koncert mi přišel v programu navíc a vynechal bych ho. Myslím, že by večeru prospělo, kdyby byl koncentrovanější a ne tak dlouhý (s přestávkou asi dvě a půl hodiny). Trojí mluvené vystoupení Jiřího Ludvíka (když počítám i debatu po Sturm und Drang), celistvosti večera také nepomohlo. Hurník – Benda – Vranický bez přestávky by vytvořili intenzivní a dostatečně pestrý hudební večer.

Velká symfonie c moll Pavla Vranického, „Na oslavu míru s Francií“ působila v době svého vzniku (1797) nejspíš jako provokace – jakobíny, Napoleona a vůbec všechnu tu francouzskou „vůli lidu“ oficiální místa ve Vídni rozhodně nevítala s otevřenou náručí. Smuteční pochod druhé věty věnované osudu a smrti Ludvíka XVI. dnes zcela samozřejmě evokuje Beethovenovu „Eroicu“, programní názvy jednotlivých vět zase „Pastorálku“. Hudbou samotnou však symfonie patří ještě do časů před vrcholným Beethovenem. Vede k němu dramatičností hudebních prostředků, její popisnost ji velkému mistru naopak vzdaluje.

Orchestr se do hudebního popisu revoluce a vojenských pochodů obul hezky zostra a opět zdařile kreslil atmosféru, zvuková masa se ale slévala a časem začínala být poněkud monotónní. Koncert tady začal doplácet na svoji délku a po Sturm und Drang i jednostylovost – odnesla to pomalá věta s již zmíněným smutečním pochodem. Skladba najednou ztratila dech, věta vlastně jen tak prošuměla a nezanechala téměř žádný dojem. Naskočit zpět se povedlo až s líčením bitevní vřavy ve třetí větě, s efektní dělostřelbou v podání výborných bicích. Posluchači se dostali do varu, ale orchestr nic víc než mohutnou masu zvuku nepředváděl, ztrácely se i signály flétny a pikoly. Energie v tom ale byla ohromná, všichni hráli naplno. V podobném duchu proběhla i čtvrtá, slavnostní a děkovná věta.

S Martinem Jakubíčkem za varhanami do Louky, Tasovic a Lechovic

Další den nabídl festivalovým hostům „Tour de varhany“: Martin Jakubíček provedl tři koncerty na troje varhany ve třech různých kostelích. První byl kostel svatého Václava v Louce, druhý kostel Nanebevzetí Panny Marie v Tasovicích a konečně kostel Navštívení Panny Marie v Lechovicích. Martin Jakubíček je stálým hostem festivalu od samého počátku a jeho programy patří k těm každoročně očekávaným – včetně mluveného slova, kterými si je doprovází. Pouť od kostela ke kostelu byl zájemcům k dispozici festivalový autobus, ale přejezdy se daly dobře zvládnout i na kole.

Nějaká výrazná dramaturgická linka by se v jednotlivých programech hledala dost těžko. Snad je Martin Jakubíček přizpůsoboval především technickému stavu varhan, který kolísal od dobře hratelného v Louce až po „těsně před smrtí“ v Tasovicích. Jednalo se se spíš o pasticcia než ucelené programy v pravém slova smyslu. V Louce se program festivalu protnul s rekonstrukcí dobývání kláštera napoleonskými vojsky, takže se doprostřed Bachovy chorální předehry Erbarm dich mein, o Herre Gott, ozvala dělová rána a střelba všeho druhu doprovázela prakticky celý koncert. Zezačátku to jako kulisa k hudební kuriozitě Františka Kočvary Bitva u Prahy bylo skvělé a vtipné, ale každý natahovaný vtip se časem omrzí a konec prvního koncertu už to spíš narušovalo. Je ale fakt, že něco takového málokdo zažil.

Další dvě padesátiminutovky v Tasovicích a Lechovicích už proběhly v klidu, o jediné perkusivní zvuky se staraly mechaniky varhan v různě (ne)uspokojivém stavu. Martin Jakubíček je dobrý varhaník, poradil si se záludnostmi skladeb i nástrojů suverénně a dal svým posluchačům bezesporu všechno, co od něj čekali. Pro mě by mohl ubrat povídání a u některých věcí si ověřit fakta (narážku na Kuchaře nezpívá Giovanni, ale Leporello, a není to tenor, mluvit o renesanci jako o hudebním pravěku taky tahá za uši – to jen pro příklad).

Jak u Martina Jakubíčka, tak u koncertu den předtím jsem se pozastavil nad nehudebními aspekty, které koncerty v obou případech poněkud rozmělňovaly. Nejspíš tu jde o to, co kdo čeká. Festival hraje svým návštěvníkům vyloženě na prázdninovou náladu, hledí je nezatěžovat a podává i vážný repertoár s množstvím odlehčujících vsuvek. Na můj vkus je jich příliš, ale kdo je má rád, ten je ve Znojmě na správném místě.

Pocta českým symfonikům. Lukáš Hurník: Sturm und Drang, concertino pro klarinet a orchestr (premiéra), Jiří Antonín Benda: Symfonie č. 2 G dur, František Vincenc Kramář: Koncert pro dva klarinety Es dur, op. 35, Pavel Vranický: Velká symfonie c moll, „Na oslavu míru s Francií“, op. 31. Hudební nastudování – Roman Válek, Ludmila Peterková a Marjolein de Roos – klasicistní klarinet, Czech Ensemble Baroque. 11. července 2015, Jízdárna Louckého kláštera, Znojmo. V rámci Hudebního festivalu Znojmo.

Tour de varhany, Martin Jakubíček. 12. července 2015, kostel sv. Václava v Louce, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Tasovicích, kostel Navštívení Panny Marie v Lechovicích. V rámci Hudebního festivalu Znojmo.

Foto Lenka Jíšová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Letošní 11. ročník Hudebního festivalu Znojmo je věnován klasicistnímu skladateli Jiřímu A. Bendovi a baroknímu skladateli Georgu P. Telemannovi. V rámci festivalu vystoupí Pavel Šporcl, Ivo Kahánek, Cimbal Classic, Czech Ensemble Baroque a mnozí další.  více

Festival Concentus Moraviae letos slaví dvacáté narozeniny a svou cestu po Moravě zahájil netradičně v Brně. Jeho začátek se tu střetl s poutí, která symbolicky vrátila do města nenávratně zmizelé německé obyvatelstvo.  více

„Úžasné a úžasnoucnější,“ vydechla by možná Alenka, kdyby se místo v kraji divů nebo za zrcadlem ocitla v jízdárně zámku ve Valticích. Nově zrekonstruovaný sál impozantních rozměrů včera slavnostně otevřel závěrečný koncert festivalu Concentus Moraviae. S Emanuelle Haïm a jejím souborem Le Concert d’Astrée vystoupila patronka festivalu Magdalena Kožená.  více




Ostravská rodačka Nikol Bóková byla dlouho považována za jedinečný talent v oboru vážné hudby. V devíti letech si jako sólová klavíristka zahrála s Janáčkovou filharmonií a studium na konzervatoři a následně na JAMU bylo tedy samozřejmostí. Ale už během studií hudební klasiky se formoval a postupně projevovalo další její nadání a to kompoziční. Spolu se svým triem (Nikol Bóková-klavír, Martin Kocián-kontrabas, Michal Wierzgoń-bicí) nahrála v roce 2019 debutové autorské album Inner Place a ihned se prosadila mezi českou (a vlastně i evropskou) jazzovou elitu. Během covidu následovaly další dva projekty – Unravel (2020) pro stejnou jmenovanou sestavu a loňský Prometheus natočený s mimořádným nasazením v pozoruhodné studiové sestavě. Z ní a z několika následných koncertů (mimo jiné v rámci JazzFestu Brno vloni na podzim) vykrystalizovalo také zcela logické rozšíření jejího tria o univerzálního a empatického kytaristu Davida Dorůžku, Vznikl Nikol Bóková Quartet. V této sestavě se rodilo i nejnovější autorské album Elements, s nímž se pro Nikol a jejího partnera a spolutvůrce Jana Valu otevírá nová tvůrčí etapa.  více

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více

Opatství na starém Brně, kde až do své smrti působil Gregor Johann Mendel, skrývá za svými zdmi několik krásných zákoutí. Jedním z nich je i Rajský dvůr, do kterého se vchází nenápadným vchodem vedle Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve čtvrtek 16. června tento starobylý prostor s kamennými zdmi hostil úvodní koncert projektu Brno a jeho chrámy. Zahrála na něm Horňácká muzika Petra Mičky a jedinečným způsobem tuto akci zahájila.  více

Dnes, tedy v pátek 17. června, vystoupí v Brně v rámci festivalu Ibérica katalánská písničkářka Magalí Sare. Její aktuální album Eponja je v červnu 2022 na šestém místě prestižního žebříčku World Music Charts Europe, který sestavuje 45 evropských rozhlasových publicistů z alb z celého světa. Jako pozvánku na koncert vám přinášíme recenzi tohoto alba.  více

Po prvním úspěšném koncertu rezidenčního souboru festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově se těleso vedené houslistou Pavlem Fischerem rozšířilo o klavíristku Katyu Apekishevu. V této sestavě v neděli 12. června ve Velkém sále mikulovského zámku představilo mnohým neznámou tvář hudebního jazyka maďarského skladatele Bély Bartóka v podobě jeho Klavírního kvintetu C dur. Spolu s Fischerem a Apekishevou vystoupili také houslistka Markéta Janoušková, violista Diede Verpoest a violoncellista Erich Oskar Hüttervíce

Na tuzemské jazzové scéně stále ještě rezonuje loňské 100. výročí od narození Gustava Broma. Na samém konci roku 2021 vyšel komplet 4 CD Gustav Brom – 100 let, který nabízí průřez repertoárem orchestru od písňové tvorby přes jazz až po průniky k soudobé vážné hudbě. Vedle toho se u téhož vydavatele (Indies Happy Trails) objevilo i album mapující dlouholetou spolupráci Bromova orchestru s Karlem Velebným. Na obou počinech se jako jeden z producentů podílel rozhlasový redaktor a jazzový hudebník a pedagog Jan Dalecký.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae zavítal ve své sedmadvacetileté existenci již na celou řadu netradičních a jedinečných míst. Nedělní program Homo sapiens – příběh rytmu ve Velkém Meziříčí získal potenciál patřit mezi ty vůbec nejzáslužnější koncerty festivalu. V běžně nepřístupných prostorách Nové synagogy, která již po léta slouží jako centrum levného nákupu, vystoupili 5. června hudebníci OK Percussion Duo – Martin Opršál a Martin Kleibl – společně s hosty a svými studenty Tomášem Javorou a Kryštofem Vašíčkem. Koncert se konal ve spolupráci s Evropským festivalem filosofie, Židovskou obcí Brno a městem Velké Meziříčí. Současně šlo o součást projektu Z obchodního centra ke kulturní komunitěvíce

Letošní 27. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae je sice stále ještě na začátku svého takřka měsíčního programu, přesto se dramaturgicky vůbec nedrží zpátky. Po zahajovacím průletu argentinským a uruguayským tangem v Boskovicích a balkánské hudbě v Ivančicích přivedl festival ve čtvrtek 2. června do atria radnice v Kyjově smyčcové kvarteto Arcadia, které společně s přáteli z Transylvánské filharmonie provedlo Smyčcový oktet C dur rumunského skladatele George Enesca. Kromě členů kvarteta (houslisté Ana TörökRăsvan Dumitru, violista Traian Boală a violoncellista Zsolt Török) tedy vystoupili houslisté Vlad RăceuValentin Șerban, violista Mihai Oșvat a violoncellista Ștefan Cazacu. Záštitu nad koncertem převzala velvyslankyně Rumunska v České republice J. E. Antoaneta Barta.  více

S houslistou Pavlem Fischerem jsme se potkali u metra na Budějovické a cestou k divadlu Dobeška stihli probrat jeho dovolenou v Itálii. Zároveň jsme už naplňovali podtitul letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae „Od kořenů k budoucnosti“. Vedle Dobešky, kde hrává divadlo Sklep, totiž stojí takzvaný dřevník, kde už pětatřicet let zkouší Škampovo kvarteto. Pavel Fischer byl zakládajícím členem ansámblu, z něhož odešel v době, kdy sklízel jeden mezinárodní úspěch za druhým. Jak sám říká, lákala ho větší hudební volnost i klidnější život. Na Dobešce ho po našem rozhovoru čekal koncert s violoncellistou Olinem Nejezchlebou a kytaristou Norbim Kovácsem. Začali jsme u něj, i když naším hlavním tématem byla Fischerova rezidence na letošním ročníku Concentu Moraviae.  více

Harafica ovládla středeční večer 25. května brněnskou Flédu. Cimbálová muzika z Uherského Hradiště, která už dávno překročila hranice tohoto města, ale i zdejšího folkloru. Sál byl téměř zaplněn diváky všech generací – od fanoušků v pubertě až po babičky. Dvouhodinový koncert plný pecek, na které jsme u kapely zvyklí, byl okořeněný dávkou zážitků z letošního turné cimbálovky po Americe.  více

Další z řady tematických „výročních“ orchestrálních konceptů Jiřího Kotači pro jeho big band připomněl sto deset let od narození kanadsko-amerického jazzového pianisty, skladatele, kapelníka a především geniálního aranžéra Gila Evanse a jeho úspěšnou spolupráci s legendárním trumpetistou Milesem Davisem na sklonku padesátých let minulého století.  více

Už v roce 1999 se režisér a ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša se svým inscenačním týmem rozhodl upravit slavný muzikál My Fair Lady přímo pro brněnské prostředí. Namísto londýnského nářečí cockney použil brněnský hantec, děj zasadil do současnosti a vznikla divácky velmi vyhledávaná inscenace My Fair Lady (ze Zelňáku). Nyní se s odstupem bezmála čtvrtstoletí k oblíbenému titulu brněnské divadlo vrací znovu. A režisérem i autorem úpravy je opět Stanislav Moša, který se nyní rozhodl děj posunout do počátku 20. století. A secesní háv tomuto staronovému titulu sluší.  více

V dramaturgické linii chrámových koncertů se hudební těleso Ensemble Opera Diversa v úterý 17. května vydalo do prostor nového brněnského kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné. Zde na koncertě s názvem Misericordia představilo duchovní tvorbu současných britských autorů – Davida Matthewse, Jamese MacMillana – v kontrastu k dílům vycházejícím z tradice evropského kontinentálního minimalismu v podobě skladeb lotyšského autora Pēterise Vaskse a slovenského skladatele Lukáše Borzíka. Kromě instrumentalistů orchestru Ensemble Opera Diversa a sboru Ensemble Versus pod vedením Vladimíra Maňase vystoupili sólově trumpetisté Vít Otáhal a Jozef Zimka. Koncert řídila dirigentka souboru Gabriela Tardonovávíce

Dlouholetá spolupráce houslového virtuosa Milana Paľy a souboru Ensemble Opera Diversa přinesla milovníkům soudobé hudební tvorby celou řadu pozoruhodných (a v mnoha případech i premiérových) koncertů. Jejich zatím posledním společným projektem se stala dvojice sólových recitálů Milana Paľy. První projekt nesl název Dotyky. Za zrkadlom (30. dubna) se stejnojmennou skladbou Adriána Demoče a středeční koncert v prostorách brněnské Káznice se jmenoval O tvojej tvári (11. května) a představil dílo Dve vety o tvojej tvári skladatelky Jany Kmiťové, která kompozici Milanu Paľovi věnovala. Nahrávky obou kompozic jsou již nějakou dobu dostupné – obě vyšly u nakladatelství Pavlík Records v roce 2021. Svých světových premiér se však díla dočkala až nyní.  více

Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.  více

Nejčtenější

Kritika

Do prostor atria Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na ulici Arne Nováka zavítal 22. června soubor Ensemble Opera Diversa s programem Tance v zahradách, který navázal na loni započatou sérii projektů pod širým nebem. Jako sólisté vystoupili fagotista Pavel Horák a hráč na marimbu Martin Švec. Koncert řídil dirigent Patrik Červák, který před smyčcovým orchestrem Ensemble Opera Diversa stanul vůbec poprvé.  více