Američan v Brně rozhodně není to samé jako Američan v Paříži

3. březen 2015, 11:38
Američan v Brně rozhodně není to samé jako Američan v Paříži

Rozhlasovou stanici Hlas Ameriky máme ještě v živé paměti. Ensemble Opera Diversa po ní pojmenoval koncert sestavený z americké hudby čytřicátých let – líbivé, svobodné a plné optimismu.

Jedna z možností, jak se o prvním březnovém pondělním večeru zabavit a zároveň vzdělat, byla návštěva vystoupení souboru Ensemble Opera Diversa v Mozartově sále divadla Reduta. Na programu koncertu s názvem Hlas Ameriky (americká hudba čtyřicátých let) bylo totiž pět amerických klasiků, jejichž jména, snad kromě Aarona Coplanda a Samuela Barbera, českému posluchači příliš neřeknou; George Antheil, Arthur Berger a David Diamond.

Evropská hudba první poloviny dvacátého století je dosti známá všude. To se ale nedá říci o hudbě americké, která u nás končí Gershwinovou Rapsodií v modrém nebo Američanem v Paříži. Přitom tak nezávislé a originální umění lze jen těžko najít. Zvláště v Evropě v letech čtyřicátých nic tak svobodného vzniknout nemohlo a import americké hudby byl rovněž nemožný. Běžný posluchač v podstatě dodnes nepřichází do styku s tím, co nám předvedl ansámbl Opera Diversa pod vedením dirigentky Gabriely Tardonové. A tak se tento článek pokouší, mimo vlastní hodnocení koncertu, i obeznámit čtenáře s neznámou atraktivní hudbou. Soubor tímto koncertem zahájil cyklus věnovaný sedmdesátému výročí konce nejhrůznějšího konfliktu, který lidstvo zatím zažilo – druhé světové války.

Jako první byla na programu skladba Prelude, Aria and Waltz pro smyčce od Arthura Bergera z roku 1945. Na co si posluchač musel během koncertu zvyknout, a co by někdo mohl autorům i vyčítat, byla malá a někdy téměř žádná tematicko-motivická práce. Bergerovo dílo je založené spíše na tom, jak orchestr dokáže reagovat, přizpůsobovat se a zejména provádět náhlé kontrasty. To se souboru vedlo vskutku znamenitě, a tak skladba na posluchače zapůsobila i bez konkrétní zapamatovatelné melodie. Poslední část skladby – Waltz – nebyla typicky taneční hudba, posluchač se však nemusel namáhat s rozpoznáváním tance, poněvadž smyčce perfektně zdůrazňovaly těžké doby. I tato věta byla tím pádem krásně srozumitelná.

Quiet City pro trubku, anglický roh a smyčce z roku 1941 od Aarona Coplanda přišlo ihned po nastoupení sólistů – Romany Mazákové, která hrála na anglický roh, a trumpetisty Jozefa Zimka. U Coplanda je zapojení trubky do jeho skladeb vcelku běžné a skladatel s tímto spojením dovedně zacházel. Díky obrovskému citu Jozefa Zimka nebyl nástup trubky do tiché předehry smyčců vůbec násilný, spíše podtrhl klidnou atmosféru díla. Coplandovy harmonie připomínají osamocenost i klid zároveň a tyto dva aspekty se střídají právě mezi sólisty – klid anglického rohu a osamocenost trubky, navíc však bohatě doplněné smyčcovým orchestrem. Jediná škoda byla, že soubor ve vypjatějších částech skladby zcela přehlušil Romanu Mazákovou, a tak po většinu času byla slyšet pouze trubka.

Jako poslední před přestávkou předvedl ansámbl skladbu Rounds pro smyčce z roku 1944 od Davida Diamonda. Podobně jako u Artuhra Bergera dílu chybí výrazná melodie. Hlavní téma první věty je složené pouze ze dvou tónů – h–gis –, které se neustále opakují, a tak lze říci, že Diamond svým vlastním způsobem předjímal hudbu minimalistů. Hudebníci hráli vše naprosto jasně a díky akcentům, které opět hrály velmi důležitou roli, byla skladba pochopitelná pro všechny v sále (bez dobře provedených akcentů by z nízbyla pouze kaše). Druhá věta (Adagio) chvílemi připomínala Coplandovy hrátky s harmoniemi, Diamond se však – stejně jako všichni ostatní – jeví jako umělec s vlastním stylem. Poslední část skladby – Vivo – začínala fugou. Hned zezačátku na okamžik zaznělo jednoduché téma z první věty, které však ihned zaniklo, aby se po chvíli opět ujalo slova, tentokrát však s větší silou a za doprovodu tématu třetí věty. Na konci ještě jednou zaznělo téma fugy, které však přešlo do tématu věty první. Diamond jej však chytře nasměřoval k závěru, a tak se z minimalismu stal vtipný americký neoklasicismus. Rounds pro smyčce se musí brát jako celek, jde totiž o skladbu s pointou, která posluchači dojde až na konci.

Po přestávce opět zazněla skladba pouze pro smyčcový orchestr – Serenade No. 1 pro smyčce z roku 1948 od George Antheila. V kontextu skladeb, které se ten večer hrály, vyzněla tato serenáda jako nejvíce evropská skladba, respektive skladba s největším množstvím vlivů evropské hudby. Na rozdíl od Bergera a Diamonda, Antheil zvolil do první věty s názvem Allegro dvě velmi vtipná témata, která používá v průběhu celé skladby – jedno jakoby bylo od Šostakoviče, druhé od Milhauda. Zvláště to druhé je naprosto bezstarostné, vtipné, jako když si člověk píská na ulici. Druhá věta (Andante molto) v porovnání s dvěma krajními působí velmi tragicky a spíše než s melodií si Antheil hraje s harmoniemi. O to je však překvapivější, když najednou z ničeho nic v pizzicatu zaznívá druhé téma z první věty, které v tragice Andante molta zní až nepatřičně. Toto téma pak ještě jednou a nahlas zaznívá v podání koncertního mistra Jana Bělohlávka, který z něj vydoloval maximum. Poslední část Vivo začíná jako úplně nový a neznámý smyčcový kvartet od Šostakoviče, ten je však najednou vystřídán jednoduchým, až šlágrovitým valčíkem v prvních houslích. Téma je obyčejné, ale po tragické druhé větě vítané. Ke konci věty se z ničeho nic objeví Enescu, aby byl na konci opět vystřídán Šostakovičem. Nelze však tvrdit, že George Antheil sprostě okopíroval své současníky! Jeho dlouhý pobyt v Evropě ho na rozdíl od jeho amerických současníků poznamenal daleko více, a tak jeho hudba může připomínat zmíněné evropské skladatele. Antheil však vlastním a originálním hudebním jazykem pracuje s tématy a melodiemi, a tak u něj dochází k určité fúzi mezi evropskou a americkou hudbou první poloviny dvacátého století. Ensemble Opera Diversa zahrál Serenádu No. 1 velmi vtipně, lehce a s velkým citem, a tak se po jejím skončení ozýval od spokojených posluchačů upřímný smích.

Jako poslední zahrál ansámbl skladbu Capricorn Concerto pro smyčce, trubku, hoboj a flétnu z roku 1944 odSamuela Barbera. Jedná se v podstatě o jakési concerto grosso. Sólisté tedy byli doplněni o flétnu, na kterou hrála Iveta Kundrátová, Romana Mazáková pouze vyměnila anglický roh za hoboj. Barber je narozdíl od jeho čtyř kolegů, kteří na koncertě zazněli, nejnáročnější na poslech. Důvodem je snad jeho zalíbení v Brahmsovi, jehož vliv na Barbera je nepopiratelný. V první větě s názvem Allegro ma non troppo by se dalo ještě více zapracovat na napojování témat a melodií mezi sólisty, i když samozřejmě dělali maximum. Šlo spíše o to, že by se měli ještě pozorněji poslouchat navzájem. V Allegrettu – druhé větě, byl velmi dobrý dialog mezi trubkou a hobojem. Mezi ně se s citem a naprosto nepostřehnutelně vmísila flétna. Ve třetí větě (Allegro con brio) byl nádherně slyšet rozdíl mezi mezihrami orchestru, které připomínaly Barberovy americké současníky, a částmi, kdy se přidaly sólové nástroje; výsledek zněl naprosto odlišně než například u Coplandova Quiet City.

Americká hudba v polovině dvacátého století je nesmírně líbivá, svobodná a plná optimismu. Jsou v ní slyšet vlivy všech současníků, ale zároveň jde o vlastní styly, které si jednotliví skladatelé na základě svého génia vytvořili. Koncert, který Ensemble Opera Diversa předvedl, byl vskutku ojedinělý. Určitě dramaturgicky – takto zajímavý program by se hledal s velkou námahou, a to spíše v zahraničí než u nás. Zejména ale způsobem, jakým soubor všechny skladby posluchačům předvedl. Za zmínku bez pochyb stojí i sólisté, zvláště pak Jozef Zimka, který si s partem trubky opravdu pohrál, a na nějaké maličkosti se v tomto případě nemůže brát zřetel.

Hlas Ameriky (americká hudba čtyřicátých let). Arthur Berger: Prelude, Aria and Waltz pro smyčce (1945), Aaron Copland: Quiet City pro trubku, anglický roh a smyčce (1941), David Diamond: Rounds pro smyčce (1944), George Antheil: Serenade No. 1 pro smyčce (1948) česká premiéra, Samuel Barber: Capricorn concerto pro smyčce, trubku, hoboj a flétnu (1944) česká premiéra. Hudební nastudování: Gabriela Tardonová, Iveta Kundrátová – flétna, Romana Mazáková – hoboj, anglický roh, Josef Zimka – trubka, orchestr Ensemble Opera Diversa, koncertní mistr Jan Bělohlávek. 2. března 2015, Reduta, Brno.

Foto Arathan Photography

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Chrámový koncert Ensemble Opera Diversa přinesl program sestavený z děl současných skladatelů, až na jednu výjimku domácích. Jeho atraktivitu podtrhovaly především dvě světové premiéry složené pro tuto příležitost.  více

Když Richard Novák slavil před třemi lety osmdesáté narozeniny, připadal mi ve formě takřka nadlidské. Letos slaví šedesát let na scéně a pořád na ní se ctí může stát a zpívat. To je zkrátka zázrak.  více

Miloslav Ištvan Quartett se intenzivně věnuje tvorbě brněnských skladatelů dvacátého století, při posledním koncertu v Domě umění se kromě ní objevily také kompozice Maxe Sterna a Massima di Gesu. Večer byl součástí koncertní řady, kterou pořádá Ensemble Opera Diversa.  více




Poslední letošní orchestrální koncert Ensemblu Opera Diversa, uvedený pod názvem Double Concerto, kladl důraz na speciální vztah mezi tímto souborem a slovenským, v Brně působícím houslistou Milanem Paľou (*1982). Toto propojení bylo na úterním koncertu v Domě umění zdůrazněno nejen v obvyklé rovině interpretační, ale Paľa se tentokrát publiku představil v trojroli houslisty, violisty a skladatele. Orchestr pod vedením Mariána Lejavy, který se souborem navázal spolupráci po roční odmlce, provedl světovou premiéru Paľova koncertu pro housle a smyčce Ossth (2019).  více

Poslední operní premiérou Národního divadla Brno uvedenou v tomto roce se stal titul Hurvínek prodává nevěstu, který vznikl v koprodukci s Divadlem Spejbla a Hurvínka. Premiéra pokračuje v tematickém zaměření spojeném s rokem české hudby a odehrála se 24. listopadu ve velkém sále divadla Reduta.  více

Čtvrtečním koncertem s titulem Bruckneriana odstartovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese abonentní řadu Filharmonie v divadle I. Orchestr provedl skladby Antona Brucknera a Stanisława Skrowaczewského, polsko-amerického dirigenta a skladatele, který se Brucknerovu dílu celoživotně věnoval. Před publikum nastoupili hráči s karmínovými šerpami s nápisem Hraju forte!, čímž se připojili k iniciativě Nenechme kulturu utichnout, která upozorňuje na podfinancování kultury a staví se proti vládnímu plánu investovat v příštím roce do kultury pouhých 0,64 % státního rozpočtu a vzdaluje se tak čím dál více svému slibu vydávat alespoň jedno procento.  více

Nejnovější produkcí Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stala Korunovace Poppey italského skladatele přelomu renesance a baroka Claudia Monteverdiho a libretisty Giovanniho Francesca Busenella. Tato Monteverdiho poslední opera měla premiéru v roce 1643 při benátském karnevalu a je jednou z prvních oper, které námět čerpaly z reálných historických událostí. V Divadle na Orlí mělo nové nastudování, v režii Vladimíra Johna, který poněkud upravil obsazení a několik rolí sloučil, premiéry 18. a 19. listopadu 2023. V hlavních rolích během první reprízy 21. listopadu vystoupili Jana Tajovská Krajčovičová (Agripina), Zuzana Jeřábková (Nerone), Zuzana Badárová (Poppea), Anna Zedníčková (Ottavia), Laura Uhorskaiová (Ottone), Václav Jeřábek (Seneca), Michael Robotka (Arnalta), Pavel Valenta (Lucano, Nutrice, 1. voják, 1. Senekův žák), Vladislav Agamuradov (Liberto, Console, 2. voják, 2. Senekův žák), Denis Zjatik (Mercurio, Littore, Tribuno, 3. Senekův žák), Nela Drozdová (Fortuna, Valleto), Veronika Zaplatilová (Virtu, Drusilla) a Petra Burgetová (Amore, Damigella).  více

Britská skupina The Beatles je širokou veřejností i mnohými hudebními kritiky považována za jednu z nejúspěšnějších, nejvlivnějších a nejpokrokovějších kapel všech dob. Zájem o jejich hudbu neochabuje ani po více než půl století od rozpadu legendy a vydání posledního alba Let It Be v roce 1970. Což mj. potvrzuje výběr písní na novém albu kytaristy, pedagoga a publicisty Milana Bátora, který na svoje nově vzniklé LP I Beatles nahrál osmnáct písní této čtyřky v úpravě pro sólovou kytaru z pera italského kytaristy a skladatele Maria Gangiho. Brněnský křest alba proběhl v pondělí 20. 11. ve vile Löw-Beer, tedy týden po křtu ostravském.  více

Pod Filharmonií Brno již devět sezón funguje projekt Orchestrální akademie Filharmonie Brno (OAFB) umožňující mladým talentovaným hudebníkům získat orchestrální praxi v profesionálním tělese. Touto cestou si orchestr vychovává další generace hráčů, ať už stálých či externích. Působení zde však dává mladistvým také příležitost ukázat svůj um v komorní hudbě a v koncertní řadě s názvem Mladá krev aneb Hudba zblízka. Její první sezónní koncert se konal ve středu 15. listopadu v Besedním domě.  více

Baladas da Luta, Bojové balady, je název šestého alba brazilské zpěvačky Mariany Da Cruz a její švýcarsko-brazilské kapely Da Cruz. Jde o kombinaci moderní hudby, která spojuje latinskoamerickou tradici a současné elektronické prvky, se silnými texty. V nich autorka bojuje za práva žen, vymezuje se proti diktaturám a konkrétně kritizuje atmosféru, jaké se v Brazílii vytvořila za vlády dnes už bývalého autoritářského prezidenta Bolsonara. Skupina Da Cruz vystoupila v srpnu 2023 na festivalu Brasil Fest Brno. Rozhovorem, který jsme po skončení jejich koncertu na Zelném trhu pořídili, se k tomuto festivalu vracíme. Odpovídají zpěvačka Mariana Da Cruz a hráč na klávesové nástroje a producent Ane Hebeisn, vystupující jako Ane H.  více

První abonentní koncert 68. filharmonické sezony se nesl v duchu oslav. Ve čtvrtek se v Besedním domě připomínalo významné životní jubileum brněnského skladatele, sbormistra a ředitele Českého filharmonického sboru Brno Petra Fialy (*1943). Na koncertě zazněla dvě oslavencova díla, z toho v prvním případě dokonce světová premiéra Pocta Leoši Janáčkovi vzniklá na objednávku Filharmonie Brno a Nadace Leoše Janáčka, v podání Filharmonického dechového kvinteta Brno, varhaníka Petra Kolaře a Filharmonie Brno, kterou řídil Robert Kružík. Druhá půle večera patřila jinému jubileu a sice 190. výročí narození Johannese Brahmse (1833–1897), na jehož počest zazněl Koncert a moll pro housle a violoncello v nastudování Romana Patočky (housle) a Václava Petra (violoncello) za doprovodu Filharmonie Brno.  více

Román Doktor Faustus německého spisovatele a nositele Nobelovy ceny za literaturu Thomase Manna se stal inspiračním východiskem Brno Contemporary Orchestra v čele s dirigentem Pavlem Šnajdrem pro uspořádání stejnojmenného koncertu v neděli 5. listopadu v bývalé pitevně dnešní Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně (FaVU VUT). Hlavní postava knihy, skladatel Adrian Leverkühn, trpí zákeřnou nemocí (zastupující Faustova Mefistofela), která ho dovede až k šílenství a přesvědčení o krizi evropské kultury – hudby především. V zoufalství je Leverkühn ochoten přistoupit i na smlouvu s ďáblem, když pro něj bude znamenat schopnost dále tvořit. Svými skladbami však popírá dosavadní vývoj. O hledání dokonalosti v hudbě, popírání všech předchozích funkčních principů a postavení racia – logiky a přísné matematiky do popředí se snažili také skladatelé, jejichž díla na koncertě zazněla v podání jmenovaného ansámblu a zpěvaček Ireny Troupové (soprán), Sylvy Čmugrové (mezzosoprán).  více

Janáček na start! – tak se jmenoval koncert u příležitosti programového představení 9. ročníku Mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2024. Mahenovo divadlo se v sobotu 4. listopadu zaplnilo nejen festivalovými fanoušky, ale také zahraničními novináři, politiky a významnými osobnostmi z oblasti kultury. Kromě hudebních děl posluchačům nabídl řadu zvučných jmen – Kateřina Kněžíková (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Josef Špaček (housle) a v neposlední řadě Robert Kružík, který se v rámci večera představil jak v roli dirigenta řídícího Orchestr Janáčkovy Opery NdB, tak i violoncellisty.  více

Muzikálová komedie The Addams Family se stala poslední novinkou na Hudební scéně Městského divadla Brno. Diváky čeká ironická, lehce morbidní a lákavě hororová podívaná pro celou rodinu. Vznikla hudební inscenace, která servíruje slavný popkulturní fenomén dneška, dále velkou dávku nadsázky i chytlavých melodií. A o tom že je po této švihlé famílii divácký hlad, svědčí i fakt, že je třicet nabízených repríz bezmála vyprodáno…  více

Komorní Koncert premiér III navázal na linii započatou na podzim roku 2021. Program byl složen výhradně ze světových premiér děl autorů, kteří byli osloveni uskupením ConTRIOlogy. Až na výjimku v podobě ...con un oir... bolivijského skladatele Elgara Alandii, zazněly 26. října ve sklepní scéně Divadla Husa na provázku skladby českých autorů: Matouše Hejla, Iana Mikysky, Vojtěcha Dlaska a Tomáše Vtípila. Uskupení ConTRIOlogy, ve složení Jana Vondrů – zpěv, Žaneta Vítková – akordeon a Michal Grombiřík – cimbál, se zrodilo v roce 2016 v prostředí Janáčkovy akademie múzických umění a zaměřuje se na interpretaci soudobé klasické hudby a volnou improvizaci.  více

Jak zní propojení starých a novodobých nástrojů se soudobým hudebním jazykem předvedl v Červeném kostele sbor Ensemble Versus za doprovodu tělesa Ensemble Opera Diversa pod taktovkou Gabriely Tardonové. Dramaturgická linie úterního večera se nesla v duchu spojení díla Carla Gesualda da Venosy (1566–1613) a světové premiéry skladby Exsultet kmenového autora Ondřeje Kyase (*1979), která v sobě nese i party psané pro cink (Radovan VašinaJan Klimeš), trombón (Pavel Novotný) a theorbu (Marek Kubát).  více

Jednotka akademického rapu známá spíše pod zkratkou J.A.R. vydala v červnu letošního roku, po více než šesti letech od poslední desky, dlouho očekáváné album Jezus Kristus Neexistus? a na podzim vyjela na turné s názvem Co tě nezabije, to tě zmrzačí. Zahajovací koncert se uskutečnil 19. října v brněnském klubu Fléda. Jelikož byl ale velmi rychle vyprodaný, kapela se spolu s pořadateli dohodla na přidání reprízy o dva dny později.  více

Hudební festival Moravský podzim včera nabídnul poslední koncert. Návštěvníkům letos předložil pestrý program opírající se o myšlenku zvýraznění pozapomenutých děl či méně známých autorů z řad staré i nové hudby. Festival svým paralelním projektem Nový svět Moravského podzimu také poukázal na mladé talenty, které na sebe už nyní upozorňují.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední letošní orchestrální koncert Ensemblu Opera Diversa, uvedený pod názvem Double Concerto, kladl důraz na speciální vztah mezi tímto souborem a slovenským, v Brně působícím houslistou Milanem Paľou (*1982). Toto propojení bylo na úterním koncertu v Domě umění zdůrazněno nejen v obvyklé rovině interpretační, ale Paľa se tentokrát publiku představil v trojroli houslisty, violisty a skladatele. Orchestr pod vedením Mariána Lejavy, který se souborem navázal spolupráci po roční odmlce, provedl světovou premiéru Paľova koncertu pro housle a smyčce Ossth (2019).  více