Američan v Brně rozhodně není to samé jako Američan v Paříži

3. březen 2015, 11:38
Američan v Brně rozhodně není to samé jako Američan v Paříži

Rozhlasovou stanici Hlas Ameriky máme ještě v živé paměti. Ensemble Opera Diversa po ní pojmenoval koncert sestavený z americké hudby čytřicátých let – líbivé, svobodné a plné optimismu.

Jedna z možností, jak se o prvním březnovém pondělním večeru zabavit a zároveň vzdělat, byla návštěva vystoupení souboru Ensemble Opera Diversa v Mozartově sále divadla Reduta. Na programu koncertu s názvem Hlas Ameriky (americká hudba čtyřicátých let) bylo totiž pět amerických klasiků, jejichž jména, snad kromě Aarona Coplanda a Samuela Barbera, českému posluchači příliš neřeknou; George Antheil, Arthur Berger a David Diamond.

Evropská hudba první poloviny dvacátého století je dosti známá všude. To se ale nedá říci o hudbě americké, která u nás končí Gershwinovou Rapsodií v modrém nebo Američanem v Paříži. Přitom tak nezávislé a originální umění lze jen těžko najít. Zvláště v Evropě v letech čtyřicátých nic tak svobodného vzniknout nemohlo a import americké hudby byl rovněž nemožný. Běžný posluchač v podstatě dodnes nepřichází do styku s tím, co nám předvedl ansámbl Opera Diversa pod vedením dirigentky Gabriely Tardonové. A tak se tento článek pokouší, mimo vlastní hodnocení koncertu, i obeznámit čtenáře s neznámou atraktivní hudbou. Soubor tímto koncertem zahájil cyklus věnovaný sedmdesátému výročí konce nejhrůznějšího konfliktu, který lidstvo zatím zažilo – druhé světové války.

Jako první byla na programu skladba Prelude, Aria and Waltz pro smyčce od Arthura Bergera z roku 1945. Na co si posluchač musel během koncertu zvyknout, a co by někdo mohl autorům i vyčítat, byla malá a někdy téměř žádná tematicko-motivická práce. Bergerovo dílo je založené spíše na tom, jak orchestr dokáže reagovat, přizpůsobovat se a zejména provádět náhlé kontrasty. To se souboru vedlo vskutku znamenitě, a tak skladba na posluchače zapůsobila i bez konkrétní zapamatovatelné melodie. Poslední část skladby – Waltz – nebyla typicky taneční hudba, posluchač se však nemusel namáhat s rozpoznáváním tance, poněvadž smyčce perfektně zdůrazňovaly těžké doby. I tato věta byla tím pádem krásně srozumitelná.

Quiet City pro trubku, anglický roh a smyčce z roku 1941 od Aarona Coplanda přišlo ihned po nastoupení sólistů – Romany Mazákové, která hrála na anglický roh, a trumpetisty Jozefa Zimka. U Coplanda je zapojení trubky do jeho skladeb vcelku běžné a skladatel s tímto spojením dovedně zacházel. Díky obrovskému citu Jozefa Zimka nebyl nástup trubky do tiché předehry smyčců vůbec násilný, spíše podtrhl klidnou atmosféru díla. Coplandovy harmonie připomínají osamocenost i klid zároveň a tyto dva aspekty se střídají právě mezi sólisty – klid anglického rohu a osamocenost trubky, navíc však bohatě doplněné smyčcovým orchestrem. Jediná škoda byla, že soubor ve vypjatějších částech skladby zcela přehlušil Romanu Mazákovou, a tak po většinu času byla slyšet pouze trubka.

Jako poslední před přestávkou předvedl ansámbl skladbu Rounds pro smyčce z roku 1944 od Davida Diamonda. Podobně jako u Artuhra Bergera dílu chybí výrazná melodie. Hlavní téma první věty je složené pouze ze dvou tónů – h–gis –, které se neustále opakují, a tak lze říci, že Diamond svým vlastním způsobem předjímal hudbu minimalistů. Hudebníci hráli vše naprosto jasně a díky akcentům, které opět hrály velmi důležitou roli, byla skladba pochopitelná pro všechny v sále (bez dobře provedených akcentů by z nízbyla pouze kaše). Druhá věta (Adagio) chvílemi připomínala Coplandovy hrátky s harmoniemi, Diamond se však – stejně jako všichni ostatní – jeví jako umělec s vlastním stylem. Poslední část skladby – Vivo – začínala fugou. Hned zezačátku na okamžik zaznělo jednoduché téma z první věty, které však ihned zaniklo, aby se po chvíli opět ujalo slova, tentokrát však s větší silou a za doprovodu tématu třetí věty. Na konci ještě jednou zaznělo téma fugy, které však přešlo do tématu věty první. Diamond jej však chytře nasměřoval k závěru, a tak se z minimalismu stal vtipný americký neoklasicismus. Rounds pro smyčce se musí brát jako celek, jde totiž o skladbu s pointou, která posluchači dojde až na konci.

Po přestávce opět zazněla skladba pouze pro smyčcový orchestr – Serenade No. 1 pro smyčce z roku 1948 od George Antheila. V kontextu skladeb, které se ten večer hrály, vyzněla tato serenáda jako nejvíce evropská skladba, respektive skladba s největším množstvím vlivů evropské hudby. Na rozdíl od Bergera a Diamonda, Antheil zvolil do první věty s názvem Allegro dvě velmi vtipná témata, která používá v průběhu celé skladby – jedno jakoby bylo od Šostakoviče, druhé od Milhauda. Zvláště to druhé je naprosto bezstarostné, vtipné, jako když si člověk píská na ulici. Druhá věta (Andante molto) v porovnání s dvěma krajními působí velmi tragicky a spíše než s melodií si Antheil hraje s harmoniemi. O to je však překvapivější, když najednou z ničeho nic v pizzicatu zaznívá druhé téma z první věty, které v tragice Andante molta zní až nepatřičně. Toto téma pak ještě jednou a nahlas zaznívá v podání koncertního mistra Jana Bělohlávka, který z něj vydoloval maximum. Poslední část Vivo začíná jako úplně nový a neznámý smyčcový kvartet od Šostakoviče, ten je však najednou vystřídán jednoduchým, až šlágrovitým valčíkem v prvních houslích. Téma je obyčejné, ale po tragické druhé větě vítané. Ke konci věty se z ničeho nic objeví Enescu, aby byl na konci opět vystřídán Šostakovičem. Nelze však tvrdit, že George Antheil sprostě okopíroval své současníky! Jeho dlouhý pobyt v Evropě ho na rozdíl od jeho amerických současníků poznamenal daleko více, a tak jeho hudba může připomínat zmíněné evropské skladatele. Antheil však vlastním a originálním hudebním jazykem pracuje s tématy a melodiemi, a tak u něj dochází k určité fúzi mezi evropskou a americkou hudbou první poloviny dvacátého století. Ensemble Opera Diversa zahrál Serenádu No. 1 velmi vtipně, lehce a s velkým citem, a tak se po jejím skončení ozýval od spokojených posluchačů upřímný smích.

Jako poslední zahrál ansámbl skladbu Capricorn Concerto pro smyčce, trubku, hoboj a flétnu z roku 1944 odSamuela Barbera. Jedná se v podstatě o jakési concerto grosso. Sólisté tedy byli doplněni o flétnu, na kterou hrála Iveta Kundrátová, Romana Mazáková pouze vyměnila anglický roh za hoboj. Barber je narozdíl od jeho čtyř kolegů, kteří na koncertě zazněli, nejnáročnější na poslech. Důvodem je snad jeho zalíbení v Brahmsovi, jehož vliv na Barbera je nepopiratelný. V první větě s názvem Allegro ma non troppo by se dalo ještě více zapracovat na napojování témat a melodií mezi sólisty, i když samozřejmě dělali maximum. Šlo spíše o to, že by se měli ještě pozorněji poslouchat navzájem. V Allegrettu – druhé větě, byl velmi dobrý dialog mezi trubkou a hobojem. Mezi ně se s citem a naprosto nepostřehnutelně vmísila flétna. Ve třetí větě (Allegro con brio) byl nádherně slyšet rozdíl mezi mezihrami orchestru, které připomínaly Barberovy americké současníky, a částmi, kdy se přidaly sólové nástroje; výsledek zněl naprosto odlišně než například u Coplandova Quiet City.

Americká hudba v polovině dvacátého století je nesmírně líbivá, svobodná a plná optimismu. Jsou v ní slyšet vlivy všech současníků, ale zároveň jde o vlastní styly, které si jednotliví skladatelé na základě svého génia vytvořili. Koncert, který Ensemble Opera Diversa předvedl, byl vskutku ojedinělý. Určitě dramaturgicky – takto zajímavý program by se hledal s velkou námahou, a to spíše v zahraničí než u nás. Zejména ale způsobem, jakým soubor všechny skladby posluchačům předvedl. Za zmínku bez pochyb stojí i sólisté, zvláště pak Jozef Zimka, který si s partem trubky opravdu pohrál, a na nějaké maličkosti se v tomto případě nemůže brát zřetel.

Hlas Ameriky (americká hudba čtyřicátých let). Arthur Berger: Prelude, Aria and Waltz pro smyčce (1945), Aaron Copland: Quiet City pro trubku, anglický roh a smyčce (1941), David Diamond: Rounds pro smyčce (1944), George Antheil: Serenade No. 1 pro smyčce (1948) česká premiéra, Samuel Barber: Capricorn concerto pro smyčce, trubku, hoboj a flétnu (1944) česká premiéra. Hudební nastudování: Gabriela Tardonová, Iveta Kundrátová – flétna, Romana Mazáková – hoboj, anglický roh, Josef Zimka – trubka, orchestr Ensemble Opera Diversa, koncertní mistr Jan Bělohlávek. 2. března 2015, Reduta, Brno.

Foto Arathan Photography

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Chrámový koncert Ensemble Opera Diversa přinesl program sestavený z děl současných skladatelů, až na jednu výjimku domácích. Jeho atraktivitu podtrhovaly především dvě světové premiéry složené pro tuto příležitost.  více

Když Richard Novák slavil před třemi lety osmdesáté narozeniny, připadal mi ve formě takřka nadlidské. Letos slaví šedesát let na scéně a pořád na ní se ctí může stát a zpívat. To je zkrátka zázrak.  více

Miloslav Ištvan Quartett se intenzivně věnuje tvorbě brněnských skladatelů dvacátého století, při posledním koncertu v Domě umění se kromě ní objevily také kompozice Maxe Sterna a Massima di Gesu. Večer byl součástí koncertní řady, kterou pořádá Ensemble Opera Diversa.  více




V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více