Anna Fusek a Gianluca Geremia v barvách šarlatu

7. červen 2021, 2:00
Anna Fusek a Gianluca Geremia v barvách šarlatu

Jedním z prvních večerů, který milovníci vážné hudby mohli po dlouhé pandemicky vynucené pauze navštívit (ve vnitřních prostorách), se stal sobotní koncert Šarlatové Benátky festivalu Concentus Moraviae s houslistkou, flétnistkou a klavíristkou Annou Fusek a loutnistou a theorbistou Gianlucou Geremia. Chronologicky sestavený program představil návštěvníkům kostela Všech svatých v Moravském Krumlově díla skladatelů z počátku 16. století, počátky nového stylu i skladby mistrů pozdního baroka.

Večer zahájilo loutnové preludium Tastar de corde I skladatele Joana Ambrosia Dalzy. Již prvních pár taktů odhalilo, že loutnista Gianluca Geremia věnuje velkou pozornost dynamické i tempové výstavbě hudební fráze. Právě v sólových skladbách mají interpreti možnost využít k docílení požadované expresivity výraznějšího rubata a ostrých dynamických kontrastů. Někdy tyto snahy mohou být již poněkud za hranou a slouží spíše umělci k prezentování vlastních schopností než k potěše posluchače či pýše skladatele. To však ani v nejmenším nebyl případ Gianluca Geremia, který dílo uchopil nanejvýš citlivě a s velkým vkusem – jemně odstínované dynamické změny, pozvolná a nenásilná práce s tempem a vytříbený tón byly charakteristické nejen pro úvodní preludium, ale také pro další skladby s podobným výrazem.

Jméno Gioseffo Zarlino pravděpodobně znají spíše reprezentanti historicky poučené interpretace a hudební vědci než širší publikum – ačkoli tento benátský rodák významně přispěl svými teoretickými traktáty k definování hudby (nejen) své doby, s jeho skladbami se v koncertních sálech bohužel nesetkáváme tak často, jak by si zasloužil. O tom, že nepatří pouze do společnosti hudebních teoretiků, ale také aktivních skladatelů, svědčí dvojice bicinií – Ottavo modo a Undecimo modo, ve kterých se k Gianlucovi Geremia připojila Anna Fusek se zobcovou flétnou. Její elegantní tón a cit pro melodickou frázi šel ruku v ruce s uhrančivou dynamikou a odhalil zřejmé i skryté krásy Zarlinova díla. V celé první třetině programu (skladby 16. století) byla dodržována hra attacca, skladby tedy navazovaly plynule jedna na druhou a tvořily tak svébytný hudebně ucelený tvar. Hned jak dozněly poslední tóny Zarlinova bicinia, navázal Gianluca Geremia dalším preludiem (Tastar de corde II) Joana Ambrosia Dalzy. Sekci skladeb 16. století uzavřelo neméně povedené Io canterei d'amor Cipriana de Rore z jeho První knihy čtyřhlasých madrigalů.

Sedmnácté století bylo v hudebním světě dobou velkých změn – rodí se opera, skladatelé se odklánějí od polyfonní sazby a vlivem Claudia Monteverdiho se disonance v hudbě již nemusí připravovat a rozvádět dle kontrapunktických pravidel. Prvními skladbami tohoto období, které v sobotu večer zazněly, byla La Orlandina a Sinfonia del Terzo Tuono původem vlámského skladatele Cipriana de Rore pro housle a theorbu. Nebývá zvykem, aby profesionální hráči hráli stejnou měrou (a se stejnou uměleckou kvalitou) na více hudebních nástrojů. Anna Fusek však dokázala, že je schopna se stejnou lehkostí a interpretační precizností hrát nejen na nástroj dechový, ale i smyčcový. (Ostatně o jejích klavírních schopnostech se posluchači mohli přesvědčit při festivalovém večeru 2. června na zámku ve Velkém Meziříčí. Fusek je rezidenční umělkyní letošní ročníku.) Intonačně přesný i výrazově bohatý part houslí se navíc skvěle pojil s doprovodem theorby, která vystřídala renesanční loutnu. Gianluca Geremia uchopil svůj part s ohromnou invencí a doprovod tak zůstával svěží a neotřelý.

K zobcové flétně se Anna Fusek vrátila hned v následující skladbě Sonata Prima autora Daria Castella. O interpretačním mistrovství hudebnice vypověděla v tomto případě nejvíce barva tónu a její proměnlivost. Anna Fusek věnovala ohromnou pozornost exponovaným delším tónům, kterým dala jasný dynamický, a hlavně barevný průběh. Snad nikoho neurazí, když přiznám, že řeklo-li se „nástroje s bohatou paletou barvy zvuku“, nebyla flétna jedním z prvních nástrojů, který jsem si vybavil. Po této zkušenosti však nejspíše ledacos přehodnotím. Sekci 17. století uzavřela trojice skladeb Dolci miei sospiri, I bei legami a Damigella tutta bella Claudia Monteverdiho, jedné z nejvýznamnějších postav hudby přelomu 16. a 17. století a jednalo se o provedení stejně zdařilá jako ta předchozí.

Závěrečná třetina patřila skladbám 18. století, jmenovitě Sonátě č. 7 D dur ze sbírky Trattenimenti Armonici Tomase Albinoniho a Sonátě č. 12 Benedetta Marcella. Zatímco Albinoniho skladbu hrála Anna Fusek na housle, Marcellova sonáta byla interpretována flétnou. Takéi zde tedy byla zachována ona nástrojová dichotomie obohacující celkové vyznění programu. Jednalo se v pravém slova smyslu o grandiózní závěr, neboť obě díla vyžadují maximální technickou zdatnost. Anna Fusek zvládla obě skladby s interpretačním přehledem, byť se v závěrečné části Albinoniho Sonáty č. 7 D dur objevily drobné rytmické a intonační (převážně při přechodu z polohy do polohy) nedostatky. Nebylo by však spravedlivé soudit interpretku přísně – vlhké studené počasí ani trochu nepřeje střevovým strunám a hra bez pavouka (ramenní opěrka), jakkoliv je historicky poučená, znesnadňuje přechod mezi polohami. Sonáta Benedetta Marcella (mj. hudebního teoretika, který si podobně jako Zarlino zaslouží větší pozornost publika a interpretů) pak byla zcela bezchybná a i extrémně rychlé běhy byly interpretkou náležitě „vyartikulovány“. Bylo by chybou ještě jednou nezmínit výtečný doprovod Gianluca Geremia, který byl neustále variován a mnohdy s houslemi či flétnou vedl aktivní dialog.

Koncert v Moravském Krumlově po právu rozradostnil všechny zúčastněné. Vedle jeho recenzovaných kvalit za tím stojí fakt, že posluchači po dlouhé době opět slyšeli živou hudbu a hudebníci tolik potřebný potlesk, který si za svoji práci právem zaslouží.

Šarlatové Benátky

zobcové flétny, housle: Anna Fusek

loutna, theorba: Gianluca Geremia

Joan Ambrosio Dalza: Tastar de corde I

Gioseffo Zarlino: Bicinia sopra I' "Ottavo modo"

Gioseffo Zarlino: Bicinia sopra I' "Undecimo modo"

Joan Ambrosio Dalza: Tastar de corde II

Cipriano de Rore: Io canterei d'amor

Biagio Marini: La Orlandina

Biagio Marini: Sinfonia del Terzo Tuono

Dario Castello: Sonata Prima

Claudio Monteverdi: Dolci miei sospiri

Claudio Monteverdi: I bei legami

Claudio Monteverdi: Damigella tutta bella

Tomaso Albinoni: Sonáta č. 7 D dur (Trattenimenti Armonici, op. 6)

Benedetto Marcello: Sonáta č. 12, op. 2

 

Moravský Krumlov, kostel Všech svatých

sobota 5. června, 19:30

Anna Fusek/ Foto Felix Broede

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více