Anna Fusek a Gianluca Geremia v barvách šarlatu

7. červen 2021, 2:00
Anna Fusek a Gianluca Geremia v barvách šarlatu

Jedním z prvních večerů, který milovníci vážné hudby mohli po dlouhé pandemicky vynucené pauze navštívit (ve vnitřních prostorách), se stal sobotní koncert Šarlatové Benátky festivalu Concentus Moraviae s houslistkou, flétnistkou a klavíristkou Annou Fusek a loutnistou a theorbistou Gianlucou Geremia. Chronologicky sestavený program představil návštěvníkům kostela Všech svatých v Moravském Krumlově díla skladatelů z počátku 16. století, počátky nového stylu i skladby mistrů pozdního baroka.

Večer zahájilo loutnové preludium Tastar de corde I skladatele Joana Ambrosia Dalzy. Již prvních pár taktů odhalilo, že loutnista Gianluca Geremia věnuje velkou pozornost dynamické i tempové výstavbě hudební fráze. Právě v sólových skladbách mají interpreti možnost využít k docílení požadované expresivity výraznějšího rubata a ostrých dynamických kontrastů. Někdy tyto snahy mohou být již poněkud za hranou a slouží spíše umělci k prezentování vlastních schopností než k potěše posluchače či pýše skladatele. To však ani v nejmenším nebyl případ Gianluca Geremia, který dílo uchopil nanejvýš citlivě a s velkým vkusem – jemně odstínované dynamické změny, pozvolná a nenásilná práce s tempem a vytříbený tón byly charakteristické nejen pro úvodní preludium, ale také pro další skladby s podobným výrazem.

Jméno Gioseffo Zarlino pravděpodobně znají spíše reprezentanti historicky poučené interpretace a hudební vědci než širší publikum – ačkoli tento benátský rodák významně přispěl svými teoretickými traktáty k definování hudby (nejen) své doby, s jeho skladbami se v koncertních sálech bohužel nesetkáváme tak často, jak by si zasloužil. O tom, že nepatří pouze do společnosti hudebních teoretiků, ale také aktivních skladatelů, svědčí dvojice bicinií – Ottavo modo a Undecimo modo, ve kterých se k Gianlucovi Geremia připojila Anna Fusek se zobcovou flétnou. Její elegantní tón a cit pro melodickou frázi šel ruku v ruce s uhrančivou dynamikou a odhalil zřejmé i skryté krásy Zarlinova díla. V celé první třetině programu (skladby 16. století) byla dodržována hra attacca, skladby tedy navazovaly plynule jedna na druhou a tvořily tak svébytný hudebně ucelený tvar. Hned jak dozněly poslední tóny Zarlinova bicinia, navázal Gianluca Geremia dalším preludiem (Tastar de corde II) Joana Ambrosia Dalzy. Sekci skladeb 16. století uzavřelo neméně povedené Io canterei d'amor Cipriana de Rore z jeho První knihy čtyřhlasých madrigalů.

Sedmnácté století bylo v hudebním světě dobou velkých změn – rodí se opera, skladatelé se odklánějí od polyfonní sazby a vlivem Claudia Monteverdiho se disonance v hudbě již nemusí připravovat a rozvádět dle kontrapunktických pravidel. Prvními skladbami tohoto období, které v sobotu večer zazněly, byla La Orlandina a Sinfonia del Terzo Tuono původem vlámského skladatele Cipriana de Rore pro housle a theorbu. Nebývá zvykem, aby profesionální hráči hráli stejnou měrou (a se stejnou uměleckou kvalitou) na více hudebních nástrojů. Anna Fusek však dokázala, že je schopna se stejnou lehkostí a interpretační precizností hrát nejen na nástroj dechový, ale i smyčcový. (Ostatně o jejích klavírních schopnostech se posluchači mohli přesvědčit při festivalovém večeru 2. června na zámku ve Velkém Meziříčí. Fusek je rezidenční umělkyní letošní ročníku.) Intonačně přesný i výrazově bohatý part houslí se navíc skvěle pojil s doprovodem theorby, která vystřídala renesanční loutnu. Gianluca Geremia uchopil svůj part s ohromnou invencí a doprovod tak zůstával svěží a neotřelý.

K zobcové flétně se Anna Fusek vrátila hned v následující skladbě Sonata Prima autora Daria Castella. O interpretačním mistrovství hudebnice vypověděla v tomto případě nejvíce barva tónu a její proměnlivost. Anna Fusek věnovala ohromnou pozornost exponovaným delším tónům, kterým dala jasný dynamický, a hlavně barevný průběh. Snad nikoho neurazí, když přiznám, že řeklo-li se „nástroje s bohatou paletou barvy zvuku“, nebyla flétna jedním z prvních nástrojů, který jsem si vybavil. Po této zkušenosti však nejspíše ledacos přehodnotím. Sekci 17. století uzavřela trojice skladeb Dolci miei sospiri, I bei legami a Damigella tutta bella Claudia Monteverdiho, jedné z nejvýznamnějších postav hudby přelomu 16. a 17. století a jednalo se o provedení stejně zdařilá jako ta předchozí.

Závěrečná třetina patřila skladbám 18. století, jmenovitě Sonátě č. 7 D dur ze sbírky Trattenimenti Armonici Tomase Albinoniho a Sonátě č. 12 Benedetta Marcella. Zatímco Albinoniho skladbu hrála Anna Fusek na housle, Marcellova sonáta byla interpretována flétnou. Takéi zde tedy byla zachována ona nástrojová dichotomie obohacující celkové vyznění programu. Jednalo se v pravém slova smyslu o grandiózní závěr, neboť obě díla vyžadují maximální technickou zdatnost. Anna Fusek zvládla obě skladby s interpretačním přehledem, byť se v závěrečné části Albinoniho Sonáty č. 7 D dur objevily drobné rytmické a intonační (převážně při přechodu z polohy do polohy) nedostatky. Nebylo by však spravedlivé soudit interpretku přísně – vlhké studené počasí ani trochu nepřeje střevovým strunám a hra bez pavouka (ramenní opěrka), jakkoliv je historicky poučená, znesnadňuje přechod mezi polohami. Sonáta Benedetta Marcella (mj. hudebního teoretika, který si podobně jako Zarlino zaslouží větší pozornost publika a interpretů) pak byla zcela bezchybná a i extrémně rychlé běhy byly interpretkou náležitě „vyartikulovány“. Bylo by chybou ještě jednou nezmínit výtečný doprovod Gianluca Geremia, který byl neustále variován a mnohdy s houslemi či flétnou vedl aktivní dialog.

Koncert v Moravském Krumlově po právu rozradostnil všechny zúčastněné. Vedle jeho recenzovaných kvalit za tím stojí fakt, že posluchači po dlouhé době opět slyšeli živou hudbu a hudebníci tolik potřebný potlesk, který si za svoji práci právem zaslouží.

Šarlatové Benátky

zobcové flétny, housle: Anna Fusek

loutna, theorba: Gianluca Geremia

Joan Ambrosio Dalza: Tastar de corde I

Gioseffo Zarlino: Bicinia sopra I' "Ottavo modo"

Gioseffo Zarlino: Bicinia sopra I' "Undecimo modo"

Joan Ambrosio Dalza: Tastar de corde II

Cipriano de Rore: Io canterei d'amor

Biagio Marini: La Orlandina

Biagio Marini: Sinfonia del Terzo Tuono

Dario Castello: Sonata Prima

Claudio Monteverdi: Dolci miei sospiri

Claudio Monteverdi: I bei legami

Claudio Monteverdi: Damigella tutta bella

Tomaso Albinoni: Sonáta č. 7 D dur (Trattenimenti Armonici, op. 6)

Benedetto Marcello: Sonáta č. 12, op. 2

 

Moravský Krumlov, kostel Všech svatých

sobota 5. června, 19:30

Anna Fusek/ Foto Felix Broede

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce