Brněnský Rent čili zanícené hudební divadlo

6. listopad 2018, 11:50
Brněnský Rent čili zanícené hudební divadlo

Americký muzikál Rent, jehož premiéru o víkendu uvedlo Městské divadlo Brno, má nálepku kultovního díla. A má na ni právo. Podtrhuje to i tragický osud autora (a to prosím námětu, libreta, hudby i textů v jedné osobě!) Jonathana Larsona, který roku 1996 zemřel krátce před premiérou v šestatřiceti letech. Nikdy se tak nedočkal úspěchů svého díla: třeba čtyř cen Tony a za námět dokonce i Pulitzerovy ceny. Stvrdila brněnská inscenace režiséra Stanislava Moši kvality fenoménu jménem Rent?

Tento titul je na poli hudebního divadla opravdu speciálním jevem. Když se Rent krátce po prvním uvedení přestěhoval na Broadway, nikdo netušil, že tady zůstane dalších dvanáct let a bude mít více než pět tisíc repríz. Sevřená komorní rocková opera, což je přesnější žánrové označení pro Rent, se stala pendantem k velkým rozmáchlým a symfonickým muzikálovým produkcím, o které mladí diváci už moc nejevili zájem. Nejde dnes jen o fakt, že Rent patří mezi desítku nejhranějších muzikálů, ale převrat v historii hudebního divadla způsobil také zvolenými tématy. Otevřeně mluví o AIDS, homosexualitě nebo transsexualitě. A když k tomu přidáte autorskou apotéozu lidské svobody, práva na lásku i život v pravdě, jste u divadelních esencí, kterými si muzikál publikum podmanil.

rent_2018_MdB_foto_archiv_divadla_02

Stejnou šanci má také Mošova inscenace. Jasně, srozumitelně a bez zbytečných jevištních ornamentů totiž s popsanými tématy i jejich přesahem pracuje. A trefně je importuje do hlediště. Druhdy kontroverzní témata však byla při první premiéře této inscenace v Brně servírovaná možná až s velkou dávkou interpretační exaltovanosti (nervozita tohoto uvedení se místy přelévala až do jisté herecké přepjatosti, která reprízováním jistě vymizí nebo se usadí). Jako výsledným dojmem i přesto zůstala režijní i herecká zanícenost, která se nebojí sáhnout po přezvětšeném hlasovém či obličejovém gestu. To aby účinkující ukázali, jak tomuto dílu věří, jak jsou s osudy svých hrdinů zajedno.

Larson si jako inspirační zdroj vybral slavnou Pucciniho operu La Bohéme. Jeho příběh mladých bohémů, šlapek a začínajících umělců je však namísto Paříže umístěný do alternativní čtvrti jižní části newyorského Manhatanu - East Willage. A jedna z Larsonových hrdinek se výmluvně jmenuje Mimi, kterou – jako mnohé ostatní – nedrtí tuberkulóza, ale infekce HIV a vlastně také chudoba. Pandemie AIDS není dnes (bohužel) už takovým strašákem jako v devadesátých letech. Mošova inscenace prostá těžkopádných aktualizací však dokáže tuto fatální stigmatizaci mladých lidí odvyprávět jako naléhavé téma. U těchto hrdinů však nejde jen o těžký infekt, mnohem bezvýchodněji divák cítí neustálou konfrontaci snů a drsné skutečnosti těchto mladých lidí „současné“ Ameriky. A nad tím vším přízrak drog, nezaměstnanosti a AIDS tedy témat, které jsme z předchozích dvou dekád zdědili.

Tento naoko bezútěšný muzikál, který se stal sedmým nejdéle hraným v historii Broadwaye, je však z jiného úhlu velkou oslavou všech podob lidské lásky a to nejen hetero, homo či trans, ale také partnerské i nezištné přátelské lásky. A to vše se v této rockové variantě „devadesátkových Hair“ snaží brněnská inscenace zdůraznit. Přestože patnáct mladých herců tady příkladně drží divadelně pospolu, každý z nich jasně koloruje svoje individuální téma. Jinými slovy: brněnská inscenace Rent je ukázkou poutavého osobnostního herectví, které na jevišti rozkrývají nejen zdejší zavedení muzikáloví matadoři jako Dušan Vitázek či Markéta Sedláčková. Prvně jmenovaný dotáhne svoji roli k  vrcholu opravdu sugestivně a nepateticky hranou bolestí nad smrtí svého transsexuálního partnera Angela, který novodobému moru podlehne. Vitázek tak nejenže pozoruhodně napíná lyrické možnosti figury homosexuálního učitele informatiky Toma, ale herec vycházející ze svého mužného habitu tady rozšířil i možnosti vlastního hereckého projevu. Sedláčková si vyhrála s uječenými figurkami matek dvou hrdinů, v těchto vřeštivě vyrážených partech (zpívají se tady vlastně vzkazy z telefonního záznamníku) osvědčila nenucený smysl pro komiku. Jiným vrcholem je výkon Aleše Slaniny v roli traňdáka Angela, jehož bláznivá sukničková postrojení nepudí diváka k prvoplánové reakci z travesti show. Slanina stvořil upřímnou a jímavou lidskou figuru chlapa, kterému je lépe v dámských šatech. Posiluje tak ústřední, výše zmíněný message večera. Škoda jen, že brněnská inscenace díky obsazení zdejších herců anulovala i zajímavý multietnický rozměr a tedy další téma amerického divadelního originálu.

rent_2018_MdB_foto_archiv_divadla_01

Mošova inscenace je nadvakrát alternovaná (druhému obsazení se tedy moc omlouvám), ale v té prvopremiérové variantě byla ukázkou skutečně zajímavého muzikálového herectví, kteréžto slovní spojení odpůrci muzikálové žánrů pociťují často i jako protimluv. Jednu významnou osu představení vytvořila Andrea Zelová jako Mimi a prokázala znovu svoji interpretační disponovanost pro dramatické role nespoutaných děvčat brojících proti různému establishmentu. Pro mne ale osobním zjevením byla jiné dva dámské výkony, a sice lesbické dvojice Joanne (Dagmar Křížová) a Maureen (Kristýna Daňhelová). U obou oceňuji, že svoji velkou hlasovou i hereckou bravuru nestrhly přes hranici divácké uvěřitelnosti. Daňhelová se ve svém sólovém bláznivém songu aktivistky (v originálu píseň Over The Moon) postarala o jeden z pěveckých vrcholů večera.

Důležité je ovšem vzpomenout, že brněnský Rent uslyší zájemci kompletně v češtině a v překladu Zuzany Čtveráčkové. Její převod účinkujícím v puse nepřekáží, jak občas býváme zvykem jinde, je zpěvný a vtipný, i když místy probleskne jistá slovní přepjatost a banalita muzikálového prozpěvování. Sousloví La Vie Boheme se v jedné z ústředních stejnojmenných písní Čtveráčková nesnažila otrocky počeštit, jinak si této češtiny užijete. A to nejen díky původní zmínce jména Václav Havla. Škoda jen, že české libreto není zveřejněno v programu.

Sama Larsonova muzika se ponejvíce blíží poprocku, dobře se poslouchá, aniž by jakási líbivost zplošťovala výsledný dojem v kontrastu s tragikou nabízených témat. Zajímavé jsou vícehlasé songy, čekají vás samozřejmě i dramaticky jímavá sólová čísla. Partitura je přehledná, v představení se mluví jen minimálně, proto byla řeč o rockové opeře. Orchestrace brněnské inscenace čítá jen dvoje klávesy, dvě kytary, bicí a basu, muzikanti sedí v kóji přímo nad hlavami účinkujících. Zvuk premiéry obtáhnul přitažlivý rozměr hudební výbavy. Autor výpravy Christoph Weyers na dvojstupňovou scénu postavil horní molo a díky opraskaným cihlovým portálům má člověk místy dojem oné neútulné zimomřivé mansardy z Puccuiniho předobrazu. Ze slavné opery si Larson si vypůjčil vedle některých jmen zejména neútěšnou zpověď mladých lidí své doby, v níž se hrdinové neustále rvou o svoji pozici v profesní sféře, zdravotním či existenčním rozměru i ve svých vztazích. Jejich až neurastenistický pocit se režiséru Mošovi podařilo z příběhu vytáhnout a přesvědčivě ho přes individuální výkony na jevišti i evokovat. Městské divadlo Brno má tak silnou hudební inscenaci, která pro výše řečené osloví zejména mladé lidi, odrostlejší xenofoby naštve. Obojí je dobře….

Foto MdB

Komentáře

Reagovat
  • jindra

    8. leden 2019, 17:55
    doufám, že tam bude Dušan Vitázek

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více