Brněnský Rent čili zanícené hudební divadlo

6. listopad 2018, 11:50
Brněnský Rent čili zanícené hudební divadlo

Americký muzikál Rent, jehož premiéru o víkendu uvedlo Městské divadlo Brno, má nálepku kultovního díla. A má na ni právo. Podtrhuje to i tragický osud autora (a to prosím námětu, libreta, hudby i textů v jedné osobě!) Jonathana Larsona, který roku 1996 zemřel krátce před premiérou v šestatřiceti letech. Nikdy se tak nedočkal úspěchů svého díla: třeba čtyř cen Tony a za námět dokonce i Pulitzerovy ceny. Stvrdila brněnská inscenace režiséra Stanislava Moši kvality fenoménu jménem Rent?

Tento titul je na poli hudebního divadla opravdu speciálním jevem. Když se Rent krátce po prvním uvedení přestěhoval na Broadway, nikdo netušil, že tady zůstane dalších dvanáct let a bude mít více než pět tisíc repríz. Sevřená komorní rocková opera, což je přesnější žánrové označení pro Rent, se stala pendantem k velkým rozmáchlým a symfonickým muzikálovým produkcím, o které mladí diváci už moc nejevili zájem. Nejde dnes jen o fakt, že Rent patří mezi desítku nejhranějších muzikálů, ale převrat v historii hudebního divadla způsobil také zvolenými tématy. Otevřeně mluví o AIDS, homosexualitě nebo transsexualitě. A když k tomu přidáte autorskou apotéozu lidské svobody, práva na lásku i život v pravdě, jste u divadelních esencí, kterými si muzikál publikum podmanil.

rent_2018_MdB_foto_archiv_divadla_02

Stejnou šanci má také Mošova inscenace. Jasně, srozumitelně a bez zbytečných jevištních ornamentů totiž s popsanými tématy i jejich přesahem pracuje. A trefně je importuje do hlediště. Druhdy kontroverzní témata však byla při první premiéře této inscenace v Brně servírovaná možná až s velkou dávkou interpretační exaltovanosti (nervozita tohoto uvedení se místy přelévala až do jisté herecké přepjatosti, která reprízováním jistě vymizí nebo se usadí). Jako výsledným dojmem i přesto zůstala režijní i herecká zanícenost, která se nebojí sáhnout po přezvětšeném hlasovém či obličejovém gestu. To aby účinkující ukázali, jak tomuto dílu věří, jak jsou s osudy svých hrdinů zajedno.

Larson si jako inspirační zdroj vybral slavnou Pucciniho operu La Bohéme. Jeho příběh mladých bohémů, šlapek a začínajících umělců je však namísto Paříže umístěný do alternativní čtvrti jižní části newyorského Manhatanu - East Willage. A jedna z Larsonových hrdinek se výmluvně jmenuje Mimi, kterou – jako mnohé ostatní – nedrtí tuberkulóza, ale infekce HIV a vlastně také chudoba. Pandemie AIDS není dnes (bohužel) už takovým strašákem jako v devadesátých letech. Mošova inscenace prostá těžkopádných aktualizací však dokáže tuto fatální stigmatizaci mladých lidí odvyprávět jako naléhavé téma. U těchto hrdinů však nejde jen o těžký infekt, mnohem bezvýchodněji divák cítí neustálou konfrontaci snů a drsné skutečnosti těchto mladých lidí „současné“ Ameriky. A nad tím vším přízrak drog, nezaměstnanosti a AIDS tedy témat, které jsme z předchozích dvou dekád zdědili.

Tento naoko bezútěšný muzikál, který se stal sedmým nejdéle hraným v historii Broadwaye, je však z jiného úhlu velkou oslavou všech podob lidské lásky a to nejen hetero, homo či trans, ale také partnerské i nezištné přátelské lásky. A to vše se v této rockové variantě „devadesátkových Hair“ snaží brněnská inscenace zdůraznit. Přestože patnáct mladých herců tady příkladně drží divadelně pospolu, každý z nich jasně koloruje svoje individuální téma. Jinými slovy: brněnská inscenace Rent je ukázkou poutavého osobnostního herectví, které na jevišti rozkrývají nejen zdejší zavedení muzikáloví matadoři jako Dušan Vitázek či Markéta Sedláčková. Prvně jmenovaný dotáhne svoji roli k  vrcholu opravdu sugestivně a nepateticky hranou bolestí nad smrtí svého transsexuálního partnera Angela, který novodobému moru podlehne. Vitázek tak nejenže pozoruhodně napíná lyrické možnosti figury homosexuálního učitele informatiky Toma, ale herec vycházející ze svého mužného habitu tady rozšířil i možnosti vlastního hereckého projevu. Sedláčková si vyhrála s uječenými figurkami matek dvou hrdinů, v těchto vřeštivě vyrážených partech (zpívají se tady vlastně vzkazy z telefonního záznamníku) osvědčila nenucený smysl pro komiku. Jiným vrcholem je výkon Aleše Slaniny v roli traňdáka Angela, jehož bláznivá sukničková postrojení nepudí diváka k prvoplánové reakci z travesti show. Slanina stvořil upřímnou a jímavou lidskou figuru chlapa, kterému je lépe v dámských šatech. Posiluje tak ústřední, výše zmíněný message večera. Škoda jen, že brněnská inscenace díky obsazení zdejších herců anulovala i zajímavý multietnický rozměr a tedy další téma amerického divadelního originálu.

rent_2018_MdB_foto_archiv_divadla_01

Mošova inscenace je nadvakrát alternovaná (druhému obsazení se tedy moc omlouvám), ale v té prvopremiérové variantě byla ukázkou skutečně zajímavého muzikálového herectví, kteréžto slovní spojení odpůrci muzikálové žánrů pociťují často i jako protimluv. Jednu významnou osu představení vytvořila Andrea Zelová jako Mimi a prokázala znovu svoji interpretační disponovanost pro dramatické role nespoutaných děvčat brojících proti různému establishmentu. Pro mne ale osobním zjevením byla jiné dva dámské výkony, a sice lesbické dvojice Joanne (Dagmar Křížová) a Maureen (Kristýna Daňhelová). U obou oceňuji, že svoji velkou hlasovou i hereckou bravuru nestrhly přes hranici divácké uvěřitelnosti. Daňhelová se ve svém sólovém bláznivém songu aktivistky (v originálu píseň Over The Moon) postarala o jeden z pěveckých vrcholů večera.

Důležité je ovšem vzpomenout, že brněnský Rent uslyší zájemci kompletně v češtině a v překladu Zuzany Čtveráčkové. Její převod účinkujícím v puse nepřekáží, jak občas býváme zvykem jinde, je zpěvný a vtipný, i když místy probleskne jistá slovní přepjatost a banalita muzikálového prozpěvování. Sousloví La Vie Boheme se v jedné z ústředních stejnojmenných písní Čtveráčková nesnažila otrocky počeštit, jinak si této češtiny užijete. A to nejen díky původní zmínce jména Václav Havla. Škoda jen, že české libreto není zveřejněno v programu.

Sama Larsonova muzika se ponejvíce blíží poprocku, dobře se poslouchá, aniž by jakási líbivost zplošťovala výsledný dojem v kontrastu s tragikou nabízených témat. Zajímavé jsou vícehlasé songy, čekají vás samozřejmě i dramaticky jímavá sólová čísla. Partitura je přehledná, v představení se mluví jen minimálně, proto byla řeč o rockové opeře. Orchestrace brněnské inscenace čítá jen dvoje klávesy, dvě kytary, bicí a basu, muzikanti sedí v kóji přímo nad hlavami účinkujících. Zvuk premiéry obtáhnul přitažlivý rozměr hudební výbavy. Autor výpravy Christoph Weyers na dvojstupňovou scénu postavil horní molo a díky opraskaným cihlovým portálům má člověk místy dojem oné neútulné zimomřivé mansardy z Puccuiniho předobrazu. Ze slavné opery si Larson si vypůjčil vedle některých jmen zejména neútěšnou zpověď mladých lidí své doby, v níž se hrdinové neustále rvou o svoji pozici v profesní sféře, zdravotním či existenčním rozměru i ve svých vztazích. Jejich až neurastenistický pocit se režiséru Mošovi podařilo z příběhu vytáhnout a přesvědčivě ho přes individuální výkony na jevišti i evokovat. Městské divadlo Brno má tak silnou hudební inscenaci, která pro výše řečené osloví zejména mladé lidi, odrostlejší xenofoby naštve. Obojí je dobře….

Foto MdB

Komentáře

Reagovat
  • jindra

    8. leden 2019, 17:55
    doufám, že tam bude Dušan Vitázek

První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více