Brněnský Rent čili zanícené hudební divadlo

6. listopad 2018, 11:50
Brněnský Rent čili zanícené hudební divadlo

Americký muzikál Rent, jehož premiéru o víkendu uvedlo Městské divadlo Brno, má nálepku kultovního díla. A má na ni právo. Podtrhuje to i tragický osud autora (a to prosím námětu, libreta, hudby i textů v jedné osobě!) Jonathana Larsona, který roku 1996 zemřel krátce před premiérou v šestatřiceti letech. Nikdy se tak nedočkal úspěchů svého díla: třeba čtyř cen Tony a za námět dokonce i Pulitzerovy ceny. Stvrdila brněnská inscenace režiséra Stanislava Moši kvality fenoménu jménem Rent?

Tento titul je na poli hudebního divadla opravdu speciálním jevem. Když se Rent krátce po prvním uvedení přestěhoval na Broadway, nikdo netušil, že tady zůstane dalších dvanáct let a bude mít více než pět tisíc repríz. Sevřená komorní rocková opera, což je přesnější žánrové označení pro Rent, se stala pendantem k velkým rozmáchlým a symfonickým muzikálovým produkcím, o které mladí diváci už moc nejevili zájem. Nejde dnes jen o fakt, že Rent patří mezi desítku nejhranějších muzikálů, ale převrat v historii hudebního divadla způsobil také zvolenými tématy. Otevřeně mluví o AIDS, homosexualitě nebo transsexualitě. A když k tomu přidáte autorskou apotéozu lidské svobody, práva na lásku i život v pravdě, jste u divadelních esencí, kterými si muzikál publikum podmanil.

rent_2018_MdB_foto_archiv_divadla_02

Stejnou šanci má také Mošova inscenace. Jasně, srozumitelně a bez zbytečných jevištních ornamentů totiž s popsanými tématy i jejich přesahem pracuje. A trefně je importuje do hlediště. Druhdy kontroverzní témata však byla při první premiéře této inscenace v Brně servírovaná možná až s velkou dávkou interpretační exaltovanosti (nervozita tohoto uvedení se místy přelévala až do jisté herecké přepjatosti, která reprízováním jistě vymizí nebo se usadí). Jako výsledným dojmem i přesto zůstala režijní i herecká zanícenost, která se nebojí sáhnout po přezvětšeném hlasovém či obličejovém gestu. To aby účinkující ukázali, jak tomuto dílu věří, jak jsou s osudy svých hrdinů zajedno.

Larson si jako inspirační zdroj vybral slavnou Pucciniho operu La Bohéme. Jeho příběh mladých bohémů, šlapek a začínajících umělců je však namísto Paříže umístěný do alternativní čtvrti jižní části newyorského Manhatanu - East Willage. A jedna z Larsonových hrdinek se výmluvně jmenuje Mimi, kterou – jako mnohé ostatní – nedrtí tuberkulóza, ale infekce HIV a vlastně také chudoba. Pandemie AIDS není dnes (bohužel) už takovým strašákem jako v devadesátých letech. Mošova inscenace prostá těžkopádných aktualizací však dokáže tuto fatální stigmatizaci mladých lidí odvyprávět jako naléhavé téma. U těchto hrdinů však nejde jen o těžký infekt, mnohem bezvýchodněji divák cítí neustálou konfrontaci snů a drsné skutečnosti těchto mladých lidí „současné“ Ameriky. A nad tím vším přízrak drog, nezaměstnanosti a AIDS tedy témat, které jsme z předchozích dvou dekád zdědili.

Tento naoko bezútěšný muzikál, který se stal sedmým nejdéle hraným v historii Broadwaye, je však z jiného úhlu velkou oslavou všech podob lidské lásky a to nejen hetero, homo či trans, ale také partnerské i nezištné přátelské lásky. A to vše se v této rockové variantě „devadesátkových Hair“ snaží brněnská inscenace zdůraznit. Přestože patnáct mladých herců tady příkladně drží divadelně pospolu, každý z nich jasně koloruje svoje individuální téma. Jinými slovy: brněnská inscenace Rent je ukázkou poutavého osobnostního herectví, které na jevišti rozkrývají nejen zdejší zavedení muzikáloví matadoři jako Dušan Vitázek či Markéta Sedláčková. Prvně jmenovaný dotáhne svoji roli k  vrcholu opravdu sugestivně a nepateticky hranou bolestí nad smrtí svého transsexuálního partnera Angela, který novodobému moru podlehne. Vitázek tak nejenže pozoruhodně napíná lyrické možnosti figury homosexuálního učitele informatiky Toma, ale herec vycházející ze svého mužného habitu tady rozšířil i možnosti vlastního hereckého projevu. Sedláčková si vyhrála s uječenými figurkami matek dvou hrdinů, v těchto vřeštivě vyrážených partech (zpívají se tady vlastně vzkazy z telefonního záznamníku) osvědčila nenucený smysl pro komiku. Jiným vrcholem je výkon Aleše Slaniny v roli traňdáka Angela, jehož bláznivá sukničková postrojení nepudí diváka k prvoplánové reakci z travesti show. Slanina stvořil upřímnou a jímavou lidskou figuru chlapa, kterému je lépe v dámských šatech. Posiluje tak ústřední, výše zmíněný message večera. Škoda jen, že brněnská inscenace díky obsazení zdejších herců anulovala i zajímavý multietnický rozměr a tedy další téma amerického divadelního originálu.

rent_2018_MdB_foto_archiv_divadla_01

Mošova inscenace je nadvakrát alternovaná (druhému obsazení se tedy moc omlouvám), ale v té prvopremiérové variantě byla ukázkou skutečně zajímavého muzikálového herectví, kteréžto slovní spojení odpůrci muzikálové žánrů pociťují často i jako protimluv. Jednu významnou osu představení vytvořila Andrea Zelová jako Mimi a prokázala znovu svoji interpretační disponovanost pro dramatické role nespoutaných děvčat brojících proti různému establishmentu. Pro mne ale osobním zjevením byla jiné dva dámské výkony, a sice lesbické dvojice Joanne (Dagmar Křížová) a Maureen (Kristýna Daňhelová). U obou oceňuji, že svoji velkou hlasovou i hereckou bravuru nestrhly přes hranici divácké uvěřitelnosti. Daňhelová se ve svém sólovém bláznivém songu aktivistky (v originálu píseň Over The Moon) postarala o jeden z pěveckých vrcholů večera.

Důležité je ovšem vzpomenout, že brněnský Rent uslyší zájemci kompletně v češtině a v překladu Zuzany Čtveráčkové. Její převod účinkujícím v puse nepřekáží, jak občas býváme zvykem jinde, je zpěvný a vtipný, i když místy probleskne jistá slovní přepjatost a banalita muzikálového prozpěvování. Sousloví La Vie Boheme se v jedné z ústředních stejnojmenných písní Čtveráčková nesnažila otrocky počeštit, jinak si této češtiny užijete. A to nejen díky původní zmínce jména Václav Havla. Škoda jen, že české libreto není zveřejněno v programu.

Sama Larsonova muzika se ponejvíce blíží poprocku, dobře se poslouchá, aniž by jakási líbivost zplošťovala výsledný dojem v kontrastu s tragikou nabízených témat. Zajímavé jsou vícehlasé songy, čekají vás samozřejmě i dramaticky jímavá sólová čísla. Partitura je přehledná, v představení se mluví jen minimálně, proto byla řeč o rockové opeře. Orchestrace brněnské inscenace čítá jen dvoje klávesy, dvě kytary, bicí a basu, muzikanti sedí v kóji přímo nad hlavami účinkujících. Zvuk premiéry obtáhnul přitažlivý rozměr hudební výbavy. Autor výpravy Christoph Weyers na dvojstupňovou scénu postavil horní molo a díky opraskaným cihlovým portálům má člověk místy dojem oné neútulné zimomřivé mansardy z Puccuiniho předobrazu. Ze slavné opery si Larson si vypůjčil vedle některých jmen zejména neútěšnou zpověď mladých lidí své doby, v níž se hrdinové neustále rvou o svoji pozici v profesní sféře, zdravotním či existenčním rozměru i ve svých vztazích. Jejich až neurastenistický pocit se režiséru Mošovi podařilo z příběhu vytáhnout a přesvědčivě ho přes individuální výkony na jevišti i evokovat. Městské divadlo Brno má tak silnou hudební inscenaci, která pro výše řečené osloví zejména mladé lidi, odrostlejší xenofoby naštve. Obojí je dobře….

Foto MdB

Komentáře

Reagovat
  • jindra

    8. leden 2019, 17:55
    doufám, že tam bude Dušan Vitázek

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Známou humoristickou prózu Klapzubova jedenáctka od spisovatele Eduarda Basse přivedli nyní na jeviště v Městském divadle Brno. Nejde ovšem o činohru. Vznikla tady rozverná zpěvohra, která divadelně není žádným dech beroucím spektáklem. Užijete si však chytlavou swingující muziku známého jazzmana a pianisty Jiřího Levíčka v živém provedení devítičlenného orchestru, jak je tady dobrým zvykem.  více

Aktuální sestava skupiny Květy má tři členy. Poté, co v roce 2017 vydali hned dvě řadová alba (Komik do půl osmé a Spí vánoční pták), se dohodli, že každý složí sólovou desku v jiném žánru a s pomocí svých kolegů z kapely a přizvaných hostů tato alba nahrají a vydají. Projekt souhrnně nazvali YM („my“ pozpátku) a na konci roku 2018 vydali první dvě ze tří zamýšlených alb – CD Japonec s elektronickými nahrávkami Aleše Pilgra a LP desku Lorenzovi hoši s country písněmi Martina E. Kyšperského. Obě alba nás sice zvou do velmi odlišných hudebních světů, ale některé drobné detaily je spojují. A nejedná se jen o to, že na obou najdeme píseň s názvem Kamarádi.  více

Nenápadně se rodí v Brně další skvělý big band. Vedle pozvolna mizícího Gustav Brom Big Bandu, který koncertuje jen několikrát za rok, a silně expandujícího B-Side Bandu, jehož pozice se ustálila na doprovodném orchestru domácích a zahraničních zpěváckých hvězd, je The Cotatcha Orchestra založený v roce 2014 povýtce instrumentální, stále lépe sehraná jazzová formace se širokým záběrem od jazzových standardů přes skladby věhlasných zahraničních autorů (mj. Stan Kenton, Quincy Jones, Charles Mingus) až po tvorbu soudobých českých komponistů (mj. Miroslav Hloucal). Pro The Cotatcha Orchestra upravuje a komponuje i kontrabasista Vincenc Kummer. Jeho sedmasedmdesátiny (oslavil je už v červenci) odrážel i program koncertu, který byl symbolickou poctou jeho práci pro mladou brněnskou kapelu.  více

Strážnická zpěvačka a cimbalistka Magdalena Múčková se už v útlém věku projevila jako výrazný talent: v soutěži dětských zpěváků si ve finále zazpívala s brněnským BROLNem – a nahrávka to byla natolik vydařená, že ji Český rozhlas Brno dodnes uchovává jako tzv. trvalku. Dětský hlásek vyzrál v krásně zabarvený, nezaměnitelný hlas mladé ženy, která si velmi brzy osvojila disciplínu pro lidovou zpěvačku nejnáročnější, totiž interpretaci lidových balad: kupříkladu její vlastní úpravy baladických příběhů z rodného strážnického Dolňácka Vydala máti, vydala dcéru a V širém poli hruščička jsou čisté a působivé. Ve dvaceti se nebojácně postavila do čela mladé strážnické cimbálové muziky Danaj, která letos oslavila třicetiny, a natočila s ní devět CD – mezi jinými ceněná tematická alba Písničky z malířovy palety (2000, reedice 2018), vánoční Nenechte nás dlúho státi (1996), Vladimíru Úlehlovi dedikované CD Písňovou zahradou (2008) nebo letošní Desatero (2018).  V BROLNu na čas zakotvila jako kmenová cimbalistka a zpěvačka, dodnes se současným “malým” BROLNem občas hostuje. Kromě hraní na cimbál, zpívání, komponování muzikantských pásem a úprav písní pro “svou” CM Danaj vyučuje hru na cimbál na ZUŠ ve Veselí a ve Skalici - a našla si i práci redaktorskou a scénáristickou: v pořadu U nás aneb Od cimbálu k lidové kultuře v TV Noe představuje divákům výrazné osobnosti české a moravské lidové muziky. Jak je zřejmé, kulaté narozeniny nemá vlastně ani čas oslavit v klidu … V rámci letošního festivalu Janáček Brno prezentovala svůj autorský pořad Kvítí milodějné – takže bylo o čem si povídat.  více

Když trio Ponk v obsazení housle, cimbál a kontrabas přišlo se svým prvním albem Postfolklor a konceptem mrtvého folkloru, psal jsem, že se kapele podařilo „vnést do vybraného [folklorního] materiálu kus sama sebe, použít v písních spoustu hudebních vtípků a jasně čitelných i méně nápadných obratů z jiných žánrů, a přitom zachovat jejich podstatu“. Ponk tehdy hrál úpravy lidových písní, kterým sice ponechal texty a melodie, ale s velmi úsporným a čistě akustickým instrumentářem dokázal tento tradiční repertoár obohatit o prvky rocku a dalších žánrů. Vtip spočíval ve využití netradičních rytmických vzorců, způsobu hry a energie. Na podobném principu by se dalo vystavět hned několik alb, a tak po debutu s písněmi o smrti mohl Ponk natočit kolekce lidových písní svatebních nebo vánočních. Nestalo se tak a je to dobře.  více

Ve čtvrtek a v pátek proběhly v Brně dva zcela odlišné koncerty, avšak s jedním společným jmenovatelem. Byla jím Horňácká muzika Petra Mičky. První čtvrteční akce se konala v klubu Leitnerka a šlo o dvojkoncert s kapelou Lesní zvěř. Páteční program hostil husovický klub Musilka a za doprovodu zmíněné kapely se na něm představili zpěváci a zpěvačky z horňácké obce Hrubá Vrbka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno 2018 vyvrcholil operním představením Výlety páně Broučka v nastudování Národního divadla (Praha) v režii Slávy Daubnerové se scénografií Pavla Boráka a s kostýmy Simony Vachálkové. V hlavních rolích se představili Jaroslav Březina, Aleš Briscein, František Zahradníček, Alžběta Poláčková, Jiří Sulženko, Andrea Široká, Stanislava Jirků, Martin Šrejma, Roman Janál a Josef Moravec. Orchestr a sbor Národního divadla řídil Jaroslav Kyzlink, o taneční čísla se postarali členové Baletu Národního divadla a externisté.  více

První prosincový víkend se na Mezinárodním festivalu Janáček Brno 2018 nesl ve znamení krásy a poetiky lidové písně, tak jak ji vnímal skladatel sám. Sobotní odpoledne v Mahenově divadle patřilo folkloru ryzímu přímo ze skladatelova rodného kraje. Neděle potom patřila slavnostnímu představení jednoho z jeho největších folklorem inspirovaných děl – Moravská lidová poezie v písních – v působivých prostorách vily Tugendhat.  více

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Nejčtenější

Kritika

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více