Brno Contemporary Orchestra: Hledání domova v hudební současnosti

Brno Contemporary Orchestra: Hledání domova v hudební současnosti

Brno Contemporary Orchestra má letos za sebou třetí rok existence, což v životě orchestru není téměř nic. Za tak krátkou dobu se ani nestačí pořádně usadit, ať už v charakteristickém repertoáru, interpretačním stylu nebo alespoň v konkrétním místě. Po včerejším koncertu v Besedním domě se ale zdá, že by sdružení zaměřené na soudobou hudbu mohlo najít ke všem těmto věcem cestu.

Koncerty BCO sleduji od počátku a jejich výsledky jsou – při tak krátké době existence celkem pochopitelně – spíš kolísavé. Od mimořádně povedených akcí festivalového charakteru, jako bylo provedení skladby Professor Bad Trip v suchém doku na Brněnské přehradě, přes vcelku konvenční až snobské večery ve vile Tugendhat, rozháraný večer téměř studentského rázu při Setkávání nové hudby v Divadle na Orlí, až po propadák v sálu Břetislava Bakaly. Orchestr trpěl celkovou roztříštěností, hledal souhru a tvář, dramaturgie často působila na poslední chvíli splácaným a nekoncepčním dojmem. Pro tuto sezónu ale došlo k důležité věci: BCO získal alespoň kousek organizačního zázemí u Filharmonie Brno. Ta stále více plní kromě své hlavní, tedy koncertní náplně, také svou druhou funkci agentury. Nejen při pořádání festivalů (Velikonoční, blízká Expozice nové hudby atd.), ale také v rámci svých abonentních cyklů. Z těch netradičních byly tento týden zahájeny dva: již po druhé cyklus Jazz & World Music a zcela nově cyklus zaměřený na soudobou hudbu.

BCO se tak dostal nejen do katalogu a kalendáře filharmonických akcí, ale také do Besedního domu, který pro jeho potřeby vyhovuje rozměry i akustikou. Cyklus je sice krátký, obsahuje pouhé tři koncerty, ale přece by to mohl být nejen začátek krásného přátelství, ale také cesty ke klidu na poctivou práci – výjimečně to nemyslím nijak ironicky. Pokud chcete hrát sebedivočejší a sebeneslýchanější hudbu, musíte ji předat posluchačům, a pokud ji mají přijmout, je potřeba ji zahrát pořádně. Nejen s chutí a zápalem, ale také s maximální dávkou suverenity, která při provozování často velmi složitých kompozic netrpí, ale hraje pokud možno se stejnou samozřejmostí jako vídeňáci Strausse. Mimochodem – není to tak dlouho, co ND Brno poskytlo přístřeší pro Ensemble Opera Diversa podobně jako nyní Filharmonie Brno pro BCO (a již dříve pro Czech Ensemble Baroque). Spolupráce příspěvkových a nezávislých organizací je věc, kterou bych rád viděl častěji – při rozumném nastavení parametrů obohacuje obě strany.

Před včerejším koncertem zaujala už při prvním pohledu do programu dramaturgie, která vytvářela symetrický celek ze dvou sólových skladeb následovaných dvěma orchestrálními se zřetelnými východisky v baroku. Dramaturg Viktor Pantůček vytvořil pořad z hudby, která používá současné prostředky, ale zároveň je ukotvená v klasice, od které se může odpíchnout jak interpret, tak posluchač. Oba v ní mohou najít záchytný bod ve chvílích nejistoty a ujistit se, že věci probíhají tak, jak mají. Pokládám to za důležité pro obě strany, ale momentálně možná víc pro samotný orchestr. Ten se ve zvoleném repertoáru cítil evidentně dobře a pokud se ve skladbách podobného rázu pevně ukotví a najde svou jistotu, mohou se stát východiskem pro mnohem experimentálnější a dobře zvládnuté projekty. Dva hlavní autoři večera, Alfred Schnittke a Frank Martin, patří k Pantůčkovým oblíbencům, což ví každý, kdo sleduje také sbor Vox Iuvenalis – tady by snad bylo dobré si preventivně pohlídat, aby se obě sdružení při výběru „svých“ skladatelů příliš nekopírovala.

Koncert začal jakoby symbolicky nejsilnějším odkazem na starou hudbu – Předehru k Orfeovi Louise Andriessena přednesla na cembalo Barbara Maria Willi. Odkaz to byl víceznačný: nejen že se jednalo o připomínku dokonalého bájného pěvce, který dojal i strážce podsvětí, ale také nejstaršího operního námětu a tím doby kolem roku 1600. Tehdy se etablovalo pojetí hudby, jaká je ještě dnes běžně přijímána a pokládána masově za „normální“. Skladba pracuje s prostředky minimalismu oproštěnými na co nejzákladnější podstatu a vytváří také zřetelné polyfonické struktury, ovšem opět v té nejzákladnější formě – kánonu. Odkazy na rozložené akordy Orfeovy lyry jsou nabíledni. Dalším odkazem k hudební historii byla interpretace B. M. Willi, která tuto „předehru k neexistující opeře“ hrála opravdu jako starou hudbu, na kterou se víceméně specializuje.

Následující Concerto grosso č. 3 Alfreda Schnittkeho bylo zřejmě největší interpretační výzvou večera, s níž se BCO vyrovnal velmi dobře, i když rezervy tu byly, to se také musí říct. Důmyslná, složitá, ale také vtipná kompozice pro dvoje housle, klavír, cembalo, celestu a smyčce začíná motivem B-A-C-H a přes barokní ritornel v dráždivých harmoniích přejde do pestrobarevné disonance. Ozvou se ohlasy Haydna i Beethovena, posluchač může přemýšlet, jestli Schnittke staré mistry připomíná, nebo si z nich dělá legraci. BCO poněkud nezvládl závěr skladby, kde se střídají plná forte s jemnými piany – v těch se nesmí ztrácet napětí, což se orchestru bohužel nedařilo a provedení ztratilo tah. V celkovém vyznění večera to neznamenalo žádnou tragédii, ale hudba mě nakonec k přestávce spíš ukolébala než nabudila. Doufám, že se BCO ke Schnittkeho Concertu ještě vrátí a zapracuje na něm, dobrý grunt byl bezpochyby přítomen.

Druhou polovinu večera zahájilo Canto I Miloslava Ištvana. Krásnou desetidílnou věc pro sólovou violu přednesl z balkónu nad pódiem Stanislav Vacek. V nevyslovených, ale přece přítomných polyfoniích z jednoho hlasu jsem cítil možný zdroj inspirace Pavla Zemka Nováka, který z jednohlasého uvažování vytváří svůj tvůrčí princip. Provedení ve ztemělém sále bylo maximálně působivé a koncentrované. Závěr večera patřil Malé koncertantní symfonii Franka Martina – velmi klasicky působící skladbě, která na tradiční výrazové prostředky spíš jaksi mimochodem naráží, než že by z nich prvoplánově vycházela. Tady se orchestr i jeho vedoucí Pavel Šnajdr s dílem vyloženě našli a energickým provedením si vysloužili oprávněný a frenetický potlesk.

Sál Besedního domu plný nebyl, soudobá hudba není a zřejmě nikdy nebude masová záležitost. Návštěva se mi ale nakonec nezdála tak špatná, jak to ještě čtvrt hodiny před začátkem vypadalo. Doufám, že to časem bude lepší, na prováděné hudbě nebylo nic nestravitelného. Spíš se v ní našlo dost zábavných momentů pro každého, kdo byl ochoten je vnímat. A Brno Contemporary Orchestra by v takto sestavených a provedených večerech mohl najít svoji tvář a hudební domov, ze kterého může vycházet, a ve chvílích tápání se do něj zase vracet.

Koncert pro struny. Louis Andriessen: Předehra k Orfeovi, Alfred Schnittke: Concerto grosso č. 3, Miloslav Ištvan: Canto I, Frank Martin: Malá koncertantní symfonie. Barbara Maria Willi – cembalo, Lenka Koplová, Kristina Hrubá Czajkowská – housle, Stanislav Vacek – viola, Pavla Kopecká – harfa, Stanislav Slavíček – klavír, hudební nastudování – Pavel Šnajdr, BCO – Brno Contemporary Orchestra. 16. 10. 2014, Besední dům, Brno

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Professor Bad Trip Fausta Romitelliho je hudební obraz stavu po užití halucinogenů podaný ve třech přednáškách. Brno Contemporary Orchestra sáhl po opravdu výjimečné kompozici a pokusil se vytvořit ojedinělou a mimořádnou událost – především po hudební a po technické stránce to i vyšlo.  více

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Šestnáctý ročník festivalu Setkávání nové hudby Plus, který se zaměřuje na současnou akustickou a elektronickou hudbu a multimediální projekty, a který v Brně probíhá od konce října, byl završen dvojkoncertem v pátek 13. prosince. Jakkoli je třináctka tradičně poslem neštěstí, zakončení festivalu přinesla jen opak.  více


Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František NovotnýJiří PospíchalFedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.  více

Za tradiční vánoční událost by se dala označit akce Kapr na provázku, kterou každoročně pořádá Cotatcha Orchestra v Divadle Husa na provázku. Na těchto koncertech big band společně s hostem hraje zaranžované koledy. Na letošního Kapra na provázku, který se konal již po čtvrté, si orchestr pozval oceňovanou bosensko-slovinskou jazzovou zpěvačku Mirnu Bogdanović.V pondělí spolu přednesli výběr z českých, amerických a slovinských koled.  více

Nejčtenější

Kritika

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více