Brno Contemporary Orchestra: Hledání domova v hudební současnosti

Brno Contemporary Orchestra: Hledání domova v hudební současnosti

Brno Contemporary Orchestra má letos za sebou třetí rok existence, což v životě orchestru není téměř nic. Za tak krátkou dobu se ani nestačí pořádně usadit, ať už v charakteristickém repertoáru, interpretačním stylu nebo alespoň v konkrétním místě. Po včerejším koncertu v Besedním domě se ale zdá, že by sdružení zaměřené na soudobou hudbu mohlo najít ke všem těmto věcem cestu.

Koncerty BCO sleduji od počátku a jejich výsledky jsou – při tak krátké době existence celkem pochopitelně – spíš kolísavé. Od mimořádně povedených akcí festivalového charakteru, jako bylo provedení skladby Professor Bad Trip v suchém doku na Brněnské přehradě, přes vcelku konvenční až snobské večery ve vile Tugendhat, rozháraný večer téměř studentského rázu při Setkávání nové hudby v Divadle na Orlí, až po propadák v sálu Břetislava Bakaly. Orchestr trpěl celkovou roztříštěností, hledal souhru a tvář, dramaturgie často působila na poslední chvíli splácaným a nekoncepčním dojmem. Pro tuto sezónu ale došlo k důležité věci: BCO získal alespoň kousek organizačního zázemí u Filharmonie Brno. Ta stále více plní kromě své hlavní, tedy koncertní náplně, také svou druhou funkci agentury. Nejen při pořádání festivalů (Velikonoční, blízká Expozice nové hudby atd.), ale také v rámci svých abonentních cyklů. Z těch netradičních byly tento týden zahájeny dva: již po druhé cyklus Jazz & World Music a zcela nově cyklus zaměřený na soudobou hudbu.

BCO se tak dostal nejen do katalogu a kalendáře filharmonických akcí, ale také do Besedního domu, který pro jeho potřeby vyhovuje rozměry i akustikou. Cyklus je sice krátký, obsahuje pouhé tři koncerty, ale přece by to mohl být nejen začátek krásného přátelství, ale také cesty ke klidu na poctivou práci – výjimečně to nemyslím nijak ironicky. Pokud chcete hrát sebedivočejší a sebeneslýchanější hudbu, musíte ji předat posluchačům, a pokud ji mají přijmout, je potřeba ji zahrát pořádně. Nejen s chutí a zápalem, ale také s maximální dávkou suverenity, která při provozování často velmi složitých kompozic netrpí, ale hraje pokud možno se stejnou samozřejmostí jako vídeňáci Strausse. Mimochodem – není to tak dlouho, co ND Brno poskytlo přístřeší pro Ensemble Opera Diversa podobně jako nyní Filharmonie Brno pro BCO (a již dříve pro Czech Ensemble Baroque). Spolupráce příspěvkových a nezávislých organizací je věc, kterou bych rád viděl častěji – při rozumném nastavení parametrů obohacuje obě strany.

Před včerejším koncertem zaujala už při prvním pohledu do programu dramaturgie, která vytvářela symetrický celek ze dvou sólových skladeb následovaných dvěma orchestrálními se zřetelnými východisky v baroku. Dramaturg Viktor Pantůček vytvořil pořad z hudby, která používá současné prostředky, ale zároveň je ukotvená v klasice, od které se může odpíchnout jak interpret, tak posluchač. Oba v ní mohou najít záchytný bod ve chvílích nejistoty a ujistit se, že věci probíhají tak, jak mají. Pokládám to za důležité pro obě strany, ale momentálně možná víc pro samotný orchestr. Ten se ve zvoleném repertoáru cítil evidentně dobře a pokud se ve skladbách podobného rázu pevně ukotví a najde svou jistotu, mohou se stát východiskem pro mnohem experimentálnější a dobře zvládnuté projekty. Dva hlavní autoři večera, Alfred Schnittke a Frank Martin, patří k Pantůčkovým oblíbencům, což ví každý, kdo sleduje také sbor Vox Iuvenalis – tady by snad bylo dobré si preventivně pohlídat, aby se obě sdružení při výběru „svých“ skladatelů příliš nekopírovala.

Koncert začal jakoby symbolicky nejsilnějším odkazem na starou hudbu – Předehru k Orfeovi Louise Andriessena přednesla na cembalo Barbara Maria Willi. Odkaz to byl víceznačný: nejen že se jednalo o připomínku dokonalého bájného pěvce, který dojal i strážce podsvětí, ale také nejstaršího operního námětu a tím doby kolem roku 1600. Tehdy se etablovalo pojetí hudby, jaká je ještě dnes běžně přijímána a pokládána masově za „normální“. Skladba pracuje s prostředky minimalismu oproštěnými na co nejzákladnější podstatu a vytváří také zřetelné polyfonické struktury, ovšem opět v té nejzákladnější formě – kánonu. Odkazy na rozložené akordy Orfeovy lyry jsou nabíledni. Dalším odkazem k hudební historii byla interpretace B. M. Willi, která tuto „předehru k neexistující opeře“ hrála opravdu jako starou hudbu, na kterou se víceméně specializuje.

Následující Concerto grosso č. 3 Alfreda Schnittkeho bylo zřejmě největší interpretační výzvou večera, s níž se BCO vyrovnal velmi dobře, i když rezervy tu byly, to se také musí říct. Důmyslná, složitá, ale také vtipná kompozice pro dvoje housle, klavír, cembalo, celestu a smyčce začíná motivem B-A-C-H a přes barokní ritornel v dráždivých harmoniích přejde do pestrobarevné disonance. Ozvou se ohlasy Haydna i Beethovena, posluchač může přemýšlet, jestli Schnittke staré mistry připomíná, nebo si z nich dělá legraci. BCO poněkud nezvládl závěr skladby, kde se střídají plná forte s jemnými piany – v těch se nesmí ztrácet napětí, což se orchestru bohužel nedařilo a provedení ztratilo tah. V celkovém vyznění večera to neznamenalo žádnou tragédii, ale hudba mě nakonec k přestávce spíš ukolébala než nabudila. Doufám, že se BCO ke Schnittkeho Concertu ještě vrátí a zapracuje na něm, dobrý grunt byl bezpochyby přítomen.

Druhou polovinu večera zahájilo Canto I Miloslava Ištvana. Krásnou desetidílnou věc pro sólovou violu přednesl z balkónu nad pódiem Stanislav Vacek. V nevyslovených, ale přece přítomných polyfoniích z jednoho hlasu jsem cítil možný zdroj inspirace Pavla Zemka Nováka, který z jednohlasého uvažování vytváří svůj tvůrčí princip. Provedení ve ztemělém sále bylo maximálně působivé a koncentrované. Závěr večera patřil Malé koncertantní symfonii Franka Martina – velmi klasicky působící skladbě, která na tradiční výrazové prostředky spíš jaksi mimochodem naráží, než že by z nich prvoplánově vycházela. Tady se orchestr i jeho vedoucí Pavel Šnajdr s dílem vyloženě našli a energickým provedením si vysloužili oprávněný a frenetický potlesk.

Sál Besedního domu plný nebyl, soudobá hudba není a zřejmě nikdy nebude masová záležitost. Návštěva se mi ale nakonec nezdála tak špatná, jak to ještě čtvrt hodiny před začátkem vypadalo. Doufám, že to časem bude lepší, na prováděné hudbě nebylo nic nestravitelného. Spíš se v ní našlo dost zábavných momentů pro každého, kdo byl ochoten je vnímat. A Brno Contemporary Orchestra by v takto sestavených a provedených večerech mohl najít svoji tvář a hudební domov, ze kterého může vycházet, a ve chvílích tápání se do něj zase vracet.

Koncert pro struny. Louis Andriessen: Předehra k Orfeovi, Alfred Schnittke: Concerto grosso č. 3, Miloslav Ištvan: Canto I, Frank Martin: Malá koncertantní symfonie. Barbara Maria Willi – cembalo, Lenka Koplová, Kristina Hrubá Czajkowská – housle, Stanislav Vacek – viola, Pavla Kopecká – harfa, Stanislav Slavíček – klavír, hudební nastudování – Pavel Šnajdr, BCO – Brno Contemporary Orchestra. 16. 10. 2014, Besední dům, Brno

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Professor Bad Trip Fausta Romitelliho je hudební obraz stavu po užití halucinogenů podaný ve třech přednáškách. Brno Contemporary Orchestra sáhl po opravdu výjimečné kompozici a pokusil se vytvořit ojedinělou a mimořádnou událost – především po hudební a po technické stránce to i vyšlo.  více

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Šestnáctý ročník festivalu Setkávání nové hudby Plus, který se zaměřuje na současnou akustickou a elektronickou hudbu a multimediální projekty, a který v Brně probíhá od konce října, byl završen dvojkoncertem v pátek 13. prosince. Jakkoli je třináctka tradičně poslem neštěstí, zakončení festivalu přinesla jen opak.  více


Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více