Brno Contemporary Orchestra: Hledání domova v hudební současnosti

Brno Contemporary Orchestra: Hledání domova v hudební současnosti

Brno Contemporary Orchestra má letos za sebou třetí rok existence, což v životě orchestru není téměř nic. Za tak krátkou dobu se ani nestačí pořádně usadit, ať už v charakteristickém repertoáru, interpretačním stylu nebo alespoň v konkrétním místě. Po včerejším koncertu v Besedním domě se ale zdá, že by sdružení zaměřené na soudobou hudbu mohlo najít ke všem těmto věcem cestu.

Koncerty BCO sleduji od počátku a jejich výsledky jsou – při tak krátké době existence celkem pochopitelně – spíš kolísavé. Od mimořádně povedených akcí festivalového charakteru, jako bylo provedení skladby Professor Bad Trip v suchém doku na Brněnské přehradě, přes vcelku konvenční až snobské večery ve vile Tugendhat, rozháraný večer téměř studentského rázu při Setkávání nové hudby v Divadle na Orlí, až po propadák v sálu Břetislava Bakaly. Orchestr trpěl celkovou roztříštěností, hledal souhru a tvář, dramaturgie často působila na poslední chvíli splácaným a nekoncepčním dojmem. Pro tuto sezónu ale došlo k důležité věci: BCO získal alespoň kousek organizačního zázemí u Filharmonie Brno. Ta stále více plní kromě své hlavní, tedy koncertní náplně, také svou druhou funkci agentury. Nejen při pořádání festivalů (Velikonoční, blízká Expozice nové hudby atd.), ale také v rámci svých abonentních cyklů. Z těch netradičních byly tento týden zahájeny dva: již po druhé cyklus Jazz & World Music a zcela nově cyklus zaměřený na soudobou hudbu.

BCO se tak dostal nejen do katalogu a kalendáře filharmonických akcí, ale také do Besedního domu, který pro jeho potřeby vyhovuje rozměry i akustikou. Cyklus je sice krátký, obsahuje pouhé tři koncerty, ale přece by to mohl být nejen začátek krásného přátelství, ale také cesty ke klidu na poctivou práci – výjimečně to nemyslím nijak ironicky. Pokud chcete hrát sebedivočejší a sebeneslýchanější hudbu, musíte ji předat posluchačům, a pokud ji mají přijmout, je potřeba ji zahrát pořádně. Nejen s chutí a zápalem, ale také s maximální dávkou suverenity, která při provozování často velmi složitých kompozic netrpí, ale hraje pokud možno se stejnou samozřejmostí jako vídeňáci Strausse. Mimochodem – není to tak dlouho, co ND Brno poskytlo přístřeší pro Ensemble Opera Diversa podobně jako nyní Filharmonie Brno pro BCO (a již dříve pro Czech Ensemble Baroque). Spolupráce příspěvkových a nezávislých organizací je věc, kterou bych rád viděl častěji – při rozumném nastavení parametrů obohacuje obě strany.

Před včerejším koncertem zaujala už při prvním pohledu do programu dramaturgie, která vytvářela symetrický celek ze dvou sólových skladeb následovaných dvěma orchestrálními se zřetelnými východisky v baroku. Dramaturg Viktor Pantůček vytvořil pořad z hudby, která používá současné prostředky, ale zároveň je ukotvená v klasice, od které se může odpíchnout jak interpret, tak posluchač. Oba v ní mohou najít záchytný bod ve chvílích nejistoty a ujistit se, že věci probíhají tak, jak mají. Pokládám to za důležité pro obě strany, ale momentálně možná víc pro samotný orchestr. Ten se ve zvoleném repertoáru cítil evidentně dobře a pokud se ve skladbách podobného rázu pevně ukotví a najde svou jistotu, mohou se stát východiskem pro mnohem experimentálnější a dobře zvládnuté projekty. Dva hlavní autoři večera, Alfred Schnittke a Frank Martin, patří k Pantůčkovým oblíbencům, což ví každý, kdo sleduje také sbor Vox Iuvenalis – tady by snad bylo dobré si preventivně pohlídat, aby se obě sdružení při výběru „svých“ skladatelů příliš nekopírovala.

Koncert začal jakoby symbolicky nejsilnějším odkazem na starou hudbu – Předehru k Orfeovi Louise Andriessena přednesla na cembalo Barbara Maria Willi. Odkaz to byl víceznačný: nejen že se jednalo o připomínku dokonalého bájného pěvce, který dojal i strážce podsvětí, ale také nejstaršího operního námětu a tím doby kolem roku 1600. Tehdy se etablovalo pojetí hudby, jaká je ještě dnes běžně přijímána a pokládána masově za „normální“. Skladba pracuje s prostředky minimalismu oproštěnými na co nejzákladnější podstatu a vytváří také zřetelné polyfonické struktury, ovšem opět v té nejzákladnější formě – kánonu. Odkazy na rozložené akordy Orfeovy lyry jsou nabíledni. Dalším odkazem k hudební historii byla interpretace B. M. Willi, která tuto „předehru k neexistující opeře“ hrála opravdu jako starou hudbu, na kterou se víceméně specializuje.

Následující Concerto grosso č. 3 Alfreda Schnittkeho bylo zřejmě největší interpretační výzvou večera, s níž se BCO vyrovnal velmi dobře, i když rezervy tu byly, to se také musí říct. Důmyslná, složitá, ale také vtipná kompozice pro dvoje housle, klavír, cembalo, celestu a smyčce začíná motivem B-A-C-H a přes barokní ritornel v dráždivých harmoniích přejde do pestrobarevné disonance. Ozvou se ohlasy Haydna i Beethovena, posluchač může přemýšlet, jestli Schnittke staré mistry připomíná, nebo si z nich dělá legraci. BCO poněkud nezvládl závěr skladby, kde se střídají plná forte s jemnými piany – v těch se nesmí ztrácet napětí, což se orchestru bohužel nedařilo a provedení ztratilo tah. V celkovém vyznění večera to neznamenalo žádnou tragédii, ale hudba mě nakonec k přestávce spíš ukolébala než nabudila. Doufám, že se BCO ke Schnittkeho Concertu ještě vrátí a zapracuje na něm, dobrý grunt byl bezpochyby přítomen.

Druhou polovinu večera zahájilo Canto I Miloslava Ištvana. Krásnou desetidílnou věc pro sólovou violu přednesl z balkónu nad pódiem Stanislav Vacek. V nevyslovených, ale přece přítomných polyfoniích z jednoho hlasu jsem cítil možný zdroj inspirace Pavla Zemka Nováka, který z jednohlasého uvažování vytváří svůj tvůrčí princip. Provedení ve ztemělém sále bylo maximálně působivé a koncentrované. Závěr večera patřil Malé koncertantní symfonii Franka Martina – velmi klasicky působící skladbě, která na tradiční výrazové prostředky spíš jaksi mimochodem naráží, než že by z nich prvoplánově vycházela. Tady se orchestr i jeho vedoucí Pavel Šnajdr s dílem vyloženě našli a energickým provedením si vysloužili oprávněný a frenetický potlesk.

Sál Besedního domu plný nebyl, soudobá hudba není a zřejmě nikdy nebude masová záležitost. Návštěva se mi ale nakonec nezdála tak špatná, jak to ještě čtvrt hodiny před začátkem vypadalo. Doufám, že to časem bude lepší, na prováděné hudbě nebylo nic nestravitelného. Spíš se v ní našlo dost zábavných momentů pro každého, kdo byl ochoten je vnímat. A Brno Contemporary Orchestra by v takto sestavených a provedených večerech mohl najít svoji tvář a hudební domov, ze kterého může vycházet, a ve chvílích tápání se do něj zase vracet.

Koncert pro struny. Louis Andriessen: Předehra k Orfeovi, Alfred Schnittke: Concerto grosso č. 3, Miloslav Ištvan: Canto I, Frank Martin: Malá koncertantní symfonie. Barbara Maria Willi – cembalo, Lenka Koplová, Kristina Hrubá Czajkowská – housle, Stanislav Vacek – viola, Pavla Kopecká – harfa, Stanislav Slavíček – klavír, hudební nastudování – Pavel Šnajdr, BCO – Brno Contemporary Orchestra. 16. 10. 2014, Besední dům, Brno

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Professor Bad Trip Fausta Romitelliho je hudební obraz stavu po užití halucinogenů podaný ve třech přednáškách. Brno Contemporary Orchestra sáhl po opravdu výjimečné kompozici a pokusil se vytvořit ojedinělou a mimořádnou událost – především po hudební a po technické stránce to i vyšlo.  více

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Šestnáctý ročník festivalu Setkávání nové hudby Plus, který se zaměřuje na současnou akustickou a elektronickou hudbu a multimediální projekty, a který v Brně probíhá od konce října, byl završen dvojkoncertem v pátek 13. prosince. Jakkoli je třináctka tradičně poslem neštěstí, zakončení festivalu přinesla jen opak.  více


Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Ke stému výročí narození Jiřího Ortena připravila společnost ProArt v brněnské káznici na Cejlu multižánrový projekt nazvaný Ohnice – kde tančí vítr. Poetickou inscenaci s verši mladého básníka, která reflektovala jeho těžký a krátkým život, představil soubor v premiéře 25. června.  více

Dvacátý čtvrtý ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae po takřka měsíci plném intenzivních hudebních zážitků dospěl ke konci. Hudební díla tematicky nadepsaná jako Koncert národů provedla návštěvníky festivalu třinácti malebnými moravskými městy a dala jim ochutnat stěžejní hudební díla (nejen) evropských národů. To vše bylo navíc servírováno v interpretaci více než dvaceti světově proslulých ansámblů. S uvědoměle nadnárodním, české hranice překračujícím konceptem zvolili organizátoři festivalu jako vhodné místo pro slavnostní závěrečný večer Zlatý sál proslulého vídeňského koncertního domu Musikverein. Mimořádné finále 24. ročníku tak otevřelo řadu Koncertů česko-rakouského partnerství a zároveň tak předznamenalo oslavy festivalového čtvrtstoletí na příští rok. V souladu s tímto symbolickým podtextem koncertu vystoupila jako hlavní hvězda večera patronka festivalu a proslulá zpěvačka Magdalena Kožená doprovázená neméně známým orchestrem Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse.  více

Eva Jurčáková pochází z malé vesnice Nozdrovice z Trenčínského kraje na Slovensku. Do Brna poprvé přijela na výletě s gymnáziem a okamžitě si toto město zamilovala. „Cítila jsem tehdy tu atmosféru kavárenského povalečství,“ vzpomíná s úsměvem. Když se o pár let později hlásila na vysokou školu, bylo pro ni Brno jasnou volbou. Po úspěšném studiu psychologie Eva na Moravě zůstala a v současné době vydává své první album s kapelou Evolet, kterou vedle ní tvoří brněnští hudebníci známí z mnoha jiných projektů – Antonín Koutný (kytara), Martin Kyšperský (baskytara) a Jakub Kočička (bicí). Křest alba se koná ve středu 26. června v klubu Mersey.  více

Jedním z největších příslibů 24. ročníku mezinárodního festivalu Concentus Moraviae byl včerejší koncert legendárního ansámblu Borodin Quartet, kterému jedinečný zvuk vtiskla nejen tvrdá píle, ale také spolupráce se skladatelem Dmitrijem Šostakovičem. Tuto osobní a interpretační stopu si těleso dodnes hýčká a postupuje ji každému novému členovi. Program se odehrál v knihovně zámku v Náměšti nad Oslavou, kde v 18. a 19. století sídlil hudbymilovný rod Haugwitzů. Hudba Sergeje Prokofjeva, Josepha Haydna a Dmitrije Šostakoviče tak promlouvala k posluchačům na místě více než důstojném.  více

Nádvoří hradu Špilberk v letních měsících často rozeznívá hudba. Až do září je možné spojit prohlídku hradu také s kulturním zážitkem. Pořadatelé se snažili připravit program napříč žánry, aby si přišel na své opravdu každý. Večer patřil lidovým tónům. Pódium i přes nepříznivé počasí ovládl Vojenský umělecký soubor Ondráš.  více

Dan Vertígo je živel, neřízená střela. Když má zahrát tři soutěžní písně na Portě, nepostřehnete, zda ještě probíhá zvuková zkouška, nebo jestli je svérázná komunikace se zvukařem a diváky součástí sofistikované performance pro porotu. Ošlehán zkušenostmi z pouličního hraní z Brna, Prahy i odjinud, vydal nyní Dan své druhé album. Čistě autorské, pestré, postavené na vlastních hudebních, cestovatelských a pozorovatelských zážitcích. Ale především – v dobrém slova smyslu – ukázněnější, než by člověk, který měl s tímto brněnským písničkářem spíše letmé kontakty, čekal.  více

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více