Brno Contemporary Orchestra: Hledání domova v hudební současnosti

Brno Contemporary Orchestra: Hledání domova v hudební současnosti

Brno Contemporary Orchestra má letos za sebou třetí rok existence, což v životě orchestru není téměř nic. Za tak krátkou dobu se ani nestačí pořádně usadit, ať už v charakteristickém repertoáru, interpretačním stylu nebo alespoň v konkrétním místě. Po včerejším koncertu v Besedním domě se ale zdá, že by sdružení zaměřené na soudobou hudbu mohlo najít ke všem těmto věcem cestu.

Koncerty BCO sleduji od počátku a jejich výsledky jsou – při tak krátké době existence celkem pochopitelně – spíš kolísavé. Od mimořádně povedených akcí festivalového charakteru, jako bylo provedení skladby Professor Bad Trip v suchém doku na Brněnské přehradě, přes vcelku konvenční až snobské večery ve vile Tugendhat, rozháraný večer téměř studentského rázu při Setkávání nové hudby v Divadle na Orlí, až po propadák v sálu Břetislava Bakaly. Orchestr trpěl celkovou roztříštěností, hledal souhru a tvář, dramaturgie často působila na poslední chvíli splácaným a nekoncepčním dojmem. Pro tuto sezónu ale došlo k důležité věci: BCO získal alespoň kousek organizačního zázemí u Filharmonie Brno. Ta stále více plní kromě své hlavní, tedy koncertní náplně, také svou druhou funkci agentury. Nejen při pořádání festivalů (Velikonoční, blízká Expozice nové hudby atd.), ale také v rámci svých abonentních cyklů. Z těch netradičních byly tento týden zahájeny dva: již po druhé cyklus Jazz & World Music a zcela nově cyklus zaměřený na soudobou hudbu.

BCO se tak dostal nejen do katalogu a kalendáře filharmonických akcí, ale také do Besedního domu, který pro jeho potřeby vyhovuje rozměry i akustikou. Cyklus je sice krátký, obsahuje pouhé tři koncerty, ale přece by to mohl být nejen začátek krásného přátelství, ale také cesty ke klidu na poctivou práci – výjimečně to nemyslím nijak ironicky. Pokud chcete hrát sebedivočejší a sebeneslýchanější hudbu, musíte ji předat posluchačům, a pokud ji mají přijmout, je potřeba ji zahrát pořádně. Nejen s chutí a zápalem, ale také s maximální dávkou suverenity, která při provozování často velmi složitých kompozic netrpí, ale hraje pokud možno se stejnou samozřejmostí jako vídeňáci Strausse. Mimochodem – není to tak dlouho, co ND Brno poskytlo přístřeší pro Ensemble Opera Diversa podobně jako nyní Filharmonie Brno pro BCO (a již dříve pro Czech Ensemble Baroque). Spolupráce příspěvkových a nezávislých organizací je věc, kterou bych rád viděl častěji – při rozumném nastavení parametrů obohacuje obě strany.

Před včerejším koncertem zaujala už při prvním pohledu do programu dramaturgie, která vytvářela symetrický celek ze dvou sólových skladeb následovaných dvěma orchestrálními se zřetelnými východisky v baroku. Dramaturg Viktor Pantůček vytvořil pořad z hudby, která používá současné prostředky, ale zároveň je ukotvená v klasice, od které se může odpíchnout jak interpret, tak posluchač. Oba v ní mohou najít záchytný bod ve chvílích nejistoty a ujistit se, že věci probíhají tak, jak mají. Pokládám to za důležité pro obě strany, ale momentálně možná víc pro samotný orchestr. Ten se ve zvoleném repertoáru cítil evidentně dobře a pokud se ve skladbách podobného rázu pevně ukotví a najde svou jistotu, mohou se stát východiskem pro mnohem experimentálnější a dobře zvládnuté projekty. Dva hlavní autoři večera, Alfred Schnittke a Frank Martin, patří k Pantůčkovým oblíbencům, což ví každý, kdo sleduje také sbor Vox Iuvenalis – tady by snad bylo dobré si preventivně pohlídat, aby se obě sdružení při výběru „svých“ skladatelů příliš nekopírovala.

Koncert začal jakoby symbolicky nejsilnějším odkazem na starou hudbu – Předehru k Orfeovi Louise Andriessena přednesla na cembalo Barbara Maria Willi. Odkaz to byl víceznačný: nejen že se jednalo o připomínku dokonalého bájného pěvce, který dojal i strážce podsvětí, ale také nejstaršího operního námětu a tím doby kolem roku 1600. Tehdy se etablovalo pojetí hudby, jaká je ještě dnes běžně přijímána a pokládána masově za „normální“. Skladba pracuje s prostředky minimalismu oproštěnými na co nejzákladnější podstatu a vytváří také zřetelné polyfonické struktury, ovšem opět v té nejzákladnější formě – kánonu. Odkazy na rozložené akordy Orfeovy lyry jsou nabíledni. Dalším odkazem k hudební historii byla interpretace B. M. Willi, která tuto „předehru k neexistující opeře“ hrála opravdu jako starou hudbu, na kterou se víceméně specializuje.

Následující Concerto grosso č. 3 Alfreda Schnittkeho bylo zřejmě největší interpretační výzvou večera, s níž se BCO vyrovnal velmi dobře, i když rezervy tu byly, to se také musí říct. Důmyslná, složitá, ale také vtipná kompozice pro dvoje housle, klavír, cembalo, celestu a smyčce začíná motivem B-A-C-H a přes barokní ritornel v dráždivých harmoniích přejde do pestrobarevné disonance. Ozvou se ohlasy Haydna i Beethovena, posluchač může přemýšlet, jestli Schnittke staré mistry připomíná, nebo si z nich dělá legraci. BCO poněkud nezvládl závěr skladby, kde se střídají plná forte s jemnými piany – v těch se nesmí ztrácet napětí, což se orchestru bohužel nedařilo a provedení ztratilo tah. V celkovém vyznění večera to neznamenalo žádnou tragédii, ale hudba mě nakonec k přestávce spíš ukolébala než nabudila. Doufám, že se BCO ke Schnittkeho Concertu ještě vrátí a zapracuje na něm, dobrý grunt byl bezpochyby přítomen.

Druhou polovinu večera zahájilo Canto I Miloslava Ištvana. Krásnou desetidílnou věc pro sólovou violu přednesl z balkónu nad pódiem Stanislav Vacek. V nevyslovených, ale přece přítomných polyfoniích z jednoho hlasu jsem cítil možný zdroj inspirace Pavla Zemka Nováka, který z jednohlasého uvažování vytváří svůj tvůrčí princip. Provedení ve ztemělém sále bylo maximálně působivé a koncentrované. Závěr večera patřil Malé koncertantní symfonii Franka Martina – velmi klasicky působící skladbě, která na tradiční výrazové prostředky spíš jaksi mimochodem naráží, než že by z nich prvoplánově vycházela. Tady se orchestr i jeho vedoucí Pavel Šnajdr s dílem vyloženě našli a energickým provedením si vysloužili oprávněný a frenetický potlesk.

Sál Besedního domu plný nebyl, soudobá hudba není a zřejmě nikdy nebude masová záležitost. Návštěva se mi ale nakonec nezdála tak špatná, jak to ještě čtvrt hodiny před začátkem vypadalo. Doufám, že to časem bude lepší, na prováděné hudbě nebylo nic nestravitelného. Spíš se v ní našlo dost zábavných momentů pro každého, kdo byl ochoten je vnímat. A Brno Contemporary Orchestra by v takto sestavených a provedených večerech mohl najít svoji tvář a hudební domov, ze kterého může vycházet, a ve chvílích tápání se do něj zase vracet.

Koncert pro struny. Louis Andriessen: Předehra k Orfeovi, Alfred Schnittke: Concerto grosso č. 3, Miloslav Ištvan: Canto I, Frank Martin: Malá koncertantní symfonie. Barbara Maria Willi – cembalo, Lenka Koplová, Kristina Hrubá Czajkowská – housle, Stanislav Vacek – viola, Pavla Kopecká – harfa, Stanislav Slavíček – klavír, hudební nastudování – Pavel Šnajdr, BCO – Brno Contemporary Orchestra. 16. 10. 2014, Besední dům, Brno

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Professor Bad Trip Fausta Romitelliho je hudební obraz stavu po užití halucinogenů podaný ve třech přednáškách. Brno Contemporary Orchestra sáhl po opravdu výjimečné kompozici a pokusil se vytvořit ojedinělou a mimořádnou událost – především po hudební a po technické stránce to i vyšlo.  více

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Šestnáctý ročník festivalu Setkávání nové hudby Plus, který se zaměřuje na současnou akustickou a elektronickou hudbu a multimediální projekty, a který v Brně probíhá od konce října, byl završen dvojkoncertem v pátek 13. prosince. Jakkoli je třináctka tradičně poslem neštěstí, zakončení festivalu přinesla jen opak.  více


Ve zrekonstruovaném sále největší české Sokolovny na Kounicově ulici v Brně se setkali folklorní nadšenci z celé Moravy. Tradiční už sedmdesátý první ples zde v sobotu 21. ledna uspořádal Slovácký krúžek Brno. Propojily se tak dva spolky s hlubokou prvorepublikovou tradicí. Dohromady jim to ladilo, jako by po celou tu dobu až dodnes patřily k sobě.  více

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více

Noam Vazana, vystupující pod přezdívkou Nani, je izraelská zpěvačka, která se věnuje písním v židovském jazyce ladino. Na album Andalusian Brew z roku 2017 shromáždila lidové písně, z nichž některé slýchala jako malá od své babičky. V roce 2021 natočila své první autorské album s písněmi v ladinu, nazvané Ke Haber. Na podzim 2022 vystoupila v Brně v klubu Music Lab v duu s brněnským perkusistou Jakubem Škrhou. Před koncertem vznikl následující rozhovor.  více

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevaliervíce

Na předvánočním koncertu kapely Musica Folklorica v klubu Stará pekárna nečekaně oznámil svůj odchod do důchodu vydavatel a zakladatel vydavatelství Indies Milan Páleš. Stalo se tak symbolicky při křtu posledního loňského folklorního počinu, který nese název Rok na Slovácku. Jaké jsou jeho plány v důchodovém režimu? A nezmizí folklor z edičního plánu tohoto prestižního vydavatelství?  více

Dvacet let spolupráce ve skupině Květy slavili nedávno Martin Kyšperský a Aleš Pilgr. Zatímco spoluhráči a nástroje kolem nich se během dvou dekád měnili, oni dva zůstávají konstantou jedné z nejzásadnějších kapel brněnské scény tohoto století. Jde ovšem o konstantu – řekněme – dynamickou –, protože oba protagonisté střídají různé nástroje a přístupy. Martin si od kytary odskakuje k dalším nástrojům a Aleš se z bubeníka stal kontrabasistou a od roku 2023 bude znovu bubeníkem. Tento kontext je pak důležitý i pro pochopení nového alba Duo, které natočili Kyšperský s Pilgrem jako – ano, duo.  více

Rumunská skupina Fanfare Ciocărlia, přezdívaná „nejrychlejší dechovka světa“, pochází z malé vesnice Zece Prajini, ležící na severovýchodním okraji Rumunska, u hranic s Moldavskem. Vznikla před čtvrtstoletím, v roce 1997. Skupina romských hudebníků s tubami, tenorovými rohy, trubkami a saxofony se tehdy rozhodla šířit balkánskou dechovou hudbu po světě. V rámci svého zdánlivě nekonečného turné přijela v létě 2022 také do Brna, kde vystoupila na festivalu Maraton Hudby. Koncert, který byl ozdobou festivalové Balkánské scény, si připomeneme v rozhovoru se saxofonistou Oprică Ivanceou. Z rumunštiny tlumočil a odpovědi spontánně doplňoval Henry Ernst, původně německý zvukař, který kapelu pro svět objevil a dodnes je jejím manažerem a také vydavatelem.  více

Saucējas je ženský vokální soubor z Lotyšska, který se věnuje lidovým písním z této pobaltské země. V repertoáru má mimo jiné písně pastýřské, pracovní, písně na oslavu dobré úrody, případně písně k jednotlivým ročním obdobím. V létě 2022 skupina vystoupila živě na festivalu Maraton Hudby v Brně a tam jsme s nimi také natočili rozhovor, který vám nyní nabízíme jako ohlédnutí za koncertním létem v Brně. Na naše otázky odpovídají členky souboru Vineta Romāne a Elīna Ellene.  více

O tom že fake news nejsou záležitostí pouze našeho století se mohli přesvědčit návštěvníci závěrečného koncertu letošního 19. ročníku cyklu Barbara Maria Willi uvádí... – v sále Konventu Milosrdných bratří 14. prosince s programem Renesanční fake news pro potěchu dneška aneb Lenguas Malas (zlé jazyky) vystoupil španělský vokální soubor Cantoría sestávající ze sopranistky Inés Alonso, altisty Oriola Guimery, tenoristy a uměleckého vedoucího souboru Jorgeho Losana a basisty Oriola Quintana. Vokální kvarteto je součástí prestižního mezinárodního projektu EEEMERGING+.  více

Třetí adventní pondělí 12. prosince vystřídal hudební klub Stará pekárna rock za folklor, když hostil kapelu Musica Folklorica, která zde pokřtila své další album s názvem Rok na Slovácku. Booklet představuje litografie Františka Pavlici, které jsou přiřazeny každému měsíci v roce a tvoří kalendář. Ten pak tematicky doplňují jednotlivé sady písní.  více

Masarykova univerzita v čele s rektorem Martinem Barešem každý rok pořádá adventní koncert, který se po tříleté odmlce uskutečnil ve středu 7. prosince v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Kromě domácího Pěveckého sboru Masarykovy univerzity se také představil VOX IUVENALIS, působící pod Vysokým učením technickým v Brně, a smíšený sbor Kantiléna. Všechna jmenovaná tělesa vystoupila pod vedením sbormistra Jana Ocetkavíce

Prvního prosince brněnský klub Fléda nabídl koncert ukrajinského kvartetu DakhaBrakha inspirovaného lidovou hudbou. „Dávat“ a „brát“ je překlad názvu kapely (v originále ДаxаБраxа), vyňatého ze staré ukrajinštiny. Co člověku může dát setkání s válkou poznamenaným národem? Zejména poznání, co vše bere válka. Avšak nejen proto byl tento koncert jednou z neopakovatelných příležitostí zažít hudbu plnou silných emocí na jevišti i v hledišti.  více

V úterý 22. listopadu uplynulo 20 let od úmrtí významného muzikologa, pedagoga, redaktora a vedoucího Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity – profesora Jiřího Fukače (15. ledna 1936 – 22. listopadu 2002).  více

Pro zahájení své 11. koncertní sezony v sále Divadla Husa na provázku si hudební soubor Brno Contemporary Orchestra vybral tématiku Ticha – a to nejen jako akustického jevu, ale i stejnojmenné rodiny. Tímto oslím můstkem dramaturgie večera propojila nejen Eufemias mysterion – Tajemství ticha – Miloslava Kabeláče, ale i světovou premiéru písně Jany Vöröšové Bau mir ein Haus, jejíž námětem a inspirací se stala brněnská rodačka Anna Ticho. Na koncertě Inkluze ticha (21. listopadu) vystoupili jako sólisté sopranistka Irena Troupová a violoncellista Josef Klíč, orchestr řídil kmenový dirigent souboru Pavel Šnajdrvíce

Folklor sice ve své prapůvodní podobě patří na venkov, ale už od roku 1892, kdy Leoš Janáček zorganizoval známý Lidový koncert, ho mohou Brňané vídat i v honosných městských sálech. Stejně tomu bylo i 19. listopadu, kdy v Mahenově divadle oslavil své třicátiny slovenský folklorní soubor Púčik.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.  více