Poslední letošní s/Setkání nové hudby Plus

Poslední letošní s/Setkání nové hudby Plus

Šestnáctý ročník festivalu Setkávání nové hudby Plus, který se zaměřuje na současnou akustickou a elektronickou hudbu a multimediální projekty, a který v Brně probíhá od konce října, byl završen dvojkoncertem v pátek 13. prosince. Jakkoli je třináctka tradičně poslem neštěstí, zakončení festivalu přinesla jen opak. Přes značně podceněnou propagaci celého festivalu bylo závěrečné Setkání opravdu velké. Místa na sezení v sále Divadla na Orlí nestačila a posléze byla obsazena i zem a přidány lavice po bocích. Vzhledem k malé návštěvnosti předcházejících akcí festivalu, která až na pár výjimek dokonce snese označení „prořídlá“, se nabízí otázka, co způsobilo takový zájem o poslední koncert. Zda to byl předeslaný program hudby brněnských autorů, jména interpretů nebo zásah osudového čísla, je těžké určit. Nicméně právě pestrost skladeb i účinkujících mohla poskytnout uspokojení každému posluchači minimálně v jednom bodě programu, ať už přišel z jakéhokoli důvodu. O první část dvojkoncertu se postarali hráči Brno Contemporary Orchestra (dále jen BCO) pod taktovkou Pavla Šnajdra, druhou půli večera obstaral Ensemble Marijan a Iva Bittová jako host.

Již zmíněná pestrost byla příznačná hlavně pro první koncert. Nutno ale říct, že rozmanitost se spíše blížila významu fráze „každý pes, jiná ves“. Úvodní M Trasa M Víta Zouhara pro housle, violoncello, klavír, klarinet a zvukovou stopu vytvářela fiktivní trasu metra na minimalistických základech. Pravidelný tep a gradační kolísání bylo až příliš kontrastní k následující Skladbě pro klavír, jejíž výrazným prvkem byly rozevláté běhy či lety mezi znějící vysokou a nízkou polohou. Zdeněk Král tuto skladbu napsal pro Renatu Ardaševovou, která ji také procítěně provedla. Druhým kouskem od téhož autora mladší brněnské generace byl Kousek po kousku pro smyčce a dechy v sólovém obsazení, klavír a vibrafon. Aditivní princip jednotlivých „kousků“ a zpětné hledání jejich významu v celku působilo nesoudržně a poněkud těžkopádně, výsledek evokoval zběsilé přepínání TV přes jazzband, kreslený film, klastr v thrilleru až k dramatickému filmovému finále. Další skladba byla skutečně jiná ves, neboť došlo na hudební parodii folkloru. Špetka Universa aneb písně duchů proletivšíchMaria Buzziho, tedy šest písní pro pánské pěvecké sdružení extrémního folkloru Krása, které dvojice Marek Daniel & Štěpán Rusín provádí většinou a capella anebo s klavírním doprovodem, zaznělo v komorní úpravě přímo pro BCO. Dílo a jeho scénické provedení s „folklorními“ gesty a pohyby sklidilo od publika největší úspěch, tleskalo se po každé písničce. Hudební zpracování bylo zdařilé, pánům „zpěvákům“ by však mohlo být v některých pasážích více rozumět. Jako vtip písně fungují, vyslechnout je však v jiném kontextu a ve společnosti jiných skladeb podobně zaměřených by bylo vhodnější.

Dvě díla autorů označených jako střední brněnská generace, která zazněla po přestávce, tvořila o mnoho kompaktnější celek a vrchol koncertu. Unisono leggiero Pavla Zemka Nováka pro šest nástrojů – housle, viola, violoncello, klavír, flétnu a klarinet – znamenalo čirost přerušovanou zvlněním, zahuštěným pohybem a ostrými zářezy. Průběžná nenápadná gradace vedla k exponované části ve vysoké poloze, která byla bohužel zahrána intonačně nepřesně. Nicméně osmiminutová kompozice – podle programu složená z padesáti miniatur vlastního tvaru propojených technikou unisona – byla pro mne osobně nejzajímavější. Program BCO uzavřelo dílo posluchačsky i interpretačně nejnáročnější. Kantáta Já, JákobMiloslava Ištvanaz roku 1968staví na technice montáže (využívá mimo jiné i prvky beatu a rocku) a dramatických střetech. Role recitátora se zhostil Tomáš Krejčí a pěvecké linky Irena Troupová. Tu jsme měli možnost v Brně slyšet nedávno, v rámci Moravského podzimu provedla Pierrot Lunaire Arnolda Schoenberga. Repertoár dvacátého století jejímu výraznému hlasu s jasnou barvou a umírněnému projevu velmi sluší. Tomáš Krejčí dával vyřčeným slovům přesný význam a smysl, jaký měla mít. Členové BCO se měnili podle proměnlivého obsazení skladeb a všichni hráli přesvědčivě, včetně zmíněných hostů. Způsob, jakým Pavel Šnajdr hráče řídí je přesný a čistý, bez zbytečných věcí navíc a pod jeho rukou skladby dobře fungují.

Následovala technická přestavba a čas „na vydechnutí“, během kterého se vytratila téměř polovina obecenstva. Z takového „odlivu“ publika a předcházejícího úspěchu extrémního folkloru by se dalo usuzovat, že zájem o koncert způsobilo právě toto vystoupení. Obecně bylo velmi potěšující, že na „novou hudbu“ přišlo tolik lidí, i když to zvětšilo pravděpodobnost rušivých aspektů jako je zvonění mobilu (zdá se, že v našem technologicky dravém světě to bude asi nekonečný problém, neboť koncert bez zvonění začíná být malým zázrakem). Rušivé bylo také vrzání a cvakání dveří za pozdě příchozími po přestávce (když už takové dveře v nově postaveném a technicky vybaveném prostoru jsou, snad by se dalo aspoň to vrzání vyřešit). Mimo rušivost lidskou, která je přirozená, se objevila jedna technická, která byla o stupeň nepříjemnější. Po čas celého koncertu hučela jakási ventilace či klimatizace a skladby v nižší dynamice, zejména Zouharovu a Novákovu, tím částečně poškodila (s tím by se určitě něco mělo dělat, podobně jako s „hučákem“ v Janáčkově divadle).

Druhou část večera vyplnil projekt Efemérní světy improvizace. Ensemble Marijan, který v nadcházejícím roce oslaví výročí patnáct let od založení, k sobě přizval Ivu Bittovou (housle, zpěv) a Tomáše Hrůzu (interaktivní video). Soubor hrál v šestičlenné sestavě: Lucie Páchová – vokál, Lucie Vítková – akordeon, Sára Žalčíková – klavír, Jan Kavan – violoncello, Petr Pařízek – flétna, vokál a Ivo Medek – inside piano, bicí, hračky. Poslední jmenovaný je zakládajícím členem a také jednou z hlavních osob, která stojí za celým festivalem. Bylo zajímavé vidět ho během večera ve dvou polohách – koncert uvedl slovem a zakončil hraním. Improvizovaná hra trvala zhruba pětačtyřicet minut. Poněkud nejistý začátek se rozvinul do několika odlišných ploch, ve kterých se hráči výborně sešli a fungovali jako jeden celek. Některé okamžiky byly až pohlcující. Nejprůrazněji z celku vystupovala Iva Bittová, která předvedla škálu všemožných odstínů zpěvu, zvuků a skřeků. Melodickou hlasovou linku někdy působivě propojovala s houslemi. Tomáš Hrůza v průběhu improvizace vytvářel vizuální projekci na zadní stěnu jeviště, která reagovala na změny v hudbě. Celá improvizovaná hra měla smysl a svou vnitřní logiku a návaznost, hudebníci se nepředháněli, kdo využije více technik a nápadů. Všichni si hru očividně užívali a bylo to velmi zdařilé ukončení večera a celého festivalu. Bylo by skvělé, kdyby další ročník měl důslednější propagaci a zájem publika byl takový, jako na závěrečném dvojkoncertě, neboť festival si to zaslouží a hlavně za to stojí.

Závěrečný dvojkoncert festivalu Setkávání nové hudby Plus 2013. 13.12.2013, Divadlo Na Orlí, Brno.

Vít Zouhar: M trasa M, Zdeněk Král: Skladba pro klavír, Kousek po kousku, Mario Buzzi: Špetka Universa aneb písně duchů proletivších, Pavel Zemek-Novák: Unisono leggiero, Miloslav Ištvan: Já, Jákob. Brno Contemporary Orchestra, Marek Daniel&Štěpán Rusín – pánské pěvecké sdružení extrémního folkloru Krása, Renata Ardaševová – klavír, Irena Troupová – soprán, Tomáš Krejčí – recitace. Pavel Šnajdr – dirigent, hudební nastudování.

Efemérní světy improvizace. Ensemble Marijan, Iva Bittová – vokál, housle, Tomáš Hrůza – video.

Foto archiv BCO

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tvůrčí skupina A působila v Brně jen krátce v šedesátých letech, byla ale velkým impulsem Nové hudby. Miloslav Ištvan Quartett natočil album se skladbami jejích členů Zdeňka Pololáníka, Josefa Berga, Miloslava Ištvana, Jana Nováka a Aloise Piňose.  více

Professor Bad Trip Fausta Romitelliho je hudební obraz stavu po užití halucinogenů podaný ve třech přednáškách. Brno Contemporary Orchestra sáhl po opravdu výjimečné kompozici a pokusil se vytvořit ojedinělou a mimořádnou událost – především po hudební a po technické stránce to i vyšlo.  více

Do ticha je občas potřeba říznout, album Nůž na ticho už bylo pokřtěno v Divadle Na provázku i v českém centru ve Vídni. Přečtěte si, co od takového nože můžete čekat.  více


Doufejme, že nedělní koncert k patnáctiletému výročí velké muziky brněnského Dětského národopisného souboru Valášek, nebude poslední akcí, kterou měnící se vládní nařízení povolí. Pokud by tomu tak nedejbože bylo, jednalo by se o rozloučení důstojné.  více

Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.  více

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více

Na svém prvním albu L’épitaphe des papillons spojila brněnská skupina Plum Dumplings energický rock s francouzskými texty. Byl to koncept originální a nosný: na kontrastu mezi křehkou francouzštinou a zkreslenými kytarami se dalo stavět. Přesto se kapela na letos vydané desce Jiný místo rozhodla pro změnu. „Už nějakou dobu jsem měla potřebu, aby mi lidi rozuměli,“ vysvětluje zpěvačka Adéla Polka, proč se rozhodla zpívat ve svém rodném jazyce. Album Jiný místo s českými texty rozhodně není krokem někam zpět. Plum Dumplings se povedlo natočit energií nabité album plné poezie. A to bez jakýchkoli kompromisů.  více

Národní divadlo Brno na závěr léta připravilo dětskou operu skladatele Evžena Zámečníka Ferda Mravenec podle předlohy Ondřeje Sekory. Příběhy optimistického mravence, který „všechno umí a všechno zná“ a neštítí se „práce všeho druhu“, se však nyní v Janáčkově divadle neobjevily poprvé. Zámečníkovo dílo o osmi obrazech si mezi lety 1977 a 1986 s ohromným úspěchem získalo srdce brněnského publika; pomohlo přivést celou řadu dětí k nejvytříbenější formě hudebního divadla, tedy k opeře. Dnes se tito již dospělí hudebníci, herci, inscenátoři, osvětlovači a mnozí další rozhodli vzdát hold skladateli, který pro brněnský hudební život také vykonal spoustu „práce všeho druhu“.  více

Dlouho očekávaný program s jednotným názvem Obrázky z výstavy zazněl včera pod širým nebem při 21. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk. Většina stálých diváků Filharmonie Brno ví, jakými peripetiemi právě tento chystaný koncertní program prošel, když z původního dvojího uvedení v březnu v Janáčkově divadle sešlo na poslední chvíli. Už tehdy se těleso nenechalo odradit koronavirovými omezeními a koncert nakonec vysílalo online, pro velký úspěch dokonce dvakrát. Tento skvělý počin můžeme brát jako netradiční, avšak intenzivní veřejnou generálku, která předeslala včerejší, velmi vydařené živé provedení za přítomnosti diváků.  více

Polovina května zavdala (nejen) české hudební scéně důvod k radosti – spolupráce klavíristy Ivo Kahánka, dirigenta Jakuba Hrůši a orchestru Bamberger Symphoniker. Tato součinnost v podobě alba Dvořák & Martinů: Piano Concertos byla odměněna BBC Music Magazine Award v kategorii Nejlepší koncert. Ocenění patří k nejprestižnějším, které lze ve světě artificiální hudby získat. Přehlížený a nezřídka dehonestovaný Dvořákův Klavírní koncert g moll na koncertních pódiích často zazníval v úpravě klavíristy a pedagoga Viléma Kurze. Nyní stanul po boku Klavírního koncertu č. 4 „Inkantace“ Bohuslava Martinů, díla, které při svém uvedení sice bylo chváleno za skvělou instrumentaci a imaginativní virtuozitu, avšak kritizováno za eklekticismus a absenci formální homogenity. Na první pohled se tedy nejedná o repertoár vykalkulovaný z oblíbených skladeb a z obecně uznávaných vrcholů klavírní koncertní literatury. A to je toliko jeden z mnoha sympatických aspektů této nahrávky.  více

Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Nejčtenější

Kritika

Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.  více