Poslední letošní s/Setkání nové hudby Plus

Poslední letošní s/Setkání nové hudby Plus

Šestnáctý ročník festivalu Setkávání nové hudby Plus, který se zaměřuje na současnou akustickou a elektronickou hudbu a multimediální projekty, a který v Brně probíhá od konce října, byl završen dvojkoncertem v pátek 13. prosince. Jakkoli je třináctka tradičně poslem neštěstí, zakončení festivalu přinesla jen opak. Přes značně podceněnou propagaci celého festivalu bylo závěrečné Setkání opravdu velké. Místa na sezení v sále Divadla na Orlí nestačila a posléze byla obsazena i zem a přidány lavice po bocích. Vzhledem k malé návštěvnosti předcházejících akcí festivalu, která až na pár výjimek dokonce snese označení „prořídlá“, se nabízí otázka, co způsobilo takový zájem o poslední koncert. Zda to byl předeslaný program hudby brněnských autorů, jména interpretů nebo zásah osudového čísla, je těžké určit. Nicméně právě pestrost skladeb i účinkujících mohla poskytnout uspokojení každému posluchači minimálně v jednom bodě programu, ať už přišel z jakéhokoli důvodu. O první část dvojkoncertu se postarali hráči Brno Contemporary Orchestra (dále jen BCO) pod taktovkou Pavla Šnajdra, druhou půli večera obstaral Ensemble Marijan a Iva Bittová jako host.

Již zmíněná pestrost byla příznačná hlavně pro první koncert. Nutno ale říct, že rozmanitost se spíše blížila významu fráze „každý pes, jiná ves“. Úvodní M Trasa M Víta Zouhara pro housle, violoncello, klavír, klarinet a zvukovou stopu vytvářela fiktivní trasu metra na minimalistických základech. Pravidelný tep a gradační kolísání bylo až příliš kontrastní k následující Skladbě pro klavír, jejíž výrazným prvkem byly rozevláté běhy či lety mezi znějící vysokou a nízkou polohou. Zdeněk Král tuto skladbu napsal pro Renatu Ardaševovou, která ji také procítěně provedla. Druhým kouskem od téhož autora mladší brněnské generace byl Kousek po kousku pro smyčce a dechy v sólovém obsazení, klavír a vibrafon. Aditivní princip jednotlivých „kousků“ a zpětné hledání jejich významu v celku působilo nesoudržně a poněkud těžkopádně, výsledek evokoval zběsilé přepínání TV přes jazzband, kreslený film, klastr v thrilleru až k dramatickému filmovému finále. Další skladba byla skutečně jiná ves, neboť došlo na hudební parodii folkloru. Špetka Universa aneb písně duchů proletivšíchMaria Buzziho, tedy šest písní pro pánské pěvecké sdružení extrémního folkloru Krása, které dvojice Marek Daniel & Štěpán Rusín provádí většinou a capella anebo s klavírním doprovodem, zaznělo v komorní úpravě přímo pro BCO. Dílo a jeho scénické provedení s „folklorními“ gesty a pohyby sklidilo od publika největší úspěch, tleskalo se po každé písničce. Hudební zpracování bylo zdařilé, pánům „zpěvákům“ by však mohlo být v některých pasážích více rozumět. Jako vtip písně fungují, vyslechnout je však v jiném kontextu a ve společnosti jiných skladeb podobně zaměřených by bylo vhodnější.

Dvě díla autorů označených jako střední brněnská generace, která zazněla po přestávce, tvořila o mnoho kompaktnější celek a vrchol koncertu. Unisono leggiero Pavla Zemka Nováka pro šest nástrojů – housle, viola, violoncello, klavír, flétnu a klarinet – znamenalo čirost přerušovanou zvlněním, zahuštěným pohybem a ostrými zářezy. Průběžná nenápadná gradace vedla k exponované části ve vysoké poloze, která byla bohužel zahrána intonačně nepřesně. Nicméně osmiminutová kompozice – podle programu složená z padesáti miniatur vlastního tvaru propojených technikou unisona – byla pro mne osobně nejzajímavější. Program BCO uzavřelo dílo posluchačsky i interpretačně nejnáročnější. Kantáta Já, JákobMiloslava Ištvanaz roku 1968staví na technice montáže (využívá mimo jiné i prvky beatu a rocku) a dramatických střetech. Role recitátora se zhostil Tomáš Krejčí a pěvecké linky Irena Troupová. Tu jsme měli možnost v Brně slyšet nedávno, v rámci Moravského podzimu provedla Pierrot Lunaire Arnolda Schoenberga. Repertoár dvacátého století jejímu výraznému hlasu s jasnou barvou a umírněnému projevu velmi sluší. Tomáš Krejčí dával vyřčeným slovům přesný význam a smysl, jaký měla mít. Členové BCO se měnili podle proměnlivého obsazení skladeb a všichni hráli přesvědčivě, včetně zmíněných hostů. Způsob, jakým Pavel Šnajdr hráče řídí je přesný a čistý, bez zbytečných věcí navíc a pod jeho rukou skladby dobře fungují.

Následovala technická přestavba a čas „na vydechnutí“, během kterého se vytratila téměř polovina obecenstva. Z takového „odlivu“ publika a předcházejícího úspěchu extrémního folkloru by se dalo usuzovat, že zájem o koncert způsobilo právě toto vystoupení. Obecně bylo velmi potěšující, že na „novou hudbu“ přišlo tolik lidí, i když to zvětšilo pravděpodobnost rušivých aspektů jako je zvonění mobilu (zdá se, že v našem technologicky dravém světě to bude asi nekonečný problém, neboť koncert bez zvonění začíná být malým zázrakem). Rušivé bylo také vrzání a cvakání dveří za pozdě příchozími po přestávce (když už takové dveře v nově postaveném a technicky vybaveném prostoru jsou, snad by se dalo aspoň to vrzání vyřešit). Mimo rušivost lidskou, která je přirozená, se objevila jedna technická, která byla o stupeň nepříjemnější. Po čas celého koncertu hučela jakási ventilace či klimatizace a skladby v nižší dynamice, zejména Zouharovu a Novákovu, tím částečně poškodila (s tím by se určitě něco mělo dělat, podobně jako s „hučákem“ v Janáčkově divadle).

Druhou část večera vyplnil projekt Efemérní světy improvizace. Ensemble Marijan, který v nadcházejícím roce oslaví výročí patnáct let od založení, k sobě přizval Ivu Bittovou (housle, zpěv) a Tomáše Hrůzu (interaktivní video). Soubor hrál v šestičlenné sestavě: Lucie Páchová – vokál, Lucie Vítková – akordeon, Sára Žalčíková – klavír, Jan Kavan – violoncello, Petr Pařízek – flétna, vokál a Ivo Medek – inside piano, bicí, hračky. Poslední jmenovaný je zakládajícím členem a také jednou z hlavních osob, která stojí za celým festivalem. Bylo zajímavé vidět ho během večera ve dvou polohách – koncert uvedl slovem a zakončil hraním. Improvizovaná hra trvala zhruba pětačtyřicet minut. Poněkud nejistý začátek se rozvinul do několika odlišných ploch, ve kterých se hráči výborně sešli a fungovali jako jeden celek. Některé okamžiky byly až pohlcující. Nejprůrazněji z celku vystupovala Iva Bittová, která předvedla škálu všemožných odstínů zpěvu, zvuků a skřeků. Melodickou hlasovou linku někdy působivě propojovala s houslemi. Tomáš Hrůza v průběhu improvizace vytvářel vizuální projekci na zadní stěnu jeviště, která reagovala na změny v hudbě. Celá improvizovaná hra měla smysl a svou vnitřní logiku a návaznost, hudebníci se nepředháněli, kdo využije více technik a nápadů. Všichni si hru očividně užívali a bylo to velmi zdařilé ukončení večera a celého festivalu. Bylo by skvělé, kdyby další ročník měl důslednější propagaci a zájem publika byl takový, jako na závěrečném dvojkoncertě, neboť festival si to zaslouží a hlavně za to stojí.

Závěrečný dvojkoncert festivalu Setkávání nové hudby Plus 2013. 13.12.2013, Divadlo Na Orlí, Brno.

Vít Zouhar: M trasa M, Zdeněk Král: Skladba pro klavír, Kousek po kousku, Mario Buzzi: Špetka Universa aneb písně duchů proletivších, Pavel Zemek-Novák: Unisono leggiero, Miloslav Ištvan: Já, Jákob. Brno Contemporary Orchestra, Marek Daniel&Štěpán Rusín – pánské pěvecké sdružení extrémního folkloru Krása, Renata Ardaševová – klavír, Irena Troupová – soprán, Tomáš Krejčí – recitace. Pavel Šnajdr – dirigent, hudební nastudování.

Efemérní světy improvizace. Ensemble Marijan, Iva Bittová – vokál, housle, Tomáš Hrůza – video.

Foto archiv BCO

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tvůrčí skupina A působila v Brně jen krátce v šedesátých letech, byla ale velkým impulsem Nové hudby. Miloslav Ištvan Quartett natočil album se skladbami jejích členů Zdeňka Pololáníka, Josefa Berga, Miloslava Ištvana, Jana Nováka a Aloise Piňose.  více

Professor Bad Trip Fausta Romitelliho je hudební obraz stavu po užití halucinogenů podaný ve třech přednáškách. Brno Contemporary Orchestra sáhl po opravdu výjimečné kompozici a pokusil se vytvořit ojedinělou a mimořádnou událost – především po hudební a po technické stránce to i vyšlo.  více

Do ticha je občas potřeba říznout, album Nůž na ticho už bylo pokřtěno v Divadle Na provázku i v českém centru ve Vídni. Přečtěte si, co od takového nože můžete čekat.  více


Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více