Mizerný úlet s výbornou hudbou

Brno Contemporary Orchestra sáhl po opravdu výjimečné kompozici a pokusil se vytvořit ojedinělou a mimořádnou událost – především po hudební a po technické stránce to i vyšlo. Kdo se nezalekl zimy a vypravil se do suchých doků na Brněnské přehradě, odešel se zážitkem, jaký se nenaskytne denně. Do standardních domácích poměrů srážel celou událost balet, ale o tom až později.

Professor Bad Trip je hudební obraz stavu po užití halucinogenů podaný ve třech přednáškách (skládá se z částí lesson 1–3). Skladatele Fausta Romitelliho (1963–2004) při jeho kompozici ovlivnily nejen samotné zážitky s drogami, ale také básně Henriho Michauxe a grafické dílo Gianlucy Lericiho – výtvarníka spojeného s punkovou scénou, který pod pseudonymem Professor Bad Trip publikoval. Kompozice je určena pro komorní orchestr obohacený o elektrické kytary a další „nesymfonické“ nástroje, součástí skladby je ale i přesný rozpis, jak má být ozvučená. Celý orchestr je amplifikovaný, zvuk nástrojů nejen nabývá na intenzitě, ale také se různě obaluje echem, deformuje, zní z různých míst. Osmikanálový zvuk je už sám o sobě dostatečný důvod k živé produkci, komplexní zážitek vám žádná domácí aparatura nezprostředkuje. Celý koncert výborně nazvučil Tomáš Vtípil, tady se skutečně dalo mluvit o sound designu (což je jinak nálepka, kterou se dnes ohání kdekdo). Zvuk byl intenzivní, místy patřičně zkreslený, ale dobře čitelný. Jednotlivé nástroje zněly zřetelně, neslévaly se, výsledkem byla při všech technických kouzlech komorní hudba.

Volba nekonvenčních prostředí pro koncerty soudobé hudby je svým způsobem klišé, ale prostředí doku zapůsobilo jako další sólista večera (tady jen okrajově poznamenám, že mnozí lidé jistě ocenili samotnou možnost se do doků podívat). Dominovala mu odstavená loď Dallas (dříve Moskva, nyní kulturní památka), scéna se táhla daleko dozadu nad montážní jámou a vytvářela dojem nekonečného tunelu. Orchestr hrál za papírovým závěsem, stínový obraz dirigenta doplňoval vizuální vjem.

Na začátku koncertu působil dráždivě donekonečna opakovaný šlágr Olympiku Snad jsem to zavinil já, který se potom střídavě ztrácel a znovu objevoval, když si první tanečník nasazoval a sundával sluchátka. Olympická písnička se objevila ještě v závěru druhé přednášky, kam nějaká banalita tohoto druhu patří. Tři lekce měly rozdílný hudební charakter a při hledání paralely ke klasičtějším formám bych si nejspíš vzpomněl na taneční svitu  – skladatelé využívají inspirace taneční hudbou už několik set let. První věta – nebo chcete-li přednáška – mi zvukově evokovala techniku scratchování a tím taneční party, jako východisko by se nejspíš nabízel acid house. Nejsem si jist, do jaké míry je to v souladu s Romitelliho záměrem, ale koncertně to fungovalo skvěle. Druhá část měla spíš atmosféru psychedelické hudby šedesátých let, což je rovněž styl svázaný s halucinogeny zcela neodmyslitelně. Třetí část se asi nejvíc blížila soudobé vážné hudbě, ke klasickým zdrojům v ní odkazuje violoncellová kadence, byť značně divoká. Toto důsledné stylové odlišení jednotlivých vět pokládám za největší hudební práci, kterou dirigent Pavel Šnajdr udělal (samozřejmě kromě samotného nastudování).

Pokud někdo chtěl pochopit, co je to „mizernej úlet“, z baletní části se to určitě nedozvěděl. ThC – Theatre Contemporary na jevišti odehrál jakýsi příběh o cestě do pozměněné reality, troufám si ale tvrdit, že autoři choreografie o halucinogenech nic nevědí, a co je to „bad trip“ nemají ani ponětí. Pokud chtěli hrát konkrétní příběh, nabízela by se paralela s případem, kdy se cizinec předávkovaný lysohlávkami zabil po skoku z okna nemocnice – stalo se v devadesátých letech v brněnské úrazovce. Zcela výborně naopak fungovala světla – nasvětlení scény a celého prostoru gradovalo od stroboskopických efektů na začátku, jednoho světla zezadu, přes boční reflektory, práci s původními svítidly v doku a žárovkami lodě Dallas. Světla navozovala atmosféru klubové scény a rockového koncertu sama o sobě a vlastně mohlo zůstat jen u nich. To je další pochvala, která letí směrem k technické stránce koncertu. Nasvítit bizarní prostor loděnice a vytvořit opravdu samostatný light design by bylo účinnější a méně popisné než zmíněné tanečky.

Na celé produkci oceňuji především hudební práci, technické zabezpečení a zasazení do prostoru, který produkci opravdu pomohl a byl vyhovující i akusticky. To jsou věci, které se Brno Contemporary Orchestra a Pavlu Šnajdrovi opravdu povedly.

Fausto Romitelli: Professor Bad Trip. Hudební nastudování Pavel Šnajdr, Brno Contemporary Orchestra, ThC – Theatre Contemporary, sound design Tomáš Vtípil, light design Michal Kořínek, Jiří Šmirk. 4. 10. 2013, suché doky na Brněnské přehradě.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Letošní rok je nabitý hudebními výročími a k oslavám se připojil i Brno Contemporary Orchestra. Ten se snaží vydobýt si pozici tělesa, které na vysoké úrovni interpretuje hudbu dvacátého století až současnou.  více

Pravidelné koncerty Brno Contemporary Orchestra ve vile Tugendhat mají stálou dramaturgii. I při malé kapacitě improvizovaného koncertního prostoru tak má umožněnou účast větší množství posluchačů, které bezpochyby přitahuje souznění hudby s atraktivním prostředím. V souvislosti se zaměřením orchestru na soudobou hudbu se jedná o dramaturgii velmi krotkou, je to spíš decentní úvod do hudby 20. století. Daří se ale vyvolávat ducha autentické produkce. Hudební večírek u Tugendhatů, tedy moderně uvažujících lidí meziválečného období, mohl mít právě takovou podobu.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více