Brno Contemporary Orchestra: několik pohledů do minulosti

Brno Contemporary Orchestra: několik pohledů do minulosti

Třetí abonentní koncert Brno Contemporary Orchestra, nazvaný případně Hodiny minulosti, byl zároveň posledním z řady orchestrálních koncertů BCO v sezóně 2014/2015. Bilance, jakési ohlížení, zhodnocení, tak představovala symbolický jednotící prvek ve více rovinách.

Zjednodušeně řečeno právě téma minulosti bylo tím nejdůležitějším pojítkem charakterově vcelku rozmanitého programu. Ze spíše kolektivní dramaturgické práce v tomto případě vzešel výsostně kontrastní program, složený ze čtyř děl s proměnlivou instrumentací i s odlišným způsobem zpracovávání onoho tématu minulosti. Rozmanitost byla patrná i v případě dvou skladeb, které využívaly již hotových zvukových stop.

Nezodpovězená otázka Charlese Ivese, jedna z klíčových a především průkopnických skladeb 20. století, představuje vhodnou vstupní skladbu, introit o sobě (v této souvislosti snad stojí za připomenutí určitá spřízněnost dvou anglických skladeb, Fantasie na téma Thomase Tallise od Ralpha Vaughana Williamse a Introit Davida Matthewse). Smyčce i trubka zůstaly zrakům posluchačů dle pokynů autora skryty, na pódiu usedl jen kvartet hráčů na dřevěné dechové nástroje, tedy skupina jakýchsi opovědníků. Nespatřen zůstal i dirigent Pavel Šnajdr, řídící skladbu z galerie Besedního domu, kde byl umístěn také kvartet smyčcových nástrojů. Symbolické vyznění skladby poněkud narušovaly prozaické aspekty jako pozdní příchod několika diváků a snad také určitá zvuková nerovnováha. Ve srovnání s dechovými nástroji působilo ono „ticho druidů“ v podání sólově obsazených smyčcových nástrojů o něco méně kompaktně, tím spíše, že jejich zvuk se z balkónu do sálu snášel poměrně konkrétně, nezahalený a jednotlivé hlasy navíc zůstaly nesjednocené v míře vibrata.

Rozměrný Mýtus Yorka Höllera naopak zůstával po celou dobu svého trvání zvukově sytou skladbou, jejíž kompaktnost umocňoval především velký podíl původních elektronických zvuků, perkusí a zčásti též nazvučení violoncell. V programu zmíněný symfonický charakter odpovídá především zmíněným vnějším prvkům, obsazení a délce. Vlastní uchopení Höllerovy „zvukové básně“ posluchačem se mi jeví jako poměrně velká výzva, tedy pokud se příjemce nezastaví jen u určité kolosálnosti díla.

Dvouvěté Hodiny minulosti II Bronise Kutavičiuse si vystačily s klasickým instrumentářem, výsledkem však nebyl o nic méně mystický zážitek než v případě Höllera. Ačkoli velmi dobře provedeno, v rozšířeném ansámblu se ještě více projevily rozdíly v pojetí, které se netýkaly jen míry užití vibrata, okrášlení tónu. Ansámblu do chyběla shoda na výsledné artikulaci a charakteru skladby, jejíž strhující repetitivnost zajímavě kontrastovala s bohatě barevnými pasážemi druhé věty. Snad právě onoho kontrastu a zvukové nesmlouvavosti mohlo být ještě více – tím spíše, že první věta (Květinové hodiny) se svou energičností výrazně liší od všech ostatních skladeb večera, které společně charakterizuje spíše statičnost.

Závěrečná Noční hudba: Hlas v listí měla velký podíl na vyznění celého výtečného koncertu. Provedení bylo příkladné, rozšířená sekce bicích dodávala skladbě mnohdy překvapivější barvy než připravená elektronická stopa Höllerova Mýtu. Pozoruhodné jsou okolnosti vzniku skladby (jednalo se o objednávku violoncellisty Yo-Yo Ma a Silk Road Ensemble) i obtížněji definovatelný, avšak vcelku intuitivně zachytitelný kontext tvorby, která spíše než z vnitřních pohnutek autora vychází vstříc dobové poptávce po mísení žánrů a konfrontace různých kultur. V případně Dmitrije Janov-Janovského tento dojem umocňuje montáž terénní náhravky v závěru skladby. Ta zapůsobila zmíněnou barevností, kontrastem sólového violoncella a ansámblu, v němž nechyběl spíše tradičně pojednaný part harfy, zároveň jí chyběla určitá vnitřní přesvědčivost.

Na průběhu večera se v Besedním domě podílelo poměrně velké množství hudebníků včetně technika; výrazně proměnlivé obsazení jednotlivých skladeb přirozeně skýtalo vítanou pestrost. Kladlo však také na interprety vysoké nároky, sólistou byl prakticky každý. Proto by bylo vhodné uvést všechny jmenovitě; v obsahově i vizuálně výtečně pojednaném programu byl zmíněn pouze violoncellista Josef Klíč, který se zhostil sóla v poslední skladbě večera. Sjednocujícím elementem programu tak byl dirigent a umělecký vedoucí Brno Contemporary Orchestra Pavel Šnajdr, jemuž především náleží díky za výborný koncert.

Hodiny minulosti. Charles Ives: Nezodpovězená otázka, York Höller: Mythos, Bronius Kutavičius: Hodiny minulosti II, Dmitrij Janov-Janovskij: Noční hudba: Hlas v listí. BCO – Brno Contemporary Orchestra, hudební nastudování Pavel Šnajdr, Josef Klíč – violoncello. 3. února 2015, Besední dům, Brno

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brno Contemporary Orchestra má letos za sebou třetí rok existence, což v životě orchestru není téměř nic. Za tak krátkou dobu se ani nestačí pořádně usadit, ať už v charakteristickém repertoáru, interpretačním stylu nebo alespoň v konkrétním místě. Po včerejším koncertu v Besedním domě se ale zdá, že by sdružení zaměřené na soudobou hudbu mohlo najít ke všem těmto věcem cestu.  více

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Pravidelné koncerty Brno Contemporary Orchestra ve vile Tugendhat mají stálou dramaturgii. I při malé kapacitě improvizovaného koncertního prostoru tak má umožněnou účast větší množství posluchačů, které bezpochyby přitahuje souznění hudby s atraktivním prostředím. V souvislosti se zaměřením orchestru na soudobou hudbu se jedná o dramaturgii velmi krotkou, je to spíš decentní úvod do hudby 20. století. Daří se ale vyvolávat ducha autentické produkce. Hudební večírek u Tugendhatů, tedy moderně uvažujících lidí meziválečného období, mohl mít právě takovou podobu.  více


Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Malý hudební klub Ponava V Brně je již několik let znám svou velmi kvalitní hudební produkcí. Místy se v jeho rozmanitém programu objevují také folklorní projekty. Ve čtvrtek zde vystoupilo duo známého multiinstrumentalisty Mariana Friedla a lašské zpěvačky Sabriny Pasičnyk.  více

Zatímco brněnskému jazzovému publiku je trumpetista Jiří Kotača znám především jako kapelník progresivního big bandu Cotatcha Orchestra, na svém prvním CD se představuje s jinou formací. Švédského kytaristu Alfa Carlssona poznal při studiích v Nizozemsku, znovu se potkali a kapelu založili při Alfově turistické cestě do Česka. Na společný výlet za hudbou pak pozvali dva velmi talentované slovenské hráče, bubeníka Kristiána Kuruce a kontrabasistu Petera Kormana, který je ostatně členem Kotačova big bandu. Mezinárodní formace hraje Kotačovy i Carlssonovy autorské skladby a inspiruje se více či méně také moravským, slovenským a především skandinávským folklorem. Album dostalo název Journeys, protože kolem cest – za hudbou, za poznáním i do nitra duší – se život nejen této kapely točí především.  více

Návratem do Janáčkova divadla po třech letech a s první předzvěstí nadcházejících oslav 250. výročí narození Ludwiga van Beethovena vstoupila Filharmonie Brno do nového roku tradičním, v historii již 65. novoročním koncertem. Pro tuto příležitost si vybrala program vskutku noblesní a patřičný, korunovaný evropsky proslavenou Ódou na radost. Celý slavnostní večer se odehrál pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese.  více

Původně to měly být instrumentální demonahrávky jen tak pro radost. Nakonec z toho vznikl jeden z nejambicióznějších hudebních projektů, na kterých se kdy podíleli brněnští muzikanti. Album King’n’doom s účastí velkých hvězd západoafrické hudby už znají posluchači rádií v Senegalu a jeho tvůrci, Pavel Šmíd a Martin Piro z brněnského studia a vydavatelství Rustical Records, dostávají pozvánky na velké festivaly u nás i za hranicemi.  více

V adventním čase se Czech Ensemble Baroque uvedl svátečním programem, jehož jádrem byly duchovní písně Adama Michny z Otradovic a pásmo barokních koled z českých kancionálů v úpravě Martina Jakubíčka. Středeční vystoupení doplnila sonáta Nicolase Chédevilla v podání Michaely Koudelkové, Marka Čermáka a Dalibora Pimka. Zpěvní část provedli Czech Ensemble Baroque Quintet ve složení Pavla Radostová, Tereza Válková, Lucie Netušilová Karafiátová, Jakub Kubín a Jiří Miroslav Procházka za doprovodu osmičlenného Czech Ensemble Baroque Orchestra pod vedením dirigenta Romana Válka. Při koncertu soubor pokřtil své nejnovější CD Super Flumina Babylonis Františka Xavera Richtra.  více

V záplavě předvánočních hudebních akcí (včetně těch bezplatných na všech náměstích) se ta, s níž přišel Cotatcha Orchestra s hostující zpěvačkou Mar Vilasecou z Barcelony, rozhodně neztratila. Pestrý koktejl českých barokních pastorel, amerických vánočních písní a starobylé katalánské koledy měl ve víceméně zaplněném sále Husy na provázku odezvu.  více

Po pouhých dvou letech se brněnská bluesová kapela Band of Heysek přihlásila se svým druhým albem. Jeho název, který naznačuje radost ze setkání (I’m Glad I Met You), můžeme brát jako symbolický. Výsledkem cesty frontmana Jana Švihálka do oblasti Severního Mississippi bylo totiž nejen jeho setkání se současnými hvězdami tamního syrového blues (mj. na Grammy nominovaný RL Boyce nebo tamější bílá superhvězda Kenny Brown), ale také cesta těchto venkovských bluesmanů na český festival Blues Alive. Letošní další výlet celé „bandy hejsků“ na prestižní festival do Mississippi – už po natočení druhého alba – je pak jen pokračováním, ale nikoli závěrem krásného příběhu. Za oceánem totiž znovu došlo k zajímavým setkáním a Švihálek a spol. si do Brna přivezli společnou nahrávku své kapely s oběma výše zmíněnými obdivovanými americkými bluesmany.  více

Prostory brněnské katedrály svatých Petra a Pavla včera rozezněla Jazzová Mše od Jaromíra Hniličky. Poselstvím večera byla především vzpomínka na autora díla. Znovuuvedení této specifické kompozice bylo taktéž připomínkou tří let od jeho úmrtí. Brněnské provedení na Petrově pak navázalo na sobotní uvedení ve Valticích, které se zároveň konalo přesně na den skladatelova úmrtí. Na společném nastudování se kromě dominujícího B Side Bandu podíleli také členové Filharmonie Brno, sbor Ars Brunesis Chorus, herec Zdeněk Junák a trumpetista Juraj Bartoš, vše pod taktovkou Dana Kalouska.  více

Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více