Brno Contemporary Orchestra: několik pohledů do minulosti

Brno Contemporary Orchestra: několik pohledů do minulosti

Třetí abonentní koncert Brno Contemporary Orchestra, nazvaný případně Hodiny minulosti, byl zároveň posledním z řady orchestrálních koncertů BCO v sezóně 2014/2015. Bilance, jakési ohlížení, zhodnocení, tak představovala symbolický jednotící prvek ve více rovinách.

Zjednodušeně řečeno právě téma minulosti bylo tím nejdůležitějším pojítkem charakterově vcelku rozmanitého programu. Ze spíše kolektivní dramaturgické práce v tomto případě vzešel výsostně kontrastní program, složený ze čtyř děl s proměnlivou instrumentací i s odlišným způsobem zpracovávání onoho tématu minulosti. Rozmanitost byla patrná i v případě dvou skladeb, které využívaly již hotových zvukových stop.

Nezodpovězená otázka Charlese Ivese, jedna z klíčových a především průkopnických skladeb 20. století, představuje vhodnou vstupní skladbu, introit o sobě (v této souvislosti snad stojí za připomenutí určitá spřízněnost dvou anglických skladeb, Fantasie na téma Thomase Tallise od Ralpha Vaughana Williamse a Introit Davida Matthewse). Smyčce i trubka zůstaly zrakům posluchačů dle pokynů autora skryty, na pódiu usedl jen kvartet hráčů na dřevěné dechové nástroje, tedy skupina jakýchsi opovědníků. Nespatřen zůstal i dirigent Pavel Šnajdr, řídící skladbu z galerie Besedního domu, kde byl umístěn také kvartet smyčcových nástrojů. Symbolické vyznění skladby poněkud narušovaly prozaické aspekty jako pozdní příchod několika diváků a snad také určitá zvuková nerovnováha. Ve srovnání s dechovými nástroji působilo ono „ticho druidů“ v podání sólově obsazených smyčcových nástrojů o něco méně kompaktně, tím spíše, že jejich zvuk se z balkónu do sálu snášel poměrně konkrétně, nezahalený a jednotlivé hlasy navíc zůstaly nesjednocené v míře vibrata.

Rozměrný Mýtus Yorka Höllera naopak zůstával po celou dobu svého trvání zvukově sytou skladbou, jejíž kompaktnost umocňoval především velký podíl původních elektronických zvuků, perkusí a zčásti též nazvučení violoncell. V programu zmíněný symfonický charakter odpovídá především zmíněným vnějším prvkům, obsazení a délce. Vlastní uchopení Höllerovy „zvukové básně“ posluchačem se mi jeví jako poměrně velká výzva, tedy pokud se příjemce nezastaví jen u určité kolosálnosti díla.

Dvouvěté Hodiny minulosti II Bronise Kutavičiuse si vystačily s klasickým instrumentářem, výsledkem však nebyl o nic méně mystický zážitek než v případě Höllera. Ačkoli velmi dobře provedeno, v rozšířeném ansámblu se ještě více projevily rozdíly v pojetí, které se netýkaly jen míry užití vibrata, okrášlení tónu. Ansámblu do chyběla shoda na výsledné artikulaci a charakteru skladby, jejíž strhující repetitivnost zajímavě kontrastovala s bohatě barevnými pasážemi druhé věty. Snad právě onoho kontrastu a zvukové nesmlouvavosti mohlo být ještě více – tím spíše, že první věta (Květinové hodiny) se svou energičností výrazně liší od všech ostatních skladeb večera, které společně charakterizuje spíše statičnost.

Závěrečná Noční hudba: Hlas v listí měla velký podíl na vyznění celého výtečného koncertu. Provedení bylo příkladné, rozšířená sekce bicích dodávala skladbě mnohdy překvapivější barvy než připravená elektronická stopa Höllerova Mýtu. Pozoruhodné jsou okolnosti vzniku skladby (jednalo se o objednávku violoncellisty Yo-Yo Ma a Silk Road Ensemble) i obtížněji definovatelný, avšak vcelku intuitivně zachytitelný kontext tvorby, která spíše než z vnitřních pohnutek autora vychází vstříc dobové poptávce po mísení žánrů a konfrontace různých kultur. V případně Dmitrije Janov-Janovského tento dojem umocňuje montáž terénní náhravky v závěru skladby. Ta zapůsobila zmíněnou barevností, kontrastem sólového violoncella a ansámblu, v němž nechyběl spíše tradičně pojednaný part harfy, zároveň jí chyběla určitá vnitřní přesvědčivost.

Na průběhu večera se v Besedním domě podílelo poměrně velké množství hudebníků včetně technika; výrazně proměnlivé obsazení jednotlivých skladeb přirozeně skýtalo vítanou pestrost. Kladlo však také na interprety vysoké nároky, sólistou byl prakticky každý. Proto by bylo vhodné uvést všechny jmenovitě; v obsahově i vizuálně výtečně pojednaném programu byl zmíněn pouze violoncellista Josef Klíč, který se zhostil sóla v poslední skladbě večera. Sjednocujícím elementem programu tak byl dirigent a umělecký vedoucí Brno Contemporary Orchestra Pavel Šnajdr, jemuž především náleží díky za výborný koncert.

Hodiny minulosti. Charles Ives: Nezodpovězená otázka, York Höller: Mythos, Bronius Kutavičius: Hodiny minulosti II, Dmitrij Janov-Janovskij: Noční hudba: Hlas v listí. BCO – Brno Contemporary Orchestra, hudební nastudování Pavel Šnajdr, Josef Klíč – violoncello. 3. února 2015, Besední dům, Brno

Foto Jan Prokopius

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brno Contemporary Orchestra má letos za sebou třetí rok existence, což v životě orchestru není téměř nic. Za tak krátkou dobu se ani nestačí pořádně usadit, ať už v charakteristickém repertoáru, interpretačním stylu nebo alespoň v konkrétním místě. Po včerejším koncertu v Besedním domě se ale zdá, že by sdružení zaměřené na soudobou hudbu mohlo najít ke všem těmto věcem cestu.  více

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Pravidelné koncerty Brno Contemporary Orchestra ve vile Tugendhat mají stálou dramaturgii. I při malé kapacitě improvizovaného koncertního prostoru tak má umožněnou účast větší množství posluchačů, které bezpochyby přitahuje souznění hudby s atraktivním prostředím. V souvislosti se zaměřením orchestru na soudobou hudbu se jedná o dramaturgii velmi krotkou, je to spíš decentní úvod do hudby 20. století. Daří se ale vyvolávat ducha autentické produkce. Hudební večírek u Tugendhatů, tedy moderně uvažujících lidí meziválečného období, mohl mít právě takovou podobu.  více


Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Nejčtenější

Kritika

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více