Český filharmonický sbor Brno. Dvacet pět let existence a Requiem na oslavu

Český filharmonický sbor Brno. Dvacet pět let existence a Requiem na oslavu

Requiem coby zádušní mše za zemřelé mívá pochmurný charakter. Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy si paradoxně vybral právě requiem pro připomenutí dvaceti pěti let od svého vzniku. Zároveň také otevřel již desátou abonentní sezónu.

Český filharmonický sbor Brno byl založen roku 1990 a je jedním z nejvýznamnějších hudebních uskupení v České republice.V úvodu Davida Marečka, současného ředitele České filharmonie, tak po právu padaly superlativy. Mareček důsledně upozornil na skutečnost, jak je nutné si hudební tělesa mimořádných kvalit hýčkat. Fialův sbor totiž ročně odzpívá nevídaný počet koncertů a kvalitou prováděných skladeb se řadí mezi světovou elitu. Za zmínku stojí například zahraniční úspěch Fialova sboru při koncertních provedeních Dvořákovy Rusalky ve spolupráci s dirigentem Ivánem Fischerem a jeho Budapešťským festivalovým orchestrem minulý rok. V publiku se pochopitelně sešla řada významných osobností a koncertní prostor Besedního domu byl celkově důstojně zaplněný.

První část večera nabídla dvě různá Regina Coeli od Wolfganga Amadea Mozarta, konkrétně in C (KV 108) a in B (KV 127). Pro část druhou bylo zvoleno Requiem, a to od Gabriela Faurého (op. 48). Mozartovy kantáty, obě napsané na text mariánského hymnu Regina Coeli, byly interpretačním trumfem jak pro sbor a doprovázející PKF – Prague Philharmonia, tak – a to především – pro sólistku Hanu Škarkovou. Mozart, který obě z prováděných kantát napsal ve věku šestnácti až sedmnácti let, kdy cestoval se svým otcem po Itálii, připravil vhodnou půdu pro exhibici muzikantství nejvyšší jakosti.

Škarková vstoupila do první Mozartovy kantáty Regina coeli in C ve druhé větě. Excelovala v typicky italských koloraturách, její sólové vstupy byly celkově oslnivé. Vášeň projevu byla přitom kultivovaná a precizní. Pozornému posluchači neuniklo dramatické zvýraznění v patřičných pasážích duchovního textu, zejména ve verších, v nichž se hovoří o Kristově vzkříšení. Akusticky byly sbor, varhany (Martin Jakubíček) i orchestr vyvážené v jakékoli dynamické intenzitě, nenašla se snad jediná nečitelná pasáž. Vokální party byly intonačně pevné ve všech situacích. V radostném Aleluja čtvrté věty nabral sbor s orchestrem na intenzitě a dostal tak první z kantát do zářivě oslavného výrazu.

V Regina coeli in B bylo ze sboru, snad ještě více než předtím, patrné nadšení. Náhlé, silné dynamické důrazy vykazovaly největší možnou jednotnost a v dlouhých legatech opět došlo na žádoucí důraz při slovu resurrexit. Závěrečné Aleluja působilo ze začátku trochu unaveně, což se ovšem během krátké chvíle změnilo a celý koncertní prostor se svěže probral k životu. Hana Škarková dostala ve druhé z kantát ještě větší prostor a ve virtuózním sóle byla opět mimořádná. Oběma Mozartovým kantátám se dostalo vynikajícího provedení. Otázkou však je, zda má smysl provádět je takto po sobě, jelikož posluchačům pak mohou v mysli dost snadno splynout.

Po přestávce nastoupil orchestr obohacený o trombony, připravený doprovodit vokalisty v jedné z nejsilnějších skladeb Gabriela Faurého, a to v již zmíněnémRequiem, op. 48. Původně ohlášený sólista Igor Loškár byl omluven pro hlasovou indispozici a barytonového sóla se tak místo něj zhostil člen sboru Tomáš Badura. Requiem, které Fauré nesložil konkrétní osobě, ale „jen tak pro potěšení“, nabídlo po virtuózní hudbě Wolfganga Amadea Mozarta emocionálně barvité hody. Fauré se nedržel liturgické předlohy requiem coby zádušní bohoslužby, nýbrž zkomponoval dílo vzbuzující spíš naději a útěchu. Začátek skladby se nesl tajemně, z forte pasáží mrazilo, a v těch tichých si trumpetista v orchestru počínal s potěšující citlivostí. Tiché melodie ženské části sboru na začátku druhé věty okouzlovaly, na konci celý sbor přednesl lyrická piana ve vysokých polohách.

Třetí věta zaujala zvláštní fúzí romanticko-moderní harmonie, příznačnou pro Faurého s jeho kompozičním vzděláním ze strany Camilla Saint-Saëna a Césara Francka. Forte lesních rohů spolu s varhanami dodalo části Sanctus majestátní charakter. V Pie Jesu se Hana Škarková sytostí svého hlasu prosadila tiché poloze navzdory. To se, bohužel, nedá říci o Tomáši Badurovi ve druhé větě, který v tišších místech poněkud zanikal, jeho piana nebyla příliš nosná. Náhradou za Igora loškára byl však Badura solidní a s rostoucí dynamikou jeho projev nabíral na intenzitě a barevnosti.

Agnus Dei se zpočátku poslouchači mohlo zdát až podezřele líbivé, posléze se však otočilo k zebavým chromatismům, se kterými se sbor vypořádal s největší profesionalitou. V Libera me měl Tomáš Badura opět silnější momenty spíše ve forte. Závěrečná část In paradisum začala s rajskou zvukomalebností a přinášela tak katarzi i samotnému koncertu – program totiž nakonec nevyzněl ani zdaleka tak ponuře, jak se na první pohled zdálo. Faurého Requiem je úžasným posluchačským zážitkem a Český filharmonický sbor Brno společně s PKF – Prague Philharmonia a sólisty jej předvedl ve skvostné podobě.

Wolfgang Amadeus Mozart: Regina coeli C dur, Regina coeli B dur, Gabriel Fauré: Requiem. Hana Škarková – soprán, Tomáš Badura – baryton, Martin Jakubíček – varhany, PKF – Prague Philharmonia, Český filharmonický sbor Brno, dirigent Petr Fiala. 6. září 2015, Besední dům, Brno.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Ondřej Múčka

    8. září 2015, 9:34
    Zajímavá věta v této oslavné hudební kritice je: "...Fauré se nedržel liturgické předlohy requiem coby zádušní bohoslužby, nýbrž zkomponoval dílo vzbuzující spíš naději a útěchu..." Vždyť zde právě liturgie má celkově vzbudit naději a útěchu... Strašení pekelnými řetězy a úpění pod tíhou vlastních vin je skutečně již jaksi "mimo mísu" současnému chápání současných katolíků - možná právě proto byl do programu zvolen Fauré a nikoliv nějaký jiný "ponurista".
    • Lukáš Baumann

      8. září 2015, 16:23
      Vážený pane Múčko, máte naprostou pravdu. Ta moje formulace je skutečně poněkud nemotorná a zavádějící. Šlo o kontrast mezi requiem Faurého a právě těmi "ponuristy".

Dále si přečtěte

Zakladatel Českého filharmonického sboru Brno Petr Fiala dnes slaví sedmdesáté narozeniny. Kromě gratulace to pokládám za dobrou příležitost k rozhovoru o jeho práci současné, minulé i budoucí.  více

Čtvrtý abonentní koncert Českého filharmonického sboru Brno přinesl velmi poutavý anglo-francouzský program, jenž posluchačům představil čtyři generace skladatelů. Čtyři školy a čtyři rozdílná, ale v jádru obdobně filozoficky a nábožensky založená díla.  více

Ve čtvrtek večer, necelou půlhodinu po astronomickém úplňku, nastoupil orchestr Filharmonie Brno na pódium Janáčkova divadla, aby předvedl dvojici velkých děl, která se pro své autory stala osudovými. Také z jejich spojení v rámci jednoho večera na člověka místy sahala smrt, tedy alespoň v představách.  více





Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více