S komorní hudbou z Čech až na konec světa

30. říjen 2013, 0:31

S komorní hudbou z Čech až na konec světa

Český den začal v Besedním domě výstavou věnovanou Viktoru Kalabisovi a dopoledním koncertem Graffova kvarteta. Výstava sice byla oficiálně zahájena až před přestávkou matiné, ale i tak se s ní publikum setkalo hned při příchodu ve foyer. Dramaturgie nebrala ohled na nezvyklý čas před svátečním obědem a sestavila koncert z děl zcela neodpočinkových. Výjimkou byl do určité míry Smyčcový kvartet D dur Karla Stamice. Klasicistní kompozice byla zařazena se zcela zřejmým úmyslem – posluchači byla postupně předložena řada děl reprezentujících určité epochy hudebního vývoje. Začít klasicistním kvartetem bylo logické, přehlednost formy mu dala funkci přívětivého startovacího čísla. Osobnost skladatele ale mohla přinejmenším přimět posluchače k zamyšlení, co to vlastně je česká hudba. Karel Stamic (či spíše Carl Stamitz, 1745–1801) se narodil v Mannheimu a zemřel v Jeně, jeho otec Jan Václav Stamic byl sice českého původu, ale národní hudební školy byly ještě otázkou daleké budoucnosti. S následujícími čísly programu spojovala Stamicův kvartet krásně zpěvná témata, což je sice pěkné, ale česká hudba si takovou věc může jen stěží uzurpovat pro sebe. Následoval Smyčcový kvartet č. 2 d moll, který ukázal jeho autora Bedřicha Smetanu jako nesporně světového a pokrokového skladatele. Dílo, které bylo ve své době odmítnuto jako výplod autorovy duševní nemoci, září neskutečnou hudební krásou ještě dnes a svou neklasickou, rozdrobenou strukturou odkázalo k dílům dvacátého století, která následovala ve druhé části koncertu.

Tady se musím zastavit u samotného Graffova kvarteta: to hrálo technicky brilantně, ale řekl bych, že příliš staví na rychlých tempech. Bohužel se potom nedostává času na tvoření opravdu krásného tónu a celkový projev kvarteta tím poněkud trpí. Rychlé pasáže a motivky se místy slévaly do nejasně artikulovaných shluků, což bylo obzvlášť zřetelné ve druhé větě Smetanova kvartetu, případně v „nápěvcích“ závěrečného Smyčcového kvartetu č. 1 Leoše Janáčka. K němu naopak seděl lehce pichlavý zvuk celého souboru. Mezi Smetanou a Janáčkem byl proveden Smyčcový kvartet č. 6 Viktora Kalabise. Tomu byla věnována nejen zmíněná výstava, ale i celý koncert, přítomná byla i manželka zesnulého skladatele Zuzana Růžičková. Její krátká charakteristika skladby jako prozářené a nasycené láskou k Bohuslavu Martinů je přesná a není potřeba k ní nic dodávat. Totéž bych řekl o celém koncertu, ale hudebníkům se nechtělo odejít jen tak, vyslyšeli dlouhý potlesk a přidali Menuet J. A. F. Míči, prý aby se nám lépe obědvalo, jak řekl primárius kvarteta Štěpán Graffe. Líbezná skladbička působila po Janáčkově dramatické kompozici „z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ jako pěst na oko. Při takto vážných programech postavených na vnitřních hudebních souvislostech by se měly i přídavky konzultovat s dramaturgem, pokud už se bez nich koncerty neobejdou (a ony se docela dobře obejdou). Graffovo kvarteto udělalo do rohu působivého obrazu místo podpisu kaňku.

Kvintet, noneta, vynikající Richard Novák i chleba

Večerní pokračování Českého dnu vítalo posluchače opět už ve foyer, tentokrát ale chlebem a solí. Krojovaní statisté připomínali konvenční inscenaci Prodané nevěsty, se kterou se nikdo moc nepáral, ale chleba byl vynikající, pro tento večer čerstvě pečený. Důležitější byla samozřejmě hudba a čekal nás opět výborně sestavený program, který naznačenou otázku po charakteru a podstatě české hudby rozvířil ještě důkladněji.

Vskutku festivalovým bodem programu byl Kvintet D dur Zdeňka Fibicha. Komorní dílo se formou i rozsahem vyrovná standardní romantické symfonii a vyplnilo třičtvrtěhodinovou první polovinu večera. Kvalitní provedení ukázalo několik věcí, možná ne zcela jednoznačných. Především jsme neposlouchali nic „typicky českého“ (schválně si to zkuste definovat), ale schumannovský romantismus se vším všudy. Dál v díle převažovaly skladatelské finesy nad invencí, jednotlivé věty se tak po dvou třetinách začínaly strašně táhnout. Hrálo se bez škrtů s veškerými repeticemi, snad kvůli tomu, že koncert natáčel rozhlas. Z technického hlediska je tato nutnost pochopitelná, ale k divákům v sále je to přinejmenším nevlídné – však oni to nějak vydrží, když už za koncert zaplatili. Celý ansámbl hrál velmi dobře, ale zřejmě nebylo technicky možné zabránit dynamické převaze klarinetu, lesního rohu a klavíru nad houslemi a violoncellem. Smyčcové nástroje se proti zbytku nemohly prosadit, přestože je interpreti viditelně dřeli nadoraz. Zajímalo by mě provedení Kvintetu s použitím dobových dechových nástrojů a klavíru – slyšeli bychom něco úplně jiného. K festivalu nicméně takovéto „problematické“ skladby patří, právě proto, že pro svou nejednoznačnost těžko nacházejí místo v běžných programech. I mnozí ostřílení hudebníci slyšeli tento pozoruhodný projev českého romantického kosmopolity poprvé.

Fantazie č. 1 Aloise Háby nás po přestávce přenesla do úplně jiného hudebního světa. Nejednalo se ještě o Hábovy experimenty se čtvrttóny, ocitli jsme se ve světě dvanáctitónových řad. Navzdory tomu, že tato hudba vzbuzuje u mnohých posluchačů i sto let po svém vzniku pocit nepřístupné hrůzy, jednalo se o mozartovsky veselou a energickou kompozici. Ovšemže plnou disonancí, cestou z koncertu si úryvky z dvanáctitónové řady asi hvízdat nebudete, ale k publiku to nakonec bylo vstřícné. Hudebníci se rozrostli na noneto a zahráli Hábovu Fantazii s důrazem na rytmus a výrazné, zpěvné frázování – podtrhli tím ty prvky struktury, v nichž se posluchač může snadněji orientovat.

Passer Catulli Jana Nováka přišel s nonetem zazpívat basista Richard Novák. Vlastně nevím, co k tomu říct – byla to prostě nádhera. Doyenovi naší aktivní hudební scény to pořád zpívá perfektně a zajímalo by mě, o kolik méně let by mu kdokoliv tipoval naslepo. Umělecké renomé Richarda Nováka přerůstá brněnské obzory a měřítka tak masivně, že se to těžko popisuje. Spíš je kus hudebního Brna obsaženo v něm, než že by byl on sám jeho součástí. Nonet č. 2 Bohuslava Martinů uzavřel svojí prosluněnou atmosférou celý koncert. Symbolicky to byla možná nejvíc česká kompozice ze všech, které jsme od rána slyšeli. Martinů ji věnoval Českému nonetu a kladl důraz na melodické vyjádření vzbuzující atmosféru bezstarostného domácího muzicírování. V kontrastu je pocit stesku po vlasti, v níž nemohl žít. Rozloučení s večerem naštěstí nijak truchlivé nebylo – publikum přijalo hudebně nepodbízivý a zároveň vstřícný program vřele až s nadšením. A není se čemu divit.

Matiné českých kvartetů (k 90. výročí narození Viktora Kalabise pod čestnou záštitou Zuzany Růžičkové). Karel Stamic: Smyčcový kvartet D dur, Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 2 d moll, Viktor Kalabis: Smyčcový kvartet č. 6 „Památce Bohuslava Martinů“, Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“. Graffovo kvarteto. 28. 10. 2013, Besední dům, Brno, v rámci festivalu Moravský podzim.

Kvintet a nonety (koncert k 95. výročí vzniku samostatného československého státu). Zdeněk Fibich: Kvintet D dur op. 42, Alois Hába: Fantazie č. 1 op. 40 ve dvanáctitónovém systému, Jan Novák: Passer Catulli pro bas a noneto, Bohuslav Martinů: Nonet č. 2 H 374. Richard Novák – bas, Dechové kvinteto Phoenix, Pavel Wallinger – housle, Petr Pšenica – viola, Pavel Šabacký – violoncello, Miloslav Jelínek – kontrabas, Dana Drápelová – klavír. 28. 10. 2013, Besední dům, Brno, v rámci festivalu Moravský podzim.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Ondřej Pivoda

    1. listopad 2013, 14:25
    Dobrý den, rád bych opravil pár faktických omylů v článku, týkajících se Nonetu A. Háby. Předně nemůže Hábova hudba vzbuzovat pocit hrůzy i sto let po svém vzniku, jelikož od zkomponování Nonetu uplynulo letos teprve 82 let. Za druhé se v případě této skladby posluchači neocitli ve světě dvanáctitónových řad, jelikož skladba není komponována ani dodekafonně, ani jakoukoli jinou řadovou (serijní, příp. seriální) technikou. Ačkoli je již v úvodu skladby exponován dvanáctitónový materiál téměř v celém svém rozsahu, jedná se o hudbu založenou na principu tzv. tónové centrality. Uvedený podtitul Nonetu "dvanáctitónový" naznačuje pouze jeden z důležitých kompozičních rysů skladby, t. j. práci s chromatickým tónovým systémem. Dále bych si dovolil poznámku k nadhozenému názoru, že v případě použití dobových dechových nástrojů a klavíru v Kvintetu Zd. Fibicha bychom slyšeli úplně něco jiného. Dle mého názoru bychom slyšeli přibližně totéž, jelikož vývoj lesního rohu i klarinetu nedoznal od roku 1893 (vznik skladby) přílišných změn. Jedinou podstatnější odchylkou by mohla být odlišná barva zvuku klavíru v případě použití nástroje s vídeňskou mechanikou. Třetí poznámka se týká autorova názoru, že jsme v případě Fibicha neposlouchali hudbu "typicky českou", nýbrž "schumannovský romantismus" se vším všudy. Vyjdeme-li z metodologie takovéto úvahy, můžeme směle tvrdit, že např. v případě Smetanovy Mé vlasti neposloucháme českou hudbu, ale "lisztovský novoromantismus", v případě Dvořákových symfonií a komorních děl zase novoromantismus "brahmsovský" atp.

Když hlavní hvězda večera po generálce odřekne koncert, postaví všechny před téměř neřešitelný problém. Filharmonie Brno se včera pokusila vynahradit publiku nepřítomnost klavíristy Borise Berezovského excelentním výkonem a podařilo se jí to.  více

V neděli začal mezinárodní hudební festival Moravský podzim. Poprvé jej pořádá Filharmonie Brno, v jeho koncepci se objevilo několik novinek. O tom, jak letošní ročník vznikal, proč je zrovna takový a jeké jsou výhledy do budoucnosti, jsem mluvil s jeho dramaturgem Vítězslavem Mikešem.  více

Čtyřicátý sedmý ročník festivalu Moravský podzim začne v neděli. Přináší řadu pozoruhodných interpretů a slibuje výjimečné hudební zážitky.  více


Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Nejčtenější

Kritika

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce