S komorní hudbou z Čech až na konec světa

30. říjen 2013, 0:31

S komorní hudbou z Čech až na konec světa

Český den začal v Besedním domě výstavou věnovanou Viktoru Kalabisovi a dopoledním koncertem Graffova kvarteta. Výstava sice byla oficiálně zahájena až před přestávkou matiné, ale i tak se s ní publikum setkalo hned při příchodu ve foyer. Dramaturgie nebrala ohled na nezvyklý čas před svátečním obědem a sestavila koncert z děl zcela neodpočinkových. Výjimkou byl do určité míry Smyčcový kvartet D dur Karla Stamice. Klasicistní kompozice byla zařazena se zcela zřejmým úmyslem – posluchači byla postupně předložena řada děl reprezentujících určité epochy hudebního vývoje. Začít klasicistním kvartetem bylo logické, přehlednost formy mu dala funkci přívětivého startovacího čísla. Osobnost skladatele ale mohla přinejmenším přimět posluchače k zamyšlení, co to vlastně je česká hudba. Karel Stamic (či spíše Carl Stamitz, 1745–1801) se narodil v Mannheimu a zemřel v Jeně, jeho otec Jan Václav Stamic byl sice českého původu, ale národní hudební školy byly ještě otázkou daleké budoucnosti. S následujícími čísly programu spojovala Stamicův kvartet krásně zpěvná témata, což je sice pěkné, ale česká hudba si takovou věc může jen stěží uzurpovat pro sebe. Následoval Smyčcový kvartet č. 2 d moll, který ukázal jeho autora Bedřicha Smetanu jako nesporně světového a pokrokového skladatele. Dílo, které bylo ve své době odmítnuto jako výplod autorovy duševní nemoci, září neskutečnou hudební krásou ještě dnes a svou neklasickou, rozdrobenou strukturou odkázalo k dílům dvacátého století, která následovala ve druhé části koncertu.

Tady se musím zastavit u samotného Graffova kvarteta: to hrálo technicky brilantně, ale řekl bych, že příliš staví na rychlých tempech. Bohužel se potom nedostává času na tvoření opravdu krásného tónu a celkový projev kvarteta tím poněkud trpí. Rychlé pasáže a motivky se místy slévaly do nejasně artikulovaných shluků, což bylo obzvlášť zřetelné ve druhé větě Smetanova kvartetu, případně v „nápěvcích“ závěrečného Smyčcového kvartetu č. 1 Leoše Janáčka. K němu naopak seděl lehce pichlavý zvuk celého souboru. Mezi Smetanou a Janáčkem byl proveden Smyčcový kvartet č. 6 Viktora Kalabise. Tomu byla věnována nejen zmíněná výstava, ale i celý koncert, přítomná byla i manželka zesnulého skladatele Zuzana Růžičková. Její krátká charakteristika skladby jako prozářené a nasycené láskou k Bohuslavu Martinů je přesná a není potřeba k ní nic dodávat. Totéž bych řekl o celém koncertu, ale hudebníkům se nechtělo odejít jen tak, vyslyšeli dlouhý potlesk a přidali Menuet J. A. F. Míči, prý aby se nám lépe obědvalo, jak řekl primárius kvarteta Štěpán Graffe. Líbezná skladbička působila po Janáčkově dramatické kompozici „z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ jako pěst na oko. Při takto vážných programech postavených na vnitřních hudebních souvislostech by se měly i přídavky konzultovat s dramaturgem, pokud už se bez nich koncerty neobejdou (a ony se docela dobře obejdou). Graffovo kvarteto udělalo do rohu působivého obrazu místo podpisu kaňku.

Kvintet, noneta, vynikající Richard Novák i chleba

Večerní pokračování Českého dnu vítalo posluchače opět už ve foyer, tentokrát ale chlebem a solí. Krojovaní statisté připomínali konvenční inscenaci Prodané nevěsty, se kterou se nikdo moc nepáral, ale chleba byl vynikající, pro tento večer čerstvě pečený. Důležitější byla samozřejmě hudba a čekal nás opět výborně sestavený program, který naznačenou otázku po charakteru a podstatě české hudby rozvířil ještě důkladněji.

Vskutku festivalovým bodem programu byl Kvintet D dur Zdeňka Fibicha. Komorní dílo se formou i rozsahem vyrovná standardní romantické symfonii a vyplnilo třičtvrtěhodinovou první polovinu večera. Kvalitní provedení ukázalo několik věcí, možná ne zcela jednoznačných. Především jsme neposlouchali nic „typicky českého“ (schválně si to zkuste definovat), ale schumannovský romantismus se vším všudy. Dál v díle převažovaly skladatelské finesy nad invencí, jednotlivé věty se tak po dvou třetinách začínaly strašně táhnout. Hrálo se bez škrtů s veškerými repeticemi, snad kvůli tomu, že koncert natáčel rozhlas. Z technického hlediska je tato nutnost pochopitelná, ale k divákům v sále je to přinejmenším nevlídné – však oni to nějak vydrží, když už za koncert zaplatili. Celý ansámbl hrál velmi dobře, ale zřejmě nebylo technicky možné zabránit dynamické převaze klarinetu, lesního rohu a klavíru nad houslemi a violoncellem. Smyčcové nástroje se proti zbytku nemohly prosadit, přestože je interpreti viditelně dřeli nadoraz. Zajímalo by mě provedení Kvintetu s použitím dobových dechových nástrojů a klavíru – slyšeli bychom něco úplně jiného. K festivalu nicméně takovéto „problematické“ skladby patří, právě proto, že pro svou nejednoznačnost těžko nacházejí místo v běžných programech. I mnozí ostřílení hudebníci slyšeli tento pozoruhodný projev českého romantického kosmopolity poprvé.

Fantazie č. 1 Aloise Háby nás po přestávce přenesla do úplně jiného hudebního světa. Nejednalo se ještě o Hábovy experimenty se čtvrttóny, ocitli jsme se ve světě dvanáctitónových řad. Navzdory tomu, že tato hudba vzbuzuje u mnohých posluchačů i sto let po svém vzniku pocit nepřístupné hrůzy, jednalo se o mozartovsky veselou a energickou kompozici. Ovšemže plnou disonancí, cestou z koncertu si úryvky z dvanáctitónové řady asi hvízdat nebudete, ale k publiku to nakonec bylo vstřícné. Hudebníci se rozrostli na noneto a zahráli Hábovu Fantazii s důrazem na rytmus a výrazné, zpěvné frázování – podtrhli tím ty prvky struktury, v nichž se posluchač může snadněji orientovat.

Passer Catulli Jana Nováka přišel s nonetem zazpívat basista Richard Novák. Vlastně nevím, co k tomu říct – byla to prostě nádhera. Doyenovi naší aktivní hudební scény to pořád zpívá perfektně a zajímalo by mě, o kolik méně let by mu kdokoliv tipoval naslepo. Umělecké renomé Richarda Nováka přerůstá brněnské obzory a měřítka tak masivně, že se to těžko popisuje. Spíš je kus hudebního Brna obsaženo v něm, než že by byl on sám jeho součástí. Nonet č. 2 Bohuslava Martinů uzavřel svojí prosluněnou atmosférou celý koncert. Symbolicky to byla možná nejvíc česká kompozice ze všech, které jsme od rána slyšeli. Martinů ji věnoval Českému nonetu a kladl důraz na melodické vyjádření vzbuzující atmosféru bezstarostného domácího muzicírování. V kontrastu je pocit stesku po vlasti, v níž nemohl žít. Rozloučení s večerem naštěstí nijak truchlivé nebylo – publikum přijalo hudebně nepodbízivý a zároveň vstřícný program vřele až s nadšením. A není se čemu divit.

Matiné českých kvartetů (k 90. výročí narození Viktora Kalabise pod čestnou záštitou Zuzany Růžičkové). Karel Stamic: Smyčcový kvartet D dur, Bedřich Smetana: Smyčcový kvartet č. 2 d moll, Viktor Kalabis: Smyčcový kvartet č. 6 „Památce Bohuslava Martinů“, Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“. Graffovo kvarteto. 28. 10. 2013, Besední dům, Brno, v rámci festivalu Moravský podzim.

Kvintet a nonety (koncert k 95. výročí vzniku samostatného československého státu). Zdeněk Fibich: Kvintet D dur op. 42, Alois Hába: Fantazie č. 1 op. 40 ve dvanáctitónovém systému, Jan Novák: Passer Catulli pro bas a noneto, Bohuslav Martinů: Nonet č. 2 H 374. Richard Novák – bas, Dechové kvinteto Phoenix, Pavel Wallinger – housle, Petr Pšenica – viola, Pavel Šabacký – violoncello, Miloslav Jelínek – kontrabas, Dana Drápelová – klavír. 28. 10. 2013, Besední dům, Brno, v rámci festivalu Moravský podzim.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Ondřej Pivoda

    1. listopad 2013, 14:25
    Dobrý den, rád bych opravil pár faktických omylů v článku, týkajících se Nonetu A. Háby. Předně nemůže Hábova hudba vzbuzovat pocit hrůzy i sto let po svém vzniku, jelikož od zkomponování Nonetu uplynulo letos teprve 82 let. Za druhé se v případě této skladby posluchači neocitli ve světě dvanáctitónových řad, jelikož skladba není komponována ani dodekafonně, ani jakoukoli jinou řadovou (serijní, příp. seriální) technikou. Ačkoli je již v úvodu skladby exponován dvanáctitónový materiál téměř v celém svém rozsahu, jedná se o hudbu založenou na principu tzv. tónové centrality. Uvedený podtitul Nonetu "dvanáctitónový" naznačuje pouze jeden z důležitých kompozičních rysů skladby, t. j. práci s chromatickým tónovým systémem. Dále bych si dovolil poznámku k nadhozenému názoru, že v případě použití dobových dechových nástrojů a klavíru v Kvintetu Zd. Fibicha bychom slyšeli úplně něco jiného. Dle mého názoru bychom slyšeli přibližně totéž, jelikož vývoj lesního rohu i klarinetu nedoznal od roku 1893 (vznik skladby) přílišných změn. Jedinou podstatnější odchylkou by mohla být odlišná barva zvuku klavíru v případě použití nástroje s vídeňskou mechanikou. Třetí poznámka se týká autorova názoru, že jsme v případě Fibicha neposlouchali hudbu "typicky českou", nýbrž "schumannovský romantismus" se vším všudy. Vyjdeme-li z metodologie takovéto úvahy, můžeme směle tvrdit, že např. v případě Smetanovy Mé vlasti neposloucháme českou hudbu, ale "lisztovský novoromantismus", v případě Dvořákových symfonií a komorních děl zase novoromantismus "brahmsovský" atp.

Když hlavní hvězda večera po generálce odřekne koncert, postaví všechny před téměř neřešitelný problém. Filharmonie Brno se včera pokusila vynahradit publiku nepřítomnost klavíristy Borise Berezovského excelentním výkonem a podařilo se jí to.  více

V neděli začal mezinárodní hudební festival Moravský podzim. Poprvé jej pořádá Filharmonie Brno, v jeho koncepci se objevilo několik novinek. O tom, jak letošní ročník vznikal, proč je zrovna takový a jeké jsou výhledy do budoucnosti, jsem mluvil s jeho dramaturgem Vítězslavem Mikešem.  více

Čtyřicátý sedmý ročník festivalu Moravský podzim začne v neděli. Přináší řadu pozoruhodných interpretů a slibuje výjimečné hudební zážitky.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více