Evangelium o Marii. Muzikálové utrpení Matky Boží

Evangelium o Marii. Muzikálové utrpení Matky Boží

Matka Ježíše Krista má představovat dramatické těžiště maďarské rockové opery Evangelium o Marii, jejíž českou premiéru uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno. Paradoxně ponejvíce figuruje v názvu. Dílo z roku 1991 pochází od trojice maďarských tvůrců: libretistů Pétera Müllera a Pétera Müllera Sziámiho a skladatele László Tolcsvaye. Už rok po prvním uvedení titul nastudovala Nová scéna v Bratislavě a zdejší inscenace Jozefa Bednárika dosáhla úctyhodných 250 repríz a odstartovala muzikálový boom v tehdejším Československu. Stačí to vše k návratu Evangelia o Marii?

Tolcsvay přihlížel vzniku nynější brněnské inscenace a v rozhovoru mi přiznal, že si začal hudební materiál psát už roku 1989. Bylo to v posledních měsících komunistické Maďarské lidové republiky a tedy v režimu, k jehož pádu a k urychlení politických změn přispěl i rozpad bývalého Východního bloku. Důležité při komponování bylo, že se tak nedělo na objednávku žádné konkrétní scény a zpracování mariánského tématu vznikalo zcela svobodně a nezávisle na dramaturgických módách či komerčních tlacích dnešního hudebního divadla. I žánrově je tedy čistě z vůle autora vtisknuté do nezvyklé muzikálové formy (díky minimu mluveného slova se mluví také o opeře nebo svérázném oratoriu)

Není divu, že v dobách nově nabyté demokracie a svobody začala po zhroucení ateistické diktatury komunistů rezonovat náboženská, přesněji řečeno křesťanská témata. Dnes už je situace jiná. Jmenovaná maďarská trojice ve svém hudebním evangeliu nepřekročila jeho literární žánr. I když v centru pozornosti tady neměl být Spasitel, ale rekonstrukce toho, co mohla cítit Panna Marie, jak reagovala na to, co se stalo s Ježíšem, co prožívala na Golgotě. Pocity a myšlení Matky Boží třeba v pašijové scéně tady mají fungovat jako muzikálový apokryf.

Vypravěčem příběhu je evangelista Jan, všímá si mateřské bolesti Panny Marie spojené s těžkým údělem jejího syna. Soustřeďuje se se na Ježíšovo narození, vyvraždění neviňátek, klanění tří králů i útěk celé rodiny do Egypta, A poté na Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání. V centru pozornosti a hlavním hrdinou tady zůstává Ježíš Kristus, i když tvůrci mluvili o změně optiky. Marie je zastoupena hlavně svým vánočním a velikonočním příběhem, vše končí její smrtí a sdělením, že „celý svět se spasí v našich matkách!“ To je krédo muzikálu, který sedmadvaceti obrazech mísí a přeskupuje časové roviny a který už přece jen poněkud zestárnul. Mariologie navíc přece jen není (i při rozšířeném mariánském kultu) velkým a zásadním tématem Čechů, k víře spíš vlažných.

A protože původní dílo de facto obraz či životní příběh Bohorodičky nijak radikálně neinterpretuje a neposunuje, snažili mu dát jakýsi dnešní výmluvnější háv brněnští inscenátoři. Inscenace režiséra Stana Slováka není žádnou vizuální ukázkou biblické dějepravy, i ve svém moderním hávu však naráží na scénáristické limity originálu i své vlastní koncepce. Ta je ve výtvarném pojetí, choreografii i hereckém uchopení často spíše vnějškově rozdivočelou hrou na Bibli než divadelním zdůrazněním jejího tajemství a poselství.

Zůstane diváckým mystériem, proč výtvarník scény Jaroslav Milfajt novozákonní dění umístil do velkého chátrajícího vodojemu či plynojemu, před nímž z několika sopouchů občas vytryskne velký plamen. Tato opakovaná ohňová šou je po čase už spíše legrační než dramatickou záležitostí. Jako by si do tohoto nebezpečného chátrajícího prostředí odběhla skupina lidí zahrát právě Kristův příběh – divadlo na divadle se tady ovšem nenaznačuje ani nerozehrává. Okraj jeviště nad orchestrem dotváří jakési zátarasy z ostnatého drátu asociujících aktuální bariéry proti migrantům. Je pravda, že Svatá rodina utíkající před Herodem měla vlastně také uprchlický status, jinak podobná výprava mnoho smyslu nedává. K novodobé módě i situaci jistého exodu trochu odkazují dredy, sandály a turecké kalhoty čili orientální aladinky, jak v nich vystupuje početný taneční sbor (kostýmy Andrea Kučerová). Ostatně sedmnáctý obraz nese název Uprchlíci. Vybičovaná přepjatost sborových tanečních scén (choreografie Michal Matěj) tady napovídá, že jde spíše po povrchu děsivých scén ukřižování či Herodova řádění.

Přednost brněnské inscenace jistě představuje živý orchestr (hudební nastudování František Šterbák), protože předchozí produkce si musely vystačit s half playbackem. Poprocková hudba LászlaTolcsvaye sází na emocionální songy, které od stupňované jímavosti (Jana, Marie i Krista) přeskočí k ironicky drsným písním (Herodes, podvratné lidové figury Slepejš a Ušoun). Jazzpopové číslo Heroda připomene nemístnou rozvernost stejného hrdiny v nepoměrně slavnějším zpracování Jesus Christ Superstar. Zanícenost oratorií na biblická témata tady střídá muzika, v níž divák pozná odkazy bezmála až k lidovým pastýřským halekačkám a také lidovým mším. Zhudebněná je třeba modlitba Zdrávas Maria. Jistou melodramatičnost libreta i muziky zesiluje ještě český překlad Mikuláše Bryana, který místy sklouzne k poetickému kýči. To třeba když svatý Jan zpívá v souvislosti s úprkem Josefa, Marie a jejich narozeného Syna verše typu „S rozedranou pánví na osla vsedla jsi. (…) Na mlékorodé hrudi ti Král Světa dřímá.“

Režisér Slovák se snažil zesílit ještě dramatický náboj tím že, úlohu hlavní hrdinky rozdělil mezi dvě herečky s generačním věkovým rozdílem. Zřejmě proto, aby odstínil dva Mariiny fyzické póly: andělem vyzvané, velmi mladé i šťastné rodičky, a proti tomu zkoušené, trpící ženy pod křížem. Jako mladá Marie se při první premiéře představila Andrea Zelová, jejíž starší sedmibolestnou podobu hraje Radka Coufalová. Obě modelují své figury v duchu nastíněného zadání. Není bez zajímavosti, že při vzpomínané bratislavské inscenaci zpívala titulní úlohu jen Mária Eliášová tedy slovenská operetní a operní zpěvačka. S operními polohami díla při brněnské premiéře bojovali všichni muzikáloví protagonisté. Na hlasové limity v písních konstruovaných až jako operní árie ve svém tenorovém partu narazil i Jozef Hruškoci coby Ježíš. Spíše vypravěčskou hřmící bravuru v roli vypravěče Jana naopak ukázal Petr Štěpán.

Brněnská inscenace Evangelia o Marii je ukázkou muzikálového melodramatického divadla, které evangelní ani mariánské téma neposunuje, ani jasně nerozkrývá jeho poselství pro moderní dobu. Jímavost diváka je tady jitřená vnějškově a paradoxně zastiňuje duchovní rozměr příběhu. V tomto scénickém balení navíc vyznívá místy až samoúčelně a barvotiskově.

László Tolcsvay, Péter Müller, Péter Müller Sziámi: Evangelium o Marii (překlad Mikuláš Bryan). Hudební nastudování – František Šterbák, režie – Stanislav Slovák, dramaturg – Jan Šotkovský, scéna – Jaroslav Milfajt, kostýmy – Andrea Kučerová. 12. března 2016, Městské divadlo Brno, premiéra.

Foto archiv Městského divadla Brno

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Nejčtenější

Kritika

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více