Evangelium o Marii. Muzikálové utrpení Matky Boží

Evangelium o Marii. Muzikálové utrpení Matky Boží

Matka Ježíše Krista má představovat dramatické těžiště maďarské rockové opery Evangelium o Marii, jejíž českou premiéru uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno. Paradoxně ponejvíce figuruje v názvu. Dílo z roku 1991 pochází od trojice maďarských tvůrců: libretistů Pétera Müllera a Pétera Müllera Sziámiho a skladatele László Tolcsvaye. Už rok po prvním uvedení titul nastudovala Nová scéna v Bratislavě a zdejší inscenace Jozefa Bednárika dosáhla úctyhodných 250 repríz a odstartovala muzikálový boom v tehdejším Československu. Stačí to vše k návratu Evangelia o Marii?

Tolcsvay přihlížel vzniku nynější brněnské inscenace a v rozhovoru mi přiznal, že si začal hudební materiál psát už roku 1989. Bylo to v posledních měsících komunistické Maďarské lidové republiky a tedy v režimu, k jehož pádu a k urychlení politických změn přispěl i rozpad bývalého Východního bloku. Důležité při komponování bylo, že se tak nedělo na objednávku žádné konkrétní scény a zpracování mariánského tématu vznikalo zcela svobodně a nezávisle na dramaturgických módách či komerčních tlacích dnešního hudebního divadla. I žánrově je tedy čistě z vůle autora vtisknuté do nezvyklé muzikálové formy (díky minimu mluveného slova se mluví také o opeře nebo svérázném oratoriu)

Není divu, že v dobách nově nabyté demokracie a svobody začala po zhroucení ateistické diktatury komunistů rezonovat náboženská, přesněji řečeno křesťanská témata. Dnes už je situace jiná. Jmenovaná maďarská trojice ve svém hudebním evangeliu nepřekročila jeho literární žánr. I když v centru pozornosti tady neměl být Spasitel, ale rekonstrukce toho, co mohla cítit Panna Marie, jak reagovala na to, co se stalo s Ježíšem, co prožívala na Golgotě. Pocity a myšlení Matky Boží třeba v pašijové scéně tady mají fungovat jako muzikálový apokryf.

Vypravěčem příběhu je evangelista Jan, všímá si mateřské bolesti Panny Marie spojené s těžkým údělem jejího syna. Soustřeďuje se se na Ježíšovo narození, vyvraždění neviňátek, klanění tří králů i útěk celé rodiny do Egypta, A poté na Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání. V centru pozornosti a hlavním hrdinou tady zůstává Ježíš Kristus, i když tvůrci mluvili o změně optiky. Marie je zastoupena hlavně svým vánočním a velikonočním příběhem, vše končí její smrtí a sdělením, že „celý svět se spasí v našich matkách!“ To je krédo muzikálu, který sedmadvaceti obrazech mísí a přeskupuje časové roviny a který už přece jen poněkud zestárnul. Mariologie navíc přece jen není (i při rozšířeném mariánském kultu) velkým a zásadním tématem Čechů, k víře spíš vlažných.

A protože původní dílo de facto obraz či životní příběh Bohorodičky nijak radikálně neinterpretuje a neposunuje, snažili mu dát jakýsi dnešní výmluvnější háv brněnští inscenátoři. Inscenace režiséra Stana Slováka není žádnou vizuální ukázkou biblické dějepravy, i ve svém moderním hávu však naráží na scénáristické limity originálu i své vlastní koncepce. Ta je ve výtvarném pojetí, choreografii i hereckém uchopení často spíše vnějškově rozdivočelou hrou na Bibli než divadelním zdůrazněním jejího tajemství a poselství.

Zůstane diváckým mystériem, proč výtvarník scény Jaroslav Milfajt novozákonní dění umístil do velkého chátrajícího vodojemu či plynojemu, před nímž z několika sopouchů občas vytryskne velký plamen. Tato opakovaná ohňová šou je po čase už spíše legrační než dramatickou záležitostí. Jako by si do tohoto nebezpečného chátrajícího prostředí odběhla skupina lidí zahrát právě Kristův příběh – divadlo na divadle se tady ovšem nenaznačuje ani nerozehrává. Okraj jeviště nad orchestrem dotváří jakési zátarasy z ostnatého drátu asociujících aktuální bariéry proti migrantům. Je pravda, že Svatá rodina utíkající před Herodem měla vlastně také uprchlický status, jinak podobná výprava mnoho smyslu nedává. K novodobé módě i situaci jistého exodu trochu odkazují dredy, sandály a turecké kalhoty čili orientální aladinky, jak v nich vystupuje početný taneční sbor (kostýmy Andrea Kučerová). Ostatně sedmnáctý obraz nese název Uprchlíci. Vybičovaná přepjatost sborových tanečních scén (choreografie Michal Matěj) tady napovídá, že jde spíše po povrchu děsivých scén ukřižování či Herodova řádění.

Přednost brněnské inscenace jistě představuje živý orchestr (hudební nastudování František Šterbák), protože předchozí produkce si musely vystačit s half playbackem. Poprocková hudba LászlaTolcsvaye sází na emocionální songy, které od stupňované jímavosti (Jana, Marie i Krista) přeskočí k ironicky drsným písním (Herodes, podvratné lidové figury Slepejš a Ušoun). Jazzpopové číslo Heroda připomene nemístnou rozvernost stejného hrdiny v nepoměrně slavnějším zpracování Jesus Christ Superstar. Zanícenost oratorií na biblická témata tady střídá muzika, v níž divák pozná odkazy bezmála až k lidovým pastýřským halekačkám a také lidovým mším. Zhudebněná je třeba modlitba Zdrávas Maria. Jistou melodramatičnost libreta i muziky zesiluje ještě český překlad Mikuláše Bryana, který místy sklouzne k poetickému kýči. To třeba když svatý Jan zpívá v souvislosti s úprkem Josefa, Marie a jejich narozeného Syna verše typu „S rozedranou pánví na osla vsedla jsi. (…) Na mlékorodé hrudi ti Král Světa dřímá.“

Režisér Slovák se snažil zesílit ještě dramatický náboj tím že, úlohu hlavní hrdinky rozdělil mezi dvě herečky s generačním věkovým rozdílem. Zřejmě proto, aby odstínil dva Mariiny fyzické póly: andělem vyzvané, velmi mladé i šťastné rodičky, a proti tomu zkoušené, trpící ženy pod křížem. Jako mladá Marie se při první premiéře představila Andrea Zelová, jejíž starší sedmibolestnou podobu hraje Radka Coufalová. Obě modelují své figury v duchu nastíněného zadání. Není bez zajímavosti, že při vzpomínané bratislavské inscenaci zpívala titulní úlohu jen Mária Eliášová tedy slovenská operetní a operní zpěvačka. S operními polohami díla při brněnské premiéře bojovali všichni muzikáloví protagonisté. Na hlasové limity v písních konstruovaných až jako operní árie ve svém tenorovém partu narazil i Jozef Hruškoci coby Ježíš. Spíše vypravěčskou hřmící bravuru v roli vypravěče Jana naopak ukázal Petr Štěpán.

Brněnská inscenace Evangelia o Marii je ukázkou muzikálového melodramatického divadla, které evangelní ani mariánské téma neposunuje, ani jasně nerozkrývá jeho poselství pro moderní dobu. Jímavost diváka je tady jitřená vnějškově a paradoxně zastiňuje duchovní rozměr příběhu. V tomto scénickém balení navíc vyznívá místy až samoúčelně a barvotiskově.

László Tolcsvay, Péter Müller, Péter Müller Sziámi: Evangelium o Marii (překlad Mikuláš Bryan). Hudební nastudování – František Šterbák, režie – Stanislav Slovák, dramaturg – Jan Šotkovský, scéna – Jaroslav Milfajt, kostýmy – Andrea Kučerová. 12. března 2016, Městské divadlo Brno, premiéra.

Foto archiv Městského divadla Brno

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více