Evangelium o Marii. Muzikálové utrpení Matky Boží

Evangelium o Marii. Muzikálové utrpení Matky Boží

Matka Ježíše Krista má představovat dramatické těžiště maďarské rockové opery Evangelium o Marii, jejíž českou premiéru uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno. Paradoxně ponejvíce figuruje v názvu. Dílo z roku 1991 pochází od trojice maďarských tvůrců: libretistů Pétera Müllera a Pétera Müllera Sziámiho a skladatele László Tolcsvaye. Už rok po prvním uvedení titul nastudovala Nová scéna v Bratislavě a zdejší inscenace Jozefa Bednárika dosáhla úctyhodných 250 repríz a odstartovala muzikálový boom v tehdejším Československu. Stačí to vše k návratu Evangelia o Marii?

Tolcsvay přihlížel vzniku nynější brněnské inscenace a v rozhovoru mi přiznal, že si začal hudební materiál psát už roku 1989. Bylo to v posledních měsících komunistické Maďarské lidové republiky a tedy v režimu, k jehož pádu a k urychlení politických změn přispěl i rozpad bývalého Východního bloku. Důležité při komponování bylo, že se tak nedělo na objednávku žádné konkrétní scény a zpracování mariánského tématu vznikalo zcela svobodně a nezávisle na dramaturgických módách či komerčních tlacích dnešního hudebního divadla. I žánrově je tedy čistě z vůle autora vtisknuté do nezvyklé muzikálové formy (díky minimu mluveného slova se mluví také o opeře nebo svérázném oratoriu)

Není divu, že v dobách nově nabyté demokracie a svobody začala po zhroucení ateistické diktatury komunistů rezonovat náboženská, přesněji řečeno křesťanská témata. Dnes už je situace jiná. Jmenovaná maďarská trojice ve svém hudebním evangeliu nepřekročila jeho literární žánr. I když v centru pozornosti tady neměl být Spasitel, ale rekonstrukce toho, co mohla cítit Panna Marie, jak reagovala na to, co se stalo s Ježíšem, co prožívala na Golgotě. Pocity a myšlení Matky Boží třeba v pašijové scéně tady mají fungovat jako muzikálový apokryf.

Vypravěčem příběhu je evangelista Jan, všímá si mateřské bolesti Panny Marie spojené s těžkým údělem jejího syna. Soustřeďuje se se na Ježíšovo narození, vyvraždění neviňátek, klanění tří králů i útěk celé rodiny do Egypta, A poté na Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání. V centru pozornosti a hlavním hrdinou tady zůstává Ježíš Kristus, i když tvůrci mluvili o změně optiky. Marie je zastoupena hlavně svým vánočním a velikonočním příběhem, vše končí její smrtí a sdělením, že „celý svět se spasí v našich matkách!“ To je krédo muzikálu, který sedmadvaceti obrazech mísí a přeskupuje časové roviny a který už přece jen poněkud zestárnul. Mariologie navíc přece jen není (i při rozšířeném mariánském kultu) velkým a zásadním tématem Čechů, k víře spíš vlažných.

A protože původní dílo de facto obraz či životní příběh Bohorodičky nijak radikálně neinterpretuje a neposunuje, snažili mu dát jakýsi dnešní výmluvnější háv brněnští inscenátoři. Inscenace režiséra Stana Slováka není žádnou vizuální ukázkou biblické dějepravy, i ve svém moderním hávu však naráží na scénáristické limity originálu i své vlastní koncepce. Ta je ve výtvarném pojetí, choreografii i hereckém uchopení často spíše vnějškově rozdivočelou hrou na Bibli než divadelním zdůrazněním jejího tajemství a poselství.

Zůstane diváckým mystériem, proč výtvarník scény Jaroslav Milfajt novozákonní dění umístil do velkého chátrajícího vodojemu či plynojemu, před nímž z několika sopouchů občas vytryskne velký plamen. Tato opakovaná ohňová šou je po čase už spíše legrační než dramatickou záležitostí. Jako by si do tohoto nebezpečného chátrajícího prostředí odběhla skupina lidí zahrát právě Kristův příběh – divadlo na divadle se tady ovšem nenaznačuje ani nerozehrává. Okraj jeviště nad orchestrem dotváří jakési zátarasy z ostnatého drátu asociujících aktuální bariéry proti migrantům. Je pravda, že Svatá rodina utíkající před Herodem měla vlastně také uprchlický status, jinak podobná výprava mnoho smyslu nedává. K novodobé módě i situaci jistého exodu trochu odkazují dredy, sandály a turecké kalhoty čili orientální aladinky, jak v nich vystupuje početný taneční sbor (kostýmy Andrea Kučerová). Ostatně sedmnáctý obraz nese název Uprchlíci. Vybičovaná přepjatost sborových tanečních scén (choreografie Michal Matěj) tady napovídá, že jde spíše po povrchu děsivých scén ukřižování či Herodova řádění.

Přednost brněnské inscenace jistě představuje živý orchestr (hudební nastudování František Šterbák), protože předchozí produkce si musely vystačit s half playbackem. Poprocková hudba LászlaTolcsvaye sází na emocionální songy, které od stupňované jímavosti (Jana, Marie i Krista) přeskočí k ironicky drsným písním (Herodes, podvratné lidové figury Slepejš a Ušoun). Jazzpopové číslo Heroda připomene nemístnou rozvernost stejného hrdiny v nepoměrně slavnějším zpracování Jesus Christ Superstar. Zanícenost oratorií na biblická témata tady střídá muzika, v níž divák pozná odkazy bezmála až k lidovým pastýřským halekačkám a také lidovým mším. Zhudebněná je třeba modlitba Zdrávas Maria. Jistou melodramatičnost libreta i muziky zesiluje ještě český překlad Mikuláše Bryana, který místy sklouzne k poetickému kýči. To třeba když svatý Jan zpívá v souvislosti s úprkem Josefa, Marie a jejich narozeného Syna verše typu „S rozedranou pánví na osla vsedla jsi. (…) Na mlékorodé hrudi ti Král Světa dřímá.“

Režisér Slovák se snažil zesílit ještě dramatický náboj tím že, úlohu hlavní hrdinky rozdělil mezi dvě herečky s generačním věkovým rozdílem. Zřejmě proto, aby odstínil dva Mariiny fyzické póly: andělem vyzvané, velmi mladé i šťastné rodičky, a proti tomu zkoušené, trpící ženy pod křížem. Jako mladá Marie se při první premiéře představila Andrea Zelová, jejíž starší sedmibolestnou podobu hraje Radka Coufalová. Obě modelují své figury v duchu nastíněného zadání. Není bez zajímavosti, že při vzpomínané bratislavské inscenaci zpívala titulní úlohu jen Mária Eliášová tedy slovenská operetní a operní zpěvačka. S operními polohami díla při brněnské premiéře bojovali všichni muzikáloví protagonisté. Na hlasové limity v písních konstruovaných až jako operní árie ve svém tenorovém partu narazil i Jozef Hruškoci coby Ježíš. Spíše vypravěčskou hřmící bravuru v roli vypravěče Jana naopak ukázal Petr Štěpán.

Brněnská inscenace Evangelia o Marii je ukázkou muzikálového melodramatického divadla, které evangelní ani mariánské téma neposunuje, ani jasně nerozkrývá jeho poselství pro moderní dobu. Jímavost diváka je tady jitřená vnějškově a paradoxně zastiňuje duchovní rozměr příběhu. V tomto scénickém balení navíc vyznívá místy až samoúčelně a barvotiskově.

László Tolcsvay, Péter Müller, Péter Müller Sziámi: Evangelium o Marii (překlad Mikuláš Bryan). Hudební nastudování – František Šterbák, režie – Stanislav Slovák, dramaturg – Jan Šotkovský, scéna – Jaroslav Milfajt, kostýmy – Andrea Kučerová. 12. března 2016, Městské divadlo Brno, premiéra.

Foto archiv Městského divadla Brno

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více