Evangelium o Marii. Muzikálové utrpení Matky Boží

Evangelium o Marii. Muzikálové utrpení Matky Boží

Matka Ježíše Krista má představovat dramatické těžiště maďarské rockové opery Evangelium o Marii, jejíž českou premiéru uvedlo o víkendu Městské divadlo Brno. Paradoxně ponejvíce figuruje v názvu. Dílo z roku 1991 pochází od trojice maďarských tvůrců: libretistů Pétera Müllera a Pétera Müllera Sziámiho a skladatele László Tolcsvaye. Už rok po prvním uvedení titul nastudovala Nová scéna v Bratislavě a zdejší inscenace Jozefa Bednárika dosáhla úctyhodných 250 repríz a odstartovala muzikálový boom v tehdejším Československu. Stačí to vše k návratu Evangelia o Marii?

Tolcsvay přihlížel vzniku nynější brněnské inscenace a v rozhovoru mi přiznal, že si začal hudební materiál psát už roku 1989. Bylo to v posledních měsících komunistické Maďarské lidové republiky a tedy v režimu, k jehož pádu a k urychlení politických změn přispěl i rozpad bývalého Východního bloku. Důležité při komponování bylo, že se tak nedělo na objednávku žádné konkrétní scény a zpracování mariánského tématu vznikalo zcela svobodně a nezávisle na dramaturgických módách či komerčních tlacích dnešního hudebního divadla. I žánrově je tedy čistě z vůle autora vtisknuté do nezvyklé muzikálové formy (díky minimu mluveného slova se mluví také o opeře nebo svérázném oratoriu)

Není divu, že v dobách nově nabyté demokracie a svobody začala po zhroucení ateistické diktatury komunistů rezonovat náboženská, přesněji řečeno křesťanská témata. Dnes už je situace jiná. Jmenovaná maďarská trojice ve svém hudebním evangeliu nepřekročila jeho literární žánr. I když v centru pozornosti tady neměl být Spasitel, ale rekonstrukce toho, co mohla cítit Panna Marie, jak reagovala na to, co se stalo s Ježíšem, co prožívala na Golgotě. Pocity a myšlení Matky Boží třeba v pašijové scéně tady mají fungovat jako muzikálový apokryf.

Vypravěčem příběhu je evangelista Jan, všímá si mateřské bolesti Panny Marie spojené s těžkým údělem jejího syna. Soustřeďuje se se na Ježíšovo narození, vyvraždění neviňátek, klanění tří králů i útěk celé rodiny do Egypta, A poté na Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání. V centru pozornosti a hlavním hrdinou tady zůstává Ježíš Kristus, i když tvůrci mluvili o změně optiky. Marie je zastoupena hlavně svým vánočním a velikonočním příběhem, vše končí její smrtí a sdělením, že „celý svět se spasí v našich matkách!“ To je krédo muzikálu, který sedmadvaceti obrazech mísí a přeskupuje časové roviny a který už přece jen poněkud zestárnul. Mariologie navíc přece jen není (i při rozšířeném mariánském kultu) velkým a zásadním tématem Čechů, k víře spíš vlažných.

A protože původní dílo de facto obraz či životní příběh Bohorodičky nijak radikálně neinterpretuje a neposunuje, snažili mu dát jakýsi dnešní výmluvnější háv brněnští inscenátoři. Inscenace režiséra Stana Slováka není žádnou vizuální ukázkou biblické dějepravy, i ve svém moderním hávu však naráží na scénáristické limity originálu i své vlastní koncepce. Ta je ve výtvarném pojetí, choreografii i hereckém uchopení často spíše vnějškově rozdivočelou hrou na Bibli než divadelním zdůrazněním jejího tajemství a poselství.

Zůstane diváckým mystériem, proč výtvarník scény Jaroslav Milfajt novozákonní dění umístil do velkého chátrajícího vodojemu či plynojemu, před nímž z několika sopouchů občas vytryskne velký plamen. Tato opakovaná ohňová šou je po čase už spíše legrační než dramatickou záležitostí. Jako by si do tohoto nebezpečného chátrajícího prostředí odběhla skupina lidí zahrát právě Kristův příběh – divadlo na divadle se tady ovšem nenaznačuje ani nerozehrává. Okraj jeviště nad orchestrem dotváří jakési zátarasy z ostnatého drátu asociujících aktuální bariéry proti migrantům. Je pravda, že Svatá rodina utíkající před Herodem měla vlastně také uprchlický status, jinak podobná výprava mnoho smyslu nedává. K novodobé módě i situaci jistého exodu trochu odkazují dredy, sandály a turecké kalhoty čili orientální aladinky, jak v nich vystupuje početný taneční sbor (kostýmy Andrea Kučerová). Ostatně sedmnáctý obraz nese název Uprchlíci. Vybičovaná přepjatost sborových tanečních scén (choreografie Michal Matěj) tady napovídá, že jde spíše po povrchu děsivých scén ukřižování či Herodova řádění.

Přednost brněnské inscenace jistě představuje živý orchestr (hudební nastudování František Šterbák), protože předchozí produkce si musely vystačit s half playbackem. Poprocková hudba LászlaTolcsvaye sází na emocionální songy, které od stupňované jímavosti (Jana, Marie i Krista) přeskočí k ironicky drsným písním (Herodes, podvratné lidové figury Slepejš a Ušoun). Jazzpopové číslo Heroda připomene nemístnou rozvernost stejného hrdiny v nepoměrně slavnějším zpracování Jesus Christ Superstar. Zanícenost oratorií na biblická témata tady střídá muzika, v níž divák pozná odkazy bezmála až k lidovým pastýřským halekačkám a také lidovým mším. Zhudebněná je třeba modlitba Zdrávas Maria. Jistou melodramatičnost libreta i muziky zesiluje ještě český překlad Mikuláše Bryana, který místy sklouzne k poetickému kýči. To třeba když svatý Jan zpívá v souvislosti s úprkem Josefa, Marie a jejich narozeného Syna verše typu „S rozedranou pánví na osla vsedla jsi. (…) Na mlékorodé hrudi ti Král Světa dřímá.“

Režisér Slovák se snažil zesílit ještě dramatický náboj tím že, úlohu hlavní hrdinky rozdělil mezi dvě herečky s generačním věkovým rozdílem. Zřejmě proto, aby odstínil dva Mariiny fyzické póly: andělem vyzvané, velmi mladé i šťastné rodičky, a proti tomu zkoušené, trpící ženy pod křížem. Jako mladá Marie se při první premiéře představila Andrea Zelová, jejíž starší sedmibolestnou podobu hraje Radka Coufalová. Obě modelují své figury v duchu nastíněného zadání. Není bez zajímavosti, že při vzpomínané bratislavské inscenaci zpívala titulní úlohu jen Mária Eliášová tedy slovenská operetní a operní zpěvačka. S operními polohami díla při brněnské premiéře bojovali všichni muzikáloví protagonisté. Na hlasové limity v písních konstruovaných až jako operní árie ve svém tenorovém partu narazil i Jozef Hruškoci coby Ježíš. Spíše vypravěčskou hřmící bravuru v roli vypravěče Jana naopak ukázal Petr Štěpán.

Brněnská inscenace Evangelia o Marii je ukázkou muzikálového melodramatického divadla, které evangelní ani mariánské téma neposunuje, ani jasně nerozkrývá jeho poselství pro moderní dobu. Jímavost diváka je tady jitřená vnějškově a paradoxně zastiňuje duchovní rozměr příběhu. V tomto scénickém balení navíc vyznívá místy až samoúčelně a barvotiskově.

László Tolcsvay, Péter Müller, Péter Müller Sziámi: Evangelium o Marii (překlad Mikuláš Bryan). Hudební nastudování – František Šterbák, režie – Stanislav Slovák, dramaturg – Jan Šotkovský, scéna – Jaroslav Milfajt, kostýmy – Andrea Kučerová. 12. března 2016, Městské divadlo Brno, premiéra.

Foto archiv Městského divadla Brno

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.  více

„Album o zatemňování estetizací stoji na větě, že se lidé skrz krásu nemohou dostat do dolní části země,“ vysvětluje na svém webu kapela Pátí na světě a pokračuje: „Původně kvarteto, dnes trio, vydává se do hájemství sirupovitých smyčců. Tímto lepkavým houštím klestí si cestu k dalším a dalším refrénům, jež se tak lehce ztrácí u táborových ohňů.“ Skupinu, která v červnu vydala své druhé album Jupiter Carousel, dnes tvoří Tomáš Deležal (dechový syntezátor EWI), Petr Fučík (bicí, klávesové nástroje) a Ivan Palacký (kytara, zpěv). Všichni při mají na brněnské alternativní scéně už leccos za sebou, Palacký byl například jedním z pilířů velmi zajímavé skupiny Sledě živé sledě a za zmínku stojí i jeho duo s Peterem Grahamem Palagrachio, v němž hrál na pletací stroj. Pátí na světě sice navazuje na mnohé ze zdejší alternativní scény, mnoho toho v určitých fragmentech a vrstvách připomíná, ale přes to všechno jde o jednu z nejoriginálnějších kapel, které momentálně na Moravě fungují.  více

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Nejčtenější

Kritika

Hudební festival Moravský podzim včera došel do finále – v průběhu sedmnácti dní zazněla hudba skladatele Jana Nováka, díla světových minimalistů i tvorba arménských umělců. A právě arménská dramaturgická linka 51. ročník festivalu v sále Janáčkova divadla uzavřela. Nejednalo se však o arménskou hudbu v nastudování Filharmonie Brno, která festival pořádá, ale o skutečnou Arménskou filharmonii v čele s dirigentem Eduardem Topčjanem. Jako sólista vystoupil violista Luca Ranieri a zazněla díla Tigrana Mansurjana, Aveta Terterjana a Arama Chačaturjana. Koncert se konal při příležitosti 30. výročí arménské nezávislosti a byl zaštítěn J. E. Ashotem Hovakimianem, velvyslancem Arménské republiky v tuzemsku.  více