Fazil Say – s hudbou na turecký způsob až do Istanbulu

Fazil Say – s hudbou na turecký způsob až do Istanbulu

Filharmonie Brno se pomyslně vrátila k „národnostním blokům“ Moravského podzimu a přidala k nim dvojici abonentních koncertů. Jejich protagonistou byl turecký klavírista Fazil Say, který je sólistou orchestru pro tuto sezónu. Turecko hudebně zastupovala předehra k Únosu ze serailu a především Sayova Symfonie č. 1 zvaná Istanbul. I přes veškerý její efekt a úspěch si ale troufám tvrdit, že na publikum mnohem víc zapůsobil Fazil Say jako interpret Mozartova Klavírního koncertu č. 21. Jeho přístup je jak známo velmi neklasický, pro mnohé kontroverzní, ale při živém vystoupení strhující.

Na úvod koncertu byla zařazena předehra k opeře Únos ze serailu, která připomněla módu hudby „na turecký způsob“, k níž přispěl i Wolfgang Amadeus Mozart. V předehře samotné se vliv tureckých vojenských kapel projevuje především vytrvalou přítomností velkého bubnu, činelů a trianglu. Filharmonie Brno perfektně artikulovala, Aleksandar Marković vedl provedení hodně energicky, ale nepřeháněl tempa. Orchestr hrál už v předehře nadstandardně dobře a ve vzduchu byla cítit výjimečná událost. Únos připravil půdu pro další Mozartův opus – Klavírní koncert č. 21 C dur, který provedl Fazil Say včetně svých vlastních kadencí.

Fazil Say přistupuje k Mozartově hudbě velmi osobitým způsobem a ať už si o něm myslí kdo chce a co chce, je to způsob především tvůrčí. Myslím, že brněnské publikum po dlouhé době slyšelo Mozarta tak, jak by měl znít pokaždé – totiž podnětným způsobem uchopeného a opravdu interpretovaného. S Mozartovou geniální hudbou se často zachází nehezkým způsobem, její líbivost a zdánlivá snadnost je zároveň jejím prokletím. Místo vážného přístupu se jí potom dostává funkce záplaty, která je vždy po ruce, nedá moc práce a nikoho neurazí. Fazil Say hrál Mozartúv klavírní koncert stylem, který charakterizovala na jedné straně neuvěřitelná lehkost. S tou na druhé straně kontrastoval robustní tón a tempová i rytmická uvolněnost – po celý koncert jsem měl dojem vytrvalého, ale promyšleného a přísně kontrolovaného rubata. Nejvíc to bylo cítit v sólových pasážích, ale obdivuhodná byla v tomto směru i spolupráce orchestru. Kontrast klasicistní lehkosti úhozu s romantickou zvukovostí a individualistickou uvolněností udržoval v napětí a pozornosti hudebníky i publikum. První větu hrál Fazil Say s minimem pedálu, který se začal více uplatňovat až při provedení, energická kadence završila větu a jako by dovysvětlila Sayův interpretační přístup. Ve druhé větě potěšila spolupráce klavíru s flétnou a hobojem. Kadence třetí věty v první části roztomile připomněla hrací strojek. Nadšené publikum nechtělo sólistu pustit z pódia a přídavky byly opět mozartovské. Nejdříve variace na Ah vous dirai-je, Maman (KV 225, nebo taky Twinkle Twinkle Little Star, pokud chcete) a na závěr Alla turca (ze Sonáty č. 11, KV 331), jehož klasicistně-swingová interpretace je něco jako Sayův hudební podpis.

Svou Symfonii č. 1 věnoval Fazil Say Istanbulu, jednomu z největších, nejpestřejších a pro mnohé i nejkrásnějších měst světa. Leží na rozhraní Evropy a Asie, stýká se v něm dávná historie východního křesťanství s islámskou současností. Sedmivětá programní symfonie je vlastně pořád velmi stručnou skicou – charakteristika města by vydala na další Prsten Nibelungův. Na pomezí mezi Evropou a Asií stojí i hudba Fazila Saye, která se obrací rovněž do historie, je dynamická, pestrá, eklektická a posluchačsky maximálně vděčná. Z Evropy přichází orchestrální grunt, celkové kompoziční uvažování, v zásadě se pohybujeme někde mezi Mahlerem a Šostakovičem, což už by měl být celkem vstřebaný symfonický střední proud. Asii nám na první poslech připomenou tradiční nástroje – arabský druh citery kanun, flétna ney a lidové perkuse – ale také melodické uvažování.

Zvlášť citera a flétna mi připomněly, jak je zvuková paleta tradičního symfonického orchestru vlastně omezená a svým způsobem vyčerpaná. Jeho obsazení se víceméně ustálilo koncem osmnáctého století a zvukově se proměňovalo především s rozvojem možností nástrojů, které už v něm byly. Nenaplnily se ani vize Hectora Berlioze, který by v obsazení rád viděl sekci saxofonů, natož nějaké divočejší experimenty. Jakýkoliv nezvyklý nástroj nakonec vždy působí jako exotické zpestření, nová nástrojová skupina v orchestru nevznikla nějakých dvě stě let – snad kromě výjimečných wagnerovských tub. I sourozenci nástrojů, které v orchestru běžně hrají, jsou k vidění málokdy až vůbec – mám na mysli třeba tenorové fagoty nebo sopraninové hoboje.

Fazil Say asijské nástroje nepoužívá jako laciné exotismy, jsou do symfonického masa organicky zakomponovány a komunikují s ním. Symfonie je celá napsaná tonálně, nepřizpůsobuje se nezvyklým nástrojům například používáním mikrointervalů, a to už se mi zdá trošku škoda. První věta Nostalgia s imitací zvuku přílivu a exotickým tématem s flétnou ney vzbuzuje až dojem ilustrativní filmové hudby. Věta – a vlastně i celá symfonie – se tohoto přístupu celkem pevně drží. Z nostalgické nálady nás vytrhne kontrastní energické téma. Je těžké si při něm nevzpomenout na Tanec sedmi závojů ze Straussovy Salome – nejedná se o imitaci, ale atmosféra k tomu svádí zcela automaticky. Druhá věta Náboženský řád působí spíš dojmem bitvy, je dramatická, hybná, s bohatými bicími a repetitivním rytmem. Modrá mešita odkazuje k nejznámější stavbě Istanbulu, výraznou roli v ní hraje flétna ney připomínající volání muezzina. Rozmarně oděné dívky na palubě trajektu připomínají oblíbené výletní místo Princovy ostrovy hravým tématem příčné flétny narušovaným imitací lodní sirény – vrací se šumění moře z první věty a není to naposledy. Věta O cestujících z Anatolie… je především dynamickým obloukem s jasným vrcholem a koncem do ztracena. Orientální noc na ni navazuje improvizací na kanun následovanou divokou taneční pasáží. Finále se pomalu ztrácí v opakovaném zvuku moře. Kdybych chtěl symfonii Istanbul nějak stručně charakterizovat, řekl bych, že svým vyzněním míří někam k příznivcům Ennia Morriconeho – melodickými nápady, důrazem na efekt i poctivým řemeslným zpracováním. Otevřeně se přiznám, že pro mě Istanbul moc nebyl, ale dovedu pochopit, že se masově líbí. Nahrávka z loňského roku získala před necelými dvěma měsíci i zvláštní cenu poroty Echo Klassik 2013 (to je velmi respektovaná cena – připomínám to opatrně, protože u nás je zvykem tvrdit takové věci o kdečem, co se nás právě týká).

Provedení efektní skladby bylo po všech stránkách vynikající, Filharmonie Brno hrála výborně po celý večer. Myslím, že hudba plná kontrastů vyhovovala i Aleksandaru Markovićovi, nastudování mělo ohromný švih. Asijské nástroje musely být ozvučeny – moderním evropským by dynamicky nestačily. Ozvučení bylo decentní a citlivé – opravdu jen pomáhalo vyrovnat dynamickou hladinu. Interpreti je ovládali brilantně a především flétna ney si s orchestrálním zvukem velmi dobře rozuměla.

Velká interpretační jména a propracované výkony orchestru nepatří jen na festivaly, ale do běžného hudebního života – Brno se ve čtvrtek a v pátek přiblížilo metropoli, jakou by z něj mnozí chtěli mít. Po koncertě vás na přechodu sice málem smete řidička, která má chodce prostě na háku, takže si uvědomíte, že jste ve skutečnosti v balíkově. Je ale dobře, že si aspoň ve Filharmonii Brno někdo uvědomuje, že by to mohlo a mělo být jinak.

Wolfgang Amadeus Mozart: Únos ze serailu, předehra k opeře, Koncert pro klavír a orchestr č. 21 C dur KV 467, Fazil Say: Symfonie č. 1 „Istanbul“. Hudební nastudování – Aleksandar Marković, Fazil Say – klavír, Hakan Güngör – kanun, Burcu Karadağ – ney, Tansu Karpınar – turecké tradiční bicí nástroje, Filharmonie Brno. 29. 11. 2013, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Moravský podzim v pátek zakončil velkolepým vystoupením London Symphony Orchestra pod taktovkou šéfdirigenta Valerije Gergijeva. Účinek, který jejich koncert vyvolal, působil jako zjevení a je pravděpodobné, že se stane památným večerem hudebního Brna.  více

Moravský podzim je jednoznačně na vzestupu a nanejvýš potěšitelné je, že nenabízí pouze společenské estrády ozdobené zvučnými jmény. Zkouší stavět na své vlastní tradici zrozené koncem 60. let 20. století a vnáší do festivalového dění více programových nápadů. Projevilo se to i na trojici provázaných, a přesto kontrastních koncertů Polského víkendu.  více

Moravský podzim zařadil jako první národní blok Český den – k oslavám založení samostatného Československa 28. října se sotva něco hodí lépe. Matiné i večerní koncert nabídly reprezentativní průřez komorní tvorbou českých skladatelů, ale také mohly posluchače přivést k zamyšlení nad tím, co to vlastně je česká hudba.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více