Polský víkend ukázal, co Moravskému podzimu sluší nejlépe

Polský víkend ukázal, co Moravskému podzimu sluší nejlépe

Jsou to hvězdy, celebrity, dramaturgie, doprovodné akce, rauty, anebo jen co největší množství koncertů v co nejkratší době? Realita dnes dává mnoho odpovědí na otázku, jak odlišit hudební festival od běžné sezóny. Problémem může být, že ambicí festivalu by neměla být pouze kvalitní nabídka, ale také celková originalita, která učiní přehlídku alespoň trochu unikátní a hodnou návštěvy i z pohledu přespolních.

Polský víkend nabídl vedle doprovodných akcí gastronomických a vzdělávacích také trojici koncertů, jež byly tematicky propojeny polskou hudbou, zároveň ale poskytly mnoho zajímavých kontrastů v ryze hudebním vyznění i ve velikosti jednotlivých akcí. Ukázalo se také, jak důležitý je výběr vhodného prostoru. Začátek víkendu se zdál být mírný a komorní: matiné se sólovým violoncellem. V klasickém repertoáru najdeme jen velmi málo skladeb pro cello bez doprovodu a kromě Bacha či Kodálye musíme nutně zapátrat v hudbě posledního sta let. Sólový recitál mladého nadějného cellisty Štěpána Filípka, působícího v souboru Miloslav Ištvan Quartett, přinesl vzájemné srovnání skladeb Krzysztofa Pendereckého z různých období jeho tvorby a vedle nich kratochvilná preludia tatarské skladatelsky Sofie Gubajduliny.

Pendereckého Capriccio per Siegfried Palm je rozvernou teatrální kompozicí a lze jen ocenit, že byla zařazena na začátek, a nikoliv jako „odlehčený“ závěr koncertu, jak by to u nás bezesporu naplánoval nejeden dramaturg. A to navzdory skutečnosti, že se do toho Filípek v rámci své naprosté oddanosti prováděným skladbám pustil s vervou, jež nedala většině smyčových žíní nejmenší šanci na trvalejší existenci, takže se pro zbytek koncertu museto využít náhradního smyčce.

Za vznikem velké části cellového repertoáru druhé poloviny 20. století stojí jméno Mstislava Leopoldoviče Rostropoviče a nejinak tomu bylo u další skladby, Pendereckého Per Slava. Zde Filípek nezacházel s cílenou virtuozitou nikterak teatrálně, ale spíše suverénně, věcně a především zasvěceně. Před přestávkou ještě zaznělo cyklické Pendereckého Divertimento, jež naznačilo odvrat skladatele od avantgardy směrem k nové jednoduchosti. Na tuto linku mimochodem přímo navázal nedělní kvartetní večer, o němž referujeme níže.

Ve druhé polovině matiné zaznělo souborné provedení Deseti preludií Sofie Gubajduliny, autorky, jež dokázala na otázku po smyslu hudební kompozice v současném světě poskytnout jednu z nejzajímavějších odpovědí vůbec. Sled náročných maličkostí je nadepsán pouze jednotlivými hráčskými technikami, sólista se však ani zde koncepčně neutopil a dal rázně najevo patřičný nadhled.

Nejcennější na celém matiné byla celková atmosféra, při níž byly náročné soudobé sólové skladby prezentovány jako něco přirozeného, bez odéru jakéhokoliv elitářství. Krom dramaturgie patří hlavní uznání pochopitelně Štěpánu Filípkovi, který kromě patřičně zvládnuté techniky nabízí také svoji osobnost: zralou a inteligentní, ale pokornou a zapálenou. Více takových!

Výběr prostoru – prostředního patra foyer Janáčkova divadla – působil zajímavě, sólista hrál u vysokých oken a publikum za ním vidělo živou kulisu tepajícího města, improvizované auditorium bylo navíc zaplněné do posledního místa, poslední přišedší si dokonce snášeli všelijaké sesle z různých zákoutí velkého prostoru. Přesto jsou tu dvě výhrady: vzduchotechnika je ve foyer (a nejen tam) nepřiměřeně hlučná a ke konci matiné kdosi v útrobách divadla začal hrát na klavír zjevně netuše, že by o sobotním poledni mohl někoho rušit. Byl to sice lapsus v mezích únosnosti, taková organizační nedorozumění by však neměla nastávat za žádných okolností.

Stejného dne večer hostoval katovický rozhlasový orchestr ve dvou skladbách dalšího jubilanta Henryka Mikołaje Góreckého, jež představují komerčně nejúspěšnější polská hudební díla 20. století. I při této příležitosti vzbudila Góreckého hudba mnoho otazníků i vykřičníků. Zprvu přední exponent avantgardy, přehodil Górecki počátkem 70. let výhybku nejradikálněji ze všech světových minimalistů a přiklonil se k vyhroceně sentimentálnímu oproštěnému hudebnímu stylu, který u jeho nejpopulárnější skladby, toho večera provedené třetí symfonie, vytváří zrcadlově symetrickou škálu možných posluchačských reakcí: zasvěcení a znalí posluchači dokážou přistoupit na Góreckého důslednou hru jakožto na koncept se vším všudy, zatímco standardní posluchač snad pohrdne zjevnou laciností mnoha momentů, no a lidé zcela bez předsudků se mohou bez nutkání artefakt ohodnotit prostě nechat opájet neustávajícím přívalem zvukové nádhery. I tato sonda do posluchačského vnímání je užitečným přínosem skladby, jež se v komerčních hitpárádách proslavila především jako kulisa (např. při řízení auta), zatímco její hodinové živé provedení může být pro méně trpělivé příliš náročným soustem.

Orchestr se v interpretačně nevděčné hudbě nicméně předvedl ve vynikajícím světle. V první polovině večera zněla Góreckého Staropolská hudba, vystavěná na kontrastech průběžně zahušťovaných žesťových a smyčcových ploch. Břitkost, úsečnost a sytá barva žesťů mohla vnuknout představu, jak by právě tito hudebníci byli skvělí v Janáčkově Sinfoniettě. Dirigent Tadeusz Strugała měl perfektní kontrolu nad celkově statickým průběhem večera. Po přestávce sice bylo ve zmíněné symfonii tu a tam možné vyčíst ve tvářích některých hudebníků jistou netrpělivost, na celkovém náležitě oddaném výkonu se to však neprojevilo. Celý ansámbl je ve vynikající formě, má krásný zvuk a nebylo by vůbec od věci zkusit udělat z jeho hostování na Moravském podzimu tradici – jejich pravidelné návštěvy by na rozdíl od mnoha jiných českých a slovenských orchestrů byly nesporným přínosem.

Sopranistka Ewa Vesin dokázala v symfonii přesně odhadnout správnou míru prostoty i melodického klenutí, nezůstávala u uniformního výrazu a dokázala dynamice a přednesu vdechnout agogicky působivý vývoj. Ocenit je třeba i čistou festivalovou dramaturgii, jež správně rezignovala na jakoukoliv „vyváženost“ typu „dáme před to Beethovena a za to Dvořáka, ať si tam každý něco najde“. K potěše z hudby nerozlučně patří i poznání a osvěta a u festivalu toto pravidlo platí dvojnásob. Rušivé momenty byly opět organizačního charakteru: tichá místa opět narušila hlučná vzduchotechnika, v níž v Janáčkově divadle už více než rok mlátí jakýsi kovový předmět, ale zatím si toho nikdo nevšímá. Nevyužitou šancí k vybudování správné atmoféry byla světla, která byla po celou dobu koncertu rozsvícena na maximum, což zlikvidovalo dobrou polovinu možného prožitku. Stále tu zůstává mnoho věcí, které nikdo neřeší nebo neumí vyřešit.

Celkově přinosný a vydařený víkend v neděli v Besedním domě uzavřelo hostování předního polského smyčcového kvarteta Apollon Musagète Quartett. Volba skladeb zde poněkud více zaváněla vyvážeností a úlitbou publiku, každá ze tří prováděných skladeb (kvartety Lutosławského, Pendereckého a – Ludwiga van Beethovena) i přídavek (úvodní Contrapunctus z Bachova Umění fugy) ovšem přinesla jiný styl hry, vzbuzující tu nadšení, tu otazníky, a dokázala v posluchačích probudit mnoho úvah o interpretačním pojetí. Tímto snad až překvapivým přínosem se mladí polští hudebníci vyšvihli mezi dosavadní nejlepší momenty festivalu.

Úvodní Lutosławského aleatorní Kvartet je jednou z vlajkových skladeb poválečné polské avantgardy a troufám si ji označit za možná poněkud předčasný, ale parádní vrchol celého večera. Provádění i originální tvoření mělo díky suverénním krajním technickým polohám i sebevědomému přistupu až rituální atmosféru, umocněnou umístěním pódia doprostřed sálu, hudebníků do kruhu a diváků okolo nich. Škoda jen, že se o Polském víkendu nenašlo pro Lutosławského více prostoru.

Zbrusu nový třetí kvartet Pendereckého je typický pro jeho pozdní styl, kdy autor jen vzdáleně připomíná schopnost překvapit a inovovat chápání hudby, což kompenzuje častým budováním rytmicky efektních hudebních ploch, vhodných stejně tak do filmové hudby či do crossoveru s world music. Podobně jako Stravinskij se i Penderecki snaží o neustálé hledání, třebas i za cenu ústupu z popularity, přesto se nelze ubránit poznámce, že důsledný návrat k tradici příliš příležitostí k novým objevům nenabízí. Žádný z nabízených efektů hudebníci neopomněli zdůraznit a dosáhli tak kýženého efektu.

Po přestávce zazněl prostřední z Beethovenových Razumovského kvartetů. Kvarteto nasedlo na nyní dominující vlnu výrazové kvartetní hry s maximálním možným nasazením a s vyhrocením všech dostupných dynamických i tempových efektů. Provedení obsáhlého díla budilo nadšení především efektní rytmizací, zatímco melodická zpěvnost a jasná artikulace musely poněkud ustoupit do pozadí – nejvíce překvapila neznělost spodních dvou strun violoncella (Piotr Skweres). Nutno dodat, že vystoupení v tradiční a dlouhodobé kvartetní velmoci, jakou díky Bohu naše země stále je, vybízí ke konkrétnímu srovnání s kvartetem Pavla Haase, jež na posledním Moravském podzimu před dvěma lety provedlo vrcholný Beethovenův Kvartet B dur op. 130 (i s Velkou fugou) s podobně efektní rytmizací i celkovou agogikou, nicméně s nezměrně výraznější zpěvností všech hlasů, což je v případě pestrého autorova kontrapunktického přediva důležité. Není to nutně výtka, vedení melodie se dost možná stane jakousi muzeální interpretační prioritou a tento „moderně“ pojatý Beethoven dost možná dokáže publiku lépe imponovat. Zběsilé tempo závěrečného Presta a následné zasloužené ovace jsou toho dokladem.

Skvělým nápadem byl zmíněný bachovský přídavek, v němž hudebníci osvědčili suverénní schopnost historicky poučené interpretace na moderní nástroje, kdy se tón vyklene výhradně smyčcem a vibrato je jen dílčí ozdobou na jeho konci.

Moravský podzim je jednoznačně na vzestupu a nanejvýš potěšitelné je, že nenabízí pouze společenské estrády ozdobené zvučnými jmény, jak to v poslední době s neuvěřitelnou dramaturgickou arogancí předvádí Pražské jaro, nýbrž zkouší stavět na své vlastní tradici zrozené koncem 60. let 20. století a vnáší do festivalového dění více programových nápadů. Trojice provázaných, a přesto kontrastních koncertů Polského víkendu, připomínajících nejen výročí, ale především hudbu trojice významných polských skladatelů 20. století, ukazuje jisté dramaturgické rozcestí: Buď by se po této úspěšné zkoušce daly obnovit monotematické festivalové ročníky, anebo se dá zůstat u možnosti vnést do každého festivalu více dramaturgických inspirací, spojujících tu dva, tu tři, jindy třeba i pět koncertů. Ať tak či onak, byla by škoda se po letošní zkušenosti vracet k systému, kdy se kostra programu sestaví z cizích interpretů, kteří jsou zrovna poblíž, mají čas a nejsou drazí, a volné dny se zaplácnou českými interprety, kteří jsou také zrovna poblíž, mají čas a nejsou drazí, přičemž možnost hrát cokoliv, co si daný interpret zamane, tvoří důležitý argument ve smlouvání o honoráři. Takové festivaly jsou pro kočku.

Matiné s violoncellem. Krzysztof Penderecki: Capriccio per Siegfried Palm, Per Slava, Divertimento, Sofija Gubajdulina: Deset preludií pro violoncello. Štěpán Filípek violoncello. 2. 11. 2013, foyer Janáčkova divadla.
Pocta Henryku Góreckému (k 80. výročí narození skladatele). Henryk Górecki: Muzyka staropolska op. 24, Symfonie č. 3 „Symfonie písní žalostných“ op. 36. Hudební nastudování – Tadeusz Strugała, Ewa Vesin – soprán, Národní symfonický orchestr polského rozhlasu Katovice. 2. 11. 2013, Janáčkovo divadlo.
Apollon Musagète Quartett. Witold Lutosławski: Smyčcový kvartet, Krzysztof Penderecki: Smyčcový kvartet č. 3 „Listy z nenapsaného deníku“, Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet e moll op. 59 č. 2 „Razumovský“. Apollon Musagète Quartett. 3. 11. 2013, Besední dům.
Polský víkend, Brno, v rámci festivalu Moravský podzim.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • helena vášová

    10. listopad 2013, 22:47
    Výstižné, stručné a srozumitelné, více takových.

Dále si přečtěte

V neděli začal mezinárodní hudební festival Moravský podzim. Poprvé jej pořádá Filharmonie Brno, v jeho koncepci se objevilo několik novinek. O tom, jak letošní ročník vznikal, proč je zrovna takový a jeké jsou výhledy do budoucnosti, jsem mluvil s jeho dramaturgem Vítězslavem Mikešem.  více

V debussyovském programu včera v rámci Moravského podzimu vystoupil jeden z nejpozoruhodnějších pianistů dneška Alexej Borisovič Ljubimov. Záměrně nezdůrazňoval snovost Debussyho, ale naopak v něm horečně hledal vzácné konkrétnější kontury a do popředí nechal vystoupit realistické aspekty jeho hudby.  více

Moravský podzim zařadil jako první národní blok Český den – k oslavám založení samostatného Československa 28. října se sotva něco hodí lépe. Matiné i večerní koncert nabídly reprezentativní průřez komorní tvorbou českých skladatelů, ale také mohly posluchače přivést k zamyšlení nad tím, co to vlastně je česká hudba.  více

Když hlavní hvězda večera po generálce odřekne koncert, postaví všechny před téměř neřešitelný problém. Filharmonie Brno se včera pokusila vynahradit publiku nepřítomnost klavíristy Borise Berezovského excelentním výkonem a podařilo se jí to.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více