Flashdance: iskry lietajú, brúsky sa točia

2. říjen 2013, 0:29
Flashdance: iskry lietajú, brúsky sa točia

Mestské divadlo Brno sa rozhodlo investovať do novo prepracovaného hitu v muzikálovom svete. Je ním muzikál Flashdance, vytvorený na motívy rovnomenného filmu z osemdesiatych rokov. V Brne sa neplánovane, ale predsa odohrala svetová premiéra. Myslím, že je na mieste, aby som sa venovala aj samotnému muzikálu, nie len podaniu MDB, keďže tento muzikál ešte nie je bežne známy. Okrem notoricky známych piesní v ňom budeme počuť aj 16 nových, ktoré boli napísané v štýle osemdesiatych rokov. Piesne, ktoré poznáme z filmu (Maniac, Manhunt, Gloria, What a Feeling) a novo pridaná I Love Rock ´n´ Roll nadobudli v muzikálovom spracovaní odlišný postoj aj uchopenie (tento fakt posúva ďalej aj preklad do českého jazyka), z čoho vyplýva aj ich rozdielna kvalita. Tá je neporovnateľná s originálom. Ako všetci dobre vieme, pieseň v muzikáli plní funkciu prostredníka, vďaka ktorému sa hýbe dej vpred a je aj vnútornou výpoveďou hrdinov, nie iba náladovým podfarbením. Tvorcovia scenára (Tom Hedley, Robert Cary, Joe Eszterhas) sa úplne nedržali filmového umiestnenia a urobili dobre. Muzikál Flashdance sa tak nestáva iba jednoduchou napodobeninou filmu, ale vytvára si svoj vlastný svet postavený na oporných dejových pilieroch. V základoch sa pozeráme na ten istý príbeh boja, kde hlavná hrdinka Alexandra Owensová vymieňa oceľové krídla za tanečné a necháva sa uniesť vášňou k tancu a k partnerovi, Nickovi Hurleymu. Menia sa však „okoloidúce“ postavy a okolnosti. Alex po večeroch pracuje v nočnom tanečnom klube, kde sú jej kamarátkami Kiki, Gloria a Tess, vyskladané ako stavebnica lego zo žien z filmu. Konkurenčný klub už nie je nechutným stripteaseovým barom, ale pole dance klubom, kde dochádza k občasnej nahote (iba sa o nej hovorí, na scéne k nej nedochádza). Je daný väčší priestor druhej zamilovanej dvojici Jimmymu a Glorii, tanečniciam z Harryho klubu a aj samotnému Harrymu, ktorý sa musí vyrovnať s finančnou a osobnostnou konkurenciou klubu Chameleon. V inscenácii sa aj podrobnejšie vykresľuje vzťah zamestnanec/zamestnávateľ v oceliarňach v Pittsburghu pred zrútením priemyslu po hospodárskej kríze v USA.

Tvorca hudby Robbie Roth veľmi pekne a prirodzene zakomponoval malé zmeny v melodike a v tempe. Za ne najlepšie hovorí príklad piesne Gloria, kde došlo k výraznému spomaleniu, a tak k vytiahnutiu jej romantickej stránky na povrch.

Scéna je industriálna, zodpovedá miestnemu koloritu a po väčšine sa riadi pravidlom menej je viac. Ale ak chcete vidieť skutočné zváranie, dočkáte sa. Na premiére sa síce prejavil malý technický nedostatok, no na prvej repríze už plamene šľahali na všetky strany. Mestské divadlo Brno disponuje mnohými technickými možnosťami a zložité premeny scén sú u neho známe. V tomto prípade vsadila réžia na svetelný dizajn počas presunov kulís, v zmene mizanscén a v zmene nálad. Podporila prvok intimity medzi pármi zaľúbencov a pomohla pri vyjadrení vnútorných pocitov jednotlivých postáv.

Obsadenie do úloh je veľmi vydarené. Z premiéry na mňa najlepšie pôsobila Hana Holišová (Kiki). Jej výkon bol herecky, tanečne a spevácky kompaktný. Napriek tomu, že premiéra pôsobila trochu rozhádzane (je to pochopiteľné, samotný fakt premiéry je pre interpreta určite náročný a v tomto prípade sa k nemu pridala aj choroba, ktorá sadla na väčšinu hereckého obsadenia), ona bola vo svojich číslach maximálne vložená a počas jej „sólového“ vystúpenia (Manhunt) dokázala udržať naakumulovanú energiu. Jej kolegyňa v alternácii Viktoria Matušovová bola spevácky výraznejšia, no po hereckej stránke obe pojali rolu inak a obe presvedčivo. Igor Ondříček (Johny), Jiří Mach (Joe) a Jakub Zedníček (Andy Haris) podali konzistentný výkon. Ich herecká akcia bola prirodzená a podarilo sa im vytvoriť ilúziu skutočnosti. Aj Dušan Vitázek, aj Ondřej Studénka (Nick) svoju úlohu poňali trochu odlišne, no obaja vydarene. Komická postavička Glorie (Andrea Březinová alebo Johana Gazdíková) je herecky zrozumiteľnejšia a spevácky kvalitnejšia v podaní Johany Gazdíkovej. V postave Jimmyho sa strieda Lukáš JanotaAlešom Slaninom. Obaja sa svojej úlohy zhostili so cťou, no zdá sa, že Lukáš Janota sa inšpiroval komikou jeho postavy Zorra z rovnomenného muzikálu. Zvyšné postavy, ktoré majú viac alebo menej priestoru sú činoherne veľmi dobre zvládnuté. Osobne pre mňa podala Svetlana Janotová počas premiéry nadľudský výkon. Vzhľadom na to, v akom zlom stave mala hlasivky (čo bolo počuť pri 70 % jej spevu) je obdivuhodné, že vôbec rozprávala. V jej tanečnom prejave je vidieť vysokú technickú aj rozsahovú zdatnosť. Napriek tomu sa mi jej kolegyňa Ivana Vaňková v tanečnom prevedení páčila viac, pretože jej pohyb bol naplnený, precítený a opodstatnený. Taktiež vo frázovaní pri speve lepšie vystihla rytmiku osemdesiatych rokov. Avšak zdá sa, že pre väčšinu hlavného obsadenia sú určité spevácke party vysoko. Dúfam, že sa to dá pripísať iba momentálnemu angínovému obdobiu.

Pútavá a výnimočná choreografia v muzikáli Flashdance, by mala byť základom. Mala by byť pre tanečníka výzvou, aby pri každom predstavení mohol zo seba vydať maximum. V tomto prípade choreografi Igor BarberićAneta Majerová sa uspokojili so známkou dobre - priemerne. Choreografické party „baleťákov“ sú prepracované a aj keď ide v určitých častiach o jednoduché prvky, slúžia svojmu poslaniu, myšlienke ktorú majú niesť, a to zobraziť ľahkosť a ladnosť klasického tanca, ako bodu, ku ktorému sa hlavná hrdinka upína. Kratučká variácia na motívy moderného tanca à la Martha Graham spĺňa rovnaké požiadavky ilustrácie ďalšieho tanečného smeru. No tanečné variácie zboru, vedľajších úloh a najmä hlavnej hrdinky sú nedostačujúce. V momente, kedy dochádza k prirodzenej gradácii deja, hudobnej dynamiky a tempa, sa tanec iba vlečie, zostáva na predchádzajúcej úrovni. To pri stupňovaní všetkých ostatných zložiek nevytvára dojem stagnácie, ale úpadku. Záverečná choreografia prijímacích skúšok ostáva plochou a nudnou, aj keď obe alternácie Alex majú na viac, hlavne Svetlana Janotová.

Ak porovnávam premiéru a prvú reprízu, zdá sa mi, že repríza bola minimálne o 50 % lepšia - pôsobila jednotne, plynulo. Na tom má obrovskú zásluhu orchestrálne podanie a teda dirigentka Ema Mikešková. Nechala vyniknúť melodike osemdesiatych rokov. Gitara, ako reprezentant ústredného hudobného motívu bola pregnantnejšia, čo napomohlo celkovému vyzneniu. Do istej miery za to môže zodpovedať technická pripravenosť. Aj keď má divadlo generálku, väčšinou ešte na premiére sa vychytávajú posledné muchy, alebo ako na potvoru sa niečo pokazí, no tiež za to môže fakt, že dirigentka viedla svoj orchester s citom pre rytmickosť a hravosť hudby osemdesiatych  rokov.

Ak ste klasický a/alebo pravidelný divák MDB, Flashdance sa vám bude páčiť, pretože vy svoje divadlo a svojich hercov milujete. Ak ste príležitostným návštevníkom a rozhodujete sa, či máte zainvestovať do najnovšej hitovky na svetovom trhu, vedzte, že MDB vám, čo sa spevných melódií týka, môže ponúknuť viac v iných svojich inscenáciách. Zdánlivá „problémovosť“ uvádzania muzikálu Flashdance by mohla tkvieť v jeho krehkej melodike, ktorá balancuje na tenkej čiare medzi klasickým synťákovým a gitarovým zvukom osemdesiatok a podivnou harmóniou (to neplatí o dobre známych piesňach z filmu) a rytmikou, kde sa ľudské ucho pokúša nájsť záchytný bod, melodickú linku, ktorá ho prevedie hudobno-speváckou časťou. Ak sa interpretom a orchestru podarí na túto strunu naladiť, divák si odnesie z divadla potešenie.

Tom Hedley, Robbie Roth, Robert Cary, Joe Eszterhas: Flashdance, The Musical. Scénar - Tom Hedley, Robert Cary, Joe Eszterhas, libreto - Tom Hedley, hudba - Robbie Roth, texty piesní - Robert Cary a Robbie Roth. Podľa filmu spoločnosti Paramount Pictures. Muzikál v dvoch dejstvách. Hudobné naštudovanie a dirigenti Dan Kalousek a Ema Mikešková. Réžia - Stanislav Moša. Preklad - Jiří Josek. Zbormajster - Karel Škarka. Scéna - Christoph Weyers. Kostýmy - Andrea Kučerová. Choreografia - Igor Barberić a Aneta Majerová. Produkcia - Zdeněk Helbich. Svetová premiéra 28. 9. 2013, Mestské divadlo Brno. 

Foto Jef Kratochvíl

Hodnocení autora: 80 %

Ak hodnotím čisto premiérové predstavenie, dávam 60 %. Ak hodnotím aj reprízu a s ňou možnosti, ktoré v inscenácii vidím, dávam 80 %.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více