Flashdance: iskry lietajú, brúsky sa točia

2. říjen 2013, 0:29
Flashdance: iskry lietajú, brúsky sa točia

Mestské divadlo Brno sa rozhodlo investovať do novo prepracovaného hitu v muzikálovom svete. Je ním muzikál Flashdance, vytvorený na motívy rovnomenného filmu z osemdesiatych rokov. V Brne sa neplánovane, ale predsa odohrala svetová premiéra. Myslím, že je na mieste, aby som sa venovala aj samotnému muzikálu, nie len podaniu MDB, keďže tento muzikál ešte nie je bežne známy. Okrem notoricky známych piesní v ňom budeme počuť aj 16 nových, ktoré boli napísané v štýle osemdesiatych rokov. Piesne, ktoré poznáme z filmu (Maniac, Manhunt, Gloria, What a Feeling) a novo pridaná I Love Rock ´n´ Roll nadobudli v muzikálovom spracovaní odlišný postoj aj uchopenie (tento fakt posúva ďalej aj preklad do českého jazyka), z čoho vyplýva aj ich rozdielna kvalita. Tá je neporovnateľná s originálom. Ako všetci dobre vieme, pieseň v muzikáli plní funkciu prostredníka, vďaka ktorému sa hýbe dej vpred a je aj vnútornou výpoveďou hrdinov, nie iba náladovým podfarbením. Tvorcovia scenára (Tom Hedley, Robert Cary, Joe Eszterhas) sa úplne nedržali filmového umiestnenia a urobili dobre. Muzikál Flashdance sa tak nestáva iba jednoduchou napodobeninou filmu, ale vytvára si svoj vlastný svet postavený na oporných dejových pilieroch. V základoch sa pozeráme na ten istý príbeh boja, kde hlavná hrdinka Alexandra Owensová vymieňa oceľové krídla za tanečné a necháva sa uniesť vášňou k tancu a k partnerovi, Nickovi Hurleymu. Menia sa však „okoloidúce“ postavy a okolnosti. Alex po večeroch pracuje v nočnom tanečnom klube, kde sú jej kamarátkami Kiki, Gloria a Tess, vyskladané ako stavebnica lego zo žien z filmu. Konkurenčný klub už nie je nechutným stripteaseovým barom, ale pole dance klubom, kde dochádza k občasnej nahote (iba sa o nej hovorí, na scéne k nej nedochádza). Je daný väčší priestor druhej zamilovanej dvojici Jimmymu a Glorii, tanečniciam z Harryho klubu a aj samotnému Harrymu, ktorý sa musí vyrovnať s finančnou a osobnostnou konkurenciou klubu Chameleon. V inscenácii sa aj podrobnejšie vykresľuje vzťah zamestnanec/zamestnávateľ v oceliarňach v Pittsburghu pred zrútením priemyslu po hospodárskej kríze v USA.

Tvorca hudby Robbie Roth veľmi pekne a prirodzene zakomponoval malé zmeny v melodike a v tempe. Za ne najlepšie hovorí príklad piesne Gloria, kde došlo k výraznému spomaleniu, a tak k vytiahnutiu jej romantickej stránky na povrch.

Scéna je industriálna, zodpovedá miestnemu koloritu a po väčšine sa riadi pravidlom menej je viac. Ale ak chcete vidieť skutočné zváranie, dočkáte sa. Na premiére sa síce prejavil malý technický nedostatok, no na prvej repríze už plamene šľahali na všetky strany. Mestské divadlo Brno disponuje mnohými technickými možnosťami a zložité premeny scén sú u neho známe. V tomto prípade vsadila réžia na svetelný dizajn počas presunov kulís, v zmene mizanscén a v zmene nálad. Podporila prvok intimity medzi pármi zaľúbencov a pomohla pri vyjadrení vnútorných pocitov jednotlivých postáv.

Obsadenie do úloh je veľmi vydarené. Z premiéry na mňa najlepšie pôsobila Hana Holišová (Kiki). Jej výkon bol herecky, tanečne a spevácky kompaktný. Napriek tomu, že premiéra pôsobila trochu rozhádzane (je to pochopiteľné, samotný fakt premiéry je pre interpreta určite náročný a v tomto prípade sa k nemu pridala aj choroba, ktorá sadla na väčšinu hereckého obsadenia), ona bola vo svojich číslach maximálne vložená a počas jej „sólového“ vystúpenia (Manhunt) dokázala udržať naakumulovanú energiu. Jej kolegyňa v alternácii Viktoria Matušovová bola spevácky výraznejšia, no po hereckej stránke obe pojali rolu inak a obe presvedčivo. Igor Ondříček (Johny), Jiří Mach (Joe) a Jakub Zedníček (Andy Haris) podali konzistentný výkon. Ich herecká akcia bola prirodzená a podarilo sa im vytvoriť ilúziu skutočnosti. Aj Dušan Vitázek, aj Ondřej Studénka (Nick) svoju úlohu poňali trochu odlišne, no obaja vydarene. Komická postavička Glorie (Andrea Březinová alebo Johana Gazdíková) je herecky zrozumiteľnejšia a spevácky kvalitnejšia v podaní Johany Gazdíkovej. V postave Jimmyho sa strieda Lukáš JanotaAlešom Slaninom. Obaja sa svojej úlohy zhostili so cťou, no zdá sa, že Lukáš Janota sa inšpiroval komikou jeho postavy Zorra z rovnomenného muzikálu. Zvyšné postavy, ktoré majú viac alebo menej priestoru sú činoherne veľmi dobre zvládnuté. Osobne pre mňa podala Svetlana Janotová počas premiéry nadľudský výkon. Vzhľadom na to, v akom zlom stave mala hlasivky (čo bolo počuť pri 70 % jej spevu) je obdivuhodné, že vôbec rozprávala. V jej tanečnom prejave je vidieť vysokú technickú aj rozsahovú zdatnosť. Napriek tomu sa mi jej kolegyňa Ivana Vaňková v tanečnom prevedení páčila viac, pretože jej pohyb bol naplnený, precítený a opodstatnený. Taktiež vo frázovaní pri speve lepšie vystihla rytmiku osemdesiatych rokov. Avšak zdá sa, že pre väčšinu hlavného obsadenia sú určité spevácke party vysoko. Dúfam, že sa to dá pripísať iba momentálnemu angínovému obdobiu.

Pútavá a výnimočná choreografia v muzikáli Flashdance, by mala byť základom. Mala by byť pre tanečníka výzvou, aby pri každom predstavení mohol zo seba vydať maximum. V tomto prípade choreografi Igor BarberićAneta Majerová sa uspokojili so známkou dobre - priemerne. Choreografické party „baleťákov“ sú prepracované a aj keď ide v určitých častiach o jednoduché prvky, slúžia svojmu poslaniu, myšlienke ktorú majú niesť, a to zobraziť ľahkosť a ladnosť klasického tanca, ako bodu, ku ktorému sa hlavná hrdinka upína. Kratučká variácia na motívy moderného tanca à la Martha Graham spĺňa rovnaké požiadavky ilustrácie ďalšieho tanečného smeru. No tanečné variácie zboru, vedľajších úloh a najmä hlavnej hrdinky sú nedostačujúce. V momente, kedy dochádza k prirodzenej gradácii deja, hudobnej dynamiky a tempa, sa tanec iba vlečie, zostáva na predchádzajúcej úrovni. To pri stupňovaní všetkých ostatných zložiek nevytvára dojem stagnácie, ale úpadku. Záverečná choreografia prijímacích skúšok ostáva plochou a nudnou, aj keď obe alternácie Alex majú na viac, hlavne Svetlana Janotová.

Ak porovnávam premiéru a prvú reprízu, zdá sa mi, že repríza bola minimálne o 50 % lepšia - pôsobila jednotne, plynulo. Na tom má obrovskú zásluhu orchestrálne podanie a teda dirigentka Ema Mikešková. Nechala vyniknúť melodike osemdesiatych rokov. Gitara, ako reprezentant ústredného hudobného motívu bola pregnantnejšia, čo napomohlo celkovému vyzneniu. Do istej miery za to môže zodpovedať technická pripravenosť. Aj keď má divadlo generálku, väčšinou ešte na premiére sa vychytávajú posledné muchy, alebo ako na potvoru sa niečo pokazí, no tiež za to môže fakt, že dirigentka viedla svoj orchester s citom pre rytmickosť a hravosť hudby osemdesiatych  rokov.

Ak ste klasický a/alebo pravidelný divák MDB, Flashdance sa vám bude páčiť, pretože vy svoje divadlo a svojich hercov milujete. Ak ste príležitostným návštevníkom a rozhodujete sa, či máte zainvestovať do najnovšej hitovky na svetovom trhu, vedzte, že MDB vám, čo sa spevných melódií týka, môže ponúknuť viac v iných svojich inscenáciách. Zdánlivá „problémovosť“ uvádzania muzikálu Flashdance by mohla tkvieť v jeho krehkej melodike, ktorá balancuje na tenkej čiare medzi klasickým synťákovým a gitarovým zvukom osemdesiatok a podivnou harmóniou (to neplatí o dobre známych piesňach z filmu) a rytmikou, kde sa ľudské ucho pokúša nájsť záchytný bod, melodickú linku, ktorá ho prevedie hudobno-speváckou časťou. Ak sa interpretom a orchestru podarí na túto strunu naladiť, divák si odnesie z divadla potešenie.

Tom Hedley, Robbie Roth, Robert Cary, Joe Eszterhas: Flashdance, The Musical. Scénar - Tom Hedley, Robert Cary, Joe Eszterhas, libreto - Tom Hedley, hudba - Robbie Roth, texty piesní - Robert Cary a Robbie Roth. Podľa filmu spoločnosti Paramount Pictures. Muzikál v dvoch dejstvách. Hudobné naštudovanie a dirigenti Dan Kalousek a Ema Mikešková. Réžia - Stanislav Moša. Preklad - Jiří Josek. Zbormajster - Karel Škarka. Scéna - Christoph Weyers. Kostýmy - Andrea Kučerová. Choreografia - Igor Barberić a Aneta Majerová. Produkcia - Zdeněk Helbich. Svetová premiéra 28. 9. 2013, Mestské divadlo Brno. 

Foto Jef Kratochvíl

Hodnocení autora: 80 %

Ak hodnotím čisto premiérové predstavenie, dávam 60 %. Ak hodnotím aj reprízu a s ňou možnosti, ktoré v inscenácii vidím, dávam 80 %.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více