Jan Steklík: Grafické partitury

Jan Steklík: Grafické partitury

Kreslířský rukopis Jana Steklíka je zdánlivě jednoduchý, ale ve své přímočarosti rozpoznatelný na první pohled. Jemné a jistě vedené linky jeho kreseb mají daleko k ladovské tradici mohutných kontur a jejich plynulost láká k hudebnímu ztvárnění glissandem u každého jednotlivého objektu. Z tohoto hlediska jsou grafické partitury logickou součástí jeho tvorby, i když ne tou nejobsáhlejší.

Jan Steklík je autor specifických kreseb, koláží, konceptů a performancí. Podle Ivana Jirouse šaškovská figura a pro svoji nezařaditelnost věčný outsider. Nezařaditelné dílo ovšem může mít i tu vlastnost, že nikde nepůsobí nepatřičně. Tato druhá poloha dělá z outsidera také vděčný objekt zájmu. Jan Steklík začal svoji dráhu v 50. letech 20. století nedokončeným studiem textilní průmyslovky – jistě není první ani poslední, kdo na ní skrze návrhářství získával výtvarnickou praxi. Ze školy ho z politických důvodů vyhodili a začal pracoval v pardubické propagaci. Dnes by to asi byla mediální agentura, rovněž časté útočiště umělců hledajících pravidelný zdroj příjmů.

Důležitější je ale jeho vlastní tvorba, které se intenzivně věnoval. Začal jezdit do Prahy, kde se v roce 1960 v ateliéru Jana Koblasy setkal s Karlem Neprašem. Spolu založili o pár let později Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu, do které kromě českých členů časem přibyli i pozdější zpěvák Plastic People Paul Wilson a Don Sparling. Ve druhé polovině 60. let se Jan Steklík začal objevovat i v Brně, vytvořil grafickou podobu literárního časopisu Host do domu, ilustroval verše Jana Skácela. Ve volné tvorbě ho ovlivnily koncepty Johna Cage, zřetelné je to přinejmenším v cyklu Para musica. V časech normalizace byl spíš na vynuceném okraji, v 80. letech pracoval opět v Brně s časopisem Věda a technika a později s ekologickým časopisem Veronica. Jeho kresby se také pravidelně objevovaly v Bulletinu brněnského Design centra.

Nahrávka grafických partitur, kterou minulý rok vydal label Guerilla Records, vznikla v na různých místech. Většinou v Praze – v Libeňské synagoze a klubu Rybanaruby –, ale na CD jsou i příspěvky odjinud, mimo jiné z brněnské Skleněné louky. Partitur je celkově jednadvacet, album kombinuje živé záznamy provedení v proměnlivých hudebních sestavách. Nejvytíženější na celém albu jsou ale „tři tenoři“ – tedy tenorsaxofonisté Mikoláš Chadima, Michal HrubýJan Grunt. Provedli prvních osm partitur společně s kontrabasem Petra Tichého a violoncellem Adriany Voráčkové. Jejich projev osciluje mezi jazzem a volnou improvizací, poslech s grafickou partiturou dodává proplétajícím se hlasům jednotlivých nástrojů scelující a ozřejmující základ.

Po nich následují dvě Zvukové poznámky pod čarou Zsolta Sőrése. Jeho elektronika vytváří svištící zvukové skrumáže v příkrém kontrastu k čistému a čitelnému projevu předchozího seskupení. Stopáž jeho poznámek – dvakrát sedm minut – vnáší do titulu kus ironie.

Ve dvojici Anna Romanovská (housle) a Vlastislav Matoušek (bezpražcová baskytara) dominují housle. Baskytara má funkci vzdáleného doprovodu a partitura č. 11 tvoří zřetelný zvukový i výrazový přechod k druhé polovině alba a jeho „zlatému řezu“. V něm se nachází sestava Jan FaixJan Polanský (elektronika), Tomáš Míka (banjo), Petr Tichý, Vlastislav Matoušek a Jan Grunt. Kombinace elektroniky a akustických nástrojů stojí někde na pomezí Sőrésových poznámek a tří tenorů. Po zvukové ploše partitury č. 13 překvapí v čísle 14 téměř rockový riff kontrabasu.

K čistě akustickému projevu posluchače vrací partitury 15 až 19. Dominují v nich opět tři tenoři, přidává se kontrabas a další hosté. Jejich projev je proti první tenorovské sérii hutnější, divočejší a snad i lépe vystihuje předlohy. Epilog alba tvoří opět dvě partitury v provedení Zsolta Sőrése. Fosílie pěti rozladěných linek partitury je ztvárněná pětistrunnou violou – to je patrně nejpřímočařejší provedení grafické předlohy na albu. Díra v partituře završuje sérii partitur kvílející violy a výkřikem. Ten se ve Steklíkových předlohách ovšem hledá jen těžko.

Album je zabalené v digipacku, který obsahuje reprodukce všech partitur. Předlohy je tedy možné mít při poslechu před očima, hledat souvislosti se zachyceným provedením a konfrontovat je s vlastními představami. Součástí je i zasvěcený text Jozefa Cserese a životopisný dovětek vydavatele Vladimíra Drápala – Lábuse. Většina partitur je nahraná při živých vystoupeních. Záznamy z různých míst se povedlo zvukově sjednotit, občasný hluk z publika působí spíš jako cageovské zpestření než nepatřičnost.

Jan Steklík: Grafické partitury. Guerilla Records, 2015, GR122-2. 21 skladeb, celková stopáž 74 min.

Foto archiv Guerilla Records

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Konceptuální hříčky s hudbou Leoše Janáčka i osobou samotného skladatele jsou v Brně doma. Album For Leoš’s Piano dává Janáčkův klavír i hudbu do rukou skladatelů a interpretů Alvina Currana a Gordona Monahana. Výsledkem je směs dvou zcela odlišných přístupů balancující na rozhraní pestrosti a nesourodosti.  více

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více

Excentrické karnevaly, prolínání reklamy a umění, odpor k institucím, kontakty se světovou avantgardou. To všechno pěstoval Brněnský Devětsil, jenž vydal téměř devadesát let po svém zániku nečekaný zvuk v nahrávce grafických partitur Miroslava Ponce.
  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více