Jan Steklík: Grafické partitury

Jan Steklík: Grafické partitury

Kreslířský rukopis Jana Steklíka je zdánlivě jednoduchý, ale ve své přímočarosti rozpoznatelný na první pohled. Jemné a jistě vedené linky jeho kreseb mají daleko k ladovské tradici mohutných kontur a jejich plynulost láká k hudebnímu ztvárnění glissandem u každého jednotlivého objektu. Z tohoto hlediska jsou grafické partitury logickou součástí jeho tvorby, i když ne tou nejobsáhlejší.

Jan Steklík je autor specifických kreseb, koláží, konceptů a performancí. Podle Ivana Jirouse šaškovská figura a pro svoji nezařaditelnost věčný outsider. Nezařaditelné dílo ovšem může mít i tu vlastnost, že nikde nepůsobí nepatřičně. Tato druhá poloha dělá z outsidera také vděčný objekt zájmu. Jan Steklík začal svoji dráhu v 50. letech 20. století nedokončeným studiem textilní průmyslovky – jistě není první ani poslední, kdo na ní skrze návrhářství získával výtvarnickou praxi. Ze školy ho z politických důvodů vyhodili a začal pracoval v pardubické propagaci. Dnes by to asi byla mediální agentura, rovněž časté útočiště umělců hledajících pravidelný zdroj příjmů.

Důležitější je ale jeho vlastní tvorba, které se intenzivně věnoval. Začal jezdit do Prahy, kde se v roce 1960 v ateliéru Jana Koblasy setkal s Karlem Neprašem. Spolu založili o pár let později Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu, do které kromě českých členů časem přibyli i pozdější zpěvák Plastic People Paul Wilson a Don Sparling. Ve druhé polovině 60. let se Jan Steklík začal objevovat i v Brně, vytvořil grafickou podobu literárního časopisu Host do domu, ilustroval verše Jana Skácela. Ve volné tvorbě ho ovlivnily koncepty Johna Cage, zřetelné je to přinejmenším v cyklu Para musica. V časech normalizace byl spíš na vynuceném okraji, v 80. letech pracoval opět v Brně s časopisem Věda a technika a později s ekologickým časopisem Veronica. Jeho kresby se také pravidelně objevovaly v Bulletinu brněnského Design centra.

Nahrávka grafických partitur, kterou minulý rok vydal label Guerilla Records, vznikla v na různých místech. Většinou v Praze – v Libeňské synagoze a klubu Rybanaruby –, ale na CD jsou i příspěvky odjinud, mimo jiné z brněnské Skleněné louky. Partitur je celkově jednadvacet, album kombinuje živé záznamy provedení v proměnlivých hudebních sestavách. Nejvytíženější na celém albu jsou ale „tři tenoři“ – tedy tenorsaxofonisté Mikoláš Chadima, Michal HrubýJan Grunt. Provedli prvních osm partitur společně s kontrabasem Petra Tichého a violoncellem Adriany Voráčkové. Jejich projev osciluje mezi jazzem a volnou improvizací, poslech s grafickou partiturou dodává proplétajícím se hlasům jednotlivých nástrojů scelující a ozřejmující základ.

Po nich následují dvě Zvukové poznámky pod čarou Zsolta Sőrése. Jeho elektronika vytváří svištící zvukové skrumáže v příkrém kontrastu k čistému a čitelnému projevu předchozího seskupení. Stopáž jeho poznámek – dvakrát sedm minut – vnáší do titulu kus ironie.

Ve dvojici Anna Romanovská (housle) a Vlastislav Matoušek (bezpražcová baskytara) dominují housle. Baskytara má funkci vzdáleného doprovodu a partitura č. 11 tvoří zřetelný zvukový i výrazový přechod k druhé polovině alba a jeho „zlatému řezu“. V něm se nachází sestava Jan FaixJan Polanský (elektronika), Tomáš Míka (banjo), Petr Tichý, Vlastislav Matoušek a Jan Grunt. Kombinace elektroniky a akustických nástrojů stojí někde na pomezí Sőrésových poznámek a tří tenorů. Po zvukové ploše partitury č. 13 překvapí v čísle 14 téměř rockový riff kontrabasu.

K čistě akustickému projevu posluchače vrací partitury 15 až 19. Dominují v nich opět tři tenoři, přidává se kontrabas a další hosté. Jejich projev je proti první tenorovské sérii hutnější, divočejší a snad i lépe vystihuje předlohy. Epilog alba tvoří opět dvě partitury v provedení Zsolta Sőrése. Fosílie pěti rozladěných linek partitury je ztvárněná pětistrunnou violou – to je patrně nejpřímočařejší provedení grafické předlohy na albu. Díra v partituře završuje sérii partitur kvílející violy a výkřikem. Ten se ve Steklíkových předlohách ovšem hledá jen těžko.

Album je zabalené v digipacku, který obsahuje reprodukce všech partitur. Předlohy je tedy možné mít při poslechu před očima, hledat souvislosti se zachyceným provedením a konfrontovat je s vlastními představami. Součástí je i zasvěcený text Jozefa Cserese a životopisný dovětek vydavatele Vladimíra Drápala – Lábuse. Většina partitur je nahraná při živých vystoupeních. Záznamy z různých míst se povedlo zvukově sjednotit, občasný hluk z publika působí spíš jako cageovské zpestření než nepatřičnost.

Jan Steklík: Grafické partitury. Guerilla Records, 2015, GR122-2. 21 skladeb, celková stopáž 74 min.

Foto archiv Guerilla Records

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Konceptuální hříčky s hudbou Leoše Janáčka i osobou samotného skladatele jsou v Brně doma. Album For Leoš’s Piano dává Janáčkův klavír i hudbu do rukou skladatelů a interpretů Alvina Currana a Gordona Monahana. Výsledkem je směs dvou zcela odlišných přístupů balancující na rozhraní pestrosti a nesourodosti.  více

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více

Excentrické karnevaly, prolínání reklamy a umění, odpor k institucím, kontakty se světovou avantgardou. To všechno pěstoval Brněnský Devětsil, jenž vydal téměř devadesát let po svém zániku nečekaný zvuk v nahrávce grafických partitur Miroslava Ponce.
  více


Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Nejčtenější

Kritika

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více