Jiří Pavlica & Hradišťan: Vteřiny křehké

Jiří Pavlica & Hradišťan: Vteřiny křehké

„Koncept je pro mne vždy důležitý,“ říká Jiří Pavlica v aktuálním rozhovoru pro Radio Proglas, „až na výjimky, jako byl výběr z koncertních nahrávek, jsem každé své album pojal koncepčně. Mám rád celek, a proto například nerad slyším, když se v rádiu vytrhávají písně z kontextu a navíc se jim utrhávají úvody a závěry.“ Je pravda, že prakticky každé album, na němž se Pavlica jako autor podílel, tvořilo jeden promyšlený celek. Zmiňme coby příklad úplně první desku Hradišťanu pod Pavlicovým vedením Byla vojna u Slavkova, spolupráci s jihoafrickým hudebníkem Dizu Plaatjiesem Mys Dobré naděje, suitu dialogů s filharmonií a skupinou AltaiKai Chvění nebo dvě alba pro děti z poslední doby (Hrajeme si u maminky, Studánko rubínko). Dokonce i album O slunovratu, z něhož vzešlo nejvíce potenciálních i skutečných hitů, mělo jasný koncept – procházku kalendářbním rokem od ledna do prosince s verši Jana Skácela.

Jednotící téma nového alba je na první poslech méně nápadné. Jinými slovy: Více než v případě ostatních alb Jiřího Pavlici a Hradišťanu si dokážu představit vytrhávání písní z kontextu. Vlastně každá z patnácti skladeb, včetně úvodní titulní miniatury, motta celého alba, obstojí i sama o sobě. Každá ta píseň nás jako posluchače může obohatit, aniž bychom nutně museli znát ty ostatní. Celek je však i v tomto případě víc než pouhý součet jednotlivých částí. Při pozorném poslechu alba postřehneme více či méně nápadné spojovací můstky – slova, která se ve dvou či více písních opakuji, náznaky, návraty, narážky. Narození, láska, pokušení, zralost, stáří, vzpomínky, smrt – to jsou klíčová slova alba. Přestože některá z nich (lásku především) chápeme nebo chceme chápat jako trvání, Pavlica nám je všechny představuje jako okamžiky, prchavé vteřiny. „Tématem alba je křehkost vteřin a zodpovědnost k okamžikům, které jsou nám dány,“ vysvětluje a dodává: „Jak běží život, člověk si víc a víc uvědomuje, že každá vteřina našeho bytí je křehká a vratká a ve vteřině se může každému z nás změnit život. V každé z těch patnácti písní je zakódována vždy nějaká vzpomínka na něco konkrétního.“ Přitom křehkost a vratkost není vždy negativní vlastnost. Vedle okamžiků, kdy se náš život náhle zhoupne dolů (smrt blízkého člověka), zachycuje album i okamžiky pozitivních změn – okamžiky usnutí (Zpívánka) nebo zamilování (Lítáte v tom). Ve skutečnosti však netušíme, v co který moment skutečně vyústí. A i to je poselství alba.

Jiří Pavlica, který loni v prosinci oslavil šedesátku, svou novinkou nenaplnil pouze pečlivě promyšlený koncept. „Tato nahrávka je má osobní odpověď,“ říká, „je to postoj člověka, který v životě leccos prožil a má na svět a vše v něm svůj jasný kontinuální názor.“ K vyjádření svých názorů a zachycení klíčových vteřin svého vlastního života si Jiří Pavlica vypůjčil verše několika básníků a textařů. V některých případech se ztotožnil s verši již nežijících autorů (Josef Veselý a především Jan Skácel, který představuje kontinuitu se starší Pavlicovou tvorbou), jinde požádal o spolupráci textaře současné (mj. Dušan Vančura, Franišek Novotný). Album svým konceptem částečně navazuje na hudebně-taneční představení Hradišťanu Třikrát je člověk, které také pojednávalo o klíčových okamžicích lidského života (okamžiku zrození, plození a umírání) a které na hudebním nosiči nikdy nevyšlo. Jiří Pavlica některé své skladby s texty Michala Stránského z tohoto pásma nově adaptoval do konceptu Vteřin křehkých. Zmíněná témata však Jiřího Pavlicu jako autora provázejí dlouhodobě. Vzpomeňme krásné písně O zrození (z alba Mys Dobré naděje), Naděje s bukovými křídly/Mrtví (O slunovratu) nebo Waka (album Setkání) s naléhavým refrénem „Kéž by svět trval a my uměli nehynout“.

Hovoříme-li o kontinuitě, neznamená to, že by se Pavlica jako autor (a v tomto případě především jako dramaturg) opakoval. Vteřiny křehké přinášejí pohledy nové a často nečekané. Krásnou ukázkou je „trojblok písní o lásce“, za sebe řazené skladby Pojď, můj milý, Když ona hrozny trhala a Lítáte v tom. První z nich promlouvá jazykem starozákonní Písně písní: „Pojď, můj milý, […] časně zrána půjdeme do vinic, pohlédneme, zda pučí vinná réva.“ Druhá pojednává o ženě slovy současného básníka Michala Stránského a vypomáhá si přitom opět vinařským slovníkem: „Když ona hrozny trhala, bylo, jak nikdy nebývalo, vítr jí laskal košili.“ A ihned po ní následuje zcela civilní text Dušana Vančury o tom, jak „stačí slůvko a to je ten zlom, vzplanete oba a lítáte v tom“. Právě tyto kontrasty jsou v tvorbě Jiřího Pavlici a Hradišťanu nové. Podobně však dochází k mírným posunům v hudební složce. Vedle typických hradišťanovských aranží, hlasů Jiřího Pavlici a Alice Holubové a sborů, na které posluchač čeká od první vteřiny alba, dojde i na několik překvapení. Tím nejvýraznějším je anglicky (!) zpívaná píseň A Second of Temptation (Vteřina pokušení), kterou s Alicí Holubovou nazpíval zpěvák Kolib a ve které hudbu Hradišťanu lehce podbarvuje vkusná elektronika.

Nejsilnější momenty alba? Čistě subjektivně vyzdvihuji Skácelovo Účtování na vesmírných kontech, uhrančivě zhudebněné a připomínající svou atmosférou mou oblíbenou dvanáctou kapitolu biblické knihy Kazatel, možná nejpoetičtější obraz stáří, jaký kdy vznikl. Dále Pavlicův duet s Alicí Holubovou Rozpomínání, píseň s gradací od nenápadné balady po mohutný hymnus s textem podobně variabilním – od nevinných hrátek („na tu holku s čepicí“) až po verše-poselství „Pár let a jiný je svět / ale jak se má svět točit bez dětí“. Zmínku si zaslouží také Nechvátej, osude s hostující Vendulou Pančochovou, hitová a krásně instrumentovaná píseň, mimochodem opět s obrazem hroznů z vinice lásky. A konečně Pavlicovo osobní vyznání Až bude moje duše: „Chtěl bych být chvilkou něžnou, se kterou děti stárnou / říct jim, že jsem žil rád, a nešel cestou marnou, / tou cestou prosím, Pane, tou cestou dál mne veď.“

Tyto i další písně na albu jsou silné samy o sobě a – troufnu si říct – vytržení z kontextu jim neublíží. Přesto doporučuji všem zájemcům o písňovou tvorbu Jiřího Pavlici: Zastavte se a pusťte si Vteřiny křehké od začátku do konce. Stojí to za to. Ten příběh totiž má co říct každému z nás.

Jiří Pavlica & Hradišťan: Vteřiny křehké, vydavatel: Indies Scope, 15 skladeb, celková stopáž: 54:59

Foto archiv Hradišťanu

Komentáře

Reagovat
  • josef siska

    21. říjen 2014, 22:12
    pane pavlica,moc si vazim toho,ze jste si vybral text basne meho stryce josefa veseleho vteriny krehke jsou moc fajn diky

Dále si přečtěte

Novinka Entwine (Proplétám) je důležitým příspěvkem do vskutku propletené diskografie Ivy Bittové. Ta zpívá a hraje sama za sebe a přitom se její výkon proplétá s osudy, příběhy a letmými návštěvami dalších osob. A také s geniem loci moravského poutního chrámu.  více

Jitce Šuranské se podařil výborný sólový debut. Bylo by ale fantastické, kdyby dokázala na této hudební úrovni přejít k autorskému repertoáru.  více

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více