Entwine Ivy Bittové se proplétá životy a Zelenou horou

Entwine Ivy Bittové se proplétá životy a Zelenou horou

Novinka Entwine (Proplétám) je důležitým příspěvkem do vskutku propletené diskografie Ivy Bittové. V souvislosti s předloňským albem Zvon jsem upozorňoval na to, že šlo po několika interpretačních projektech (Morava se Škampovým kvartetem, Jazz se sestrou Idou Kelarovou, Moravian Gems s Emilem Viklickým, Mater se skladbami Vladimíra Godára, The Party s DJ Javasem) konečně o zpěvaččinu novou autorskou desku. Jenže i Zvon, který vznikl ze spolupráce Ivy Bittové se skladatelem, aranžérem a vydavatelem Petrem Ostrouchovem, obsahoval především bohatě zaranžované nové verze již vydaných písní. Jiným případem bylo eponymní album, které Bittová vydala loni na značce ECM – fragmenty autorských skladeb a momentálních improvizací odrážely více vkus producenta alba a majitele vydavatelství Manfreda Eichera než představu interpretky samotné. Po dlouhé době první pokus o zachycení toho, jak zní Bittová na svých současných sólových koncertech, představuje tedy novinka, která vyšla u slovenského vydavatelství Pavian Records.

Na albu, které autorka věnovala Václavu Havlovi, se proplétají písně na texty různých autorů s momentálními improvizacemi. K těm zpěvačku a houslistku inspirovalo místo, na kterém album vznikalo, symboly opředený chrám sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou. Bittová zde již v roce 1996 nahrávala instrumentální album 44 duet Bély Bartóka pro dvoje housle (s Dorotheou Kellerovou) a například Pavel Fajt se zde v roce 2008 zastavil při natáčení svého projektu Souhvězdí Santini. „Symbolika pěticípé hvězdy půdorysu kostela se lehce odráží v pěti hudebních improvizacích, inspirovaných prostorem a historií místa,“ říká Bittová a nabízí posluchačům několik různých pohledů na své umění: alikvotní zpěv (Hladce), hru na housle prsty i smyčcem (Obrace), hru na arabskou loutnu (Favela) i táhlé vokály (Duše).

Hádám však, že monumentální prostor Santiniho stavby vtiskl konkrétní podobu i některým dalším momentům alba. Především předposlední skladba Farewell s textem Chrise Cutlera v délce devíti minut obsahuje improvizované pasáže a vokální etudy, zřejmě inspirované prostorem a momentálním rozpoložením. Však také zpěvačka v bookletu podotýká: „Simultánní hra na housle a zpěv spolu s výrazným příběhem stárnoucí ženy loučící se se životem vykresluje při každém dalším provedení jinou atmosféru.“

Vedle proplétání improvizovaných a předem napsaných pasáží jde na albu pochopitelně také o proplétání zpěvu a hry na housle. Jestliže si zpěvačka v romské písni Ruža pohrává s akustikou prostoru a dává naplno vyniknout svému plnému hlasu, v úvodní zhudebněné uspávance Jana Skácela Sluje volí vyšší „řezavý“ vokální rejstřík, který ladí s hrou na nástroj. V reminiscenci na romské lidové písně Devleha („text Růženy Danielové, která jako jediná z rodiny přežila holocaust“) pak instrumentální pasáž navazuje na zpěvovou linku tak dokonale, jako by zpěvačka byla se svými houslemi srostlá. V tomto případě už nejde o proplétání, nýbrž o spletení dokonalého vlákna.

Třebaže je Entwine sólové album, zpěvačka na něm představuje některé osoby, které v jejím životě hrály nebo hrají důležitou roli. Patří k nim sestra Ida Kelarová, z jejíhož zpěvníku si Bittová vypůjčila píseň Ruža, Jan Skácel, s nímž se v 80. letech setkávala na půdě Divadla na provázku, ale také anglický novinář Ken Hunt, jehož anglicko-český (!) text Entwine poskytl albu název a potažmo i koncept. A patří sem i Vladimír Václavek, který Bittové daroval arabskou loutnu, na niž zpěvačka improvizuje ve skladbě Favela. Ostatně i čistě autorská píseň Víla jako by svou náladou na spolupráci Bittové s Václavkem navazovala.

Na albu Entwine Iva Bittová zpívá a hraje sama za sebe a přitom se její výkon proplétá s osudy, příběhy a letmými návštěvami dalších osob. A také s geniem loci moravského poutního chrámu. Doporučuji poslouchat Entwine minimálně dvakrát za sebou. Jednou jen tak, bez čtení názvů skladeb a komentářů – jako byste byli pod Santiniho zdmi spolu s interpretkou. A podruhé s pozorným čtením textů v bookletu – nejen textů písní, ale i vysvětlivek k jednotlivým skladbám. A raději čtěte anglicky než česky, protože v angličtině zpěvačka většinou přidává pár informací navíc.

Iva Bittová: Entwine (Proplétám); Pavian records 2014, 12 skladeb, celková stopáž 42:21

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Světovost Ivy Bittové dokládá právě to, že na dvou tak rozdílných albech dokáže vystupovat stejně důvěryhodně, být sama za sebe.  více

Z budovy Hudební fakulty JAMU zmizela nezajímavá restaurace a nahradil ji nový klub s bizarním názvem a velkými hudebními ambicemi. V úterý večer zahájil jeho provoz koncert Ivy Bittové s Beatou Hlavenkovou.  více

S Ivou Bittovou jsme mluvili především o jejích dvou posledních albech – jedno je sólové, jedno s orchestrem. Dostali jsme se při tom samozřejmě i k jiným tématům, ale stejně nakonec všechna skončila u hudby.  více


Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více