Konec filharmonické sezóny ve vrcholech i propadech

30. květen 2014, 8:47

Konec filharmonické sezóny ve vrcholech i propadech

Filharmonie Brno uzavírá letošní sezónu posledním abonentním programem, včerejší premiéru dirigoval Radek Baborák. Program lehce poznamenal jeden provozně-technický výpadek, ale rozpačité bylo i celkové vyznění.

Provozně-technickým výpadkem bylo nahrazení původně plánované Suite française Daria Milhauda Mozartovou Symfonií č. 25. Důvody nebyly blíže specifikovány a nepodezírám dramaturga Vítězslava Mikeše ani Radka Baboráka, že by z toho měli radost. Není to sice ani důvod k zoufalství, ale Milhaudova suita inspirovaná lidovou hudbou by lépe uzavřela první část večera a dodala by celému koncertu dráždivou příchuť. Pokud už ji nebylo možné hrát a muselo se narychlo vybírat něco jiného, tak bylo Mozartovo dílo dobrou volbou. Mezi jeho kratšími symfoniemi patří určitě k těm dramatičtějším a mohla Milhaudovo o více než dvě století mladší dílo aspoň vzdáleně zastoupit.

Předehra k opeře Semiramis Gioachina Rossiniho otevřela koncert energicky a pěkně v pohybu. Radek Baborák ji nehnal do přemrštěného tempa a pracoval hlavně s opakujícím se „dětinským crescendem“ (Hector Berlioz). Předehra proběhla v několika dynamických vlnách, tu nejsilnější si dirigent nechal na úplný konec. Výborně hrála dřeva, žestě za nimi poněkud zaostávaly – nezněly tak plasticky a měkce. Vymykaly se z toho fanfáry lesních rohů. Ocenil jsem také citlivou hru velkého bubnu, který Rossini používal poněkud dryáčnickým způsobem. Začátek koncertu nabral s Rossinim radostný náboj, který se ale vytratil v následující Pavane Gabriela Faurého. Je to kompozice pomalá, melodická, ale ze hry orchestru jako by se úplně vytratila energie. Tyto výpadky v pomalých místech už provázely celý koncert až do konce a přičítám je hudebnímu nastudování. Dlužno ještě říci, že kdyby se po Pavane hrála Milhaudova suita, získala by první část koncertu ve větším rozměru tradiční třívěté schéma rychle – pomalu – rychle. Záměna měla na celkové vyznění programu větší vliv, než by se mohlo na první pohled zdát.

Symfonie č. 25 g moll patří k těm kratším, které Wolfgang Amadeus Mozart napsal, ale je to pěkná, jemně dramatická věc. Mám rád především poslední dvě věty, které spolu motivicky souvisí. Možná by nebylo od věci zkusit je někdy zahrát s minimální pauzou. Radkovi Baborákovi se bohužel zase kamsi propadla druhá věta, která se zoufale táhla, a provedení Mozartovy „malé g moll“ se z toho už celkově nevzpamatovalo.

Po přestávce byla na programu Symfonie č. 4 e moll Johannesa Brahmse. Velký německý romantik jí uzavřel své symfonické dílo a mohla by být i důstojným zakončením filharmonické sezóny. Mám Brahmsovu hudbu nesmírně rád – je v tom nejlepším slova smyslu nezábavná, netopí se v ozdůbkách, nezalyká se vášněmi, neulpívá na vzdychání, ale hovoří jasně, přímo a mužně. Lidově bych řekl, že Brahms měl snad ze všech romantiků největší koule. Ve čtvrté symfonii se to projeví už okamžitým nástupem hlavního tématu bez jakéhokoliv úvodu „na odkašlání“. Orchestr nastoupil velmi dobře, expozice témat zněla nadějně, ale provedení se začalo zase kamsi propadat. Radek Baborák jako by si nevěděl s většími plochami rady, jaksi nemelodicky a bez vzletu se vlekla i pomalá věta. Orchestr zněl nekompaktně, neslaná nemastná byla violoncella. Povzbuzení přišlo se třetí větou Allegro giocoso, v jejíž sonátové formě skladatel dráždivě málo pracoval s vedlejším tématem. Jako by něco chybělo a připravovala se půda pro velké finále. Tím je nádherná passacaglia, jejíž zpracování pokládám za jednu z nejkrásnějších symfonických vět vůbec. V kombinaci úžasné nápaditosti ve variační práci a ukázněnosti je pro mě koncentrovaný nejen celý Brahms, ale svým způsobem i celý symfonický vývoj té doby. Toto obracení jednoho tématu ze všech stran ale také směřovalo do budoucnosti. Je to absolutní hudba se vším všudy, žádná konzervativní nuda, jak si hodně lidí myslí. Orchestr se do nádherné muziky pěkně opřel, ale někde mezi šestnáctou a šestadvacátou variací (z celkových třiceti) se zase začal ztrácet. Finále věty bylo silné a působivé, ale přičítám to spíš samotné kompozici než nastudování.

Orchestr sám o sobě nezněl po většinu času špatně navzdory tomu, že polovina filharmoniků odjela na hostování do Walesu Welsu, kde zkouší Bludného Holanďana. Je vidět – vlastně slyšet –, že Filharmonie Brno má silný hráčský potenciál a zvládne toho hodně. Protentokrát bych si ale rád dopřál lepší nastudování a do budoucnosti i lepší akustické podmínky.

Gioachino Rossini: Semiramis, předehra k opeře, Gabriel Fauré: Pavane op. 50, Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 25 g moll KV 183, Johannes Brahms: Symfonie č. 4 op. 98 e moll. Hudební nastudování: Radek Baborák, Filharmonie Brno. 29. 5. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Radek Baborák, foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Václav Zajíc

    3. červen 2014, 22:25
    Malá připomínka: polovina filharmoniků odjela, ale ne do Walesu, ale do rakouského Welsu (město u Linze)! Trochu mi to připomělo neméně komickou záměnu Bayreuthu s Bejrútem. S pozdravem, V. Z.

Dále si přečtěte

Když Elliott Carter na podzim 2012 zemřel, bylo mu sto tři let. New York se zrovna vzpamatovával z průletu hurikánu Sandy a na město se hnala sněhová bouře. Vytrvalý vítr venku mi tuto bouřlivou kulisu Carterova odchodu připomněl a na mnohé posluchače zapůsobila stejně bouřlivě jeho hudba.  více

Krásné provedení Dvořákovy Stabat Mater, kostel u minoritů natřískaný včetně míst na stání. U dirigentského pultu navíc Libor Pešek, který nedirigoval Filharmonii Brno snad dvacet let. Dvacátý třetí ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby začal jako opravdová slavnost.  více

Vyprodaný Besední dům až po střechu – nebo lépe řečeno až po poslední přístavek na pódiu. Fazil Say dovolil umístit židle pro dychtivé publikum i okolo klavíru, který byl dalším hrdinou večera. Filharmonie Brno po dvaceti letech pořídila nový koncertní Steinway.  více


Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více