Konec filharmonické sezóny ve vrcholech i propadech

30. květen 2014, 8:47

Konec filharmonické sezóny ve vrcholech i propadech

Filharmonie Brno uzavírá letošní sezónu posledním abonentním programem, včerejší premiéru dirigoval Radek Baborák. Program lehce poznamenal jeden provozně-technický výpadek, ale rozpačité bylo i celkové vyznění.

Provozně-technickým výpadkem bylo nahrazení původně plánované Suite française Daria Milhauda Mozartovou Symfonií č. 25. Důvody nebyly blíže specifikovány a nepodezírám dramaturga Vítězslava Mikeše ani Radka Baboráka, že by z toho měli radost. Není to sice ani důvod k zoufalství, ale Milhaudova suita inspirovaná lidovou hudbou by lépe uzavřela první část večera a dodala by celému koncertu dráždivou příchuť. Pokud už ji nebylo možné hrát a muselo se narychlo vybírat něco jiného, tak bylo Mozartovo dílo dobrou volbou. Mezi jeho kratšími symfoniemi patří určitě k těm dramatičtějším a mohla Milhaudovo o více než dvě století mladší dílo aspoň vzdáleně zastoupit.

Předehra k opeře Semiramis Gioachina Rossiniho otevřela koncert energicky a pěkně v pohybu. Radek Baborák ji nehnal do přemrštěného tempa a pracoval hlavně s opakujícím se „dětinským crescendem“ (Hector Berlioz). Předehra proběhla v několika dynamických vlnách, tu nejsilnější si dirigent nechal na úplný konec. Výborně hrála dřeva, žestě za nimi poněkud zaostávaly – nezněly tak plasticky a měkce. Vymykaly se z toho fanfáry lesních rohů. Ocenil jsem také citlivou hru velkého bubnu, který Rossini používal poněkud dryáčnickým způsobem. Začátek koncertu nabral s Rossinim radostný náboj, který se ale vytratil v následující Pavane Gabriela Faurého. Je to kompozice pomalá, melodická, ale ze hry orchestru jako by se úplně vytratila energie. Tyto výpadky v pomalých místech už provázely celý koncert až do konce a přičítám je hudebnímu nastudování. Dlužno ještě říci, že kdyby se po Pavane hrála Milhaudova suita, získala by první část koncertu ve větším rozměru tradiční třívěté schéma rychle – pomalu – rychle. Záměna měla na celkové vyznění programu větší vliv, než by se mohlo na první pohled zdát.

Symfonie č. 25 g moll patří k těm kratším, které Wolfgang Amadeus Mozart napsal, ale je to pěkná, jemně dramatická věc. Mám rád především poslední dvě věty, které spolu motivicky souvisí. Možná by nebylo od věci zkusit je někdy zahrát s minimální pauzou. Radkovi Baborákovi se bohužel zase kamsi propadla druhá věta, která se zoufale táhla, a provedení Mozartovy „malé g moll“ se z toho už celkově nevzpamatovalo.

Po přestávce byla na programu Symfonie č. 4 e moll Johannesa Brahmse. Velký německý romantik jí uzavřel své symfonické dílo a mohla by být i důstojným zakončením filharmonické sezóny. Mám Brahmsovu hudbu nesmírně rád – je v tom nejlepším slova smyslu nezábavná, netopí se v ozdůbkách, nezalyká se vášněmi, neulpívá na vzdychání, ale hovoří jasně, přímo a mužně. Lidově bych řekl, že Brahms měl snad ze všech romantiků největší koule. Ve čtvrté symfonii se to projeví už okamžitým nástupem hlavního tématu bez jakéhokoliv úvodu „na odkašlání“. Orchestr nastoupil velmi dobře, expozice témat zněla nadějně, ale provedení se začalo zase kamsi propadat. Radek Baborák jako by si nevěděl s většími plochami rady, jaksi nemelodicky a bez vzletu se vlekla i pomalá věta. Orchestr zněl nekompaktně, neslaná nemastná byla violoncella. Povzbuzení přišlo se třetí větou Allegro giocoso, v jejíž sonátové formě skladatel dráždivě málo pracoval s vedlejším tématem. Jako by něco chybělo a připravovala se půda pro velké finále. Tím je nádherná passacaglia, jejíž zpracování pokládám za jednu z nejkrásnějších symfonických vět vůbec. V kombinaci úžasné nápaditosti ve variační práci a ukázněnosti je pro mě koncentrovaný nejen celý Brahms, ale svým způsobem i celý symfonický vývoj té doby. Toto obracení jednoho tématu ze všech stran ale také směřovalo do budoucnosti. Je to absolutní hudba se vším všudy, žádná konzervativní nuda, jak si hodně lidí myslí. Orchestr se do nádherné muziky pěkně opřel, ale někde mezi šestnáctou a šestadvacátou variací (z celkových třiceti) se zase začal ztrácet. Finále věty bylo silné a působivé, ale přičítám to spíš samotné kompozici než nastudování.

Orchestr sám o sobě nezněl po většinu času špatně navzdory tomu, že polovina filharmoniků odjela na hostování do Walesu Welsu, kde zkouší Bludného Holanďana. Je vidět – vlastně slyšet –, že Filharmonie Brno má silný hráčský potenciál a zvládne toho hodně. Protentokrát bych si ale rád dopřál lepší nastudování a do budoucnosti i lepší akustické podmínky.

Gioachino Rossini: Semiramis, předehra k opeře, Gabriel Fauré: Pavane op. 50, Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 25 g moll KV 183, Johannes Brahms: Symfonie č. 4 op. 98 e moll. Hudební nastudování: Radek Baborák, Filharmonie Brno. 29. 5. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Radek Baborák, foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Václav Zajíc

    3. červen 2014, 22:25
    Malá připomínka: polovina filharmoniků odjela, ale ne do Walesu, ale do rakouského Welsu (město u Linze)! Trochu mi to připomělo neméně komickou záměnu Bayreuthu s Bejrútem. S pozdravem, V. Z.

Dále si přečtěte

Když Elliott Carter na podzim 2012 zemřel, bylo mu sto tři let. New York se zrovna vzpamatovával z průletu hurikánu Sandy a na město se hnala sněhová bouře. Vytrvalý vítr venku mi tuto bouřlivou kulisu Carterova odchodu připomněl a na mnohé posluchače zapůsobila stejně bouřlivě jeho hudba.  více

Krásné provedení Dvořákovy Stabat Mater, kostel u minoritů natřískaný včetně míst na stání. U dirigentského pultu navíc Libor Pešek, který nedirigoval Filharmonii Brno snad dvacet let. Dvacátý třetí ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby začal jako opravdová slavnost.  více

Vyprodaný Besední dům až po střechu – nebo lépe řečeno až po poslední přístavek na pódiu. Fazil Say dovolil umístit židle pro dychtivé publikum i okolo klavíru, který byl dalším hrdinou večera. Filharmonie Brno po dvaceti letech pořídila nový koncertní Steinway.  více


Jelena Popržan je hráčka na violu. Pochází ze Srbska, studovala a žije v Rakousku a letos bude hostem festivalu Maraton hudby Brno. V neděli 10. srpna vystoupí nanádvoří Domu pán z Kunštátu v rámci scény Balkan Soirée. S Jelenou Popržan hovoříme o její cestě k hudbě, o úskalích a radostech hry na violu, o historické perspektivě tohoto nástroje i o různých kapelách a projektech, ve kterých působí.  více

V letošním roce navštívilo Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici více jak 41 000 lidí tedy rekordní počet. Číslo, které překvapí. V době, do které se tolikrát předpovídal zánik folkloru i folklorismu, se na jednom místě sejde tak obrovské množství lidí. Co je k tomu vede? Letošní jubilejní 80. ročník tomu jistě napomohl, ale samotné výročí by určitě nestačilo. V čem spočívá její kouzlo? Každý návštěvník si z festivalu odnáší jiný zážitek, jinou vzpomínku, jiný příběh. A právě ten svůj vám nyní nabídnu. Jaká tedy byla moje Strážnice 2025? A našla jsem odpověď na otázku, co stojí za tak velkým zájmem?  více

Jedním z členů mezinárodní poroty letošního ročníku Veszprém Street Music Festivalu bude Milan Tesař – programový ředitel, vedoucí hudební redakce Radia Proglas, šéf panelu World Music Charts Europe a dramaturg festivalu Maraton hudby Brno. Vyslání zástupce právě z Brna není náhodné – město je stejně jako Veszprém člen sítě UNESCO Creative Cities of Music a pravidelně zapojuje do mezinárodní kulturní spolupráce a podpory mladých talentů.  více

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce

Benefiční akce s názvem Večery s Ondrášem opět oživila nádvoří hradu Špilberk. Vojenský umělecký soubor Ondráš zde ve druhé půli června předvedl dva celovečerní programy, které připomněly nové i starší choreografie a hudební úpravy. První večer nabídl premiéru pořadu Pocta Jaroslavu Juráškovi, připravenou ke stému výročí narození této významné osobnosti folklorního hnutí druhé poloviny 20. století. Druhý večer s názvem Ondrášovské putování provedl hudbou i tancem po regionech Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Rumunska.  více

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce