Konec filharmonické sezóny ve vrcholech i propadech

30. květen 2014, 8:47

Konec filharmonické sezóny ve vrcholech i propadech

Filharmonie Brno uzavírá letošní sezónu posledním abonentním programem, včerejší premiéru dirigoval Radek Baborák. Program lehce poznamenal jeden provozně-technický výpadek, ale rozpačité bylo i celkové vyznění.

Provozně-technickým výpadkem bylo nahrazení původně plánované Suite française Daria Milhauda Mozartovou Symfonií č. 25. Důvody nebyly blíže specifikovány a nepodezírám dramaturga Vítězslava Mikeše ani Radka Baboráka, že by z toho měli radost. Není to sice ani důvod k zoufalství, ale Milhaudova suita inspirovaná lidovou hudbou by lépe uzavřela první část večera a dodala by celému koncertu dráždivou příchuť. Pokud už ji nebylo možné hrát a muselo se narychlo vybírat něco jiného, tak bylo Mozartovo dílo dobrou volbou. Mezi jeho kratšími symfoniemi patří určitě k těm dramatičtějším a mohla Milhaudovo o více než dvě století mladší dílo aspoň vzdáleně zastoupit.

Předehra k opeře Semiramis Gioachina Rossiniho otevřela koncert energicky a pěkně v pohybu. Radek Baborák ji nehnal do přemrštěného tempa a pracoval hlavně s opakujícím se „dětinským crescendem“ (Hector Berlioz). Předehra proběhla v několika dynamických vlnách, tu nejsilnější si dirigent nechal na úplný konec. Výborně hrála dřeva, žestě za nimi poněkud zaostávaly – nezněly tak plasticky a měkce. Vymykaly se z toho fanfáry lesních rohů. Ocenil jsem také citlivou hru velkého bubnu, který Rossini používal poněkud dryáčnickým způsobem. Začátek koncertu nabral s Rossinim radostný náboj, který se ale vytratil v následující Pavane Gabriela Faurého. Je to kompozice pomalá, melodická, ale ze hry orchestru jako by se úplně vytratila energie. Tyto výpadky v pomalých místech už provázely celý koncert až do konce a přičítám je hudebnímu nastudování. Dlužno ještě říci, že kdyby se po Pavane hrála Milhaudova suita, získala by první část koncertu ve větším rozměru tradiční třívěté schéma rychle – pomalu – rychle. Záměna měla na celkové vyznění programu větší vliv, než by se mohlo na první pohled zdát.

Symfonie č. 25 g moll patří k těm kratším, které Wolfgang Amadeus Mozart napsal, ale je to pěkná, jemně dramatická věc. Mám rád především poslední dvě věty, které spolu motivicky souvisí. Možná by nebylo od věci zkusit je někdy zahrát s minimální pauzou. Radkovi Baborákovi se bohužel zase kamsi propadla druhá věta, která se zoufale táhla, a provedení Mozartovy „malé g moll“ se z toho už celkově nevzpamatovalo.

Po přestávce byla na programu Symfonie č. 4 e moll Johannesa Brahmse. Velký německý romantik jí uzavřel své symfonické dílo a mohla by být i důstojným zakončením filharmonické sezóny. Mám Brahmsovu hudbu nesmírně rád – je v tom nejlepším slova smyslu nezábavná, netopí se v ozdůbkách, nezalyká se vášněmi, neulpívá na vzdychání, ale hovoří jasně, přímo a mužně. Lidově bych řekl, že Brahms měl snad ze všech romantiků největší koule. Ve čtvrté symfonii se to projeví už okamžitým nástupem hlavního tématu bez jakéhokoliv úvodu „na odkašlání“. Orchestr nastoupil velmi dobře, expozice témat zněla nadějně, ale provedení se začalo zase kamsi propadat. Radek Baborák jako by si nevěděl s většími plochami rady, jaksi nemelodicky a bez vzletu se vlekla i pomalá věta. Orchestr zněl nekompaktně, neslaná nemastná byla violoncella. Povzbuzení přišlo se třetí větou Allegro giocoso, v jejíž sonátové formě skladatel dráždivě málo pracoval s vedlejším tématem. Jako by něco chybělo a připravovala se půda pro velké finále. Tím je nádherná passacaglia, jejíž zpracování pokládám za jednu z nejkrásnějších symfonických vět vůbec. V kombinaci úžasné nápaditosti ve variační práci a ukázněnosti je pro mě koncentrovaný nejen celý Brahms, ale svým způsobem i celý symfonický vývoj té doby. Toto obracení jednoho tématu ze všech stran ale také směřovalo do budoucnosti. Je to absolutní hudba se vším všudy, žádná konzervativní nuda, jak si hodně lidí myslí. Orchestr se do nádherné muziky pěkně opřel, ale někde mezi šestnáctou a šestadvacátou variací (z celkových třiceti) se zase začal ztrácet. Finále věty bylo silné a působivé, ale přičítám to spíš samotné kompozici než nastudování.

Orchestr sám o sobě nezněl po většinu času špatně navzdory tomu, že polovina filharmoniků odjela na hostování do Walesu Welsu, kde zkouší Bludného Holanďana. Je vidět – vlastně slyšet –, že Filharmonie Brno má silný hráčský potenciál a zvládne toho hodně. Protentokrát bych si ale rád dopřál lepší nastudování a do budoucnosti i lepší akustické podmínky.

Gioachino Rossini: Semiramis, předehra k opeře, Gabriel Fauré: Pavane op. 50, Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 25 g moll KV 183, Johannes Brahms: Symfonie č. 4 op. 98 e moll. Hudební nastudování: Radek Baborák, Filharmonie Brno. 29. 5. 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Radek Baborák, foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Václav Zajíc

    3. červen 2014, 22:25
    Malá připomínka: polovina filharmoniků odjela, ale ne do Walesu, ale do rakouského Welsu (město u Linze)! Trochu mi to připomělo neméně komickou záměnu Bayreuthu s Bejrútem. S pozdravem, V. Z.

Dále si přečtěte

Když Elliott Carter na podzim 2012 zemřel, bylo mu sto tři let. New York se zrovna vzpamatovával z průletu hurikánu Sandy a na město se hnala sněhová bouře. Vytrvalý vítr venku mi tuto bouřlivou kulisu Carterova odchodu připomněl a na mnohé posluchače zapůsobila stejně bouřlivě jeho hudba.  více

Krásné provedení Dvořákovy Stabat Mater, kostel u minoritů natřískaný včetně míst na stání. U dirigentského pultu navíc Libor Pešek, který nedirigoval Filharmonii Brno snad dvacet let. Dvacátý třetí ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby začal jako opravdová slavnost.  více

Vyprodaný Besední dům až po střechu – nebo lépe řečeno až po poslední přístavek na pódiu. Fazil Say dovolil umístit židle pro dychtivé publikum i okolo klavíru, který byl dalším hrdinou večera. Filharmonie Brno po dvaceti letech pořídila nový koncertní Steinway.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více