Ležérní návrat k tradici. Stabat Mater na Velikonočním festivalu

Ležérní návrat k tradici. Stabat Mater na Velikonočním festivalu

Krásné provedení Dvořákovy Stabat Mater, kostel u minoritů natřískaný včetně míst na stání. U dirigentského pultu navíc Libor Pešek, který nedirigoval Filharmonii Brno snad dvacet let. Dvacátý třetí ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby začal jako opravdová slavnost.

Velikonoční festival duchovní hudby se po čtyřech letech vrátil ke Stabat Mater Antonína Dvořáka. Hymnus Stabat Mater býval na programu všech ročníků a každým druhým rokem to bylo právě Dvořákovo ztvárnění. Dá se říci, že kolem nádherného duchovního oratoria i samotného textu byla postavena celá historie festivalu. Pokud ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová mluvila před koncertem o orchestru jako o „rodinném stříbru“ města Brna, mariánský hymnus o trpící matce je rodinným stříbrem festivalu a je dobře, že jej dramaturgie úplně nezavrhla. Jak bylo na jedné straně až únavné a částečně i velmi svazující zařazovat nějakou Stabat Mater do programu každoročně, tak by bylo na druhé straně hříšné jedno z nejkrásnějších duchovních děl světové hudební literatury opomíjet.

Letošní ročník festivalu je v dlouhodobém dramaturgickém plánu, který putuje skrz světové strany k srdci, zaměřen na východ. To je světlo, zrození, žena. Tato souvislost jako by připomínala i čistě světskou možnost vnímání Stabat Mater. Matka, která se dívá na svého syna umírajícího v bolestech, je dostatečně silné téma i pro naprosté neznabohy. I pro ně má ale provedení duchovní hudby v kostele silné kouzlo navíc a to bylo letos umocněno jedinou odchylkou od tradice festivalu: provedení se nekonalo na Petrově. Doufám, že akustické vlastnosti minoritského kostela svatých Janů přesvědčily případné pochybovače, že to bylo dobré rozhodnutí. Kostel u minoritů nemá majestátní velikost biskupské katedrály, ale moje skuhrání nad její vražednou akustikou bylo jen o něco méně časté než skuhrání nad koncertním sálem, který pořád není v plánu.

Barokní kostel se pro velké romantické oratorium ukázal jako mnohem příznivější místo nejen po zvukové stránce. Antonín Dvořák postavil svou kompozici na barokním formálním půdorysu a vznikl tak neviditelný most přes staletí mezi architekturou a hudební formou. Prvotním impulsem pro vytvoření Stabat Mater byla smrt Dvořákovy dcery Josefy, ale ve výsledku se nejedná o zoufalý výkřik romanticky ztrýzněné duše. Subjektivní bolest je přetavená do objektivního symbolu, stejně jako se romantické výrazové prostředky projevují v barokní formě. Subjektivní pocit se tu stýká s objektivním afektem v dokonale vyváženém tvaru.

Když začnu pohled na včerejší koncert ze subjektivního pocitu já, tak musím začít tím, že jsem se si dost pozdě objednal lístky. Výsledkem bylo, že jsem seděl na boku zcela ukrytý na židli za kostelními lavicemi, z orchestru jsem viděl tři kontrabasy a jedno violoncello a sem tam hlavu pěvců. I tak zněl ale orchestr velmi kompaktně, plasticky a hlavně čitelně. Vlastně bylo úžasné nerušit si čistě hudební dojem sledováním dirigentských gest, mimiky zpěváků a všeho ostatního, co k hudbě patří a zároveň to od ní odvádí pozornost. Libor Pešek vedl orchestr velmi uvolněným, až ležérním způsobem, dynamicky pestře a zároveň šetrně. S fortissimem se sympaticky šetřilo, o to ale bylo účinnější. Práce s tempy byla jemná, celé oratorium proběhlo hladce a kdyby se nejednalo o tak závažnou skladbu a téma, skoro bych řekl, že v kostele vládla všeobecná pohoda. Byla to ovšem pohoda velmi pozorná a napjatá (až na dvě výjimky v mé blízkosti, které si musely, ale opravdu musely okázale rozbalit bonbón a potom ten celofán zase pečlivě zmačkat. Velikonoce nevelikonoce – čert vás vem. Ruší to i hudebníky, kdybyste to náhodou nevěděli.). Z pozastrčeného místa jsem byl nakonec nadšený a snad ho budu příště rovnou chtít. Hlavní podíl na tom ale mělo samozřejmě hudební nastudování i samotné provedení. Filharmonie Brno hrála lehce, zvuk orchestru byl pěkně šťavnatý a celé provedení působilo místy až požitkářsky.

Slovenský filharmonický sbor se vynořoval zpoza orchestru zpočátku jakoby trošku nesměle a zdálo se mi, že mu není moc rozumět. Postupně se ale akustická mlha pročistila a je možné, že uši potřebovaly jen trochu času na adaptaci – byla ostatně velmi rychlá. Kvarteto sólistů bylo na velmi solidní úrovni, jen bych řekl, že nefungovalo úplně dobře jako celek. Každý zpěvák je pochopitelně individualita, ale při provedení, které má jakýsi celkový stylový rámec, bych čekal, že do něj budou pečlivěji zasazeni (nebo snad vybráni) i sólisté. Nejednalo se o nic vysloveně rušivého, ale přesto jsem si toho občas všiml. Jozef Benci má světlejší, jadrný bas, spíš dramatický než vyloženě zpěvný, tenorista Tomáš Juhás zase zabíhal kamsi do italské operní manýry. Oba zpívali velmi dobře, ale stylový rozpor byl nepřeslechnutelný. Nejblíže mi byl zpěv mezzosopranistky Terézie Kružliakové, líbil se mi její pěkně zabarvený hlas i uměřeně procítěný projev. Sopranistka Eva Hornyaková s ní tvořila vyrovnanou dvojici – dámy byly zřetelně sladěnější než pánové.

Velikonoční festival duchovní hudby prochází obrodou, ke které ho vede v posledních třech letech pořádající Filharmonie Brno a dramaturg Vladimír Maňas. Přes všechnu krásnou práci Ars koncertu je nutno říci, že střídání zřizovatele akci prospělo a vdechlo jí nový život a energii. Uvedení Stabat Mater kromě velkého hudebního zážitku vyslalo ještě jednu důležitou zprávu: nový zřizovatel se festivalové historie nezříká. Naopak se k ní otevřeně hlásí, ale pracuje s ní a nepřejímá tradici mechanicky. Buduje na ní nové dílo a to, jak známo, nelze stavět na písku – základy musí být pevné a je zbytečné je vymýšlet, když jsou k dispozici. To jsou všechno dobré zprávy – vlastně ještě mnohem lepší než jeden sebevydařenější koncert.

Antonín Dvořák: Stabat Mater. Hudební nastudování Libor Pešek, Eva Hornyaková – soprán, Terézia Kružliaková – mezzosoprán, Tomáš Juhás – tenor, Jozef Benci – bas, Slovenský filharmonický sbor, sbormistryně Blanka Juhaňáková, Filharmonie Brno. 13. 4. 2014, Kostel svatých Janů, Brno. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V neděli začíná v Červeném kostele dvaadvacátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. O současné podobě festivalu i o tom, jak vznikla, jsem mluvil s dramaturgem Vladimírem Maňasemvíce

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Velikonoční festival duchovní hudby 2013 má za sebou první tři dny. Pojďme se podívat, jaké byly.  více


Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více