Ležérní návrat k tradici. Stabat Mater na Velikonočním festivalu

Ležérní návrat k tradici. Stabat Mater na Velikonočním festivalu

Krásné provedení Dvořákovy Stabat Mater, kostel u minoritů natřískaný včetně míst na stání. U dirigentského pultu navíc Libor Pešek, který nedirigoval Filharmonii Brno snad dvacet let. Dvacátý třetí ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby začal jako opravdová slavnost.

Velikonoční festival duchovní hudby se po čtyřech letech vrátil ke Stabat Mater Antonína Dvořáka. Hymnus Stabat Mater býval na programu všech ročníků a každým druhým rokem to bylo právě Dvořákovo ztvárnění. Dá se říci, že kolem nádherného duchovního oratoria i samotného textu byla postavena celá historie festivalu. Pokud ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová mluvila před koncertem o orchestru jako o „rodinném stříbru“ města Brna, mariánský hymnus o trpící matce je rodinným stříbrem festivalu a je dobře, že jej dramaturgie úplně nezavrhla. Jak bylo na jedné straně až únavné a částečně i velmi svazující zařazovat nějakou Stabat Mater do programu každoročně, tak by bylo na druhé straně hříšné jedno z nejkrásnějších duchovních děl světové hudební literatury opomíjet.

Letošní ročník festivalu je v dlouhodobém dramaturgickém plánu, který putuje skrz světové strany k srdci, zaměřen na východ. To je světlo, zrození, žena. Tato souvislost jako by připomínala i čistě světskou možnost vnímání Stabat Mater. Matka, která se dívá na svého syna umírajícího v bolestech, je dostatečně silné téma i pro naprosté neznabohy. I pro ně má ale provedení duchovní hudby v kostele silné kouzlo navíc a to bylo letos umocněno jedinou odchylkou od tradice festivalu: provedení se nekonalo na Petrově. Doufám, že akustické vlastnosti minoritského kostela svatých Janů přesvědčily případné pochybovače, že to bylo dobré rozhodnutí. Kostel u minoritů nemá majestátní velikost biskupské katedrály, ale moje skuhrání nad její vražednou akustikou bylo jen o něco méně časté než skuhrání nad koncertním sálem, který pořád není v plánu.

Barokní kostel se pro velké romantické oratorium ukázal jako mnohem příznivější místo nejen po zvukové stránce. Antonín Dvořák postavil svou kompozici na barokním formálním půdorysu a vznikl tak neviditelný most přes staletí mezi architekturou a hudební formou. Prvotním impulsem pro vytvoření Stabat Mater byla smrt Dvořákovy dcery Josefy, ale ve výsledku se nejedná o zoufalý výkřik romanticky ztrýzněné duše. Subjektivní bolest je přetavená do objektivního symbolu, stejně jako se romantické výrazové prostředky projevují v barokní formě. Subjektivní pocit se tu stýká s objektivním afektem v dokonale vyváženém tvaru.

Když začnu pohled na včerejší koncert ze subjektivního pocitu já, tak musím začít tím, že jsem se si dost pozdě objednal lístky. Výsledkem bylo, že jsem seděl na boku zcela ukrytý na židli za kostelními lavicemi, z orchestru jsem viděl tři kontrabasy a jedno violoncello a sem tam hlavu pěvců. I tak zněl ale orchestr velmi kompaktně, plasticky a hlavně čitelně. Vlastně bylo úžasné nerušit si čistě hudební dojem sledováním dirigentských gest, mimiky zpěváků a všeho ostatního, co k hudbě patří a zároveň to od ní odvádí pozornost. Libor Pešek vedl orchestr velmi uvolněným, až ležérním způsobem, dynamicky pestře a zároveň šetrně. S fortissimem se sympaticky šetřilo, o to ale bylo účinnější. Práce s tempy byla jemná, celé oratorium proběhlo hladce a kdyby se nejednalo o tak závažnou skladbu a téma, skoro bych řekl, že v kostele vládla všeobecná pohoda. Byla to ovšem pohoda velmi pozorná a napjatá (až na dvě výjimky v mé blízkosti, které si musely, ale opravdu musely okázale rozbalit bonbón a potom ten celofán zase pečlivě zmačkat. Velikonoce nevelikonoce – čert vás vem. Ruší to i hudebníky, kdybyste to náhodou nevěděli.). Z pozastrčeného místa jsem byl nakonec nadšený a snad ho budu příště rovnou chtít. Hlavní podíl na tom ale mělo samozřejmě hudební nastudování i samotné provedení. Filharmonie Brno hrála lehce, zvuk orchestru byl pěkně šťavnatý a celé provedení působilo místy až požitkářsky.

Slovenský filharmonický sbor se vynořoval zpoza orchestru zpočátku jakoby trošku nesměle a zdálo se mi, že mu není moc rozumět. Postupně se ale akustická mlha pročistila a je možné, že uši potřebovaly jen trochu času na adaptaci – byla ostatně velmi rychlá. Kvarteto sólistů bylo na velmi solidní úrovni, jen bych řekl, že nefungovalo úplně dobře jako celek. Každý zpěvák je pochopitelně individualita, ale při provedení, které má jakýsi celkový stylový rámec, bych čekal, že do něj budou pečlivěji zasazeni (nebo snad vybráni) i sólisté. Nejednalo se o nic vysloveně rušivého, ale přesto jsem si toho občas všiml. Jozef Benci má světlejší, jadrný bas, spíš dramatický než vyloženě zpěvný, tenorista Tomáš Juhás zase zabíhal kamsi do italské operní manýry. Oba zpívali velmi dobře, ale stylový rozpor byl nepřeslechnutelný. Nejblíže mi byl zpěv mezzosopranistky Terézie Kružliakové, líbil se mi její pěkně zabarvený hlas i uměřeně procítěný projev. Sopranistka Eva Hornyaková s ní tvořila vyrovnanou dvojici – dámy byly zřetelně sladěnější než pánové.

Velikonoční festival duchovní hudby prochází obrodou, ke které ho vede v posledních třech letech pořádající Filharmonie Brno a dramaturg Vladimír Maňas. Přes všechnu krásnou práci Ars koncertu je nutno říci, že střídání zřizovatele akci prospělo a vdechlo jí nový život a energii. Uvedení Stabat Mater kromě velkého hudebního zážitku vyslalo ještě jednu důležitou zprávu: nový zřizovatel se festivalové historie nezříká. Naopak se k ní otevřeně hlásí, ale pracuje s ní a nepřejímá tradici mechanicky. Buduje na ní nové dílo a to, jak známo, nelze stavět na písku – základy musí být pevné a je zbytečné je vymýšlet, když jsou k dispozici. To jsou všechno dobré zprávy – vlastně ještě mnohem lepší než jeden sebevydařenější koncert.

Antonín Dvořák: Stabat Mater. Hudební nastudování Libor Pešek, Eva Hornyaková – soprán, Terézia Kružliaková – mezzosoprán, Tomáš Juhás – tenor, Jozef Benci – bas, Slovenský filharmonický sbor, sbormistryně Blanka Juhaňáková, Filharmonie Brno. 13. 4. 2014, Kostel svatých Janů, Brno. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V neděli začíná v Červeném kostele dvaadvacátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. O současné podobě festivalu i o tom, jak vznikla, jsem mluvil s dramaturgem Vladimírem Maňasemvíce

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Velikonoční festival duchovní hudby 2013 má za sebou první tři dny. Pojďme se podívat, jaké byly.  více


Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více