Ležérní návrat k tradici. Stabat Mater na Velikonočním festivalu

Ležérní návrat k tradici. Stabat Mater na Velikonočním festivalu

Krásné provedení Dvořákovy Stabat Mater, kostel u minoritů natřískaný včetně míst na stání. U dirigentského pultu navíc Libor Pešek, který nedirigoval Filharmonii Brno snad dvacet let. Dvacátý třetí ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby začal jako opravdová slavnost.

Velikonoční festival duchovní hudby se po čtyřech letech vrátil ke Stabat Mater Antonína Dvořáka. Hymnus Stabat Mater býval na programu všech ročníků a každým druhým rokem to bylo právě Dvořákovo ztvárnění. Dá se říci, že kolem nádherného duchovního oratoria i samotného textu byla postavena celá historie festivalu. Pokud ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová mluvila před koncertem o orchestru jako o „rodinném stříbru“ města Brna, mariánský hymnus o trpící matce je rodinným stříbrem festivalu a je dobře, že jej dramaturgie úplně nezavrhla. Jak bylo na jedné straně až únavné a částečně i velmi svazující zařazovat nějakou Stabat Mater do programu každoročně, tak by bylo na druhé straně hříšné jedno z nejkrásnějších duchovních děl světové hudební literatury opomíjet.

Letošní ročník festivalu je v dlouhodobém dramaturgickém plánu, který putuje skrz světové strany k srdci, zaměřen na východ. To je světlo, zrození, žena. Tato souvislost jako by připomínala i čistě světskou možnost vnímání Stabat Mater. Matka, která se dívá na svého syna umírajícího v bolestech, je dostatečně silné téma i pro naprosté neznabohy. I pro ně má ale provedení duchovní hudby v kostele silné kouzlo navíc a to bylo letos umocněno jedinou odchylkou od tradice festivalu: provedení se nekonalo na Petrově. Doufám, že akustické vlastnosti minoritského kostela svatých Janů přesvědčily případné pochybovače, že to bylo dobré rozhodnutí. Kostel u minoritů nemá majestátní velikost biskupské katedrály, ale moje skuhrání nad její vražednou akustikou bylo jen o něco méně časté než skuhrání nad koncertním sálem, který pořád není v plánu.

Barokní kostel se pro velké romantické oratorium ukázal jako mnohem příznivější místo nejen po zvukové stránce. Antonín Dvořák postavil svou kompozici na barokním formálním půdorysu a vznikl tak neviditelný most přes staletí mezi architekturou a hudební formou. Prvotním impulsem pro vytvoření Stabat Mater byla smrt Dvořákovy dcery Josefy, ale ve výsledku se nejedná o zoufalý výkřik romanticky ztrýzněné duše. Subjektivní bolest je přetavená do objektivního symbolu, stejně jako se romantické výrazové prostředky projevují v barokní formě. Subjektivní pocit se tu stýká s objektivním afektem v dokonale vyváženém tvaru.

Když začnu pohled na včerejší koncert ze subjektivního pocitu já, tak musím začít tím, že jsem se si dost pozdě objednal lístky. Výsledkem bylo, že jsem seděl na boku zcela ukrytý na židli za kostelními lavicemi, z orchestru jsem viděl tři kontrabasy a jedno violoncello a sem tam hlavu pěvců. I tak zněl ale orchestr velmi kompaktně, plasticky a hlavně čitelně. Vlastně bylo úžasné nerušit si čistě hudební dojem sledováním dirigentských gest, mimiky zpěváků a všeho ostatního, co k hudbě patří a zároveň to od ní odvádí pozornost. Libor Pešek vedl orchestr velmi uvolněným, až ležérním způsobem, dynamicky pestře a zároveň šetrně. S fortissimem se sympaticky šetřilo, o to ale bylo účinnější. Práce s tempy byla jemná, celé oratorium proběhlo hladce a kdyby se nejednalo o tak závažnou skladbu a téma, skoro bych řekl, že v kostele vládla všeobecná pohoda. Byla to ovšem pohoda velmi pozorná a napjatá (až na dvě výjimky v mé blízkosti, které si musely, ale opravdu musely okázale rozbalit bonbón a potom ten celofán zase pečlivě zmačkat. Velikonoce nevelikonoce – čert vás vem. Ruší to i hudebníky, kdybyste to náhodou nevěděli.). Z pozastrčeného místa jsem byl nakonec nadšený a snad ho budu příště rovnou chtít. Hlavní podíl na tom ale mělo samozřejmě hudební nastudování i samotné provedení. Filharmonie Brno hrála lehce, zvuk orchestru byl pěkně šťavnatý a celé provedení působilo místy až požitkářsky.

Slovenský filharmonický sbor se vynořoval zpoza orchestru zpočátku jakoby trošku nesměle a zdálo se mi, že mu není moc rozumět. Postupně se ale akustická mlha pročistila a je možné, že uši potřebovaly jen trochu času na adaptaci – byla ostatně velmi rychlá. Kvarteto sólistů bylo na velmi solidní úrovni, jen bych řekl, že nefungovalo úplně dobře jako celek. Každý zpěvák je pochopitelně individualita, ale při provedení, které má jakýsi celkový stylový rámec, bych čekal, že do něj budou pečlivěji zasazeni (nebo snad vybráni) i sólisté. Nejednalo se o nic vysloveně rušivého, ale přesto jsem si toho občas všiml. Jozef Benci má světlejší, jadrný bas, spíš dramatický než vyloženě zpěvný, tenorista Tomáš Juhás zase zabíhal kamsi do italské operní manýry. Oba zpívali velmi dobře, ale stylový rozpor byl nepřeslechnutelný. Nejblíže mi byl zpěv mezzosopranistky Terézie Kružliakové, líbil se mi její pěkně zabarvený hlas i uměřeně procítěný projev. Sopranistka Eva Hornyaková s ní tvořila vyrovnanou dvojici – dámy byly zřetelně sladěnější než pánové.

Velikonoční festival duchovní hudby prochází obrodou, ke které ho vede v posledních třech letech pořádající Filharmonie Brno a dramaturg Vladimír Maňas. Přes všechnu krásnou práci Ars koncertu je nutno říci, že střídání zřizovatele akci prospělo a vdechlo jí nový život a energii. Uvedení Stabat Mater kromě velkého hudebního zážitku vyslalo ještě jednu důležitou zprávu: nový zřizovatel se festivalové historie nezříká. Naopak se k ní otevřeně hlásí, ale pracuje s ní a nepřejímá tradici mechanicky. Buduje na ní nové dílo a to, jak známo, nelze stavět na písku – základy musí být pevné a je zbytečné je vymýšlet, když jsou k dispozici. To jsou všechno dobré zprávy – vlastně ještě mnohem lepší než jeden sebevydařenější koncert.

Antonín Dvořák: Stabat Mater. Hudební nastudování Libor Pešek, Eva Hornyaková – soprán, Terézia Kružliaková – mezzosoprán, Tomáš Juhás – tenor, Jozef Benci – bas, Slovenský filharmonický sbor, sbormistryně Blanka Juhaňáková, Filharmonie Brno. 13. 4. 2014, Kostel svatých Janů, Brno. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

V neděli začíná v Červeném kostele dvaadvacátý ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. O současné podobě festivalu i o tom, jak vznikla, jsem mluvil s dramaturgem Vladimírem Maňasemvíce

Soudobou a romantickou hudbu měly na programu poslední dva koncerty letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Velikonoční festival duchovní hudby 2013 má za sebou první tři dny. Pojďme se podívat, jaké byly.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více