Květy svou laťku nepodlézají. Miláček slunce

Květy svou laťku nepodlézají. Miláček slunce

Sny, surrealistické obrazy a velká dávka fantazie. Po třech letech přišla s novým albem skupina Květy.

„Mně se sny nezdají,“ prohodila nedávno kousek ode mne v tramvaji nějaká dívka. Mýlila se, každému z nás se zdá za noc tolik snů, kolika spánkovými fázemi stihne projít. Jenže zatímco někdo si sny nedokáže vybavit, jiní, včetně autora těchto řádků, si je užívají. A další z nich čerpají ve své tvorbě. Pianista Marek Novotný například nazval své album Leland Dream podle melodie, která se mu v noci zdála. Martin Kyšperský ze snů čerpá dlouhodobě. I když oficiálně nevyšlo album Sny experimentální kapely Mahaut, které obsahovalo zhudebněné Kyšperského sny, něco málo ze surreálné Martinovy poetiky proniklo na alba skupiny Květy. Titul minulé desky Bílé včely inspiroval sen o stejnojmenném viru, který mění lidské buňky v rostlinné. A název nového alba Miláček slunce má pro změnu původ ve větě „Za dveřmi stojí miláček slunce“, pronesené opět ve snu.

Pro vnímání alba jako celku není důležité, zda si autor vysnil i konkrétní příběhy vtělené do písní. Přesto některé texty snové obrazy připomínají – nejen nadreálnou povahou a mlhavostí, ale i použitou syntaxí. Typickým příkladem je píseň V jezeře mléka a mlhy, jejíž text kombinuje odosobněný popis místa s dějem v přítomném čase: „Na bílém ubruse je čokoláda a přicházejí taky sousedi s vínem, chvíli nikdo na nikoho nenadává, je tu i strýc. Děti proskakují mezi stromy a piští a slunce zapadá do limonády…“ Nebo píseň Ty: „Jsem za matně lesklým zrcadlem v stínu stromu, lístku padlém…“ A do třetice Cizinec, „obyčejný“ příběh, který na mne působí jako něco mezi snem, magickým realismem, Franzem Kafkou, Karlem Čapkem a absurdním dramatem: „Přišel jsem domů a u mě na gauči někdo leží. Deska se zdvíhá a zase klesá níž… […] Namazal jsem mu chleba, uvařil čaj a čekám.“ Jak se cizinec, možná dnes tak populární uprchlík, do bytu dostal? Kdo je to? A je to vůbec důležité? Není, protože důležitější je vůně, která stoupá z kabátu v předsíni a která evokuje hořící uhlí nebo vagóny. V těch několika verších se skrývá tolik možných významů a taková dávka fantazie, že je toho pro jednu píseň málem škoda.

Martin Kyšperský jako textař zraje (i když od skvělých výkonů na minulém albu Bílé včely se už moc vyrůst nedá), ale současně se jemně posouvá i celá skupina. Sestava Květů, osm let beze změny, vystavěla album řemeslně zručně a především invenčně. Výsledek je možná méně hitový než Bílé včely (Pole tráva a činžáky pro mne zůstávají Kyšperského nejchytlavějším songem), ale pestrostí minulému albu může směle konkurovat. Syrovost písní SynOpičí král, tepot skladby Věrka, elektrické bicí v Cizinci, vokál hostující Míši Antalové v Kočičím domě – to jsou spíše náhodou sesbírané příklady z alba, jehož žánrový rozptyl sahá – vracím se k písni Cizinec – od industrialu hořícího uhlí k trampským vagónům. Ostatně verše „Jeden špekáček, jeden prut, jeden votvírák a jedno pivo“ bych od Květů nečekal, ale nakonec do Kyšperského snově vzpomínkové poetiky zapadá.

Při pozorném poslechu vystopujeme nejen jistou návaznost na minulou desku Květů (souvisejí David a Eva z první písně předchozího alba s Oldřichem z první písně z nové desky?), ale je tu i kontinuita s Martinovým sólovým albem Svetr. Na něm autor vzpomínal na časopis ABC a komiks o Malém bohovi a v nových písních Květů se objeví Opičí král s Čuníkem (Dobrodružství opičího krále) nebo tričko se Sandokanem (Uklízím pokoj). Od kontinuity a návaznosti je samozřejmě jen krůček k opakování. A v některých momentech mi melodie z Miláčka slunce skutečně připadají důvěrně známé, zvlášť ve spojení s Martinovým charakteristickým způsobem zpěvu. Nikdy to však není v takové míře, že by měl člověk pocit, že Květy samy od sebe opisují. Navíc už zmíněnou aranžérskou pestrostí – a s ní souvisejícím výběrem hostů (Jan Unger, Josef Klíč, Filip Nebřenský, Míša Antalová) – se kapela posunula opět o kus dál.

A co na to slunce? To je ve skutečnosti hlavním hrdinou alba. V první písni (Je podzim) se sice zeptá: „Vy už mne tu nechcete?“, v ČKNO je jen „jedna hvězda a černá tma“, v písni Uklízím pokoj najdeme ve skříni „zahrabanou tmu“, ale přes mlhu (V jezeře mléka a mlhy) se dostaneme tam, kde „se leží na Slunci v nekonečném dni“ (Kočičí dům), v písni Ty najdeme „slunce s tváří pampelišky“, ve skladbě Jablka „kolem se posouvá slunce, jenže už nemá žádnou sílu“. A v závěrečné skladbě Psi „rudé Slunce je tak nízko nad zemí“, jako by se znovu chtělo ptát: „Vy už mne tu nechcete?“ To album vlastně tvoří jeden celek, jeden cyklus, ať už snový, nebo skutečný. Přitom při každém dalším poslechu nabízí nová dobrodružství. Věřím, že i za tři roky to bude fungovat. Bílé včely z roku 2012 jsou totiž také stále inspirativní. A na Miláčkovi slunce Květy s laťkou dolů nešly.

Květy: Miláček slunce, vydavatel: Indies Scope 2015. 12 skladeb. Celkový čas: 41:33

Foto archiv Květů

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Aktuální album Bílé včely skupiny Květy odměnila porota nezávislých hudebních cen Vinyla hlavní cenou Deska roku 2012. Byla to také hlavní, ale nikoli jediná záminka pro rozhovor s frontmanem Květů, zpěvákem, kytaristou a autorem písní Martinem E. Kyšperskýmvíce

Příběhy navrstvené na sebe, pohled do historie gramofonových desek i průřez brněnskou alternativou. To všechno v sobě skrývá album Zpívající břidlice, které jako dramaturg sestavil Martin Kyšperský.  více



Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více

Webový portál Brno - město hudby letos slaví šesté narozeniny. Jako symbolický dárek našim čtenářům přinášíme první z pravidelných měsíčních příspěvků brněnského dramatika, spisovatele a scenáristy Milana Uhdeho. Který se s vámi bude dělit o své vzpomínky, úvahy i popis aktuálního dění na poli brněnské kultury. Jeho dnešním tématem je Festival Janáček Brno.  více

Koncert uspořádaný k výjimečné události se ve čtvrtek odehrál v ZUŠ PhDr. Zbyňka Mrkose v brněnských Židenicích. Akce nesla název Cimbálový kolaudační koncert. Co vlastně bylo kolaudováno? Z titulu večera bylo patrné, že hlavní hvězdou programu se stane cimbál. Tento velký instrument se sametovým zvukem nestál v centru pozornosti náhodou. Kolaudován byl totiž nový cimbálový přírůstek do hudebního inventáře jmenované základní umělecké školy. Výrobcem nástroje, který zde pořídili, byla brněnská firma Všianský. Samotný výrobce Pavel Všianský, který je také známým hudebníkem se osobně zúčastnil, aby k zúčastněným pronesl něco slov o konstrukci a stavbě tohoto instrumentu.  více

Dlouhých patnáct let po svém debutu Rock’s Groove vydala brněnská Kulturní úderka své druhé album. Z původní sestavy zůstali zpěvák a kytarista Štěpán Dokoupil a baskytarista Mojmir Sabolovič, které na novince doplňují další tři zajímaví hráči – je to jednak zdvojená rytmika Daniel Prýgl (bicí) a Nedim Zlatar (perkuse) a dále Omer Blentić, který hraje na Hammondovy varhany, elektrický klavír, syntezátor, ale také na perský drnkací nástroj saz. Moravsko-bosenská sestava na svém novém albu nabízí mimořádně barevnou hudbu, která nezapomíná na své bluesové kořeny.  více

Nejnovější inscenací opery Národního divadla Brno se stalo dílo Don Carlos skladatele Giuseppe Verdiho a básníka Friedricha Schillera. Titul, který režíroval ředitel jmenované instituce Martin Glaser, měl premiéru v sobotu 2. února 2019 v Janáčkově divadle. Scénu navrhl Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková-Oslzlá. O světelný design se postaral Martin Špetlík. Představení řídil Jaroslav Kyzlink, který se Sborem a orchestrem Janáčkovy opery NdB představení také nastudoval. V hlavních rolích se představili Luciano Mastro jako Don Carlos, Federico Sacchi v roli krále Filipa II., Carlosova otce; Jiří Brückler ztvárnil přítele titulní postavy a králova důvěrníka markýze Rodriga z Posy. Linda Ballová vystoupila jako mladá královna a milostně poblouzněná Alžběta z Valois; postavy pomstychtivé princezny Eboli, která tajně miluje králova syna, se ujala Veronika Hajnová-Fialová. Hrůzu nahánějícího inkvizitora představil Ondrej Mráz. Dále vystoupili také Andrea Široká, Martina Mádlová, Zdeněk Nečas a David Szendiuch.  více

Brněnská zpěvačka a výtvarnice Dáša Ubrová zpívala s kapelou, vystupuje s bigbandem, má blízko k šansonu, jazzu i rocku. Album nazvané pouze jejím jménem je pro ni důležité nejen proto, že jde o sólový debut. Zpěvačka si poprvé napsala sama všechny texty. Autory hudby jsou ve většině případů její dvorní spolupracovníci a producenti alba, pianista Vojtěch Svatoš a kytarista Pavel Šmíd.  více

Přesně na den 89. výročí úmrtí české národní a pěvecké ikony Emy Destinnové sdružení ProART Company připravilo multižánrový projekt. V příhodném prostoru vily Tugendhat umělci rozehráli hudebně-taneční drama pod titulem Ema Destinn – Bouře a klid, které vzniklo za účasti umělců z Brna, Vídně a Cottbusu.  více

Milovníci artificiální hudby čera mohli v Besedním domě vůbec poprvé slyšet nového šéfdirigenta Filharmonie Brno Dennise Russella Daviese také v roli klavírního sólisty. Pod Daviesovou taktovkou zazněla Symfonie D dur op. 23 vamberského rodáka Jana Václava Huga Voříška a premiéra orchestrální úpravy komorního díla Antonína Dvořáka Maličkosti op. 47 zhotovená samotným šéfdirigentem. Za klavír Davies usedl jako interpret Klavírního koncertu č. 24 c moll Wolfganga Amadea Mozarta. V sólových partech se šéfdirigent představí ještě při dvou nadcházejících recitálech, na kterých zazní například díla Stevea Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse.  více

Díla soudobých skladatelů spjatých s Brnem občas slýcháme při produkcích zdejších souborů, které tuto tvorbu prezentují. Málokdy se ale dostanou k širší hudební veřejnosti. Poměrně nenápadně se včera v konventu Milosrdných bratří uskutečnil recitál věnovaný právě dílům brněnských skladatelů. O to více pozornosti by měl vzbudit jejich interpret Milan Paľa. Ten se dle svých slov „rozhodl udělat něco pro moravskou hudbu“ a pořídit v průběhu následujících let několik CD mapujících literaturu pro housle či violu z tvorby skladatelů s Moravou spjatých. Projekt Cantus Moraviae má už nyní své první dvoj CD, které se při včerejším večeru dočkalo křtu.  více

Vyprodaná Fléda. Hlava na hlavě. A přesto v tom davu potkáte šest spolužáků, se kterými jste v první polovině 90. let sdíleli budovu gymnázia, i kolegyni, se kterou jste později studovali žurnalistiku. Skupina Dunaj se dvacet let po svém rozpadu vrátila na pódia a její někdejší domovské město bylo pochopitelně jednou z prvních důležitých zastávek.  více

Koncerty vážné hudby nám asociují především večerní hodiny, formální ustrojení a v některých případech i skleničku vína. Včerejší sobota dokázala, že dopoledne představuje stejně vhodný čas na uměleckou produkci. Hodinu před polednem zazněly v Křišťálovém sále brněnské Staré radnice violoncellové sonáty Ludwiga van Beethovena, Clauda Debussyho a Dmitrije Šostakoviče v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a klavíristy Marka Pinzowa. Koncert pořádalo Národní divadlo Brno.  více

„Dát si občas porci romantiky neškodí. Navíc za takovouto romantiku se stydět nemusíte,“ psal jsem v recenzi bilančního alba Střípky příběhů, které si brněnská skupina F.T.Prim vydala v roce 2013 u příležitosti čtvrtstoletí od svého vzniku. O pět let později, tedy k třicátým narozeninám, si skupina v čele se zpívajícím autorem a kytaristou nadělali novinkovou desku Labyrint. Platí opět vše, co jsem napsal minule. Opět by se dala vyzdvihnout romantika i trampská témata, stejně jako pozvolný posun od akustické „tulácké“ hudby k popu. I to balancování na samé hraně kýče v některých momentech zůstává, stejně jako nezpochybnitelná hráčská zručnost členů kapely. Skoro by se zdálo, že Labyrint nic nového nepřináší. Ale není to tak. Stačí dobrovolně zabloudit a v labyrintu tónů a slov najdeme zajímavé momenty. Jen si skutečně musíme připustit, že romantika občas není na škodu.  více

Skupinou Dunaj prošla řada důležitých osobností brněnské alternativní scény, například Pavel Fajt a Iva Bittová. Po jejich odchodu skupinu dlouho tvořila čtveřice Jiří Kolšovský, Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Pavel Koudelka. V roce 1998 legendární kapela ukončila činnost a krátce nato ve věku pouhých 43 let zemřel její zpěvák a kytarista Kolšovský. Nyní se jako Dunaj vracejí na scénu zbylí tři členové. Před koncem roku se v Brně předvedli jako hosté Tata Bojs a 17. ledna je čeká na Flédě samostatný koncert v rámci aktuálního turné. V létě se pak obnovený Dunaj představí například na festivalech Hradecký slunovrat (Hradec nad Moravicí) nebo Eurotrialog (Mikulov).  více

Když kapela vydá první řadové album po třiceti letech, navíc v roce svých padesátých narozenin, je to samozřejmě obrovská událost. Brněnská legenda Progres 2 sice na novou desku pomýšlela dlouho, ale – jak mi před časem řekl kytarista a zpěvák Pavel Váně – nemohla najít vhodné téma. Nakonec se námět našel: slavná kniha Jacka Londona na pomezí filosofického románu a sci-fi Tulák po hvězdách. Na půdorysu pobytu ve vězení, přemítání o životě a smrti, spravedlnosti a milosrdenství a – což je ta fantastická část – návštěv nadpozemských světů vznikl příběh, který je pojítkem celkem sedmnácti skladeb přibližně hodinového alba.  více

Druhý, tedy večerní Novoroční koncert Filharmonie Brno přinesl Dvořákův violoncellový koncert v podání Raphaella Wallfische a operní předehry od Stanisława Moniuzska, Jacquese Offenbacha, Franze von Suppého nebo Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova. Filharmonie Brno vkročila do roku 2019 pod taktovkou dirigenta Roberta Kružíka.  více

Nejčtenější

Kritika

Městské divadlo Brno včera uvedlo evropskou premiéru muzikálu Poslední loď (The Last Ship), jehož autorem je světoznámý hudebník Sting. A bude to směs jeho výtečné muziky vycházející z britského folku, zdařile a upřímně vyprávěný příběh, a také silné herecké výkony, které by měly zaručit šťastnou plavbu inscenace směrem k divákům.  více