Květy svou laťku nepodlézají. Miláček slunce

Květy svou laťku nepodlézají. Miláček slunce

Sny, surrealistické obrazy a velká dávka fantazie. Po třech letech přišla s novým albem skupina Květy.

„Mně se sny nezdají,“ prohodila nedávno kousek ode mne v tramvaji nějaká dívka. Mýlila se, každému z nás se zdá za noc tolik snů, kolika spánkovými fázemi stihne projít. Jenže zatímco někdo si sny nedokáže vybavit, jiní, včetně autora těchto řádků, si je užívají. A další z nich čerpají ve své tvorbě. Pianista Marek Novotný například nazval své album Leland Dream podle melodie, která se mu v noci zdála. Martin Kyšperský ze snů čerpá dlouhodobě. I když oficiálně nevyšlo album Sny experimentální kapely Mahaut, které obsahovalo zhudebněné Kyšperského sny, něco málo ze surreálné Martinovy poetiky proniklo na alba skupiny Květy. Titul minulé desky Bílé včely inspiroval sen o stejnojmenném viru, který mění lidské buňky v rostlinné. A název nového alba Miláček slunce má pro změnu původ ve větě „Za dveřmi stojí miláček slunce“, pronesené opět ve snu.

Pro vnímání alba jako celku není důležité, zda si autor vysnil i konkrétní příběhy vtělené do písní. Přesto některé texty snové obrazy připomínají – nejen nadreálnou povahou a mlhavostí, ale i použitou syntaxí. Typickým příkladem je píseň V jezeře mléka a mlhy, jejíž text kombinuje odosobněný popis místa s dějem v přítomném čase: „Na bílém ubruse je čokoláda a přicházejí taky sousedi s vínem, chvíli nikdo na nikoho nenadává, je tu i strýc. Děti proskakují mezi stromy a piští a slunce zapadá do limonády…“ Nebo píseň Ty: „Jsem za matně lesklým zrcadlem v stínu stromu, lístku padlém…“ A do třetice Cizinec, „obyčejný“ příběh, který na mne působí jako něco mezi snem, magickým realismem, Franzem Kafkou, Karlem Čapkem a absurdním dramatem: „Přišel jsem domů a u mě na gauči někdo leží. Deska se zdvíhá a zase klesá níž… […] Namazal jsem mu chleba, uvařil čaj a čekám.“ Jak se cizinec, možná dnes tak populární uprchlík, do bytu dostal? Kdo je to? A je to vůbec důležité? Není, protože důležitější je vůně, která stoupá z kabátu v předsíni a která evokuje hořící uhlí nebo vagóny. V těch několika verších se skrývá tolik možných významů a taková dávka fantazie, že je toho pro jednu píseň málem škoda.

Martin Kyšperský jako textař zraje (i když od skvělých výkonů na minulém albu Bílé včely se už moc vyrůst nedá), ale současně se jemně posouvá i celá skupina. Sestava Květů, osm let beze změny, vystavěla album řemeslně zručně a především invenčně. Výsledek je možná méně hitový než Bílé včely (Pole tráva a činžáky pro mne zůstávají Kyšperského nejchytlavějším songem), ale pestrostí minulému albu může směle konkurovat. Syrovost písní SynOpičí král, tepot skladby Věrka, elektrické bicí v Cizinci, vokál hostující Míši Antalové v Kočičím domě – to jsou spíše náhodou sesbírané příklady z alba, jehož žánrový rozptyl sahá – vracím se k písni Cizinec – od industrialu hořícího uhlí k trampským vagónům. Ostatně verše „Jeden špekáček, jeden prut, jeden votvírák a jedno pivo“ bych od Květů nečekal, ale nakonec do Kyšperského snově vzpomínkové poetiky zapadá.

Při pozorném poslechu vystopujeme nejen jistou návaznost na minulou desku Květů (souvisejí David a Eva z první písně předchozího alba s Oldřichem z první písně z nové desky?), ale je tu i kontinuita s Martinovým sólovým albem Svetr. Na něm autor vzpomínal na časopis ABC a komiks o Malém bohovi a v nových písních Květů se objeví Opičí král s Čuníkem (Dobrodružství opičího krále) nebo tričko se Sandokanem (Uklízím pokoj). Od kontinuity a návaznosti je samozřejmě jen krůček k opakování. A v některých momentech mi melodie z Miláčka slunce skutečně připadají důvěrně známé, zvlášť ve spojení s Martinovým charakteristickým způsobem zpěvu. Nikdy to však není v takové míře, že by měl člověk pocit, že Květy samy od sebe opisují. Navíc už zmíněnou aranžérskou pestrostí – a s ní souvisejícím výběrem hostů (Jan Unger, Josef Klíč, Filip Nebřenský, Míša Antalová) – se kapela posunula opět o kus dál.

A co na to slunce? To je ve skutečnosti hlavním hrdinou alba. V první písni (Je podzim) se sice zeptá: „Vy už mne tu nechcete?“, v ČKNO je jen „jedna hvězda a černá tma“, v písni Uklízím pokoj najdeme ve skříni „zahrabanou tmu“, ale přes mlhu (V jezeře mléka a mlhy) se dostaneme tam, kde „se leží na Slunci v nekonečném dni“ (Kočičí dům), v písni Ty najdeme „slunce s tváří pampelišky“, ve skladbě Jablka „kolem se posouvá slunce, jenže už nemá žádnou sílu“. A v závěrečné skladbě Psi „rudé Slunce je tak nízko nad zemí“, jako by se znovu chtělo ptát: „Vy už mne tu nechcete?“ To album vlastně tvoří jeden celek, jeden cyklus, ať už snový, nebo skutečný. Přitom při každém dalším poslechu nabízí nová dobrodružství. Věřím, že i za tři roky to bude fungovat. Bílé včely z roku 2012 jsou totiž také stále inspirativní. A na Miláčkovi slunce Květy s laťkou dolů nešly.

Květy: Miláček slunce, vydavatel: Indies Scope 2015. 12 skladeb. Celkový čas: 41:33

Foto archiv Květů

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Aktuální album Bílé včely skupiny Květy odměnila porota nezávislých hudebních cen Vinyla hlavní cenou Deska roku 2012. Byla to také hlavní, ale nikoli jediná záminka pro rozhovor s frontmanem Květů, zpěvákem, kytaristou a autorem písní Martinem E. Kyšperskýmvíce

Příběhy navrstvené na sebe, pohled do historie gramofonových desek i průřez brněnskou alternativou. To všechno v sobě skrývá album Zpívající břidlice, které jako dramaturg sestavil Martin Kyšperský.  více



Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Nejčtenější

Kritika

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více