La Calisto – barokní loutková fantazie

18. červen 2013, 0:26

La Calisto – barokní loutková fantazie

Velké festivaly jsou tvořeny velkými činy. Kdo se nechal oklamat loutkovou inscenací a pokládal uvedení Calisto za nějaký žert, nechal si možná ujít divadelní zážitek sezóny. Hudební i scénické nastudování bylo perfektní, zábavné, ale sotva mu mohl něco vytknout i ten největší purista lpící na „poučené interpretaci“ staré opery.

La Calisto Francesca Cavalliho je typická benátská opera. Mytologické téma je smícháno s komediálními momenty, obsazení je komorní, chybí sbor. První veřejná divadla, která vznikala právě v Benátkách, dbala na ekonomickou stránku věci a dávala si záležet i na tom, aby se publikum dobře bavilo (a vracelo se a platilo vstupné). La Calisto byla poprvé uvedena v roce 1651 a ve své době se nesetkala s velkým úspěchem – těžko dnes soudit, proč tomu tak bylo. Její hudba je ale svěží a promlouvá k dnešnímu posluchači, který často nemůže uvěřit tomu, že se něco takového opravdu hrálo téměř před čtyřmi sty lety.

Tehdejší opery byly doprovázeny malou skupinou hudebníků. Velké bylo především continuo, v němž hrála dvě cembala a několik louten, někdy i violone. Zní to složitě, ale ta masa drnkacích nástrojů vytváří zvuk, který dnešnímu posluchači připomene hodně kultivovanou folk rockovou kapelu. K tomuto pocitu přispívají i „písničky na tři akordy“, které se v tehdejší hudbě nezřídka objevují. Objev toho, jak efektně působí střídání například C dur – G dur (a vůbec harmonické vztahy), spadá do přelomu šestnáctého a sedmnáctého století. Byl to módní postup, který tehdejší skladatelé využívali, jak jen to bylo možné.

Není možné si však představovat, že ranné opery tvořila směs folkových písniček. Nejdůležitější byl důraz na srozumitelnou interpretaci textu. Na prvním místě tedy stál recitativ a Collegium Marianum, respektive autorka hudebního nastudování Jana Semerádová, si toho byli vědomi. Ony písničky neplavou ve vzduchu, ani se neztrácejí v hudební vatě – jsou vyústěním dramatické situace, jak to má v hudebním divadle být. Perfektní provádění recitativů bylo základem celého nastudování a vyplatilo se to. Hudební drama skutečně fungovalo, bylo mu rozumět a dávalo smysl.

Text otištěný v programech přiblížil atmosféru v sále starým divadlům. Publikum sledovalo představení a zároveň svou knížečku – tedy libreto. Na jedné straně mě občas dožíralo až přehnané šustění stránkami, ale byl v tom i nemalý kus autenticity. Collegium Marianum si oproti benátské tradici upravilo obsazení, continuo bylo menší, naopak se přidala flétna a cink. Do provedení se vloudily i ritornely, které Cavalli nenapsal, roztomilým vtípkem bylo zařazení instrumentální verze písně Žehnání s světem Adama Michny z Otradovic – stylově i kompozičně zcela zapadající do proudu italské barokní hudby.

Calisto je krásná dívka, patří k družině bohyně Diany, do níž je zamilovaná. V podobě bohyně lovu ji svede Jupiter a Juno ji ze msty promění v medvědici. Jupiter Calisto zachrání před tím, aby ji ulovil jejich syn, promění v medvěda i jej a oba se dostanou na nebe v podobě souhvězdí Velkého a Malého medvěda (dnes spíš Velkého a Malého vozu). Paralela s božským dítětem a nanebevzetím je tu zcela zřetelná, zároveň je ale příběh provázen lechtivými narážkami na lesbický vztah, navíc je zpochybněno i panenství bohyně Diany.

Loutkové provedení opery jistě usnadňuje proměny osob na scéně, nemyslím ale, že by to byl zásadní důvod k takové inscenaci. Ke komornímu zvuku tehdejší hudby se zmenšená loutková scéna perfektně hodí. Ucho zvyklé na velké symfonické orchestry a oko uzpůsobené rozměrným scénám se najednou může zaměřit do užšího akustického i vizuálního prostoru. Zvukový i zrakový vjem spolu souzní v podstatě ideálně.

Na scéně Zámeckého sálu v Mikulově stála kopie barokního divadla, v němž se odehrávala loutková inscenace. Tu vytvořil režisér Vít Brukner s divadlem Buchty a loutky. Loutky vycházely z barokních vzorů, ale důležitější bylo, že byly barokně i vedeny. Používaly dobová gesta, jejich projev odpovídal hudebnímu nastudování. Herecké akce byly určeny i pro pěvce stejně jako náznaky kostýmů, které citovaly odpovídající loutky. Pěvci nebyli jen koncertními interprety svých partů, ale zároveň měli na zpívání klid a představení přitom nepůsobilo ani v nejmenším staticky. Inscenaci občas komentovala loutka v kostýmu harlekýna, průvodcem byl medvídek. Medvědí rodinka se v závěru představení objevila v pravém rámu scény, zatímco nad ní svítilo souhvězdí Velkého medvěda – co je dole, je i nahoře.

Pěvci byli výborní. Zpívali lyricky, ale neopomíjeli dramatické akcenty, pěkně zdobili, bylo jim i dobře rozumět. Tomáš Král byl velmi dobrý i ve falzetových pasážích, které charakterizovaly Jupitera v podobě Diany. Výborné výkony ale podali všichni –  Hana Blažíková, Barbora Sojková, Jan MikušekTomáš Lajtkep.

Původně jsem chtěl o celé inscenaci napsat vlastně jen tolik, že to byla až neuvěřitelná krása. Text se mi nakonec jaksi rozrostl, ale snad nebyl příliš dlouhý. A abyste náhodou nezapomněli: byla to až neuvěřitelná krása.

Francesco Cavalli (1602–1676): Calisto, libreto Giovanni Faustini. Opera s loutkami o třech dějstvích. Hudební nastudování Jana Semerádová, scénické nastudování Buchty a loutky. Režie – Vít Bruckner, scéna a loutky – Robert Smolík, kostýmy – Radka Mizerová a Tereza Benešová, osvětlení – Lukáš Valiska. Hana Blažíková – Calisto, Věčnost (soprán), Barbora Sojková – Diana, Juno, Osud (soprán), Jan Mikušek – Endymion, Příroda (alt), Tomáš Lajtkep – Merkur (tenor), Tomáš Král – Jupiter (bas). 15. 6. 2013, Mikulov, Zámecký sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Foto Jiří Sláma

Hodnocení autora: 100 %

Komentáře

Reagovat
  • Jiří Sláma

    18. červen 2013, 17:11
    Plně s autorem souhlasím a ještě přidám pochvalu za nasvícení scény.

Dále si přečtěte

Andrea Marcon letos přijíždí na Concentus Moraviae, kde s Venice Baroque Orchestra doprovodí Magdalenu Koženou. Den nato znovu veřejně rozezní a tím i zasvětí zrekonstruované barokní varhany v Doubravníku. Bude to jeho vůbec první sólový recitál u nás.  více

Rozhovor s dramaturgem letošního ročníku festivalu Concentus Moraviae Václavem Luksem o úniku z každodenní reality, kosmopolitní Evropě a nadčasové přitažlivosti barokního umění pro dnešního posluchače.  více


Festival Jazzfest se blíží ke konci a po osvěžení z české a evropské scény přišla na řadu nefalšovaná, téměř bluesová americká klasika. Dvaasedmdesátiletý velikán Steve Gadd dorazil do Brna s kytaristou Michaelem Landauem, baskytaristou Jimmy Johnsonem, trumpetistou Waltem Fowlerem a za piano a Fender rhodes zasedl Kevin Hayes.  více

S trumpetistou, aranžérem a kapelníkem brněnského bigbandu B-Side Band jsme hovořili u příležitost 10 let tohoto pozoruhodného orchestru. B-Side Band své narozeniny oslavil mimo jiné třemi koncerty v brněnském Sono Centru.  více

Defilé evropských i světových saxofonistů, které nabídl letošní ročník festivalu Jazzfest Brno, stylově uzavřeli virtuózní technici a invenční autoři propojující různá odvětví jazzu – uznávaný rakouský sideman i sólista Harald Harry Sokal se svým triem Groove a newyorská legenda Chris Potter, který v čele svého Quartetu na pódium Sono Centra uvedl svůj nejnovější projekt – album The Dreamer Is a Dream.  více

Tak jako loni, i letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s podtitulem svědectví, uzavírala Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno. Kostel sv. Janů na Minoritské ulici rozzářilo dílo hlavnímu tématu festivalu velmi blízké – příběh Pavla z Tarsu v podobě Mendelssohnova oratoria Paulus.  více

Klasický balet Spiaca krásavica v štyroch častiach (prológ a tri dejstvá) od Petra Iljiča Čajkovského uviedol balet Národného divadla Brno na javisku Mahenovho divadla.  více

V týdnu před velikonočními svátky přehlídka JazzFest postoupila do druhé poloviny. Další řadu koncertů propojujících různé jazzové formy a formace oscilující od tradice přes jazzrock k funku odstartoval večer brněnských a pražských jazzových legend v CED Husa na provázku a posléze dvojkoncert tria kytaristy Jiřího Šimka a hvězdného Poogie Bell Bandu s nepřehlédnutelným (a nepřeslechnutelným) frontmanem za bicí soupravou.  více

Antonín Fajt je syn zpěvačky a houslistky Ivy Bittové a bubeníka Pavla Fajta. I když hostuje na nejnovějším albu At Home skupiny Iva Bittová & Čikori, není to žádné protekční dítě. K vlastnímu hráčskému a skladatelskému stylu se sám propracoval a propřemýšlel. Má možnost srovnávat dětství strávené na Moravě s posledními deseti lety za oceánem. A protože jej baví propojovat hudební aktivity například s kulinářským uměním nebo s léčivými účinky umění, není náš rozhovor zdaleka jen o muzice.  více

Brněnská rodačka Magdalena Kožená natočila spolu s režisérkou Alicí Nellis reklamní spot pro celostátní happening základních uměleckých škol ZUŠ Open. Jeho první ročník proběhne v úterý 30. května 2017 po celé republice za účasti 355 škol. K patronce projektu ZUŠ Open Magdaleně Kožené se slavná česká režisérka připojila jako garant za literárně-dramatický obor na uměleckých školách. Obě dvě umělkyně navštíví v den konání happeningu vybrané akce.  více

Zařazením Patricie Barber do koncertní série Národního divadla Brno plnil dramaturg Filip Haberman sny nejen sobě. Neokoukaný klenot americké jazzové scény naplnil Mahenovo divadlo posluchači a přinesl velkolepý hudební zážitek. Jako by tento divadelní prostor byl předurčen pro konání tohoto koncertu. Divadelní sál podtrhnul zpěvaččinu vznešenost, ale zároveň dokázal vytvořit komorní, téměř klubové, prostředí. Tentokrát Patricia Barber přicestovala do Čech z rodného Chicaga v triu s mladými muzikanty - kontrabasistou Patrickem Mulcahym a bubeníkem Natem Friedmanem.  více

Do komorního prostředí divadla Husa na provázku se dramaturg brněnského JazzFestu Vilém Spilka rozhodl zasadit dva méně komorní koncerty. Byla to šťastná volba, protože diváci měli možnost z bezprostřední blízkosti sledovat sóla střídajících se hudebníků a stát se přímo součástí zajímavého dění.  více

V brněnském Blahoslavově domě se  uskutečnil koncert čerpající z odkazu Jana Garbarka a The Hilliard Ensemble. Spíše než o kopírování projektu z devadesátých let předvedl soubor Cantar Lontano a Gavino Murgia autentickou interpretaci a vesměs velmi zdařilou.  více

Když jsem nedávno mezi českými jazzmany uspořádal anketu o nejvýraznější ženu tuzemské scény, nejvíce hlasů nasbíraly trumpetistka, skladatelka a dirigentka Štěpánka Balcarová a pianistka a skladatelka Beata Hlavenková. V rámci festivalu JazzFestBrno se představí obě. Bigband Concept Art Orchestra pod vedením Štěpánky Balcarové vystoupí ve středu 5. dubna v divadle Husa na provázku a o den později trumpetistka představí v HaDivadle svou česko-polskou skupinu Inner Spaces. Ve čtvrtek 13. dubna se v Besedním domě koná koncert Beaty Hlavenkové, která se zaměří na své zatím poslední autorské album Scintilla. Obě mladé dámy jsme požádali o rozhovor.  více

Šestnáctý ročník festivalu JazzFestBrno – vedle dalších silných dramaturgických linií – nabízí srovnání hry několika výborných saxofonistů. Hned v rámci úvodního večera (23. března) se v Sono Centru představil výtečný Joe Lovano, 19. dubna se tamtéž má blýsknout Chris Potter, několikanásobný vítěz různých novinářských anket o nejlepšího světového hráče na tenorový saxofon. Hned dva evropské hráče si divák mohl porovnat ve středu 29. března, kdy se taktéž na pódiu Sono Centra vystřídali český saxofonista usazený v Dánsku Luboš Soukup a jeho norský vrstevník, také žijící v Kodani, Marius Neset. A 5. dubna má svůj mezinárodní ensemble představit mladý Čech studující v Norsku Michal Wróblewski.  více

Zpěvačka Lenka Nová se narodila V Brně. Dodnes se sem často a ráda vrací. Loni na podzim vydala svou třetí profilovou desku Čtyřicítka, na které je desítka osobních písní s texty Michala Horáčka. Nedávno byla nominována na hudební cenu Anděl v kategorii Zpěvačka roku. Letos 8. a 9. března v baru U kouřícího králíka v rodném městě zahájila s nově nazkoušeným repertoárem koncertní turné Čtyřicítka Tour, jehož jarní část uzavře pražský koncert ve studiu DVA 21. května. A o tom všem jsme si povídaly…  více

Láska na dálku je současná opera, která už je nicméně jasnou klasikou. Národní divadlo Brno nastudováním skvělého díla Kaiji Saariaho sáhlo do světového repertoáru. Výběrem i realizací inscenace v tuzemském kontextu jedinečně a výrazně zabodovalo.  více