Hudební festival Concentus Moraviae se mezižánrovým přesahům nebrání. O tom se posluchači přesvědčili již mnohokrát. Naposledy tomu tak bylo včera při příležitosti koncertu tělesa La Cosmologie de la Poire – Kosmologie hrušky. Na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou předvedla houslistka/flétnistka Anna Fusek, trumpetista Nicolas Cambon, akordeonista Gabriel Levasseur a violoncellista/kytarista Karsten Hochapfel, jak chutný (hruškový?) koktej lze namíchat, setká-li se klasická hudba, brazilské choro, jazz a world music v rukou zkušených hudebníků-skladatelů.
Programovým jádrem souboru jsou autorské kompozice jednotlivých členů kvarteta. Na nedělním koncertním provedení zazněly v blocích sestávajících zpravidla ze tří skladeb spojených improvizovanou linkou. Před každým dalším blokem vždy Anna Fusek, nebo Karsten Hochapfel seznámili přítomné s názvy některých skladeb, autory a v několika případech také inspiracemi, které je ke kompozici vedly.
Prakticky celý nedělní koncert by se dal shrnout dvěma slovy – různorodost a fluidita. Nezvyklé nástrojové obsazení souboru La Cosmologie de la Poire dávalo už z principu tušit témbrovou bohatost, hudebníci však nezvyklé barvitosti vycházeli přímou cestou vstříc. Zatímco jednou se akordeon ve vyšší poloze dal do neklidného duetu s flétnou, podruhé sloužil jako dlouhý hluboko položený pedál, nad kterým probíhal zbytek hudby. Stejná kombinace čekala také trubku – duet s flétnou i temný pedál – a vyznění bylo dle očekávání natolik odlišné, že posunulo hudební frázi do úplně jiného kontextu. Ke zvukové pestrosti přispěl velkou měrou také fakt, že hudebníci často střídali nástroje. A tak možné kombinace nástrojový barev zahrnovaly cokoliv od houslí, flétny, trubky, akordeonu, violoncella, kytary až po xylofon, zvonky a dětské piano. K připočtětě ještě různé techniky hry, namátkou třeba pizzicato (u violoncella dokonce i za kobylkou!), hru na trubku s dusítkem etc. Kromě barev však hudebníci střídali také styly. Co začalo jako melancholická a zádumčivá hudební zpověď, se během chvíle mohlo změnit v rozšafný tradiční tanec, vášnivé tango, bezmála Reichovský minimalismus či kubistickou hudební plochu. Přechody mohly být pozvolné i náhlé, často jsem se však sám sebe s podivem ptal, kdy že se skladba vlastně tolik změnila. Tak přirozené – fluidní – byly přechody mezi částmi i jednotlivými styly. Než si posluchač stihl uvědomit, co se děje, bylo již vše úplně jinak. Dalo by se namítnout, že taková stylová rozkročenost může mít na skladby a jejich poslech neblahý vliv; tady to však rozhodně neplatilo. Veškeré plochy totiž byly formálně vystavěny tak, že se nástroje v „novém“ stylu teprve pohodlně usazovaly – nejprve kratičké hudební monology, následně dialogy, které postupně přerůstaly v hašteřivou a místy divokou „výměnu názorů“. I přes svoji stylovou bohatost tak hudba působila uceleně a logicky.
Hudba La Cosmologie de la Poire přetéká barvami, odvážnými nápady, perfektním smyslem pro formu, ale především jedinečnou osobností. Výsledný mix různých vlivů a stylů byl tak chutný právě proto, že jej tvořili všichni členové kvarteta. Hudba La Cosmologie de la Poire je však více než pouhým součtem všem jejích částí – je syntézou sebe sama, a i proto zní současně tak zvláštně cize, a přitom důvěrně známě. Pozoruhodnější koncert před čtvrtečním festivalovým finále si mohl přát málokdo.
La Cosmologie de la Poire
Anna Fusek / housle, flétna
Nicolas Cambon / trubka
Gabriel Levasseur / akordeon
Karsten Hochapfel / violoncello, kytara
20. června 2021, zámek Jaroměřice nad Rokytnou, 19:30
Zatím nebyl přidán žádný komentář..