Lee Banda: Záhir

Lee Banda: Záhir

Jihomoravská folková scéna se pochopitelně vyvíjí. Vzpomínám na doby, kdy na místní regionální Portě soutěžilo několik kopií Kamelotu. Pak na roky, kdy by trampskou kapelu člověk pohledal, ale kdy snad dvě třetiny sestav používaly akordeon. A pak mám v živé paměti jeden ročník Konkursu Zahrady (ten se konával až do roku 2010 vždy v Kuřimi), na kterém pódium opanovaly šedivé folkrockové kapely, téměř všechny navzájem zaměnitelné. V posledních letech je folkrock na regionální scéně opět spíše na ústupu – ve prospěch žánrově barevnějších kapel. Přesto i v proudu na pomezí folku a bigbítu najdeme zajímavé objevy. Jedním z nich je Lee Banda, adamovská skupina v čele s autorkou a zpěvačkou Miloslavou „Mijou“ Peterkovou. A není to pouze její výrazný a výrazově tvárný hlas, který tuto kapelu povyšuje nad průměr.

Lee Banda vznikla na přelomu let 2012 a 2013, a své debutové album Záhir tedy vydala po necelých dvou letech existence. Nejde však o žádnou rychlokvašku. Členové kapely byli už v minulosti činní na regionální scéně a konkrétně Mija Peterková měla kapelu Záhir, jejíž jméno nyní použila jako název alba. Lee Banda se v letech 2013 a 2014 zúčastnila jihomoravského kola Porta, a i když ani v jednom případě do celostátního finále nepostoupila, porota o ní vždy mluvila pozitivně. Bylo totiž znát, že muzikanti nejsou žádní začátečníci a že kapelnice přesně ví, co a proč chce hrát a zpívat.

Písně Lee Bandy neoslní neslýchanými aranžérskými postupy nebo alternativními cestami. Jde vlastně o folkrockový střední proud – někdy má blíže k bigbítu, někdy k rádiovému popu (vlastně řadu těch písní by mohla hrát osvícenější komerční rádia), výjimečně i k akustickému folku. Co je však důležitější – zatímco mnohé jiné kapely, ať už vyšly z folkového, nebo rockového prostředí, roubují na podobnou hudbu texty plné klišé, Peterková nabízí pestrou škálu témat, od abstraktních pocitů a filosofických úvah až po dobře napsané příběhy. Jako krajní póly nám mohou posloužit první a předposlední píseň alba: Zatímco titulní Záhir, inspirovaný knihami Paula Coelha, pojednává o hledání místa „v týhle zemi staletý“ a o podmaňování si síly a moci, píseň Perspektiva ptačí vypráví o paní, které „zbyla jen hořkost promarněných lásek, / když její muž na ni tenkrát vytáh pásek…“. Odmyslíme-li si trochu otřepaný rým, jde o velmi silnou epickou píseň s moudrem, které překvapivě vůbec nezní pateticky: „Paní, Láska se nehledá… / A Život? / Ten se prostě žije…“ Mimochodem drobný záblesk optimismu na konci baladické písně („Když slunce prosvítá ořeším“) okamžitě přechází v závěrečnou skladbu alba, nadějeplnou Slunce v uších. Ta se naopak určitému schematismu nevyhýbá („Přejem ti Lásku, ať jsi syn anebo dcera…“), ale v kontextu alba to až tak nevadí. Má jít o programově pozitivní tečku, která koresponduje s vyzněním celého alba („Máš to ve své moci, zvol si život, nebo sen,“ zpívá se hned v druhé písni Hvězdný prach).

Záhir je sice sbírka samostatných písní, ale z výše uvedených poznámek vyplývá, že drží pohromadě i jako celek. Mija Peterková má svá oblíbená témata. Vedle slunce nebo Lásky – psané často s velkým L – je to oheň. „Hoř světýlko plápolej, špatný síly udolej,“ zpívá v písni Myšlenky, na kterou hned následující Taková říkanka navazuje slovy: „Ohýnku pal, plamen ti sluší.“ Důležitější než formální podobnosti je však obsah písní. A v tomto ohledu považuji za jednu z nejsilnějších písní Novoluní – jednak kvůli osobnímu vyznání („Věřím, Bože můj, že jsem Tě hodna“), jednak kvůli zajímavému zpracování tématu svobody („Když přijde nemoc, pokloním se moci / Když srdce hněvem bouří, pohladím svou tvář / Když zármutek mě trýzní v temné noci / pak anděl šeptá – svobodnou vůli máš“).

Právě spojení nadprůměrných textů (ne že bych v nich nebyly chybičky – například nepříjemně dvojsmyslné „a je zas ráno, voní tu tráva“ se dalo obejít změnou slovosledu) s řemeslně dobře zvládnutou hudbou a s výrazným hlasem Miji Peterkové dělají z Lee Bandy kapelu, kterou si dokážu představit na folkovém festivalu, v rockovém klubu i na městských slanostech někde na náměstí. Kapela má potenciál oslovit posluchače napříč generacemi – mimochodem, při vědomí, že každé přirovnání kulhá, hlasový projev Miji Peterkové bych umístil někam mezi Janou Kratochvílovou a Lenkou Filipovou. Její písně nejsou jen průtoková zábavná hudba, ale při použití konvenčních prostředků vybízejí posluchače k přemýšlení. A to na regionální scéně vůbec není samozřejmě.

(PS: Drobný bod dolů za booklet, který mohl projít jazykovými úpravami; viz např. poděkování „12-ti dětem“ nebo používání spojovníku místo pomlčky. Naopak bod nahoru za solidní zvuk, který měl na starosti zkušený Michael Vašíček, který na albu také jako host hraje na elektrickou kytaru.)

CD Lee Banda – Záhir, vydáno vlastním nákladem 2014. 12 skladeb, celková stopáž: 49:21

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tara Fuki nejsou dva hlasy a dva nástroje, ale souzvuk čtyř hudebních nástrojů. A právě jejich kombinací, kladením hlasů, prací s repetitivními prvky, tím vším Tara Fuki vytvářejí ono tiché napětí, díky němuž jsou jejich alba mimořádná.  více

Přestože CD obsahuje hudbu a texty nezpochybnitelných kvalit a výkony umělců si právem zasluhují potlesk, jeho výjimečnost spočívá především v prostém faktu, že vůbec vyšlo. Že v době, kdy se vedou diskuse, zda má vůbec ještě smysl vydávat hudbu na fyzických nosičích, stojí někomu za to oprášit 25 let starý záznam a jít s ním na trh. Vždyť od smrti Deža Ursiniho, vítěze prvního Československého beat festivalu, uplyne už brzy dvacet let.  více


Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více