Lee Banda: Záhir

Lee Banda: Záhir

Jihomoravská folková scéna se pochopitelně vyvíjí. Vzpomínám na doby, kdy na místní regionální Portě soutěžilo několik kopií Kamelotu. Pak na roky, kdy by trampskou kapelu člověk pohledal, ale kdy snad dvě třetiny sestav používaly akordeon. A pak mám v živé paměti jeden ročník Konkursu Zahrady (ten se konával až do roku 2010 vždy v Kuřimi), na kterém pódium opanovaly šedivé folkrockové kapely, téměř všechny navzájem zaměnitelné. V posledních letech je folkrock na regionální scéně opět spíše na ústupu – ve prospěch žánrově barevnějších kapel. Přesto i v proudu na pomezí folku a bigbítu najdeme zajímavé objevy. Jedním z nich je Lee Banda, adamovská skupina v čele s autorkou a zpěvačkou Miloslavou „Mijou“ Peterkovou. A není to pouze její výrazný a výrazově tvárný hlas, který tuto kapelu povyšuje nad průměr.

Lee Banda vznikla na přelomu let 2012 a 2013, a své debutové album Záhir tedy vydala po necelých dvou letech existence. Nejde však o žádnou rychlokvašku. Členové kapely byli už v minulosti činní na regionální scéně a konkrétně Mija Peterková měla kapelu Záhir, jejíž jméno nyní použila jako název alba. Lee Banda se v letech 2013 a 2014 zúčastnila jihomoravského kola Porta, a i když ani v jednom případě do celostátního finále nepostoupila, porota o ní vždy mluvila pozitivně. Bylo totiž znát, že muzikanti nejsou žádní začátečníci a že kapelnice přesně ví, co a proč chce hrát a zpívat.

Písně Lee Bandy neoslní neslýchanými aranžérskými postupy nebo alternativními cestami. Jde vlastně o folkrockový střední proud – někdy má blíže k bigbítu, někdy k rádiovému popu (vlastně řadu těch písní by mohla hrát osvícenější komerční rádia), výjimečně i k akustickému folku. Co je však důležitější – zatímco mnohé jiné kapely, ať už vyšly z folkového, nebo rockového prostředí, roubují na podobnou hudbu texty plné klišé, Peterková nabízí pestrou škálu témat, od abstraktních pocitů a filosofických úvah až po dobře napsané příběhy. Jako krajní póly nám mohou posloužit první a předposlední píseň alba: Zatímco titulní Záhir, inspirovaný knihami Paula Coelha, pojednává o hledání místa „v týhle zemi staletý“ a o podmaňování si síly a moci, píseň Perspektiva ptačí vypráví o paní, které „zbyla jen hořkost promarněných lásek, / když její muž na ni tenkrát vytáh pásek…“. Odmyslíme-li si trochu otřepaný rým, jde o velmi silnou epickou píseň s moudrem, které překvapivě vůbec nezní pateticky: „Paní, Láska se nehledá… / A Život? / Ten se prostě žije…“ Mimochodem drobný záblesk optimismu na konci baladické písně („Když slunce prosvítá ořeším“) okamžitě přechází v závěrečnou skladbu alba, nadějeplnou Slunce v uších. Ta se naopak určitému schematismu nevyhýbá („Přejem ti Lásku, ať jsi syn anebo dcera…“), ale v kontextu alba to až tak nevadí. Má jít o programově pozitivní tečku, která koresponduje s vyzněním celého alba („Máš to ve své moci, zvol si život, nebo sen,“ zpívá se hned v druhé písni Hvězdný prach).

Záhir je sice sbírka samostatných písní, ale z výše uvedených poznámek vyplývá, že drží pohromadě i jako celek. Mija Peterková má svá oblíbená témata. Vedle slunce nebo Lásky – psané často s velkým L – je to oheň. „Hoř světýlko plápolej, špatný síly udolej,“ zpívá v písni Myšlenky, na kterou hned následující Taková říkanka navazuje slovy: „Ohýnku pal, plamen ti sluší.“ Důležitější než formální podobnosti je však obsah písní. A v tomto ohledu považuji za jednu z nejsilnějších písní Novoluní – jednak kvůli osobnímu vyznání („Věřím, Bože můj, že jsem Tě hodna“), jednak kvůli zajímavému zpracování tématu svobody („Když přijde nemoc, pokloním se moci / Když srdce hněvem bouří, pohladím svou tvář / Když zármutek mě trýzní v temné noci / pak anděl šeptá – svobodnou vůli máš“).

Právě spojení nadprůměrných textů (ne že bych v nich nebyly chybičky – například nepříjemně dvojsmyslné „a je zas ráno, voní tu tráva“ se dalo obejít změnou slovosledu) s řemeslně dobře zvládnutou hudbou a s výrazným hlasem Miji Peterkové dělají z Lee Bandy kapelu, kterou si dokážu představit na folkovém festivalu, v rockovém klubu i na městských slanostech někde na náměstí. Kapela má potenciál oslovit posluchače napříč generacemi – mimochodem, při vědomí, že každé přirovnání kulhá, hlasový projev Miji Peterkové bych umístil někam mezi Janou Kratochvílovou a Lenkou Filipovou. Její písně nejsou jen průtoková zábavná hudba, ale při použití konvenčních prostředků vybízejí posluchače k přemýšlení. A to na regionální scéně vůbec není samozřejmě.

(PS: Drobný bod dolů za booklet, který mohl projít jazykovými úpravami; viz např. poděkování „12-ti dětem“ nebo používání spojovníku místo pomlčky. Naopak bod nahoru za solidní zvuk, který měl na starosti zkušený Michael Vašíček, který na albu také jako host hraje na elektrickou kytaru.)

CD Lee Banda – Záhir, vydáno vlastním nákladem 2014. 12 skladeb, celková stopáž: 49:21

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tara Fuki nejsou dva hlasy a dva nástroje, ale souzvuk čtyř hudebních nástrojů. A právě jejich kombinací, kladením hlasů, prací s repetitivními prvky, tím vším Tara Fuki vytvářejí ono tiché napětí, díky němuž jsou jejich alba mimořádná.  více

Přestože CD obsahuje hudbu a texty nezpochybnitelných kvalit a výkony umělců si právem zasluhují potlesk, jeho výjimečnost spočívá především v prostém faktu, že vůbec vyšlo. Že v době, kdy se vedou diskuse, zda má vůbec ještě smysl vydávat hudbu na fyzických nosičích, stojí někomu za to oprášit 25 let starý záznam a jít s ním na trh. Vždyť od smrti Deža Ursiniho, vítěze prvního Československého beat festivalu, uplyne už brzy dvacet let.  více


Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více