Lesní zvěř: Movable Feasts

Lesní zvěř: Movable Feasts

Když novináři i vydavatel v roce 2009 v souvislosti s debutovým albem skupiny Lesní zvěř skloňovali termín nu-jazz, kapela na to téma prohlásila: „Nu-jazz nechápeme nutně jako hudbu spojenou s jazzem, je to jen východisko plné svobody, které se právě nenechává omezovat nějakými stylovými škatulkami, a umožňuje nám nespoutaně využívat vlastní představivost. Pro nás, stejně jako pro kohokoli, kdo se rozhodne s námi trávit čas, je to čistě zážitková hudba a dobrodružství.“ O pět let později přichází „tak trochu brněnská“ skupina („Byť nikdo z nás nepochází z Brna, je to pro nás místo setkání“) s novinkou, která je v mnoha ohledech jazzovější než prvotina. Současně je však žánrově pestřejší, vyzrálejší je kompoziční práce a, což je možná největším překvapením alba Movable Feasts, klíčovým prvkem je zde lidský hlas a jeho podoby.

Při výrazné práci s rytmem, při kombinaci elektronických a akustických nástrojů, při všech hravých a zasněných klávesách a trumpetových sólech se práce s hlasem může jevit jako to méně důležité. Nicméně právě nuance, které se daří v jednotlivých písních vykouzlit zpěvákovi Miloši Rejskovi s pomocí hostů, jsou pro atmosféru alba a jeho barevnost určující. Vždyť podobně jako se liší znělý mužský hlas v One Big Soft Spot od zkresleného vokálu v Orifice nebo od klidnější polohy v závěrečné Skid Marks, liší se i celkové vyznění jednotlivých skladeb. Jako důležití aktéři pak do celku promlouvají hostující vokalistka Kristina Krutská (One Big Soft Spot, Razor Ray) a básník Jan Těsnohlídek, recitující svůj český text Ještě je co ztratit (škoda špatně vyslovované hlásky „l“).

Třebaže zpěv, a to jako nositel významu i jako hudební nástroj, hraje na albu výraznou roli, zůstává Lesní zvěř současně zajímavou instrumentální kapelou. Přitom v úvodní skladbě Shoulder Blades trochu klame tělem, neboť zní jazzověji než kdykoli dříve. Nejde samozřejmě o starý swingující jazz, ale spíše o moderní skandinávskou podobu žánru, charakterizovanou jmény jako Esbjörn Svensson nebo Nils Petter Molvaer. Jde o jazz, který formálně vychází z tvaru klavírního tria, resp. kvarteta s dechovým nástrojem, ale obohacuje tradiční rytmiku elektronickými nástroji. Podoba žánru, jak ji Lesní zvěř v úvodní skladbě nabízí, stojí na vysokých tónech klavíru, výrazné trubce a do kontrastu na zvýrazněných basových tónech. Jazzová nálada, opět s výrazným klavírem a trubkou, se vrací v závěrečné skladbě Skid Marks.

Mezi první a poslední skladbou, které lze – přestože jde o plnohodnotné písně – vnímat i jako jakési intro a outro alba, jsme svědky spousty žánrových proměn, často v průběhu jedné kompozice. Postačí zaměřit se na dvě typické členitější skladby: Razor Ray se skládá z 1. klidnější, téměř ambientní pasáže s ženským vokálem; 2. rockového pokračování ve stylu britských kytarovek z 90. let; 3. hlučnější noiseové mezihry; a 4. pasáže s výraznou trubkou. One Big Soft Spot otevírá basová figura, k níž se přidají hlučnější bicí; přichází zklidnění s ženským zpěvem a s mužskou recitací, následované už zmíněných plnohodnotným zpěvem, zde s elektrorockovým doprovodem; a na to naváže opět hlučnější pasáž. Podobně bychom mohli u dalších skladeb psát o dílčích detailech, jakými jsou práce s hvízdáním a jeho nápodobou různými nástroji (Endgame), hra s rytmem (Orifice) nebo drobné pohrávání s přeléváním zvuku z jednoho kanálu sterea do druhého (začátek Endgame). A do toho všeho přichází přesně v polovině alba rockový hit Kavka Airlines.

Lesní zvěř tedy na svém druhém albu skutečně svobodně využívá svou hudební představivost, možná ještě nespoutaněji než na debutu. Sám si jako posluchač více užívám momenty, kdy se trubka Marka Steyera jazzově vznáší nad ambientními zvukovými plochami. Ovšem nebýt svižnějších rockových pasáží, byla by hudba Lesní zvěře jednotvárná. A nebýt zpěvu, možná by po několika málo posleších přestala bavit. Na albu Movable Feasts jsou tyto ingredience příjemně vyváženy a je lhostejné, zda výsledné směsi říkáme jazz, nu-jazz nebo jakkoli jinak.

Lesní zvěř: Movable Feasts, vydavatel: Indies Scope 2014. 9 skladeb, celková stopáž: 46:42

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Movable Feasts (Pohyblivé svátky) je název nového alba elektrojazzové skupiny Lesní zvěř.  více

Novinka Entwine (Proplétám) je důležitým příspěvkem do vskutku propletené diskografie Ivy Bittové. Ta zpívá a hraje sama za sebe a přitom se její výkon proplétá s osudy, příběhy a letmými návštěvami dalších osob. A také s geniem loci moravského poutního chrámu.  více


První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více