Letošní ročník festivalu Concentus Moraviae věnovaný české kvartetní tradici, Beethovenovi a Shakespearovi se chýlí ke konci. Z celkového počtu 35 koncertů už zbývají jen dva. Je čas na první krátké ohlédnutí za festivalem i jeho poslední světovou premiérou.
Festival zasloužil mimořádnou pozornost především jako celek. Taková přehlídka smyčcových kvartet tu snad nikdy nebyla a těžko říct, kdy zase bude. Festival měl ale samozřejmě i svoje highlights a představil možnosti kvartetního obsazení z mnoha pohledů. Od samostatné hry a spojení dvou ansámblů do okteta přes klavírní kvintet a crossoverové projekty se zpěváky až po kvartetní skladby přepsané pro komorní orchestr. K tradičním koncertům v menších městech Jižní Moravy a Vysočiny letos přibyl i jeden koncert v Brně, festival obsáhl tři světové premiéry a vystoupení speciálního festivalového kvarteta.
V sobotu měl světovou premiéru A Midsummer Quartet, který napsala na objednávku festivalu slovenská skladatelka Ľubica Čekovská. Její skladba vychází z komedie Sen noci svatojánské, došlo se tedy opět na shakespearovské téma. To se pojilo také s dalšími dvěma premiérami festivalu – kvartetem Words without Thoughts Slavomíra Hořínky i úpravou Korngoldových písní na Shakespearovy sonety pro smyčcové kvarteto.
Do Midsummer Quartetu se ze Shakespearovy hry otiskly dva milenecké páry, které bloudí v lese, v citech i myšlenkách. Lysandrovi, Hermii, Demetriovi ani Heleně ale není možné jednoznačně přiřadit jeden z nástrojů, který by mluvil za konkrétní osobu. Stejně jako v divadelní hře dochází k záměnám v osobách i citech, tak si nástroje v kvartetu vyměňují své narážky, výzvy a zvolání.
Z krátké a intenzivní disonance na začátku se začnou vydělovat charakteristická témata. Jednotlivé nástroje si je mezi sebou předávají, navzují na sebe, polyfonicky se prolínají. V pizzicatech violoncella je cítit ozvěna jazzové basy, energická honička po lese i citech se ztiší do křehké harmonie a potom všechno jako zázrakem najednou skončí.
Skladbu premiéroval rezidenční soubor festivalu Pavel Haas Quartet a poskytl jí přesně ten dokonalý servis, který soudobá hudba potřebuje. Perfektní interpretace je u ní téměř nezbytnou podmínkou pro to, aby ji konzervativní publikum přijalo. A Midsummer Quartet vyžaduje velké množství energie, které mají Haasovci na rozdávání. Dovedou se ale také zklidnit, mají svoje nadšení pro hudbu pod kontrolou a hlavně celé jejich zaujetí stojí na skvělé individuální i kolektivní technice.
Nejednoduchou novinku zahráli se stejnou samozřejmostí jako svůj dávno zažitý repertoár. Po Midsummer Quartetu následoval Šostakovičův Smyčcový kvartet č. 8 a druhý kvartet Bedřicha Smetany. Jejich zvířená intimita se na Čekovskou plynule napojila, přidala k ní ale ještě velmi vážný až tragický tón. Dramaturgie i interpretace by se dala ze žďárského zámku okamžitě přenést do londýnské Wigmore Hall.
Pavel Haas Quartet splnil svou úlohu rezidenta na jedničku. Statisticky vzato má na kontě pět koncertů, jednu světovou premiéru a mistrovské kurzy pro smyčcová kvarteta. Důležitější ale je hudební zázemí, které soubor festivalu poskytl. Jeho koncerty tvořily pevnou srovnávací linii, ke které se mohly ostatní události vztahovat. Bylo to jako jistota jasně dané tóniny, která vždy uklidní posluchače tápajícího v chromatickém bludišti.
Ukázalo se, jak je kvartetní hra mnohotvárná a jak můžou být dva soubory stejně špičkové a přitom výrazově úplně odlišné. Zdá se, že kvartetní hra zdaleka tolik nepodléhá unifikaci zvuku, která plíživě zamořuje velké symfonické orchestry. Pro některé soubory bylo srovnání s haasovskou špičkou i poněkud nelítostné. Nemohlo vedle ní prostě uspět profesorské, ledabylé ani nadšenecké přehrávání.
Velmi silný dojem rozhodně zanechal americký Dover Quartet, který hrál společně s Haasovci zahajovací koncert a potom měl ještě jeden program v Jihlavě. Talichovo kvarteto zabodovalo společně s Ivem Kahánkem v kvintetu Vítězslava Nováka. Bennewitzovo kvarteto společně s koncertním mistrem České filharmonie Josefem Špačkem odehráli posluchačsky velmi vstřícný program s velmi sympatickým projevem. Bylo v něm hodně zaujetí a minimum okázalosti. Za velkým očekáváním určitě nezaostali Kodály Quartet a Modigliani Quartet.
Uspořádat festival smyčcových kvartetů a během měsíce v jeho rámci přehrát celou Beethovenovu tvorbu pro kvarteta je fantastický dramaturgický počin samo o sobě. Dramaturgové Aleš Březina a Jiří Beneš i organizační tým Concentu Moraviae odvedli skvělou práci. Náročné programy byly vesměs dobře navštívené i přijaté publikem, to je dobrá zpráva.
Bylo by bezvadné, kdyby jednotlivé soubory mohly svá vystoupení na Concentu vzájemně poslouchat, a tím se mezi sebou motivovat a inspirovat. Srovnání bylo neuvěřitelně poučné i pro posluchače. Pokud si někdo prožil třeba deset koncertů, začalo se mu vyjasňovat v tom, co je na komorní hudbě důležité. Začal rozeznávat, kdy hraje opravdu soudržný ansámbl a kdy skupinka lidí, která se kromě kvarteta rozptyluje množstvím jiných projektů. Každý měl šanci z první ruky pozorovat, jak takové manželství ve čtyřech – zvané smyčcové kvarteto – funguje v praxi.
Festival Concentus Moraviae 2016. Shakespeare, Beethoven a česká kvartetní tradice. 1. – 28. června, Jižní Morava a Vysočina.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..