Moravský podzim ve znamení ®evoluce

Moravský podzim ve znamení ®evoluce

Poslední koncert 49. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Brno Moravský podzim dozněl sobotu 28. Října. Festival si těsně před svými padesátými narozeninami zvolil jako zastřešující téma ®evoluci a nevyhnutelný vývoj vpřed. Poutače a plakáty v Brně měsíce volaly na kolemjdoucí a lákaly na ambiciózní podívanou. Po zběžném přehlédnutí programu bylo zřejmé, že stěžejními hudebními díly letos budou především novátorské počiny první poloviny 20. století navrch okořeněné o hudební lahůdky tzv. staré hudby.

Program rozdělil průběh Moravského podzimu do pěti hlavních částí. Prolog představoval pouhý jediný koncert s podtitulem Festivalový předkrm, nejpočetnější naopak byla část pojmenovaná Piano – klavír dominoval šesti koncertům z celkových sedmnácti. Skutečným srdcem festivalu však byly programové oddíly Drama a Rituály. Právě sem totiž Moravský podzim koncentroval svá nezávažnější a nejrevolučnější díla. Závěrečný Epilog představoval pomyslný maják navádějící zbloudilé lodě do klidných a bezpečných vod hudebního přístavu.

Moravský podzim odstartoval 49. ročník lahodným Festivalovým předkrmem. Ačkoliv se ještě nejednalo o samotný zahajovací koncert festivalu, svěží a vnitřně kontrastní dramaturgie večera k celkové koncepci Moravského podzimu již bezesporu patřila. Tchongjongský festivalový orchestr a houslistka Clara Jumi Kang přednesli suitu Náhrobek Couperinův a hudbu z baletu Moje matka Husa Maurice Ravela. Tato Ravelova díla tvořila pomyslnou kostru koncertu, na kterém zazněl také poslechově náročnější, avšak precizně provedený Koncert pro housle č. 3 korejského skladatele Isanga Yuna a Introdukce a rondo capriccioso Camille Saint-Saënsa. Především Koncert pro housle č. 3 představoval onen čerstvý a revoluční festivalový vzruch, jeho zasazení do zbylých libozvučných a vesměs tonálních děl však zajistilo kýženou rovnováhu večera.

Zahajovací koncert s podtitulem Ve jménu ®evoluce, kterému předcházel 28 hodinový kontrapunktický experiment Erika Satieho Vexations, zahřměl s nesmlouvavou a odzbrojující razancí. Zde již nebyl prostor pro balancování mezi starším a moderním hudebním jazykem, pouze Sinfonieta Leoše Janáčka smířlivě uzavřela úvodní koncert festivalu. Malá symfonie Hannse Eislera i Klavírní koncert č. 1 Alexandra Mosolova společně se symfonickou větou Pacific 231 Arthura Honeggera vrhly posluchače do zdecimovaného a první světovou válkou stále šokovaného světa. Tedy časoprostoru, který spíše než k náhle falešným vzorům z minulosti hledí k dosud tvárné, nespoutané, kruté, avšak upřímné budoucnosti. Evoluci předchází revoluce. Sólistou večera byl klavírista Steffen Schleiermacher, který své nesporné interpretační kvality dal na odiv i v rámci ryze sólového koncertu Moravského podzimu Ruský futurismus a česká avantgarda. V obou večerech dovedl klavírista zručně a dynamicky pestře provést násilný repertoár ruského futurismu, i podstatně přívětivější hudbu české avantgardy.

moravsky_podzim_klavirni_maraton_2017_foto_jiri_jelinek

Není pouhým zdáním, že dramaturgie festivalu čerpala především z bohatých zásob u nás nepříliš uváděné moderní ruské hudby. Festival navíc upíral k východu oči i uši zcela záměrně. Části Drama vévodila dvě původem ruská díla – opera Vítězství nad sluncem a Symfonie sirén. Vítězství nad sluncem i Symfonie sirén však zazněly zcela nově a uvedení obou děl představovalo jakousi novodobou premiéru. Z opery Vítězství nad sluncem se mnoho z hudební faktury nedochovalo, a i to málo co zbylo jen stěží představovalo skutečnou revoluci. Ani autor původní hudby Michail Maťušin se za hudební stránku opery příliš nestavěl. Vznikla proto podoba nová – hudby se ujal skladatel Jiří Najvar, scénu a kostýmy obstaral David Janošek a samotnou režii realizoval Marek Mokoš. Výsledné vyznění bylo zcela opačné. Zatímco původní dílo bylo zamýšleno jako oslava vítězství nad falešným a neupřímným duchem romantismu, soudobá verze pozdvihuje cynicky prst nad téměř troufalou obhajobou ohyzdnosti a zhýralosti doby. Slunce zde nakonec nad všechna očekávání vítězí jako hlavní a téměř jediný protagonista.

symfonie_siren_Moravsky_podzim_2017_foto_jiri_jelinek

Symfonie sirén představovala skutečnou hudební fascinaci hlukem. Skladba Arsenije Avraamova byla rekonstruována na brněnském výstavišti dle návrhu Andrea Ammera & FM Einheita. Skladba tu a tam trpěla nedokonalým vyvážením hluku a rány z děl, které měly oddělovat jednotlivé části do velké míry, zanikly v lomozu dalších zvuků. I tak bylo fascinující sledovat davy lidí naháněné perfektně upravenými vyvolávači s hlásnými troubami, kteří - podobni postavám z verneovek - zachovávali neustálý a důstojný výraz obličeje. Avizované špunty do uší však byly zbytečným opatřením, kterého jsem po skončení celé performance částečně litoval. Nedílnou součástí festivalu se staly Tiché písně Valentina Silvestrova uvedené v intimním přítmí vily Tugendhat basbarytonistou Tomášem Šelcem a klavíristkou Danou Hajóssy.

Moravský podzim však nesestával pouze z ruských příspěvků ®evoluční hudební kultury. Mezi pilíře festivalu patřil například i klavírní koncert Davida Greilsammera Scarlatti: Cage: Sonatas. Jedinečný projekt izraelského klavíristy a dirigenta Davida Greilsammera vedle sebe postavil sonáty Domenica Scarlattiho (italského skladatele 18. století) a sonáty Johna Cage pro preparovaný klavír. Greilsammer nedodržuje rigorózně pravidla přednesu hudby 18. století, to však v případě tohoto koncertu nemohl nikdo ani skutečně požadovat. Naopak je chvályhodné, že klavírista dokázal pouhým unifikováním výrazu propojit obě tolik nesourodá díla v jediný organický celek.

Mým osobním favoritem mezi všemi koncerty Moravského podzimu byl bezpochyby večer s podtitulem Rituály, při kterém bylo uvedeno dílo Poslední pohanské obřady litevského skladatele Bronia Kutavičiuse v českobratrském chrámu Jana Ámose Komenského a osmá symfonie českého skladatele Miloslava Kabeláče Antifony. O provedení se postaral litevský Komorní sbor Aidija po boku sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno Kantiléna, oba sbory vystoupily pod vedením sbormistra Romualdase Gražinise. Vystoupila dále dechová sekce Filharmonie Brno, varhanistka Renata Marcinkute-Lesieur. V druhé polovině, jejíž provedení se odehrálo v brněnské katedrále, přibyl Český filharmonický sbor Brno pod vedením Jiřího Najvara, bicisté Filharmonie Brno a za varhanami Renatu Marcinkute-Lesieur vystřídal Přemysl Kšica. Sólistkou druhé poloviny večera byla Lucie Silkenová, dirigentem Marko Ivanović.

moravsky_podzim_kabelac_ivanovic_foto_jiri_jelinek

Do ticha potemnělého chrámu zazníval šepot sborů, přerušovaný pouze tóny varhan. Kutavičiusovo dílo vykazuje znaky hudebního minimalismu, autor přesto vychází z původního litevského folklóru, který vkusně odívá do bezmála posvátného šatu. Velkou pochvalu zaslouží především interpreti, a to především sbory Aidija a Kantiléna. Příkladná byla také práce s prostorem, kde obzvláště zahánění hada za zády posluchačů doslova nahánělo husí kůži. Oba sbory kroužily po prostorách chrámu a stále se opakující hudební faktura tak získávala co chvíli diametrálně odlišné vyznění.

Festival uzavřel Epilog, jehož součástí byly především koncerty, které tvořily chytrou a rozumnou protiváhu jinak veskrze progresivního programu. V podání Ensemble Berlin Prag zazněly skladba Jana Dismase Zelenky, Johanna Sebastiana Bacha, Marka Kopelenta a Isanga Yuna. Komorní orchestr Accademia Bizantina věnující se historicky poučené interpretaci přednesl díla Giovanniho Lorenza Gregoriho, Niccola Jommelliho, Arcangela Corelliho, Niccola Porpory, Antonia Porpory, Antonia Caldary, Antonia Vivaldiho a Francesca Geminianiho. Janáčkovo kvarteto zahrálo oba smyčcové kvartety Leoše Janáčka a transkripci dechového kvinteta Mládí od Kryštofa Mařatky.

moravsky_podzim_Accademia Bizantina_foto_jiri_jelinek

Moravský podzim stojí před jubilejním 50. ročníkem a my můžeme pouze odhadovat, s čím dramaturg festivalu vyrukuje při tak slavnostní příležitosti. Zcela jistě se bude jednat o velkolepou podívanou. Troufám si tvrdit, že právě tématem ®evoluce vstupuje festival do nového věku, který více a více dává prostor neprávem opomíjeným dílům hudební historie i současnosti. Při takto významném jubileu však jistě zazní i skladby, které pomohly vytvořit a konstituovat plný a bohatý hudební jazyk nejen artificiální hudby. Těšme se!

Ensemble Berlin/ Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více