Moravský podzim ve znamení ®evoluce

Moravský podzim ve znamení ®evoluce

Poslední koncert 49. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Brno Moravský podzim dozněl sobotu 28. Října. Festival si těsně před svými padesátými narozeninami zvolil jako zastřešující téma ®evoluci a nevyhnutelný vývoj vpřed. Poutače a plakáty v Brně měsíce volaly na kolemjdoucí a lákaly na ambiciózní podívanou. Po zběžném přehlédnutí programu bylo zřejmé, že stěžejními hudebními díly letos budou především novátorské počiny první poloviny 20. století navrch okořeněné o hudební lahůdky tzv. staré hudby.

Program rozdělil průběh Moravského podzimu do pěti hlavních částí. Prolog představoval pouhý jediný koncert s podtitulem Festivalový předkrm, nejpočetnější naopak byla část pojmenovaná Piano – klavír dominoval šesti koncertům z celkových sedmnácti. Skutečným srdcem festivalu však byly programové oddíly Drama a Rituály. Právě sem totiž Moravský podzim koncentroval svá nezávažnější a nejrevolučnější díla. Závěrečný Epilog představoval pomyslný maják navádějící zbloudilé lodě do klidných a bezpečných vod hudebního přístavu.

Moravský podzim odstartoval 49. ročník lahodným Festivalovým předkrmem. Ačkoliv se ještě nejednalo o samotný zahajovací koncert festivalu, svěží a vnitřně kontrastní dramaturgie večera k celkové koncepci Moravského podzimu již bezesporu patřila. Tchongjongský festivalový orchestr a houslistka Clara Jumi Kang přednesli suitu Náhrobek Couperinův a hudbu z baletu Moje matka Husa Maurice Ravela. Tato Ravelova díla tvořila pomyslnou kostru koncertu, na kterém zazněl také poslechově náročnější, avšak precizně provedený Koncert pro housle č. 3 korejského skladatele Isanga Yuna a Introdukce a rondo capriccioso Camille Saint-Saënsa. Především Koncert pro housle č. 3 představoval onen čerstvý a revoluční festivalový vzruch, jeho zasazení do zbylých libozvučných a vesměs tonálních děl však zajistilo kýženou rovnováhu večera.

Zahajovací koncert s podtitulem Ve jménu ®evoluce, kterému předcházel 28 hodinový kontrapunktický experiment Erika Satieho Vexations, zahřměl s nesmlouvavou a odzbrojující razancí. Zde již nebyl prostor pro balancování mezi starším a moderním hudebním jazykem, pouze Sinfonieta Leoše Janáčka smířlivě uzavřela úvodní koncert festivalu. Malá symfonie Hannse Eislera i Klavírní koncert č. 1 Alexandra Mosolova společně se symfonickou větou Pacific 231 Arthura Honeggera vrhly posluchače do zdecimovaného a první světovou válkou stále šokovaného světa. Tedy časoprostoru, který spíše než k náhle falešným vzorům z minulosti hledí k dosud tvárné, nespoutané, kruté, avšak upřímné budoucnosti. Evoluci předchází revoluce. Sólistou večera byl klavírista Steffen Schleiermacher, který své nesporné interpretační kvality dal na odiv i v rámci ryze sólového koncertu Moravského podzimu Ruský futurismus a česká avantgarda. V obou večerech dovedl klavírista zručně a dynamicky pestře provést násilný repertoár ruského futurismu, i podstatně přívětivější hudbu české avantgardy.

moravsky_podzim_klavirni_maraton_2017_foto_jiri_jelinek

Není pouhým zdáním, že dramaturgie festivalu čerpala především z bohatých zásob u nás nepříliš uváděné moderní ruské hudby. Festival navíc upíral k východu oči i uši zcela záměrně. Části Drama vévodila dvě původem ruská díla – opera Vítězství nad sluncem a Symfonie sirén. Vítězství nad sluncem i Symfonie sirén však zazněly zcela nově a uvedení obou děl představovalo jakousi novodobou premiéru. Z opery Vítězství nad sluncem se mnoho z hudební faktury nedochovalo, a i to málo co zbylo jen stěží představovalo skutečnou revoluci. Ani autor původní hudby Michail Maťušin se za hudební stránku opery příliš nestavěl. Vznikla proto podoba nová – hudby se ujal skladatel Jiří Najvar, scénu a kostýmy obstaral David Janošek a samotnou režii realizoval Marek Mokoš. Výsledné vyznění bylo zcela opačné. Zatímco původní dílo bylo zamýšleno jako oslava vítězství nad falešným a neupřímným duchem romantismu, soudobá verze pozdvihuje cynicky prst nad téměř troufalou obhajobou ohyzdnosti a zhýralosti doby. Slunce zde nakonec nad všechna očekávání vítězí jako hlavní a téměř jediný protagonista.

symfonie_siren_Moravsky_podzim_2017_foto_jiri_jelinek

Symfonie sirén představovala skutečnou hudební fascinaci hlukem. Skladba Arsenije Avraamova byla rekonstruována na brněnském výstavišti dle návrhu Andrea Ammera & FM Einheita. Skladba tu a tam trpěla nedokonalým vyvážením hluku a rány z děl, které měly oddělovat jednotlivé části do velké míry, zanikly v lomozu dalších zvuků. I tak bylo fascinující sledovat davy lidí naháněné perfektně upravenými vyvolávači s hlásnými troubami, kteří - podobni postavám z verneovek - zachovávali neustálý a důstojný výraz obličeje. Avizované špunty do uší však byly zbytečným opatřením, kterého jsem po skončení celé performance částečně litoval. Nedílnou součástí festivalu se staly Tiché písně Valentina Silvestrova uvedené v intimním přítmí vily Tugendhat basbarytonistou Tomášem Šelcem a klavíristkou Danou Hajóssy.

Moravský podzim však nesestával pouze z ruských příspěvků ®evoluční hudební kultury. Mezi pilíře festivalu patřil například i klavírní koncert Davida Greilsammera Scarlatti: Cage: Sonatas. Jedinečný projekt izraelského klavíristy a dirigenta Davida Greilsammera vedle sebe postavil sonáty Domenica Scarlattiho (italského skladatele 18. století) a sonáty Johna Cage pro preparovaný klavír. Greilsammer nedodržuje rigorózně pravidla přednesu hudby 18. století, to však v případě tohoto koncertu nemohl nikdo ani skutečně požadovat. Naopak je chvályhodné, že klavírista dokázal pouhým unifikováním výrazu propojit obě tolik nesourodá díla v jediný organický celek.

Mým osobním favoritem mezi všemi koncerty Moravského podzimu byl bezpochyby večer s podtitulem Rituály, při kterém bylo uvedeno dílo Poslední pohanské obřady litevského skladatele Bronia Kutavičiuse v českobratrském chrámu Jana Ámose Komenského a osmá symfonie českého skladatele Miloslava Kabeláče Antifony. O provedení se postaral litevský Komorní sbor Aidija po boku sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno Kantiléna, oba sbory vystoupily pod vedením sbormistra Romualdase Gražinise. Vystoupila dále dechová sekce Filharmonie Brno, varhanistka Renata Marcinkute-Lesieur. V druhé polovině, jejíž provedení se odehrálo v brněnské katedrále, přibyl Český filharmonický sbor Brno pod vedením Jiřího Najvara, bicisté Filharmonie Brno a za varhanami Renatu Marcinkute-Lesieur vystřídal Přemysl Kšica. Sólistkou druhé poloviny večera byla Lucie Silkenová, dirigentem Marko Ivanović.

moravsky_podzim_kabelac_ivanovic_foto_jiri_jelinek

Do ticha potemnělého chrámu zazníval šepot sborů, přerušovaný pouze tóny varhan. Kutavičiusovo dílo vykazuje znaky hudebního minimalismu, autor přesto vychází z původního litevského folklóru, který vkusně odívá do bezmála posvátného šatu. Velkou pochvalu zaslouží především interpreti, a to především sbory Aidija a Kantiléna. Příkladná byla také práce s prostorem, kde obzvláště zahánění hada za zády posluchačů doslova nahánělo husí kůži. Oba sbory kroužily po prostorách chrámu a stále se opakující hudební faktura tak získávala co chvíli diametrálně odlišné vyznění.

Festival uzavřel Epilog, jehož součástí byly především koncerty, které tvořily chytrou a rozumnou protiváhu jinak veskrze progresivního programu. V podání Ensemble Berlin Prag zazněly skladba Jana Dismase Zelenky, Johanna Sebastiana Bacha, Marka Kopelenta a Isanga Yuna. Komorní orchestr Accademia Bizantina věnující se historicky poučené interpretaci přednesl díla Giovanniho Lorenza Gregoriho, Niccola Jommelliho, Arcangela Corelliho, Niccola Porpory, Antonia Porpory, Antonia Caldary, Antonia Vivaldiho a Francesca Geminianiho. Janáčkovo kvarteto zahrálo oba smyčcové kvartety Leoše Janáčka a transkripci dechového kvinteta Mládí od Kryštofa Mařatky.

moravsky_podzim_Accademia Bizantina_foto_jiri_jelinek

Moravský podzim stojí před jubilejním 50. ročníkem a my můžeme pouze odhadovat, s čím dramaturg festivalu vyrukuje při tak slavnostní příležitosti. Zcela jistě se bude jednat o velkolepou podívanou. Troufám si tvrdit, že právě tématem ®evoluce vstupuje festival do nového věku, který více a více dává prostor neprávem opomíjeným dílům hudební historie i současnosti. Při takto významném jubileu však jistě zazní i skladby, které pomohly vytvořit a konstituovat plný a bohatý hudební jazyk nejen artificiální hudby. Těšme se!

Ensemble Berlin/ Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více

Festival Jazz Groove Brno bude probíhat na několika místech Brna od 2. října do 5. prosince 2018. S jeho ředitelem Josefem Buchtou hovoříme nejen o letošním programu, ale především o novém názvu a nové náplni celé akce.  více

„Hraju současný folk bez dalších přívlastků – vztekle i jemně, v legraci i bez ní,“ říká o sobě písničkář Šimon Peták. Narodil se na samém počátku 90. let, „rok poté, co skončily se staré časy,“ líčí. Pochází z jižních Čech, ale dospíval u Berounky, krátce žil v Praze, která mu prý však ztrpkla, a nakonec se usadil v Brně. „Stal jsem se tu dramaturgem, vyučil na kominíka,“ pokračuje ve svém veršovaném životopisu, který najdete na jeho profilu na serveru Bandzone.cz. Právě tam si také můžete Šimonovy písničky z alba Homo Habitus nejen poslechnout, ale také legálně zdarma stáhnout.  více

V poněkud netradičním prostředí brněnského Metro music baru se představilo hudební uskupení s názvem Musica Folklorica tedy kapela, kterou folklorním nadšencům netřeba dlouze představovat. Špičkoví muzikanti hrají převážně vlastní úpravy lidových písní zejména z Horňácka, Myjavy případně Rumunska. Do Brna nyní přijeli pokřtít svoje v pořadí už jedenácté album.  více

Národní divadlo Brno uvedlo Smetanovu operu v prostorách brněnského výstaviště v režii uměleckého šéfa opery Jiřího Heřmana a s hudebním nastudováním dirigenta Roberta Kružíka, sbor řídil Pavel Koňárek. Scénu připravil a navrhl Tomáš Rusín. V roli kněžny Libuše se představila Lucie Hájková, jejího chotě ztvárnil Jiří Hájek, postavy Chrudoše od Otavy se ujal Pavoľ Remenár, jeho bratra Šťáhlava na Radbuze pak Dušan Růžička; sestru obou bratrů Radmilu přednesla Václava Krejčí Housková. Jan Štáva se ujal role strýce Lutobora a jeho dceru Krasavu ztvárnila Alžběta Poláčková. Jako Tomáš Garrigue Masaryk vystoupil činoherní herec Švandova divadla Marek Pospíchal.  více

Rozhovor s Martou Kovářovou, kapelnicí skupiny Budoár staré dámy, je škoda číst. Marta je totiž tak osobitá vypravěčka, že je lepší ji poslouchat. Nebo se přitom na ni i dívat. Jenže na druhou stranu, jak se dozvíte v rozhovoru, který vznikl u příležitosti dvaceti let kapely, dobrá píseň by měla obstát i bez obrazového doprovodu. A dobré vyprávění snad zaujme i v písemné formě.  více

Od 30. srpna do 10. září bude na českém turné bluesový kytarista z Texasu Jonn Del Toro Richardson. Jedno z jeho vystoupení se odehraje na jižní Moravě – 2. září v kulturním domě Strážničan ve Strážnici. Další koncerty se konají například 30. srpna ve Valašském Meziříčí, 7. září nebo 10. září v Ostravě. Jonn Del Toro Richardson má na svém kontě sice pouze jedno sólové album (druhé připravuje na rok 2019), ale jako vyhledávaný studiový i koncertní kytarista spolupracoval s mnoha ze špiček bluesové scény.  více

Několik prvních tónů z první a poslední písně prozradí o novém albu skupiny Poletíme? to nejdůležitější. Na začátku ostré kytary, rockový řev a text o tom, jak „seděli jsme s klukama v bekstejdži“ a „jsme dobří, takže asi potřebujem hit“. Na konci valčík s akordeonem, ledabylý zpěv a slova o rozladěné kapele, o bezdomovcích a o autě, „co veze ovci“. Písně nabité rockovou energií samozřejmě k Poletíme? patří, hitů má tato kapela celou řadu. Nicméně směřování od ostrého rokenrolu k pohodovému valčíčku zobrazuje kapelu v čele s Rudolfem Brančovským přesně tak, jak ji po letech vnímám: Přes všechny snahy o drsnost a chlapáctví je nejsilnější tam, kde jde o obyčejný příběh, zajímavé vypozorované detaily (třeba ten s tou ovcí v autě) a o jakoby obyčejnou písničku. A taky o humor, kterého je na novém albu opět požehnaně. A mám pocit, že se tentokrát Rudolfovi více než kdy dříve dařilo balancovat mimo oblast trapnosti.  více

Devatenáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Špilberk zahájil ambiciózní projekt lotyšské akordeonistky Ksenije Sidorové uvádějící podmanivé a smyslné melodie Bizetovy opery Carmen v netradiční a populární či jazzovou hudbou ovlivněné interpretaci. Stěžejní část programu tvořily skladby z alba Carmen, které akordeonistka natočila a vydala jako svůj debut roku 2016. Na pódiu stanuli po boku Ksenije Sidorové také houslista Alejandro Loguercio, klavírista Claudio Constantini, kontrabasista Roberto Koch, kytarista Reentko Dirks a perkusista David Kuckhermann, v několika skladbách doprovodil hudebníky orchestr Filharmonie Brno pod vedením Marka Ivanoviće. Kromě upravených čísel z Bizetova díla zazněla také skladba Malagueña kubánského skladatele Ernesta Lecuony. Pojítko mezi jednotlivými hudebními čísly tvořily částečně improvizované sólové výstupy jednotlivých hudebníků. Přitažlivý program koncertu pod širým nebem tedy sliboval oslovit nejen milovníky vážné hudby, ale také posluchače, kteří jinak zařazují tento druh hudby do svého kulturního vyžití spíše sporadicky. Lákavý příslib uhrančivých melodií pod letní hvězdnou oblohou však narazil na zásadní nedostatek – kvalitu zvuku.  více

Během čtyř dnů nabídl Maraton hudby Brno na 150 koncertů v podání více než 500 účinkujících. Na festivalu se potkali místní umělci i hosté ze zahraničí. Jazzový večer v Sono centru zahájili brněnští Marek Kotača Trio, po kterých následoval Yaron Herman z Izraele a Kenny Garrett z USA, na pódiu na hradě Špilberk dostala publikum do varu domácí hip-hopová legenda Chaozz i crossoveroví a světoví Dog Eat Dog. O rockový večer na Flédě se postarali The Adicts z Anglie spolu s pražským uskupením The Fialky, v Sono centru zase holandští Physical Graffiti vzdali poctu skupině Led Zeppelin. Rocku byla v Brně spousta, v neděli večer vystoupili i britští alt-J.  více

Brněnská „all-stars“ sestava Pozdní sběr přichází po čtyřech letech s novým albem. Tentokrát nezdůrazňuje na obalu osobu svého zakladatele a kapelníka Jiřího Pařeza, který sice zůstává hlavním autorem i sólovým zpěvákem, ale album jako celek je ještě více než minulá deska Pohlednice z Paříže (2014) výsledkem spolupráce sehrané sestavy. V ní se sešli muzikanti jako Michael Vašíček, Emil Formánek, Jiří Meisner nebo David Velčovský, tedy hráči, v jejich životopisech najdeme položky jako Vlasta Redl & Každý den jinak, Kamelot nebo Druhá tráva. Velkou posilou a výrazným oživením sestavy od minulého alba je Radim Zenkl, špičkový mandolinista, působící ve Spojených státech a nyní opět i na Moravě. Vedle mandolíny na album přispěl i irskou flétnou, ale na albu najdeme i další zajímavé barvy – tubu v závěrečné písni Na pivu (v níž se mimochodem vystřídá rekordní počet zpěváků v historii skupiny), dechovou sekci v úvodním Amsterdamu nebo čtveřici lesních rohů ve Smířenívíce

12. srpna 2018 si připomeneme 90. výročí úmrtí skladatele Leoše Janáčka. Zemřel ve věku 74 let na vrcholu tvůrčích sil a jeho náhlá smrt všechny zaskočila. Koncem července 1928 odjel na letní pobyt do rodných Hukvald, kam za ním přijela Kamila Stösslová se synem Ottou. Vzal si s sebou opis partitury své poslední opery Z mrtvého domu, aby provedl korektury a doplňky, práci však nestihl dokončit. Ze silného nachlazení se rozvinul zápal plic, se kterým byl skladatel převezen do Kleinova sanatoria v blízké Ostravě. Zemřel v neděli 12. srpna 1928 v deset hodin dopoledne. Pohřeb se konal o tři dny později v Brně. Janáček je pochován na brněnském Ústředním hřbitově v tzv. čestném kruhu, autorem náhrobku je výtvarník Eduard Milén (tentýž, který navrhl scénu a kostýmy ke světové premiéře opery Příhody lišky Bystroušky).  více

Kdo jezdí do Náměště nad Oslavou na Folkové prázdniny pravidelně, dobře zná strukturu tohoto sympatického festivalu, která se ani letos od předchozích ročníků nelišila: úvodní sobotní koncert jedné kapely (letos Frigg z Finska), následovaný nadstandardním rautem na zámku pro sponzory a podporovatele festivalu, a dalších sedm dní nabitých nejen špičkovou hudbou z celého světa, ale také tvůrčími dílnami, odbornými i odlehčenými přednáškami a rozpravami, výstavami, tancem, společným zpíváním a formálním i neformálním setkáváním. To vše se každý rok točí kolem jednoho základního tématu, které letos bylo „O paměti“. Celých těch osm dnů se v Náměšti vzpomínalo, upamatovávalo, paměti bylo dokonce věnováno i dvoudenní odborné kolokvium v podkroví náměšťské nové radnice. A přitom se po večerech v zámeckém parku odehrávala svěží, naprosto současná hudební dobrodružství.  více

V neděli zakončený XIV. ročník Hudebního festivalu Znojmo nesl podtitul Svár duše s tělem. Jihomoravské město vítá na svých prknech už řádku let renomované interprety od rezidenčního Czech Ensemble Baroque po sólisty zvučných jmen. Na závěr letošního ročníku sliboval nejpůsobivější zážitek tohoto léta – pozvání totiž přijal cenami ověnčený soubor Il Giardino Armonico, který se pod vedením Giovanniho Antoniniho orientuje na interpretaci děl 17. a 18. století. Spolu s věhlasnou sopranistkou Annou Prohaska se v jízdárně Louckého kláštera zastavili v neděli při turné k novému CD Serpent & Fire.  více

Netradiční koncert vokálního tělesa Czech Ensemble Baroque Quintet včera na Hudebním festivalu Znojmo představil tvorbu skladatele Matea Flechy (1481–1553). V běžně nepřístupných prostorách sálu konventu Louckého kláštera zazněly tzv. ensalady tedy polyfonní skladby míchající pro komický efekt dialekty, jazyky a často zcela nesmyslná slova či citoslovce. Mezi zhudebňovanými slovy se tak objevují výrazy jako „bum bum“, „tif tof“, „tra la la la“ nebo třeba „badum dům“. Mateo Flecha byl jedním ze skladatelů, kteří pomohli žánr jako takový ustanovit a etablovat. Samotný termín je znám především z publikace Las Ensaladas de Flecha Prague (1581), kterou vydal Flechův synovec, jménem taktéž Mateo Flecha. Tento Flecha junior vydal ve zmíněné sbírce ensalady právě Matea Flechy staršího. Vokální ansámbl doplnili ještě flétnistka Michaela Koudelková, theorbista Karel Fleischlinger a Emil Machain s Ester Švábkovou na bicí nástroje.  více

Nejčtenější

Kritika

Zatímco se pomalu doznívající léto připravuje k podzimnímu klidu a zrání, Filharmonie Brno stojí na počátku další sezóny, a to navíc pod vedením nového šéfdirigenta a uměleckého ředitele. O tom, že Dennis Russell Davies je dirigent par excellence, mohl posluchače přesvědčit již závěrečný koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Teprve v úterý 18. září se však mohl Davies plně chopit svého řemesla a v rámci inauguračního koncertu po boku Filharmonie Brno uvést českou premiéru světoznámého díla Harmonielehre od amerického skladatele Johna Adamse. A to vůbec není špatný začátek.  více