Moravský podzim ve znamení ®evoluce

Moravský podzim ve znamení ®evoluce

Poslední koncert 49. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Brno Moravský podzim dozněl sobotu 28. Října. Festival si těsně před svými padesátými narozeninami zvolil jako zastřešující téma ®evoluci a nevyhnutelný vývoj vpřed. Poutače a plakáty v Brně měsíce volaly na kolemjdoucí a lákaly na ambiciózní podívanou. Po zběžném přehlédnutí programu bylo zřejmé, že stěžejními hudebními díly letos budou především novátorské počiny první poloviny 20. století navrch okořeněné o hudební lahůdky tzv. staré hudby.

Program rozdělil průběh Moravského podzimu do pěti hlavních částí. Prolog představoval pouhý jediný koncert s podtitulem Festivalový předkrm, nejpočetnější naopak byla část pojmenovaná Piano – klavír dominoval šesti koncertům z celkových sedmnácti. Skutečným srdcem festivalu však byly programové oddíly Drama a Rituály. Právě sem totiž Moravský podzim koncentroval svá nezávažnější a nejrevolučnější díla. Závěrečný Epilog představoval pomyslný maják navádějící zbloudilé lodě do klidných a bezpečných vod hudebního přístavu.

Moravský podzim odstartoval 49. ročník lahodným Festivalovým předkrmem. Ačkoliv se ještě nejednalo o samotný zahajovací koncert festivalu, svěží a vnitřně kontrastní dramaturgie večera k celkové koncepci Moravského podzimu již bezesporu patřila. Tchongjongský festivalový orchestr a houslistka Clara Jumi Kang přednesli suitu Náhrobek Couperinův a hudbu z baletu Moje matka Husa Maurice Ravela. Tato Ravelova díla tvořila pomyslnou kostru koncertu, na kterém zazněl také poslechově náročnější, avšak precizně provedený Koncert pro housle č. 3 korejského skladatele Isanga Yuna a Introdukce a rondo capriccioso Camille Saint-Saënsa. Především Koncert pro housle č. 3 představoval onen čerstvý a revoluční festivalový vzruch, jeho zasazení do zbylých libozvučných a vesměs tonálních děl však zajistilo kýženou rovnováhu večera.

Zahajovací koncert s podtitulem Ve jménu ®evoluce, kterému předcházel 28 hodinový kontrapunktický experiment Erika Satieho Vexations, zahřměl s nesmlouvavou a odzbrojující razancí. Zde již nebyl prostor pro balancování mezi starším a moderním hudebním jazykem, pouze Sinfonieta Leoše Janáčka smířlivě uzavřela úvodní koncert festivalu. Malá symfonie Hannse Eislera i Klavírní koncert č. 1 Alexandra Mosolova společně se symfonickou větou Pacific 231 Arthura Honeggera vrhly posluchače do zdecimovaného a první světovou válkou stále šokovaného světa. Tedy časoprostoru, který spíše než k náhle falešným vzorům z minulosti hledí k dosud tvárné, nespoutané, kruté, avšak upřímné budoucnosti. Evoluci předchází revoluce. Sólistou večera byl klavírista Steffen Schleiermacher, který své nesporné interpretační kvality dal na odiv i v rámci ryze sólového koncertu Moravského podzimu Ruský futurismus a česká avantgarda. V obou večerech dovedl klavírista zručně a dynamicky pestře provést násilný repertoár ruského futurismu, i podstatně přívětivější hudbu české avantgardy.

moravsky_podzim_klavirni_maraton_2017_foto_jiri_jelinek

Není pouhým zdáním, že dramaturgie festivalu čerpala především z bohatých zásob u nás nepříliš uváděné moderní ruské hudby. Festival navíc upíral k východu oči i uši zcela záměrně. Části Drama vévodila dvě původem ruská díla – opera Vítězství nad sluncem a Symfonie sirén. Vítězství nad sluncem i Symfonie sirén však zazněly zcela nově a uvedení obou děl představovalo jakousi novodobou premiéru. Z opery Vítězství nad sluncem se mnoho z hudební faktury nedochovalo, a i to málo co zbylo jen stěží představovalo skutečnou revoluci. Ani autor původní hudby Michail Maťušin se za hudební stránku opery příliš nestavěl. Vznikla proto podoba nová – hudby se ujal skladatel Jiří Najvar, scénu a kostýmy obstaral David Janošek a samotnou režii realizoval Marek Mokoš. Výsledné vyznění bylo zcela opačné. Zatímco původní dílo bylo zamýšleno jako oslava vítězství nad falešným a neupřímným duchem romantismu, soudobá verze pozdvihuje cynicky prst nad téměř troufalou obhajobou ohyzdnosti a zhýralosti doby. Slunce zde nakonec nad všechna očekávání vítězí jako hlavní a téměř jediný protagonista.

symfonie_siren_Moravsky_podzim_2017_foto_jiri_jelinek

Symfonie sirén představovala skutečnou hudební fascinaci hlukem. Skladba Arsenije Avraamova byla rekonstruována na brněnském výstavišti dle návrhu Andrea Ammera & FM Einheita. Skladba tu a tam trpěla nedokonalým vyvážením hluku a rány z děl, které měly oddělovat jednotlivé části do velké míry, zanikly v lomozu dalších zvuků. I tak bylo fascinující sledovat davy lidí naháněné perfektně upravenými vyvolávači s hlásnými troubami, kteří - podobni postavám z verneovek - zachovávali neustálý a důstojný výraz obličeje. Avizované špunty do uší však byly zbytečným opatřením, kterého jsem po skončení celé performance částečně litoval. Nedílnou součástí festivalu se staly Tiché písně Valentina Silvestrova uvedené v intimním přítmí vily Tugendhat basbarytonistou Tomášem Šelcem a klavíristkou Danou Hajóssy.

Moravský podzim však nesestával pouze z ruských příspěvků ®evoluční hudební kultury. Mezi pilíře festivalu patřil například i klavírní koncert Davida Greilsammera Scarlatti: Cage: Sonatas. Jedinečný projekt izraelského klavíristy a dirigenta Davida Greilsammera vedle sebe postavil sonáty Domenica Scarlattiho (italského skladatele 18. století) a sonáty Johna Cage pro preparovaný klavír. Greilsammer nedodržuje rigorózně pravidla přednesu hudby 18. století, to však v případě tohoto koncertu nemohl nikdo ani skutečně požadovat. Naopak je chvályhodné, že klavírista dokázal pouhým unifikováním výrazu propojit obě tolik nesourodá díla v jediný organický celek.

Mým osobním favoritem mezi všemi koncerty Moravského podzimu byl bezpochyby večer s podtitulem Rituály, při kterém bylo uvedeno dílo Poslední pohanské obřady litevského skladatele Bronia Kutavičiuse v českobratrském chrámu Jana Ámose Komenského a osmá symfonie českého skladatele Miloslava Kabeláče Antifony. O provedení se postaral litevský Komorní sbor Aidija po boku sboru dětí a mládeže při Filharmonii Brno Kantiléna, oba sbory vystoupily pod vedením sbormistra Romualdase Gražinise. Vystoupila dále dechová sekce Filharmonie Brno, varhanistka Renata Marcinkute-Lesieur. V druhé polovině, jejíž provedení se odehrálo v brněnské katedrále, přibyl Český filharmonický sbor Brno pod vedením Jiřího Najvara, bicisté Filharmonie Brno a za varhanami Renatu Marcinkute-Lesieur vystřídal Přemysl Kšica. Sólistkou druhé poloviny večera byla Lucie Silkenová, dirigentem Marko Ivanović.

moravsky_podzim_kabelac_ivanovic_foto_jiri_jelinek

Do ticha potemnělého chrámu zazníval šepot sborů, přerušovaný pouze tóny varhan. Kutavičiusovo dílo vykazuje znaky hudebního minimalismu, autor přesto vychází z původního litevského folklóru, který vkusně odívá do bezmála posvátného šatu. Velkou pochvalu zaslouží především interpreti, a to především sbory Aidija a Kantiléna. Příkladná byla také práce s prostorem, kde obzvláště zahánění hada za zády posluchačů doslova nahánělo husí kůži. Oba sbory kroužily po prostorách chrámu a stále se opakující hudební faktura tak získávala co chvíli diametrálně odlišné vyznění.

Festival uzavřel Epilog, jehož součástí byly především koncerty, které tvořily chytrou a rozumnou protiváhu jinak veskrze progresivního programu. V podání Ensemble Berlin Prag zazněly skladba Jana Dismase Zelenky, Johanna Sebastiana Bacha, Marka Kopelenta a Isanga Yuna. Komorní orchestr Accademia Bizantina věnující se historicky poučené interpretaci přednesl díla Giovanniho Lorenza Gregoriho, Niccola Jommelliho, Arcangela Corelliho, Niccola Porpory, Antonia Porpory, Antonia Caldary, Antonia Vivaldiho a Francesca Geminianiho. Janáčkovo kvarteto zahrálo oba smyčcové kvartety Leoše Janáčka a transkripci dechového kvinteta Mládí od Kryštofa Mařatky.

moravsky_podzim_Accademia Bizantina_foto_jiri_jelinek

Moravský podzim stojí před jubilejním 50. ročníkem a my můžeme pouze odhadovat, s čím dramaturg festivalu vyrukuje při tak slavnostní příležitosti. Zcela jistě se bude jednat o velkolepou podívanou. Troufám si tvrdit, že právě tématem ®evoluce vstupuje festival do nového věku, který více a více dává prostor neprávem opomíjeným dílům hudební historie i současnosti. Při takto významném jubileu však jistě zazní i skladby, které pomohly vytvořit a konstituovat plný a bohatý hudební jazyk nejen artificiální hudby. Těšme se!

Ensemble Berlin/ Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po více než padesáti letech vrátilo Národní divadlo Brno na repertoár Pikovou dámu Petra Iljiče Čajkovského. Premiéra 17. února v Mahenově divadle v inscenaci Martina Glasera znamenala pro hudební divadlo ještě jeden návrat – po více než šedesáti letech se na brněnská prkna vrátila také Soňa Červená.  více

Hudbymilovní obyvatelé Brna si rádi připomínají návštěvu Wolfganga Amadea Mozarta ve města na přelomu let 1767-1768. Tématem třetího abonentního koncertu brněnských filharmoniků z cyklu Filharmonie doma I se však stala skladatelova návštěva Prahy. A nebylo tomu bezdůvodně. V profesionální dráze nejvýraznějšího představitele vídeňského klasicismu zaujímá Praha nezpochybnitelné místo. V souladu se zvoleným tématem pak dramaturgové vybrali důležité mezníky v autorově tvorbě, které právě s Prahou a Pražany souvisí. Orchestr Filharmonie Brno vedl Alexander Liebreich a na klavír hrál Saleem Ashkar.  více

Ve čtvrtek 8. února se v prostorách kavárny Era v Černých Polích konalo čtvrté a prozatím poslední pokračování cyklu Folklor a city, ojedinělého spojení osvětové aktivity a folklorní zábavy. Téma úvodní přednášky etnologa Martina Sítka bylo případně aktuální: masopustní tradice v České republice.  více

Tři mušketýři byli ve skutečnosti čtyři. Podobně i 3fo3 (čti „tři fotři“) jsou také čtyři. K zakládajícím členům skupiny Bombarďák Michalu Daleckému, Jiřímu Jelínkovi a Filipu Nebřenskému se jako d’Artagnan přidal Matěj Pospíšil. Jinak však zůstává vše při starém. Bombarďák – respektive textař Jiří Jelínek – promlouvá k dětem dynamickým jazykem plným módních i moderních výrazů. Na ploše velmi krátkých písní (průměrná stopáž pod dvě minuty) dokáže rozehrát vtipné příběhy plné slovních hříček i situačního humoru. Jedna píseň navazuje na druhou většinou v rychlém tempu, vedle zpěvu se zde poměrně často i mluví, stírá se zde tedy hranice mezi písní a divadelním skečem, ale vše dokonale zapadá do sebe.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří proběhl v pátek 2. února úvodní koncert letošního festivalu iberoamerické kultury Ibérica. Flamencový zpěv vokalistky Rocio Márquez se v něm potkal s virtuózním pojetím hráče na violu da gamba Fahmi Alqhai.  více

Město Brno je ideálním podhoubím pro mnoho soudobých hudebních projektů. Festival Expozice nové hudby, Moravský podzim nebo i řadové koncerty větších či menších hudebních těles mají nezřídka jedno společné – programovou snahu o uvádění nových a dosud neslyšených děl. V brněnském kulturním kvasu však zaujímá v tomto směru nepopiratelnou vedoucí pozici Brno Contemporary Orchestra pod uměleckým vedením Pavla Šnajdra. Již z názvu ansámblu je patrné, že stěžejní místo v jeho repertoáru zaujímají právě díla soudobých autorů. Přesto že by se mělo jednat o jednu z nejušlechtilejších a nejdůležitějších služeb milovníkům hudby, poloprázdný sál Besedního domu tomu nasvědčoval jen stěží. Nezájem publika o novou hudbu a mladé autory je smutný a skličující. Na druhou stranu je potřeba pokárat i orchestr samotný – z hlediska sebeprezentace dovedou zapracovat lépe i studentské orchestry.  více

Čtvrtý koncert komorního cyklu Spolku přátel hudby nabídl posluchačům průřez repertoárem skladatelů První vídeňské školy. V programu večera však díla pojilo nejen stylové zařazení ale také obsazení skladeb. Koncert byl totiž věnován výhradně klavírním triům Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. V brněnském Besedním domě díla předneslo hudební těleso Lobkowicz trio, které tvoří houslista Jan Mráček, violoncellista Ivan Vokáč a klavírista Lukáš Klánský.  více

Kongresové centrum brněnského výstaviště v sobotu 27.1. hostilo již 68. ročník Slováckého plesu. Organizátorem této akce je brněnský Slovácký krúžek, který se řadí k nejstarším stále fungujícím folklorním souborům v České republice. Založen byl v roce 1908 za účelem setkávání studentů z Moravského Slovácka.  více

Písňové hity jako Stayin´Alive, Night Fever či How Deep Is Your Love ve vynikajícím pěveckém provedení, dále výtečně postavená i odtančená choreografie v nablýskaném kostýmovém disco muzikálu a tři mimořádné výkony v hlavních rolích. To vše jsou devízy nového brněnského muzikálu Horečka sobotní noci. V Městském divadle Brno jej nastudoval režisér Stanislav Moša.  více

Brno je město plné kontrastů. Již krátká procházka po jeho centru odhalí kuriózní protiklady: pasáž Rozkvět vedle Domu pánů z Lipé nebo obchodní dům Omega zasazený do historického centra jsou zářnými příklady. I brněnská filharmonie staví své hudební produkce na kontrastu starého s novým. Nejednou jsem chválil svěží dramaturgii koncertů, která sahá k protikladným hudebním dílům a uvádí kombinace skladeb, které jinak vedle sebe většinou nemají šanci zaznít. V případě koncertu nazvaném Romantické pohádky ze středy 24. ledna se však dramaturgové drželi při zemi. Neobjevily se žádné nenadále disonance nebo nástrojové kombinace a ani hudební jazyk nijak zvláště nevybočoval z umírněných konvencí. Nemáme však pouze protiklady starého a nového, známého a neznámého, ale naneštěstí také kvalitního a nekvalitního a v neposlední řadě i zajímavého a nezajímavého.  více

Cimbál je nástroj, který si většina z nás spojuje s lidovou hudbou. Může za to zejména dlouhá tradice cimbálových muzik, které se v průběhu 20. století začaly na území Moravy postupně prosazovat.  více

Již po šesté představil balet Národního divadla Brno nadějné choreografy z vlastních řad. V divadle Reduta měl včera premiéru další ročník raritního projektu s názvem Choreografické ateliéry. V devíti mini inscenacích se představili sólisté a členové souboru vlastními choreografiemi.  více

Když se řekne „řecká píseň“, někdo si vybaví Děti z Pirea v podání Yvetty Simonové a Milana Chladila (nebo ještě starší verzi Evy Martinové a Karla Dudy). O něco blíže k současnosti stojí Martha a Tena Elefteriadu, které i v sezóně 2018 stále koncertují a navíc pořádají kurzy řeckých tanců. Sestry, které se vedle řecké hudby pohybovaly na poli rocku i popu (a Marthino album Kresby tuší je skvostné), podle mladého brněnského autora a hudebníka Jannise Morase „připravily cestu“ nové generaci řeckých interpretů. V Brně v současné době funguje několik kapel zpívajících řecky a přitom se ústřední postavou této muzikantské komunity stává právě Jannis, jeden ze tří hudebně aktivních bratrů Morasových. Se svým otcem hrají všichni tři ve skupině I Parea, Jannis se věnuje stylu rebetiko v kapele Anatoli a vedle toho má svou autorskou kapelu Jannis Moras & banda. V ní mu vedle bratrů Alexise (baskytara) a Markose (bicí) dělají společnost dvě mladé dámy – Iva Oulehlová (flétny, klarinet) a Zuzana Mitrengová (zpěv). Jannis Moras & banda sice modulací vokálů, harmoniemi a samozřejmě texty v pro nás exotické řečtině tradiční hudbu připomene, ale ve skutečnosti se jedná o folkrockovou kapelu, která hraje výhradně písně svého kapelníka. A Jannis Moras je momentálně jedním z nejzajímavějších brněnských písničkářů.  více

Rozličné nálady Debussyho Faunova odpoledne, ticho neklidu před bouří Brittenova Houslového koncertu a severským koloritem prodchnuté Sibeliovy první symfonie nabídla ve čtvrtek 11. ledna Filharmonie Brno na zdejším Stadionu. Pod taktovkou dirigenta James Feddecka, brněnskému publiku již známého, a za spolupráce s výjimečným slovenským houslistou Milanem Paľou filharmonici představili dramaturgicky zajímavý program s interpretačním nábojem.  více

Na konci listopadu vyšlo CD s názvem Moravské hlasy. Na první pohled nenápadné album by rozhodně nemělo ujít pozornosti. Jedná se o hudební nosič, který je součástí projektu Píseň duše, jehož iniciátorem je Jiří Plocek. Jeho cílem bylo představit fenomén moravské zpěvnosti na příkladu některých oblastí Slovácka.  více