Muzikál Don Juan čili o rozžhaveném žezle rozkošníka

20. květen 2014, 16:23
Muzikál Don Juan čili o rozžhaveném žezle rozkošníka

Je to patálie s hledáním silných témat pro autorský muzikál dneška. A tak se k životu křísí logicky ta stará. Jako v případě nového muzikálu Don Juan. Příběhů ze současnosti se tvůrci bojí nebo je neumějí přesvědčivě vykroužit, sáhnout po zavedené literární figuře, která je látkou naoko známou všem generacím, se zdá pohodlnější a zaručenější. Muzikál Don Juan z dílny pražského kvarteta – Ivana Hubače, Vašo Patejdla, Eduarda KrečmaraMartina Hrdinky, který o víkendu uvedlo ve světové premiéře Městské divadlo Brno je scénáristicky překombinovanou, místy naivně romantickou story, hudebně průměrnou, a tak i divadelně prostřední produkcí, v níž se ale najde několik zajímavých hereckých výkonů.

S fiktivní literární postavou proslulého sevillského svůdce, který otevíral a lámal na počkání ženská srdce i klíny, tady scénárista Ivan Hubač nakládá velmi volně. To je samozřejmě jeho svaté autorské právo. A jaký tedy je tento nenapravitelný sukničkář, který přepsal dějiny evropské kultury v mnoha verzích už od roku 1630, kdy jej na svět vyprovodil španělský dramatik Tirso de Molina? Mnohé napoví fakt, že tady chybí onen kamenný host z prvního zpracování čili socha Komtura, která nenapravitelného sukničkáře a cynického zhýralce po zásluze smete do pekla.

Hubačův Don Juan je také neukojitelným hormonálním štvancem, také se rouhá nebesům jako Mozartův potrestaný prostopášník a také končí špatně. Nikoliv však úradkem nezemských mocností, ale rukou jeho poslední oběti – zneuctěné řádové sestry. A na nůž v její dlani si navrch naběhne sám. Tento donšajn se totiž ve finále uchýlí do kláštera, protože je nejen poživačný ale také hloubavý člověk a v kajícnosti zjistí, jaké smrtelné nebezpečí pro ženy znamená. Chce proto v klidu domeditovat svůj bídní život lemovaný promiskuitou, vraždou a skonem jediné skutečně milované ženy. A aby té romantické psychologie nebylo málo, hned zpočátku ho na plochou dráhu jeho nevázaného života navede nestálost jeho první lásky. Prostě se spálil, a tak se ženám vlastně mstí svojí přelétavostí a cynismem.

Jistěže historický romantický muzikál potřebuje podobné prostředky, jsme na půdě přepjatých vášní, příběhů a figur. I tak jsou v tomto Donu Juanovi kontraproduktivní místa, kterým se vstřícné premiérové publikum (nakonec jako vždy v Městském divadle Brno disciplinovaně aplaudující vestoje) smálo a tímto neplánovaným veselím rušilo vážnost situace. To jsou třeba scény, kdy maskovaný Juan klečí nad hrobem Flavia (to je bratr jedné zneuctěné dívky, která se nakonec utopí). Hříšník se zdánlivě kaje, ale ve skutečnosti číhá na Flaviovu oddanou vdovu, kterou přímo na pohřebišti znásilní, vlastně v mžiku svede. Scéna, kdy jde hlavní hrdina (už jako mnich s budoucí obětí) do lesa ke studánce pro vodu, je opravdu nechtěně legrační nejen svojí konstrukcí. Co si navrch myslet o okamžiku, kdy Juan již pudově rozvášněn na nevěstu Kristovu řičí: Necítíš touhu po rozžhaveném žezle, které do tebe vstoupí, až vykřikneš rozkoší? Taková řešení bychom čekali v červené knihovně, tento slovník zase v jiném pokleslém literárním žánru programově se otírajícím o lidské genitálie.

Je ovšem fakt, že od romantického muzikálu se cukrkandl na různý způsob čeká. Posluchačsky velmi vstřícná, ale v celkovém dojmu vlastně nevrstevnatá hudba Vašo Patejdla, je příjemným doprovodem a jakousi nenápadnou zvukovou kulisou večera. Od muzikálu očekávaný hit, který se vám vryje do paměti, tady ale neuslyšíte. Místy až starosvětsky operetně škrobené jsou texty písní Eduarda Krečmara.

Režisér Petr Gazdík se v této hudební šou snaží ve spolupráci se scénografem Petrem Hlouškem o tradiční velké plátno. To v tomto případě znamená něco velkých kulis na v pozadí s nezbytnými projekcemi enigmatické ženské tváře oné nedosažitelné lásky. Dobově nařasené šustící sukně, sutany, rudé biskupské komže a oblečení venkovanů má v publiku jen posilovat pocit dobové atmosféry Sevilly 16. a 17. století. Romanticko-historický kus prostě potřebuje své.

U brněnského Dona Juana se nyní opět ukázalo, že mimořádný profesionální tým od skvěle dirigovaného orchestru, přes zpěváky swingující za scénou až po bezvadně fungující company a jedinečné sólisty dokáže traktovat i dílo výše naznačeného žánru a zpracování. A tak je potřeba vyzdvihnout třeba Félicianu herečky Viktórie Matušovové, která dokáže sebejistým pěveckým projevem překlenout a vlastně i skrýt papírem šustící tragiku svojí hrdinky. Jiným případem herecké nakažlivosti a výtečně odehrané bezprostřednosti je třeba Luisa Barbory Remišové, která hraje rozpustilou a tělesným hříchům se nikterak neprotivící se služtičku. Obě jmenované patří k tomu lepšímu, protože ze strany zasloužilých bardů je k vidění většinou předepsaný aristokratický patos, který je místy na hranici sebe parodie. To je případ Martina Havelky jako hraběte Mendozy či Převora, ale také dvojice Ivana VaňkováAlena Antalová, jejichž romantické heroiny jsou limitovaný probíranou emoční věrohodností scénáře. Všetečný sluha Sganarel je v podání Jakuba Uličníka další divácky vděčnou a herecky naplněnou figurou. Hlavní hrdina Dušan Vitázek jako Don Juan si užívá více polohu chtivého svůdce a lehkomyslného poživačníka, pomstychtivého šermíře a osudem raněného milence. Jeho sebezpytné momenty finále balancují na hraně povinné herecké oběti žánru.

Muzikál v Brně tradičně doprovodí živý orchestr, což je samozřejmě jinde nevídanou devízou. Don Juan bude přes zmíněné výtky jistě velmi úspěšně suplovat neutuchající poptávku po přídělu romantických látek. Publikum oddaně a rádo sedne na tento svůdnický lep a snad to tak i má být. Není mým úkolem pohoršovat se nad chutěmi diváků či – nedej Bůh – moralizovat jejich vkus. Snad také nejsem žádný zabedněný patriot, ale podobné muzikálové opusy, jako je Don Juan, nejsou v Brně snad ani zapotřebí. Současný autorský muzikál tady dosáhnul už zajímavějších výsledků.

Ivan Hubač, Vašo Patejdl, Eduard Krečmar a Martina Hrdinka: Don Juan. 17. 5. 2014, světová premiéra, Městské divadlo Brno.

Foto Jef a Tino Kratochvilové

Komentáře

Reagovat
  • Simona Škarabelová

    29. září 2014, 14:05
    Vážený pane Marečku, děkuji za Váš názor, jsem ráda, že jsem konečně narazila na někoho, s kým se v této věci shodnu. "Pražský muzikál slavil v Brně velký úspěch", jak se o něm pateticky psalo po premiéře, mě více než zklamal. Příběh je jeden velký kýč a klišé, korunovaný Juanovým odchodem do kláštera a snahou o pokání. Místy jsem měla pocit, že vidím Ofelii, jindy tančící symboly smrti či pekla (dokonce v nápadně podobných kostýmech) z Draculy, chvílemi Sluhu dvou pánů. Sluha Sganarel však byl rozhodně výrazným potitivem inscenace. K Vašim steskům nad pokleslými obraty z "jiného pokleslého literárního žánru programově se otírajícího o lidské genitálie" bych kromě rozžhaveného žezla zminila i hru na flétnu, kterou "včera ještě panna" dost dobře neovládá... Zkráta - Pražský Don Juan v Brně pro mě představuje jedno velké zklamání, kde kromě scény, nápaditých dobových kostýmů a bohužel nevyrovnaných hereckých výkonů, není nic zásadního k vidění. Zůstal ve mě jen nesmazatelný pocit údivu spojený s neodbytnou otázkou, provázející mě po celou dobu představení a vlastně i po něm, při - tradičně ve stoje - aupladujícím publiku: "To snad nemohou myslet vážně?!"

Dále si přečtěte

Také v případě Mladého Frankensteina chce Petr Gazdík publiku nabídnout vše, na co se u podobných produkcí v muzikálové aréně na Lidické ulici sází. Co to je? Profesionálně odvedená podívaná, která diváky strhne na svoji stranu dobrými hereckými a pěveckými čísly, tanečními výkony, ale také naživo hranou muzikou a zajímavou výpravou.  více

Muzikál Sliby chyby, který o víkendu uvedlo Městské divadlo Brno, je typickou ukázkou toho, že ne všechny retro návraty bývají opodstatněné a divadelně milosrdné či přímo nutné. Melancholická a lehce nahořklá komedie je totiž ukázkou hudebního divadla, které je po půl století od svého vzniku zastaralé, sentimentální a zdlouhavé, co se délky i způsobu vyprávění týče.  více


Jelena Popržan je hráčka na violu. Pochází ze Srbska, studovala a žije v Rakousku a letos bude hostem festivalu Maraton hudby Brno. V neděli 10. srpna vystoupí nanádvoří Domu pán z Kunštátu v rámci scény Balkan Soirée. S Jelenou Popržan hovoříme o její cestě k hudbě, o úskalích a radostech hry na violu, o historické perspektivě tohoto nástroje i o různých kapelách a projektech, ve kterých působí.  více

V letošním roce navštívilo Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici více jak 41 000 lidí tedy rekordní počet. Číslo, které překvapí. V době, do které se tolikrát předpovídal zánik folkloru i folklorismu, se na jednom místě sejde tak obrovské množství lidí. Co je k tomu vede? Letošní jubilejní 80. ročník tomu jistě napomohl, ale samotné výročí by určitě nestačilo. V čem spočívá její kouzlo? Každý návštěvník si z festivalu odnáší jiný zážitek, jinou vzpomínku, jiný příběh. A právě ten svůj vám nyní nabídnu. Jaká tedy byla moje Strážnice 2025? A našla jsem odpověď na otázku, co stojí za tak velkým zájmem?  více

Jedním z členů mezinárodní poroty letošního ročníku Veszprém Street Music Festivalu bude Milan Tesař – programový ředitel, vedoucí hudební redakce Radia Proglas, šéf panelu World Music Charts Europe a dramaturg festivalu Maraton hudby Brno. Vyslání zástupce právě z Brna není náhodné – město je stejně jako Veszprém člen sítě UNESCO Creative Cities of Music a pravidelně zapojuje do mezinárodní kulturní spolupráce a podpory mladých talentů.  více

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce

Benefiční akce s názvem Večery s Ondrášem opět oživila nádvoří hradu Špilberk. Vojenský umělecký soubor Ondráš zde ve druhé půli června předvedl dva celovečerní programy, které připomněly nové i starší choreografie a hudební úpravy. První večer nabídl premiéru pořadu Pocta Jaroslavu Juráškovi, připravenou ke stému výročí narození této významné osobnosti folklorního hnutí druhé poloviny 20. století. Druhý večer s názvem Ondrášovské putování provedl hudbou i tancem po regionech Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Rumunska.  více

První brněnský koncert 30. ročníku „putovního“ festivalu Concentus Moraviae se odehrál v neděli 22. června v sále konventu Milosrdných bratří. V podání ansámblu a nocte temporis ve složení Anna Besson (traverso, musette), Myriam Rignol (viola da gamba), Béatrice Martin (cembalo), Simon Linné (theorba) a Reinoud Van Mechelen (tenor, umělecký vedoucí) zazněl program pojmenovaný Oh, ma belle brunette! (Ó, má krásna brunetko). Název brunetka je vedle označení hnědovlasé dámy také hudební forma vycházející z dvorské písně, která byla velmi populární ve Francii na přelomu 17. a 18. století. Pařížský vydavatel Christophe Ballard publikoval mezi lety 1703–1711 tři sbírky těchto brunetek, které doplňovaly i písně dvorské či pijácké. Tento repertoár při nedělním koncertu doplnilo několik instrumentálních kompozic.  více

Právě teď se ve francouzském městě na okraji Paříže Enghien-les-Bains koná XVII. výroční zasedání Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Brno na tomto zasedání reprezentuje koordinátorka Brna - města hudby UNESCO Jana Padrnosová a Lukáš Pavlica z Odboru kultury Magistrátu města Brna, kteří se aktivně zapojují do odborných panelů, síťování a mezinárodní výměny zkušeností.  více

Jedním z nejzajímavějších souborů, které se na letošním ročníku mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae objevily, byl bezesporu Zefiro Torna pod vedením loutnisty Jurgena De bruyn. Jejich hudební program s názvem Balzám zazněl v sobotu 14. června na Panském dvoru v Telči a o den později na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou. Tento text se věnuje prvnímu z vystoupení.  více

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert jubilejního 30. ročníku festivalu Concentus Moraviae, který nesl název Rondo festivo, se uskutečnil několik kilometrů za českými hranicemi, v dominikánském kostele v malém rakouském městečku Retz. Zde v podání belgického souboru Bryggen zazněly skladby Maxe Richtera a Edwarda Griega. Dvojrole houslistky a dirigentky se ujala umělecká vedoucí souboru Jolente De Maeyervíce