Naivistická, dívčí a živá Hubička

6. prosinec 2015, 7:29

Naivistická, dívčí a živá Hubička

V předvečer mikulášských nadílek přinesla Janáčkova opera v pořadí druhou ze čtyř velkých premiér této sezóny v Janáčkově divadle – Smetanovu „prostonárodní“ operu Hubička. Tou se po Její pastorkyni ze začátku října pro tuto sezónu uzavírá premiérová nabídka tradiční české opery, co je ovšem důležitější, otevírá se čtyřdílná přehlídka nových prací největších talentů nastupující generace české operní režie.

Po nové Hubičce Lindy Keprtové nás totiž ještě čekají inscenace Tomáše Studeného, Tomáše Pilaře a Jiřího Heřmana. Všichni čtyři jmenovaní mají na kontě pozoruhodné úspěchy a s výjimkou Keprtové šéfují našim operním souborům. Jejich tvůrčí poetika zároveň vykazuje jisté společné rysy – intimita namísto monumentality, hravost namísto strnulosti a lyrika namísto epiky. Máme každopádně skvělou příležitost pohledu do budoucnosti, na to, kudy se zřejmě bude domácí inscenační praxe ubírat v následujících letech a dekádách – pokud do ní ovšem nevstoupí někdo s vyhraněným názorem a ambicí měnit zvyklosti.

Smetana nebyl podobně jako Dvořák schopen obsáhnout celek hudebního dramatu a byl do jisté míry formován svými libretisty. Hubička je první dokončenou spoluprací s Eliškou Krásnohorskou a uvozuje pozoruhodnou žánrovou fúzi: Smetana byl zaměřen jednoznačně moderně, obdivoval se nejnovějším romantickým výbojům od Liszta až po Wagnera a dokázal všechny vlivy absorbovat. Sice se dožil značného věhlasu, bohužel však ještě žil v době profilované na ryze národnostním základě. České prostředí nebylo jako celek natolik hudebně gramotné, aby dokázalo docenit Smetanův mimořádný talent a rozhled. Smetana sám cítil, že jeho české úspěchy pramení v první řadě ze zjevného národoveckého obsahu a souvisejícího emočního ztotožnění. Náhlé ohluchnutí ve druhé polovině roku 1874 jej deklasovalo z těžce vybojované pozice dobře situovaného hudebního hegemona do izolace a role opomíjeného umělce i člověka. Ten se i proto obrací k rustikálnímu dramatickému tvaru, který mu zatím přinesl největší úspěch. Krásnohorská obohatila Smetanův dramatický instinkt o psychologizující prvky v žánru komické opery. Výsledný tvar je nesmírně laskavý a celkově pozitivní, zlo je tu marginalizováno či zcela potlačeno a pohled na jednající postavy je vstřícný a chápavý. Smetana v závěrečné trojici svých oper s librety Krásnohorské postupuje od rustikální idyly podle vzoru Prodané nevěsty ke komplexněji pojatému divadlu s pestřejším spektrem emocí. Je třeba přiznat, že na rozdíl od Smetanovy hudby, jež dosahuje pozoruhodných met a dokáže bez výhrad obstát i dnes, verše Krásnohorské jsou do značné míry dobově podmíněné a dnes nejednou budí chápavý úsměv.

V této souvislosti se nabízí otázka, proč z celku Smetanova dramatického díla, dosud v nových a nových inscenacích pohříchu spíše oprašovaného a konzervovaného než doopravdy režírovaného, vybrat právě Hubičku, jež ve smetanovském operním kánonu představuje dílo nejméně vážné, rozsahem i obsazením nevelké, s dosti banální zápletkou a nejmenším dramatickým potenciálem. Povídková předloha Karolíny Světlé byla navíc zjednodušena, čímž ztratila řadu nosných prvků stran charakteristiky a psychologie postav, místních zvyklostí či třeba lidové víry. Zde lze vidět největší překvapení nové inscenace Lindy Keprtové: Nepřichází s novým vyhraněným názorem na smetanovské drama, jako to před lety v Brně udělal Ondřej Havelka v Prodané nevěstě. Naopak zdůrazňuje vše prosté až naivní a přichází s naivistickou poctou dosavadní smetanovské inscenační tradici, z níž přebírá prakticky vše s výjimkou vizuální stránky, kterou naopak přetváří výrazně, ne však radikálně. Zvláštní a nové konzistence se dočkalo ryze dívčí složení autorského týmu, do nějž se vedle autorek předlohy a libreta přidaly ještě výtvarnice scény, kostýmů, sbormistryně a – jak již řečeno – režisérka. Nejde tu o laciné genderové úvahy, celý výsledný tvar je velmi a ponejvíce v pozitivním slova smyslu „holčičí“.

Ve svých několika dosavadních inscenačních úspěších dokázala Keprtová vytvořit vlastní typickou tvůrčí poetiku. Jednotlivá operní díla se v jejím podání tolik neliší, přibližuje je totiž své jednotné tvůrčí metodě. Důležitou úlohu v ní hrají četné hravé i oprošťující efekty, které bychom častěji čekali u studentských představení, zcela vylučuje dekorativnost a v jinak statických ansámblech neusiluje o dramatickou akci za každou cenu, ale naopak zdůrazňuje statičnost obřadnými a vlastně ritualizovanými koordinovanými pohyby. Tento postup je sympatický právě svojí umanutostí, přestože nemusí být vhodný pro všechny operní látky. Zkušenost z její letošní pražské inscenace Borise Godunova je přinejmenším rozpačitá, naopak Hubička jejímu přístupu pasuje perfektně, a přestože může být zklamáním pro ty, kteří touží po vážnějším přístupu ke Smetanovým dramatům, nelze mu vzhledem k charakteru tohoto díla mnoho vytknout.

Scéna Evy Jiřikovské je minimalistická s prostou symbolikou, již vytváří několik průhledných stěn složených z vysloužilých oken různých typů. Z tohoto nápadu čiší pevný koncept, zatímco projekce větví na holé stěny stejného tvaru, jež měla evokovat les a hory na začátku druhého jednání, působí nouzově a měla být buďto vizuálně atraktivnější, nebo naopak stylově čistší a oproštěnější. Kostýmy Marie Blažkové jsou jednoduché, bez folklórních konotací, s jednotícím prvkem hrubé pletené vlny, z níž jsou i Lukášovy stále sundané šle. Mezi rekvizitami upoutají zavařovací sklenice různých velikostí, z nichž jednající postavy popíjejí pivo. Hravý celek dotváří ohňový pruh v přední části jeviště, složený ze hřbitovních svící (Lukáš je čerstvý vdovec) vložených do velkých zavařovacích sklenic. Zmíněné i další efekty vytvářejí bez větších vzájemných významových souvislostí jevištní svět Keprtové. Je otázkou, nakolik je tato poetika nosná a jak budou její práce vypadat třeba po dalších dvou dekádách. Jedno z možných doporučení je její naivní styl pročistit a radikalizovat, čímž sice ztratí kontakt s hlavním proudem v současné opeře a nahněvá některé tradicionalisty, najde však pevný režijní rukopis jako svoji značku. Kupříkladu toužebné snění Lukášovo na začátku druhého jednání přináší překvapující ozvláštňující prvek, kdy k němu ze tmy přijde vysněná (na pódiu však opravdová) Vendulka a dá mu hubičku. Takový symbolický polopatismus je na hranici kýče a buď by měl být z tohoto důvodu z inscenace vyškrtnut, nebo naopak zdůrazněn a povýšen na stylotvorný prvek. Pokud lze Keprtové inscenaci něco vytknout, je to právě kompromisní uvažování, jež její originální práci sráží do režijního mainstreamu.

Hudební ztvárnění zřejmě nelze hodnotit jinak než slovy chvály. Orchestr pod vedením Jakuba Kleckera měl patřičnou živost a chyběla jakákoliv zaváhání, naopak příjemně překvapila některá sóla, především v dřevěných dechových nástrojích. Škoda jen, že zdejší orchestr volí málo výrazovou hru a nesnaží se více vyniknout. Sbor byl tradičně vzorně připraven (Josef PančíkKlára Roztočilová), a to i ve značně omlazeném složení. Četné dramatické akce prováděl sbor s velkým nasazením.

Premiérové obsazení bylo zřejmě tím nejlepším, co je česká opera nyní schopna dát dohromady. Pavla Vykopalová (Vendulka) je v současnosti snad nejvěrohodnějším a pěvecky nejlépe disponovaným smetanovským milujícím děvčetem, vyhýbá se výrazným jevištním gestům a přichází s prostým, lyrickým a technicky vzorným přednesem. I Aleš Briscein je v české opeře po zásluze nejvyhledávanějším zamilovaným, jeho suverénní lyrický tenor se sice blíží operetní lehkosti, drží se od ní ale stále v patřičném odstupu. Tomeš Svatopluka Sema byl další výraznou ozdobou inscenace – Semův průrazný baryton vyniká dynamikou a skvělou srozumitelností. Jistotu, sytou barvu a pěveckou suverenitu přinesla Martinka Jitky Zerhauové. Mladý Jan Šťáva se jako starý otec Paloucký osvědčil především v komické rovině. Zřejmě bylo režijním záměrem, aby do své postavy namísto hloubky vtiskl více komiky. S výjimkou obou krajních poloh byl i pěvecky velmi dobrý. Roli Barče nelze počítat mezi vedlejší díky obsáhlé Skřivánčí písní ve druhém jednání. Martina Králíková se role ujala nesmírně poctivě a z této árie vytěžila maximum.

Za zmínku stojí také obsazení čtveřice romských dětí do němých rolí vesnické chasy. Ne snad proto, že se jedná o chvályhodný a sociálně citlivý čin, nýbrž proto, že Vojtěch Baláž, František Balog, Natálie BednarčíkováTerezie Danielová jsou vskutku pozoruhodnými talenty, po pohybové stránce jsou překvapivě spontánní, živé až živelné, bez známek dětské sošnosti či bezradnosti. Až člověku přišlo líto, že je neslyšel zpívat.

Hubička má zřejmě ambice vydržet na brněnském jevišti dlouhou dobu, protože byla připravena pro dvojí, v případě Barče až trojí alternace. Při úterní první repríze (8. 12.) tak na pódium nastoupí kompletně proměněné obsazení. Bude to tedy vlastně druhá premiéra. Inscenace Lindy Keprtové bude ještě hodně probírána a komentována, což je samo o sobě skvělé – pro Smetanovo operní dílo, jež stále čeká na plné docenění, je nejhorší ticho, kdy všichni vědí, co mají dělat, a nemají o čem přemýšlet.

Bedřich Smetana: Hubička, libreto Eliška Krásnohorská podle povídky Karolíny Světlé. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Linda Keprtová, scéna: Eva Jiřikovská, kostýmy: Marie Blažková, pohybová spolupráce: Ladislava Košíková, sbormistr: Klára Roztočilová, světla: Tomáš Morávek. Vendulka – Pavla Vykopalová, Lukáš – Aleš Briscein j. h., Paloucký – Jan Šťáva, Tomeš – Svatopluk Sem j. h., Martinka – Jitka Zerhauová, Barče – Martina Králíková, Matouš – David Nykl, Strážník – Martin Pavlíček. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 4. prosince 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto Marek Olbrzymek / ND Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Včerejší premiéra Hubičky v Janáčkově divadle především připomněla, jak působivá je Smetanova hudba, jak dokáže být radostná a dojemná najednou. Jako by opravdu mluvila k nejzákladnějším citům a jen tak mimochodem definovala slovy nedefinovatelnou „českost“. Provedení stálo na hudebním nastudování a na pěvcích, a tak to má koneckonců v opeře být.  více

Druhou operní premiérou Národního divadla Brno v této sezóně je Hubička Bedřicha Smetany. Scénickému řešení dominuje množství oken – spor Vendulky a Lukáše sleduje pozorně celá vesnice.  více

„Můžu se zeptat, jakou používáš voňavku?“ zeptal se mě malý romský kluk. „Fahrenheita,“ odpovídám pobaveně. Uznale kývl hlavou a zase zmizel v klubku různě velkých dětí, na které pokřikovala režisérka Linda Keprtová, aby byly laskavě zticha. Má pravdu, nejsou v Muzeu romské kultury kvůli tlachání, ani toaletním vodám, nacvičují operu Brundibár. Jednoduchou hříčku se zpěvy celosvětově proslavilo uvádění v terezínském ghettu.  více





Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Nejčtenější

Kritika

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce