Naivistická, dívčí a živá Hubička

6. prosinec 2015, 7:29

Naivistická, dívčí a živá Hubička

V předvečer mikulášských nadílek přinesla Janáčkova opera v pořadí druhou ze čtyř velkých premiér této sezóny v Janáčkově divadle – Smetanovu „prostonárodní“ operu Hubička. Tou se po Její pastorkyni ze začátku října pro tuto sezónu uzavírá premiérová nabídka tradiční české opery, co je ovšem důležitější, otevírá se čtyřdílná přehlídka nových prací největších talentů nastupující generace české operní režie.

Po nové Hubičce Lindy Keprtové nás totiž ještě čekají inscenace Tomáše Studeného, Tomáše Pilaře a Jiřího Heřmana. Všichni čtyři jmenovaní mají na kontě pozoruhodné úspěchy a s výjimkou Keprtové šéfují našim operním souborům. Jejich tvůrčí poetika zároveň vykazuje jisté společné rysy – intimita namísto monumentality, hravost namísto strnulosti a lyrika namísto epiky. Máme každopádně skvělou příležitost pohledu do budoucnosti, na to, kudy se zřejmě bude domácí inscenační praxe ubírat v následujících letech a dekádách – pokud do ní ovšem nevstoupí někdo s vyhraněným názorem a ambicí měnit zvyklosti.

Smetana nebyl podobně jako Dvořák schopen obsáhnout celek hudebního dramatu a byl do jisté míry formován svými libretisty. Hubička je první dokončenou spoluprací s Eliškou Krásnohorskou a uvozuje pozoruhodnou žánrovou fúzi: Smetana byl zaměřen jednoznačně moderně, obdivoval se nejnovějším romantickým výbojům od Liszta až po Wagnera a dokázal všechny vlivy absorbovat. Sice se dožil značného věhlasu, bohužel však ještě žil v době profilované na ryze národnostním základě. České prostředí nebylo jako celek natolik hudebně gramotné, aby dokázalo docenit Smetanův mimořádný talent a rozhled. Smetana sám cítil, že jeho české úspěchy pramení v první řadě ze zjevného národoveckého obsahu a souvisejícího emočního ztotožnění. Náhlé ohluchnutí ve druhé polovině roku 1874 jej deklasovalo z těžce vybojované pozice dobře situovaného hudebního hegemona do izolace a role opomíjeného umělce i člověka. Ten se i proto obrací k rustikálnímu dramatickému tvaru, který mu zatím přinesl největší úspěch. Krásnohorská obohatila Smetanův dramatický instinkt o psychologizující prvky v žánru komické opery. Výsledný tvar je nesmírně laskavý a celkově pozitivní, zlo je tu marginalizováno či zcela potlačeno a pohled na jednající postavy je vstřícný a chápavý. Smetana v závěrečné trojici svých oper s librety Krásnohorské postupuje od rustikální idyly podle vzoru Prodané nevěsty ke komplexněji pojatému divadlu s pestřejším spektrem emocí. Je třeba přiznat, že na rozdíl od Smetanovy hudby, jež dosahuje pozoruhodných met a dokáže bez výhrad obstát i dnes, verše Krásnohorské jsou do značné míry dobově podmíněné a dnes nejednou budí chápavý úsměv.

V této souvislosti se nabízí otázka, proč z celku Smetanova dramatického díla, dosud v nových a nových inscenacích pohříchu spíše oprašovaného a konzervovaného než doopravdy režírovaného, vybrat právě Hubičku, jež ve smetanovském operním kánonu představuje dílo nejméně vážné, rozsahem i obsazením nevelké, s dosti banální zápletkou a nejmenším dramatickým potenciálem. Povídková předloha Karolíny Světlé byla navíc zjednodušena, čímž ztratila řadu nosných prvků stran charakteristiky a psychologie postav, místních zvyklostí či třeba lidové víry. Zde lze vidět největší překvapení nové inscenace Lindy Keprtové: Nepřichází s novým vyhraněným názorem na smetanovské drama, jako to před lety v Brně udělal Ondřej Havelka v Prodané nevěstě. Naopak zdůrazňuje vše prosté až naivní a přichází s naivistickou poctou dosavadní smetanovské inscenační tradici, z níž přebírá prakticky vše s výjimkou vizuální stránky, kterou naopak přetváří výrazně, ne však radikálně. Zvláštní a nové konzistence se dočkalo ryze dívčí složení autorského týmu, do nějž se vedle autorek předlohy a libreta přidaly ještě výtvarnice scény, kostýmů, sbormistryně a – jak již řečeno – režisérka. Nejde tu o laciné genderové úvahy, celý výsledný tvar je velmi a ponejvíce v pozitivním slova smyslu „holčičí“.

Ve svých několika dosavadních inscenačních úspěších dokázala Keprtová vytvořit vlastní typickou tvůrčí poetiku. Jednotlivá operní díla se v jejím podání tolik neliší, přibližuje je totiž své jednotné tvůrčí metodě. Důležitou úlohu v ní hrají četné hravé i oprošťující efekty, které bychom častěji čekali u studentských představení, zcela vylučuje dekorativnost a v jinak statických ansámblech neusiluje o dramatickou akci za každou cenu, ale naopak zdůrazňuje statičnost obřadnými a vlastně ritualizovanými koordinovanými pohyby. Tento postup je sympatický právě svojí umanutostí, přestože nemusí být vhodný pro všechny operní látky. Zkušenost z její letošní pražské inscenace Borise Godunova je přinejmenším rozpačitá, naopak Hubička jejímu přístupu pasuje perfektně, a přestože může být zklamáním pro ty, kteří touží po vážnějším přístupu ke Smetanovým dramatům, nelze mu vzhledem k charakteru tohoto díla mnoho vytknout.

Scéna Evy Jiřikovské je minimalistická s prostou symbolikou, již vytváří několik průhledných stěn složených z vysloužilých oken různých typů. Z tohoto nápadu čiší pevný koncept, zatímco projekce větví na holé stěny stejného tvaru, jež měla evokovat les a hory na začátku druhého jednání, působí nouzově a měla být buďto vizuálně atraktivnější, nebo naopak stylově čistší a oproštěnější. Kostýmy Marie Blažkové jsou jednoduché, bez folklórních konotací, s jednotícím prvkem hrubé pletené vlny, z níž jsou i Lukášovy stále sundané šle. Mezi rekvizitami upoutají zavařovací sklenice různých velikostí, z nichž jednající postavy popíjejí pivo. Hravý celek dotváří ohňový pruh v přední části jeviště, složený ze hřbitovních svící (Lukáš je čerstvý vdovec) vložených do velkých zavařovacích sklenic. Zmíněné i další efekty vytvářejí bez větších vzájemných významových souvislostí jevištní svět Keprtové. Je otázkou, nakolik je tato poetika nosná a jak budou její práce vypadat třeba po dalších dvou dekádách. Jedno z možných doporučení je její naivní styl pročistit a radikalizovat, čímž sice ztratí kontakt s hlavním proudem v současné opeře a nahněvá některé tradicionalisty, najde však pevný režijní rukopis jako svoji značku. Kupříkladu toužebné snění Lukášovo na začátku druhého jednání přináší překvapující ozvláštňující prvek, kdy k němu ze tmy přijde vysněná (na pódiu však opravdová) Vendulka a dá mu hubičku. Takový symbolický polopatismus je na hranici kýče a buď by měl být z tohoto důvodu z inscenace vyškrtnut, nebo naopak zdůrazněn a povýšen na stylotvorný prvek. Pokud lze Keprtové inscenaci něco vytknout, je to právě kompromisní uvažování, jež její originální práci sráží do režijního mainstreamu.

Hudební ztvárnění zřejmě nelze hodnotit jinak než slovy chvály. Orchestr pod vedením Jakuba Kleckera měl patřičnou živost a chyběla jakákoliv zaváhání, naopak příjemně překvapila některá sóla, především v dřevěných dechových nástrojích. Škoda jen, že zdejší orchestr volí málo výrazovou hru a nesnaží se více vyniknout. Sbor byl tradičně vzorně připraven (Josef PančíkKlára Roztočilová), a to i ve značně omlazeném složení. Četné dramatické akce prováděl sbor s velkým nasazením.

Premiérové obsazení bylo zřejmě tím nejlepším, co je česká opera nyní schopna dát dohromady. Pavla Vykopalová (Vendulka) je v současnosti snad nejvěrohodnějším a pěvecky nejlépe disponovaným smetanovským milujícím děvčetem, vyhýbá se výrazným jevištním gestům a přichází s prostým, lyrickým a technicky vzorným přednesem. I Aleš Briscein je v české opeře po zásluze nejvyhledávanějším zamilovaným, jeho suverénní lyrický tenor se sice blíží operetní lehkosti, drží se od ní ale stále v patřičném odstupu. Tomeš Svatopluka Sema byl další výraznou ozdobou inscenace – Semův průrazný baryton vyniká dynamikou a skvělou srozumitelností. Jistotu, sytou barvu a pěveckou suverenitu přinesla Martinka Jitky Zerhauové. Mladý Jan Šťáva se jako starý otec Paloucký osvědčil především v komické rovině. Zřejmě bylo režijním záměrem, aby do své postavy namísto hloubky vtiskl více komiky. S výjimkou obou krajních poloh byl i pěvecky velmi dobrý. Roli Barče nelze počítat mezi vedlejší díky obsáhlé Skřivánčí písní ve druhém jednání. Martina Králíková se role ujala nesmírně poctivě a z této árie vytěžila maximum.

Za zmínku stojí také obsazení čtveřice romských dětí do němých rolí vesnické chasy. Ne snad proto, že se jedná o chvályhodný a sociálně citlivý čin, nýbrž proto, že Vojtěch Baláž, František Balog, Natálie BednarčíkováTerezie Danielová jsou vskutku pozoruhodnými talenty, po pohybové stránce jsou překvapivě spontánní, živé až živelné, bez známek dětské sošnosti či bezradnosti. Až člověku přišlo líto, že je neslyšel zpívat.

Hubička má zřejmě ambice vydržet na brněnském jevišti dlouhou dobu, protože byla připravena pro dvojí, v případě Barče až trojí alternace. Při úterní první repríze (8. 12.) tak na pódium nastoupí kompletně proměněné obsazení. Bude to tedy vlastně druhá premiéra. Inscenace Lindy Keprtové bude ještě hodně probírána a komentována, což je samo o sobě skvělé – pro Smetanovo operní dílo, jež stále čeká na plné docenění, je nejhorší ticho, kdy všichni vědí, co mají dělat, a nemají o čem přemýšlet.

Bedřich Smetana: Hubička, libreto Eliška Krásnohorská podle povídky Karolíny Světlé. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Linda Keprtová, scéna: Eva Jiřikovská, kostýmy: Marie Blažková, pohybová spolupráce: Ladislava Košíková, sbormistr: Klára Roztočilová, světla: Tomáš Morávek. Vendulka – Pavla Vykopalová, Lukáš – Aleš Briscein j. h., Paloucký – Jan Šťáva, Tomeš – Svatopluk Sem j. h., Martinka – Jitka Zerhauová, Barče – Martina Králíková, Matouš – David Nykl, Strážník – Martin Pavlíček. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 4. prosince 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto Marek Olbrzymek / ND Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Včerejší premiéra Hubičky v Janáčkově divadle především připomněla, jak působivá je Smetanova hudba, jak dokáže být radostná a dojemná najednou. Jako by opravdu mluvila k nejzákladnějším citům a jen tak mimochodem definovala slovy nedefinovatelnou „českost“. Provedení stálo na hudebním nastudování a na pěvcích, a tak to má koneckonců v opeře být.  více

Druhou operní premiérou Národního divadla Brno v této sezóně je Hubička Bedřicha Smetany. Scénickému řešení dominuje množství oken – spor Vendulky a Lukáše sleduje pozorně celá vesnice.  více

„Můžu se zeptat, jakou používáš voňavku?“ zeptal se mě malý romský kluk. „Fahrenheita,“ odpovídám pobaveně. Uznale kývl hlavou a zase zmizel v klubku různě velkých dětí, na které pokřikovala režisérka Linda Keprtová, aby byly laskavě zticha. Má pravdu, nejsou v Muzeu romské kultury kvůli tlachání, ani toaletním vodám, nacvičují operu Brundibár. Jednoduchou hříčku se zpěvy celosvětově proslavilo uvádění v terezínském ghettu.  více





Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

O víkendu se v jihomoravské Mekce folkloru konal již 74. ročník mezinárodního folklorního festivalu Strážnice 2019 a taktéž 37. ročník festivalu dětská Strážnice. Největší folklorní festival v České republice se těší obrovskému zájmu. Jinak tomu nebylo ani letos, i přes tropické teploty dojely do Strážnice opět desítky tisíc lidí.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více