Hubička. Vřelá, upřímná a pod kontrolou veřejnosti

5. prosinec 2015, 9:17

Hubička. Vřelá, upřímná a pod kontrolou veřejnosti

Včerejší premiéra Hubičky v Janáčkově divadle především připomněla, jak působivá je Smetanova hudba, jak dokáže být radostná a dojemná najednou. Jako by opravdu mluvila k nejzákladnějším citům a jen tak mimochodem definovala slovy nedefinovatelnou „českost“. Provedení stálo na hudebním nastudování a na pěvcích, a tak to má koneckonců v opeře být.

Brněnská opera zařadila do dramaturgického plánu této sezóny hned tři české tituly – po Její pastorkyni a před scénickým uvedením oratoria Epos o Gilgamešovi Bohuslava Martinů přišel na řadu i Bedřich Smetana a jeho druhá nejpopulárnější opera. Domácí vesnická témata zabírala na publikum už během autorova života a dá se říci, že s mírou obliby jeho děl se od té doby nic velkého nestalo. Prodaná nevěsta pořád vede na všech frontách a úspěšně se hraje po celém světě, na slavnostní Libuši se pokud možno příliš nesahá, Čertova stěna je obecně stále spíš nepochopená. Hubičkou se Smetana vrátil k ryze vesnickému námětu, narozdíl od Prodané nevěsty měl ale tentokrát vedle sebe libretistku Elišku Krásnohorskou. Ta kromě dramaturgické obratnosti vnesla do textu i zřetelný psychologický proud a přinejmenším jeden ze svých oblíbených motivů: osamělou ženu, která se míjí s vysněným partnerem. Pod vnější malebností se rozebírají témata velmi vážná, v hlavních postavách se střetává několik myšlenkových světů.

Lukáš se oženil podle přání svých rodičů a nechal být Vendulku. Manželka mu ale zemřela brzy po narození jejich dítěte a Lukáš si po uplynutí povinné doby smutku přichází namluvit svoji pravou lásku. Ta mu odmítá dát hubičku před svatbou, aby se netrápila duše Lukášovy zemřelé ženy, oba se zdánlivě nenapravitelně pohádají. Vendulčin otec Paloucký je mrzoutský vesnický vzdělanec, který už by měl rád všechny světské starosti z krku, Lukášův švagr Tomeš přichází namlouvat Vendulku jako mluvčí, ale především dobrý přítel svého švagra. Konflikt tvrdohlavé pověrčivosti (hubičku nedám, mrtvá by trpěla), stejně tvrdohlavé konvence (proč bys ji nedala, vždyť je to normální), nábožensky přímočaré a nevybíravé upřímnosti (neměli byste se brát, ale vezměte se rychle, ať už mám pokoj na přemítání o věčnosti), řeší Tomšův selský rozum (je to on, kdo jde za Lukášem, ale i za Palouckým, všechny svede dohromady a přiměje ke smíru).

Režisérka Linda Keprtová vyšla v jevištním ztvárnění z představy vesnice, kde si lidé vidí až do talíře a nic se neodehraje v utajení – všichni vědí o všem. Upovídaný lid, který se plete do všeho a ke všemu má komentáře, je v opeře přítomen od samého počátku a stále se vrací. Všeobecný dohled akcentovala scéna (Eva Jiřikovská) tvořená několika vysokými panely poskládanými ze starých oken. V prvním obrazu druhého dějství je nahradily panely se stínovým náznakem lesa, výtvarné řešení scény bylo velmi zdařilé. Kontrastním světlým prvkem bylo množství zavařovacích sklenic se svíčkami v přední části jeviště – snad jako zviditelnění stále přítomných dohlížejících duší. Kostýmy Marie Blažkové byly neutrální, výstižně evokovaly vesnici v minulosti, ale nezdůrazňovaly okatě konkrétní dobu. Inscenace hledala v Hubičce její univerzální, nadčasové sdělení.

Lindě Keprtové výborně vycházely především komorní scény a dialogy, interakce mezi jednotlivými postavami měly život a jiskru – třeba hádka Vendulky s Lukášem byla skvělá. Sbor se proti tomu pohyboval velmi stylizovaně, měl opravdu úlohu mechanicky všudypřítomného dohledu, v některých fázích děje seděl po stranách jako početná porota při pomyslném soudním jednání. Režie ale občas vnucovala postavám poněkud jiné charaktery, než by měly mít. Otec Paloucký se chce zbavit všech světských marností, pospíchá kvůli tomu i s dojednáním podmínek svatby své dcery, ale cigáro a nějaký alkohol má vždy po ruce – dělá to z něj pokrytce. U starého písmáka by člověk čekal, že bude utíkat spíš ke knížkám než k tabáku a alkoholu. Lehká provozní opilost naopak seděla pomocnici pašeráků Martince. Tomeš ať je klidně rázný, ale snad by nemusel s Lukášem přímo mlátit o zem nebo ho i fackovat. Jsou to vlastně drobnosti, ale podsouvají výrazným a v samotném díle dobře vykresleným postavám cosi cizího. Jevištní akce provázely i předehry k oběma dějstvím, nijak si ale nevšímaly hudebních témat, která se později vážou ke konkrétním událostem. Režie pravděpodobně pracovala víc s libretem než s hudbou. Roztomilým prvkem bylo oživení vesnického lidu dětmi z projektu Brundibár z ghetta.

Na prvním místě každé pořádné opery ale pořád stojí hudba a bylo tomu tak i při prvním uvedení nové inscenace Hubičky v Brně. Jakub Klecker nastudoval Hubičku s vřelou lyrikou, které v prvním jednání ustupovaly i dramatické akcenty. Předehra ke druhému dějství už zněla mnohem rázněji, s větší dávkou romantické dramatičnosti a citovosti. Ty se potom vracely velmi silně třeba při Vendulčině strachu v nočním lese („Ó, jak to šumí, jak to sténá, jak pod hučícím mořem“), nebo během krátkého, ale fantastického ztvárnění východu slunce. Orchestr působil dojmem, jako by se dával dohromady teprve během předehry a postupně se rozehříval na provozní teplotu. Dostal se do ní ale vcelku rychle, držel se v ní a vytvořil představení poctivý základ.

Pavla Vykopalová patří dlouhodobě k oporám brněnských inscenací a Vendulka jejímu lyrickému projevu svědčí. Zazpívala ji vážně, ale bez nějaké tragiky a patosu, inteligentně se vyrovnala s dramatickými momenty. Výsledkem byla zcela uvěřitelná postava, komický aspekt Vendulčiny tvrdohlavosti si našel cestu ven sám a bez zdůrazňování. Aleš Briscein jako Lukáš byl její jevištní partner se vším všudy, jeho výkony v českých operách jsou vůbec obdivuhodné. Vyrovnaný, pěkně zaoblený hlas, pěkná výslovnost, ústřední dvojice zkrátka našla své interprety. Lukášova švagra Tomše zpíval Svatopluk Sem a byl o poznání dramatičtější a ráznější, než je zažitá představa o českém lyrickém barytonu – ta se ostatně táhne od prvního představitele této role Josefa Lva. Bylo ale nesmírně osvěžující vidět a slyšet Tomše jaksi živějšího, než bývalo zvykem. Jeho role prostředníka mezi zarputilými stranami sporu o hubičku vystoupila víc do popředí a nebyla jen šedou eminencí v pozadí. Jan Šťáva má poněkud škrobený pěvecký i herecký projev, jeho „komika bez úsměvu“ se ale k otci Palouckému hodila skvěle. Zvlášť jeho brblání nad trampotami se znesvářenými milenci a noci strávené s ukřičeným děckem bylo okouzlující. Martina Králíková jako Barče svoji příležitost při slavné „Skřivánčí písni“ nepromarnila. Jitka Zerhauová o sobě umí dát na jevišti vědět i v té nejmenší roli a nezklamala ani tentokrát. Martinka ovšem vyloženě malá role není, je to sice vedlejší, ale pěkně vykreslený charakter. Sbor zpíval tradičně dobře, tento zvyk se z brněnské opery dlouhodobě neztrácí.

Mytické postavě zvané běžný posluchač se včera dostalo připomenutí, proč by se Smetanovy opery měly hrát: jsou prostě krásné a jsou tu doma. Smetanovská duše dostala slušnou dávku potravy a zároveň se v ní probudila skrytá touha po smetanovském cyklu. Jen tak pro zajímavost: kdy jste viděli v Brně naposledy Dalibora nebo Dvě vdovy?

Bedřich Smetana: Hubička, libreto Eliška Krásnohorská podle povídky Karolíny Světlé. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Linda Keprtová, scéna: Eva Jiřikovská, kostýmy: Marie Blažková, pohybová spolupráce: Ladislava Košíková, sbormistr: Klára Roztočilová, světla: Tomáš Morávek. Vendulka – Pavla Vykopalová, Lukáš – Aleš Briscein j. h., Paloucký – Jan Šťáva, Tomeš – Svatopluk Sem j. h., Martinka – Jitka Zerhauová, Barče – Martina Králíková, Matouš – David Nykl, Strážník – Martin Pavlíček. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 4. prosince 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto Marek Olbrzymek / ND Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Hubička

8.12.2015, 19:00 / Janáčkovo divadlo

Nabucco

9.12.2015, 18:00 / Janáčkovo divadlo

Dále si přečtěte

Druhou operní premiérou Národního divadla Brno v této sezóně je Hubička Bedřicha Smetany. Scénickému řešení dominuje množství oken – spor Vendulky a Lukáše sleduje pozorně celá vesnice.  více

Padesáté výročí otevření Janáčkova divadla je krásná příležitost k uvedení janáčkovské premiéry. Včera to nebyly Příhody lišky Bystroušky jako 2. října 1965, ale Její pastorkyňa. Rajská, symbolická a nekomunikující.  více

Vrcholná kariéra Marie Callas byla oslnivá, ale zároveň vcelku krátká, a taková je i samotná Tosca. Výbuch energie, oslnivý záblesk a propad do zoufalství a nicoty se střetly v propojení operní inscenace s lidským životem. A je to syntéza neobyčejně působivá, navíc podpořená výborným hudebním nastudováním.  více





V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více