Hubička. Vřelá, upřímná a pod kontrolou veřejnosti

5. prosinec 2015, 9:17

Hubička. Vřelá, upřímná a pod kontrolou veřejnosti

Včerejší premiéra Hubičky v Janáčkově divadle především připomněla, jak působivá je Smetanova hudba, jak dokáže být radostná a dojemná najednou. Jako by opravdu mluvila k nejzákladnějším citům a jen tak mimochodem definovala slovy nedefinovatelnou „českost“. Provedení stálo na hudebním nastudování a na pěvcích, a tak to má koneckonců v opeře být.

Brněnská opera zařadila do dramaturgického plánu této sezóny hned tři české tituly – po Její pastorkyni a před scénickým uvedením oratoria Epos o Gilgamešovi Bohuslava Martinů přišel na řadu i Bedřich Smetana a jeho druhá nejpopulárnější opera. Domácí vesnická témata zabírala na publikum už během autorova života a dá se říci, že s mírou obliby jeho děl se od té doby nic velkého nestalo. Prodaná nevěsta pořád vede na všech frontách a úspěšně se hraje po celém světě, na slavnostní Libuši se pokud možno příliš nesahá, Čertova stěna je obecně stále spíš nepochopená. Hubičkou se Smetana vrátil k ryze vesnickému námětu, narozdíl od Prodané nevěsty měl ale tentokrát vedle sebe libretistku Elišku Krásnohorskou. Ta kromě dramaturgické obratnosti vnesla do textu i zřetelný psychologický proud a přinejmenším jeden ze svých oblíbených motivů: osamělou ženu, která se míjí s vysněným partnerem. Pod vnější malebností se rozebírají témata velmi vážná, v hlavních postavách se střetává několik myšlenkových světů.

Lukáš se oženil podle přání svých rodičů a nechal být Vendulku. Manželka mu ale zemřela brzy po narození jejich dítěte a Lukáš si po uplynutí povinné doby smutku přichází namluvit svoji pravou lásku. Ta mu odmítá dát hubičku před svatbou, aby se netrápila duše Lukášovy zemřelé ženy, oba se zdánlivě nenapravitelně pohádají. Vendulčin otec Paloucký je mrzoutský vesnický vzdělanec, který už by měl rád všechny světské starosti z krku, Lukášův švagr Tomeš přichází namlouvat Vendulku jako mluvčí, ale především dobrý přítel svého švagra. Konflikt tvrdohlavé pověrčivosti (hubičku nedám, mrtvá by trpěla), stejně tvrdohlavé konvence (proč bys ji nedala, vždyť je to normální), nábožensky přímočaré a nevybíravé upřímnosti (neměli byste se brát, ale vezměte se rychle, ať už mám pokoj na přemítání o věčnosti), řeší Tomšův selský rozum (je to on, kdo jde za Lukášem, ale i za Palouckým, všechny svede dohromady a přiměje ke smíru).

Režisérka Linda Keprtová vyšla v jevištním ztvárnění z představy vesnice, kde si lidé vidí až do talíře a nic se neodehraje v utajení – všichni vědí o všem. Upovídaný lid, který se plete do všeho a ke všemu má komentáře, je v opeře přítomen od samého počátku a stále se vrací. Všeobecný dohled akcentovala scéna (Eva Jiřikovská) tvořená několika vysokými panely poskládanými ze starých oken. V prvním obrazu druhého dějství je nahradily panely se stínovým náznakem lesa, výtvarné řešení scény bylo velmi zdařilé. Kontrastním světlým prvkem bylo množství zavařovacích sklenic se svíčkami v přední části jeviště – snad jako zviditelnění stále přítomných dohlížejících duší. Kostýmy Marie Blažkové byly neutrální, výstižně evokovaly vesnici v minulosti, ale nezdůrazňovaly okatě konkrétní dobu. Inscenace hledala v Hubičce její univerzální, nadčasové sdělení.

Lindě Keprtové výborně vycházely především komorní scény a dialogy, interakce mezi jednotlivými postavami měly život a jiskru – třeba hádka Vendulky s Lukášem byla skvělá. Sbor se proti tomu pohyboval velmi stylizovaně, měl opravdu úlohu mechanicky všudypřítomného dohledu, v některých fázích děje seděl po stranách jako početná porota při pomyslném soudním jednání. Režie ale občas vnucovala postavám poněkud jiné charaktery, než by měly mít. Otec Paloucký se chce zbavit všech světských marností, pospíchá kvůli tomu i s dojednáním podmínek svatby své dcery, ale cigáro a nějaký alkohol má vždy po ruce – dělá to z něj pokrytce. U starého písmáka by člověk čekal, že bude utíkat spíš ke knížkám než k tabáku a alkoholu. Lehká provozní opilost naopak seděla pomocnici pašeráků Martince. Tomeš ať je klidně rázný, ale snad by nemusel s Lukášem přímo mlátit o zem nebo ho i fackovat. Jsou to vlastně drobnosti, ale podsouvají výrazným a v samotném díle dobře vykresleným postavám cosi cizího. Jevištní akce provázely i předehry k oběma dějstvím, nijak si ale nevšímaly hudebních témat, která se později vážou ke konkrétním událostem. Režie pravděpodobně pracovala víc s libretem než s hudbou. Roztomilým prvkem bylo oživení vesnického lidu dětmi z projektu Brundibár z ghetta.

Na prvním místě každé pořádné opery ale pořád stojí hudba a bylo tomu tak i při prvním uvedení nové inscenace Hubičky v Brně. Jakub Klecker nastudoval Hubičku s vřelou lyrikou, které v prvním jednání ustupovaly i dramatické akcenty. Předehra ke druhému dějství už zněla mnohem rázněji, s větší dávkou romantické dramatičnosti a citovosti. Ty se potom vracely velmi silně třeba při Vendulčině strachu v nočním lese („Ó, jak to šumí, jak to sténá, jak pod hučícím mořem“), nebo během krátkého, ale fantastického ztvárnění východu slunce. Orchestr působil dojmem, jako by se dával dohromady teprve během předehry a postupně se rozehříval na provozní teplotu. Dostal se do ní ale vcelku rychle, držel se v ní a vytvořil představení poctivý základ.

Pavla Vykopalová patří dlouhodobě k oporám brněnských inscenací a Vendulka jejímu lyrickému projevu svědčí. Zazpívala ji vážně, ale bez nějaké tragiky a patosu, inteligentně se vyrovnala s dramatickými momenty. Výsledkem byla zcela uvěřitelná postava, komický aspekt Vendulčiny tvrdohlavosti si našel cestu ven sám a bez zdůrazňování. Aleš Briscein jako Lukáš byl její jevištní partner se vším všudy, jeho výkony v českých operách jsou vůbec obdivuhodné. Vyrovnaný, pěkně zaoblený hlas, pěkná výslovnost, ústřední dvojice zkrátka našla své interprety. Lukášova švagra Tomše zpíval Svatopluk Sem a byl o poznání dramatičtější a ráznější, než je zažitá představa o českém lyrickém barytonu – ta se ostatně táhne od prvního představitele této role Josefa Lva. Bylo ale nesmírně osvěžující vidět a slyšet Tomše jaksi živějšího, než bývalo zvykem. Jeho role prostředníka mezi zarputilými stranami sporu o hubičku vystoupila víc do popředí a nebyla jen šedou eminencí v pozadí. Jan Šťáva má poněkud škrobený pěvecký i herecký projev, jeho „komika bez úsměvu“ se ale k otci Palouckému hodila skvěle. Zvlášť jeho brblání nad trampotami se znesvářenými milenci a noci strávené s ukřičeným děckem bylo okouzlující. Martina Králíková jako Barče svoji příležitost při slavné „Skřivánčí písni“ nepromarnila. Jitka Zerhauová o sobě umí dát na jevišti vědět i v té nejmenší roli a nezklamala ani tentokrát. Martinka ovšem vyloženě malá role není, je to sice vedlejší, ale pěkně vykreslený charakter. Sbor zpíval tradičně dobře, tento zvyk se z brněnské opery dlouhodobě neztrácí.

Mytické postavě zvané běžný posluchač se včera dostalo připomenutí, proč by se Smetanovy opery měly hrát: jsou prostě krásné a jsou tu doma. Smetanovská duše dostala slušnou dávku potravy a zároveň se v ní probudila skrytá touha po smetanovském cyklu. Jen tak pro zajímavost: kdy jste viděli v Brně naposledy Dalibora nebo Dvě vdovy?

Bedřich Smetana: Hubička, libreto Eliška Krásnohorská podle povídky Karolíny Světlé. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Linda Keprtová, scéna: Eva Jiřikovská, kostýmy: Marie Blažková, pohybová spolupráce: Ladislava Košíková, sbormistr: Klára Roztočilová, světla: Tomáš Morávek. Vendulka – Pavla Vykopalová, Lukáš – Aleš Briscein j. h., Paloucký – Jan Šťáva, Tomeš – Svatopluk Sem j. h., Martinka – Jitka Zerhauová, Barče – Martina Králíková, Matouš – David Nykl, Strážník – Martin Pavlíček. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 4. prosince 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto Marek Olbrzymek / ND Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Hubička

8.12.2015, 19:00 / Janáčkovo divadlo

Nabucco

9.12.2015, 18:00 / Janáčkovo divadlo

Dále si přečtěte

Druhou operní premiérou Národního divadla Brno v této sezóně je Hubička Bedřicha Smetany. Scénickému řešení dominuje množství oken – spor Vendulky a Lukáše sleduje pozorně celá vesnice.  více

Padesáté výročí otevření Janáčkova divadla je krásná příležitost k uvedení janáčkovské premiéry. Včera to nebyly Příhody lišky Bystroušky jako 2. října 1965, ale Její pastorkyňa. Rajská, symbolická a nekomunikující.  více

Vrcholná kariéra Marie Callas byla oslnivá, ale zároveň vcelku krátká, a taková je i samotná Tosca. Výbuch energie, oslnivý záblesk a propad do zoufalství a nicoty se střetly v propojení operní inscenace s lidským životem. A je to syntéza neobyčejně působivá, navíc podpořená výborným hudebním nastudováním.  více





Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více

Mezinárodní hudební festival Concentus Moraviae, který každoročně přináší světové interprety a vedoucí osobnosti artificiální hudby do více než dvaceti měst na Moravě a v Dolním Rakousku, zahájil v sobotu 31. května v Porta coeli v Předklášteří svůj jubilejní 30. ročník. Hudební náplní večera se stala polyfonie z přelomu 14. a 15. století v provedení souboru Graindelavoix pod vedením dirigenta, spisovatele, filmaře a antropologa Björna Schmelzera.  více

Šestý koncert abonentního cyklu Filharmonie doma, který nesl název Beethoven, „český Beethoven“ a Martinů, se uskutečnil ve čtvrtek 22. května v Besedním domě. Jak název napovídá, na programu se objevila díla Jana Václava Huga Voříška, Bohuslava Martinů a Ludwiga van Beethovena. Do čela Filharmonie Brno se tentokrát postavila dirigentka Alena Hron a v první polovině koncertu brněnský orchestr doplnilo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír. Celý večer byl věnován nedávno zesnulé prof. Aleně Štěpánkové Veselé, brněnské varhanici, bývalé rektorce JAMU a jedné z nejvýraznějších osob brněnského kulturního dění.  více

Stejně jako v životě a tvorbě Dušana Holého i na koncertě se střídaly dvě polohy lidové písně. První z nich, věrná tradici a zakořeněná ve svém přirozeném prostředí regionu, zazněla v podání Horňácké muziky Petra Mičky. Druhá - výrazně stylizovaná a přetvořená pro potřeby koncertního provedení - zazněla v úpravách pro BROLN v současné době pod dirigentským smyčcem primáše Petra Varmuži.  více

Městské divadlo v Brně nejnověji uvádí Šakalí léta tedy původně filmový muzikál z období padesátých let, který vznikl na motivy povídek spisovatele Petra Šabacha. Film Šakalí léta natočil Jan Hřebejk a provázely jej písně Ivana Hlase. V roce 1993 získal jako první snímek také nově vzniklou oborovou cenu Český lev, a to hned ve čtyřech kategoriích. Bylo jen otázkou času, kdy po látce šáhne divadlo, k čemuž došlo v roce 2001 v Plzni. A muzikálová Šakalí léta od té doby mocně brázdí republiku…  více

Na 10. ročníku festivalu Maraton hudby Brno vystoupí polské ženské trio Sutari. Na svém kontě mají stovky koncertů ve více než 20 zemích světa včetně vystoupení na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2015 nebo live session pro americké rádio KEXP. Vydaly několik oceňovaných alb, z nich to nejnovější, z roku 2024, se jmenuje #kołysankidlaświata a obsahuje ukolébavky. Jejich hudba kombinuje tradiční polské písně s moderními prvky a dotýká se témat přírody, svobody, ženskosti a sesterství. Sutari zahájí v sobotu 9. srpna World music scénu festivalu v brněnském klubu První patro. Na naše otázky odpovídaly kolektivně všechny tři členky skupiny – Basia Songin, Kasia Kapela a Dobromiła Życzyńska.  více

Ke světlu – tak znělo označení závěrečného koncertu Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož letošní 32. ročník nesl podtitul Smíření. V podání domácí a pořadatelské Filharmonie Brno zazněla 27. dubna v kostele sv. Janů pod taktovkou Anny-Marie Helsing díla Ralpha Vaughana Williamse a Einojuhaniho Rautavaary. V první části koncertu se jako sólista představil Josef Špačekvíce

Letos si připomínáme 100. výroční narození kanadského jazzového klavíristy a skladatele Oscara Petersona (1925–2007). K této příležitosti nastudovalo klavírní trio ve složení Luboš Šrámek (klavír), Marián Ševčík (bicí) a Matěj Štubiak (kontrabas) Petersonovu Velikonoční suitu – jednu z mála jazzových duchovních skladeb, kterou hráči uvedli ve středu 23. dubna v Besedním domě v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.  více

Ve Svatém týdnu Velikonoční festival duchovní hudby každý rok připravuje tzv. temné hodinky – zpěvy lamentací a responsorií prováděných za tmy v předvečer daného svátku. Po souborném uvedení například Zelenkových či Gesualdových zpěvů se soubor Ensemble Versus rozhodl pro letošní ročník nastudovat chorální repertoár českého původu. Další novinkou je také přesunutí hodinek z chrámového prostoru do tří brněnských vodojemů na Žlutém kopci, kde se každý večer uskuteční tři asi čtyřiceti minutové koncerty. Diváci si tak mohou vybrat danou hodinu, která jim nejvíce vyhovuje. Recenze se zabývá prvními z hodinek konanými na Škaredou středu 16. dubna ve vodojemu č. 2.  více

Zahajovací koncert 32. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby uskutečněný včera v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jakuba nabídl více než hodinové rozjímání s dílem Janovy pašije od soudobého, estonského skladatele a letošního jubilanta Arvo Pärta (*1935). Dílo zaznělo v podání vokálního souboru Martinů Voices s uměleckým vedoucím Lukášem Vasilkem, sólisty Jiřím BrückleremOndřejem HolubemAlenou HellerovouJanou KuželovouOndřejem Benekem a Martinem Kalivodou za doprovodu komorního ansámblu: Daniela Valtová Kosinová (varhany), Pavla Tesařová (housle), Lukáš Pospíšil (violoncello), Vladislav Borovka (hoboj), Martin Petrák (fagot).  více

Vojenský umělecký soubor Ondráš se v premiéře nového pořadu Karpatami vydal tanečním krokem přes vršky a doliny Karpatského oblouku. Novinka profesionální části souboru se odehrála na jevišti brněnského divadla Radost. A radostné bylo i sledování tohoto nového počinu. Soubor v něm na chvíli opouští velkolepé choreografie a vrací se blíže k původnímu lidovému materiálu, aniž by se vzdal vlastního výrazu.  více

Jarní koncert tělesa Diversa Quartet po delší době nabídl díla ryze tuzemských autorů. Večer konaný v pondělí 7. dubna v prostorách vily Löw-Beer nesl podtitul Tempus est iocundum podle milostné písně z rukopisu Carmina Burana. Píseň se svou rozverností stala inspirací pro dramaturgii koncertu, kterým provázelo těleso ve složení Barbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola) a Iva Wiesnerová (violoncello).  více

Íránská zpěvačka Mahsa Vahdat propojuje tradiční perskou hudbu s evropskými hudebními prvky, například s jazzem nebo se sborovým zpěvem. Své zatím nejnovější album Braids of Innocence, Copánky nevinnosti, které nahrála s norským pěveckým sborem SKRUK. Písně na albu vycházejí z perských básní od autorů Rúmího a Hafíze, ale i ze současných textů, které zachycují osobní i politická témata. Album tak reflektuje represivní režim v Íránu i život v exilu. Zpěvačka svou tvorbu představila v roce 2024 na festivalu Maraton hudby Brno.  více

Po měsíci se do prostoru Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno, která pod vedením svého šéfdirigenta Dennise Russella Daviese provedla ve čtvrtek 27. března díla Roberta Schumanna a Dimitrije Šostakoviče. V první polovině orchestr doplnil věhlasný britský violoncellista Steven Isserlisvíce

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Nejčtenější

Kritika

Na prkna Janáčkova divadla zavítala v české premiéře opera Král Roger polského hudebního skladatele Karola Szymanowského. Titulní postavy se zhostil Jiří Brückler, královu choť, Roxanu, ztvárnila Veronika Rovná, Rogerovy pravé ruky, mudrce Edrisiho, se ujal Vít NosekPetr Nekoranec vystoupil coby Pastýř a hlavní zdroj Rogerova příkoří. Roli Velekněze nastudoval David Szendiuch, jako Diakonistka se objevila Jana Hrochová a sólový soprán a tenor zazněly v podání Evy Daňhelové a Pavla Valenty. Kromě sólistů vystoupil také Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB pod vedením Martina Buchty a Dětský sbor Brno se sbormistryní Valerií Maťašovou. Režie byla dílem Vladimíra Johna, scénu navrhl Martin Chocholoušek a kostýmy Barbora Rašková. Světelného designu se chopil Martin Kroupa a choreografii zpracovali Jan Kodet a Michal Heriban. Hudebního nastudování se ujal Robert Kružík, který premiérové provedení rovněž řídil.  více