Hubička. Vřelá, upřímná a pod kontrolou veřejnosti

5. prosinec 2015, 9:17

Hubička. Vřelá, upřímná a pod kontrolou veřejnosti

Včerejší premiéra Hubičky v Janáčkově divadle především připomněla, jak působivá je Smetanova hudba, jak dokáže být radostná a dojemná najednou. Jako by opravdu mluvila k nejzákladnějším citům a jen tak mimochodem definovala slovy nedefinovatelnou „českost“. Provedení stálo na hudebním nastudování a na pěvcích, a tak to má koneckonců v opeře být.

Brněnská opera zařadila do dramaturgického plánu této sezóny hned tři české tituly – po Její pastorkyni a před scénickým uvedením oratoria Epos o Gilgamešovi Bohuslava Martinů přišel na řadu i Bedřich Smetana a jeho druhá nejpopulárnější opera. Domácí vesnická témata zabírala na publikum už během autorova života a dá se říci, že s mírou obliby jeho děl se od té doby nic velkého nestalo. Prodaná nevěsta pořád vede na všech frontách a úspěšně se hraje po celém světě, na slavnostní Libuši se pokud možno příliš nesahá, Čertova stěna je obecně stále spíš nepochopená. Hubičkou se Smetana vrátil k ryze vesnickému námětu, narozdíl od Prodané nevěsty měl ale tentokrát vedle sebe libretistku Elišku Krásnohorskou. Ta kromě dramaturgické obratnosti vnesla do textu i zřetelný psychologický proud a přinejmenším jeden ze svých oblíbených motivů: osamělou ženu, která se míjí s vysněným partnerem. Pod vnější malebností se rozebírají témata velmi vážná, v hlavních postavách se střetává několik myšlenkových světů.

Lukáš se oženil podle přání svých rodičů a nechal být Vendulku. Manželka mu ale zemřela brzy po narození jejich dítěte a Lukáš si po uplynutí povinné doby smutku přichází namluvit svoji pravou lásku. Ta mu odmítá dát hubičku před svatbou, aby se netrápila duše Lukášovy zemřelé ženy, oba se zdánlivě nenapravitelně pohádají. Vendulčin otec Paloucký je mrzoutský vesnický vzdělanec, který už by měl rád všechny světské starosti z krku, Lukášův švagr Tomeš přichází namlouvat Vendulku jako mluvčí, ale především dobrý přítel svého švagra. Konflikt tvrdohlavé pověrčivosti (hubičku nedám, mrtvá by trpěla), stejně tvrdohlavé konvence (proč bys ji nedala, vždyť je to normální), nábožensky přímočaré a nevybíravé upřímnosti (neměli byste se brát, ale vezměte se rychle, ať už mám pokoj na přemítání o věčnosti), řeší Tomšův selský rozum (je to on, kdo jde za Lukášem, ale i za Palouckým, všechny svede dohromady a přiměje ke smíru).

Režisérka Linda Keprtová vyšla v jevištním ztvárnění z představy vesnice, kde si lidé vidí až do talíře a nic se neodehraje v utajení – všichni vědí o všem. Upovídaný lid, který se plete do všeho a ke všemu má komentáře, je v opeře přítomen od samého počátku a stále se vrací. Všeobecný dohled akcentovala scéna (Eva Jiřikovská) tvořená několika vysokými panely poskládanými ze starých oken. V prvním obrazu druhého dějství je nahradily panely se stínovým náznakem lesa, výtvarné řešení scény bylo velmi zdařilé. Kontrastním světlým prvkem bylo množství zavařovacích sklenic se svíčkami v přední části jeviště – snad jako zviditelnění stále přítomných dohlížejících duší. Kostýmy Marie Blažkové byly neutrální, výstižně evokovaly vesnici v minulosti, ale nezdůrazňovaly okatě konkrétní dobu. Inscenace hledala v Hubičce její univerzální, nadčasové sdělení.

Lindě Keprtové výborně vycházely především komorní scény a dialogy, interakce mezi jednotlivými postavami měly život a jiskru – třeba hádka Vendulky s Lukášem byla skvělá. Sbor se proti tomu pohyboval velmi stylizovaně, měl opravdu úlohu mechanicky všudypřítomného dohledu, v některých fázích děje seděl po stranách jako početná porota při pomyslném soudním jednání. Režie ale občas vnucovala postavám poněkud jiné charaktery, než by měly mít. Otec Paloucký se chce zbavit všech světských marností, pospíchá kvůli tomu i s dojednáním podmínek svatby své dcery, ale cigáro a nějaký alkohol má vždy po ruce – dělá to z něj pokrytce. U starého písmáka by člověk čekal, že bude utíkat spíš ke knížkám než k tabáku a alkoholu. Lehká provozní opilost naopak seděla pomocnici pašeráků Martince. Tomeš ať je klidně rázný, ale snad by nemusel s Lukášem přímo mlátit o zem nebo ho i fackovat. Jsou to vlastně drobnosti, ale podsouvají výrazným a v samotném díle dobře vykresleným postavám cosi cizího. Jevištní akce provázely i předehry k oběma dějstvím, nijak si ale nevšímaly hudebních témat, která se později vážou ke konkrétním událostem. Režie pravděpodobně pracovala víc s libretem než s hudbou. Roztomilým prvkem bylo oživení vesnického lidu dětmi z projektu Brundibár z ghetta.

Na prvním místě každé pořádné opery ale pořád stojí hudba a bylo tomu tak i při prvním uvedení nové inscenace Hubičky v Brně. Jakub Klecker nastudoval Hubičku s vřelou lyrikou, které v prvním jednání ustupovaly i dramatické akcenty. Předehra ke druhému dějství už zněla mnohem rázněji, s větší dávkou romantické dramatičnosti a citovosti. Ty se potom vracely velmi silně třeba při Vendulčině strachu v nočním lese („Ó, jak to šumí, jak to sténá, jak pod hučícím mořem“), nebo během krátkého, ale fantastického ztvárnění východu slunce. Orchestr působil dojmem, jako by se dával dohromady teprve během předehry a postupně se rozehříval na provozní teplotu. Dostal se do ní ale vcelku rychle, držel se v ní a vytvořil představení poctivý základ.

Pavla Vykopalová patří dlouhodobě k oporám brněnských inscenací a Vendulka jejímu lyrickému projevu svědčí. Zazpívala ji vážně, ale bez nějaké tragiky a patosu, inteligentně se vyrovnala s dramatickými momenty. Výsledkem byla zcela uvěřitelná postava, komický aspekt Vendulčiny tvrdohlavosti si našel cestu ven sám a bez zdůrazňování. Aleš Briscein jako Lukáš byl její jevištní partner se vším všudy, jeho výkony v českých operách jsou vůbec obdivuhodné. Vyrovnaný, pěkně zaoblený hlas, pěkná výslovnost, ústřední dvojice zkrátka našla své interprety. Lukášova švagra Tomše zpíval Svatopluk Sem a byl o poznání dramatičtější a ráznější, než je zažitá představa o českém lyrickém barytonu – ta se ostatně táhne od prvního představitele této role Josefa Lva. Bylo ale nesmírně osvěžující vidět a slyšet Tomše jaksi živějšího, než bývalo zvykem. Jeho role prostředníka mezi zarputilými stranami sporu o hubičku vystoupila víc do popředí a nebyla jen šedou eminencí v pozadí. Jan Šťáva má poněkud škrobený pěvecký i herecký projev, jeho „komika bez úsměvu“ se ale k otci Palouckému hodila skvěle. Zvlášť jeho brblání nad trampotami se znesvářenými milenci a noci strávené s ukřičeným děckem bylo okouzlující. Martina Králíková jako Barče svoji příležitost při slavné „Skřivánčí písni“ nepromarnila. Jitka Zerhauová o sobě umí dát na jevišti vědět i v té nejmenší roli a nezklamala ani tentokrát. Martinka ovšem vyloženě malá role není, je to sice vedlejší, ale pěkně vykreslený charakter. Sbor zpíval tradičně dobře, tento zvyk se z brněnské opery dlouhodobě neztrácí.

Mytické postavě zvané běžný posluchač se včera dostalo připomenutí, proč by se Smetanovy opery měly hrát: jsou prostě krásné a jsou tu doma. Smetanovská duše dostala slušnou dávku potravy a zároveň se v ní probudila skrytá touha po smetanovském cyklu. Jen tak pro zajímavost: kdy jste viděli v Brně naposledy Dalibora nebo Dvě vdovy?

Bedřich Smetana: Hubička, libreto Eliška Krásnohorská podle povídky Karolíny Světlé. Hudební nastudování: Jakub Klecker, režie: Linda Keprtová, scéna: Eva Jiřikovská, kostýmy: Marie Blažková, pohybová spolupráce: Ladislava Košíková, sbormistr: Klára Roztočilová, světla: Tomáš Morávek. Vendulka – Pavla Vykopalová, Lukáš – Aleš Briscein j. h., Paloucký – Jan Šťáva, Tomeš – Svatopluk Sem j. h., Martinka – Jitka Zerhauová, Barče – Martina Králíková, Matouš – David Nykl, Strážník – Martin Pavlíček. Orchestr a sbor Janáčkovy opery. 4. prosince 2015, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto Marek Olbrzymek / ND Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Hubička

8.12.2015, 19:00 / Janáčkovo divadlo

Nabucco

9.12.2015, 18:00 / Janáčkovo divadlo

Dále si přečtěte

Druhou operní premiérou Národního divadla Brno v této sezóně je Hubička Bedřicha Smetany. Scénickému řešení dominuje množství oken – spor Vendulky a Lukáše sleduje pozorně celá vesnice.  více

Padesáté výročí otevření Janáčkova divadla je krásná příležitost k uvedení janáčkovské premiéry. Včera to nebyly Příhody lišky Bystroušky jako 2. října 1965, ale Její pastorkyňa. Rajská, symbolická a nekomunikující.  více

Vrcholná kariéra Marie Callas byla oslnivá, ale zároveň vcelku krátká, a taková je i samotná Tosca. Výbuch energie, oslnivý záblesk a propad do zoufalství a nicoty se střetly v propojení operní inscenace s lidským životem. A je to syntéza neobyčejně působivá, navíc podpořená výborným hudebním nastudováním.  více





Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více