Noc na Karlštejně. Z Biskupského dvora pod střechu

18. prosinec 2014, 8:25

Noc na Karlštejně. Z Biskupského dvora pod střechu

Vedle Pražákova paláce vyrostl nedávno multikulturní prostor Praha, v Městském divadle Brno zase Karlštejn. Muzikál Noc na Karlštejně se přesunul z venkovní produkce na Hudební scénu, včera po poledni byla první veřejná generálka. To je dobrá příležitost, aby k představení přihodil několik nesouvislých postřehů člověk, který na muzikály běžně nechodí.

Muzikál Noc na Karlštejně je zřejmě nejambicióznější projekt, do něhož vstoupil předčasně zesnulý textař Jiří Štaidl. On sám byl člověk ambiciózní až nad míru, tady si zřejmě sáhl na vrchol svých schopností a zapsal se do dějin české pop music – zdá se že nesmazatelně. Nezapomínám samozřejmě, že byl i autorem hitů jako Lady Carneval, Kávu si osladím nebo Plakalo bejby, ale práce pro hudební divadlo je přece jen něco jiného než osamělá písnička. V Noci na Karlštejně pracoval se skladatelem Karlem Svobodou a troufám si tvrdit, že tehdy byli na tvůrčím vrcholu oba. U Jiřího Štaidla můžeme jen odhadovat, co by s ním bylo dále – v roce premiéry filmu se zabil při autohavárii. Karla Svobodu sice melodické nápady neopustily, ale stylově už především vykrádal sám sebe. Povedená komedie Jaroslava Vrchlického tvoří perfektní základ k dobře napsanému muzikálu, jehož obliba neupadá právem.

Z inscenace Igora Ondříčka je patrné, že o popularitě filmu z roku 1973 ví a vědomě s ní pracuje. Scéna Jaroslava Milfajta se sice nesnaží vzbudit dojem opravdového Karlštejna a beru to jako její plus, ale ztvárnění některých výstupů filmovou režii Zdeňka Podskalského silně evokuje, mnohé detaily jsou okopírované. A nejedná se jen o herecké akce, ale třeba také mohutnou „chrámovou ozvěnu“ ve zpěvu kněze („Posviťme si na ni!“). Scéna i kostýmy (Andrea Kučerová) jsou jednoduché a ze všeho nejvíc připomínají studiové televizní pohádky – pseudostředověk, se kterým se nikdo moc do hloubky nepáral. Choreografie baletů je odbytá narozdíl od hromadných scén zbrojnošů, ty naopak vycházely hodně dobře. A jakkoliv jsem ochotný připustit, že není potřeba vytvářet dojem „opravdového“ středověku, tak by Karel IV. nemusel dávat Elišce po svatebním obřadu v kostele kytici růží – to se mi zdá mírně řečeno komické.

Císař římský a král český Jaroslav Matějka působil dojmem, že má svou funkci poněkud na háku a raději by místo kralování zašel někam na bigbít. Bylo to jaksi legrační a nepatřičné zároveň, ale nevím, do jaké míry to bylo i záměrné. Hana Holišová dobře zpívá a královna Eliška jí vyšla výborně. Jiří Mach se pěvecky trošku šetřil – těžko říct, jestli kvůli indispozici nebo v tom byl jiný důvod. Má hezkou barvu hlasu, ale bylo zřetelně slyšet, že ve výškách bere zpátečku. Herecky představení hodně táhli Zdeněk Bureš jako arcibiskup Arnošt a Andrea Březinová jako Alena – oba dali vděčným rolím potřebnou charakteristiku. Petra Vitázková na sebe upozornila i v nevelké roli paní Ofky – proti usedlé televizní verzi Slávky Budínové postavila svoji pohyblivou „samá ruka samá noha“. Na jejích výstupech v závěru bylo dobře poznat, jak by inscenaci prospělo, kdyby se tolik nedržela filmového vzoru a spíš se od něj hleděla kontrastně odpoutat. Kapela hrála spolehlivě, dirigent Karel Cón odvedl dobrou práci.

Jako člověk odchovaný (a odchovávaný) jinými typy hudebních divadel jsem nevycházel z údivu, čím vším se lidé baví. Plivání do studny, náznaky zvracení, kopání do zadků nebo narážky na buzny – všechno perfektně funguje. A čím okatěji se to udělá, tím vděčněji se publikum zasměje. Při všech výhradách je tu přece jen jedna věc, kterou není možné jen tak odpískat: generálka začínala v nepohodlných 14.00, ale divadlo bylo natřískané a myslím, že jsem byl jeden z mála, kdo měl potřebu se v produkci šťourat. Ohánět se diváckou přízní je samozřejmě ošidné a o kvalitě to nemusí nic vypovídat, ale ona to vlastně byla celkem solidně provedená zábava. A jsem přesvědčený, že by se obešla i bez těch nejpitomějších vtípků, aniž by přišla o svou přitažlivost. Dovedu pochopit, že v Městském divadle Brno vycházejí vstříc širokému publiku, jen by nemuseli podkuřovat jeho nejpřízemnějším pudům.

Plné a nadšené divadlo je radost, ale také prokletí. Povzbuzuje účinkující i inscenátory – pro zaplněné hlediště se hraje s úplně jinou chutí než pro poloprázdné. Na druhé straně ale výrazně motivuje k mechanickému opakování osvědčených vzorců. A vykládejte někomu, kdo má úspěch, že by mohl něco dělat jinak.

Karel Svoboda, Zdeněk Podskalský, Jiří Štaidl, Eduard Krečmar: Noc na Karlštejně (na motivy Jaroslava Vrchlického). Režie: Igor Ondříček, asistent režie: Jakub Przebinda, kostýmy: Andrea Kučerová, dramaturg: Klára Latzková, scéna: Jaroslav Milfajt, hudební nastudování: Karel Cón, choreografie: Michal Matěj, scénické projekce: Petr Hloušek, Dalibor Černák. Karel IV., císař římský a král český – Jaroslav Matějka, Eliška, jeho manželka – Hana Holišová, Štěpán, vévoda bavorský – Lukáš Janota, Petr, král cyperský a jeruzalémský – Jiří Mach, Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský – Zdeněk Bureš, Ješek z Wartenberka, purkrabí na Karlštejně – Jan Mazák, Alena, jeho neteř – Andrea Březinová, Pešek Hlavně, číšník císařův – Aleš Slanina, Ofka, hofmistryně – Pavla Vitázková a další. 17. prosince 2014, Městské divadlo Brno, veřejná generálka.

Ilustrační foto z open air představení archiv MdB

Komentáře

Reagovat
  • abc@efg.cz

    19. prosinec 2014, 9:37
    abc

Dále si přečtěte

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více

Sobotní premiéra uvedla na Hudební scénu českou verzi muzikálu Duch. Publikum se dočkalo romantického příběhu i technicky vytříbené podívané ve svižně ubíhající inscenaci.  více

Muzikál Don Juan, který o víkendu uvedlo ve světové premiéře Městské divadlo Brno je scénáristicky překombinovanou, místy naivně romantickou story, hudebně průměrnou, a tak i divadelně prostřední produkcí, v níž se ale najde několik zajímavých hereckých výkonů.  více


Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více

Brněnskému kytaristovi Milanu Kašubovi, se kterým v poslední době koncertuje, připravila knihu k osmdesátinám. Současně dala dohromady další knížku s vlastními texty a ilustracemi. Vyšlo jí živé album a průběžně připravuje videoklipy, ve které jsou její texty tlumočeny do českého znakového jazyka. Zpěvačka, textařka a výtvarnice Dáša Ubrová prožívá pestré tvůrčí období.  více

Novinkou Městského divadla Brno je hudební inscenace První rande. Co vše se může stát na prvním dostaveníčku naslepo, se dozvíte v této svižné muzikálové komedii, která měla premiéru před sedmi lety na Broadwayi. Její brněnská podoba v evropské premiéře a v režii Stanislava Moši představuje vtipné, herecky svižné, plnokrevné a hudebně přitažlivé divadlo.  více

Jedním z koncertů hudebního festivalu Moravský podzim, které jsou věnovány památce skladatelského – a v tomto případě i básnického – odkazu Jana Nováka, se stal páteční večer s názvem Ludicra. V sále Besedního domu zaznělo v provedení violoncellisty Štěpána Filípka a ansámblu Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra pět světových premiér na latinskou poezii Jana Nováka z částečně autobiograficky laděné sbírky Ludicra. Novákovu poezii zhudebnili Jakub Rataj, Lenka Nota, Barry Wan, David Carpenter a Jana Vöröšová.  více

Barvitá dramaturgie letošního ročníku festivalu Moravský podzim vsadila také na tradiční francouzské písně v podání souboru Le Poème Harmonique, který řídí loutnista, kytarista a dirigent Vincent Dumestre. Renomovaný soubor představil program Na palácových schodech (Aux marches du palais), kterým si již dávno získal světový věhlas u posluchačů i kritiků. Brněnské publikum jej vyslechlo včera v Besedním domě.  více

Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmittvíce

Kontrabasista František Uhlíř je nejen vynikajícím kontrabasovým interpretem, ale také neuvěřitelně plodným autorem - k loňským sedmdesátinám si nadělil hned trojici alb: s triem MUH (Magris-Uhlíř-Helešic) s italským pianistou Robertem Magrisem album A Step Into Light, s dalším triem KUH (Kohldorfer-Uhlíř-Helešic) desku Old Souls a do třetice reprezentativní CD Story Of My Life, velkolepou sedmidílnou suitu pro jazzový septet. Koncertní provedení této hudební autobiografie bylo na programu přehlídky JazzFestBrno už pro loňský ročník, ale covidové restrikce vše odsunulo na letošní září. Šťastný dramaturgický záměr tady vše spojil se symbolickou oslavou červencových osmdesátin Vincence Kummera, rovněž absolventa oboru kontrabas na brněnské konzervatoři (což starší z jubilantů v pozvánce na koncert vtipně glosoval slovy „brněnská basová škola slaví“). Zbytečná skromnost: oba jubilanti předvedli na pódiu skvělé výkony popírající jakékoliv věkové limity a potvrdili, že patří (spolu s nedávno zesnulým Jiřím/Georgem Mrázem a Miroslavem Vitoušem) ke světově uznávané české kontrabasové škole. Dvojkoncert obou jubilantů tak nabídl každému z nich jeden „poločas“, při kterém dostali možnost představit vlastní tvorbu (Uhlíř autorskou, Kummer převážně aranžérskou), spoluhráče a hosty.  více

„Album o zatemňování estetizací stoji na větě, že se lidé skrz krásu nemohou dostat do dolní části země,“ vysvětluje na svém webu kapela Pátí na světě a pokračuje: „Původně kvarteto, dnes trio, vydává se do hájemství sirupovitých smyčců. Tímto lepkavým houštím klestí si cestu k dalším a dalším refrénům, jež se tak lehce ztrácí u táborových ohňů.“ Skupinu, která v červnu vydala své druhé album Jupiter Carousel, dnes tvoří Tomáš Deležal (dechový syntezátor EWI), Petr Fučík (bicí, klávesové nástroje) a Ivan Palacký (kytara, zpěv). Všichni při mají na brněnské alternativní scéně už leccos za sebou, Palacký byl například jedním z pilířů velmi zajímavé skupiny Sledě živé sledě a za zmínku stojí i jeho duo s Peterem Grahamem Palagrachio, v němž hrál na pletací stroj. Pátí na světě sice navazuje na mnohé ze zdejší alternativní scény, mnoho toho v určitých fragmentech a vrstvách připomíná, ale přes to všechno jde o jednu z nejoriginálnějších kapel, které momentálně na Moravě fungují.  více

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Nejčtenější

Kritika

Letošní ročník hudebního festivalu Moravský podzim se svým tematickým ukotvením ani okrajově nedotýká skladatelského odkazu Antonína Rejchy. Jeho Umění variace aneb 57 variací pro klavír (L’Art de varier ou 57 Variations pour le piano-forte), op. 57, věnované knížeti Louisi-Ferdinandovi Pruskému, se však objevilo na program úterního koncertu 12. října v Besedním domě. Není se čemu divit: Filharmonie Brno, která festival pořádá, se propagaci díla tohoto českého rodáka poměrně intenzivně věnuje ve svých abonentních koncertech či nedávno vydanou nahrávkou skladatelovy Lenory. Tento rok si navíc připomínáme výročí 185 let od Rejchova úmrtí. S celovečerním cyklem variací vystoupil srbsko-americký klavírista Ivan Ilić, který momentálně pracuje na pětidílné řadě kompaktních disků s názvem Reicha Rediscovered, z níž třetí a momentálně nejnovější přírůstek vyšel v lednu tohoto roku.  více