Noc na Karlštejně. Z Biskupského dvora pod střechu

18. prosinec 2014, 8:25

Noc na Karlštejně. Z Biskupského dvora pod střechu

Vedle Pražákova paláce vyrostl nedávno multikulturní prostor Praha, v Městském divadle Brno zase Karlštejn. Muzikál Noc na Karlštejně se přesunul z venkovní produkce na Hudební scénu, včera po poledni byla první veřejná generálka. To je dobrá příležitost, aby k představení přihodil několik nesouvislých postřehů člověk, který na muzikály běžně nechodí.

Muzikál Noc na Karlštejně je zřejmě nejambicióznější projekt, do něhož vstoupil předčasně zesnulý textař Jiří Štaidl. On sám byl člověk ambiciózní až nad míru, tady si zřejmě sáhl na vrchol svých schopností a zapsal se do dějin české pop music – zdá se že nesmazatelně. Nezapomínám samozřejmě, že byl i autorem hitů jako Lady Carneval, Kávu si osladím nebo Plakalo bejby, ale práce pro hudební divadlo je přece jen něco jiného než osamělá písnička. V Noci na Karlštejně pracoval se skladatelem Karlem Svobodou a troufám si tvrdit, že tehdy byli na tvůrčím vrcholu oba. U Jiřího Štaidla můžeme jen odhadovat, co by s ním bylo dále – v roce premiéry filmu se zabil při autohavárii. Karla Svobodu sice melodické nápady neopustily, ale stylově už především vykrádal sám sebe. Povedená komedie Jaroslava Vrchlického tvoří perfektní základ k dobře napsanému muzikálu, jehož obliba neupadá právem.

Z inscenace Igora Ondříčka je patrné, že o popularitě filmu z roku 1973 ví a vědomě s ní pracuje. Scéna Jaroslava Milfajta se sice nesnaží vzbudit dojem opravdového Karlštejna a beru to jako její plus, ale ztvárnění některých výstupů filmovou režii Zdeňka Podskalského silně evokuje, mnohé detaily jsou okopírované. A nejedná se jen o herecké akce, ale třeba také mohutnou „chrámovou ozvěnu“ ve zpěvu kněze („Posviťme si na ni!“). Scéna i kostýmy (Andrea Kučerová) jsou jednoduché a ze všeho nejvíc připomínají studiové televizní pohádky – pseudostředověk, se kterým se nikdo moc do hloubky nepáral. Choreografie baletů je odbytá narozdíl od hromadných scén zbrojnošů, ty naopak vycházely hodně dobře. A jakkoliv jsem ochotný připustit, že není potřeba vytvářet dojem „opravdového“ středověku, tak by Karel IV. nemusel dávat Elišce po svatebním obřadu v kostele kytici růží – to se mi zdá mírně řečeno komické.

Císař římský a král český Jaroslav Matějka působil dojmem, že má svou funkci poněkud na háku a raději by místo kralování zašel někam na bigbít. Bylo to jaksi legrační a nepatřičné zároveň, ale nevím, do jaké míry to bylo i záměrné. Hana Holišová dobře zpívá a královna Eliška jí vyšla výborně. Jiří Mach se pěvecky trošku šetřil – těžko říct, jestli kvůli indispozici nebo v tom byl jiný důvod. Má hezkou barvu hlasu, ale bylo zřetelně slyšet, že ve výškách bere zpátečku. Herecky představení hodně táhli Zdeněk Bureš jako arcibiskup Arnošt a Andrea Březinová jako Alena – oba dali vděčným rolím potřebnou charakteristiku. Petra Vitázková na sebe upozornila i v nevelké roli paní Ofky – proti usedlé televizní verzi Slávky Budínové postavila svoji pohyblivou „samá ruka samá noha“. Na jejích výstupech v závěru bylo dobře poznat, jak by inscenaci prospělo, kdyby se tolik nedržela filmového vzoru a spíš se od něj hleděla kontrastně odpoutat. Kapela hrála spolehlivě, dirigent Karel Cón odvedl dobrou práci.

Jako člověk odchovaný (a odchovávaný) jinými typy hudebních divadel jsem nevycházel z údivu, čím vším se lidé baví. Plivání do studny, náznaky zvracení, kopání do zadků nebo narážky na buzny – všechno perfektně funguje. A čím okatěji se to udělá, tím vděčněji se publikum zasměje. Při všech výhradách je tu přece jen jedna věc, kterou není možné jen tak odpískat: generálka začínala v nepohodlných 14.00, ale divadlo bylo natřískané a myslím, že jsem byl jeden z mála, kdo měl potřebu se v produkci šťourat. Ohánět se diváckou přízní je samozřejmě ošidné a o kvalitě to nemusí nic vypovídat, ale ona to vlastně byla celkem solidně provedená zábava. A jsem přesvědčený, že by se obešla i bez těch nejpitomějších vtípků, aniž by přišla o svou přitažlivost. Dovedu pochopit, že v Městském divadle Brno vycházejí vstříc širokému publiku, jen by nemuseli podkuřovat jeho nejpřízemnějším pudům.

Plné a nadšené divadlo je radost, ale také prokletí. Povzbuzuje účinkující i inscenátory – pro zaplněné hlediště se hraje s úplně jinou chutí než pro poloprázdné. Na druhé straně ale výrazně motivuje k mechanickému opakování osvědčených vzorců. A vykládejte někomu, kdo má úspěch, že by mohl něco dělat jinak.

Karel Svoboda, Zdeněk Podskalský, Jiří Štaidl, Eduard Krečmar: Noc na Karlštejně (na motivy Jaroslava Vrchlického). Režie: Igor Ondříček, asistent režie: Jakub Przebinda, kostýmy: Andrea Kučerová, dramaturg: Klára Latzková, scéna: Jaroslav Milfajt, hudební nastudování: Karel Cón, choreografie: Michal Matěj, scénické projekce: Petr Hloušek, Dalibor Černák. Karel IV., císař římský a král český – Jaroslav Matějka, Eliška, jeho manželka – Hana Holišová, Štěpán, vévoda bavorský – Lukáš Janota, Petr, král cyperský a jeruzalémský – Jiří Mach, Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský – Zdeněk Bureš, Ješek z Wartenberka, purkrabí na Karlštejně – Jan Mazák, Alena, jeho neteř – Andrea Březinová, Pešek Hlavně, číšník císařův – Aleš Slanina, Ofka, hofmistryně – Pavla Vitázková a další. 17. prosince 2014, Městské divadlo Brno, veřejná generálka.

Ilustrační foto z open air představení archiv MdB

Komentáře

Reagovat
  • abc@efg.cz

    19. prosinec 2014, 9:37
    abc

Dále si přečtěte

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více

Sobotní premiéra uvedla na Hudební scénu českou verzi muzikálu Duch. Publikum se dočkalo romantického příběhu i technicky vytříbené podívané ve svižně ubíhající inscenaci.  více

Muzikál Don Juan, který o víkendu uvedlo ve světové premiéře Městské divadlo Brno je scénáristicky překombinovanou, místy naivně romantickou story, hudebně průměrnou, a tak i divadelně prostřední produkcí, v níž se ale najde několik zajímavých hereckých výkonů.  více


Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více