Nová hudba i staří pánové: od pramenů k dnešku

Nová hudba i staří pánové: od pramenů k dnešku

Expozice nové hudby probíhá intenzivně v pěti dnech. Podívejme se alespoň na výseky z nabitého programu, který začíná snídaněmi ve Fóru pro architekturu a média Praha a končí off programy tamtéž. Mezitím se prochází či projde Besedním domem, kinem Scala, Domem umění i klášterem v Rajhradu.

Poškozené filmy, živá hudba a tajemná poselství

Ve čtvrtek Expozice nové hudby pokračovala v Univerzitním kině Scala. Filmy Philla Niblocka jsem nestihl, ale znám jeho tvorbu z jiných příležitostí a vím, že obnáší prudký obrazový-zvukový-hlukový zážitek, je to masáž pro oči i uši. V prudkém kontrastu k nim bylo tiché vystoupení, které připravil Tibor Szemzö se členy Indigo Quartetu. Předcházely mu ještě komentované projekce filmů, z nichž mě upoutaly především ty, které byly namluvené v mně neznámých jazycích. Spojení obrazu, hudby a například maďarštiny vyvolávalo dojem melodramu, který přináší neuchopitelné poselství.

Skladba pro tři promítačky ovládané smyčcovým triem byla výborná, poutavá a přes jasně intelektuálský přístup působila i citově. Projektory byly napojené na jednotlivé nástroje a spouštěly se v okamžiku, kdy zazněl tón. Ke zvuku nástrojů se přidávalo i lehce rozdílné vrčení promítaček, poškozené filmy nalezené na starém slovenském zámku skládaly potrhaný obrázek dávno zmizelého světa.

Sólové vystoupení Tibora Szemzö začalo nenápadně, tichým prozpěvováním prokládaným krátkými komentáři, do něj se postupně míchala flétna a potom i přednatočené smyčky. Živý hudební doprovod k promítaným starým filmům vycházel z jednoho tématu a brzy upadl do banality a předvídatelnosti. Zcela bez okolků: byla to hrozná nuda a třetinová stopáž by kompozici bohatě stačila.

Phill Niblock: Morning, The Magic Sun, Dog Track, Annie, Max, Raoul
Filmy s živým hudebním doprovodem. Tibor Szemzö: Az élet vendége: Csoma legendárium (Host života: Legenda Csoma; 2006), Invisible Story (2009) – komentovaná projekce. Koncert: Tractatus (1991–1995) „Jsem Čechoslovák, žiju však na jihu“ (2014) (na objednávku festivalu, světová premiéra). Členové souboru Indigo Quartet (Martin Flašar – housle, Martina Himerová – viola, Pavel Borský – violoncello).
30. října 2014, 19.00 Univerzitní kino Scala, Brno. Foto Petr Francán

Cesta do hlubin Knížákovy duše

Setkání s projektem Milana Knížáka Broken Music bylo především velkým ohlédnutím k pramenům hudby, které se později začalo říkat noise. Téma rozkladu, kterému se letošní Expozice věnuje, bylo přítomno především v poničených a všemožně „preparovaných“ deskách přehrávaných na osmi gramofonech – při jejich obsluze spolupracoval Phaerentz. Nová hudba přišla poněkud zkrátka, Broken Music vznikla v šedesátých letech.

Navrstvené zvukové impulsy občas vytvářely nečekané záblesky breakbeatů, které se skrz pravidelné otáčky smyčkovaly do pocitu poněkud ujetého DJ setu. Nemyslím, že by vám na party někdo něco podobného namíchal, ale nebylo špatné si uvědomit, kde všechny mnohem pozdější deriváty vzaly počátek. Z dnešního pohledu to nebylo nic překvapivého ani nového, ale musím říct, že jsem se vysloveně bavil a když Milan Knížák v úvodu ironicky popřál publiku „nepříjemnou zábavu“, trefil se v mém případě dokonale.

Gramofony hrály ve vysoké zvukové intenzitě, místy se dostavoval i lehký pocit rozvibrované podlahy Besedního domu. Možná nejpozoruhodnější na celé věci byl fakt, jak historický sál spojený s důstojnými koncerty vážné hudby vstřebal i takový nápor hluku. Ukazuje se, že je to opravdu účelně postavená budova, vnitřními dispozicemi v podstatě funkcionalistická a obsahově natolik neutrální, že se v ní může dít téměř cokoliv.

Knížákovu Broken Music dohrál a ještě více rozbil Opening Performance Orchestra. Jeho Re: Broken Music už zněla výhradně z počítačů a ztratila kus kouzla starých časů, což je logické, ale také zvukové pestrosti. Smršť zvuků na Knížákovy gramofony pěkně navázala, ale brzy se slila do jednolitého mohutného hluku, v němž bylo těžké cokoliv rozeznat. Pro OPO je tento postup, pokud mohu soudit z dřívějších zkušeností, charakteristický a nijak mě neoslovuje.

Milan Knížák: Broken Music (asistence: Phaerentz), Opening Performance Orchestra: Re: Broken Music. 31. října 2014, Besední dům, Brno. Foto Boris Klepal

Nihilist Spasm Band: starý underground, dobrý underground

Nihilist Spasm Band vznikli v Ontariu v roce 1965 a dá se říci, že od té doby hrají prakticky to stejné. Maličko se proměnily technické možnosti, ale podomácku vyrobené bizarní nástroje zůstaly, stejně jako chuť nevázat se žádnými zřetelnými hudebními strukturami.

Název „spasm band“ odkazuje ke starým pouličním kapelám v New Orleans, samotné spasm v této souvislosti k používání hudebních nástrojů vyrobených z neobvyklých předmětů. Dá se říci, že tím Nihilist Spasm Band stejně jako Knížákovy gramofony zapadli zpětně do současné módy recyklace i znovuobjevování a uctívání starých technologií.

Kapela měla mladou bubenici, která vnášela do divokého hlukového cirkusu hodně pravidelných rytmů, čímž dělala z dávné avantgardy dnešní undergroundovou tancovačku. Když ji vystřídal jeden ze starších členů a ona si vzala jeho nadměrné kazoo, tak teprve vznikla očekávaná nepřehledná směs bez záchytných bodů, na kterou buď přistoupíte, nebo ne. Zorientovat se v ní při živém vystoupení nepokládám za možné. Vystoupení Nihilist mi přišlo po prvním náporu poněkud monotónní a také mě trochu zklamal pocit, jak se kapela bere vážně.

Před večerem s Broken Music a Nihilist Spasm Bandem se u vchodu rozdávaly špunty do uší a Filharmonie Brno vábila i strašila nejhlučnějším koncertem v dějinách Besedního domu. To byla jistě pravda, ale zvuková intenzita byla snesitelná a nebyl to ten svíravý zvukový tlak, který se člověka zmocní a přetaktuje mu srdce, jak si pamatuji z koncertů Sonic Youth nebo Swans. Tohle bylo prostě jenom nahlas, ale zároveň to bylo pěkné setkání s lidmi, kteří zmíněné kapely přímo inspirovali.

Milan Knížák: Broken Music (asistence: Phaerentz), Opening Performance Orchestra: Re: Broken Music. Nihilist Spasm Band (John Clement, John Boyle, Bill Exley, Murray Favro, Art Pratten). 31. října 2014, Besední dům, Brno. Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Postpunkoví Swans včera naplnili Flédu intenzivním zvukem, z nějž nebylo úniku. První adept na vítěze v nevyhlášené anketě o koncert roku je na světě.  více


Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František NovotnýJiří PospíchalFedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.  více

Nejčtenější

Kritika

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce