Nová hudba i staří pánové: od pramenů k dnešku

Nová hudba i staří pánové: od pramenů k dnešku

Expozice nové hudby probíhá intenzivně v pěti dnech. Podívejme se alespoň na výseky z nabitého programu, který začíná snídaněmi ve Fóru pro architekturu a média Praha a končí off programy tamtéž. Mezitím se prochází či projde Besedním domem, kinem Scala, Domem umění i klášterem v Rajhradu.

Poškozené filmy, živá hudba a tajemná poselství

Ve čtvrtek Expozice nové hudby pokračovala v Univerzitním kině Scala. Filmy Philla Niblocka jsem nestihl, ale znám jeho tvorbu z jiných příležitostí a vím, že obnáší prudký obrazový-zvukový-hlukový zážitek, je to masáž pro oči i uši. V prudkém kontrastu k nim bylo tiché vystoupení, které připravil Tibor Szemzö se členy Indigo Quartetu. Předcházely mu ještě komentované projekce filmů, z nichž mě upoutaly především ty, které byly namluvené v mně neznámých jazycích. Spojení obrazu, hudby a například maďarštiny vyvolávalo dojem melodramu, který přináší neuchopitelné poselství.

Skladba pro tři promítačky ovládané smyčcovým triem byla výborná, poutavá a přes jasně intelektuálský přístup působila i citově. Projektory byly napojené na jednotlivé nástroje a spouštěly se v okamžiku, kdy zazněl tón. Ke zvuku nástrojů se přidávalo i lehce rozdílné vrčení promítaček, poškozené filmy nalezené na starém slovenském zámku skládaly potrhaný obrázek dávno zmizelého světa.

Sólové vystoupení Tibora Szemzö začalo nenápadně, tichým prozpěvováním prokládaným krátkými komentáři, do něj se postupně míchala flétna a potom i přednatočené smyčky. Živý hudební doprovod k promítaným starým filmům vycházel z jednoho tématu a brzy upadl do banality a předvídatelnosti. Zcela bez okolků: byla to hrozná nuda a třetinová stopáž by kompozici bohatě stačila.

Phill Niblock: Morning, The Magic Sun, Dog Track, Annie, Max, Raoul
Filmy s živým hudebním doprovodem. Tibor Szemzö: Az élet vendége: Csoma legendárium (Host života: Legenda Csoma; 2006), Invisible Story (2009) – komentovaná projekce. Koncert: Tractatus (1991–1995) „Jsem Čechoslovák, žiju však na jihu“ (2014) (na objednávku festivalu, světová premiéra). Členové souboru Indigo Quartet (Martin Flašar – housle, Martina Himerová – viola, Pavel Borský – violoncello).
30. října 2014, 19.00 Univerzitní kino Scala, Brno. Foto Petr Francán

Cesta do hlubin Knížákovy duše

Setkání s projektem Milana Knížáka Broken Music bylo především velkým ohlédnutím k pramenům hudby, které se později začalo říkat noise. Téma rozkladu, kterému se letošní Expozice věnuje, bylo přítomno především v poničených a všemožně „preparovaných“ deskách přehrávaných na osmi gramofonech – při jejich obsluze spolupracoval Phaerentz. Nová hudba přišla poněkud zkrátka, Broken Music vznikla v šedesátých letech.

Navrstvené zvukové impulsy občas vytvářely nečekané záblesky breakbeatů, které se skrz pravidelné otáčky smyčkovaly do pocitu poněkud ujetého DJ setu. Nemyslím, že by vám na party někdo něco podobného namíchal, ale nebylo špatné si uvědomit, kde všechny mnohem pozdější deriváty vzaly počátek. Z dnešního pohledu to nebylo nic překvapivého ani nového, ale musím říct, že jsem se vysloveně bavil a když Milan Knížák v úvodu ironicky popřál publiku „nepříjemnou zábavu“, trefil se v mém případě dokonale.

Gramofony hrály ve vysoké zvukové intenzitě, místy se dostavoval i lehký pocit rozvibrované podlahy Besedního domu. Možná nejpozoruhodnější na celé věci byl fakt, jak historický sál spojený s důstojnými koncerty vážné hudby vstřebal i takový nápor hluku. Ukazuje se, že je to opravdu účelně postavená budova, vnitřními dispozicemi v podstatě funkcionalistická a obsahově natolik neutrální, že se v ní může dít téměř cokoliv.

Knížákovu Broken Music dohrál a ještě více rozbil Opening Performance Orchestra. Jeho Re: Broken Music už zněla výhradně z počítačů a ztratila kus kouzla starých časů, což je logické, ale také zvukové pestrosti. Smršť zvuků na Knížákovy gramofony pěkně navázala, ale brzy se slila do jednolitého mohutného hluku, v němž bylo těžké cokoliv rozeznat. Pro OPO je tento postup, pokud mohu soudit z dřívějších zkušeností, charakteristický a nijak mě neoslovuje.

Milan Knížák: Broken Music (asistence: Phaerentz), Opening Performance Orchestra: Re: Broken Music. 31. října 2014, Besední dům, Brno. Foto Boris Klepal

Nihilist Spasm Band: starý underground, dobrý underground

Nihilist Spasm Band vznikli v Ontariu v roce 1965 a dá se říci, že od té doby hrají prakticky to stejné. Maličko se proměnily technické možnosti, ale podomácku vyrobené bizarní nástroje zůstaly, stejně jako chuť nevázat se žádnými zřetelnými hudebními strukturami.

Název „spasm band“ odkazuje ke starým pouličním kapelám v New Orleans, samotné spasm v této souvislosti k používání hudebních nástrojů vyrobených z neobvyklých předmětů. Dá se říci, že tím Nihilist Spasm Band stejně jako Knížákovy gramofony zapadli zpětně do současné módy recyklace i znovuobjevování a uctívání starých technologií.

Kapela měla mladou bubenici, která vnášela do divokého hlukového cirkusu hodně pravidelných rytmů, čímž dělala z dávné avantgardy dnešní undergroundovou tancovačku. Když ji vystřídal jeden ze starších členů a ona si vzala jeho nadměrné kazoo, tak teprve vznikla očekávaná nepřehledná směs bez záchytných bodů, na kterou buď přistoupíte, nebo ne. Zorientovat se v ní při živém vystoupení nepokládám za možné. Vystoupení Nihilist mi přišlo po prvním náporu poněkud monotónní a také mě trochu zklamal pocit, jak se kapela bere vážně.

Před večerem s Broken Music a Nihilist Spasm Bandem se u vchodu rozdávaly špunty do uší a Filharmonie Brno vábila i strašila nejhlučnějším koncertem v dějinách Besedního domu. To byla jistě pravda, ale zvuková intenzita byla snesitelná a nebyl to ten svíravý zvukový tlak, který se člověka zmocní a přetaktuje mu srdce, jak si pamatuji z koncertů Sonic Youth nebo Swans. Tohle bylo prostě jenom nahlas, ale zároveň to bylo pěkné setkání s lidmi, kteří zmíněné kapely přímo inspirovali.

Milan Knížák: Broken Music (asistence: Phaerentz), Opening Performance Orchestra: Re: Broken Music. Nihilist Spasm Band (John Clement, John Boyle, Bill Exley, Murray Favro, Art Pratten). 31. října 2014, Besední dům, Brno. Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Postpunkoví Swans včera naplnili Flédu intenzivním zvukem, z nějž nebylo úniku. První adept na vítěze v nevyhlášené anketě o koncert roku je na světě.  více


Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více