Ostrov pokladů: Muzikál pro dospělé romantiky

21. květen 2015, 7:20
Ostrov pokladů: Muzikál pro dospělé romantiky

Neutuchající obliba pirátské tématiky i slavné knihy Roberta Louise Stevensona se protnuly v novém divadelním zpracování Ostrova pokladů. Není to však jen smyšlené dobrodružství, ale i skutečný příběh autora, který na jevišti ožívá.

Městské divadlo Brno (MDB) uvedlo nesčetněkrát zpracovaný knižní hit (jen filmových zpracování se za poslední půlstoletí nedopočítáte) v muzikálové podobě. Není bez zajímavosti, že v Brně lze nyní narazit na dva Ostrovy pokladů. Činoherní verzi slavného literárního titulu z roku 1883, má na repertoáru i Mahenovo divadlo. Pro zdejší hudební scénu MDB literární evergreen zpracovali němečtí autoři Dennis Martin a Christoph Jilo, které v Brně znají díky titulu Papežka, tedy německého muzikálu roku 2011. Městské divadlo jej uvedlo v české premiéře o rok později a Hana Holišová získala za výkon v titulní roli Papežky Cenu Thálie.

Ale zpět k pirátům. Stevensonova kniha má jasné divadelně využitelné devízy: dramatický děj a tudíž i dostatek napětí, romantický kontrast čestných hrdinů a nepoctivých padouchů, vábivé kulisy mořeplavby i exotických krajů. To však bylo německým tvůrcům málo a rozhodli se příběh prolnout s biografickou story autora a příhodami, jež vznik románu provázely. Toto řešení je zajímavé v tom, že se muzikál neveze pouze po jednoduché vlně líbivé podívané, ale snaží se ji ozvláštnit a ze života skotského romanopisce, básníka a spisovatele cestopisů udělat stejně romantickou matérii. Tuberkulózou stižený spisovatel se totiž vzepřel vůli svého otce, aby se stal právním koncipientem, a jde si za svým literárním snem. V Paříži nachází nejen téma pro svou prvotinu, ale i svou životní lásku Fanny Osbourneovou a jejího syna Lloyda (jmenovaná Američanka měla ve skutečnosti děti tři), který se Stevensonovi stává kamarádem, prvním čtenářem a adresátem jeho slavného díla.

Dospívající kluk je potom v německém muzikálu malým dobrodruhem Jimem Hawkinsem. Autoři do tohoto Ostrova pokladů nápaditě přenesli a zdvojili v něm i další hlavní postavy. Sám Stevenson kupříkladu hraje jako Dr. Livesey či pomatený Ben Gunn, spisovatelův přísný otec se promění v čestného kapitána Smolleta a John Silver s dřevěnou nohou se nakonec ukáže i jako chlapův biologický otec Sam Osbourne. Podobné řešení sice našlo kouzelné paralely a předobrazy romantických figur ve skutečném životě, je však také poněkud ostentativně edukativní a hlavní děj Ostrova pokladů místy zpomaluje.

A z těchto důvodů asi trochu zklame děti, které čekaly jen na posádku slavné Hispanioly a výpravu za pokladem legendárního pirátského kapitána Flinta. V tomto ohledu si tak představení více užijí dospělí romantici než dorůstající mládež a označení rodinný muzikál není zcela na místě.

Co se týče samotné realizace, připravil tým v čele s režisérem Stanislavem Slovákem vcelku příjemnou a zábavnou inscenaci, které dominuje místy až velkolepá, symfonicky znějící hudba v podání živého orchestru. Velké a příjemně znějící hudební plochy konvenují s romantickými rozměry příběhu i jeho nekonečnými mořskými dálavami, jak je občas vidět na zdařilých scénických dotáčkách Petra Hlouška. Hudební nastudování Dana Kalouska jen podtrhuje bezmála filmově opulentní zážitek z výsledku, v němž samozřejmě dojde jak na ryčné sborové zpěvy, tak i na tklivá dueta Stevensonovy skotské matky a jeho americké milé. Divácky velmi vděčná pěvecká čísla tady předvádí kvartet Američanek kvokajících místy jako pomlouvačné slepice.

Scénograf Jaroslav Milfajt vytvořil výpravu, která naznačené zdvojení vyprávění účelně řeší systémem oponek a závěsů. Mnozí jistě s napětím čekají alespoň část slavné lodě Hispaniola, která je tady skutečně dominantním prvkem scény, ale jen v podobě víceúrovňové konstrukce lodního kýlu. Vedle sezpívaného ansámblu (se čtyřčlenným swingem za scénou) si divák v této produkci užije také choreografii Michala Matěje zejména v hromadných scénách company s náznaky country tanečků.

Podobné muzikálové velkoprodukce jsou složitým organismem, i co se obsazení týče. A tak nepřekvapí, že některé hlavní role jsou až třikrát alternovány. V premiérovém uvedení se v hlavní roli Louise Stevensona představil Aleš Slanina, který zejména exponovanější polohy svého pěveckého partu sunul až na hranici poněkud zbytečně přepjaté halasnosti. Velké dětské úlohy jsou problém, když jejich představitelé publiku nabízejí jen neprůstřelnou naivitu a neumělost projevu, kterou vlastně nelze odmítnout. To však nebyl případ Tomáše Daleckého. Ten jako Lloyd Osbourbe herecky suverénně zvládá jeviště, zpívání v páru i autentický projev prostý sentimentu. Podobným zážitkem je také předpisový pirát John Silver Petra Štěpána, který díky svému uvážlivému a přesnému hraní tvoří herecké těžiště této muzikálové šou. Bezpečně a jistě se v žánru nadsazené legrace pohybuje Dušan Vitázek coby Billy Bones – výstup umírání tohoto rumem a dálavami ošlehaného mořského vlka je diváckou lahůdkou. Mimořádný smysl pro přesně stylizovanou a dávkovanou komediálnost naplno ukázal Robert Jícha, ve své dvojroli přesně parodující šlechtu skutečnou (baron Trealwney) i nobilitu měšťanskou (starosta Edinburghu).

Slovákova muzikálová inscenace Ostrova pokladů stvrdila standard zručně inscenované podívané, které v duchu předlohy staví do protikladu zromantizovaný svět pirátů, pustých ostrovů a zakopaných pokladů s problémem hledání osobního štěstí v reálném životě o sto let později. Odpovídající hudební zpracování, jehož vlastnímu provedení dominují více než dvě desítky smyčců, dodává kýženou romantiku a završuje tak muzikálovou podobu jedné z nejslavnějších knih pro mládež.

Dennis Martin, Christoph Jilo, Wolfgang Adenberg: Ostrov pokladů, překlad Mikuláš Bryan. Režie – Stanislav Slovák, hudební nastudování – Dan Kalousek, scéna – Jaroslav Milfajt, kostýmy – Andrea Kučerová, choreografie – Michal Matěj, scénické projekce – Petr Hloušek, dramaturg – Klára Latzková, sbormistr – Jana Suchomelová. Louis Stevenson, Dr. Livesey, Ben Gunn – Aleš Slanina, Lloyd Osbourne, Jim Hawkins – Tomáš Dalecký, Fanny Osbourneová, Paní Hawkinsová – Ivana Vaňková, Thomas Stevenson, Kapitán Smollet – Ladislav Kolář, Margaret Stevensonová – Jana Musilová, John Silver, Sam Osbourne – Petr Štěpán, Billy Bones – Dušan Vitázek, Baron Trelawney, Starosta Edinburghu – Robert Jícha. 16. května 2015, Městské divadlo Brno, premiéra.

Komentáře

Reagovat
  • kateřina peková

    10. červenec 2015, 10:09
    Pěkná recenze, nemohu než souhlasit. :-) Jen mě mrzí, že byly úplně opomenuty kvality překladu (přebásnění). V podstatě zde o jeho autorovi není ani zmínka. A to se mi u tak podrobné (hodnotící všechny složky představení) recenze zdá velmi zvláštní...

Pretty Woman

23.9.2021, 19:00 / Hudební scéna MDB

Písňový recitál Richarda Nováka

24.9.2021, 19:00 / Reduta

EKTOR Original tour 2021

24.9.2021, 20:00 / Club Fléda

Evžen Oněgin

25.9.2021, 19:00 / Janáčkovo divadlo

JazzFestBrno: Shai Maestro Quartet

25.9.2021, 19:30 / Cabaret des Péchés

Teo a Hans

26.9.2021, 14:30 / Besední dům

La bohème

26.9.2021, 18:00 / Janáčkovo divadlo

JazzFestBrno: František Uhlíř 70 Vincec Kummer 80

26.9.2021, 19:30 / Divadlo Husa na provázku

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce