Petite Mort. Nepřekonatelný Jiří Kylián, jeho tanečníci a pokračovatelé

Petite Mort. Nepřekonatelný Jiří Kylián, jeho tanečníci a pokračovatelé

Komponovaný večer v Janáčkově divadle propojil osobnost Jiřího Kyliána, vzpomínky na jeho Netherlands Dance Theatre a také jeho tanečníky – současné choreografy Mária Radačovského a Lukáše Timuláka. Kyliánova choreografie se v repertoáru brněnského baletu objevila vůbec poprvé a dala také celému večeru jméno – Petite Mort.

Představení zahájily choreografie ředitele brněnského baletu Mária Radačovského, který pro tento večer oživil dvě ze svých starších prací. První z nich, Beethoven, je fragmentem stejnojmenného celovečerního baletu – provedená část ztvárnila první větu Beethovenovy páté symfonie.

Radačovský začíná mluveným dialogem, který tanečníkům není úplně vlastní, a v kombinaci s divadelním ztvárněním všedního života hráčů orchestru úvod působí jaksi uměle. S prvními tóny ale nepřirozená atmosféra mizí. Téměř čtyřicet tanečníků se převtěluje do nástrojů symfonického orchestru a vytváří taneční podobu jedné z nejslavnějších kompozic.

Jednotlivé „skupiny nástrojů“ tančí svoje party. Pohyb putuje z jedné skupiny tanečníků na druhou a postupně graduje v hromadných výstupech v souladu s hudbou Beethovenovy symfonie. Radačovský pracuje s rekvizitou, pomyslnou i reálnou, tanečníka posouvá z role hráče do role nástroje a naopak. V duchu novodobého přístupu k tanci zapojuje i minimalismus: jednoduchý pohyb hrudníku nebo posun židlí rozehrává kostým tanečníka, diváka atakují zvukové podněty. Choreografie zapojila celý brněnský baletní soubor, který si ponechal lehkost a vzdušnost. Radačovského miniatura i přes statické ukotvení v prostoru strhuje dynamikou a přesností skupinové práce.

Druhou choreografii nazvanou Spolu vytvořil Radačovský pro svůj bratislavský soubor a sám ji označuje jako své nejzdařilejší dílo. Prostor jeviště se tu oproti první části plně otevírá do hloubky, „orchestr“ tanečníků nahrazuje osamocená postava. Postupně scénu zaplní dalších třináct tanečníků, kteří se pohybují do ticha, kombinují otevřené i uzavřené mizanscény. Napětí vyvolávají směřováním ke společné choreografii, která však nikdy nepřijde. Duety střídají zcizovací efekty v podobě obyčejné chůze či stahování šatů. Radačovský pracuje s brněnským souborem již dva roky a je patrné, jak blízko má soubor k interpretaci jeho děl, všechny pohyby vyznívají přirozeně a opravdově. Z provedení je cítit síla emocí, všichni jsou spolu, a každý sám.

Nejmladším choreografem večera byl Lukáš Timulák. Také on je ovlivněn dlouholetým působením v Kyliánově nizozemském souboru. Žena je z Venuše a muž z Marsu – takové je téma hříčky Masculine/Feminine, kterou Timulák původně vytvořil pro Nederlands Dans Theater 2. Používá stejně jako Radačovský mluvené slovo, ale svěřil je profesionální nahrávce, neboť text je tu důležitým hybatelem děje. Zaznívají zde běžná klišé zažitá ve vztazích mezi mužem a ženou ilustrovaná pohybovým vyjádřením. Timulák k pohybu přidává neobvykle velký akcent na výraz, dosahuje tím obrovské škály přesného vyjádření pocitů, nálad, vztahů a situací.

Choreografie není náročná na techniku, ale právě na kombinaci herecké akce s pohybem. Brněnskému souboru se podařilo najít správnou rovnováhu mezi obojím a různé polohy lidské povahy a emocí byly ze samotného pohybu dokonale čitelné. Masculine/Feminine vtipně popisuje situace, které pravděpodobně každý z nás někdy prožil. Prolínají se jí úsměvné fráze a pravděpodobně je k divákům nejvstřícnější. Dává mužům ženské role, ženám mužské, a do jisté míry je oddechovou popovou hříčkou.

Současná klasika Jiřího Kyliána

Závěr patřil časově nejstarší choreografii, pro milovníky tance již téměř taneční klasice. Přesto bylo toto dílo jednoznačným vrcholem večera a v mnohém předcházející novější choreografie předčilo. Zařazení Petite Mort Jiřího Kyliána vedle choreografií jeho žáků či následovníků zdůrazňuje nevšední talent slavného choreografa, jeho dokonalou muzikálnost a velkou vizuální představivost. Skladbu večera ovlivnilo i jeho rozhodnutí nechat brněnský soubor nastudovat pouze jednu ze svých choreografií místo původně žádaných dvou.

Pro brněnský soubor bylo nastudování tohoto jedinečného díla školou nového tanečního jazyka. Originální pohybový repertoár Jiřího Kyliána přenese každého tanečníka za jakýsi pomyslný bod, z nějž se již nedá vrátit k tanci jako před Kyliánem. Premiéru se souborem připravovala Kyliánova spolupracovnice Elke Schepersová.

Kylián si jako hudební podklad vybral pomalé části dvou Mozartových klavírních koncertů. Do nich promítá dynamické obrazy, ve kterých je hudba zdrojem pohybu. Ten ale není důležitý sám o sobě, důraz je kladen na obrazce, které tanečník vytvoří. Obraz, který se tvoří před divákem, místy klame zdáním filmových záběrů. Přechází až za realitu podobně jako v renesančních portrétech. Důraz je kladen na celek stvořený z dokonalých detailů.

Střídáním propnutých pozic s uvolněnými Kylián neustále osciluje na hraně mezi klasickou baletní technikou a moderním tancem. Napětí stupňuje použití netradičních rekvizit. Nic nechybí, nic nepřečnívá. Mário Radačovský svůj soubor dobře připravil na přijetí choreografií světových tanečních celebrit. Publikum se může těšit na to, co přijde dál.

Mário Radačovský: Beethoven, Spolu, Lukáš Timulák: Masculine Feminine, Jiří Kylián: Petite Mort. Hudba: Ludwig van Beethoven, Franz Schubert, Wolfgang Amadeus Mozart, Herbie Flowers & Barry Morgan, Masakazu Ito. Režie: Mário Radačovský, Lukáš Timulák, scéna: Peter Biľak, Jiří Kylián, kostýmy: Patricia Barker, Linda Tublerová, Joke Visserm, světelný design: Tom Visser, choreografické nastudování: Mário Radačovský, Lukáš Timulák, Elke Marieke Schepers. 21. ledna 2016, Janáčkovo divadlo, Brno, premiéra.

Foto archiv ND Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Balet Národního divadla Brno přivedl do Janáčkova divadla klasika dvacátého století spolu se současnými tvůrci. Úrovní nastudování tří rozmanitých choreografií brněnský soubor prokázal svou konkurenceschopnost ve světě současného tance.  více

Dnes se na tiskové konferenci představili noví ředitelé souborů ND Brno v čele s Martinem Glaserem, který byl jmenován šéfem celého třísouborového divadla. Byl mezi nimi i Mário Radačovský, nový šéf brněnského baletu. Své funkce se ujal právě dnes.  více

Z konkurzu do baletního souboru Národního divadla Brno jsem si odnesl především jeden poznatek: balet je strašlivá dřina. Umění je to pro mě pořád stejně záhadné a neproniknutelné, ale z lidského hlediska jsem si jej přinejmenším začal o hodně víc vážit.  více




Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Stávající šéfdirigent Filharmonie Brno – Dennis Russell Davies oslavil v úterý 16. dubna osmdesáté narozeniny. U této příležitosti připravila filharmonie koncert s názvem Smetana 200 &Davies 80, na kterém zazněl cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ve čtvrtek 18. dubna se tak v Besedním domě symbolicky propojilo Smetanovo a Daviesovo jubileum. Má vlast ovšem nezazněla v tradiční orchestrální verzi, ale v transkripci pro čtyřruční klavír, kterou vytvořil sám autor bezprostředně po dokončení cyklu. Dennise Russella Daviese, který se tentokrát nepředstavil jako dirigent, ale jako klavírista, doplnila jeho životní i umělecká partnerka Maki Namekawa. Celý koncert pak doprovodily vizualizace Cori O’Lana a umělecký přednes Michala Bumbálkavíce

Léta se čtyřkou na konci si v Česku pravidelně připomínáme jako Rok české hudby. Je ale samozřejmé, že výročí nemají pouze čeští skladatelé a jejich díla, ale také skladby autorů zahraničních, nebo takových, u kterých by se dal o zmíněné českosti vést spor. Program s příhodným názvem Rapsodie v modrém 100, složený ze dvou kompozic, které mají v tomto roce své kulaté výročí, s přidáním skladby od letošního jubilanta, provedla ve čtvrtek 11. dubna 2024 v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod vedením Dennise Russella Daviese, který se tentokrát představil také jako klavírní sólista.  více

Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka byl název koncertu souboru Musica Florea věnujícího se poučené interpretaci, V roce 1992 ho založil violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Od roku 2002 soubor pořádá speciální koncertní řady, v nichž se zaměřuje na prezentaci nově objevených i známých skladeb. A právě večery věnované Janáčkovým drobným liturgickým sborovým skladbám na latinské texty a převážně instrumentálním raně barokním dílům představují koncertní řadu, při které se posluchačům představili sólisté Barbora Kotlánová (soprán), Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).  více

Brněnský Velikonoční festival duchovní hudby vyvrcholil nedělním koncertem v katedrále sv. Petra a Pavla. Napříč letošním 31. ročníkem a také při posledním hudebním večeru zněla díla ryze českých skladatelů. Tentokrát v podání sólistů Pavly Vykopalové (soprán), Jany Hrochové (mezzosoprán), Eduarda Martyniuka (tenor), Jozefa Benciho (bas), varhaníka Petra Kolaře, dále Českého filharmonického sboru Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy. Glagolská mše jako prvotřídní záležitost klasické hudby, byla uvedena za doprovodu Filharmonie Brno s milým hostem, dirigentem Tomášem Netopilemvíce

Po Smetanově Daliborovi dorazila v pátek 5. dubna na prkna Janáčkova divadla další z oper velikánů české národní hudby – pohádková Rusalka Antonína Dvořáka na libreto Jaroslava Kvapila. V režii Davida Radoka, který dílo uchopil předně jako vážnou dramatickou a symbolickou operu, z níž mj. zcela vyškrtl komické postavy Hajného a Kuchtíka. Scénografie se rovněž ujal Radok, přičemž vycházel z konceptu Rusalky scénografa Larse-Ake Thessmana uvedené při inscenaci v operním domě GöteborgsOperan roku 2012. Kostýmy navrhla Zuzana Ježková, choreografii připravila Andrea Miltnerová a světelného designu se ujal Přemysl Janda. V pěveckých rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Rusalka), Peter Berger (Princ), Jan Šťáva (Vodník), Eliška Gattringerová (Cizí kněžna), Václava Krejčí Housková (Ježibaba), Tadeáš Hoza (Lovec) a Doubravka SoučkováIvana Pavlů a Monika Jägerová (trojice žínek). Sbor vedl Pavel Koňárek a hudebního nastudování a premiérového uvedení se chopil dirigent Marko Ivanovićvíce

Jedním z nejvýraznějších prvků letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby bylo uvedení úctyhodného počtu skladeb, které zazněly ve světové premiéře. Jednou z těchto kompozic představovalo také Niedzielne rano (Nedělní ráno) skladatele Martina Smolky (*1959), které vzniklo na objednávku festivalu a v podání Cappelly Mariany. Ve složení Barbora Kabátková – soprán, Daniela Čermáková – alt, Vojtěch Semerád – tenor/umělecký vedoucí, Tomáš Lajtkep – tenor a Tomáš Šelc – baryton. Skladba zazněla v pátek 5. dubna v kostele sv. Augustina. Smolkovo dílo bylo doplněno chorálem a kompozicemi ze 13.–16. století.  více

Velké finále 31. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby se již pomalu a jistě blíží – pomyslný odpočet trojice posledních koncertů zahájil čtvrteční večer 4. dubna v kostele sv. Janů s podtitulem Kantiléna: Zemek Novák, Graham, Emmert. Jak je již z názvu zjevné, dramaturgii koncertu tvořila díla Pavla Zemka Nováka, Petera Grahama a Františka Gregora Emmerta. Stejně patrné však již není, že skladby Zemka Nováka a Grahama se po více než třiceti letech – a právě na 31. ročníku festivalu – dočkaly své světové premiéry. Není bez zajímavosti, že původně měly skladby zaznít společně v rámci vigilie o Bílé sobotě. Samotné interpretace duchovních kompozic brněnských skladatelů se ujaly sopranistky Aneta Podracká Bendová a Jana Vondrů, s nimiž vystoupili varhaník Petr Kolář, dětský sbor Kantiléna pod vedením sbormistra Michala Jančíka a soubor Brno Contemporary Orchestra pod taktovkou Pavla Šnajdravíce

Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.  více

Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacneravíce

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Nejčtenější

Kritika

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více