Pět minut před začátkem: Městské divadlo Brno

Pět minut před začátkem: Městské divadlo Brno

Do divadla jsem šel se sekyrou jen jednou v životě. Nepoužil jsem ji a neměl jsem to ani v úmyslu, jen mi ji přinesl spolužák, kterému zrovna tato příležitost připadala vhodná. Sekera zůstala odložená v šatně, ale kdyby se mi tehdy po představení Matky kuráže někdo pokoušel tvrdit, že jednou budu mít rád Brechta, asi bych si pro ni došel a přetáhl ho s ní.

Bylo to asi ve druháku na gymnáziu, dopolední představení pro školy, na místě dnešního Městského divadla Brno tehdy ještě působilo Divadlo bratří Mrštíků. Dopolední představení pro školy: taky se vám vybavuje to štěstí, že se neučí, vykoupené hrůzou na jevišti? Dnes už to všechno lépe chápu a pevně doufám, že tato mučení účinkujících i publika pokud možno vymřou. Je mi už spíš líto herců, kteří mívají svůj režim nastavený tak, že výkonnostně kulminují navečer. A najednou musí místo zkoušky něco hrát nevycválané bandě, kterou to minimálně zpoloviny nezajímá. Na divadlo jsem nakonec nezanevřel, ale můj vztah k divadelní budově na Lidické ulici byl potom dlouho opatrný. V současné době to chce trochu opatrnosti zejména při příchodu, ulice i chodník jsou v rekonstrukci. Chodit i naslouchat je třeba se zvýšenou pozorností.

Mrštíkovská historie je dnes ale skoro zapomenutá a z DbM se přesmyknutím monogramu stalo MdB – Městské divadlo Brno. Pro spousty dnešních návštěvníků symbol kvalitního divadla, pro spoustu příznivců „nezřizované“ kultury symbol divadelního pekla řízeného satanášem Stanislavem Mošou. Nejsme v Aktech X, takže pravda nebude někde mimo, ale nejspíš někde uprostřed. Když se slavnostního otevření nové Hudební scény v roce 2004 odmítl zúčastnit Ivo Osolsobě, snad největší obhájce, obdivovatel, teoretik i tvůrce muzikálu mezi našimi intelektuály, nebylo to kvůli pochybnostem o kvalitě souboru nebo schopnostech ředitele, ale kvůli odmítání muzikálu Hair jako protiamerické agitky. Dílo se zabývá problémy, do kterých my nemáme co kecat – takový byl ve stručnosti důvod.

Ať už je to, jak chce, muzikálový soubor má velmi dobrou úroveň a navíc jsou stále po ruce absolventi oboru muzikálového herectví z Janáčkovy akademie múzických umění. Amfiteátr hudební scény viděl kvalitní verze Bídníků, Jesus Christ Superstar nebo Mary Poppins, svoje místo tu našly i domácí muzikály Miloše Štědroně nebo Petra Ulrycha. Z jednoho inspiračního zdroje se tu odehrála Kouzelná flétna Petera Brooka i Magická flétna tria Plachý – Kofroň – Šimáček. Ale také se tu vtipkuje jako v nádražní hospodě, jen sprostá slova se obvykle s pokryteckým pomrkáváním nedořeknou. A ať se děje, co se děje, obecenstvo se hihňá předem a na konci představení poslušně vystřelí k obvyklým standing ovation.

mestske-divadlo-brno-2015-08-001 mestske-divadlo-brno-2015-08-002 mestske-divadlo-brno-2015-08-004 mestske-divadlo-brno-2015-08-009 mestske-divadlo-brno-2015-08-013 mestske-divadlo-brno-2015-08-017 mestske-divadlo-brno-2015-08-021 mestske-divadlo-brno-2015-08-022 mestske-divadlo-brno-2015-08-023

Stanislav Moša je uměleckým šéfem divadla od roku 1990 a ředitelem od roku 1992, hodně se v něm angažuje jako režisér i autor, je to jeho království. Mošaland, jak se někdy neuctivě říká. Pilně zde ale režíroval už od roku 1983, takže to není tak, že by si až jako ředitel začal přidělovat práci sám. Silná osobnost se silnou sebeprezentací vzbuzuje silné sympatie i antipatie. Doslechnete se o tom, jak si na každého zaměstnance najde čas, když přijde se svými problémy. A také o tom, jak dal výpověď z místa nočního vrátného dramatikovi Romanovi Sikorovi, který psal shodou okolností o představeních v MdB ošklivé recenze. Z vlastní zkušenosti vím, že byl jediný, kdo cíleně přizval k festivalu Divadelní svět➚ kritiku, poskytl jí k práci veškeré podmínky a nesnažil se ji nijak ovlivňovat.

Když projdete z Lidické do divadelního nádvoří, ocitnete se jako by v uzavřeném světě dvou divadelních scén, jejich zázemí, restaurace a divadelního klubu. Ze dvora vede na první pohled nenápadná cesta ven druhou stranou směrem ke třídě Kapitána Jaroše. Vlevo konzervatoř, naproti liduška – vlastně Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila. Hudba v různých kvalitativních stadiích vás ze svých spárů nepustí ještě nějaký čas po opuštění areálu divadla. Divadla, jehož muzikálová scéna má luxusní technické parametry a výborné herce i hudebníky. Divadla, kde obrovský potenciál ansámblu často není využitý tak, jak by zasloužil. Divadla, kde bývalý primátor Roman Onderka zahájil festival Divadelní svět 2013, úmyslně pocákal sektem co nejvíc lidí v předních řadách a odkráčel slavit výročí založení fotbalového klubu Zbrojovka Brno.

My příště odkráčíme podobným směrem – naše příští naslouchání se odehraje před fotbalovým stadionem za Lužánkami. Minule jsme byli na Spolkové před bývalým Harlemem a TetraHydroClubem.

Foto Boris Klepal

Dále si přečtěte

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více

První tři říjnové dny roku 2004 byla slavnostními premiérami světoznámého muzikálu Hair otevřena nejmodernější divadelní budova ve střední Evropě. Městské divadlo Brno právě před deseti lety vítalo první návštěvníky nyní jubilující Hudební scény. O cestě na výsluní i nelehkém zrodu divadla a tehdejších problémech jsme mluvili s ředitelem Městského divadla Brno Stanislavem Mošou.  více




Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více