Rozjívený Petruška, exotický Fazil Say. Marković a Boldoczki zanechali skvělý dojem

Rozjívený Petruška, exotický Fazil Say. Marković a Boldoczki zanechali skvělý dojem

V pořadí třetí koncert tzv. Koncertního abonmá Filharmonie Brno přinesl dramaturgicky pevně semknutý program hudby inspirované živelnými folklórními inspiracemi, zároveň však nepostrádal zásadní kontrasty. Orchestr hrál pod svým šéfdirigentem výrazně nadprůměrně a úroveň večera byla postupně stoupající. Co víc si přát? Návštěvu dnešní reprízy lze prakticky bez výhrad doporučit, a to především díky Stravinskému ve druhé polovině.

Vezmeme to ale v opačném gardu, protože podání Stravinského rozjívené baletní partitury bylo opravdovou ozdobou večera a dost možná vrcholem celé letošní sezóny (záleží na tom, jak se začátkem dubna vyvede Bruckner). Co se týče stylu, oprostil Aleksandar Marković partituru cíleně od vší výrazové zatěžkanosti ruské interpretační školy směrem k odlehčenosti a hravosti. Podařilo se mu dosánout toho, že se hudebníci v místy až bizarně rozjuchané hudbě patřičně odvázali a hráli s chutí i s respektem. Vysoce si kromě výborně odvedené řemeslné práce na Markovićovi cením právě výrazného interpretačního názoru, který z dirigentů v Brně vídaných mívá na této úrovni ještě tak Jakub Hrůša. Právě takoví dirigenti jsou ozdobou svého oboru a pozvedají jej, na rozdíl od standardních „plničů zadání“ a „hledačů těch nejsprávnějších cest“.

Stravinského Petruška je náročná partitura, jež skýtá mnoho potenciálních efektů k rozehrání, lze je ovšem také pohřbít nebo prostě bez povšimnutí odehrát. Nejvíce Stravinského výzev zužitkovala dřevěná dechová sekce jako celek a zaslouží také velké ocenění. Fantastická tentokrát nebyla pouze obvyklá elitní trojice (Petr Pomkla – flétna, Vilém Veverka – hoboj, Emil Drápela – klarinet), přestože i nyní byla, řekněme, vůdčí, všichni ovšem byli výtečně sehraní a včetně tradičně slabších článků šlapali jako hodinky, hráli s chutí a Stravinského odvážným hříčkám dobře rozuměli. Ve správné expresivitě se s nimi mohly měřit pouze trubky (vynikající sóla Františka Kříže), přestože v obou katarzích druhého obrazu překvapivě zanikaly, dále nezvykle výrazné a dirigentem zjevně cíleně vypíchnuté harfy, a také tympány, které tentokrát zastal Radek Tomášek. Oproti Lukáši Krejčímu, který hrává nejčastěji, má přímočařejší agogiku, podobný rytmický tah, ale také jistou hráčskou nesmělost danou snad respektem k této prestižní pozici v orchestru, v Petruškovi to však bylo nejméně patrné. Mít v orchestru dva pravidelně hrající tvůrčí a energické tympánisty je určitě mnohem lepší, než jen jednoho.

Ostatní bicí se bohužel nesnažily nikterak vyniknout, a i když jim není mnoho co vytknout, je škoda, že tato mladá generace bicistů působí v orchestru celkově ospalým dojmem, zatímco stará garda, kterou většina publika ještě pamatuje (za všechny jmenujme Františka Vlka, který bývá často vídán v publiku, a Jana Nováka), až do svého odchodu do penze dokázala odvádět stále expresívní a patřičně živelné výkony.

I hlubší žestě překročily svůj stín, byly náležitě úsečné, i když jim místy chyběly fyzické kapacity na větší dynamiku (trhaný dvojí vstup na konci Tance vozků ve čtvrtém obraze). Ocenit musíme i houslová sóla Pavla Wallingera. A dirigenta, který při potlesku důsledně vyzdvihuje jednotlivé hráče, kteří v jeho očích uspěli – tento zvyk by měl být samozřejmostí. Stále považuji za nejlepší Markovićův výkon s Filharmonií Brno jeho provedení Mahlerovy šesté symfonie z března 2010, Stravinského Petruška mu však mohutně šlape na paty. Bylo by dobré Markoviće v Brně nejen co nejdéle udržet, ale také pozitivně lidsky motivovat k co nejlepším výkonům, aby viděl, že žádná výraznější snaha nezůstabe nepovšimnuta.

Koncertu pro trubku a orchestr Fazıla Saye z roku 2010 zazářil maďarský trumpetista Gábor Boldoczki. Skladba je napěchována všemožnou exotikou a víceméně nahodilými efekty, a i když náročnějšího posluchače neuspokojí, tvořila mezi oběma ruskými díly příjemné náladové pojivo. Orchestr v menším obsazení hrál kompaktně a dle možností skladby přesně, hlavní ozdobou však byl Boldoczkého výkon. Dílo je psáno pro něj a především ve všech nesnadných rytmických finesách jednoznačně uspěl. Zanechal skvělý dojem, který ještě umocnil volbou přídavku, což bývá v případě trubky nesnadné rozhodnutí. Místo toho, aby vybral něco, v čem předvede škálu svých dalších dosud nepředvedených technických možností, rozhodl se potěšit místní publikum jednou oproštěnou, překrásně a vroucně přednesenou melodií. Abych dnešním posluchačům nepokazil moment překvapení, prozradím jen, že je to moje oblíbená (upřesnění rád přidám zítra, pokud mě někdo nepředejde v komentářích).

Večer otevřela krátká virtuosní Balakirevova „orientální fantazie“ Islamey. Tento elektrizující, původně pouze klavírní přídavek má být hrán s nejvyšším možným nasazením, a to i pokud je řazen na začátek večera. Orchestr byl vcelku dobře sehrán, provedení však chyběla veškerá energie. Netvrdím, že je třeba napodobit ruskou interpretaci, která je svým pojetím diametrálně odlišná a v Brně jí málokdo rozumí (když tu koncem září 1998 Ruský státní symfonický orchestr hostoval na Moravském podzimu, věnovali se recenzenti především jejich nestylovému podání Janáčkových Lašských tanců, zatímco jejich stylové podání Skrjabina buďto přešli, nebo přímo odmítli). Tempa byla volena spíše opatrně a celková dynamika žesťů i bicích připomínala předehru k Prodané nevěstě – to už představuje přílišný stylový odklon jak od zvyklostí, tak i od vlastní tradice filharmonie a je tu patrný nevyužitý potenciál zvolené dramaturgie. Například hlavní melodie, svěřená v jedné z variací netradičně trombonům, prostě nebyla slyšet. Stejně tak by orchestrální fortissima měla být budovaná a vyvážená, nikoliv prostě jen taková, že každý hraje ze všech sil a vyčnívající jednotlivci se umírní.

Zmíněné Koncertní abonmá je potomkem dřívějšího Malého symfonického cyklu, který se v posledních 25 letech stěhoval na různá místa s rozličnými výhodami i nevýhodami: Z akusticky nevděčného a zrádného Mahenova divadla přes zvukově optimální, nicméně nepříliš noblesní sokolský sál Stadionu až po definitivní zakotvení v Janáčkově divadle. Tím se víceméně smazal rozdíl mezi oběma velkými orchestrálními cykly, a to navzdory nepřevědčivé snaze je střídáním názvů nějak odstínit. Mít abonmá „symfonické“ a cpát do něj hlavně orchestrální hudbu, a pak „koncertní“, v němž prostě jen nemůže chybět koncertantní skladba, je dramaturgicky banální a zbytečně omezující. Rozdíl už není ani v počtu koncertů: velký cyklus jich míval devět, nyní má čtyři. Malý míval šest, nyní má také čtyři. Brno zjistilo, že není třeba mít patnáct velkých orchestrálních koncertů, když mu jich stačí jen osm. (Koncerty se navíc zkracují – ten čtvrteční měl bez trubkového přídavku čistého času pouze 7+23+35 = 65 minut a ani o minutu více, jak by se mohlo zdát z manipulace se stopážemi v tištěném programu.) Tvořit v tomto počtu vyprofilovanou dramaturgii je obtížné a bránit se oprávněným výhradám ze všech možných stran, proč se (ne)hraje to či ono, nemožné.

Častým argumentem přitom bývá, že s Národním divadlem nelze termínově sladit větší počet koncertů v Janáčkově divadle. Stálo by za úvahu, zda z onoho „malého“ cyklu, který na rozdíl od „velkého“ nezaplní Janáčkovo divadlo do posledního místa, opět neudělat nomáda. Vyhovující koncertní sál tu není a není jím ani Janáčkovo divadlo. Určitě by ale nebylo od věci změnit stávající poměr reprezentativnosti k akustice a zakotvit zase na čas třeba na Stadionu, s většími potížemi snad i v Mahenově divadle, a nebát se třeskuté akustiky Besedního domu i pro mohutnější, než jen klasický repertoár. Dokud tu nebude koncertní sál, bude to vždycky nouzovka, ale je dobré mít aspoň různé pohledy na svůj orchestr a poznat jeho skutečný zvuk. I kdyby to mělo být pouze kvůli změně samotné.

Milij Aleksejevič Balakirev: Islamey, Fazıl Say: Koncert pro trubku a orchestr, Igor Fjodorovič Stravinskij: Petruška. Filharmonie Brno, dirigent Aleksandar Marković. 13. března 2014 v 19:30, Janáčkovo divadlo, Brno.
Jediná repríza koncertu se uskuteční dnes, v pátek 14. března 2014 v 19:30 v Janáčkově divadle.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat
  • Jan Špaček

    14. březen 2014, 18:13
    Následující odkaz na ruské provedení přidávám pouze pro ilustraci, případně inspiraci: nelze samozřejmě srovnávat živý koncert se studiovou nahrávkou v podání specializovaného orchestru, navíc s manipulativním zvučením. Chci jen ukázat, o co by mohla usilovat snaha o autentické podání skladeb Mocné hrstky, jež zde reprezentuje Státní symfonický orchestr SSSR pod vedením Jevgenije Světlanova: http://www.youtube.com/watch?v=sEU2veL2pAM

Dále si přečtěte

Jedním z výrazných sólistů letošního ročníku Moravského podzimu je maďarský trumpetista Gábor Boldoczki. Před jeho zítřejším koncertem jsme spolu mluvili o hře na trubku, lidském hlasu i současných skladatelích.  více

Filharmonie Brno hrála na Vaňkovce v Richard Adam Gallery, ovšem nikoliv klasiku, nýbrž aranžovaný doprovod k undergroundové legendě - poslednímu ucelenému albu kapely The Plastic People of the Universe vzniknuvšímu v podzemí normalizačního Československa - Co znamená vésti koně (1981).  více

Ve Dvořákově sedmé symfonii byli hudebníci jako vyměnění. Skladba dobře známá, dirigent taky, koncepce vystavěná, tak vlastně nebyl důvod, aby se dílo nedařilo. Zarazí jen výkonnostní rozdíl oproti Zlatému kolovratu. Je škoda, že naše orchestry nedokážou svému mistrovi udělat aspoň tu malou službu a hrát všechny jeho skladby s plným nasazením.  více


V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl zmapovat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V letošním roce se projekt věnuje folklorním souborům. Vyvrcholením Roku folklorních souborů bude společný happening, který proběhne 6. června v odpoledních hodinách a zaplní celé historické centrum Brna. Pro tuto příležitost se projekt propojí s již tradiční akcí Brněnsko tančí a zpívá, která se dlouhodobě snaží o prezentaci lidové kultury etnografické oblasti Brněnska.  více

Po roce a půl se do Brna vrátila legenda současného instrumentálního jazz rocku (fusion) Snarky Puppy. V devítičlenné sestavě vystoupili 1. května v rámci Jazz Festu Brno ve vyprodaném Sono Centru. Během více než hodinu a půl dlouhé show zahráli jak několik skladeb z nejnovějšího alba Empire Central, tak výběr z přechozích nahrávek.  více

Brno – město hudby UNESCO v loňském roce zahájilo víceletý projekt, který si klade za cíl prozkoumat a zviditelnit brněnskou amatérskou hudební scénu. V minulém roce se zaměřil na pěvecké sbory, letošní ročník je věnován folklorním souborům a dalším tělesům, které mají jako svůj hlavní inspirační zdroj lidovou píseň.  více

Exkurz do hudby tří, částečně ovšem čtyř století připravila divákům Filharmonie Brno při pátém koncertu abonentní řady Filharmonie doma. Ve čtvrtek 25. dubna v Besedním domě provedla pod vedením dirigenta Takeshiho Moriuchiho skladby Maurice Ravela, Roberta Schumanna, Johna Adamse a Wolfganga Amadea Mozarta. Při interpretaci Schumannova písňového cyklu Láska a život ženy, který dal celému koncertu název, orchestr doplnila mezzosopranistka Markéta Cukrovávíce

Koncert tělesa Brno Contemporary Orchestra v čele s vedoucím a dirigentem Pavlem Šnajdrem uskutečněný ve čtvrtek 18. dubna v netradičních prostorách kavárny Pole Rebelbean nesl podtitul Vyprávění o hudbě, která neumí kalkulovat. Dramaturgicky se večer inspiroval dvěmi literárními díly – My od Jevgenije Zamjatina a Paříž ve dvacátém století od Julese Verna – utopicky líčící budoucnost lidstva, ale i hudby. Kromě orchestru se publiku představili také mezzosopranistka Marie Kopecká-VerhoevenDominique Defontaines a francouzský ansámbl Rés(O)nances věnující se prolínání výtvarného umění s hudbou.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více