Současná dobrodružství se starou hudbou

Současná dobrodružství se starou hudbou

V Divadle na Orlí byl minulý týden uzavřen Týden staré hudby. Připravila jej Hudební fakulta JAMU pod záštitou evropského projektu Eur-text: zpět do budoucnosti! Heslo zpět do budoucnosti bylo tentokrát naplněno lépe než při minulém ročníku – závěrečný koncert sestával ze čtyř klasicistních až raně romantických skladeb a jejich reinterpretací současnými mladými autory. Na provedení se podíleli členové Jeune Orchestre atlantique a studenti JAMU.

Koncert sliboval několikanásobné dobrodružství už jen tím, že všechny soudobé skladby dosud nebyly uvedené a kromě domácího Maria Buzziho se jednalo o zcela neznámé zahraniční autory. Vyslechnout si originál a vzápětí jeho uchopení současným hudebním myšlením je další prvek, který slibuje mnohá překvapení. A nakonec se jednalo o studentskou akci, která vždycky může dopadnout všemi myslitelnými způsoby.

Čtyři dvojice skladeb vytvořily různorodý večer s kolísavou úrovní, kterému ale nechyběl přinejmenším jeden pozoruhodný vrchol. Výkon proměnlivého ansámblu byl po stránce interpretační úrovně rovněž proměnlivý, některé pasáže šly lépe, jiné hůře. Na hudebnících bylo vidět, že se na staré nástroje hrát učí a občas s nimi ještě mají co dělat. Z tohoto hlediska oceňuji přiměřenou prezentaci celého Týdne staré hudby jako workshopu – bez toho, aby byla vzbuzována přehnaná očekávání.

Historické nástroje i jejich repliky jsou oproti jejich současným potomkům nepoddajné potvory, citlivé na teplotu a vlhkost, rozlaďují se a samy od sebe jaksi „neznějí“. Svým hráčům nepomohou vůbec v ničem a nic jim neodpustí. Mladí hudebníci s nimi poněkud zápasili, nejvíc asi první houslista v Beethovenově Septetu. Víc to samozřejmě bylo slyšet v pomalejších pasážích, kde se posluchač přirozeně víc soustředí na krásu samotného tónu. A byl to handicap i v soudobých skladbách, které jsou na výrazném charakteru jednotlivých zvuků často přímo postavené.

Současní skladatelé dostali zadání vytvořit na základě starých skladeb jejich nová zpracování pro staré nástroje. Tady je nutné říci, že se zadání drželi jen částečně a nejméně ho dbal Pawel Heindrich ve své reflexi Adagia ze Septetu Es dur Ludwiga van Beethovena. Jeho Pleochroit je vícehlasá skladba napsaná pro libovolné melodické nástroje, kterých má být minimálně šest. Jednotliví hráči mohou podle instrukcí přecházet téměř libovolně a bez předchozí domluvy z hlasu do hlasu. Jedná se o interpretačně velmi náročnou věc, na kterou mladí hráči při vší snaze nestačili. Z kompozice byl cítit duch Johna Cage – přesné načasování kombinované s náhodnou volbou hlasu mluví samo za sebe. Jakkoli se takové hříčky mohou zdát zvenku jako jednoduché legrácky, jejich provedení vyžaduje absolutní soustředění a velkou hráčskou pohotovost. Myslím, že hráči měli co dělat, aby zvládali sledovat promítanou partituru, a už jim nezbýval prostor na samotnou tvorbu tónu, která je pro tuto hudbu naprosto nezbytná. Je samozřejmě dobře, že si takovou věc zkusili a studentský workshop je pro takové pokusy ideální prostor.

Oktet F dur Franze Schuberta, konkrétně jeho Scherzo, se intonačně usadil se změnou na postu houslí. Melodicky invenční skladba, pro Schuberta zcela typická, inspirovala Denise Ramose ke kompozici Torsades. Její tři věty se postupně stále více blížily k Schubertovskému světu i hudebnímu materiálu. Se svým vzorem vytvořily nejlépe provedenou i složenou dvojici večera. Co se týká Schuberta, hraje tu určitě roli moje příchylnost k jeho biedermeierovské líbeznosti, pod níž už to ale romanticky jiskří. Denis Ramos Schubertův materiál inteligentně reflektoval a pokusil se jej převést do současného zvukového světa, z nějž jsem cítil vliv Salvatora Sciarrina. Ve třetí větě dospěl až ke zhuštěnému pseudoklasicistnímu tvaru, celá kompozice se kontinuálně vyvíjela, měla hudební logiku, byla z ní cítit invence i autorský um. Zvukové představě skladatele by ale určitě lépe vyhověly současné nástroje.

AndanteTria Josepha Haydna inspirovalo Maria Buzziho ke kompozici The Statue Is Already in Stone – název napovídá, že autor vidí výslednou klasickou formu už v hrubém, neopracovaném materiálu. Jeho skladba začínala až v kabaretně parodickém duchu a postupně vážněla. Zvukově se ze zbytku koncertu vymykala – vedle kladívkového klavíru se objevilo moderní violoncello a housle, těžko říct proč. Slyšel jsem špatně, byly to staré nástroje, oklamal mě nejspíš energický projev interpretů – za upozornění díky B. M. Willi. Závěr patřil Nonetu Luise Spohra, což je autor, který se u nás téměř neslyší. Jeho hudbu na pomezí klasicismu a romantismu reprezentovalo Vivace reinterpretované Karlem Fiorinim. Tentokrát jsem měl dojem, jakoby Fiorini vzal původní materiál a přepsal jej ve stylu neoklasicismu Pařížské šestky. Veselé to bylo hodně, invenční o něco méně.

Klasicistní vzory hráli hudebníci bez dirigenta. Na ansámblu ale bylo zřetelně slyšet, o kolik hraje jistěji, když se řízení soudobých skladeb ujal Pavel Šnajdr. Ale jak jsem říkal – studentské akce jsou od toho, aby se všechno vyzkoušelo. Hlavně jsem ale neměl pocit, že byli studenti ve svém snažení ponecháni sami sobě, jak se mi stává jindy. A od Denise Ramose bych si určitě ještě někdy rád něco poslechl.

Týden staré hudby, závěrečný koncert. Ludwig van Beethoven: Septet Es dur, op. 20, Adagio | Pawel Heindrich: Pleochroit. Franz Schubert: Oktet F dur, Scherzo | Denis Ramos: Torsades. Joseph Haydn: Trio, Andante | Mario Buzzi: The Statue Is Already in Stone. Luis Spohr: Nonet F dur, op. 31, Vivace | Karl Fiorini: Bagatelle. Komorní soubor Jeune Orchestre atlantique a studenti HF JAMU. 16. ledna 2014, DIvadlo na Orlí, v rámci projektu Eur-text.

Foto archiv JAMU

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Smysl sci-fi názvu projektu zaměřeného na historickou interpretaci staré hudby mi zůstal zcela utajen. Význam spojení Zpět do budoucnosti se dá v této souvislosti vysvětlit jen za cenu velmi kostrbatých myšlenkových přesmyček. Těžiště večera spočívalo jednoznačně ve druhé, jasně klasicistní polovině, především ve Štěpánově koncertu pro kladívkový klavír.  více

Hudba minulých století od baroka po raný romantismus, ale i světové premiéry soudobých skladeb zazní v projektu Týden staré hudbyvíce

Z budovy Hudební fakulty JAMU zmizela nezajímavá restaurace a nahradil ji nový klub s bizarním názvem a velkými hudebními ambicemi. V úterý večer zahájil jeho provoz koncert Ivy Bittové s Beatou Hlavenkovou.  více


Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více