Současná dobrodružství se starou hudbou

Současná dobrodružství se starou hudbou

V Divadle na Orlí byl minulý týden uzavřen Týden staré hudby. Připravila jej Hudební fakulta JAMU pod záštitou evropského projektu Eur-text: zpět do budoucnosti! Heslo zpět do budoucnosti bylo tentokrát naplněno lépe než při minulém ročníku – závěrečný koncert sestával ze čtyř klasicistních až raně romantických skladeb a jejich reinterpretací současnými mladými autory. Na provedení se podíleli členové Jeune Orchestre atlantique a studenti JAMU.

Koncert sliboval několikanásobné dobrodružství už jen tím, že všechny soudobé skladby dosud nebyly uvedené a kromě domácího Maria Buzziho se jednalo o zcela neznámé zahraniční autory. Vyslechnout si originál a vzápětí jeho uchopení současným hudebním myšlením je další prvek, který slibuje mnohá překvapení. A nakonec se jednalo o studentskou akci, která vždycky může dopadnout všemi myslitelnými způsoby.

Čtyři dvojice skladeb vytvořily různorodý večer s kolísavou úrovní, kterému ale nechyběl přinejmenším jeden pozoruhodný vrchol. Výkon proměnlivého ansámblu byl po stránce interpretační úrovně rovněž proměnlivý, některé pasáže šly lépe, jiné hůře. Na hudebnících bylo vidět, že se na staré nástroje hrát učí a občas s nimi ještě mají co dělat. Z tohoto hlediska oceňuji přiměřenou prezentaci celého Týdne staré hudby jako workshopu – bez toho, aby byla vzbuzována přehnaná očekávání.

Historické nástroje i jejich repliky jsou oproti jejich současným potomkům nepoddajné potvory, citlivé na teplotu a vlhkost, rozlaďují se a samy od sebe jaksi „neznějí“. Svým hráčům nepomohou vůbec v ničem a nic jim neodpustí. Mladí hudebníci s nimi poněkud zápasili, nejvíc asi první houslista v Beethovenově Septetu. Víc to samozřejmě bylo slyšet v pomalejších pasážích, kde se posluchač přirozeně víc soustředí na krásu samotného tónu. A byl to handicap i v soudobých skladbách, které jsou na výrazném charakteru jednotlivých zvuků často přímo postavené.

Současní skladatelé dostali zadání vytvořit na základě starých skladeb jejich nová zpracování pro staré nástroje. Tady je nutné říci, že se zadání drželi jen částečně a nejméně ho dbal Pawel Heindrich ve své reflexi Adagia ze Septetu Es dur Ludwiga van Beethovena. Jeho Pleochroit je vícehlasá skladba napsaná pro libovolné melodické nástroje, kterých má být minimálně šest. Jednotliví hráči mohou podle instrukcí přecházet téměř libovolně a bez předchozí domluvy z hlasu do hlasu. Jedná se o interpretačně velmi náročnou věc, na kterou mladí hráči při vší snaze nestačili. Z kompozice byl cítit duch Johna Cage – přesné načasování kombinované s náhodnou volbou hlasu mluví samo za sebe. Jakkoli se takové hříčky mohou zdát zvenku jako jednoduché legrácky, jejich provedení vyžaduje absolutní soustředění a velkou hráčskou pohotovost. Myslím, že hráči měli co dělat, aby zvládali sledovat promítanou partituru, a už jim nezbýval prostor na samotnou tvorbu tónu, která je pro tuto hudbu naprosto nezbytná. Je samozřejmě dobře, že si takovou věc zkusili a studentský workshop je pro takové pokusy ideální prostor.

Oktet F dur Franze Schuberta, konkrétně jeho Scherzo, se intonačně usadil se změnou na postu houslí. Melodicky invenční skladba, pro Schuberta zcela typická, inspirovala Denise Ramose ke kompozici Torsades. Její tři věty se postupně stále více blížily k Schubertovskému světu i hudebnímu materiálu. Se svým vzorem vytvořily nejlépe provedenou i složenou dvojici večera. Co se týká Schuberta, hraje tu určitě roli moje příchylnost k jeho biedermeierovské líbeznosti, pod níž už to ale romanticky jiskří. Denis Ramos Schubertův materiál inteligentně reflektoval a pokusil se jej převést do současného zvukového světa, z nějž jsem cítil vliv Salvatora Sciarrina. Ve třetí větě dospěl až ke zhuštěnému pseudoklasicistnímu tvaru, celá kompozice se kontinuálně vyvíjela, měla hudební logiku, byla z ní cítit invence i autorský um. Zvukové představě skladatele by ale určitě lépe vyhověly současné nástroje.

AndanteTria Josepha Haydna inspirovalo Maria Buzziho ke kompozici The Statue Is Already in Stone – název napovídá, že autor vidí výslednou klasickou formu už v hrubém, neopracovaném materiálu. Jeho skladba začínala až v kabaretně parodickém duchu a postupně vážněla. Zvukově se ze zbytku koncertu vymykala – vedle kladívkového klavíru se objevilo moderní violoncello a housle, těžko říct proč. Slyšel jsem špatně, byly to staré nástroje, oklamal mě nejspíš energický projev interpretů – za upozornění díky B. M. Willi. Závěr patřil Nonetu Luise Spohra, což je autor, který se u nás téměř neslyší. Jeho hudbu na pomezí klasicismu a romantismu reprezentovalo Vivace reinterpretované Karlem Fiorinim. Tentokrát jsem měl dojem, jakoby Fiorini vzal původní materiál a přepsal jej ve stylu neoklasicismu Pařížské šestky. Veselé to bylo hodně, invenční o něco méně.

Klasicistní vzory hráli hudebníci bez dirigenta. Na ansámblu ale bylo zřetelně slyšet, o kolik hraje jistěji, když se řízení soudobých skladeb ujal Pavel Šnajdr. Ale jak jsem říkal – studentské akce jsou od toho, aby se všechno vyzkoušelo. Hlavně jsem ale neměl pocit, že byli studenti ve svém snažení ponecháni sami sobě, jak se mi stává jindy. A od Denise Ramose bych si určitě ještě někdy rád něco poslechl.

Týden staré hudby, závěrečný koncert. Ludwig van Beethoven: Septet Es dur, op. 20, Adagio | Pawel Heindrich: Pleochroit. Franz Schubert: Oktet F dur, Scherzo | Denis Ramos: Torsades. Joseph Haydn: Trio, Andante | Mario Buzzi: The Statue Is Already in Stone. Luis Spohr: Nonet F dur, op. 31, Vivace | Karl Fiorini: Bagatelle. Komorní soubor Jeune Orchestre atlantique a studenti HF JAMU. 16. ledna 2014, DIvadlo na Orlí, v rámci projektu Eur-text.

Foto archiv JAMU

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Smysl sci-fi názvu projektu zaměřeného na historickou interpretaci staré hudby mi zůstal zcela utajen. Význam spojení Zpět do budoucnosti se dá v této souvislosti vysvětlit jen za cenu velmi kostrbatých myšlenkových přesmyček. Těžiště večera spočívalo jednoznačně ve druhé, jasně klasicistní polovině, především ve Štěpánově koncertu pro kladívkový klavír.  více

Hudba minulých století od baroka po raný romantismus, ale i světové premiéry soudobých skladeb zazní v projektu Týden staré hudbyvíce

Z budovy Hudební fakulty JAMU zmizela nezajímavá restaurace a nahradil ji nový klub s bizarním názvem a velkými hudebními ambicemi. V úterý večer zahájil jeho provoz koncert Ivy Bittové s Beatou Hlavenkovou.  více


Že se letošní Horňácké slavnosti v tradičním termínu (poblíž svátku sv. Máří Magdaleny) a rozsahu (tří až pěti dnů) neuskuteční, rozhodla rada obce Velké na Veličkou už v půli dubna. Pochopitelně se nedal předpovídat vývoj krizových opatření směrem k třetímu červencovému týdnu, ale horňáčtí muzikanti se pokusili vymyslet alespoň částečné náhradní řešení pro zachování kontinuity. Nakonec se oficiálně konaly dva koncerty ve do dvou po sobě následujících sobotách: 18. července se v Kulturním domě ve Velké nad Veličkou uskutečnil přímý přenos veřejné rozhlasové nahrávky Českého rozhlasu Brno pod titulem Hrajte že ně, hrajte aneb Horňácké trochu jinak. O týden později se ve sportovním areálu v Javorníku pořádalo tradiční klání o „najvěčího znalca horňáckých sedláckých“ pod patronací Horňácké cimbálové muziky Libora Supa. Obě akce si pochopitelně našly své diváky a posluchače.  více

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více

Letošní ročník Hudebního festivalu Znojmo se pomalu blíží ke své polovině; stihnul i tak nabídnout řadu pozoruhodných hudebních večerů v čele s koncertem při svíčkách či Divadlem světel Dua Kchun. Včerejší program oslovil ponejvíce milovníky díla Johanna Sebastiana Bacha, jehož kantáty Wachet auf, ruft uns die Stimme a Tönet, ihr Pauken! Erschallet, Trompeten! zazněly v nastudování orchestru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže. V sólových partech vystoupily sopranistky Romana Kružíková a Pavla Radostová, altistka Lucie Netušilová Karafiátová, tenorista Jakub Kubín a basista Jiří Miroslav Procházka.  více

Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.  více

Kulturní život se pokusil v nerovném boji s virovým přízrakem a vládními nařízeními přesunout do sterilního a „životu bezpečného“ prostředí sociálních sítí. Hudební instituce se v nejtemnějších měsících předháněly v uvádění záznamů památných koncertů a významné operní domy vysílaly do světa divácky nejúspěšnější představení.  více

Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Nejčtenější

Kritika

V předvečer premiéry operní pantomimy Der Traum, která se má stát pomyslným vyvrcholením 16. ročníku Hudebního festivalu Znojmo, dostali jeho návštěvníci možnost nahlédnout do prostor impozantního, avšak chátrajícího Louckého kláštera. Toto specifické místo s jedinečnou atmosférou nebylo vybrané náhodou. Jmenovaná přehlídka se totiž nestará pouze o kulturní přítomnost, ale spolufinancuje i řadu rekonstrukcí chátrajících památek. Již několik let je jeho cílem obnova Louckého kláštera, a tak se podobně jako v minulých letech stal včerejší koncert vhodnou příležitostí k dobročinné dražbě vín, jejíž výtěžek je určený právě na opravu devastované budovy. S pestrým programem sestávajícím z děl Henryho Purcella, Giovanniho Battisty Pergolesiho, Šimona Brixiho, Georga Friedricha Händela, Antonia Vivaldiho a Wolfganga Amadea Mozarta se na prosluněném nádvoří a za cinkotu skleniček představil Znojemský komorní orchestr doplněný čestnými hosty, violisty Reinholdem Riegerem a Emilem Machainem. Jako sólisté vystoupili sopranistka Zuzana Barochová a pozounista Tomáš Votava, koncert řídil houslista a pedagog Marek Filip, který je současně uměleckým vedoucím ansámblu.  více