Současná dobrodružství se starou hudbou

Současná dobrodružství se starou hudbou

V Divadle na Orlí byl minulý týden uzavřen Týden staré hudby. Připravila jej Hudební fakulta JAMU pod záštitou evropského projektu Eur-text: zpět do budoucnosti! Heslo zpět do budoucnosti bylo tentokrát naplněno lépe než při minulém ročníku – závěrečný koncert sestával ze čtyř klasicistních až raně romantických skladeb a jejich reinterpretací současnými mladými autory. Na provedení se podíleli členové Jeune Orchestre atlantique a studenti JAMU.

Koncert sliboval několikanásobné dobrodružství už jen tím, že všechny soudobé skladby dosud nebyly uvedené a kromě domácího Maria Buzziho se jednalo o zcela neznámé zahraniční autory. Vyslechnout si originál a vzápětí jeho uchopení současným hudebním myšlením je další prvek, který slibuje mnohá překvapení. A nakonec se jednalo o studentskou akci, která vždycky může dopadnout všemi myslitelnými způsoby.

Čtyři dvojice skladeb vytvořily různorodý večer s kolísavou úrovní, kterému ale nechyběl přinejmenším jeden pozoruhodný vrchol. Výkon proměnlivého ansámblu byl po stránce interpretační úrovně rovněž proměnlivý, některé pasáže šly lépe, jiné hůře. Na hudebnících bylo vidět, že se na staré nástroje hrát učí a občas s nimi ještě mají co dělat. Z tohoto hlediska oceňuji přiměřenou prezentaci celého Týdne staré hudby jako workshopu – bez toho, aby byla vzbuzována přehnaná očekávání.

Historické nástroje i jejich repliky jsou oproti jejich současným potomkům nepoddajné potvory, citlivé na teplotu a vlhkost, rozlaďují se a samy od sebe jaksi „neznějí“. Svým hráčům nepomohou vůbec v ničem a nic jim neodpustí. Mladí hudebníci s nimi poněkud zápasili, nejvíc asi první houslista v Beethovenově Septetu. Víc to samozřejmě bylo slyšet v pomalejších pasážích, kde se posluchač přirozeně víc soustředí na krásu samotného tónu. A byl to handicap i v soudobých skladbách, které jsou na výrazném charakteru jednotlivých zvuků často přímo postavené.

Současní skladatelé dostali zadání vytvořit na základě starých skladeb jejich nová zpracování pro staré nástroje. Tady je nutné říci, že se zadání drželi jen částečně a nejméně ho dbal Pawel Heindrich ve své reflexi Adagia ze Septetu Es dur Ludwiga van Beethovena. Jeho Pleochroit je vícehlasá skladba napsaná pro libovolné melodické nástroje, kterých má být minimálně šest. Jednotliví hráči mohou podle instrukcí přecházet téměř libovolně a bez předchozí domluvy z hlasu do hlasu. Jedná se o interpretačně velmi náročnou věc, na kterou mladí hráči při vší snaze nestačili. Z kompozice byl cítit duch Johna Cage – přesné načasování kombinované s náhodnou volbou hlasu mluví samo za sebe. Jakkoli se takové hříčky mohou zdát zvenku jako jednoduché legrácky, jejich provedení vyžaduje absolutní soustředění a velkou hráčskou pohotovost. Myslím, že hráči měli co dělat, aby zvládali sledovat promítanou partituru, a už jim nezbýval prostor na samotnou tvorbu tónu, která je pro tuto hudbu naprosto nezbytná. Je samozřejmě dobře, že si takovou věc zkusili a studentský workshop je pro takové pokusy ideální prostor.

Oktet F dur Franze Schuberta, konkrétně jeho Scherzo, se intonačně usadil se změnou na postu houslí. Melodicky invenční skladba, pro Schuberta zcela typická, inspirovala Denise Ramose ke kompozici Torsades. Její tři věty se postupně stále více blížily k Schubertovskému světu i hudebnímu materiálu. Se svým vzorem vytvořily nejlépe provedenou i složenou dvojici večera. Co se týká Schuberta, hraje tu určitě roli moje příchylnost k jeho biedermeierovské líbeznosti, pod níž už to ale romanticky jiskří. Denis Ramos Schubertův materiál inteligentně reflektoval a pokusil se jej převést do současného zvukového světa, z nějž jsem cítil vliv Salvatora Sciarrina. Ve třetí větě dospěl až ke zhuštěnému pseudoklasicistnímu tvaru, celá kompozice se kontinuálně vyvíjela, měla hudební logiku, byla z ní cítit invence i autorský um. Zvukové představě skladatele by ale určitě lépe vyhověly současné nástroje.

AndanteTria Josepha Haydna inspirovalo Maria Buzziho ke kompozici The Statue Is Already in Stone – název napovídá, že autor vidí výslednou klasickou formu už v hrubém, neopracovaném materiálu. Jeho skladba začínala až v kabaretně parodickém duchu a postupně vážněla. Zvukově se ze zbytku koncertu vymykala – vedle kladívkového klavíru se objevilo moderní violoncello a housle, těžko říct proč. Slyšel jsem špatně, byly to staré nástroje, oklamal mě nejspíš energický projev interpretů – za upozornění díky B. M. Willi. Závěr patřil Nonetu Luise Spohra, což je autor, který se u nás téměř neslyší. Jeho hudbu na pomezí klasicismu a romantismu reprezentovalo Vivace reinterpretované Karlem Fiorinim. Tentokrát jsem měl dojem, jakoby Fiorini vzal původní materiál a přepsal jej ve stylu neoklasicismu Pařížské šestky. Veselé to bylo hodně, invenční o něco méně.

Klasicistní vzory hráli hudebníci bez dirigenta. Na ansámblu ale bylo zřetelně slyšet, o kolik hraje jistěji, když se řízení soudobých skladeb ujal Pavel Šnajdr. Ale jak jsem říkal – studentské akce jsou od toho, aby se všechno vyzkoušelo. Hlavně jsem ale neměl pocit, že byli studenti ve svém snažení ponecháni sami sobě, jak se mi stává jindy. A od Denise Ramose bych si určitě ještě někdy rád něco poslechl.

Týden staré hudby, závěrečný koncert. Ludwig van Beethoven: Septet Es dur, op. 20, Adagio | Pawel Heindrich: Pleochroit. Franz Schubert: Oktet F dur, Scherzo | Denis Ramos: Torsades. Joseph Haydn: Trio, Andante | Mario Buzzi: The Statue Is Already in Stone. Luis Spohr: Nonet F dur, op. 31, Vivace | Karl Fiorini: Bagatelle. Komorní soubor Jeune Orchestre atlantique a studenti HF JAMU. 16. ledna 2014, DIvadlo na Orlí, v rámci projektu Eur-text.

Foto archiv JAMU

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Smysl sci-fi názvu projektu zaměřeného na historickou interpretaci staré hudby mi zůstal zcela utajen. Význam spojení Zpět do budoucnosti se dá v této souvislosti vysvětlit jen za cenu velmi kostrbatých myšlenkových přesmyček. Těžiště večera spočívalo jednoznačně ve druhé, jasně klasicistní polovině, především ve Štěpánově koncertu pro kladívkový klavír.  více

Hudba minulých století od baroka po raný romantismus, ale i světové premiéry soudobých skladeb zazní v projektu Týden staré hudbyvíce

Z budovy Hudební fakulty JAMU zmizela nezajímavá restaurace a nahradil ji nový klub s bizarním názvem a velkými hudebními ambicemi. V úterý večer zahájil jeho provoz koncert Ivy Bittové s Beatou Hlavenkovou.  více


Přerod úspěšné klasické akordeonistky v písničkářku. To bylo jedno z témat rozhovoru s Klárou Veselou. Především jsme však strávili příjemný čas nad jejím novým, celkově už třetím, albem Delicia.  více

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více

Komická opera Růžový kavalír patří k nejmilovanějším a nejčastěji uváděným operám Richarda Strausse, ale také k nejvýznačnějším operním dílům minulého věku. Za více než století od své premiéry 26. ledna 1911 se stala prubířským kamenem operních režisérů, sólových zpěváků, orchestrálních hráčů i dirigentů. V pátek se tento titul po pětatřiceti letech vrátil do Brna na jeviště Janáčkova divadla. Po více než úspěšných Hoffmannových povídkách v režii uměleckého dua SKUTR, které sezonu zahájily, se jednalo o další velké sousto dramaturgického plánu Národního divadla Brno. Režijního nastudování se tentokrát chopil umělecký šéf opery Národního divadla Brno Jiří Heřman. Scénu navrhl Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková Rusínová a světelný design Daniel Tesař. O videoprojekce se postaral Tomáš Hrůza. Orchestr řídil a hudbu nastudoval Robert Kružík, sbor vedla Klára Složilová Roztočilová.  více

Dva měsíce po zahajovacím koncertu sezóny se Filharmonie Brno vrátila do provizoria sálu brněnského Stadionu, tentokrát s prvním koncertem spadajícím do abonentní řady Filharmonie na Stadionu. Program včerejšího večera s názvem Emoce a vášně mile překvapil, stejně jako jeho precizní provedení brněnskou filharmonií.  více

Brněnský hudebník Jan Švihálek se řadu let věnuje blues s kapelou Hoochie Coochie Band. Před pár lety však založil další kapelu, Band of Heysek, ve které naplňuje své představy o jiné podobě blues, syrovější, punkovější, rytmičtější. Za kořeny této hudby se vypravil nejprve sám a později s celou kapelou. Navázal kontakty i přátelství s americkými špičkami žánru, zahrál si na prestižním festivalu, přivezl mississippské bluesmany do Česka a jeho kapela s nimi dokonce natočila nahrávky, které nyní připravuje k vydání.  více

Nejznámější slovenský folklorní soubor Lúčnica vystoupil na pódiu Janáčkova divadla v Brně. Z Bratislavy přivezli starší choreografie legendárního Štefana Nosáľa, který nás před dvěma lety navždy opustil.   více

Brněnská skupina Ateliér na sebe poprvé upozornila v roce 2015 sedmipísňovou nahrávkou Půlcédé. První plnohodnotné CD natočila na jaře 2019 ve studiu Indies ve spolupráci s mistrem zvuku Dušanem Součkem. Album vyšlo pod názvem Kalevalavíce

Novinka mezinárodní skupiny Korjen je jednou z nejúspěšnějších letošních nahrávek z distribuce společnosti Indies Scope. Album Sabur vyšlo v polovině září 2019 a hned na začátku října zabodovalo na 15. místě v prestižní hitparádě World Music Charts Europe, kterou sestavuje 43 rozhlasových publicistů z celé Evropy.  více

K víkendovým oslavám a vzpomínkovým akcím se ve svátečním Brně připojila také Filharmonie Brno, a to s okázalostí hodnou této klíčové kulturní instituce. U příležitosti oslav 30 let demokratického státu bylo vybráno oratorium Svatá Ludmila Antonína Dvořáka, které je už svým obsazením jakoby předurčeno k provedení při významných příležitostech. Jeho zkrácenou verzi včera v chrámu sv. Petra a Pavla nabídla Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, sbory Vox Iuvenalis, Smíšený sbor Kantiléna a Pěvecký sbor Masarykovy univerzity pod vedením sbormistra Jana Ocetka. V pěti sólových rolích se představili Pavla Vykopalová (soprán), Jana Sýkorová (alt), Michal Lehotský (tenor), Martin Šrejma (tenor) a velikán české pěvecké školy Richard Novák (bas).   více

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském divadle Buranteatr se o víkendu uskutečnila premiéra autorského pohybového divadla s názvem Ondina: Malá mořská milovaná v podání spolku ProArt. Jak je již zvykem u tohoto nezávislého tělesa, jednalo se o multižánrovou inscenaci, kombinující prvky tance a činohry a to za účasti toliko dvojice protagonistů (Lucie Hrochová a Martin Dvořák), kteří jsou zároveň tvůrci představení.  více