Tom Jegr: Gang 2015 a Souznění

Tom Jegr: Gang 2015 a Souznění

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.

Brněnský rocker a bluesman Tom Jegr má za sebou bohatou minulost, a to nejen hudební. V 80. letech hrál metal a tvrdý rock s kapelami Krabat a Detto Rock. V první polovině 90. let slavil úspěchy se skupinou Charlie The Bomber, která se v roce 2011 vrátila s novým albem Šťastný dny přijdou. A hrál také v AC/DC Revivalu. Mezitím, jak šly roky a desetiletí, se stihl vymanit ze spárů náboženské sekty i drogové závislosti, stavěl dům a založil rodinu a na to všechno dnes vzpomíná v minulém čase. „Mám za sebou čas s rodinou / ten bejval krásnej / Mám za sebou čas s milenkou / vztah byl to plnej / (…) / Poslední tramvaj v dálce mizí / co nadělám, co nadělám / Mám aspoň čas pofoukat rány / nohy těžknout pod tíhou,“ zpívá na jednom ze svých dvou nových alb

Ano, Tom Jegr během jediného měsíce, v září 2015, natočil dvě nová alba. Liší se od sebe hudebně, částečně i obsahem textů, ale navazují na sebe a společně vytvářejí plastický obraz svého autora. Tom Jegr sice zůstává rockerem – či přesněji bluesrockerem –, avšak nezpívá jen o nešťastné lásce nebo o alkoholu (jak už to v blues bývá), ale jedním z hlavních témat jeho písní je vnitřní přemítání o životě a nabytá víra. Jegr svůj intenzivní vztah k Bohu nebalí do metafor. Na albu Souznění se slovo Bůh objevuje v polovině písní, a to často jako oslovení. Jde tedy o modlitby, avšak o modlitby člověka, který si je vědom svých nedostatků. „Hřích je můj chleba“ a „Zvracím z toho, co jsem skryl“, zpívá například bez servítků v závěrečné písni Vize, která je odrazem i obrazem jeho boje s démonem, který „přilévá olej do ohně po kapkách“.

Album Souznění je niterné, čemuž odpovídají i akustičtější aranže – převažuje Jegrova kytara s decentním, ale místy dostatečně zřetelným doprovodem baskytary (Petr Vavřík) a bicích (Pavel Bříza). Atmosféru pak v některých písních dotvářejí kytarista Radim Zelina a Jan Laník na harmonium. Typické hudební schéma tato komorní kapela předvádí hned v první písni Jak můžu chtít, v níž se na meditativní instrumentální úvod naváže pohodovým rockem po vzoru Dire Straits nebo třeba písničkáře Jana Jeřábka. Bluesová nálada převažuje v syrovější Včerejší noci, jedné z kratších písní alba, i v rozmáchlejší skladbě Tvoje jméno, rockovém šansonu s velmi pěknou kytarou. K ránu, píseň, z níž pochází citát v úvodním odstavci, je opět hořké akustické blues.

Jestliže je Souznění osobní zpovědí obráceného křesťana a permanentního hříšníka (přičemž nenormální není dělat chyby, ale neuvědomovat si to a nelitovat toho), album Tom Jegr & Gang 2015 představuje autora v trochu jiné poloze. Se svou koncertní kapelou zpěvák a kytarista natočil naprosto regulérní bigbítovou desku, na které asi nejvíc překvapí, že autorkou některých silně chlapských textů je žena. „Ještě jedno pivo nalejvám / Krásně v krku chladí, aspoň chvíli nejsem sám,“ veršuje Xenie Psotová v písni Zabouchlas mi před nosem. Mimochodem Psotová, autorka několika textů a jedné melodie na rockovém albu, je současně ženou, jíž Jegr věnoval akustičtější desku, která je autorsky čistě jeho. Postava osudové ženy tak oba disky propojuje a posluchač si může leccos domýšlet například z textu písně Tvoje jméno (na Souznění): „Tvůj pohled pálí a někdy chladí / teď cítím ho v srdci jako nůž / (…) / Jako zloděj si připadám / když jdu k tobě a ty víš / že ti co loupí zaplatí / vězením citů a tajemstvím.“

Ale vraťme se k rockovějšímu albu. Přestože obsahuje více hudebních i textových klišé („Dlouhej řeky proud / línej, kalnej a širokej / Mississippi blues / jednou si zahrát zkus / no tak jednou zkus“), i ono je reflexí zpěvákova života. Píseň Operace, aniž bych znal její příběh, snad mohu číst jako popis Jegrova osobního zážitku a možná i klíč k jeho duchovním písním: „Že v narkóze běží mi hlavou tyhle věci / Nic z toho nechápu, že by byl Bůh, co mnou proletí.“ K důležitým písním alba dále patří Proudí do moří – o víře, síle a naději – a Smíření, jehož text (opět Xenie Psotová) krásně koresponduje s Jegrovými vyznáními z druhého alba. Zpívá se v něm: „Dítě tvé je slabé / tolikráts to slyšel, tolikrát“, zatímco na albu Souznění slyšíme: „Protože jsme děti ve svých přáních / cítím milost, ve které žijem.“

Tom Jegr má hodně odžito a také odehráno. Díky tomu jeho rock i akustické blues znějí důvěryhodně a obě alba se velmi příjemně poslouchají, pakliže nehledáme experimenty a hudební novátorství. Texty písní jsou po formálně stránce většinou řemeslně v pořádku a naštěstí více než několik zmíněných klišé zaujme jejich vroucnost a přímočarost. To však neznamená, že by se Tom Jegr zcela vyhýbal poetickému jazyku a básnickým zkratkám. Výtečně se povedl obraz prolité krve na autorově loži v písni Jak můžu chtít, stejně jako touha proměnit svůj „zvířecí pud“ v solný sloup ve skladbě Vize. Právě díky nim – jde o první a poslední píseň alba – působí akustická deska Souznění kompaktněji. Je zpěvákovým intimním deníkem, zatímco CD Tom Jegr & Gang 2015 můžeme vnímat spíše jako pozvánku na rockový koncert. Takový, který nás strhne hudbou, ale během nějž v druhém plánu zachytíme nemálo z autorova životního příběhu. Z příběhu, kde má v jedné sloce vedle sebe Bůh i milovaná žena. Bůh, který je daleko, a žena, jejíž jméno halí tma.

Tom Jegr & Gang 2015. JV Records. 11 písní. Celkový čas: 51:23
Tom Jegr: Souznění. JV Records. 8 písní. Celkový čas: 33:40

Komentáře

Reagovat
  • Dědek

    16. leden 2016, 6:23
    Skvěle napsaná recenze! Milane, skutečně umíš. Je to věcné, ale je to i stylistický nadstandard, a psaní je samozřejmě především psaní. A úplně hlavně to má atmosféru, ta recka se takřka vyrovná Tomovým cédéčkům, a to je vždy hodně velký úspěch ;-). Dohromady vnímám tu obrovskou radost z kotoučků i z tohoto článku. Zejména mne dostalo, když jsem četl: "Dítě tvé je slabé / tolikráts to slyšel, tolikrát“, a zrovna přesně v tu chvíli mi to tady hrálo. Stejně jak jsem napsal v reportu ze křtu, píšu i Tobě, Milane: Dítě tvé je silné. Tady Dědek. A poděkování někomu, kdo tady na tom světě ještě umí psát.

Dále si přečtěte

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Svým příznivcům k Vánocům a sobě k pětadvacátým narozeninám vyprodukovala Druhá tráva s Robertem Křesťanem svoje první DVD. Záznam koncertu s několika hosty představuje průřez tvorbou naší špičkové bluegrassové kapely, stejně jako zásadní vlivy, které na ni od začátku působily.  více

Album Tytyty není jen záznamem povedeného koncertu. Důležitá je energie samotná a celkový posun prakticky všech skladeb k větší ráznosti, syrovosti, dravosti. Fanoušci si také mohou celkem jednoduše zkompletovat diskografii Syčáků včetně rarit – buď nevydaných, nebo vydaných mimo řadová alba.  více




Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce

Violoncellovým recitálem zahájil Spolek přátel hudby při Filharmonii Brno koncertní sezónu 2021/2022. První abonentní večer představil v sále Besedního domu Baladu d moll op. 3 č. 1 a Serenádu A dur op. 3 č. 2 Josefa Suka, Pohádku Leoše Janáčka, Klid op. 68 č. 5 a Rondo op. 94 Antonína Dvořáka a Sonátu A dur Césara Francka. Skladby nastudovali violoncellistka Michaela Fukačová a klavírista David Mareček. Koncert byl součástí společného turné obou umělců s názvem Můj hudební domov pořádaného hudebního agenturou C.E.M.A. Kromě Brna tak program putuje také do Hradce Králové, Prahy a Karlových Varů. Dříve, než hudebníci nastoupili na pódium, přivítala posluchače předsedkyně Spolku přátel hudby a osobnost brněnského hudebního života Alena Veselá, doprovázena klarinetistou Filharmonie Brno Emilem Drápelou. Společně pokřtili Drápelovu novou publikaci Jak se žije v orchestru s podtitulem Nevážené fejetony o vážné hudběvíce

Českou premiéru broadwayského muzikálového hitu Pretty Woman včera zažili návštěvníci Městského divadla Brno. Inscenace v režii Stanislava Moši v tomto divadelním zpracování slavného filmového trháku zdůraznila jeho přednosti. Do přestávky se divák v tomto příběhu o novodobé Popelce ponejvíce královsky směje a baví, ve druhé půli je potom rýsovaná zejména jímavost a lyričnost celého titulu.  více

Dvě soboty po sobě měli návštěvníci festivalu Olomoucké barokní slavnosti možnost poslechnout si díla méně známých autorů, jejichž hudba nejenže v mnoha ohledech výrazně překonávala dobový standard, ale jejichž osudy byly s Olomoucí navíc úzce spjaty.  více

Divadelní provoz se zřejmě konečně vrací do starých kolejí. Baletní sekce Národního divadla Brno svoji sezónu zahájila  premiérou vzpomínkového titulu Stabat Mater, který měl v Mahenově divadle uctít a připomenout Pavla Šmoka. Jeden z nejvýznamnějších českých choreografů, který nejenže navrhnul množství nezapomenutelných a oceňovaných choreografií, ale také spoluutvářel českou baletní scénu jako takovou, se stal zdrojem inspirace řady současných umělců. Celý program sestával ze Zjasněné noci (Verklärte Nacht) Arnolda Schönberga, Tria g moll Bedřicha Smetany a první části oratoria Stabat Mater Antonína Dvořáka. Během večera se představili sólisté Kristýna KmentováUladzimir IvanouPetr HosBarbora BielkováSarah DadonovaPeter LerantKlaudia RadačovskáArthur Abram a sbor Baletu NdBvíce

Nepřehánět to s jinotaji i sprosťárnami, ale jinak psát vlastně stejně jako pro dospělé. Takový je recept na správné písničky pro malé slečny i rošťáky podle kapely Bombarďák. Skupina už zhruba deset let objíždí kluby a festivaly, a každé dva roky přichází s novou deskou. Tu nejnovější nazvanou Pátek vydala teď v létě, jejím natáčením si vyplnila předchozí koronavirové měsíce. O tom, jak se i bez bicích dá hrát zajímavá muzika, jsme si povídali s „bombarďáky“ Michalem Daleckým, Jiřím Jelínkem a Filipem Nebřenským.  více

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Olomouckých barokních slavností bylo uvedení oratoria David rakouského skladatele Karla Ditterse. Nabízela se k tomu ostatně ideální příležitost – letos totiž dílo slaví rovných 250 let od svého vzniku. Oratorium na text Ignazia Pinta zkomponoval Ditters roku 1771 a ještě v témže roce mělo svoji premiéru na zámku vratislavského biskupa Philippa Gottharda Schaffgotsche na Jánském Vrchu u Javorníka. V hudebním nastudování umělecké vedoucí Volantes Orchestra houslistky Veroniky Manové a dirigentky Emy Mikešové zaznělo oratorium nejprve v koncertním provedení v Brně v kostele sv. Janů (4. srpna), dále pak 7. srpna scénicky v Podzámecké zahradě Arcibiskupského zámku v Kroměříži a nakonec ve dnech 12.–14. srpna v ambitu a bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku v Olomouci. Právě uvedení 12. srpna jsem navštívil. Kromě Volantes Orchestra vystoupili také členové ansámblů Arte dei Suonatori (PL), Il Cuore Barocco (SK), Musica Aeterna (HU) a Societas Incognitorum (CZ). Jedná se tak o další z řady koncertů pod záštitou festivalu, které spojují hudební tělesa členů Visegrádské čtyřky. Objevují se však interpreti také z dalších zemí – Slovinsko, Severní Makedonie či Británie. V sólových rolích se představili: Doubravka Součková (David), Aco Bišćević (Saul, izraelský král), Helena Hozová (Jonatán, syn Saula), Jiří Miroslav Procházka (Abner, vojevůdce) a Aneta Petrasová (Eliab, Davidův bratr). Režie se chopil Rocc, choreografii navrhla Sanja Nešković Peršin, kostýmy Borjan Litovskivíce

Na letošním ročníku Maratonu hudby zítra vystoupí a pokřtí své CD také Tomáš Koláček. Ve folklorním světě je známý jako kontráš a basista. Jak ho vlastně napadlo natočit album jako sólový zpěvák a proč ho pojmenoval 3 světy?  více

Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.  více

Tradice, kroje, písně a mnohdy i speciální jídlo. To je základ lidové kultury, která má u nás svou základnu silně zakotvenou na Moravě. Zájem o ni v poslední době roste – Česká republika ji bere jako jeden ze základů své propagace pro domácí i zahraniční turisty. O čem vlastně folklor je? Vrací se k němu mladí lidé? A čím je zajímavý? Ptali jsme se Marie Hvozdecké, hudební redaktorky zaměřené na folklor v Českém rozhlasu a také dlouholeté dramaturgyně folklorní scény na festivalu Maraton hudby Brno. Jak sama říká, „mít zájem o lidovou hudbu je dobrá věc. Aby ji ale někdo předělal do nové podoby, musí znát její původ a význam, jinak z toho vzniká paskvil.“  více

Součástí festivalu Maraton Hudby Brno bude letos poprvé scéna world music. Vedle cenami ověnčeného bosenského písničkáře Damira Imamoviče a vedle ženské vokální skupiny Kata z exotických Faerských ostrovů vystoupí v sobotu 14. srpna na Biskupském dvoře také skupina Spilar z Belgie. Její první album Stormweere se loni v listopadu dostalo na osmé místo hitparády World Music Charts Europe, která je oficiálním partnerem této scény a kterou sestavují přední rozhlasoví hudební publicisté z celé Evropy. Rozhovor nám poskytl Maarten Decombel, jeden ze zakladatelů skupiny.  více

Když se řekne varhany, lidé si pravděpodobně představí majestátní hudební nástroj stojící v kostele, a budou mít pravdu. Už menší část z nich si ale nástroj reálně poslechla. Jaká je varhanní kultura v České republice? Je o varhanní hudbu zájem? Máme pro tento nástroj dostatek hudebníků? A samotné nástroje, na něž se dá hrát? Ptal jsem se Hany Bartošové, přední české varhanice a aktivní propagátorky české hudby v zahraničí. Mimo to je organizátorkou Brněnského varhanního festivalu a také dramaturgyní dnes už tradičních a oblíbených Nekonečných varhan na Maratonu hudby Brno. Jak sama říká, “varhany poskytují mnoho barev a tónů, je to v podstatě orchestr. Každý varhaník ale musí být schopný zahrát něco od Bacha, ‘otce varhanní hudby’.”  více

Soubor Musica Florea, zaměřující se na poučenou interpretaci barokní, klasicistní, ale i romantické hudby, v úterý vystoupil na festivalu Olomoucké barokní slavnosti v Kapli Božího Těla. Na programu byla díla raného baroka a jejich specifický „nový styl“ plný improvizace a zdobení. Na skladbách osmi různých autorů komponujících převážně na počátku 17. století tak umělecký vedoucí souboru a violoncellista/kytarista Marek Štryncl společně s houslistou Jiřím Sychrou, dálehouslistkami Magdalenou Malou (také viola) a Eleonor Machovou (také viola a viola da gamba), perkusistou Jakubem Ebenem, kontrabasistou Ondřejem Štajnochrem a hráčkou na varhanní pozitiv Ivou Štrynclovou, představili improvizační techniku zdobení. Praxe zdobení byla v barokní hudbě přítomna již od jejího vzniku. Hudebníci se museli naučit, jak správně zdobit v konkrétních situacích, přičemž výběr byl skutečně pestrý: diminuce (ozdobné noty, většinou krátké délky, které vyplňovaly a propojovaly jednotlivé zapsané notové intervaly), nátryl, trylek, mordent, příraz, odraz, opora a další.  více

Americká zpěvačka a skladatelka Leyla McCalla se hlásí k haitským kořenům. Sama žije v Louisianě a tradiční hudební žánry amerického Jihu propojuje s kulturou ostrova, z nějž pocházeli její předkové. V úterý 27. července si její hlas a písně budeme moci poslechnout živě na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.  více

V médiích se dočtete o vlivu koronaviru na úroveň výuky ve školách s povinnou docházkou. Už méně se mluví o školách uměleckých. Přitom čtvrt milionu dětí chodí do základních uměleckých škol. Co nám a dětem přináší ZUŠky? A čím jsou tak výjimečné? Nejen na tyto otázky jsem se ptal Pavla Borského, violoncellisty smyčcového kvarteta Indigo Quartet, dramaturga muzikálové scény festivalu Maraton hudby Brno, pedagoga Divadelní fakulty JAMU (dále DF JAMU) a ZUŠ V. Kaprálové Brno a krajského koordinátora ZUŠ Open. Jak totiž sám podotkl, konkrétní přesný vliv distanční výuky na žáky uměleckých škol se teprve časem promítne, mnohé děti ale online prostředí naučilo lépe komunikovat pomocí moderních technologií.  více

Nejčtenější

Kritika

Opera je mnohými lidmi vcelku právem považována za jednu z nejvýše postavených forem artificiální tvorby. Není se ostatně čemu divit – nejenže v sobě snoubí hudbu i divadlo, ale pro mnohé skladatele představuje zvládnutí celého operního aparátu nejvyšší možnou kompoziční metu. Lze ale i pochopit, že někomu může operní tvorba připadat vzdálená a cizí, odtržená, přespříliš „vyumělkovaná“, zbytečně závažná a někdy snad až lartpourlartistická. Projekt Hausopera se snaží tuto strnulou krásu opery přenést do každodenního života a ušít operu konkrétnímu prostoru na míru. V říjnu 2018 tak zaznělo Poslední polo, první opera projektu, v lázních na Rašínově ulici a dnes – tedy ve dnech 17., 18. a 19. září – zavedly opery Věčná slečna bledá a Hra o Malinu posluchače do Zemanovy kavárny a cukrárny, dále do pasáže Alfa před Knihkupectví Michala Ženíška. Kostýmy u obou děl navrhla Zuzana Rusínová a scénografii Tomáš Rusín. Light design Věčné slečny bledé vytvořila Barbora JágrováPavla Beranová pak navrhla light design u Hry o Malinu. Oba tituly režíroval Jiří Nekvasilvíce