Tom Jegr: Gang 2015 a Souznění

Tom Jegr: Gang 2015 a Souznění

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.

Brněnský rocker a bluesman Tom Jegr má za sebou bohatou minulost, a to nejen hudební. V 80. letech hrál metal a tvrdý rock s kapelami Krabat a Detto Rock. V první polovině 90. let slavil úspěchy se skupinou Charlie The Bomber, která se v roce 2011 vrátila s novým albem Šťastný dny přijdou. A hrál také v AC/DC Revivalu. Mezitím, jak šly roky a desetiletí, se stihl vymanit ze spárů náboženské sekty i drogové závislosti, stavěl dům a založil rodinu a na to všechno dnes vzpomíná v minulém čase. „Mám za sebou čas s rodinou / ten bejval krásnej / Mám za sebou čas s milenkou / vztah byl to plnej / (…) / Poslední tramvaj v dálce mizí / co nadělám, co nadělám / Mám aspoň čas pofoukat rány / nohy těžknout pod tíhou,“ zpívá na jednom ze svých dvou nových alb

Ano, Tom Jegr během jediného měsíce, v září 2015, natočil dvě nová alba. Liší se od sebe hudebně, částečně i obsahem textů, ale navazují na sebe a společně vytvářejí plastický obraz svého autora. Tom Jegr sice zůstává rockerem – či přesněji bluesrockerem –, avšak nezpívá jen o nešťastné lásce nebo o alkoholu (jak už to v blues bývá), ale jedním z hlavních témat jeho písní je vnitřní přemítání o životě a nabytá víra. Jegr svůj intenzivní vztah k Bohu nebalí do metafor. Na albu Souznění se slovo Bůh objevuje v polovině písní, a to často jako oslovení. Jde tedy o modlitby, avšak o modlitby člověka, který si je vědom svých nedostatků. „Hřích je můj chleba“ a „Zvracím z toho, co jsem skryl“, zpívá například bez servítků v závěrečné písni Vize, která je odrazem i obrazem jeho boje s démonem, který „přilévá olej do ohně po kapkách“.

Album Souznění je niterné, čemuž odpovídají i akustičtější aranže – převažuje Jegrova kytara s decentním, ale místy dostatečně zřetelným doprovodem baskytary (Petr Vavřík) a bicích (Pavel Bříza). Atmosféru pak v některých písních dotvářejí kytarista Radim Zelina a Jan Laník na harmonium. Typické hudební schéma tato komorní kapela předvádí hned v první písni Jak můžu chtít, v níž se na meditativní instrumentální úvod naváže pohodovým rockem po vzoru Dire Straits nebo třeba písničkáře Jana Jeřábka. Bluesová nálada převažuje v syrovější Včerejší noci, jedné z kratších písní alba, i v rozmáchlejší skladbě Tvoje jméno, rockovém šansonu s velmi pěknou kytarou. K ránu, píseň, z níž pochází citát v úvodním odstavci, je opět hořké akustické blues.

Jestliže je Souznění osobní zpovědí obráceného křesťana a permanentního hříšníka (přičemž nenormální není dělat chyby, ale neuvědomovat si to a nelitovat toho), album Tom Jegr & Gang 2015 představuje autora v trochu jiné poloze. Se svou koncertní kapelou zpěvák a kytarista natočil naprosto regulérní bigbítovou desku, na které asi nejvíc překvapí, že autorkou některých silně chlapských textů je žena. „Ještě jedno pivo nalejvám / Krásně v krku chladí, aspoň chvíli nejsem sám,“ veršuje Xenie Psotová v písni Zabouchlas mi před nosem. Mimochodem Psotová, autorka několika textů a jedné melodie na rockovém albu, je současně ženou, jíž Jegr věnoval akustičtější desku, která je autorsky čistě jeho. Postava osudové ženy tak oba disky propojuje a posluchač si může leccos domýšlet například z textu písně Tvoje jméno (na Souznění): „Tvůj pohled pálí a někdy chladí / teď cítím ho v srdci jako nůž / (…) / Jako zloděj si připadám / když jdu k tobě a ty víš / že ti co loupí zaplatí / vězením citů a tajemstvím.“

Ale vraťme se k rockovějšímu albu. Přestože obsahuje více hudebních i textových klišé („Dlouhej řeky proud / línej, kalnej a širokej / Mississippi blues / jednou si zahrát zkus / no tak jednou zkus“), i ono je reflexí zpěvákova života. Píseň Operace, aniž bych znal její příběh, snad mohu číst jako popis Jegrova osobního zážitku a možná i klíč k jeho duchovním písním: „Že v narkóze běží mi hlavou tyhle věci / Nic z toho nechápu, že by byl Bůh, co mnou proletí.“ K důležitým písním alba dále patří Proudí do moří – o víře, síle a naději – a Smíření, jehož text (opět Xenie Psotová) krásně koresponduje s Jegrovými vyznáními z druhého alba. Zpívá se v něm: „Dítě tvé je slabé / tolikráts to slyšel, tolikrát“, zatímco na albu Souznění slyšíme: „Protože jsme děti ve svých přáních / cítím milost, ve které žijem.“

Tom Jegr má hodně odžito a také odehráno. Díky tomu jeho rock i akustické blues znějí důvěryhodně a obě alba se velmi příjemně poslouchají, pakliže nehledáme experimenty a hudební novátorství. Texty písní jsou po formálně stránce většinou řemeslně v pořádku a naštěstí více než několik zmíněných klišé zaujme jejich vroucnost a přímočarost. To však neznamená, že by se Tom Jegr zcela vyhýbal poetickému jazyku a básnickým zkratkám. Výtečně se povedl obraz prolité krve na autorově loži v písni Jak můžu chtít, stejně jako touha proměnit svůj „zvířecí pud“ v solný sloup ve skladbě Vize. Právě díky nim – jde o první a poslední píseň alba – působí akustická deska Souznění kompaktněji. Je zpěvákovým intimním deníkem, zatímco CD Tom Jegr & Gang 2015 můžeme vnímat spíše jako pozvánku na rockový koncert. Takový, který nás strhne hudbou, ale během nějž v druhém plánu zachytíme nemálo z autorova životního příběhu. Z příběhu, kde má v jedné sloce vedle sebe Bůh i milovaná žena. Bůh, který je daleko, a žena, jejíž jméno halí tma.

Tom Jegr & Gang 2015. JV Records. 11 písní. Celkový čas: 51:23
Tom Jegr: Souznění. JV Records. 8 písní. Celkový čas: 33:40

Komentáře

Reagovat
  • Dědek

    16. leden 2016, 6:23
    Skvěle napsaná recenze! Milane, skutečně umíš. Je to věcné, ale je to i stylistický nadstandard, a psaní je samozřejmě především psaní. A úplně hlavně to má atmosféru, ta recka se takřka vyrovná Tomovým cédéčkům, a to je vždy hodně velký úspěch ;-). Dohromady vnímám tu obrovskou radost z kotoučků i z tohoto článku. Zejména mne dostalo, když jsem četl: "Dítě tvé je slabé / tolikráts to slyšel, tolikrát“, a zrovna přesně v tu chvíli mi to tady hrálo. Stejně jak jsem napsal v reportu ze křtu, píšu i Tobě, Milane: Dítě tvé je silné. Tady Dědek. A poděkování někomu, kdo tady na tom světě ještě umí psát.

Dále si přečtěte

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Svým příznivcům k Vánocům a sobě k pětadvacátým narozeninám vyprodukovala Druhá tráva s Robertem Křesťanem svoje první DVD. Záznam koncertu s několika hosty představuje průřez tvorbou naší špičkové bluegrassové kapely, stejně jako zásadní vlivy, které na ni od začátku působily.  více

Album Tytyty není jen záznamem povedeného koncertu. Důležitá je energie samotná a celkový posun prakticky všech skladeb k větší ráznosti, syrovosti, dravosti. Fanoušci si také mohou celkem jednoduše zkompletovat diskografii Syčáků včetně rarit – buď nevydaných, nebo vydaných mimo řadová alba.  více




Brněnský hudebník, zpěvák, skladatel, producent a frontman skupiny Květy Martin Evžen Kyšperský vymyslel nový projekt. Nazval jej Dula a vydal s ním debutové album Uran. Na magnetofonové kazetě ve sběratelském nákladu pouhých 50 kusů. Kdo však kazetu s kresbou z pozůstalosti Martinovy přítelkyně Alenky Černé nesežene, nemusí zoufat. Dula je k dispozici samozřejmě také digitálně.  více

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více