Tom Jegr: Gang 2015 a Souznění

Tom Jegr: Gang 2015 a Souznění

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.

Brněnský rocker a bluesman Tom Jegr má za sebou bohatou minulost, a to nejen hudební. V 80. letech hrál metal a tvrdý rock s kapelami Krabat a Detto Rock. V první polovině 90. let slavil úspěchy se skupinou Charlie The Bomber, která se v roce 2011 vrátila s novým albem Šťastný dny přijdou. A hrál také v AC/DC Revivalu. Mezitím, jak šly roky a desetiletí, se stihl vymanit ze spárů náboženské sekty i drogové závislosti, stavěl dům a založil rodinu a na to všechno dnes vzpomíná v minulém čase. „Mám za sebou čas s rodinou / ten bejval krásnej / Mám za sebou čas s milenkou / vztah byl to plnej / (…) / Poslední tramvaj v dálce mizí / co nadělám, co nadělám / Mám aspoň čas pofoukat rány / nohy těžknout pod tíhou,“ zpívá na jednom ze svých dvou nových alb

Ano, Tom Jegr během jediného měsíce, v září 2015, natočil dvě nová alba. Liší se od sebe hudebně, částečně i obsahem textů, ale navazují na sebe a společně vytvářejí plastický obraz svého autora. Tom Jegr sice zůstává rockerem – či přesněji bluesrockerem –, avšak nezpívá jen o nešťastné lásce nebo o alkoholu (jak už to v blues bývá), ale jedním z hlavních témat jeho písní je vnitřní přemítání o životě a nabytá víra. Jegr svůj intenzivní vztah k Bohu nebalí do metafor. Na albu Souznění se slovo Bůh objevuje v polovině písní, a to často jako oslovení. Jde tedy o modlitby, avšak o modlitby člověka, který si je vědom svých nedostatků. „Hřích je můj chleba“ a „Zvracím z toho, co jsem skryl“, zpívá například bez servítků v závěrečné písni Vize, která je odrazem i obrazem jeho boje s démonem, který „přilévá olej do ohně po kapkách“.

Album Souznění je niterné, čemuž odpovídají i akustičtější aranže – převažuje Jegrova kytara s decentním, ale místy dostatečně zřetelným doprovodem baskytary (Petr Vavřík) a bicích (Pavel Bříza). Atmosféru pak v některých písních dotvářejí kytarista Radim Zelina a Jan Laník na harmonium. Typické hudební schéma tato komorní kapela předvádí hned v první písni Jak můžu chtít, v níž se na meditativní instrumentální úvod naváže pohodovým rockem po vzoru Dire Straits nebo třeba písničkáře Jana Jeřábka. Bluesová nálada převažuje v syrovější Včerejší noci, jedné z kratších písní alba, i v rozmáchlejší skladbě Tvoje jméno, rockovém šansonu s velmi pěknou kytarou. K ránu, píseň, z níž pochází citát v úvodním odstavci, je opět hořké akustické blues.

Jestliže je Souznění osobní zpovědí obráceného křesťana a permanentního hříšníka (přičemž nenormální není dělat chyby, ale neuvědomovat si to a nelitovat toho), album Tom Jegr & Gang 2015 představuje autora v trochu jiné poloze. Se svou koncertní kapelou zpěvák a kytarista natočil naprosto regulérní bigbítovou desku, na které asi nejvíc překvapí, že autorkou některých silně chlapských textů je žena. „Ještě jedno pivo nalejvám / Krásně v krku chladí, aspoň chvíli nejsem sám,“ veršuje Xenie Psotová v písni Zabouchlas mi před nosem. Mimochodem Psotová, autorka několika textů a jedné melodie na rockovém albu, je současně ženou, jíž Jegr věnoval akustičtější desku, která je autorsky čistě jeho. Postava osudové ženy tak oba disky propojuje a posluchač si může leccos domýšlet například z textu písně Tvoje jméno (na Souznění): „Tvůj pohled pálí a někdy chladí / teď cítím ho v srdci jako nůž / (…) / Jako zloděj si připadám / když jdu k tobě a ty víš / že ti co loupí zaplatí / vězením citů a tajemstvím.“

Ale vraťme se k rockovějšímu albu. Přestože obsahuje více hudebních i textových klišé („Dlouhej řeky proud / línej, kalnej a širokej / Mississippi blues / jednou si zahrát zkus / no tak jednou zkus“), i ono je reflexí zpěvákova života. Píseň Operace, aniž bych znal její příběh, snad mohu číst jako popis Jegrova osobního zážitku a možná i klíč k jeho duchovním písním: „Že v narkóze běží mi hlavou tyhle věci / Nic z toho nechápu, že by byl Bůh, co mnou proletí.“ K důležitým písním alba dále patří Proudí do moří – o víře, síle a naději – a Smíření, jehož text (opět Xenie Psotová) krásně koresponduje s Jegrovými vyznáními z druhého alba. Zpívá se v něm: „Dítě tvé je slabé / tolikráts to slyšel, tolikrát“, zatímco na albu Souznění slyšíme: „Protože jsme děti ve svých přáních / cítím milost, ve které žijem.“

Tom Jegr má hodně odžito a také odehráno. Díky tomu jeho rock i akustické blues znějí důvěryhodně a obě alba se velmi příjemně poslouchají, pakliže nehledáme experimenty a hudební novátorství. Texty písní jsou po formálně stránce většinou řemeslně v pořádku a naštěstí více než několik zmíněných klišé zaujme jejich vroucnost a přímočarost. To však neznamená, že by se Tom Jegr zcela vyhýbal poetickému jazyku a básnickým zkratkám. Výtečně se povedl obraz prolité krve na autorově loži v písni Jak můžu chtít, stejně jako touha proměnit svůj „zvířecí pud“ v solný sloup ve skladbě Vize. Právě díky nim – jde o první a poslední píseň alba – působí akustická deska Souznění kompaktněji. Je zpěvákovým intimním deníkem, zatímco CD Tom Jegr & Gang 2015 můžeme vnímat spíše jako pozvánku na rockový koncert. Takový, který nás strhne hudbou, ale během nějž v druhém plánu zachytíme nemálo z autorova životního příběhu. Z příběhu, kde má v jedné sloce vedle sebe Bůh i milovaná žena. Bůh, který je daleko, a žena, jejíž jméno halí tma.

Tom Jegr & Gang 2015. JV Records. 11 písní. Celkový čas: 51:23
Tom Jegr: Souznění. JV Records. 8 písní. Celkový čas: 33:40

Komentáře

Reagovat
  • Dědek

    16. leden 2016, 6:23
    Skvěle napsaná recenze! Milane, skutečně umíš. Je to věcné, ale je to i stylistický nadstandard, a psaní je samozřejmě především psaní. A úplně hlavně to má atmosféru, ta recka se takřka vyrovná Tomovým cédéčkům, a to je vždy hodně velký úspěch ;-). Dohromady vnímám tu obrovskou radost z kotoučků i z tohoto článku. Zejména mne dostalo, když jsem četl: "Dítě tvé je slabé / tolikráts to slyšel, tolikrát“, a zrovna přesně v tu chvíli mi to tady hrálo. Stejně jak jsem napsal v reportu ze křtu, píšu i Tobě, Milane: Dítě tvé je silné. Tady Dědek. A poděkování někomu, kdo tady na tom světě ještě umí psát.

Dále si přečtěte

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Svým příznivcům k Vánocům a sobě k pětadvacátým narozeninám vyprodukovala Druhá tráva s Robertem Křesťanem svoje první DVD. Záznam koncertu s několika hosty představuje průřez tvorbou naší špičkové bluegrassové kapely, stejně jako zásadní vlivy, které na ni od začátku působily.  více

Album Tytyty není jen záznamem povedeného koncertu. Důležitá je energie samotná a celkový posun prakticky všech skladeb k větší ráznosti, syrovosti, dravosti. Fanoušci si také mohou celkem jednoduše zkompletovat diskografii Syčáků včetně rarit – buď nevydaných, nebo vydaných mimo řadová alba.  více




Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více

Koncertem s názvem Ensemble Inégal: Zelenka včera v kostele sv. Janů zahájil 31. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s přízviskem Terroir. Toto napůl záhadné slovo, které se s oblibou používá v souvislosti s vínem, pochází z latinského označení pro zemi, půdu a nese v sobě souhrn všech vlivů, zejména pak přírodních podmínek konkrétního místa na zde pěstované rostliny. Tento výraz je tedy metonymicky přenesená na program letošního ročníku VFDH, neboť se skládá výhradně z děl tuzemských autorů, čímž doplňuje probíhající Rok české hudbyvíce

Největší doménou Filharmonie Brno je bezesporu pořádání koncertů klasické hudby. Přesto se občas pod její hlavičkou odehraje koncert, který se tomuto okruhu vymyká a naláká i posluchače, kterým je bližší spíše hudba populární, zejména jazzová. Jednou z těchto akcí byl recitál klavíristy Bojana Z, který se odehrál v úterý 19. března v sále Besedního domu.  více

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.  více

Pro čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma, který se odehrál 14. března v Besedním domě a nesl označení Mozartiana, zvolila Filharmonie Brno, tentokrát pod vedením česko-japonského dirigenta Chuheie Iwasakiho, čtyři skladby z 18.–20. století. Tato díla dramaturgicky spojuje buď přímo vznik v období klasicismu nebo inspirace hudebními postupy pro toto období typickými. Jako sólistka se v první polovině koncertu představila flétnistka Martina Venc Matušínskávíce

Druhou zastávkou krátkého česko-německého turné klavírního tria Neues Klaviertrio Dresden se stal 6. března v 16 hodin koncertní sál Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění. V celkem čtyřech městech (Praha, Brno, Lipsko a Drážďany) zazněl program složený ze světových premiér dvou českých a dvou německých skladatelů.  více

Steven Johnston je skotský písničkář, který v poslední době používá pseudonym Damask Rose. Stejně se jmenuje i album které v roce 2022 natočil v Brně s producenty Pavlem Šmídem a Vojtěchem Svatošem. Se stejným producentským týmem nyní pracuje na druhém albu.  více

Roky zakončené číslicí 4 jsou pro českou kulturu důležitým symbolem. Nejinak je tomu i letos, kdy si v rámci Roku české hudby 2024 připomínáme významná výročí spjatá s některými kulturními institucemi a řadou jmen známých hudebních skladatelů a umělců. Tím nejskloňovanějším je bezesporu Bedřich Smetana (1824–1884), u něhož si připomínáme hned dvě jubilea – dvě stě let od narození a sto čtyřicet let od úmrtí. K oslavám se samozřejmě připojila i Filharmonie Brno, která připravila pro diváky dva koncerty s názvem Smetana 200 konané 29. února a 1. března v Janáčkově divadle. Recenze se pojí s prvním z nich. Orchestr vystoupil pod taktovkou švýcarského dirigenta Michaela Tabachnika a mimo jiné doprovodil mladého tuzemského klavíristu Marka Kozáka. Program se však nevztahoval pouze ke tvorbě Bedřicha Smetany, naopak dal vyniknout kontextu autorovy doby skrze díla Ferenze Lizsta a Richarda Wagnera.  více

Čtyřicetidenní postní doba, v níž se právě nacházíme, značí pro většinu z nás přípravu slavení Velikonoc. Tento čas představuje příležitost k vlastnímu zamyšlení a ztišení v podobě modliteb. Sbor Ensemble Versus se mimo jiné věnuje duchovní a liturgické hudbě, pro letošní postní období si připravil ojedinělý komponovaný večer, jenž se uskutečnil ve středu 28. února v kostele sv. Augustina. Propracovanost a výjimečnost koncertu se propisovala nejen do pěveckých čísel, ale také do improvizací olomouckého varhaníka Karla Martínka a režie Kateřiny Křivánkovévíce

Koncerty Brno Contemporary Orchestra (BCO) lze jen stěží označit za tradiční. Jsou ale vystoupení, která se i tomuto vymykají a hranici ještě posouvají. Takovým byl úterní koncert pojmenovaný Ministerstvo pravdy: vyprávění o hudbě, která neumí budovat lepší zítřky. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo v budově bývalého OV KSČ tři kompozice na první pohled odlišné přesto propojené. Před začátkem programu posluchači vyslechli hlavní rozhlasové zpravodajství z 26. února 1974. U pamětníků tento krok mohl vyvolat lehce nahořklou nostalgii, pro mladší šlo o krásnou ukázku vysílání v období těžké normalizace.  více

Přihodilo se vám někdy, že jste byli přítomni události a už v jejím průběhu jste si uvědomili, že se stáváte součástí historického okamžiku? Tento povznášející pocit jsem už znala, a proto mám radost, že jsem ho mohla prožít znovu na koncertě s názvem Na pomezí žánrů, který se konal 23. února v HaDivadle. U příležitosti 102. výročí narození rozhlasového barda Jaromíra Nečase a jako úvodní koncert oslav 100 let vysílání ho uspořádal Český rozhlas Brno v čele s folklorním dramaturgem Jaroslavem Kneislem.  více

Když se zmíní cembalo, většina lidí si představí hudbu starou, zejména barokní. Ač se zdálo, že cembalu po vynálezu kladívkového klavíru odzvonilo, mnozí autoři hudby 20. století pochopili, že se jedná o nástroj, který má sice jiné zvukové vlastnosti než piano, je však stále nástrojem plnohodnotným. Pravdivost této teze se ve čtvrtek 22. února v Besedním domě pokusila dokázat Filharmonie Brno pod vedením německého dirigenta Alexandera Liebreicha. Spolu s věhlasným cembalistou Mahanem Esfahanim provedla tři skladby 20. století, které cembalo postavily do tří různých rolí.  více

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Nejčtenější

Kritika

Propojení, jednota, rozjímání – těmito slovy lze popsat hudební večer v režii Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena a varhaníka Tomáše Thona, který se včera uskutečnil v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v brněnském Kostele sv. Tomáše. Nejen zpěv gregoriánského chorálu, ale také díla skladatele Petra Ebena (1929–2007) na hodinu zvukově a barevně opanovala i oživila chrámový prostor.  více