Vítězslava Kaprálová. Praktická oslava stoletého výročí

20. únor 2015, 9:26

Vítězslava Kaprálová. Praktická oslava stoletého výročí

Od narození Vítězslavy Kaprálové uplynulo přesně sto let, jak jsme se dozvěděli v krátkém proslovu před koncertem. Přesně sto let to sice bylo před měsícem, ale tím si historku nebudeme kazit, vždyť je to takřka přesně. Na slavnostním koncertě Filharmonie Brno také bylo uvedeno takřka kompletní orchestrální dílo.

Vítězslava Kaprálová je opředená romantickými legendami, které k ní přitahují pozornost možná víc než její hudba. Velký skladatelský i dirigentský talent, důvěrný vztah s Bohuslavem Martinů, v němž se tak snadno vidí vztah erotický, smrt v pětadvaceti letech na začátku války a víceméně na útěku před německou okupací Francie, to jsou vrcholné okamžiky filmu, u kterého nejedna žena promáčí nejeden kapesník. Vždyť koho jiného než ženy by ty vypjaté city mohly oslovit, kdo jiný než ženy by měl všemu tomu trápení rozumět. Nakonec i interpretace slavnostního koncertu ke stému výročí narození skladatelky se ujaly vesměs ženy. Byl to patrně záměr a propagace s ženským tématem okatě pracovala, stejně jako s domáckým jménem Vitulka. Program sliboval uvedení kompletního orchestrálního díla s více či méně potlačovaným upřesněním „takřka“, „prakticky“ a nakonec to i byla prakticky velká sláva.

Vítězslava Kaprálová (24. ledna 1915 Brno – 16. června 1940 Montpellier) měla před sebou úplně všechno v životě i tvorbě. Ze skladeb, které po ní zůstaly, lze vyčíst velký talent, hravost, ale také pochopitelnou nevyhraněnost a neusazenost. Kvalita samotného díla je nevyrovnaná, což se při zhutněném uvedení v jednom zátahu dobře ukázalo a myslím, že v tomto směru byl koncert velmi poučný – poukazování na nevyrovnanost teď nemyslím ani v nejmenším jako výtku. Dramaturgicky byly skladby rozděleny do dvou bloků, které si všímaly stylu, obsazení a zvukové mohutnosti jednotlivých kompozic a ignorovaly chronologii. Vznikly dvě značně odlišné poloviny, z nichž ta první poněkud doplatila na souhru několika nepříznivých faktorů, ať už předvídatelných či nikoliv. Z větších orchestrálních děl byla vynechána pouze kantáta Ilena pro sóla, sbor a orchestr. Dramaturgie to vysvětlovala přílišnou délkou koncertu, já mám podezření spíš na ekonomickou stránku věci: zkrátka se šetřilo na sboru, sólistech i zkouškovém čase. Jen pro pořádek – koncert měl 90 minut čistého času, s Ilenou by měl asi o 25 minut více. To by se na oslavu stoletého výročí určitě sneslo, 115 minut má kdejaký masově navštěvovaný film. Ale orchestrální dílo bylo uvedeno takřka celé, to ano.

Koncert zahájila Suita rustica, tedy venkovská či lidová svita – veselé až bezstarostné dílo, které svým duchem připomene Daria Milhauda. Zpracovává témata lidových písní z Moravy i Čech včetně furianta populárního z Prodané nevěsty. Dirigentka Olga Machoňová Pavlů vedla orchestr energicky a dařilo se jí především v rychlejších a hlasitějších pasážích, což platilo pro celou první půli koncertu. V Suitě rustice dostávají nástrojové skupiny téměř sólové příležitosti ve stylu „koncertu pro orchestr“ a žestě ze začátku ještě trochu pospávaly a neměly žádnou šťávu. Orchestr zněl jaksi nejednotně a zvukově rozsypaně, což je ale asi i věc instrumentace skladby.

V následující Partitě pro klavír a smyčce se obsazení smrsklo na komorní orchestřík, který se v mizerné akustice Janáčkova divadla zvukově úplně ztrácel a opravdu si netroufám říct, co bylo hlavní příčinou. Na akustické podmínky bych si tady vsadil stejně jako na ne dost plnokrevný výkon orchestru. Sólový part hrála Lucie Czajkowská a její subtilní a nehotový projev s obrovským a nevstřícným prostorem také spíš válčil, než aby vítězil. Byl to ještě poněkud školský výkon. První půli koncertu uzavřelo Concertino pro housle, klarinet a orchestr, možná nejpozoruhodnější skladba celého večera ve smyslu osobitosti. Sólové party hráli členové Filharmonie Brno Pavel Wallinger (housle) a Lukáš Daňhel (klarinet), jejich dialog táhl celou skladbu dopředu, orchestr byl také probuzenější.

Druhou polovinu večera zahájil Klavírní koncert, dílo, kterým Kaprálová absolvovala konzervatoř. Orchestr se rozrostl do velkého obsazení, charakter skladby je tradiční, vane z ní především duch pozdního romantismu. Zvuk Filharmonie Brno ve velkém obsazení zhutněl, orchestr celkově jaksi ožil, bylo poznat, že mu tento typ repertoáru více sedí, je v něm doma a snad dílo samotné i lépe zná. Výborně zahrála také klavíristka Alice Rajnohová, která se dílu Vítězslavy Kaprálové věnuje systematicky, věnovala jí i svou doktorskou práci na JAMU. Pro včerejší večer je ale podstatné, že její dílo zvládá i prakticky ve vyrovnané kombinaci lehce impresionistického oparu na konkrétním, čitelném úhozu. Oproti první polovině měl posluchač dojem, že se vyměnil orchestr i klavír. Večer završila oblíbená a vcelku často uváděná Vojenská symfonieta, která už se nesla v duchu popřestávkového oživení.

Konec dobrý, všechno dobré, ale při pohledu na koncert jako celek se přece jen vtírají nepříjemné otázky, zda to byla skutečně tak velká sláva a monstrózní upozornění, jak Filharmonie Brno sama tvrdila. Klavíristky údajně věnují odkazu Kaprálové zvýšenou péči: u Alice Rajnohové je to pravda, ale Lucie Czajkowská ji na svých stránkách ani neuvádí v repertoáru. Orchestrální dílo nebylo uvedeno celé. Je otázka, jestli by nebylo lépe udělat dva programy – jeden komorní a jeden velký – a usadit Vítězslavu Kaprálovou do kontextu hudby, která ji ovlivňovala a obklopovala. Snad i vynechat obligátního Martinů a připomenout Vítězslava Nováka, Pavla Haase, Ravela, Stravinského, Prokofjeva, pařížskou Šestku, možností je mnoho. Akcent na ženské interpretky v propagaci vyzníval divně: „Klavírních koncertů se ujmou ženy a dirigentkou bude příznačně (a na pódiích klasické hudby spíš výjimečně) také žena!“ Ženy se tu dostávají do rolí dvouhlavých telat z panoptika. Za cirkusový nápad pokládám i představitelku Vítězslavy Kaprálové z filmu Poslední concertino. Ta seděla nalíčená do postavy skladatelky během koncertu v lóži a ředitelka Filharmonie posluchače před koncertem vyzvala, aby se s ní šli o přestávce vyfotit. Uznávám, že je to lepší než s voskovou figurínou, ale jenom o málo. Je zcela regulérní lákat publikum na obecně srozumitelné a zábavné věci, ale pokud jim potom není přiřazen nečekaný obsah a přesah, zůstává jenom ten cirkus.

Koncert nakonec díky druhé polovině dopadl prakticky dobře, ale přece jen se nemohu zbavit dojmu, že si ve Filharmonii Brno se stoletým výročím skladatelky buď nevěděli rady, nebo se jím nezabývali v dostatečné míře. Ale že by filharmonický dramaturg neměl nápady, tomu prostě nevěřím. Takže jsme oslavili Vitulku, ženu, na jednom orchestrálním koncertu se zahrálo všechno – vlastně takřka všechno – a posluchač mohl být takřka spokojen. Filharmonie Brno si může odškrtnout splněnou povinnost, ale do zlatého fondu to nebylo ani prakticky, ani takřka.

Koncert ke 100. výročí narození skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Vítězslava Kaprálová: Suita rustica op. 19, Partita pro klavír a smyčce op. 20, Concertino pro housle, klarinet a orchestr op. 21, Klavírní koncert op. 7, Vojenská symfonieta op. 11. Hudební nastudování Olga Machoňová Pavlů, Lucie Czajkowská a Alice Rajnohová– klavír, Pavel Wallinger – housle, Lukáš Daňhel – klarinet, Filharmonie Brno. 19. února. 2015, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Skládat začala již v dětském věku, měla nesporný talent, během krátkého života získala ohlas u publika i oficiální uznání. Zdrobnělé pojmenování Vitulka sebevědomým orchestrálním kompozicím spíš odporuje, než aby souznělo.  více

Včerejší koncert Filharmonie Brno by se měl nějakým způsobem zakonzervovat a nainstalovat na viditelné místo v zázemí orchestru, ať už bude kdekoliv. Nebyli jsme svědky zázraku, ale poctivé a invenční práce od dramaturgie až po interpretaci. Publikum kromě dobré a dobře zahrané hudby dostalo mimochodem i příklad, jak by mohl a měl abonentní koncert vypadat.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více