Vítězslava Kaprálová. Praktická oslava stoletého výročí

20. únor 2015, 9:26

Vítězslava Kaprálová. Praktická oslava stoletého výročí

Od narození Vítězslavy Kaprálové uplynulo přesně sto let, jak jsme se dozvěděli v krátkém proslovu před koncertem. Přesně sto let to sice bylo před měsícem, ale tím si historku nebudeme kazit, vždyť je to takřka přesně. Na slavnostním koncertě Filharmonie Brno také bylo uvedeno takřka kompletní orchestrální dílo.

Vítězslava Kaprálová je opředená romantickými legendami, které k ní přitahují pozornost možná víc než její hudba. Velký skladatelský i dirigentský talent, důvěrný vztah s Bohuslavem Martinů, v němž se tak snadno vidí vztah erotický, smrt v pětadvaceti letech na začátku války a víceméně na útěku před německou okupací Francie, to jsou vrcholné okamžiky filmu, u kterého nejedna žena promáčí nejeden kapesník. Vždyť koho jiného než ženy by ty vypjaté city mohly oslovit, kdo jiný než ženy by měl všemu tomu trápení rozumět. Nakonec i interpretace slavnostního koncertu ke stému výročí narození skladatelky se ujaly vesměs ženy. Byl to patrně záměr a propagace s ženským tématem okatě pracovala, stejně jako s domáckým jménem Vitulka. Program sliboval uvedení kompletního orchestrálního díla s více či méně potlačovaným upřesněním „takřka“, „prakticky“ a nakonec to i byla prakticky velká sláva.

Vítězslava Kaprálová (24. ledna 1915 Brno – 16. června 1940 Montpellier) měla před sebou úplně všechno v životě i tvorbě. Ze skladeb, které po ní zůstaly, lze vyčíst velký talent, hravost, ale také pochopitelnou nevyhraněnost a neusazenost. Kvalita samotného díla je nevyrovnaná, což se při zhutněném uvedení v jednom zátahu dobře ukázalo a myslím, že v tomto směru byl koncert velmi poučný – poukazování na nevyrovnanost teď nemyslím ani v nejmenším jako výtku. Dramaturgicky byly skladby rozděleny do dvou bloků, které si všímaly stylu, obsazení a zvukové mohutnosti jednotlivých kompozic a ignorovaly chronologii. Vznikly dvě značně odlišné poloviny, z nichž ta první poněkud doplatila na souhru několika nepříznivých faktorů, ať už předvídatelných či nikoliv. Z větších orchestrálních děl byla vynechána pouze kantáta Ilena pro sóla, sbor a orchestr. Dramaturgie to vysvětlovala přílišnou délkou koncertu, já mám podezření spíš na ekonomickou stránku věci: zkrátka se šetřilo na sboru, sólistech i zkouškovém čase. Jen pro pořádek – koncert měl 90 minut čistého času, s Ilenou by měl asi o 25 minut více. To by se na oslavu stoletého výročí určitě sneslo, 115 minut má kdejaký masově navštěvovaný film. Ale orchestrální dílo bylo uvedeno takřka celé, to ano.

Koncert zahájila Suita rustica, tedy venkovská či lidová svita – veselé až bezstarostné dílo, které svým duchem připomene Daria Milhauda. Zpracovává témata lidových písní z Moravy i Čech včetně furianta populárního z Prodané nevěsty. Dirigentka Olga Machoňová Pavlů vedla orchestr energicky a dařilo se jí především v rychlejších a hlasitějších pasážích, což platilo pro celou první půli koncertu. V Suitě rustice dostávají nástrojové skupiny téměř sólové příležitosti ve stylu „koncertu pro orchestr“ a žestě ze začátku ještě trochu pospávaly a neměly žádnou šťávu. Orchestr zněl jaksi nejednotně a zvukově rozsypaně, což je ale asi i věc instrumentace skladby.

V následující Partitě pro klavír a smyčce se obsazení smrsklo na komorní orchestřík, který se v mizerné akustice Janáčkova divadla zvukově úplně ztrácel a opravdu si netroufám říct, co bylo hlavní příčinou. Na akustické podmínky bych si tady vsadil stejně jako na ne dost plnokrevný výkon orchestru. Sólový part hrála Lucie Czajkowská a její subtilní a nehotový projev s obrovským a nevstřícným prostorem také spíš válčil, než aby vítězil. Byl to ještě poněkud školský výkon. První půli koncertu uzavřelo Concertino pro housle, klarinet a orchestr, možná nejpozoruhodnější skladba celého večera ve smyslu osobitosti. Sólové party hráli členové Filharmonie Brno Pavel Wallinger (housle) a Lukáš Daňhel (klarinet), jejich dialog táhl celou skladbu dopředu, orchestr byl také probuzenější.

Druhou polovinu večera zahájil Klavírní koncert, dílo, kterým Kaprálová absolvovala konzervatoř. Orchestr se rozrostl do velkého obsazení, charakter skladby je tradiční, vane z ní především duch pozdního romantismu. Zvuk Filharmonie Brno ve velkém obsazení zhutněl, orchestr celkově jaksi ožil, bylo poznat, že mu tento typ repertoáru více sedí, je v něm doma a snad dílo samotné i lépe zná. Výborně zahrála také klavíristka Alice Rajnohová, která se dílu Vítězslavy Kaprálové věnuje systematicky, věnovala jí i svou doktorskou práci na JAMU. Pro včerejší večer je ale podstatné, že její dílo zvládá i prakticky ve vyrovnané kombinaci lehce impresionistického oparu na konkrétním, čitelném úhozu. Oproti první polovině měl posluchač dojem, že se vyměnil orchestr i klavír. Večer završila oblíbená a vcelku často uváděná Vojenská symfonieta, která už se nesla v duchu popřestávkového oživení.

Konec dobrý, všechno dobré, ale při pohledu na koncert jako celek se přece jen vtírají nepříjemné otázky, zda to byla skutečně tak velká sláva a monstrózní upozornění, jak Filharmonie Brno sama tvrdila. Klavíristky údajně věnují odkazu Kaprálové zvýšenou péči: u Alice Rajnohové je to pravda, ale Lucie Czajkowská ji na svých stránkách ani neuvádí v repertoáru. Orchestrální dílo nebylo uvedeno celé. Je otázka, jestli by nebylo lépe udělat dva programy – jeden komorní a jeden velký – a usadit Vítězslavu Kaprálovou do kontextu hudby, která ji ovlivňovala a obklopovala. Snad i vynechat obligátního Martinů a připomenout Vítězslava Nováka, Pavla Haase, Ravela, Stravinského, Prokofjeva, pařížskou Šestku, možností je mnoho. Akcent na ženské interpretky v propagaci vyzníval divně: „Klavírních koncertů se ujmou ženy a dirigentkou bude příznačně (a na pódiích klasické hudby spíš výjimečně) také žena!“ Ženy se tu dostávají do rolí dvouhlavých telat z panoptika. Za cirkusový nápad pokládám i představitelku Vítězslavy Kaprálové z filmu Poslední concertino. Ta seděla nalíčená do postavy skladatelky během koncertu v lóži a ředitelka Filharmonie posluchače před koncertem vyzvala, aby se s ní šli o přestávce vyfotit. Uznávám, že je to lepší než s voskovou figurínou, ale jenom o málo. Je zcela regulérní lákat publikum na obecně srozumitelné a zábavné věci, ale pokud jim potom není přiřazen nečekaný obsah a přesah, zůstává jenom ten cirkus.

Koncert nakonec díky druhé polovině dopadl prakticky dobře, ale přece jen se nemohu zbavit dojmu, že si ve Filharmonii Brno se stoletým výročím skladatelky buď nevěděli rady, nebo se jím nezabývali v dostatečné míře. Ale že by filharmonický dramaturg neměl nápady, tomu prostě nevěřím. Takže jsme oslavili Vitulku, ženu, na jednom orchestrálním koncertu se zahrálo všechno – vlastně takřka všechno – a posluchač mohl být takřka spokojen. Filharmonie Brno si může odškrtnout splněnou povinnost, ale do zlatého fondu to nebylo ani prakticky, ani takřka.

Koncert ke 100. výročí narození skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Vítězslava Kaprálová: Suita rustica op. 19, Partita pro klavír a smyčce op. 20, Concertino pro housle, klarinet a orchestr op. 21, Klavírní koncert op. 7, Vojenská symfonieta op. 11. Hudební nastudování Olga Machoňová Pavlů, Lucie Czajkowská a Alice Rajnohová– klavír, Pavel Wallinger – housle, Lukáš Daňhel – klarinet, Filharmonie Brno. 19. února. 2015, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Skládat začala již v dětském věku, měla nesporný talent, během krátkého života získala ohlas u publika i oficiální uznání. Zdrobnělé pojmenování Vitulka sebevědomým orchestrálním kompozicím spíš odporuje, než aby souznělo.  více

Včerejší koncert Filharmonie Brno by se měl nějakým způsobem zakonzervovat a nainstalovat na viditelné místo v zázemí orchestru, ať už bude kdekoliv. Nebyli jsme svědky zázraku, ale poctivé a invenční práce od dramaturgie až po interpretaci. Publikum kromě dobré a dobře zahrané hudby dostalo mimochodem i příklad, jak by mohl a měl abonentní koncert vypadat.  více




V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více