Filharmonie Brno: vzor abonentního koncertu pro dnešek

Filharmonie Brno: vzor abonentního koncertu pro dnešek

Včerejší koncert Filharmonie Brno by se měl nějakým způsobem zakonzervovat a nainstalovat na viditelné místo v zázemí orchestru, ať už bude kdekoliv. Nebyli jsme svědky zázraku, ale poctivé a invenční práce od dramaturgie až po interpretaci. Publikum kromě dobré a dobře zahrané hudby dostalo mimochodem i příklad, jak by mohl a měl abonentní koncert vypadat.

Ideál abonentního koncertu samozřejmě není jediný a jednoznačný, ale přesto si myslím, že by některé aspekty měl splňovat a včera jsme se jich dočkali. V tomto případě to byl na prvním místě aspekt dramaturgický (Vítězslav Mikeš), kdy se podařilo perfektně vyvážit potřebu hrát věci ne zcela běžné a podívat se i do hudební současnosti, a zároveň nestavět před divoké experimenty majitele předplatného, kteří na ně z velké části nejsou zvědaví. Hudba současných skladatelů Giji Kančeliho a Valentina Silvestrova byla stylově skvěle provázaná se Schubertem a Čajkovským, celý koncert se nesl v romantických stylizacích a klasicistním základu, byl stylově sevřený, logický a přitom pestrý. Na druhém místě se hrálo v odpovídajícím prostoru, komorní orchestr s klavírem zní v Besedním domě výborně, orchestr má šťávu. To samozřejmě není jenom věc sálu, ale také energie, s jakou hráči k vystoupení přistupují a ta tentokrát nechyběla – uveďme tuto důležitou skutečnost na místě třetím. Podíl na tom jistě měl i dirigent Ondřej Vrabec, který program poctivě nastudoval a jeho živé vedení jako by polévalo živou vodou i orchestr. K tomu patří i odpovídající sólista – Daniel Wiesner možná nemá tak mediálně efektní jméno ani uměleckou šálu kolem krku, ale je muzikální, s hudbou 20. století si rozumí a jeho výkon má duši, která se promítá do sdělného výrazu. A na posledním místě připomínám věc nikoli nejzbytečnější – bylo plno s výjimkou několika mála míst, a to byly židle v Besedním domě nachystány hodně na husto; kapacita sálu byla využita co nejefektivněji.

Předehra Franze Schuberta Rosamunda patří k divadlení hře, kterou už dnes nikdo nezná, ale hudba je to oblíbená a včerejší koncert otevřela. Schubert se v ní projevuje typicky – biedermeierovsky líbezné melodiе se mísí s ráznými, ale neokázalými dramatickými postupy. Je to krásná ukázka ranného německého romantismu, který se ještě neprobudil ke svým nejvášnivějším projevům. Orchestr zněl mohutně, kompaktně a čitelně zároveň, housle místy až zářily. Představoval bych si poněkud důraznější pizzicato kontrabasů a violoncell, zdálo se mi dost rozmazané. Violoncella se v celkovém zvuku ztrácela a přitom bych neřekl, že hráči nehráli – snad by stálo za to zaexperimentovat i s rozsazením orchestru, snad to na jiných místech sálu bylo lepší. Valse Boston pro klavír a smyčce věnoval Gija Kančeli ironicky své ženě, se kterou nikdy netančil. Identifikovat v kompozici třídobý takt je při poslechu téměř nemožné, skladba kombinuje dlouhé prodlevy s rychlými pasážemi, jednotlivé tóny s výraznými melodickými motivy a ještě výraznějšími pomlkami. Důležitá jsou tempa a načasování, Ondřej Vrabec si poradil bezvadně. Daniel Wiesner zahrál perfektně, u držených tónů se ukázalo, jak pěkně mu klavír zní a jak je to právě v těchto „jednoduchých“ místech důležité. Kontrasty Valsu Boston jsou výrazné (a pro Kančeliho tvorbu typické), ale působily víc naléhavě než agresivně. Návaznost na Schubertova romantického ducha byla plynulá a zdánlivě úplně samozřejmá.

Druhou část koncertu zahájila skladba Valentina Silvestrova Věstnik (Zvěstovatel), s níž jako by se v Besedním domě objevil Mozart po průletu jiným vesmírem. Silvestrovova neoklasická kompozice je opředena odkazy na ruské filosofy i biblické texty a vzbuzuje pocit poselství z minulosti i budoucnosti zároveň. nejedná se o parafrázi nebo citaci Mozartovy hudby, ale o svébytné uchopení jejích postupů, Silvestrovův hudební jazyk je osobitý a dnešní. Témata klavíru i orchestru znějí tak známě, vracejí se, ale přitom se harmonicky pořád někde zapomínají, zastavují, přeznívají a uprostřed všeho je naléhavá potřeba sdělení. Klavír zapadal do orchestrálního zvuku a jeho přemístění do boční části jeviště bylo snad potřebné i technicky pro plynulou návaznost dalšího programu bez rušivého stěhování. Zároveň ale z klavíru opticky udělalo osamělý hlas, který je přesto součástí celku. Klid a napětí byly cítit z celého nastudování, Ondřej Vrabec opět perfektně pracoval s časem včetně náznaku provedení 4’33’’ na závěr (nebyla to ani první věta, ale člověk si nemohl nevzpomenout). Na Mozarta zjeveného navázal Mozart opravdový, ovšem protažený přes opravdový romantismus Petra Iljiče Čajkovského. Ten zase uzavřel stylový kruh od Schubertova romantismu, který teprve procital ze sna. Suita č. 4 G dur zvaná Mozartiana zpracovává čtyři mozartovské zdroje v romantickém duchu, v plném zvuku velkého orchestru a zároveň s láskou ke geniálnímu skladateli. Tu Čajkovskij projevil nepřímo a možná nejokázaleji v rokokové hříčce o věrné pastýřce, kterou vsadil do druhého dějství Pikové dámy. Mozartiana se obrací přímo ke zdroji a kromě třetí věty, kterou tvoří zpracování známého sboru Ave verum corpus, pracuje se skladbami méně populárními. Čtyřvěté schéma evokuje symfonii a třetí věta, v níž se publikum automaticky „chytí“ na notoricky známý hit, její projasněné scherzo. V nejrozsáhlejší čtveté větě v nezničitelné formě téma s variacemi se předvedly všechny skupiny orchestru v nejlepším světle, příležitost dostali i sólisté – především první housle (Marie Petříková) a klarinet – a využili ji beze zbytku. Omlouvám se všem, které jsem nejmenoval, do orchestru nebylo ze zadních řad vidět. Mozartiana zněla romanticky hutně, ale neztrácela mozartovský jas a lehkost, byla to efektní paráda na závěr.

Repríza koncertu je v Besedním domě na programu ještě dnes večer a nějaká volná místa ještě v sále jsou. Normálně v rámci kritik reklamu neprovozujeme, ale tentokrát se mi to zdá na místě.

Franz Schubert: Rosamunda (předehra), Gija Kančeli: Valse Boston pro klavír a smyčce, Valentin Silvestrov: Věstnik (Zvěstovatel) pro smyčce a klavír, Petr Iljič Čajkovskij: Suita č. 4 G dur „Mozartiana“. Hudební nastudování – Ondřej Vrabec, Daniel Wiesner – klavír, Filharmonie Brno. 29. ledna 2015, Besední dům, Brno.

Foto ze zkoušky archiv Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat
  • Pavlína Sládková

    30. leden 2015, 12:24
    Souhlasím do puntíku. S výjimkou těch zasvěcenějších rozborů, na které neškolené a nevzdělané ucho nemá. Ovšem "neškolené" srdce jasně cítilo, že šlo o výjimečný večer, po stránce dramaturgické i muzikantské. Jsem ráda, že je na dnešek ještě pár vstupenek. ...vlastně teď už o tři méně. Beru rodinu.
  • Lenka Němcová

    30. leden 2015, 10:54
    Filharmonie Brno děkuje za zpětnou vazbu a zde fotovzpomínka na včerejší koncert: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.838972612808372.1073741952.154653041240336&type=1

Dále si přečtěte

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Koncertní série Jazz & World Music se vrátila do Besedního domu a s ní také příznivci, které si toto experimentální abonmá Filharmonie Brno v loňském premiérovém roce našlo. Setkání jazzových a klasických hudebníků vzniklo na popud klavíristy Karla Košárka, kterému je hudba na pomezí žánrů blízká a je na ni specialista.  více

První koncert filharmonické sezóny jako by svou dramaturgií klepl posluchače přes prsty, a potom je utěšil a nadchnul výborným provedením. Zahájení se povedlo a jak se říká, byl to sukces.  více




Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více