Filharmonie Brno: vzor abonentního koncertu pro dnešek

Filharmonie Brno: vzor abonentního koncertu pro dnešek

Včerejší koncert Filharmonie Brno by se měl nějakým způsobem zakonzervovat a nainstalovat na viditelné místo v zázemí orchestru, ať už bude kdekoliv. Nebyli jsme svědky zázraku, ale poctivé a invenční práce od dramaturgie až po interpretaci. Publikum kromě dobré a dobře zahrané hudby dostalo mimochodem i příklad, jak by mohl a měl abonentní koncert vypadat.

Ideál abonentního koncertu samozřejmě není jediný a jednoznačný, ale přesto si myslím, že by některé aspekty měl splňovat a včera jsme se jich dočkali. V tomto případě to byl na prvním místě aspekt dramaturgický (Vítězslav Mikeš), kdy se podařilo perfektně vyvážit potřebu hrát věci ne zcela běžné a podívat se i do hudební současnosti, a zároveň nestavět před divoké experimenty majitele předplatného, kteří na ně z velké části nejsou zvědaví. Hudba současných skladatelů Giji Kančeliho a Valentina Silvestrova byla stylově skvěle provázaná se Schubertem a Čajkovským, celý koncert se nesl v romantických stylizacích a klasicistním základu, byl stylově sevřený, logický a přitom pestrý. Na druhém místě se hrálo v odpovídajícím prostoru, komorní orchestr s klavírem zní v Besedním domě výborně, orchestr má šťávu. To samozřejmě není jenom věc sálu, ale také energie, s jakou hráči k vystoupení přistupují a ta tentokrát nechyběla – uveďme tuto důležitou skutečnost na místě třetím. Podíl na tom jistě měl i dirigent Ondřej Vrabec, který program poctivě nastudoval a jeho živé vedení jako by polévalo živou vodou i orchestr. K tomu patří i odpovídající sólista – Daniel Wiesner možná nemá tak mediálně efektní jméno ani uměleckou šálu kolem krku, ale je muzikální, s hudbou 20. století si rozumí a jeho výkon má duši, která se promítá do sdělného výrazu. A na posledním místě připomínám věc nikoli nejzbytečnější – bylo plno s výjimkou několika mála míst, a to byly židle v Besedním domě nachystány hodně na husto; kapacita sálu byla využita co nejefektivněji.

Předehra Franze Schuberta Rosamunda patří k divadlení hře, kterou už dnes nikdo nezná, ale hudba je to oblíbená a včerejší koncert otevřela. Schubert se v ní projevuje typicky – biedermeierovsky líbezné melodiе se mísí s ráznými, ale neokázalými dramatickými postupy. Je to krásná ukázka ranného německého romantismu, který se ještě neprobudil ke svým nejvášnivějším projevům. Orchestr zněl mohutně, kompaktně a čitelně zároveň, housle místy až zářily. Představoval bych si poněkud důraznější pizzicato kontrabasů a violoncell, zdálo se mi dost rozmazané. Violoncella se v celkovém zvuku ztrácela a přitom bych neřekl, že hráči nehráli – snad by stálo za to zaexperimentovat i s rozsazením orchestru, snad to na jiných místech sálu bylo lepší. Valse Boston pro klavír a smyčce věnoval Gija Kančeli ironicky své ženě, se kterou nikdy netančil. Identifikovat v kompozici třídobý takt je při poslechu téměř nemožné, skladba kombinuje dlouhé prodlevy s rychlými pasážemi, jednotlivé tóny s výraznými melodickými motivy a ještě výraznějšími pomlkami. Důležitá jsou tempa a načasování, Ondřej Vrabec si poradil bezvadně. Daniel Wiesner zahrál perfektně, u držených tónů se ukázalo, jak pěkně mu klavír zní a jak je to právě v těchto „jednoduchých“ místech důležité. Kontrasty Valsu Boston jsou výrazné (a pro Kančeliho tvorbu typické), ale působily víc naléhavě než agresivně. Návaznost na Schubertova romantického ducha byla plynulá a zdánlivě úplně samozřejmá.

Druhou část koncertu zahájila skladba Valentina Silvestrova Věstnik (Zvěstovatel), s níž jako by se v Besedním domě objevil Mozart po průletu jiným vesmírem. Silvestrovova neoklasická kompozice je opředena odkazy na ruské filosofy i biblické texty a vzbuzuje pocit poselství z minulosti i budoucnosti zároveň. nejedná se o parafrázi nebo citaci Mozartovy hudby, ale o svébytné uchopení jejích postupů, Silvestrovův hudební jazyk je osobitý a dnešní. Témata klavíru i orchestru znějí tak známě, vracejí se, ale přitom se harmonicky pořád někde zapomínají, zastavují, přeznívají a uprostřed všeho je naléhavá potřeba sdělení. Klavír zapadal do orchestrálního zvuku a jeho přemístění do boční části jeviště bylo snad potřebné i technicky pro plynulou návaznost dalšího programu bez rušivého stěhování. Zároveň ale z klavíru opticky udělalo osamělý hlas, který je přesto součástí celku. Klid a napětí byly cítit z celého nastudování, Ondřej Vrabec opět perfektně pracoval s časem včetně náznaku provedení 4’33’’ na závěr (nebyla to ani první věta, ale člověk si nemohl nevzpomenout). Na Mozarta zjeveného navázal Mozart opravdový, ovšem protažený přes opravdový romantismus Petra Iljiče Čajkovského. Ten zase uzavřel stylový kruh od Schubertova romantismu, který teprve procital ze sna. Suita č. 4 G dur zvaná Mozartiana zpracovává čtyři mozartovské zdroje v romantickém duchu, v plném zvuku velkého orchestru a zároveň s láskou ke geniálnímu skladateli. Tu Čajkovskij projevil nepřímo a možná nejokázaleji v rokokové hříčce o věrné pastýřce, kterou vsadil do druhého dějství Pikové dámy. Mozartiana se obrací přímo ke zdroji a kromě třetí věty, kterou tvoří zpracování známého sboru Ave verum corpus, pracuje se skladbami méně populárními. Čtyřvěté schéma evokuje symfonii a třetí věta, v níž se publikum automaticky „chytí“ na notoricky známý hit, její projasněné scherzo. V nejrozsáhlejší čtveté větě v nezničitelné formě téma s variacemi se předvedly všechny skupiny orchestru v nejlepším světle, příležitost dostali i sólisté – především první housle (Marie Petříková) a klarinet – a využili ji beze zbytku. Omlouvám se všem, které jsem nejmenoval, do orchestru nebylo ze zadních řad vidět. Mozartiana zněla romanticky hutně, ale neztrácela mozartovský jas a lehkost, byla to efektní paráda na závěr.

Repríza koncertu je v Besedním domě na programu ještě dnes večer a nějaká volná místa ještě v sále jsou. Normálně v rámci kritik reklamu neprovozujeme, ale tentokrát se mi to zdá na místě.

Franz Schubert: Rosamunda (předehra), Gija Kančeli: Valse Boston pro klavír a smyčce, Valentin Silvestrov: Věstnik (Zvěstovatel) pro smyčce a klavír, Petr Iljič Čajkovskij: Suita č. 4 G dur „Mozartiana“. Hudební nastudování – Ondřej Vrabec, Daniel Wiesner – klavír, Filharmonie Brno. 29. ledna 2015, Besední dům, Brno.

Foto ze zkoušky archiv Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat
  • Pavlína Sládková

    30. leden 2015, 12:24
    Souhlasím do puntíku. S výjimkou těch zasvěcenějších rozborů, na které neškolené a nevzdělané ucho nemá. Ovšem "neškolené" srdce jasně cítilo, že šlo o výjimečný večer, po stránce dramaturgické i muzikantské. Jsem ráda, že je na dnešek ještě pár vstupenek. ...vlastně teď už o tři méně. Beru rodinu.
  • Lenka Němcová

    30. leden 2015, 10:54
    Filharmonie Brno děkuje za zpětnou vazbu a zde fotovzpomínka na včerejší koncert: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.838972612808372.1073741952.154653041240336&type=1

Dále si přečtěte

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Koncertní série Jazz & World Music se vrátila do Besedního domu a s ní také příznivci, které si toto experimentální abonmá Filharmonie Brno v loňském premiérovém roce našlo. Setkání jazzových a klasických hudebníků vzniklo na popud klavíristy Karla Košárka, kterému je hudba na pomezí žánrů blízká a je na ni specialista.  více

První koncert filharmonické sezóny jako by svou dramaturgií klepl posluchače přes prsty, a potom je utěšil a nadchnul výborným provedením. Zahájení se povedlo a jak se říká, byl to sukces.  více




Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce

Také Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem se letos přidává k oslavám Roku české hudby. V Janáčkově divadle se včera uskutečnil koncert věnovaný vokálně-instrumentálním dílům dvou exilových skladatelů rozdílných epoch – Antonína Rejchy (1770–1836) a Jana Nováka (1921–1984). V rámci večera se představili Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra FialyMartina Janková (soprán), Pavla Vykopalová (mezzosoprán), Aleš Briscein (tenor) a Jiří Brückler (bas).  více

Pondělním koncertem Africa calls Europe byl v sále Konventu Milosrdných bratří zahájen XXI. ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí... Jak název večera napovídá, divákům bylo předvedeno propojení evropských a (nejen) afrických vlivů. O tento zajímavý dramaturgický počin se postaralo londýnské flétnové kvarteto i Flautisti ve složení Jitka KonečnáDoris KitzmantelIlona Veselovská a Monika Wimberger Devátá, ke kterému se v několika skladbách připojil perkusionista Jakub Kupčík. V první polovině večera nejdříve zazněla díla z renesanční a barokní epochy, ve druhé pak kompozice soudobých autorů.  více

Roky končící číslicí čtyři mají pro českou hudbu zásadní význam – kromě předních představitelů klasické hudby, ze kterých lze jmenovat Leoše Janáčka, Josefa Suka či Antonína Dvořáka, slaví svá jubilea také zásadní autoři české nonartificiální hudby jako například Jiří Šlitr či Karel Kryl. Tím nejzásadnějším výročím, které však letošek připadá, je bezesporu 200 let od narození zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany. Národní divadlo Brno se tedy oslavy spojené s Rokem české hudby rozhodlo v projektu Smetana200 zahájit uvedením nové inscenace Smetanova Dalibora v koprodukci s Welsh National Opera. Představení režíroval David Pountney, jehož práce může být brněnským milovníkům opery známa například z inscenace Z mrtvého domu, která se uskutečnila v rámci festivalu Janáček Brno 2018. O hudební nastudování Dalibora se postaral Tomáš Hanus, který provedení při premiérovém uvedení v pátek 2. února rovněž řídil. Scénu navrhl Robert Innes Hopkins, kostýmy připravila Marie-Jeanne Lecca a světelného designu se ujal Fabrice Kebour. Postavy Smetanovy opery ztvárnili Tomasz Konieczny (Vladislav, král český), Peter Berger (Dalibor z Kozojed), Csilla Boross (Milada), Daniel Kfelíř (velitel stráže Budivoj), David Szendiuch (žalářník Beneš), Ondřej Koplík (Vítek), Jana Šrejma Kačírková (Jitka) a Petr Karas (soudce).  více

Podívat se na jednu z brněnských ikon nezvyklou optikou se snaží nová hudební inscenace Cabaret Janáček. Hudebního génia a inovátora v žánrově neobvyklém projektu propojili arthub Tamuza a Cabaret des Pechés, na jehož komorním jevišti se před diváky u stolků odehrál hodinový průřez Janáčkovým životem s nejznámějšími úryvky z jeho děl. A to vše za se děje za asistence mima, tří pěvců (lyrický a dramatický soprán s barytonem) s pianistkou a vše je navrch hned natřikrát alternováno.  více

Jako romantický muzikál podle bestselleru Johanny Spyri inzeruje Městské divadlo Brno svoji poslední novinku Heidi. Česká premiéra známého „příběhu děvčátka z hor“ ale dopadla všelijak. Nová hudební inscenace je totiž už ve svém originálním muzikálovém zpracování barvotiskovým kýčem, z jehož přeslazené schematičnosti málem až rozbolí zuby. Lineární režie Stanislava Moši tyto sladkobolné valéry v hudebním díle dvou německojazyčných autorů, skladatele a textaře Michaela Schanzeho a scenáristy Hanse Dietera Schreeba, při jeho prvním tuzemském uvedení ještě podtrhla.  více

Co bylo ve Vídni konce 18. a počátku 19. století hráno představila ve čtvrtek 25. ledna v Besedním domě Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem. V císařském městě, jakožto jedním z hybatelů kulturních dějin, se scházeli umělci pracující jak pro samotný dvůr nebo dvorskou šlechtu, tak posléze i pro bohaté měšťanstvo. Na programu večera tedy zazněla díla od zvučných jmen jako je Franz Schubert, Ludwig van Beethoven či Vojtěch Matyáš Jírovec. V rámci koncertu se publiku v Schubertových písních také představil německý tenorista Christoph Prégardienvíce

Komorní řada čtyř koncertů Filharmonie Brno nabízí divákům nejen netradiční a často i málo hraná díla, ale také pohled do jednotlivých oddělení orchestru. Výjimkou nebyl ani středeční koncert v Besedním domě, kde se posluchačům představili bicisté z řad členů Filharmonie (Lukáš KrejčíPetr HladíkMaxmilian Jopp), Orchestrální akademie Filharmonie Brno (Anežka NovákováMartin Kučík) a studentů Janáčkovy akademie múzických umění (Adéla Spurná j. h., David Paša j. h., Jakub Kub j. h.). Pod pedagogickým, uměleckým a také dirigentským vedením Martina Opršála hráči nastudovali rozmanitý, technicky i interpretačně náročný program, k němuž si mimo jiné přizvali houslistu Milana Paľuvíce

Mimořádným koncertem pro produkční společnost PARMA recordings doplnil Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra probíhající sezónu s názvem Neviditelná města. V premiérovém koncertním provedení zahrál šestici kompozic z alba Dimensions Vol. 4, které vyšlo v březnu minulého roku. V neděli v sále ŠVČ Lužánky se tak na programu objevila rozmanitá kolekce děl šesti uznávaných soudobých skladatelů.  více

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie v divadle I nabídnul divákům kompozice českých skladatelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Bohuslava Martinů. Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka tak ve čtvrtek 11. 1. v Janáčkově divadle obecenstvu připomněla, že letopočet 2024 bude patřit velkolepým oslavám Roku české hudbyvíce

Začátek Roku české hudby oslavila Filharmonie Brno tradičním novoročním koncertem v Janáčkově divadle, kde posluchačům nabídla program složený z děl českých a amerických skladatelů. Výběr skladeb právě z těchto dvou zemí symbolizoval propojení českého tělesa s americkým dirigentem Dennisem Russellem Daviesem, který stojí v čele brněnské filharmonie již šestou sezonu a taktovky se ujal i při tomto vystoupení.  více

Sarah MacDougall je písničkářka původem ze Švédska, která však žije v Kanadě a působí na tamní hudební scéně. Sarah účinkovala na festivalu Maraton hudby Brno 2023 a při té příležitosti jsme s ní natočili rozhovor.  více

Pondělním koncertem s podtitulem Nové mysterium se Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra rozloučil s končícím rokem a připomněl blížící se Vánoce. V chrámu církve československé husitské v brněnských Tuřanech orchestr zahrál výběr z děl z 20. a 21. století a o přestávce návštěvníky koncertu dokonce pohostil.  více

Jako poslední produkci tohoto roku uvedl Ensemble Opera Diversa pod vedením Gabriely Tardonové světovou premiéru opery Druhé město z pera brněnského skladatele Ondřeje Kyase, který se tentokrát představil také jako libretista. V poloscénickém provedení, které se uskutečnilo 16. prosince v kulturním centru Co.labs se hlavních rolí zhostili Aleš Janiga (A. – hlavní hrdina, zpívaná role), Lukáš Rieger (A. – hlavní hrdina, mluvená role), Jana Vondrů (Alweyra, Klára, sudička), Pavel Slivka (proklatec, prodavač, výčepní, strážce chrámu), Tomáš Chloupek (vrchní, historik, mladík z lodi, štamgast), Aneta Podracká Bendová (dívka z lodi, tajemná dívka, sudička), Michael Robotka (knihovník, chovatel, muž s novinami, štamgast), Alžběta Symerská (číšníkova žena, sudička, Felix) a Libor Skokan (kněz, číšník, štamgast).  více

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František NovotnýJiří PospíchalFedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.  více

Nejčtenější

Kritika

Diversní jaro v roce 2024 započalo prvním orchestrálním koncertem Ensemble Opera Diversa pod taktovkou dirigenta Patrika Červáka konaným v Domě pánů z Kunštátu v úterý 20. února. Dramaturgický koncept inspirovaný mýtickými náměty z oblasti antiky, ale také fantazijního světa spisovatele a filologa Johna Ronalda Reuela Tolkiena, netradičně podpořil i improvizovaný videoart fotografa a tvůrce Tomáše Hrůzy. Sólově za doprovodu orchestru vystoupil kytarista Vít Dvořáčekvíce