Filharmonie Brno: vzor abonentního koncertu pro dnešek

Filharmonie Brno: vzor abonentního koncertu pro dnešek

Včerejší koncert Filharmonie Brno by se měl nějakým způsobem zakonzervovat a nainstalovat na viditelné místo v zázemí orchestru, ať už bude kdekoliv. Nebyli jsme svědky zázraku, ale poctivé a invenční práce od dramaturgie až po interpretaci. Publikum kromě dobré a dobře zahrané hudby dostalo mimochodem i příklad, jak by mohl a měl abonentní koncert vypadat.

Ideál abonentního koncertu samozřejmě není jediný a jednoznačný, ale přesto si myslím, že by některé aspekty měl splňovat a včera jsme se jich dočkali. V tomto případě to byl na prvním místě aspekt dramaturgický (Vítězslav Mikeš), kdy se podařilo perfektně vyvážit potřebu hrát věci ne zcela běžné a podívat se i do hudební současnosti, a zároveň nestavět před divoké experimenty majitele předplatného, kteří na ně z velké části nejsou zvědaví. Hudba současných skladatelů Giji Kančeliho a Valentina Silvestrova byla stylově skvěle provázaná se Schubertem a Čajkovským, celý koncert se nesl v romantických stylizacích a klasicistním základu, byl stylově sevřený, logický a přitom pestrý. Na druhém místě se hrálo v odpovídajícím prostoru, komorní orchestr s klavírem zní v Besedním domě výborně, orchestr má šťávu. To samozřejmě není jenom věc sálu, ale také energie, s jakou hráči k vystoupení přistupují a ta tentokrát nechyběla – uveďme tuto důležitou skutečnost na místě třetím. Podíl na tom jistě měl i dirigent Ondřej Vrabec, který program poctivě nastudoval a jeho živé vedení jako by polévalo živou vodou i orchestr. K tomu patří i odpovídající sólista – Daniel Wiesner možná nemá tak mediálně efektní jméno ani uměleckou šálu kolem krku, ale je muzikální, s hudbou 20. století si rozumí a jeho výkon má duši, která se promítá do sdělného výrazu. A na posledním místě připomínám věc nikoli nejzbytečnější – bylo plno s výjimkou několika mála míst, a to byly židle v Besedním domě nachystány hodně na husto; kapacita sálu byla využita co nejefektivněji.

Předehra Franze Schuberta Rosamunda patří k divadlení hře, kterou už dnes nikdo nezná, ale hudba je to oblíbená a včerejší koncert otevřela. Schubert se v ní projevuje typicky – biedermeierovsky líbezné melodiе se mísí s ráznými, ale neokázalými dramatickými postupy. Je to krásná ukázka ranného německého romantismu, který se ještě neprobudil ke svým nejvášnivějším projevům. Orchestr zněl mohutně, kompaktně a čitelně zároveň, housle místy až zářily. Představoval bych si poněkud důraznější pizzicato kontrabasů a violoncell, zdálo se mi dost rozmazané. Violoncella se v celkovém zvuku ztrácela a přitom bych neřekl, že hráči nehráli – snad by stálo za to zaexperimentovat i s rozsazením orchestru, snad to na jiných místech sálu bylo lepší. Valse Boston pro klavír a smyčce věnoval Gija Kančeli ironicky své ženě, se kterou nikdy netančil. Identifikovat v kompozici třídobý takt je při poslechu téměř nemožné, skladba kombinuje dlouhé prodlevy s rychlými pasážemi, jednotlivé tóny s výraznými melodickými motivy a ještě výraznějšími pomlkami. Důležitá jsou tempa a načasování, Ondřej Vrabec si poradil bezvadně. Daniel Wiesner zahrál perfektně, u držených tónů se ukázalo, jak pěkně mu klavír zní a jak je to právě v těchto „jednoduchých“ místech důležité. Kontrasty Valsu Boston jsou výrazné (a pro Kančeliho tvorbu typické), ale působily víc naléhavě než agresivně. Návaznost na Schubertova romantického ducha byla plynulá a zdánlivě úplně samozřejmá.

Druhou část koncertu zahájila skladba Valentina Silvestrova Věstnik (Zvěstovatel), s níž jako by se v Besedním domě objevil Mozart po průletu jiným vesmírem. Silvestrovova neoklasická kompozice je opředena odkazy na ruské filosofy i biblické texty a vzbuzuje pocit poselství z minulosti i budoucnosti zároveň. nejedná se o parafrázi nebo citaci Mozartovy hudby, ale o svébytné uchopení jejích postupů, Silvestrovův hudební jazyk je osobitý a dnešní. Témata klavíru i orchestru znějí tak známě, vracejí se, ale přitom se harmonicky pořád někde zapomínají, zastavují, přeznívají a uprostřed všeho je naléhavá potřeba sdělení. Klavír zapadal do orchestrálního zvuku a jeho přemístění do boční části jeviště bylo snad potřebné i technicky pro plynulou návaznost dalšího programu bez rušivého stěhování. Zároveň ale z klavíru opticky udělalo osamělý hlas, který je přesto součástí celku. Klid a napětí byly cítit z celého nastudování, Ondřej Vrabec opět perfektně pracoval s časem včetně náznaku provedení 4’33’’ na závěr (nebyla to ani první věta, ale člověk si nemohl nevzpomenout). Na Mozarta zjeveného navázal Mozart opravdový, ovšem protažený přes opravdový romantismus Petra Iljiče Čajkovského. Ten zase uzavřel stylový kruh od Schubertova romantismu, který teprve procital ze sna. Suita č. 4 G dur zvaná Mozartiana zpracovává čtyři mozartovské zdroje v romantickém duchu, v plném zvuku velkého orchestru a zároveň s láskou ke geniálnímu skladateli. Tu Čajkovskij projevil nepřímo a možná nejokázaleji v rokokové hříčce o věrné pastýřce, kterou vsadil do druhého dějství Pikové dámy. Mozartiana se obrací přímo ke zdroji a kromě třetí věty, kterou tvoří zpracování známého sboru Ave verum corpus, pracuje se skladbami méně populárními. Čtyřvěté schéma evokuje symfonii a třetí věta, v níž se publikum automaticky „chytí“ na notoricky známý hit, její projasněné scherzo. V nejrozsáhlejší čtveté větě v nezničitelné formě téma s variacemi se předvedly všechny skupiny orchestru v nejlepším světle, příležitost dostali i sólisté – především první housle (Marie Petříková) a klarinet – a využili ji beze zbytku. Omlouvám se všem, které jsem nejmenoval, do orchestru nebylo ze zadních řad vidět. Mozartiana zněla romanticky hutně, ale neztrácela mozartovský jas a lehkost, byla to efektní paráda na závěr.

Repríza koncertu je v Besedním domě na programu ještě dnes večer a nějaká volná místa ještě v sále jsou. Normálně v rámci kritik reklamu neprovozujeme, ale tentokrát se mi to zdá na místě.

Franz Schubert: Rosamunda (předehra), Gija Kančeli: Valse Boston pro klavír a smyčce, Valentin Silvestrov: Věstnik (Zvěstovatel) pro smyčce a klavír, Petr Iljič Čajkovskij: Suita č. 4 G dur „Mozartiana“. Hudební nastudování – Ondřej Vrabec, Daniel Wiesner – klavír, Filharmonie Brno. 29. ledna 2015, Besední dům, Brno.

Foto ze zkoušky archiv Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat
  • Pavlína Sládková

    30. leden 2015, 12:24
    Souhlasím do puntíku. S výjimkou těch zasvěcenějších rozborů, na které neškolené a nevzdělané ucho nemá. Ovšem "neškolené" srdce jasně cítilo, že šlo o výjimečný večer, po stránce dramaturgické i muzikantské. Jsem ráda, že je na dnešek ještě pár vstupenek. ...vlastně teď už o tři méně. Beru rodinu.
  • Lenka Němcová

    30. leden 2015, 10:54
    Filharmonie Brno děkuje za zpětnou vazbu a zde fotovzpomínka na včerejší koncert: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.838972612808372.1073741952.154653041240336&type=1

Dále si přečtěte

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Koncertní série Jazz & World Music se vrátila do Besedního domu a s ní také příznivci, které si toto experimentální abonmá Filharmonie Brno v loňském premiérovém roce našlo. Setkání jazzových a klasických hudebníků vzniklo na popud klavíristy Karla Košárka, kterému je hudba na pomezí žánrů blízká a je na ni specialista.  více

První koncert filharmonické sezóny jako by svou dramaturgií klepl posluchače přes prsty, a potom je utěšil a nadchnul výborným provedením. Zahájení se povedlo a jak se říká, byl to sukces.  více




Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

Sobotní večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který zde vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

S dramaturgicky pestrým programem zavítal na včerejší koncert Moravského podzimu, který se již přehoupl do své druhé poloviny, Basilejský komorní orchestr spolu s polským klavíristou Piotrem Anderszewskim. V dílech Mozarta a Schumanna se sólista představil zároveň v roli dirigenta zpoza koncertního křídla. Téměř plný sál Besedního domu se tak stal dějištěm více než dvouhodinového koncertního programu.   více

V prostorech neogotického Českobratrského evangelického chrámu J. A. Komenského zněla při pátém večeru festivalu Moravský podzim duchovní hudba pro sbor a varhany. Programu s názvem Martinů Voices vedle stejnojmenného sboru dále dominovaly varhanistka Linda Sítková a čtyřčlenný soubor lesních rohů. To vše za řízení sbormistra Lukáše Vasilka.  více

Čtvrtý večer festivalu Moravský podzim byl již podruhé naplněný čistě tvorbou Bohuslava Martinů. V sále Besedního domupředstavila včera sopranistka Jana Hrochová spolu s klavíristou Giorgiem Kouklem výběr z bohaté písňové tvorby tohoto českého skladatele. Navázala tak na jejich předešlou spolupráci při nahrávání pěti CD těchto písní. Komorně laděný večer umocnilo také netradiční rozestavění židlí v sále do půlkruhu a přesunutí pomyslného pódia do středu sálu. Tento koncept směřoval k většímu propojení dvou oddělených jednotek, tedy diváků a účinkujících, a vyšel na sto procent.  více

Na divadelní scénu se přenesla třetí akce letošního festivalu Moravský podzim. Za její realizací konkrétně stál Terén, tedy platforma působící jako třetí scéna Centra Experimentálního divadla, hned po divadlech Husa na provázku a HaDivadle. A právě na jevišti Husy na provázku se včera odehrála světová premiéra scénického provedení hry Oidipus, jejímž autorem je André Gide. Za neméně důležitou scénickou hudbou potom stojí skladatel Bohuslav Martinů.  více

Jubilejní 50. ročník hudebního festivalu Moravský podzim včera v brněnském Bobycentru odstartovalo koncertní provedení minimalistické opery Einstein on the Beach skladatele Philipa Glasse a režiséra Roberta Wilsona. Koncertní verze vznikla spoluprací vizuální umělkyně Germaine Kruipové, zpěvačky Suzanne Vegy a hudebních těles Ictus Ensemble a Collegium Vocale Gent. Ačkoliv z původně jevištního vystoupení zůstala prakticky pouze hudba, délka samotného koncertu je s operním dílem srovnatelná. Večer tak trval takřka čtyři hodiny.  více

Doktor David Fligg si s námi povídal o jednom z nejnadanějších skladatelů a hudebníků první poloviny dvacátého století - Gideonu Kleinovi. Je zároveň jedním z organizátorů projektu Gido se vrací domů, který připomíná rovné století od narození tohoto skladatele.  více

Národní divadlo Brno včera zahájilo novou sezónu nastudováním fantastické opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha na libreto básníka Julesa Barbiera. Režie se chopil uznávaný umělecký tandem SKUTR sestávající z Martina Kukučky a Lukáše Trpišovského. V titulní roli se představil Luciano Mastro, jeho věrného společníka Nicklausse (a v závěru představení i postavu Múzy) ztvárnila Markéta Cukrová. V rolích Hoffmannových lásek Olympie, Antonie, Giulietty a Stelly stanuly Martina Masaryková, Pavla Vykopalová, Daniela Straková-Šedrlová a Andrea Široká. Postavu Hoffmannova věčného soka (Lindrofa/Coppélia/dr. Miracla/ Dapertutta) interpretoval Ondrej Mráz. Orchestr řídil Ondrej Olos, sbor pak Klára Složilová Roztočilová.  více

Filharmonie Brno včera zahájila svoji 64. Sezónu, která je zároveň druhou stávajícího šéfdirigenta a uměleckého ředitele Dennise Russella Daviese. Vedle něj stanula na pódiu brněnského Stadionu také přední ruská klavíristka Elisabeth Leonskaja. Pro slavnostní start byla vybrána Brahmsova Symfonie č. 1 c moll, Bartókův Klavírní koncert č. 3 E dur a česká premiéra skladby DA.MA.SHI.E japonského skladatele Joa Hisaishiho spjatého s animovanými filmy režiséra Hayaa Myazakiho.  více

Čtrnáctý ročník Cyklu abonentních koncertů odstartoval včera večer Český filharmonický sbor Brno líbivou hudbou. Jásavý, až slavnostní program zazněl v Besedním domě v návaznosti na provedení při Svatováclavském hudebním festivalu předcházející večer v Ostravě. V Brně však nechyběli věrní a dlouholetí diváci, bez nichž by celý cyklus ztrácel smysl.  více

Nejčtenější

Kritika

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více