Ze Slovinska přes Bělehrad až ke Glagolské mši

Ze Slovinska přes Bělehrad až ke Glagolské mši

Druhá polovina Velikonočního festivalu duchovní hudby se i nadále dívala na východ, který byl tématem letošního, právě uzavřeného ročníku. Tři koncerty hlavního programu během týdne po Zmrtvýchvstání přinesly tři rozdílné, ale ve všech případech něčím pozoruhodné až unikátní zážitky.

Pěvecké sdružení Capella Mariana a soubor dechových nástrojů Capella Ornamentata provedly v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích pěkný program z děl vrcholné renesanční polyfonie. Ten kombinoval Misu paschalis polského skladatele Marcina Leopolity a velikonoční moteta Jacoba Handla Galla. Hand Gallus pocházel ze Slovinska, ale významně působil i na Moravě, mimo jiné právě v premontstrátském klášteře vedle zábrdovického kostela. Pěvěcký projev Capelly Mariany je stylový, hlasy zní vyrovnaně, pěkně se pojí i nesou. V akustice barokního kostela se poněud ztrácela výslovnost a lidské hlasy zvukově splývaly s dechy. Klidnou atmosféru podporovalo i uměřené a nenápadné vedení Vojtěcha Semeráda. Jemná zvuková vlna se nesla kostelem a vytvářela křehký prostor pro soustředěný poslech.

Pravoslavná sborová fantazie z Bělehradu

Zcela jiný typ pěveckého projevu přinesl Bělehradský komorní sbor, který přijel s uceleným programem z pravoslavné liturgické hudby srbských autorů. Pro lovce laciných souvislostí bylo jistě zajímavé, že sbor vede Vladimir Marković, otec šéfdirigenta Filharmonie Brno Aleksandara. Mnohem důležitější ale bylo, že sbor zpíval z kůru, takže vynikly akustické vlastnosti katedrály sv. Petra a Pavla, které jsem při symfonických koncertech už nejednou proklel. Velikonoční festival se tedy nejen vrátil na Petrov, kam lidé rádi chodí, ale zároveň jim tam nabídl vhodný repertoár z nejlepšího místa. A teď ještě to nejdůležitější: sbor zpíval prostě fantasticky a kdo si jej nechal ujít, může oplakat zcela mimořádnou příležitost, kterou měl na dosah ruky. Sborová díla pravoslaví jsou oblíbená a sbory je zařazují na program relativně často. Autoři z bývalé Jugoslávie se ale moc neobjevují a provedení Bělehradským komorním sborem bylo autentické, špičkové a naprosto strhující.

Na první poslech zaujaly témbry zpěváků. Barva jejich hlasů se blížila spíš tomu, co známe z Ruska, než našemu ideálu ušlechtilosti. Jednalo se samozřejmě o hlasy technicky perfektně zvládnuté, ale zároveň zemité a zrnité, dráždivé a jaksi prostupující skrz hmotu. Sbor zněl kompaktně a byl schopen vytvořit ve dvaceti zpěvácích zvukový objem, kterému prostor kostela sotva stačil. V provedení ale byla i značná dávka uměřenosti, s fortissimem zacházel Vladimir Marković velmi uvážlivě, byly to ojedinělé a bouřlivé vrcholy. Nad sborovým zvukem se nesly sólové party – výborně provedené ve všech čtyřech hlasech – a pod ním proudily pedálové basy jako pevný základ. Pocit hudby, která vyvěrá z nitra země a sahá až do nebe byl dokonalý.

Doufám, že neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že dramaturgie vymluvila sboru z repertoáru Rachmaninova – tedy krásnou, ale známou a mnohokrát omletou hudbu. Program tak zůstal čistý a pro nás objevný. Kdyby se ještě podařilo sboru vymluvit, aby netrval na potlesku mezi jednotlivými čísly, bylo by to dokonalé. Ne, že bych nepřál umělcům ohlas a úspěch, ale publikum se mezi jednotlivými skladbami nejen roztleskalo, ale také rozvrtělo, rozmluvilo a celkově zneklidnělo, což se rušivě přenášelo do začátku následující skladby. I tak se ale jednalo o excelentní festivalový zážitek.

Kometa jako velikonoční hvězda

Poslední doprovodný koncert festivalu musel být přesunutý z kostela sv. Tomáše do Besedního domu. Hokejisté Komety slavili se svými fanoušky druhé místo v extralize a muselo se tak dít zrovna na Moravském náměstí a zrovna zároveň s koncertem Czech Baroque Orchestra & Choir. O tom, jak veřejné hokejové přenosy předtím likvidovaly festivalové vystoupení Ivy Bittové i bohoslužebný provoz – jinými slovy likvidovaly druhým lidem jejich práci –, ani nemluvím. Schvalování souběžných veřejných akcí by si měli úředníci městské části Brno-střed rozmyslet – bez rozmyslu si je můžeme pořádat sami a bez schvalování.

Návrat Leoše Janáčka na Staré Brno

Stejně jako se Jacob Handl Gallus pomyslně vrátil do zábrdovického kláštera, tak se vrátil i Leoš Janáček do baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Ve zdejším klášteře trávil svá dětská léta mezi „modráčky“ a později zde působil jako ředitel kůru. Hlavní částí závěrečného koncertu festivalu byla jeho Glagolská mše.

Na úvod programu jsme slyšeli dílo Andrzeje Panufnika Sinfonia sacra – tedy skladatelovu třetí symfonii. Dílo otevírají fanfáry trubek a přes dramatickou pasáž s mohutnými bicími přichází meditativní klid ústící do svítivého vyvrcholení. Mimohudebně – a čistě spekulativně – by se snad dalo dílo vyložit jako proces osvícení přes pochybnosti, modlitbu až po přijetí víry. Hudebně symfonie obsahuje starý polský hymnus k Bohorodičce.

Už během provedení Panufnikovy symfonie se ukázaly všechny klady i zápory prostoru starobrněnské baziliky. Byly ostatně nepřekvapivé, totéž by se dalo čekat v libovolném kostele. K jednoznačným kladům patří atmosféra místa, zde navíc podpořená návratem Janáčkova díla k janáčkovským kořenům. Záporem je tradičně akustika, pro velké symfonické koncerty naprosto nevhodná. Tady musí vždy dojít k nějakému kompromisu, kdy se provedení maximálně přizpůsobí problematickému místu.

Petru Altrichtrovi se dařilo držet Filharmonii Brno na uzdě a zvuk byl nakonec přijatelný, i když se pochopitelně sléval, zpěvákům v Glagolské mši nebylo rozumět a Český filharmonický sbor Brno nacpaný úplně dozadu k oltáři byl poněkud utopený. Rozhodně se ale nejednalo o bolestný zážitek – genius loci fungoval a vyvažoval akustické handicapy, s nimiž si Petr Altrichter poradil velmi dobře. Pomohl tomu samozřejmě i vyprodaný koncert – masa lidí dozvuk hodně ztlumila. Bezvadně hřměly bicí z boční lodi chrámu. Akustická mizérie kostela ale připomněla, že v Brně vlastně Glagolskou mši stejně není kde pořádně zahrát. No ano, pořád tu není koncertní sál.

Pro další ročníky festivalu bych se přimlouval za to, aby na koncerty striktně nebyli vpouštěni opozdilci. Strašně to ruší a české publikum žádné podněty k neklidu a vyrušování nepotřebuje, najde si jich samo dostatek. Glagolská mše završila letošní Velikonoční festival ve slavnostním duchu. Důvodů k oslavě by se ale našlo více i v celkovém průběhu: od zdařilé dramaturgie až po posluchačský úspěch. Povedený ročník to byl, jen tak dál.

Jacobus Handl Gallus: velikonoční moteta, Marcin Leopolita: Missa paschalis. Cappella Mariana  (vokální soubor, umělecký vedoucí Vojtěch Semerád), Capella Ornamentata (soubor renesančních dechových nástrojů, umělecký vedoucí Richard Šeda). 23. 4. 2014, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Brno-Zábrdovice.
Srbská ortodoxní liturgie. Bělehradský komorní sbor, sbormistr Vladimir Marković. 25. 4. 2014, katedrála sv. Petra a Pavla, Brno.
Andrzej Panufnik: Sinfonia sacra, Leoš Janáček: Glagolská mše. Hudební nastudování Petr Altrichter, Adriana Kohútková – soprán, Michaela Kapustová – mezzosoprán, Otokar Klein – tenor, Richard Novák – bas, Petr Kolař – varhany, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Filharmonie Brno. 27. 4. 2014, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Ondřej Múčka

    29. duben 2014, 13:06
    Kometa jako velikonoční hvězda - toto spojení je neskutečné a trefné!! - myslím si, že "...Orion, naše čokoládová hvězda" může jen bledě závidět... Mám tu zkušenost jak z velikonočních obřadů, tak i z Ivy Bittové...

Dále si přečtěte

Krásné provedení Dvořákovy Stabat Mater, kostel u minoritů natřískaný včetně míst na stání. U dirigentského pultu navíc Libor Pešek, který nedirigoval Filharmonii Brno snad dvacet let. Dvacátý třetí ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby začal jako opravdová slavnost.  více

Velikonoční festival duchovní hudby pokračoval světovou premiérou kompozice Ivy Bittové Tenebrae, která kombinovala chorální nápěvy z Jistebnického kancionálu, zhudebněné verše jezuity Matěje Tannera a improvizaci. Působivé, ale i rušivé momenty se setkaly v chrámu svatého Jakuba.  více

Dnešní koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby se musel přesunout z kostela sv. Tomáše do Besedního domu. Na Moravském náměstí bude Kometa slavit se svými fanoušky druhé místo v hokejové extralize.  více

Prvním impulsem pro setkání s basistou Richardem Novákem byl letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. Skoro jsme u něj začali, potom jsme u něj i skončili, ale zkuste mluvit o letošku s člověkem, který zpívá už šedesát let. Richardu Novákovi bude letos osmdesát tři let a zpívá pořád výborně. A kdybyste měli v následujícím textu pocit, že se snad místy trochu chlubí, nenechte se mýlit. Jsou to všechno prostě sdělené skutečnosti.  více


V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více

Těsně před vypuknutím koronavirové krize vydala brněnská skupina Plum Dumplings nové album. Na rozdíl od oficiálního debutu L’épitaphe des papillons (2014), nazpívaného francouzsky, skupina tentokrát vsadila na české texty. Hovoříme se zpěvačkou, která si říká Adéla Polka.  více

Brněnský zpěvák, skladatel a klávesista Oldřich Veselý zemřel v lednu 2018. V únoru 2019 se v sále Semilasso konal 10. Brněnský Beatfest, věnovaný jeho památce. A o rok později vyšel na CD pod názvem Malý princ záznam z tohoto koncertu, doplněný několika bonusy.  více

Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.  více

V sále Konventu Milosrdných bratří uzavřel soubor Brno Contemporary Orchestra pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra svoji devátou sezonu koncertem nazvaným Con certo: s jistotou nebo s čertem?. Program uvedl díla ve světě současné klasické hudby již zavedených autorů Alexeje Frieda, Olgy Neuwirth a György Ligetiho, jehož koncert pro housle provedl s orchestrem houslový virtuóz Milan Paľa.  více

Hudební pohádku O statečném kováři nasadilo jako letošní novinku svého open air festivalu na Biskupském dvoře Městské divadlo Brno. V pondělí měla oficiální odloženou premiéru. Pod úchvatnými kulisami brněnské katedrály vznikla inscenace, která si malé i velké diváky získá jadrnou muzikou Petra Ulrycha, svojí prostou poetikou, hravou divadelností a také jednoduše, ale působivě stavěnou atmosférou.  více

Každému, kdo měl donedávna co do činění s českomoravskou scénou folk a country, se při vyslovení jména Jiří moravský Brabec (1955-2018) vybaví nepřehlédnutelná postava mohutného vousáče, silný hlas a nevyčerpatelný zdroj informací se záviděníhodným přehledem nejen o jmenovaném hudebním žánru. Řeč je o složité, ale právem respektované osobnosti, která uměla překvapit znalostmi v celé řadě odvětví, ale také sebeironickým humorem i nečekanou tělesnou obratností. Bohužel, naposledy udivil okolí náhlým odchodem a to pár dnů před svými třiašedesátými narozeninami v červnu 2018, takřka nepovšimnut veřejnoprávními médii, pro která tolik let pracoval.  více

Po trojici koncertů, které posluchačům v rámci komorního minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! připravila Filharmonie Brno, se v pátek uskutečnil závěrečný večer nejen tohoto neobvyklého projektu, ale prakticky vzato celé sezóny 2019/2020. Po violoncellové sekci s harfou, harfě s kontrabasem a po bicích nástrojích s projekcí a tancem rozeznělo sál Besedního domu mnohem tradičnější obsazení v podobě smyčcového kvarteta. To samo o sobě ničemu nevadí, ostatně právě smyčcová kvarteta zaujímají v rámci evropské hudební tradice zvláštní místo a v průběhu více než dvou a půl století vzniklo od dob „Papa“ Haydna až po současnost impozantní množství kvalitní hudební literatury. Rozhodně si členové smyčcových kvartet nemohou stěžovat na nedostatek zajímavých děl určených pro jejich obsazení, jako tomu tu a tam bývá u jiných komorních těles. Hudebníci Marie Pšenicová (housle), Jan Rybka (housle), Petr Pšenica (viola) a Lukáš Svoboda (violoncello) však šli (ať již z vlastní, či cizí iniciativy) zcela jinou cestou. Samotná dramaturgie koncertu připomínala spíše zkoušku na blížící se svatební sezónu než závěrečný koncert cyklu, který má uzavřít ročník 2019/2020 i Besední dům.  více

Po úspěšném vystoupení violoncellové sekce s harfou včera dala Filharmonie Brno v nově vzniklém minicyklu Konec streamu. Hrajeme zase živě! prostor ještě komornějšímu obsazení. Ve středu 27. května měli posluchači možnost navštívit koncert manželské dvojice Ivany Švestkové (harfa) a Marka Švestky (kontrabas). Program sestával nejen ze skladeb určených přímo pro tyto nástroje, ale podobně jako v případě zahajovacího koncertu v této sérii zazněly také úpravy více či méně známých děl světové hudební literatury.  více

Devátý a zároveň poslední díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Electro, beat, multimediavíce

Jsou tomu již takřka tři měsíce, co pandemie koronaviru vtrhla do České republiky, otřásla národní ekonomikou, školstvím i kulturou; bezohledně devalvovala měnu, poslala děti do improvizovaných domácích lavic a pozavírala galerie, divadla, operní domy i hudební sály. Od té doby jsme si museli zvyknout na proměnlivá vládní nařízení, ale také na jistý kulturní půst. Streamovaná videa nezahnala hlad a ani sebelepší nahrávky neutišily žízeň. V posledním květnovém týdnu se společenský i kulturní život opatrně probouzí k životu; otevírají se také dveře brněnského Besedního domu, kde ve čtyřech dnech soubor odehraje celkem osm koncertů. V nově vzniklém komorním „minicyklu“ Konec streamu. Hrajeme zase živě! nabízí Filharmonie Brno koncerty s podnázvy: Cellisté & harfaHarfa & kontrabas duoBicisté & projekce a Smyčcové kvarteto. Prvně jmenovaný se v pondělní podvečer dokonce dočkal nezvyklé předpremiéry, když hudebníci brněnské filharmonie usedli na střeše tržnice na Zelném trhu. Se stejným programem také včera odpoledne zahájili violoncellisté v čele s koncertním mistrem Pavlem Šabackým a harfenistka Dominika Svozilová poslední sérii koncertů v Besedním domě v této nešťastné sezoně.  více

Po Velikonocích se na sociálních sítích a v médiích objevilo oficiální prohlášení, které každému milovníkovi folkloru pokazilo den. Folklorní festival ve Strážnici se letos neuskuteční. Důvody jsou všem dobře známé. Včera začala další vlna koronavirového rozvolňování a my jsme si nejen proto povídali s ředitelem Národního ústavu lidové kultury (NÚLK) ve Strážnici Martinem Šimšou. Je tedy opravdu důvod ke smutku? Na co se můžeme v nejbližší době těšit? A kdy je nejlepší doba navštívit zámecký park a strážnické muzeum v přírodě? Nejen na tyto otázky následující rozhovor odpoví.  více

Krátce po natočení svého minulého alba I’m Glad I Met You absolvovala brněnská bluesová kapela cestu do severního Mississippi, na místa, kde se blues stále ještě hraje jako lidová hudba na zápražích a o nedělních piknicích. Že během pobytu vznikl materiál na dvě nová alba, prozradil kytarista Jan Švihálek loni v rozhovoru pro náš web. „Bude to skvělá nahrávka, moc se na to těším,“ sliboval. První ze dvou avízovaných desek je nyní na světě.  více

Osmý díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Spojení průseremvíce

Nejčtenější

Kritika

V Křišťálovém sále Staré radnice pořádalo hudební těleso Ensemble Opera Diversa svůj poslední předprázdninový koncert. Tentokrát však nevystoupili kmenoví hudebníci ansámblu, ale klavíristka Kristýna Znamenáčková, s jejíž energickou a technicky brilantní hrou se posluchači jmenovaného souboru mohli seznámit již na zatím posledním albu tělesa titulovaném prostě Jan Novák, Vol. 3. Náplní úterního koncertu však nebyla tvorba Jana Nováka – Kristýna Znamenáčková představila díla přecházející od impresionistických nálad, přes dravé jazzové rytmy až k vycizelovanému hudebnímu jazyku 60. let. Pojítkem autorů se stala hudebními směry a nápady přetékající Paříž – právě zde se setkali Ježek s Martinů, Mompou a Koechlin.  více