Ze Slovinska přes Bělehrad až ke Glagolské mši

Ze Slovinska přes Bělehrad až ke Glagolské mši

Druhá polovina Velikonočního festivalu duchovní hudby se i nadále dívala na východ, který byl tématem letošního, právě uzavřeného ročníku. Tři koncerty hlavního programu během týdne po Zmrtvýchvstání přinesly tři rozdílné, ale ve všech případech něčím pozoruhodné až unikátní zážitky.

Pěvecké sdružení Capella Mariana a soubor dechových nástrojů Capella Ornamentata provedly v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Zábrdovicích pěkný program z děl vrcholné renesanční polyfonie. Ten kombinoval Misu paschalis polského skladatele Marcina Leopolity a velikonoční moteta Jacoba Handla Galla. Hand Gallus pocházel ze Slovinska, ale významně působil i na Moravě, mimo jiné právě v premontstrátském klášteře vedle zábrdovického kostela. Pěvěcký projev Capelly Mariany je stylový, hlasy zní vyrovnaně, pěkně se pojí i nesou. V akustice barokního kostela se poněud ztrácela výslovnost a lidské hlasy zvukově splývaly s dechy. Klidnou atmosféru podporovalo i uměřené a nenápadné vedení Vojtěcha Semeráda. Jemná zvuková vlna se nesla kostelem a vytvářela křehký prostor pro soustředěný poslech.

Pravoslavná sborová fantazie z Bělehradu

Zcela jiný typ pěveckého projevu přinesl Bělehradský komorní sbor, který přijel s uceleným programem z pravoslavné liturgické hudby srbských autorů. Pro lovce laciných souvislostí bylo jistě zajímavé, že sbor vede Vladimir Marković, otec šéfdirigenta Filharmonie Brno Aleksandara. Mnohem důležitější ale bylo, že sbor zpíval z kůru, takže vynikly akustické vlastnosti katedrály sv. Petra a Pavla, které jsem při symfonických koncertech už nejednou proklel. Velikonoční festival se tedy nejen vrátil na Petrov, kam lidé rádi chodí, ale zároveň jim tam nabídl vhodný repertoár z nejlepšího místa. A teď ještě to nejdůležitější: sbor zpíval prostě fantasticky a kdo si jej nechal ujít, může oplakat zcela mimořádnou příležitost, kterou měl na dosah ruky. Sborová díla pravoslaví jsou oblíbená a sbory je zařazují na program relativně často. Autoři z bývalé Jugoslávie se ale moc neobjevují a provedení Bělehradským komorním sborem bylo autentické, špičkové a naprosto strhující.

Na první poslech zaujaly témbry zpěváků. Barva jejich hlasů se blížila spíš tomu, co známe z Ruska, než našemu ideálu ušlechtilosti. Jednalo se samozřejmě o hlasy technicky perfektně zvládnuté, ale zároveň zemité a zrnité, dráždivé a jaksi prostupující skrz hmotu. Sbor zněl kompaktně a byl schopen vytvořit ve dvaceti zpěvácích zvukový objem, kterému prostor kostela sotva stačil. V provedení ale byla i značná dávka uměřenosti, s fortissimem zacházel Vladimir Marković velmi uvážlivě, byly to ojedinělé a bouřlivé vrcholy. Nad sborovým zvukem se nesly sólové party – výborně provedené ve všech čtyřech hlasech – a pod ním proudily pedálové basy jako pevný základ. Pocit hudby, která vyvěrá z nitra země a sahá až do nebe byl dokonalý.

Doufám, že neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že dramaturgie vymluvila sboru z repertoáru Rachmaninova – tedy krásnou, ale známou a mnohokrát omletou hudbu. Program tak zůstal čistý a pro nás objevný. Kdyby se ještě podařilo sboru vymluvit, aby netrval na potlesku mezi jednotlivými čísly, bylo by to dokonalé. Ne, že bych nepřál umělcům ohlas a úspěch, ale publikum se mezi jednotlivými skladbami nejen roztleskalo, ale také rozvrtělo, rozmluvilo a celkově zneklidnělo, což se rušivě přenášelo do začátku následující skladby. I tak se ale jednalo o excelentní festivalový zážitek.

Kometa jako velikonoční hvězda

Poslední doprovodný koncert festivalu musel být přesunutý z kostela sv. Tomáše do Besedního domu. Hokejisté Komety slavili se svými fanoušky druhé místo v extralize a muselo se tak dít zrovna na Moravském náměstí a zrovna zároveň s koncertem Czech Baroque Orchestra & Choir. O tom, jak veřejné hokejové přenosy předtím likvidovaly festivalové vystoupení Ivy Bittové i bohoslužebný provoz – jinými slovy likvidovaly druhým lidem jejich práci –, ani nemluvím. Schvalování souběžných veřejných akcí by si měli úředníci městské části Brno-střed rozmyslet – bez rozmyslu si je můžeme pořádat sami a bez schvalování.

Návrat Leoše Janáčka na Staré Brno

Stejně jako se Jacob Handl Gallus pomyslně vrátil do zábrdovického kláštera, tak se vrátil i Leoš Janáček do baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. Ve zdejším klášteře trávil svá dětská léta mezi „modráčky“ a později zde působil jako ředitel kůru. Hlavní částí závěrečného koncertu festivalu byla jeho Glagolská mše.

Na úvod programu jsme slyšeli dílo Andrzeje Panufnika Sinfonia sacra – tedy skladatelovu třetí symfonii. Dílo otevírají fanfáry trubek a přes dramatickou pasáž s mohutnými bicími přichází meditativní klid ústící do svítivého vyvrcholení. Mimohudebně – a čistě spekulativně – by se snad dalo dílo vyložit jako proces osvícení přes pochybnosti, modlitbu až po přijetí víry. Hudebně symfonie obsahuje starý polský hymnus k Bohorodičce.

Už během provedení Panufnikovy symfonie se ukázaly všechny klady i zápory prostoru starobrněnské baziliky. Byly ostatně nepřekvapivé, totéž by se dalo čekat v libovolném kostele. K jednoznačným kladům patří atmosféra místa, zde navíc podpořená návratem Janáčkova díla k janáčkovským kořenům. Záporem je tradičně akustika, pro velké symfonické koncerty naprosto nevhodná. Tady musí vždy dojít k nějakému kompromisu, kdy se provedení maximálně přizpůsobí problematickému místu.

Petru Altrichtrovi se dařilo držet Filharmonii Brno na uzdě a zvuk byl nakonec přijatelný, i když se pochopitelně sléval, zpěvákům v Glagolské mši nebylo rozumět a Český filharmonický sbor Brno nacpaný úplně dozadu k oltáři byl poněkud utopený. Rozhodně se ale nejednalo o bolestný zážitek – genius loci fungoval a vyvažoval akustické handicapy, s nimiž si Petr Altrichter poradil velmi dobře. Pomohl tomu samozřejmě i vyprodaný koncert – masa lidí dozvuk hodně ztlumila. Bezvadně hřměly bicí z boční lodi chrámu. Akustická mizérie kostela ale připomněla, že v Brně vlastně Glagolskou mši stejně není kde pořádně zahrát. No ano, pořád tu není koncertní sál.

Pro další ročníky festivalu bych se přimlouval za to, aby na koncerty striktně nebyli vpouštěni opozdilci. Strašně to ruší a české publikum žádné podněty k neklidu a vyrušování nepotřebuje, najde si jich samo dostatek. Glagolská mše završila letošní Velikonoční festival ve slavnostním duchu. Důvodů k oslavě by se ale našlo více i v celkovém průběhu: od zdařilé dramaturgie až po posluchačský úspěch. Povedený ročník to byl, jen tak dál.

Jacobus Handl Gallus: velikonoční moteta, Marcin Leopolita: Missa paschalis. Cappella Mariana  (vokální soubor, umělecký vedoucí Vojtěch Semerád), Capella Ornamentata (soubor renesančních dechových nástrojů, umělecký vedoucí Richard Šeda). 23. 4. 2014, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Brno-Zábrdovice.
Srbská ortodoxní liturgie. Bělehradský komorní sbor, sbormistr Vladimir Marković. 25. 4. 2014, katedrála sv. Petra a Pavla, Brno.
Andrzej Panufnik: Sinfonia sacra, Leoš Janáček: Glagolská mše. Hudební nastudování Petr Altrichter, Adriana Kohútková – soprán, Michaela Kapustová – mezzosoprán, Otokar Klein – tenor, Richard Novák – bas, Petr Kolař – varhany, Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala), Filharmonie Brno. 27. 4. 2014, bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně. V rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Ondřej Múčka

    29. duben 2014, 13:06
    Kometa jako velikonoční hvězda - toto spojení je neskutečné a trefné!! - myslím si, že "...Orion, naše čokoládová hvězda" může jen bledě závidět... Mám tu zkušenost jak z velikonočních obřadů, tak i z Ivy Bittové...

Dále si přečtěte

Krásné provedení Dvořákovy Stabat Mater, kostel u minoritů natřískaný včetně míst na stání. U dirigentského pultu navíc Libor Pešek, který nedirigoval Filharmonii Brno snad dvacet let. Dvacátý třetí ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby začal jako opravdová slavnost.  více

Velikonoční festival duchovní hudby pokračoval světovou premiérou kompozice Ivy Bittové Tenebrae, která kombinovala chorální nápěvy z Jistebnického kancionálu, zhudebněné verše jezuity Matěje Tannera a improvizaci. Působivé, ale i rušivé momenty se setkaly v chrámu svatého Jakuba.  více

Dnešní koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby se musel přesunout z kostela sv. Tomáše do Besedního domu. Na Moravském náměstí bude Kometa slavit se svými fanoušky druhé místo v hokejové extralize.  více

Prvním impulsem pro setkání s basistou Richardem Novákem byl letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby. Skoro jsme u něj začali, potom jsme u něj i skončili, ale zkuste mluvit o letošku s člověkem, který zpívá už šedesát let. Richardu Novákovi bude letos osmdesát tři let a zpívá pořád výborně. A kdybyste měli v následujícím textu pocit, že se snad místy trochu chlubí, nenechte se mýlit. Jsou to všechno prostě sdělené skutečnosti.  více


Festival Jazzfest se blíží ke konci a po osvěžení z české a evropské scény přišla na řadu nefalšovaná, téměř bluesová americká klasika. Dvaasedmdesátiletý velikán Steve Gadd dorazil do Brna s kytaristou Michaelem Landauem, baskytaristou Jimmy Johnsonem, trumpetistou Waltem Fowlerem a za piano a Fender rhodes zasedl Kevin Hayes.  více

S trumpetistou, aranžérem a kapelníkem brněnského bigbandu B-Side Band jsme hovořili u příležitost 10 let tohoto pozoruhodného orchestru. B-Side Band své narozeniny oslavil mimo jiné třemi koncerty v brněnském Sono Centru.  více

Defilé evropských i světových saxofonistů, které nabídl letošní ročník festivalu Jazzfest Brno, stylově uzavřeli virtuózní technici a invenční autoři propojující různá odvětví jazzu – uznávaný rakouský sideman i sólista Harald Harry Sokal se svým triem Groove a newyorská legenda Chris Potter, který v čele svého Quartetu na pódium Sono Centra uvedl svůj nejnovější projekt – album The Dreamer Is a Dream.  více

Tak jako loni, i letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, tentokrát s podtitulem svědectví, uzavírala Filharmonie Brno a Český filharmonický sbor Brno. Kostel sv. Janů na Minoritské ulici rozzářilo dílo hlavnímu tématu festivalu velmi blízké – příběh Pavla z Tarsu v podobě Mendelssohnova oratoria Paulus.  více

Klasický balet Spiaca krásavica v štyroch častiach (prológ a tri dejstvá) od Petra Iljiča Čajkovského uviedol balet Národného divadla Brno na javisku Mahenovho divadla.  více

V týdnu před velikonočními svátky přehlídka JazzFest postoupila do druhé poloviny. Další řadu koncertů propojujících různé jazzové formy a formace oscilující od tradice přes jazzrock k funku odstartoval večer brněnských a pražských jazzových legend v CED Husa na provázku a posléze dvojkoncert tria kytaristy Jiřího Šimka a hvězdného Poogie Bell Bandu s nepřehlédnutelným (a nepřeslechnutelným) frontmanem za bicí soupravou.  více

Antonín Fajt je syn zpěvačky a houslistky Ivy Bittové a bubeníka Pavla Fajta. I když hostuje na nejnovějším albu At Home skupiny Iva Bittová & Čikori, není to žádné protekční dítě. K vlastnímu hráčskému a skladatelskému stylu se sám propracoval a propřemýšlel. Má možnost srovnávat dětství strávené na Moravě s posledními deseti lety za oceánem. A protože jej baví propojovat hudební aktivity například s kulinářským uměním nebo s léčivými účinky umění, není náš rozhovor zdaleka jen o muzice.  více

Brněnská rodačka Magdalena Kožená natočila spolu s režisérkou Alicí Nellis reklamní spot pro celostátní happening základních uměleckých škol ZUŠ Open. Jeho první ročník proběhne v úterý 30. května 2017 po celé republice za účasti 355 škol. K patronce projektu ZUŠ Open Magdaleně Kožené se slavná česká režisérka připojila jako garant za literárně-dramatický obor na uměleckých školách. Obě dvě umělkyně navštíví v den konání happeningu vybrané akce.  více

Zařazením Patricie Barber do koncertní série Národního divadla Brno plnil dramaturg Filip Haberman sny nejen sobě. Neokoukaný klenot americké jazzové scény naplnil Mahenovo divadlo posluchači a přinesl velkolepý hudební zážitek. Jako by tento divadelní prostor byl předurčen pro konání tohoto koncertu. Divadelní sál podtrhnul zpěvaččinu vznešenost, ale zároveň dokázal vytvořit komorní, téměř klubové, prostředí. Tentokrát Patricia Barber přicestovala do Čech z rodného Chicaga v triu s mladými muzikanty - kontrabasistou Patrickem Mulcahym a bubeníkem Natem Friedmanem.  více

Do komorního prostředí divadla Husa na provázku se dramaturg brněnského JazzFestu Vilém Spilka rozhodl zasadit dva méně komorní koncerty. Byla to šťastná volba, protože diváci měli možnost z bezprostřední blízkosti sledovat sóla střídajících se hudebníků a stát se přímo součástí zajímavého dění.  více

V brněnském Blahoslavově domě se  uskutečnil koncert čerpající z odkazu Jana Garbarka a The Hilliard Ensemble. Spíše než o kopírování projektu z devadesátých let předvedl soubor Cantar Lontano a Gavino Murgia autentickou interpretaci a vesměs velmi zdařilou.  více

Když jsem nedávno mezi českými jazzmany uspořádal anketu o nejvýraznější ženu tuzemské scény, nejvíce hlasů nasbíraly trumpetistka, skladatelka a dirigentka Štěpánka Balcarová a pianistka a skladatelka Beata Hlavenková. V rámci festivalu JazzFestBrno se představí obě. Bigband Concept Art Orchestra pod vedením Štěpánky Balcarové vystoupí ve středu 5. dubna v divadle Husa na provázku a o den později trumpetistka představí v HaDivadle svou česko-polskou skupinu Inner Spaces. Ve čtvrtek 13. dubna se v Besedním domě koná koncert Beaty Hlavenkové, která se zaměří na své zatím poslední autorské album Scintilla. Obě mladé dámy jsme požádali o rozhovor.  více

Šestnáctý ročník festivalu JazzFestBrno – vedle dalších silných dramaturgických linií – nabízí srovnání hry několika výborných saxofonistů. Hned v rámci úvodního večera (23. března) se v Sono Centru představil výtečný Joe Lovano, 19. dubna se tamtéž má blýsknout Chris Potter, několikanásobný vítěz různých novinářských anket o nejlepšího světového hráče na tenorový saxofon. Hned dva evropské hráče si divák mohl porovnat ve středu 29. března, kdy se taktéž na pódiu Sono Centra vystřídali český saxofonista usazený v Dánsku Luboš Soukup a jeho norský vrstevník, také žijící v Kodani, Marius Neset. A 5. dubna má svůj mezinárodní ensemble představit mladý Čech studující v Norsku Michal Wróblewski.  více

Zpěvačka Lenka Nová se narodila V Brně. Dodnes se sem často a ráda vrací. Loni na podzim vydala svou třetí profilovou desku Čtyřicítka, na které je desítka osobních písní s texty Michala Horáčka. Nedávno byla nominována na hudební cenu Anděl v kategorii Zpěvačka roku. Letos 8. a 9. března v baru U kouřícího králíka v rodném městě zahájila s nově nazkoušeným repertoárem koncertní turné Čtyřicítka Tour, jehož jarní část uzavře pražský koncert ve studiu DVA 21. května. A o tom všem jsme si povídaly…  více

Láska na dálku je současná opera, která už je nicméně jasnou klasikou. Národní divadlo Brno nastudováním skvělého díla Kaiji Saariaho sáhlo do světového repertoáru. Výběrem i realizací inscenace v tuzemském kontextu jedinečně a výrazně zabodovalo.  více