Astronautalis: Brněnské koncerty se pokaždé zvrhnou do šílených mejdanů

Astronautalis: Brněnské koncerty se pokaždé zvrhnou do šílených mejdanů

Astronautalis je v Evropě i České republice skoro jako doma, koncertní šňůry zpěváka z Minneapolis k nám míří často. Zatím se ale nezdá, že by někoho omrzel, na každém albu i koncertě se dá čekat něco nečekaného. Astronautalis se zastaví tento pátek na festivalu Itch My Hahaha, o dva dny později pak v Lucerna Music Baru v Praze.

Říkáte o sobě, že jste „podomní obchodník s deštěm“. Jaký druh deště přivezete do Brna?
Z velké části je to směs potu a Jima Beama.

Není všechna hudba náhodou jenom podvod nebo iluze prodávaná jako náhražka reality?
To sotva, vynikající hudba je skutečná, jak to jenom jde.

Když jsem se díval na The Astronautalis webstore, byla tam jen hláška “no products found”. je to chyba, vtip, nebo nejste na prodej?
To je realita byznysu ve dvou lidech. Celý současný tým je na turné, takže doma nezůstal nikdo, kdo by se staral o obchod. Všechno se spustí hned, jak se vrátíme domů.

Dáváte přednost práci ve studiu nebo živému hraní, v čem je pro vás největší rozdíl?
Jsou to dvě úzce provázané věci, ale zároveň dvě naprosto odlišné činnosti. Je to jako něco uvařit a něco sníst. Jedno bez druhého nemůžete mít, ale každá z těch věcí ve vás namáhá a vybuzuje něco jiného. A obě velmi specifickým způsobem.

Studoval jste režii a světelný design. Co říkáte na velká koncertní show, jaká předvádí Madonna nebo Lady Gaga. Umíte si představit, že by vaše vystoupení byla taky takové hudební divadlo nebo snad cirkus?
Při koncertech se vždycky najde místo pro nějakou podívanou a vizuální překvapení. Že bych dělal něco tak velkého si ale představit neumím, to bych nebyl já. Kdybych ale měl tajový rozpočet jako ony, můžete dát krk na to, že bych si dal na vizuální stránce víc záležet.

Říkal jste, že se snažíte změnit pro každou novou nahrávku svůj osobní jazyk. Jaký je váš jazyk pro nové album, které má vyjít?
Je to jazyk, kterým mluvím se starými přáteli. Jazyk opilých debat o rapu. Jazyk historek, které si vzájemně vykládáte po půlnoci. Je to má přirozená řeč.

Je z ní něco v písničce Sugarface, kterou produkoval letos na jaře Bird Peterson?
Tahle písnička mi ji pomohla najít. Při natáčení jsem si řekl: „Tohle je ono,“ a potom jsem napsal zbytek alba.

Kdy nové album vyjde, budete z něj něco hrát teď během turné?
Přesné datum vám nemohu říct, ale nových songů z něj budu hrát tuny!

U labelu Fake Four jste splnil smlouvu o prodeji, takže jste dostal zpátky práva na nahrávky, které jste u něj realizoval. Je to důvod k oslavám, nebo k přemýšlení, jak takový úspěch zopakovat?
Důvod k oslavám to částečně je, ale žádné opakování nemám na mysli. Věřím, že se vždycky všechno podaří udělat ještě líp.

Jaká byla vaše první hudební zkušenost – jako posluchače i jako performera?
Jako posluchač jsem slýchal mého otce zpívat The Night They Drove Old Dixie Down, zpívával mi to od narození. Jako performer jsem se poprvé ocitl na pódiu, když mi bylo patnáct let. Můj bratr dělal DJ v pauzách vystoupení na poslední tour hiphopové kapely A Tribe Called Quest. Nechal mě vyskočit na pódium s nějakým free stylem. V hledišti bylo snad pět tisíc lidí, úplně mě to dostalo a už jsem v tom lítal.

O kom byste mohl říct, že měl největší vliv na formování vaší osobnosti i stylu?
Moje rodina, přátelé, Steve Martin, Samuel Beckett a Lord Finesse.

Hrajete u nás často, v Českých Budějovicích máte oblíbené starožitnictví. Máte nějaké takové místo i v Brně?
Nemám, škoda. Ale myslím, že je to tím, že brněnské koncerty se pokaždé zvrhnou do šílených mejdanů. A je dost těžké jít objevovat město, když máte kocovinu, protože jste se do sebe celou noc lil zelenou.

Foto Astronautalis FB➚ a K.Flay

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Itch My HaHaHa: Astronautalis (US) / Bulbul (AT)

27.11.2015, 20:00 / Malá Amerika

Dále si přečtěte

Festival Itch My Ha ha ha se letos rozmáchl z klubové akce k ambicióznějším projektům a pustil se hlouběji do soudobé hudby. Zahajovací koncert v brněnském planetáriu táhl na jméno Williama Basinskiho, vůbec poprvé jsme měli možnost v České republice sledovat jeho práci s magnetofonovými smyčkami. Předcházelo mu opětovné setkání s dětskou operou Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea – a bylo znovu okouzlující.  více

Včera se v Brně odehrál výjimečný koncert, který už patrně nebude možné nikdy zopakovat v takové podobě, v jaké jej viděl beznadějně vyprodaný klub Kabinet múz. Vystoupení alternativní špičky Young Fathers hodnotí vedoucí kapely Květy Martin E. Kyšperský.  více

Finkovo loňské album Hard Beliver zahrálo na speciální strunu: nadchlo stávající fanoušky a přilákalo spoustu nových. Je poměrně těžké objevit desku, která by kvalitou svého obsahu obstála od první do poslední skladby a udržela vysokou nejen hudební laťku od počátečních tónů až do konce. Hard Believer to ovšem splňuje bez výjimky. Komplexnost a naléhavost hudby i textů prostupuje celou nahrávkou a touha posluchačů poslechnout si vše také živě dovedla Finka do České republiky, letos už po druhé. Po Praze se dočkalo svého koncertu i Brno.  více





Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.  více

Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“  více

Další den po mocném zážitku z provedení Requiem arménského skladatele Tigrana Mansurjana jsem měl možnost potkat i jejího stvořitele. Křehká, jemná a upřímná hudba mně tak předznamenávala jejího autora, se kterým jsem strávil několik vzácných chvil v ředitelském salónku brněnského Besedního domu ve velmi přátelském rozhovoru.  více

Vydá-li kapela nové album po deseti letech a nazve je Dej si čas, zavání to sympatickou sebeironií. Jenže co je to deset let proti prodlevám u jiných kapel, jejich fanoušci na novinku čekali osmnáct (AG Flek) nebo dokonce třicet let (Progres 2). U Mošen to prý bylo navíc tak, že nové album začalo vznikat už před pár lety, ale skupina na ně chtěla zařadit některé úplně nové písně, které potřeboval docvičit a docizelovat.  více

Ten večer byl nejen slavnostní, mimořádně obsazený, ale zejména v mnoha optikách hodnotný, přínosný i významný. Nablýskané baletní gala souboru Národního divadla Brno včera v Janáčkově divadle totiž ukázalo mnoho důležitých věcí. Jednak se galakoncert odkázal k úctyhodnému stému výročí baletního souboru v Brně, dále představil město jako respektované ohnisko tanečního umění, kam neváhají přijet největší hvězdy současnosti. A  konečně: v této prvoligové konkurenci obstál i domácí soubor, který se poměřil s evropskou špičkou. Připočtěte k tomu ještě opravdu bouřící nabitý sál Janáčkovy opery čili přes tisícovku spokojených diváků a výše avizované umělecké zisky jsou završené.  více

Stylově rozkročený je abonentský cyklus Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ už v názvu a dramaturgický plán staví na uvádění hudby starších období do souvislostí s hudbou (post)moderní. Po zahajovacím koncertu abonmá, na kterém si posluchači mohli vychutnat díla Antonína Dvořáka a Laurie Anderson vedle sebe, na koncertech 23. a 24. ledna pořadatelé postavili skladby vzdálené bezmála tři století. První polovina večera patřila kantátám Liebster Jesu, mein Verlangen a Also hat Gott die Welt geliebt Johanna Sebastiana Bacha, ta druhá pak Requiem nejvýznamnějšího současného arménského skladatele Tigrana Mansurjana, který byl provedení přítomen. Ve všech skladbách vystoupili sopranistka Anja Petersen a barytonista Andrew Redmond, kteří stanuli také u premiéry Mansurjanova díla v roce 2011, a sbor Czech Ensemble Baroque Choir pod vedením Terezy Válkové. Koncert řídil Alexander Liebreich, na jehož objednávku bylo pro Mnichovský komorní orchestr a berlínský sbor RIAS toto Requiem zkomponováno. Společně s Anjou Petersen a Andrewem Redmondem nahrál Alexander Liebreich v minulém roce Requiem pro ECM Records. Výsledný nosič byl nominován nejen na cenu Grammy, ale obdržel také prestižní International Classical Music Award.  více

Jurovi Hradilovi se před několika lety stal zázrak. Tento vyznavač elektronické nu jazzové alternativy přijel do zvlněné karpatské krajiny kamsi na pomezí Moravy a Slovenska a uslyšel píseň, jednu, dvě, stovky. Nebyla to rozostřená ozvěna starých časů, ale jasný tón horňácké písničky.  více

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie Brno Doma I nazvaný Z Nové Říše do světa včera představil v Besedním domě tvorbu autorů, které pojí společný původ v Nové Říši i skutečnost, že jsou jejich díla v koncertních sálech dosud uváděna velmi zřídka. Jako klíčový bod vzácného programu se měl podle původního plánu představit koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička – role sólového houslisty a hráčského středobodu večera se však po ohlášení Vodičkovy indispozice s předstihem pouhých dvou dní ujal houslový virtuos Milan Paľa. Skladby novoříšských rodáků Jana Nováka a Antonína a Pavla Vranických řídil stálý dirigent Janáčkovy opery Robert Kružík.  více

Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.  více

Nejčtenější

Kritika

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více