Magnetické smyčky, porouchané záznamy a Vesmírná odysea

Magnetické smyčky, porouchané záznamy a Vesmírná odysea

Festival Itch My Ha ha ha se letos rozmáchl z klubové akce k ambicióznějším projektům a pustil se hlouběji do soudobé hudby. Zahajovací koncert v brněnském planetáriu táhl na jméno Williama Basinskiho, vůbec poprvé jsme měli možnost v České republice sledovat jeho práci s magnetofonovými smyčkami. Předcházelo mu opětovné setkání s dětskou operou Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea – a bylo znovu okouzlující.

William Basinski přijel do Brna o rok později, než měl. Loňská Expozice nové hudby si vzala za téma „octový syndrom“, zabývala se z mnoha stran procesem rozpadu filmového pásu a jeho zvukovou podobou. Jakkoli jsem k její celkové koncepci i výsledku měl a mám hodně výhrad, přece jen to byl pokus o ucelený pohled na jedno specifické téma. William Basinski by do něj se svými postupně ničenými magnetofonovými pásky zapadl dokonale a mohl by doplnit rozkládající se filmy svou performancí, jejíž nedílnou součástí nakonec byla i projekce.

Americký hudebník vytváří směs minimalismu, elektroakustické hudby, ambientu a plunderphonics ze starých magnetofonových nahrávek. Částečně je pouští z kotoučových magnetofonů s pomalým posuvem, část dotváří počítač, na pódiu je Basinského hlavním nástrojem mixážní pult. Záznamy dlouho se protáčejících smyček procházejí drobnými změnami, jak se pásek přehráváním postupně ničí, otírá a natahuje, zvuk dobarvují echa a hally, smyčky mění poměry hlasitosti a probíhají prostorem v dlouhé, táhlé vlně. Tempo je pomalé a pomalejší, zážitek uklidňující a trošku připomíná bublinkovou lázeň. Ale včetně její monotónnosti a uspávajících účinků.

Obviňovat minimalismus a ambient z monotónnosti může znít stejně hloupě jako vyčítat kočce mňoukání, ale Basinskiho vystoupení postrádalo schopnost publikum hypnoticky vtáhnout do svého světa. A je to možné i na velkých časových plochách: posluchači v České republice se o tom mohli přesvědčit při čtyřhodinové Music in Twelve Parts, kterou provedl před dvěma lety v Ostravě Philip Glass, při šestihodinových Many Many Women Petra Kotíka a nakonec i při pětihodinovém cyklu Inner Cities Alvina Currana, který provedl v Brně Daan Vandewalle. Nechat se zaujmout a zajmout svérázným a zdánlivě nekonečným hudebním světem je možné i na mnoho hodin, kdy poučky o maximální možné době udržení pozornosti přestávají platit. Basinskimu se to nepodařilo ani na těch skromných padesát minut, které brněnskému publiku věnoval.

Ne že by vystoupení nemělo silné momenty – hudební smyčky dráždivě prostoupené šumy a vadami, které jindy pokládáme za nežádoucí, se prolínaly v konsonantních, ale pořád jaksi nedokonalých souzvucích. Na začátku každého ze tří bloků žádoucí moment očekávání a vtahování nastával, potom se ale utápěl v prázdnotě. Chybu dělali zejména ti, kdo podlehli hudebnímu proudu i pohodlným křeslům a zavřeli oči. Abstraktní projekce na kopuli planetária mi připomínala světlo promítané skrz poničené děrné pásky odvíjené proměnlivými rychlostmi a umocňovala analogový feeling, byť digitálně zprostředkovaný. Z technického hlediska mě poněkud zklamal i Basinského živý mix smyček – občasné korekce dvoukanálového zvuku se mi nezdály ničím zvláštní. Jeho vystoupení by mohlo vytvořit výborný chill out po hutném koncertu soudobé hudby, ale jako samostatný, navíc předem velmi hvězdně anoncovaný program, obstálo jen stěží. Paradoxní mi přišlo, že zatímco v základu Basinského tvorby stojí nekontrolované změny výchozího materiálu, on sám svůj koncept udržuje po léta co nejstejnější. William Basinski ale v České republice ještě nikdy nevystupoval a slyšet jej živě rozhodně mělo smysl.

Vesmírná odysea podruhé

Zahájení festivalu Itch My Hahaha zopakovalo před Basinskim loňské uvedení dětské opery Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Děti ze Žiliny doplněné o několik dospělých hudebníků přijely v téměř stejné sestavě jako minulý rok do Kabinetu múz a jejich představení neztratilo nic na vtipu ani živosti. Paralela mezi vznikem vesmíru a orchestru nefungovala jen jako vtip na první dobrou, ale při druhém zhlédnutí byla pořád dost poutavá a vynořily se věci, které napoprvé unikly. Jak se v Jakobínovi učitel Benda chválí, že napsal kantátu jako od Mozarta, tak by se s Piačekovou prací mohl spokojit i John Cage. Jeho duch si s dětskou hravostí rozumí úplně přirozeně.

2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Dětská opera za sto výchovných koncertů

Pokud jsem operu Marka Piačeka označil loni jako „human specific“ vzhledem k zapojování konkrétních dětí do akcí, které vycházejí z jejich reálných sklonů, vcelku se to potvrdilo. Mezi účinkujícími chyběla holčička, která dřív pantomimicky „zpívala“ árii Královny noci z Kouzelné flétny. Nebyla nahrazena „někým podobným“, ale přišel opravdový záskok: dospělý hornista místo ní zazpíval Sarastrovu In diesem Heil’gen Hallen. Při paralelním provedení Cageových 4'33’’21 mobilů Jana Buriana mi v setmělém planetáriu došlo, že svůj díl ironického pohledu nedostávají jen symfonická klišé, ale i zlozvyky publika. Dětské tváře v mrtvolně modrém osvětlení byly jako malá zrcadla dospělých obličejů, na které se občas musí dívat hudebníci z pódia ve stejně horrorové záři.

Ve dvou částech zahajovacího koncertu Itch My Hahaha se střetly dva koncepty. Jeden, který do sebe vtahuje život a lidský faktor natolik, že nemůže zůstat stejný, i když se principiálně nemění. Druhý strojový, po léta pečlivě udržovaný v neměnném stavu. Tento kontrast byl nakonec možná nejpozoruhodnějším vedlejším efektem celého večera.

William Basinski. Marek Piaček: 2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Dirigent: Marek Piaček, dramaturgie: Ivana Rumanová, Barbora Uríková, video: Dušan Dobiaš, Algis Kaveckis, scénografie: Martu Hlavajová. 12. 9. 2015, Hvězdárna a planetárium Brno. V rámci festivalu Itch My Ha ha ha.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • ::.:

    14. září 2015, 14:45
    Piste prosim Vas za seba a nie za cele publikum. Napriklad s vetou "ale Basinskiho vystoupení postrádalo schopnost publikum hypnoticky vtáhnout do svého světa" ako clen publika nesuhlasim.

Dále si přečtěte

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Jediné brněnské provedení dětské opery Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea kladlo současným českým dětem do cesty jen jednu drobnou překážku: slovenština už pro ně není samozřejmým druhým jazykem. Byla to ale překážka nicotná ve srovnání s celkovým účinkem chytré kompozice, která kladla hravou paralelu mezi vznik vesmíru a symfonického orchestru a provedla interprety i posluchače dějinami hudby. Ale navíc – a snad i hlavně – to byla bezvadná zábava.  více

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Včera začala Expozice nové hudby: festival, který otázky víc klade, než aby na ně odpovídal. Po loňském zkoumání hranic koncertního prostoru je letos překročil a vydal se na procházku městem.  více





Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce

Letošní, 29. ročník hudebního festivalu Concentus Moraviae je z velké části věnovaný Roku české hudby, čemuž nasvědčuje jeho podtitul Metamorfózy: Czech Smetana!. Podobně zaměřený byl i recitál klavíristy Jana Bartoše, který se odehrál v úterý 18. června v malém sále kulturního domu v Bystřici nad Pernštejnem. Na programu se objevily klavírní cykly Bedřicha Smetany a Miloslava Kabeláče, které vyšly minulý rok na Bartošově CD pod hlavičkou labelu Supraphon.  více

Vrcholem sezony 2023/24 Národního divadla Brno se bezpochyby stalo uvedení světové premiéry opery Here I am, Orlando slovenské skladatelky Ľubice Čekovské. Libreto k tomuto dílu, jehož premiéra se odehrála 14. června v Janáčkově divadle, napsala Viktorie Knotková podle románu Orlando od Virginie Woolfové. Odvážný dramaturgický počin vypráví příběh mladíka Orlanda, který se jednoho dne změnil v ženu a žije tak už pár století, režíroval umělecký šéf opery NdB Jiří Heřman. Za dirigentský pult se při premiéře postavil Robert Kružík, který měl i hudebním nastudování. Role Orlanda/y byla rozdělena mezi dva představitele: mezzosopranistku Markétu Cukrovou a kontratenoristu Maayana Lichtavíce

Festival Concentus Moraviae nabízí nejen zajímavá místa, ale také interprety. Výjimku v konceptu tvořil open air koncert konaný ve čtvrtek 13. června na náměstí 1. května v Kuřimi, který byl propojen s městskými oslavami. V podvečer se v hodinovém vstupu publiku představilo české těleso Epoque Quartet v obsazení David PokornýVladimír Klánský (housle), Alexey Aslamas (viola), Vít Petrášek (violoncello), které mnozí znají z televizního pořadu Star dance. Kuřim však v tomto roce není jediným oslavencem, jelikož i samotné kvarteto letos slaví 25 let svého působení.  více

Když se hovoří o českém funku, je nemožné nezmínit osobnost producenta, klávesisty a zpěváka Romana Holého, který je neodmyslitelně spjat jak s mnoha hudebními projekty, tak se současnou populární hudební scénou. V současné době živě vystupuje především s kapelami Monkey Business a J.A.R., bez kterých si lze český funk jen stěží představit. Obě kapely vystoupily v rámci Gregoryfestu 2024 ve čtvrtek 13. června v Amfiteátru Starý pivovar v brněnských Řečkovicích.  více

V duchu myšlenky, že Brno a folklor patří k sobě, proběhl ve čtvrtek 6. června Happening Roku folklorních souborů. Událost uspořádala Kancelář Brno město hudby UNESCO ve spolupráci se spolkem Brněnsko tančí a zpívá. Akce se tak stala součástí dlouhodobého projektu, který si předsevzal zmapovat amatérskou hudební scénu v Brně, a to nejen folklorní. V minulém roce Brno město hudby obdobným způsobem oslovilo pěvecké sbory, v budoucnu to budou například garážové kapely. Dokládá tak pestrost brněnské hudební scény nejen na úrovni profesionálních těles, ale i nadšených laiků, pro které je muzika neoddělitelnou součástí života.  více

Spolek Brněnsko tančí a zpívá a TIC Brno uspořádali 6. června 49. ročník přehlídky Brněnsko tančí a zpívá. Program koncentrovaný do jednoho dne byl nabitější, než v předchozích letech. Podtitul Rok folklorních souborů byl vypůjčen od stejnojmenného projektu kanceláře Brna města hudby UNESCO.  více

Ještě před rokem bychom v Nové synagoze ve Velkém Meziříčí nalezli asijskou tržnici. Jmenované město se však rozhodlo budovu odkoupit a začalo ji využívat důstojněji. Při právě probíhajícím festivalu Concentus Moraviae posluchači mohli ve středu 5. června tuto památku navštívit a vyslechnout si zde komorní koncert zpěvačky a houslistky Ivy Bittové, jejího ženského sboru Babačka s muzikanty Jakubem Jedlinským (akordeon) a Pavlem Fischerem (housle).  více

Večernímu koncertu Ensemble Opera Diversa s názvem Tvář vody, který se uskutečnil 4. června ve venkovním prostoru (atrium) Moravské zemské knihovny Brno, předcházela dopolední beseda profesora Miloše Štědroně a docenta Vladimíra Maňase z Ústavu hudební vědy Masarykovy univerzity. Oba jmenovaní si připravili poutavé povídání na téma vodního živlu v umění (od gregoriánského chorálu až po počátek 20. století), jež bylo zakončeno ukázkou edice a poslechem nahrávky Janáčkovy symfonie Dunaj. V rámci koncert pod taktovkou Gabriely Tardonové inspirovaném tématem vody zazněly jedna světová a tři české premiéry. Jako sólistka se divákům představila harfistka Dominika Kvardovávíce

Podobně jako další hudební festivaly se i 29. ročník mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae musel vypořádat letos nejen s Rokem české hudby, ale především s jedinečným výročím 200 let od narození Bedřicha Smetany, zakladatele moderní české hudby. Dramaturgické ukotvení právě zahájeného ročníku se nese v duchu hesla „Metamorfózy: Czech Smetana!“. První festivalový koncert, který se uskutečnil 31. května v kyjovském Městském kulturním středisku, dal tušit, kterým směrem se bude ubírat i zbytek festivalové dramaturgie. Na Smetanovu tvorbu se organizátoři přehlídky totiž rozhodli pohlížet z nových úhlů a pracovat nejen s hudbou, ale také s očekáváním posluchačů. Již na úvodním večeru zazněl proslulý Smetanův Smyčcový kvartet č. 1 e moll Z mého života, avšak v úpravě pro symfonický orchestr z pera dirigenta a klavíristy George Szella. Smetanovo dílo doplnila světová premiéra Koncertu pro flétnu a orchestr Sadunkertoja finského skladatele, dirigenta a rezidenčního umělce 29. ročníku festivalu Olliho Mustonena, která vznikla přímo na objednávku festivalu. Právě Mustonen provedení obou skladeb v podání orchestru Prague Philharmonia také řídil. Jako sólistka vystoupila dánská flétnistka Janne Thomsenvíce

V rámci koncertní řady Hudebních inventur Ensemble Opera Diversa, která započala už v roce 2017, má těleso za cíl přinášet (znovu)objevená díla a autory, s nimiž se na pódiích setkáváme zřídka. Tato dramaturgická linie ale také nabízí prostor a iniciativu k vytváření zcela nových skladeb uváděných ve světových premiérách. Komorní koncert uskutečněný ve středu 29. května 2024 v aule rektorátu Vysokého učení technického (VUT) v Brně se protentokrát nesl v režii Diversa QuartetBarbara Tolarová (1. housle), Jan Bělohlávek (2. housle), David Křivský (viola), Iva Wiesnerová (violoncello), OK Percussion Duo (Martin OpršálMartin Kneibl), sólistky Anety Podracké Bendové (soprán) a klavíristky Terezy Plešákové. Námětem odkazoval na prostředí pražské kompoziční školy z hlediska pedagogického i uměleckého.  více

Světoznámý jazzový klavírista a kapelník Count Basie by 21. srpna oslavil 120. narozeniny. Big band Cotatcha Orchestra se rozhodl u této příležitosti uspořádat tribute koncert, při kterém zazněl početný výběr ze skladeb orchestru Counta Basieho. Při několika kompozicích se pak před pódiem objevila taneční skupina Rhythm Pilots z taneční školy Swing Wings a společně s big bandem v neděli v Cabaretu des Péchés připravili autentickou podívanou jako vystřiženou z amerických tančíren třicátých a čtyřicátých let minulého století.  více

Koncert s podtitulem Haydn a Šostakovič v g moll uzavřel ve čtvrtek 16. května v Besedním domě abonentní řadu Filharmonie doma. Jednalo se také o poslední koncert sezóny 2023/24 (když nepočítáme páteční reprízu), při kterém v čele Filharmonie Brno stanul její šéfdirigent Dennis Russell Davies. V druhé půli večera pak orchestr doplnili zpěváci Jana Šrejma Kačírková (soprán) a Jiří Služenko (bas). Jak už z názvu koncertu vyplývá, dramaturgie vedle sebe v rámci čtvrtečního programu postavila díla Josepha Haydna a Dimitrije Šostakoviče, která spojuje takřka výhradně pouze tónina, ve které byla napsána.  více

Dina e Mel je chorvatské hudební duo, které tvoří zpěvačka Dina Bušić a kytaristka Melita Ivković. Obě klasicky vzdělané hudebnice se soustavně věnují písním etnické menšiny Arbenešů, etnických Albánců, kteří v minulosti migrovali do chorvatského Zadaru. Duo Dina e Mel vystoupí v srpnu 2024 na festivalu Maraton hudby Brno v rámci programu Balkan Soirée.  více

Koncertem s názvem Epilogy zakončila Filharmonie Brno abonentní řadu Filharmonie v divadle I s podtitulem Oslavná. Pod taktovkou Tomáše Netopila provedla 9. května program složený ze skladeb Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho, které svým způsobem, více či méně, epilogy jsou.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetskyvíce