Magnetické smyčky, porouchané záznamy a Vesmírná odysea

Magnetické smyčky, porouchané záznamy a Vesmírná odysea

Festival Itch My Ha ha ha se letos rozmáchl z klubové akce k ambicióznějším projektům a pustil se hlouběji do soudobé hudby. Zahajovací koncert v brněnském planetáriu táhl na jméno Williama Basinskiho, vůbec poprvé jsme měli možnost v České republice sledovat jeho práci s magnetofonovými smyčkami. Předcházelo mu opětovné setkání s dětskou operou Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea – a bylo znovu okouzlující.

William Basinski přijel do Brna o rok později, než měl. Loňská Expozice nové hudby si vzala za téma „octový syndrom“, zabývala se z mnoha stran procesem rozpadu filmového pásu a jeho zvukovou podobou. Jakkoli jsem k její celkové koncepci i výsledku měl a mám hodně výhrad, přece jen to byl pokus o ucelený pohled na jedno specifické téma. William Basinski by do něj se svými postupně ničenými magnetofonovými pásky zapadl dokonale a mohl by doplnit rozkládající se filmy svou performancí, jejíž nedílnou součástí nakonec byla i projekce.

Americký hudebník vytváří směs minimalismu, elektroakustické hudby, ambientu a plunderphonics ze starých magnetofonových nahrávek. Částečně je pouští z kotoučových magnetofonů s pomalým posuvem, část dotváří počítač, na pódiu je Basinského hlavním nástrojem mixážní pult. Záznamy dlouho se protáčejících smyček procházejí drobnými změnami, jak se pásek přehráváním postupně ničí, otírá a natahuje, zvuk dobarvují echa a hally, smyčky mění poměry hlasitosti a probíhají prostorem v dlouhé, táhlé vlně. Tempo je pomalé a pomalejší, zážitek uklidňující a trošku připomíná bublinkovou lázeň. Ale včetně její monotónnosti a uspávajících účinků.

Obviňovat minimalismus a ambient z monotónnosti může znít stejně hloupě jako vyčítat kočce mňoukání, ale Basinskiho vystoupení postrádalo schopnost publikum hypnoticky vtáhnout do svého světa. A je to možné i na velkých časových plochách: posluchači v České republice se o tom mohli přesvědčit při čtyřhodinové Music in Twelve Parts, kterou provedl před dvěma lety v Ostravě Philip Glass, při šestihodinových Many Many Women Petra Kotíka a nakonec i při pětihodinovém cyklu Inner Cities Alvina Currana, který provedl v Brně Daan Vandewalle. Nechat se zaujmout a zajmout svérázným a zdánlivě nekonečným hudebním světem je možné i na mnoho hodin, kdy poučky o maximální možné době udržení pozornosti přestávají platit. Basinskimu se to nepodařilo ani na těch skromných padesát minut, které brněnskému publiku věnoval.

Ne že by vystoupení nemělo silné momenty – hudební smyčky dráždivě prostoupené šumy a vadami, které jindy pokládáme za nežádoucí, se prolínaly v konsonantních, ale pořád jaksi nedokonalých souzvucích. Na začátku každého ze tří bloků žádoucí moment očekávání a vtahování nastával, potom se ale utápěl v prázdnotě. Chybu dělali zejména ti, kdo podlehli hudebnímu proudu i pohodlným křeslům a zavřeli oči. Abstraktní projekce na kopuli planetária mi připomínala světlo promítané skrz poničené děrné pásky odvíjené proměnlivými rychlostmi a umocňovala analogový feeling, byť digitálně zprostředkovaný. Z technického hlediska mě poněkud zklamal i Basinského živý mix smyček – občasné korekce dvoukanálového zvuku se mi nezdály ničím zvláštní. Jeho vystoupení by mohlo vytvořit výborný chill out po hutném koncertu soudobé hudby, ale jako samostatný, navíc předem velmi hvězdně anoncovaný program, obstálo jen stěží. Paradoxní mi přišlo, že zatímco v základu Basinského tvorby stojí nekontrolované změny výchozího materiálu, on sám svůj koncept udržuje po léta co nejstejnější. William Basinski ale v České republice ještě nikdy nevystupoval a slyšet jej živě rozhodně mělo smysl.

Vesmírná odysea podruhé

Zahájení festivalu Itch My Hahaha zopakovalo před Basinskim loňské uvedení dětské opery Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Děti ze Žiliny doplněné o několik dospělých hudebníků přijely v téměř stejné sestavě jako minulý rok do Kabinetu múz a jejich představení neztratilo nic na vtipu ani živosti. Paralela mezi vznikem vesmíru a orchestru nefungovala jen jako vtip na první dobrou, ale při druhém zhlédnutí byla pořád dost poutavá a vynořily se věci, které napoprvé unikly. Jak se v Jakobínovi učitel Benda chválí, že napsal kantátu jako od Mozarta, tak by se s Piačekovou prací mohl spokojit i John Cage. Jeho duch si s dětskou hravostí rozumí úplně přirozeně.

2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Dětská opera za sto výchovných koncertů

Pokud jsem operu Marka Piačeka označil loni jako „human specific“ vzhledem k zapojování konkrétních dětí do akcí, které vycházejí z jejich reálných sklonů, vcelku se to potvrdilo. Mezi účinkujícími chyběla holčička, která dřív pantomimicky „zpívala“ árii Královny noci z Kouzelné flétny. Nebyla nahrazena „někým podobným“, ale přišel opravdový záskok: dospělý hornista místo ní zazpíval Sarastrovu In diesem Heil’gen Hallen. Při paralelním provedení Cageových 4'33’’21 mobilů Jana Buriana mi v setmělém planetáriu došlo, že svůj díl ironického pohledu nedostávají jen symfonická klišé, ale i zlozvyky publika. Dětské tváře v mrtvolně modrém osvětlení byly jako malá zrcadla dospělých obličejů, na které se občas musí dívat hudebníci z pódia ve stejně horrorové záři.

Ve dvou částech zahajovacího koncertu Itch My Hahaha se střetly dva koncepty. Jeden, který do sebe vtahuje život a lidský faktor natolik, že nemůže zůstat stejný, i když se principiálně nemění. Druhý strojový, po léta pečlivě udržovaný v neměnném stavu. Tento kontrast byl nakonec možná nejpozoruhodnějším vedlejším efektem celého večera.

William Basinski. Marek Piaček: 2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Dirigent: Marek Piaček, dramaturgie: Ivana Rumanová, Barbora Uríková, video: Dušan Dobiaš, Algis Kaveckis, scénografie: Martu Hlavajová. 12. 9. 2015, Hvězdárna a planetárium Brno. V rámci festivalu Itch My Ha ha ha.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • ::.:

    14. září 2015, 14:45
    Piste prosim Vas za seba a nie za cele publikum. Napriklad s vetou "ale Basinskiho vystoupení postrádalo schopnost publikum hypnoticky vtáhnout do svého světa" ako clen publika nesuhlasim.

Dále si přečtěte

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Jediné brněnské provedení dětské opery Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea kladlo současným českým dětem do cesty jen jednu drobnou překážku: slovenština už pro ně není samozřejmým druhým jazykem. Byla to ale překážka nicotná ve srovnání s celkovým účinkem chytré kompozice, která kladla hravou paralelu mezi vznik vesmíru a symfonického orchestru a provedla interprety i posluchače dějinami hudby. Ale navíc – a snad i hlavně – to byla bezvadná zábava.  více

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Včera začala Expozice nové hudby: festival, který otázky víc klade, než aby na ně odpovídal. Po loňském zkoumání hranic koncertního prostoru je letos překročil a vydal se na procházku městem.  více





První díl ze seriálu Průvodce Brno – město hudby UNESCO nese podtitul Velké hlasy a patří brněnské opeře.   více

Představujeme vám nového hudebního Průvodce. Brno získalo téměř před třemi lety prestižní titul Město hudby UNESCO, čímž se zařadilo mezi 46 stejně zaměřených měst z celého světa. Na otázku proč a čím je jeho hudební scéna tak vyjímečná vám možná odpoví jednotlivé díly následujícího seriálu. Autorem celkem devíti kapitol mapujících brněnskou hudební scénu je Boris Klepal. O grafické zpracování a sazbu tištěného průvodce se postarala Barbara Zemčík. Koláže jsou dílem yvanse, anglický překlad realizoval Don Sparling. Od zítřejšího dne najdete na tomto místě pravidelně každý čtvrtek jednu z kapitol Průvodce. Tištěná verze bude v lepších časech zdarma k vyzvednutí v informačním centru TIC Brnovíce

Trumpetista Jiří Kotača stojí v čele mladého, ale velmi zajímavého a zdravě ambiciózního big bandu Cotatcha Orchestra. Zatímco brněnský orchestr na své první album teprve čeká, nedávno Kotača vydal CD se svým komornějším tělesem, s mezinárodním Alf Carlsson/Jiří Kotača Quartetem. Album se jmenuje Journeysvíce

V souvislosti s dopady mimořádných opatření kvůli viru Covid-19 na aktéry kulturních a kreativních odvětví v Brně, vedení města Brna a Odbor kultury MMB intenzivně pracují na souboru opatření pro zmírnění těchto dopadů. Zároveň v této věci probíhá komunikace na všech úrovních veřejné správy, především pak ve spolupráci s Institutem umění - Divadelním ústavem, který mapuje situaci na celostátní úrovni. Do 22. března 2020 můžete prostřednictvím online dotazníku (odkaz najdete v článku) pomoci zhodnotit aktuální situaci, na základě výsledků budou podniknuty další kroky.  více

Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.  více

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.  více

Po několikaleté stagnaci se ještě v minulém roce brněnští folklorní nadšenci probudili a začali organizovat na několika různých místech besedy u cimbálu, folklorní párty atp. Tato skutečnost je jistě potěšující. Motivace, zkušenosti a koncepty se však liší. Jednou z takových je také We <3 folklor v Metro music baru.  více

Šej-Haj-Hop! Za tímto tajemným pokřikem se skrývá spontánní radost z tancování. Právě proto si ho vybrala jako svůj název nová škola slovenského lidového tance v Brně. Stojí za ní tři přátelé – Michal Janšto, Edita Borščová a Ondrej Mišík, kteří se potkali před několika lety ve VSĽPT Poľana.  více

Zpívajících violoncellistů z tuzemské hudební scény pár známe. Olina Nejezchlebu, který své první sólové album nahrál až v padesáti letech. Tara Fuki, což jsou dokonce dvě zpívající violoncellistky. Natalii Velšmídovou, která se svými úpravami lidových písní zazářila na konci milénia. Pavel Čadek je však mezi nimi jediným skutečným písničkářem v tom smyslu, že si sám píše písně a cello používá jako svůj hlavní (případně i jediný) doprovodný nástroj. Navíc díky klasické průpravě a minulosti v tvrdší cellové kapele The Eclipse umí s violoncellem pracovat neotřele a hlavně nefolkově, a tím pádem hraje jeho nástroj místy roli více než doprovodnou. I když by i pouze s cellem byla jeho debutová deska dostatečně pestrá, Pavel se rozhodl pracovat s košatějšími aranžemi a do studia přizval akordeonistu Ondřeje Zámečníka, hráče na cajón Jakuba Špiříka a pár dalších hostů v epizodních rolích.  více

Zpěvačka Lizz Wright se narodila v roce 1980 v rodině pastora. Od dětství měla blízko ke gospelové hudbě, zpívala ve sboru a později si zamilovala i další původně afromaerické hudební žánry včetně soulu, blues a jazzu. Zatímco v listopadu 2019 vystoupila v Šumperku na festivalu Blues Alive se svou vlastní kapelou, v Brně ji doprovodí Filharmonie Brno a trio pražských jazzmanů (David Dorůžka – kytara, Tomáš Baroš – kontrabas, Daniel Šoltis – bicí). Koncert se koná 3. května v Janáčkově divadle a je součástí festivalu JAZZFESTBRNO 2020.  více

V pátek 14. února se v brněnském Sono centru odehrál žánrově pestrý festival, který byl současně oslavou tří dekád činnosti tří vydavatelských větví, které si spojujeme s původním jednoduchým názvem Indies Records. V průběhu let se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři subjekty se třemi svébytnými edičními katalogy – Indies MG, Indies Scope a Indies Happy Trails, za nimiž stojí vydavatelské osobnosti Miloš Gruber, Milan Páleš a Jaromír Kratochvíl.  více

Evolet je umělecké jméno v Brně usazené slovenské písničkářky a vystudované psycholožky Evy Jurčákové. Její první veřejnou hudební aktivitou bylo trio Soundno, na které později navázala několika fázemi projektu, který si už říkal také Evolet. Bylo to nejprve duo s kytaristou Jurajem Serišem, poté krátce větší spíše příležitostné uskupení s výrazným ženským prvkem (vedle Evy v ní zpívaly Hana Voříšková a Hana Fatamorgana), až nakonec vznikla plnohodnotná kapela, v níž autorku písní doprovázejí tři zkušení brněnští hráči: Martin Kyšperský (zde především baskytara plus další nástroje), Antonín Koutný (kytara) a Jakub Kočička (bicí).  více

Osudová komedie, třetí díl hudební trilogie či fantasy muzikál. Těmito přívlastky vymezují inscenátoři nový autorský kus Ráj z dílny dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša. Jejich už deváté společné dílo na poli hudebního divadla mělo včera premiéru na velké scéně Městského divadla Brno. Výsledek budí rozpaky.  více

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.  více

Nejčtenější

Kritika

Čtvrtý abonentní večer připravený Filharmonií Brno pro šéfdirigentskou řadu Filharmonie na Stadionu a v Janáčkově divadle je výjimečným dramaturgickým počinem. Program nazvaný podle vstupní skladby Modesta Petroviče Musorgského „Obrázky z výstavy“ staví vedle sebe další díla podnícená i inspirovaná malířským uměním: Fresky Piera della Francesca Bohuslava Martinů a symfonii Malíř Mathis Paula Hindemitha. Znějící malířství je doprovázeno unikátními, hudbou dokreslenými vizualizacemi Cori O’Lana ve spolupráci s Ars Electronica. Nejen pro kulturní instituce těžkou situaci tohoto týdne zvládla Filharmonie Brno pohotově i s náležitým pozitivním ohlasem. Podobně jako například Cirk La Putyka předcházející den se Filharmonie rozhodla představení v Janáčkově divadle nerušit a hudbu i s vizualizacemi přenášet 12. března z Besedního domu živě online na webu a na sociálních sítích.  více