Magnetické smyčky, porouchané záznamy a Vesmírná odysea

Magnetické smyčky, porouchané záznamy a Vesmírná odysea

Festival Itch My Ha ha ha se letos rozmáchl z klubové akce k ambicióznějším projektům a pustil se hlouběji do soudobé hudby. Zahajovací koncert v brněnském planetáriu táhl na jméno Williama Basinskiho, vůbec poprvé jsme měli možnost v České republice sledovat jeho práci s magnetofonovými smyčkami. Předcházelo mu opětovné setkání s dětskou operou Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea – a bylo znovu okouzlující.

William Basinski přijel do Brna o rok později, než měl. Loňská Expozice nové hudby si vzala za téma „octový syndrom“, zabývala se z mnoha stran procesem rozpadu filmového pásu a jeho zvukovou podobou. Jakkoli jsem k její celkové koncepci i výsledku měl a mám hodně výhrad, přece jen to byl pokus o ucelený pohled na jedno specifické téma. William Basinski by do něj se svými postupně ničenými magnetofonovými pásky zapadl dokonale a mohl by doplnit rozkládající se filmy svou performancí, jejíž nedílnou součástí nakonec byla i projekce.

Americký hudebník vytváří směs minimalismu, elektroakustické hudby, ambientu a plunderphonics ze starých magnetofonových nahrávek. Částečně je pouští z kotoučových magnetofonů s pomalým posuvem, část dotváří počítač, na pódiu je Basinského hlavním nástrojem mixážní pult. Záznamy dlouho se protáčejících smyček procházejí drobnými změnami, jak se pásek přehráváním postupně ničí, otírá a natahuje, zvuk dobarvují echa a hally, smyčky mění poměry hlasitosti a probíhají prostorem v dlouhé, táhlé vlně. Tempo je pomalé a pomalejší, zážitek uklidňující a trošku připomíná bublinkovou lázeň. Ale včetně její monotónnosti a uspávajících účinků.

Obviňovat minimalismus a ambient z monotónnosti může znít stejně hloupě jako vyčítat kočce mňoukání, ale Basinskiho vystoupení postrádalo schopnost publikum hypnoticky vtáhnout do svého světa. A je to možné i na velkých časových plochách: posluchači v České republice se o tom mohli přesvědčit při čtyřhodinové Music in Twelve Parts, kterou provedl před dvěma lety v Ostravě Philip Glass, při šestihodinových Many Many Women Petra Kotíka a nakonec i při pětihodinovém cyklu Inner Cities Alvina Currana, který provedl v Brně Daan Vandewalle. Nechat se zaujmout a zajmout svérázným a zdánlivě nekonečným hudebním světem je možné i na mnoho hodin, kdy poučky o maximální možné době udržení pozornosti přestávají platit. Basinskimu se to nepodařilo ani na těch skromných padesát minut, které brněnskému publiku věnoval.

Ne že by vystoupení nemělo silné momenty – hudební smyčky dráždivě prostoupené šumy a vadami, které jindy pokládáme za nežádoucí, se prolínaly v konsonantních, ale pořád jaksi nedokonalých souzvucích. Na začátku každého ze tří bloků žádoucí moment očekávání a vtahování nastával, potom se ale utápěl v prázdnotě. Chybu dělali zejména ti, kdo podlehli hudebnímu proudu i pohodlným křeslům a zavřeli oči. Abstraktní projekce na kopuli planetária mi připomínala světlo promítané skrz poničené děrné pásky odvíjené proměnlivými rychlostmi a umocňovala analogový feeling, byť digitálně zprostředkovaný. Z technického hlediska mě poněkud zklamal i Basinského živý mix smyček – občasné korekce dvoukanálového zvuku se mi nezdály ničím zvláštní. Jeho vystoupení by mohlo vytvořit výborný chill out po hutném koncertu soudobé hudby, ale jako samostatný, navíc předem velmi hvězdně anoncovaný program, obstálo jen stěží. Paradoxní mi přišlo, že zatímco v základu Basinského tvorby stojí nekontrolované změny výchozího materiálu, on sám svůj koncept udržuje po léta co nejstejnější. William Basinski ale v České republice ještě nikdy nevystupoval a slyšet jej živě rozhodně mělo smysl.

Vesmírná odysea podruhé

Zahájení festivalu Itch My Hahaha zopakovalo před Basinskim loňské uvedení dětské opery Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Děti ze Žiliny doplněné o několik dospělých hudebníků přijely v téměř stejné sestavě jako minulý rok do Kabinetu múz a jejich představení neztratilo nic na vtipu ani živosti. Paralela mezi vznikem vesmíru a orchestru nefungovala jen jako vtip na první dobrou, ale při druhém zhlédnutí byla pořád dost poutavá a vynořily se věci, které napoprvé unikly. Jak se v Jakobínovi učitel Benda chválí, že napsal kantátu jako od Mozarta, tak by se s Piačekovou prací mohl spokojit i John Cage. Jeho duch si s dětskou hravostí rozumí úplně přirozeně.

2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Dětská opera za sto výchovných koncertů

Pokud jsem operu Marka Piačeka označil loni jako „human specific“ vzhledem k zapojování konkrétních dětí do akcí, které vycházejí z jejich reálných sklonů, vcelku se to potvrdilo. Mezi účinkujícími chyběla holčička, která dřív pantomimicky „zpívala“ árii Královny noci z Kouzelné flétny. Nebyla nahrazena „někým podobným“, ale přišel opravdový záskok: dospělý hornista místo ní zazpíval Sarastrovu In diesem Heil’gen Hallen. Při paralelním provedení Cageových 4'33’’21 mobilů Jana Buriana mi v setmělém planetáriu došlo, že svůj díl ironického pohledu nedostávají jen symfonická klišé, ale i zlozvyky publika. Dětské tváře v mrtvolně modrém osvětlení byly jako malá zrcadla dospělých obličejů, na které se občas musí dívat hudebníci z pódia ve stejně horrorové záři.

Ve dvou částech zahajovacího koncertu Itch My Hahaha se střetly dva koncepty. Jeden, který do sebe vtahuje život a lidský faktor natolik, že nemůže zůstat stejný, i když se principiálně nemění. Druhý strojový, po léta pečlivě udržovaný v neměnném stavu. Tento kontrast byl nakonec možná nejpozoruhodnějším vedlejším efektem celého večera.

William Basinski. Marek Piaček: 2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Dirigent: Marek Piaček, dramaturgie: Ivana Rumanová, Barbora Uríková, video: Dušan Dobiaš, Algis Kaveckis, scénografie: Martu Hlavajová. 12. 9. 2015, Hvězdárna a planetárium Brno. V rámci festivalu Itch My Ha ha ha.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • ::.:

    14. září 2015, 14:45
    Piste prosim Vas za seba a nie za cele publikum. Napriklad s vetou "ale Basinskiho vystoupení postrádalo schopnost publikum hypnoticky vtáhnout do svého světa" ako clen publika nesuhlasim.

Dále si přečtěte

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Jediné brněnské provedení dětské opery Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea kladlo současným českým dětem do cesty jen jednu drobnou překážku: slovenština už pro ně není samozřejmým druhým jazykem. Byla to ale překážka nicotná ve srovnání s celkovým účinkem chytré kompozice, která kladla hravou paralelu mezi vznik vesmíru a symfonického orchestru a provedla interprety i posluchače dějinami hudby. Ale navíc – a snad i hlavně – to byla bezvadná zábava.  více

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Včera začala Expozice nové hudby: festival, který otázky víc klade, než aby na ně odpovídal. Po loňském zkoumání hranic koncertního prostoru je letos překročil a vydal se na procházku městem.  více





Jen zřídka je hlavním tématem pro rozhovor jedna jediná skladba. V případě violoncellisty Josefa Klíče, koncertního mistra Národního divadla v Brně, se to však nabízelo. Nestává se každý den, že by se český skladatel se svou písní dostal do finále celosvětové soutěže. Důvodů pro povídání však bylo víc – vzpomínky na zesnulého Jaroslava Erika Friče, Josefovo zaměstnání v Janáčkově divadle i připravované nové album.  více

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více

Brno jako město hudby zapsané v UNESCO, má za sebou čtyři festivalové dny plné hudby a tance. Na celkem dvaadvaceti hudebních stanovištích probíhaly desítky koncertů a vystoupení se stovkami účinkujících. Hudba v ulicích zněla na každém rohu, nejvíce pozornosti však letos poutaly čtyři pokoje od výtvarnice Kateřiny Šedé, ve kterých se střídali umělci různých žánrů i národností. Lákadlem byly také vystoupení britských Motionhouse a No Fit State Circus, kteří opakovaně uhranuli náměstí Svobody svými akrobatickými kousky a dechberoucím představením. Nově vznikly také dvě velké scény – Dominik stage na Dominikánském náměstí a Django stage na Malinovského náměstí. Tady se vystřídali umělci jako Jana Kirschner, Monika Bagárová, minus123minut nebo Jan P. Muchow & The Antagonists. Již tradičně festival doprovázel zvuk flašinetářů, kteří se v Brně sešli v rámci svého 10. Mezinárodního setkání. Letos premiérově vystoupili na Maratonu hudby Brno také umělci partnerských měst hudby UNESCO. Zpěvačka a multiinstrumentalistka Tinatin Tsereteli (Hannover) a houslista Nicola Manzan (Bologna). Atmosféru celého festivalu zachycuje video, které najdete níže.

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou jsou výjimečný festival. Dramaturgií, strukturou, atmosférou. Každý ročník má své téma, každý večer má své téma, a dokonce i některá jednotlivá vystoupení mají svá témata. Dlouholetému dramaturgovi festivalu Michalu Schmidtovi se i letos podařilo skvěle vyvážit české premiéry a skutečně mimořádné projekty s návraty a jistotami. Letošní téma Folkových prázdnin bylo O duši, ale tato týdenní přehlídka má duši každý rok.  více

Po téměř magickém zjevení v podobě CD Moravské hlasy - Jihomoravský kraj, které vyšlo před dvěma lety, jsme se konečně dočkali jeho pokračování. Autor tohoto odvážného počinu Jiří Plocek se v něm vydal dále, severně česko - slovenským pomezím až do kraje Zlínského.  více

Monumentální dílo Saul od Georga Friedricha Händela se v české premiéře dočkalo také scénického zpracování. Na závěr Hudebního festivalu Znojmo (po lednovém koncertním provedení v Brně a v Praze) jej nyní nastudoval soubor Czech Ensemble Baroque v čele s předními pěveckými osobnostmi působícími na české i zahraniční scéně.   více

Skupina Nebeztebe na brněnské scéně před pár lety doslova zazářila. Pětičlenná sestava s výraznou rytmikou, která se s nadhledem pohybovala nad styly, slavila vítězství na Portě a mířila na obrovské multižánrové festivaly. Zdánlivě v nejlepším kapelník Štěpán Hulc kapelu uspal a vrátil se až letos s úplně novou, tříčlennou sestavou. Noví Nebeztebe ve složení kytara, housle a mandolína nerezignovali na multižánrovost. Znovu koncertují a chystají konceptuální album Zásobování duše.  více

V rámci Olomouckých barokních slavností představil jako v pořadí pátou inscenaci programu domácí soubor Ensemble Damian. Čtyři po sobě jdoucí večery byla uvedena komická opera ĽElice skladatele Pietra Andrea Zianiho, která v režijním zpracování (a pod vedením) Tomáše Hanzlíka zazněla v obnovené premiéře.  více

Jedním z hudebníků, kteří se představí na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou v rámci speciálního programu Harfy nad Oslavou, bude kolumbijský harfeník Edmar Castañeda. V Náměšti bude mít také sólový recitál v rámci večera nazvaného O duši s lehkostí i naléhavostí. V telefonickém rozhovoru – volali jsme mu do New Yorku, kde žije – jsme s Edmarem Castañedou hovořili například o harfě sestrojené speciálně podle jeho představ nebo o jeho spolupráci s českou zpěvačkou Martou Töpferovou.  více

Třetí večer Olomouckých barokních slavností o víkendu nabídnul obnovenou premiéru hned tří samostatných hudebních celků. Znovuobjevený cembalový koncert, melodram Kázání na svatého Jána Pavla a oratorium Františka Antonína Míči uvedl soubor Ensemble Damian v dobové interpretaci a netradičně také každé dílo předvedl v jiném prostoru jezuitského konviktu.  více

Olomoucké barokní slavnosti začaly. Ve zdejším jezuitském konviktu otevřela jejich 7. ročník novodobá premiéra serenaty Il tribunale di Giove rakouského hudebního skladatele Karla Ditterse von Dittersdorfa. Dílo bylo poprvé uvedeno při oslavách narozenin pruského krále Fridricha II. Velikého 27. ledna 1775 a po vratislavské repríze roku 1777 upadlo v zapomnění. Tento neblahý osud se rozhodlo zvrátit hudební těleso Ensemble Damian, které v čele s uměleckým vedoucím ansámblu a režisérem Tomášem Hanzlíkem se dílo pokusilo přivést zpět k životu. V sólových rolích vystoupili Leandro Lafont (Osud, Apollon), Kristýna Vylíčilová (Génius Evropy, Minerva), Lucie Kaňková (Čas, Štěstěna), Monika Jägerová (Jupiter) a Jakub Rousek (Mars). Kostýmy i scénu navrhl režisér Hanzlík.  více

Festival Slunce ve Strážnici se bude letos konat už podvacáté. Především milovníci folkové muziky a klasického bigbítu mají v kalendáři poznačený termín 12. a 13. července. O historii festivalu, o jeho vrcholných momentech i těžkostech a také o tom, čím bude jiný letošní ročník, jsme hovořili s ředitelem Festivalu Slunce Pavlem Kopřivou.  více

Konec prvního prázdninového týdne se nesl ve znamení oslav. Na 7. července totiž připadá narození Aleny Veselé, významné brněnské varhanice a profesorky JAMU, která v tento den oslavila úctyhodných 96 let. Koncert uspořádaný právě k tomuto jubileu byl zároveň finální položkou 39. ročníku Brněnského varhanního festivalu a jako oslava narozenin zakladatelky (a nyní patronky celé přehlídky) má již v jeho programu pevné postavení.  více

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, v níž úlohou státu je vytvářet prostředí a podmínky pro rozvoj kreativity a tvůrčího potenciálu s vědomím skutečnosti, že živé umění dneška vytváří kulturní dědictví budoucnosti.  více

CD Transparent Water vzniklo dialog dvou výrazných osobností z různých částí světa – kubánského pianisty Omara Sosy a senegalského hráče na koru, mnohostrunný africký nástroj, Seckou Keity. Zatímco na album si přizvali několik dalších hudebníků, na koncertech je doprovází jediný z nich, venezuelský hráč na perkuse Gustavo Ovalles. Program, který před rokem nadchl publikum na festivalu Colours of Ostrava, si budete moci letos vychutnat v zámeckém parku v Náměšti nad Oslavou. Pánové vystoupí v rámci Folkových prázdnin v pondělí 29. července. Zatímco Keita se do Náměště vrací (v roce 2016 se účastnil projektu Struny nad Oslavou a letos bude také součástí večera Harfy nad Oslavou), pro předního kubánského pianistu se bude jednat o první výlet na Vysočinu.  více

Nejčtenější

Kritika

Pro včerejší zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku Festivalu Špilberk zvolila Filharmonie Brno dramaturgii sestávající z osvědčených i méně známých kusů. Podtitul Romantický karneval celý večer ponořil do karnevalového duchu, spjatého s oslavami před začátkem masopustu. Program si tedy vytyčil za cíl charakterizovat právě období veselí, oslav a masek skladbami, které svou náladou vypovídají o této periodě v roce. Téměř zaplněné nádvoří tak mělo příležitost vychutnat si nenáročný a líbivý program, který se také svou nižší teplotou snáze přiblížil onomu chladnému masopustní období.  více