Magnetické smyčky, porouchané záznamy a Vesmírná odysea

Magnetické smyčky, porouchané záznamy a Vesmírná odysea

Festival Itch My Ha ha ha se letos rozmáchl z klubové akce k ambicióznějším projektům a pustil se hlouběji do soudobé hudby. Zahajovací koncert v brněnském planetáriu táhl na jméno Williama Basinskiho, vůbec poprvé jsme měli možnost v České republice sledovat jeho práci s magnetofonovými smyčkami. Předcházelo mu opětovné setkání s dětskou operou Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea – a bylo znovu okouzlující.

William Basinski přijel do Brna o rok později, než měl. Loňská Expozice nové hudby si vzala za téma „octový syndrom“, zabývala se z mnoha stran procesem rozpadu filmového pásu a jeho zvukovou podobou. Jakkoli jsem k její celkové koncepci i výsledku měl a mám hodně výhrad, přece jen to byl pokus o ucelený pohled na jedno specifické téma. William Basinski by do něj se svými postupně ničenými magnetofonovými pásky zapadl dokonale a mohl by doplnit rozkládající se filmy svou performancí, jejíž nedílnou součástí nakonec byla i projekce.

Americký hudebník vytváří směs minimalismu, elektroakustické hudby, ambientu a plunderphonics ze starých magnetofonových nahrávek. Částečně je pouští z kotoučových magnetofonů s pomalým posuvem, část dotváří počítač, na pódiu je Basinského hlavním nástrojem mixážní pult. Záznamy dlouho se protáčejících smyček procházejí drobnými změnami, jak se pásek přehráváním postupně ničí, otírá a natahuje, zvuk dobarvují echa a hally, smyčky mění poměry hlasitosti a probíhají prostorem v dlouhé, táhlé vlně. Tempo je pomalé a pomalejší, zážitek uklidňující a trošku připomíná bublinkovou lázeň. Ale včetně její monotónnosti a uspávajících účinků.

Obviňovat minimalismus a ambient z monotónnosti může znít stejně hloupě jako vyčítat kočce mňoukání, ale Basinskiho vystoupení postrádalo schopnost publikum hypnoticky vtáhnout do svého světa. A je to možné i na velkých časových plochách: posluchači v České republice se o tom mohli přesvědčit při čtyřhodinové Music in Twelve Parts, kterou provedl před dvěma lety v Ostravě Philip Glass, při šestihodinových Many Many Women Petra Kotíka a nakonec i při pětihodinovém cyklu Inner Cities Alvina Currana, který provedl v Brně Daan Vandewalle. Nechat se zaujmout a zajmout svérázným a zdánlivě nekonečným hudebním světem je možné i na mnoho hodin, kdy poučky o maximální možné době udržení pozornosti přestávají platit. Basinskimu se to nepodařilo ani na těch skromných padesát minut, které brněnskému publiku věnoval.

Ne že by vystoupení nemělo silné momenty – hudební smyčky dráždivě prostoupené šumy a vadami, které jindy pokládáme za nežádoucí, se prolínaly v konsonantních, ale pořád jaksi nedokonalých souzvucích. Na začátku každého ze tří bloků žádoucí moment očekávání a vtahování nastával, potom se ale utápěl v prázdnotě. Chybu dělali zejména ti, kdo podlehli hudebnímu proudu i pohodlným křeslům a zavřeli oči. Abstraktní projekce na kopuli planetária mi připomínala světlo promítané skrz poničené děrné pásky odvíjené proměnlivými rychlostmi a umocňovala analogový feeling, byť digitálně zprostředkovaný. Z technického hlediska mě poněkud zklamal i Basinského živý mix smyček – občasné korekce dvoukanálového zvuku se mi nezdály ničím zvláštní. Jeho vystoupení by mohlo vytvořit výborný chill out po hutném koncertu soudobé hudby, ale jako samostatný, navíc předem velmi hvězdně anoncovaný program, obstálo jen stěží. Paradoxní mi přišlo, že zatímco v základu Basinského tvorby stojí nekontrolované změny výchozího materiálu, on sám svůj koncept udržuje po léta co nejstejnější. William Basinski ale v České republice ještě nikdy nevystupoval a slyšet jej živě rozhodně mělo smysl.

Vesmírná odysea podruhé

Zahájení festivalu Itch My Hahaha zopakovalo před Basinskim loňské uvedení dětské opery Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Děti ze Žiliny doplněné o několik dospělých hudebníků přijely v téměř stejné sestavě jako minulý rok do Kabinetu múz a jejich představení neztratilo nic na vtipu ani živosti. Paralela mezi vznikem vesmíru a orchestru nefungovala jen jako vtip na první dobrou, ale při druhém zhlédnutí byla pořád dost poutavá a vynořily se věci, které napoprvé unikly. Jak se v Jakobínovi učitel Benda chválí, že napsal kantátu jako od Mozarta, tak by se s Piačekovou prací mohl spokojit i John Cage. Jeho duch si s dětskou hravostí rozumí úplně přirozeně.

2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Dětská opera za sto výchovných koncertů

Pokud jsem operu Marka Piačeka označil loni jako „human specific“ vzhledem k zapojování konkrétních dětí do akcí, které vycházejí z jejich reálných sklonů, vcelku se to potvrdilo. Mezi účinkujícími chyběla holčička, která dřív pantomimicky „zpívala“ árii Královny noci z Kouzelné flétny. Nebyla nahrazena „někým podobným“, ale přišel opravdový záskok: dospělý hornista místo ní zazpíval Sarastrovu In diesem Heil’gen Hallen. Při paralelním provedení Cageových 4'33’’21 mobilů Jana Buriana mi v setmělém planetáriu došlo, že svůj díl ironického pohledu nedostávají jen symfonická klišé, ale i zlozvyky publika. Dětské tváře v mrtvolně modrém osvětlení byly jako malá zrcadla dospělých obličejů, na které se občas musí dívat hudebníci z pódia ve stejně horrorové záři.

Ve dvou částech zahajovacího koncertu Itch My Hahaha se střetly dva koncepty. Jeden, který do sebe vtahuje život a lidský faktor natolik, že nemůže zůstat stejný, i když se principiálně nemění. Druhý strojový, po léta pečlivě udržovaný v neměnném stavu. Tento kontrast byl nakonec možná nejpozoruhodnějším vedlejším efektem celého večera.

William Basinski. Marek Piaček: 2'16'' a pol: Vesmírna odysea. Dirigent: Marek Piaček, dramaturgie: Ivana Rumanová, Barbora Uríková, video: Dušan Dobiaš, Algis Kaveckis, scénografie: Martu Hlavajová. 12. 9. 2015, Hvězdárna a planetárium Brno. V rámci festivalu Itch My Ha ha ha.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • ::.:

    14. září 2015, 14:45
    Piste prosim Vas za seba a nie za cele publikum. Napriklad s vetou "ale Basinskiho vystoupení postrádalo schopnost publikum hypnoticky vtáhnout do svého světa" ako clen publika nesuhlasim.

Dále si přečtěte

Úvodní koncert letošní Expozice nové hudby byl chytře vymyšlenou hudební cestou od líbivé moderny druhé poloviny 20. století k současnějšímu skladatelskému jazyku. Dva sólové koncerty a dvě kompozice, které pracovaly především s barvou zvuku, tvořily logický celek, který byl přijatelný jak pro příznivce experimentů, tak pro konzervativnější publikum. Takový pořad není jednoduché sestavit a i kdyby se nestalo už nic jiného, tak si dramaturgie zaslouží jednoznačnou pochvalu.  více

Jediné brněnské provedení dětské opery Marka Piačeka 2'16'' a pol: Vesmírna odysea kladlo současným českým dětem do cesty jen jednu drobnou překážku: slovenština už pro ně není samozřejmým druhým jazykem. Byla to ale překážka nicotná ve srovnání s celkovým účinkem chytré kompozice, která kladla hravou paralelu mezi vznik vesmíru a symfonického orchestru a provedla interprety i posluchače dějinami hudby. Ale navíc – a snad i hlavně – to byla bezvadná zábava.  více

Litevská skladatelka Justė Janulytė se letos zúčastní festivalu Expozice nové hudby, kde bude v rámci úvodního koncertu provedena její skladba Prodlužování nocí. Rozhovor jsme začali u její monochromní hudby, ale dostali jsme se i k barvám, akustickým objektům, kompoziční metodě, dalším skladatelům a soudobé hudbě vůbec.  více

Včera začala Expozice nové hudby: festival, který otázky víc klade, než aby na ně odpovídal. Po loňském zkoumání hranic koncertního prostoru je letos překročil a vydal se na procházku městem.  více





V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více

Smutnou náhodou se brněnský básník a prozaik Jan Skácel nedožil sametové revoluce – zemřel 7. listopadu 1989 v sedmašedesáti letech, deset dní před začátkem velkých společenských i politických změn. Jeho pohřeb v obřadní síni hřbitova v Brně-Židenicích byl tehdy sám o sobě tichou manifestací proti režimu, který Skácelovi, člověku přísně apolitickému, neustále komplikoval život i práci. Na den přesně po třiceti letech si výročí Skácelova úmrtí připomnělo zcela zaplněné hlediště Divadla Husa na provázku vzpomínkovým večerem (D)obrovský Skácel, který byl naplněný hudbou i mluveným slovem.  více

Big band Cotatcha Orchestra, složený ze špičkových hráčů nejen českých, ale i slovenských a rakouských, si postupně buduje zasloužené renomé na brněnské a potažmo české či středoevropské scéně. Rok po úspěšných koncertech s nizozemským dirigentem a trombonistou Iljou Reijngoudem nyní big band odhalil repertoár, který by měl být obsahem jeho debutového alba. Koncerty s názvem Bigbandová elektronika proběhly na začátku listopadu v Ostravě a v Brně.  více

Kulturní dům U lípy na ulici Charbulova vprostřed týdne hostil tradiční Folklorní taneční. Tato milá akce v režii brněnského Slováckého krúžku se konala již po třetí. V několika týdnech na ní přizvaní lektoři učili tance typické pro jejich region. Podtitul aktuálního třetího běhu tanečních zní Tance méně známé a neznámévíce

Potemnělým sálem Divadla na Orlí se v neděli nesly táhlé zvuky fléten doprovázené zurčením potůčků, šuměním větru a chřestěním kamenů – to vše nabídla česká premiéra multižánrového projektu Prorok větru podle stejnojmenné knihy Stefana Biavaschiho. Za projektem stojí flétnistka a hlavní iniciátorka celého díla Martina Komínková, režisérka Ema Pantano a Marta Carino, jejíž videoprojekce se snoubila se zvukovým záznamem Šimona Obdržálka předčítajícího z Biavaschiho knihy. Technickou podporu zajišťovali Radek Komínek a Petr Šplíchal, uměleckou supervizi Massimiliano Zanoni.  více

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.  více

Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.  více

Pět děl vzniklých ve 20. století a doplněných novou premiérovanou skladbou zaznělo v rámci podzimního koncertu Ensemble Opera Diversa, konaného v sále Konventu Milosrdných bratří. Na provedení dramaturgicky vyváženého a pestrého programu se kromě čistě smyčcového orchestru podílela také flétnistka Michaela Koudelková a harfenistka Dominika Kvardová, vše se odehrálo pod vedením Gabriely Tardonové.  více

Mezinárodně proslulý muzikálový hit Mamma Mia! nasadilo jako trhák sezony Městské divadlo Brno. Neukojitelný celosvětový hlad diváků po muzikálu sešitém z písní skupiny ABBA bude jistě producentskou trefou do černého také v jihomoravské metropoli. Většina z padesáti repríz až do konce kalendářního roku na divadelním webu nese štítek Vyprodáno! Trojí alternace každé z hlavní rolí naznačuje také velké a dlouhodobé obchodní plány s titulem, kterému v divadelní i filmové podobě dal název známý song slavné švédské čtyřky. A přece: Není všechno zlato, co se třpytí. To bude ohledně brněnské verze konstatovat tento text s vědomím, že proti masovému šílenství diváků a většinovému vkusu se dnes stavět snad ani nelze. Mamma mia!  více

Prorok větru je multižánrový projekt flétnistky Martiny Komínkové. Vytvořila ho v Itálii a po italské premiéře se s ním poprvé představí ve svém domovském Brně. Česká premiéra proběhne v brněnském Divadle na Orlí v neděli 3. listopadu. Večerní představení od 19.00 je vyprodané, ale stále je možné zakoupit lístky na odpolední představení ve 14.00.  více

Ještě večer před závěrečným koncertem festivalu Moravský podzim pořadatelé uspořádali mimořádný koncert k poctě gruzínského hudebního skladatele Giji Kančeliho, který zesnul 2. října 2019. Provedení skladby Amao omi zajistily vokální kvinteto Ensemble Frizzante, smíšený pěvecký sbor VUT v Brně Vox Juvenalis a Saxofonové kvarteto Moravia pod vedením sbormistra Jana Ocetka.  více

Brno prožilo víkend přímo nabitý folklorem. Sobotní jubilující Poľanu vystřídal v neděli VUS Ondráš. Měli jsme tak možnost porovnat dva diametrálně odlišné přístupy k lidovému materiálu. Sobotní autentika se v neděli proměnila ve výrazový tanec s folklorním akcentem. Vojenský umělecký soubor svým novým programem s názvem kRok za kRokem oslavil v Janáčkově divadle pětašedesáté výročí.  více

Netradiční a unikátní představení měli možnost zhlédnout včera večer diváci festivalu Moravský podzim, tentokrát nezvykle v Mahenově divadle. Na jeden z posledních koncertů letošního padesátého ročníku zavítal soubor Geneva Camerata, známý pro své inovativní a tvůrčí projekty, z nichž jedním byl také v Brně uvedený Tanec slunce. Orchestr vedený Davidem Greilsammerem a doplněný tanečníkem Martím Corberou v něm pohybově ovládl celé jeviště i hlediště v choreografii, které její jedinečnou náplň a nápad vložil choreograf Juan Kruz Díaz de Garaio Esnaola.  více

Hudební festival Moravský podzim bere svůj jubilejní 50. ročník vážně – kromě již ikonického díla Einstein na pláži Philipa Glasse, které zaznělo na slavnostním zahájení, nebo povedené české premiéry Le Dîner Ondřeje Adámka, se program festivalu může pyšnit také neméně zajímavou komorní tvorbou polsko-ruského skladatele Mieczysława Weinberga. V pondělí 7. a v neděli 13. října zaznělo v Besedním domě všech šest jeho Sonát pro housle a klavírSonáta pro sólové housle a Sonáta pro klavír, to vše v podání houslisty Milana Paľy a klavíristy Ladislava Fančoviče.  více

V sobotu večer ovládl brněnské Sono Centrum příval energie a temperamentu, který sem vnesl VSLPT Poľana. Tento soubor, který zpracovává folklor Slovenska, zde oslavil 70. výročí svého vzniku.  více

Nejčtenější

Kritika

V brněnském Besedním domě bylo včera nebývale rušno. Zcela vyprodaný sál (a to včetně míst ke stání) dal tušit, že první abonentní koncert Filharmonie Brno z řady Filharmonie doma II „Klasicky i moderně“ patří k jedněm z nejdůležitějších večerů celé sezóny. Dramaturgie proti sobě postavila dva zcela opačné póly – českými i zahraničními posluchači milovaného Antonína Dvořáka, představitele vybroušené formy a melodické svěžesti, která učarovala i Johannesu Brahmsovi, a současnou americkou skladatelku, improvizátorku, zpěvačku, spisovatelku a režisérku Laurie Anderson, která pátrá po nových zvukových možnostech a proslula svými multimediálními projekty. Velkým lákadlem byla i účast samotné skladatelky. Laurie Anderson se však premiéry svého nově přepracovaného díla Amelia zúčastnila jako houslistka, zpěvačka a vypravěčka, když stanula na pódiu společně s orchestrem Filharmonie Brno, violoncellistou Rubinem Kodhelim a dirigentem Dennisem Russellem Daviesem. Ačkoliv by se dramaturgie večera – jak ostatně přiznává i programový text – dala trochu vratce podepřít „americkou“ berličkou, tím skutečně zásadním hudebním prvkem byl kontrast.  více