Ivana Rusko: Příležitost má dostat ten lepší

10. březen 2014, 0:38

Ivana Rusko: Příležitost má dostat ten lepší

Sopranistka Ivana Rusko (rozená Krejčiříková) je v současné době sólistkou opery v Curychu. Vystudovala ale brněnskou konzervatoř a začínala v Ensemble Opera Diversa, na jehož pozvání vystoupila minulý týden v Redutě. Jaký je život začínající pěvkyně v jednom z nejlepších operních divadel světa, jaké to je být přistěhovalec, o zpívání pro děti i vysněných rolích jsme s Ivanou Rusko mluvili den před jejím brněnským koncertem.

Zítra vás čeká koncert v Redutě zakončený duetem z Kyasovy a Drábkovy opery Pickelhering 1607. Kdy jste naposledy zpívala s Diversou?
To budou asi ty čtyři roky, co jsem pryč. Během té doby se mi nepodařilo najít žádný termín, abych se mohla vrátit.

Jak se do menšího studiového provozu naskakuje zpět z velkého divadla, kde teď působíte. Je to velký rozdíl?
Možná by to srovnání bylo lepší, kdybych teď dělala s Diversou nějakou operní produkci, ale vzhledem k tomu, že to je koncert, tak nevidím rozdíl proti jakémukoliv jinému vystoupení. Je to pro mě velká nostalgie, Brno, rodina a všichni lidé, kteří mě tu dlouho neslyšeli. Je v tom i pocit zodpovědnosti po reklamě, kterou mi tu dělají. Cítím to jako závazek a doufám, že nezklamu. Ale těším se na to.

Kdy jste vlastně do Diversy přišla?
Já jsem s Diversou začala zpívat ještě dřív, než se profesionalizovala. To byla představení v kavárně Spolkek a poprvé jsem, myslím, dělala Metařku. A dlouho se dělaly jenom ty miniopery, než vznikl Pickelhering. To byly všechny ty Loupežnické nevěsty, Dopisy, Mluvící dobytek, Smějící se hlava a sem tam nějaké koncerty. Ono toho ale nebylo tolik jako dnes, u našich představení lidé pili kávu a my jsme tam na schodech něco předváděli.

Na velké jeviště jste přišla přes školu?
V rámci nějakých školních představení ano, ale první profesionální vystoupení po absolutoriu bylo v Košicích. Zpívala jsem Hraběnku ve Figarově svatbě. A pak už jsem hned odešla do Švýcarska, takže tady jsem v divadle nikdy nezpívala.

Zpívat jste se po brněnské konzervatoři učila v Bratislavě u Hany Štolfové a Magdaleny Blahušiakové, proč ne na JAMU?
Mě nevzali a dál už jsem to nezkoušela. Ta slovenská škola měla dobrou pověst a myslím si, že právem. Byli tam výborní pedagogové a slovenská vokální škola má velkou tradici. Nikdy jsem toho nelitovala, i když vyměnit Bratislavu za Brno pro mě bylo trošku bolestné.

Z jakého důvodu, bylo v tom něco osobního?
Já jsem z Přerova, ale v Brně jsem se během šesti let na konzervatoři dobře zabydlela a dost dlouho mi trvalo, než jsem si na Bratislavu zvykla. Popravdě řečeno jsem si tam spíš nikdy nezvykla. Ale co se týká školy, nemám na to žádné špatné vzpomínky, spíš naopak. Strašně moc jsem se tam toho naučila.

Tady jste se hodně věnovala staré hudbě, postupně se posouváte k romantismu a současným věcem. Je to otázka vývoje hlasu, nebo jdete za nějakým konkrétním cílem?
Ono se to spíš rozšiřuje na všechny strany. Já se nijak nespecializuji a v divadle nemám ani ten luxus si vybírat. Jako členka ansámblu musím dělat to, co mi řeknou, a vážně je to od Monteverdiho až po Eötvöse.

Na toho jsem se chtěl i zeptat, v jeho opeře Tři sestry vás publikum poprvé výrazněji zaznamenalo. Byla pro vás role Iriny nějak přelomová?
Jednak to byla hlavní role, ale hlavně celá ta produkce byla strašně úspěšná. Ani nevím, jak moc se to čekalo. Je to sice jedna z nejhranějších soudobých oper, takže je známá, ale přece jen je to moderní kus a taky režie byla taková šílená. Dělal to Herbert Fritsch, což je v podstatě činoherec a proslul svým velice expresivním pojetím divadla. Nikdo nevěděl, co z toho vlastně bude, a nakonec vznikla úspěšná produkce, která byla neustále vyprodaná. Mohla jsem se tam dobře prezentovat a zároveň mě to i bavilo. Divočina, ale profesionálně udělaná.

Opera v Curychu patří mezi světovou špičku, jak si tam buduje svou pozici začínající pěvkyně. Jak ji přijímají a jak to přijímá ona?
Já jsem přišla do Curychu do operního studia a po dvou letech mě angažovali do ansámblu. To znamená, že už jsme se jako členové studia nemálo podíleli i na hlavních produkcích a ten přechod byl pozvolný. Ty lidi už jsem většinou znala, oni znali mě, a i když se jedná o ty největší hvězdy, které tam jezdí pravidelně hostovat, jsou to většinou hrozně příjemní lidé. Chovají se k vám na stejné úrovni, v kantýně u kávy se normálně bavíme kdo se jak má a neklaníme se třeba paní Nětrebko. Tohle mě fascinuje, jsme tam všichni na jedné lodi. Rozdíly se samozřejmě vidí na jevišti, ale ne na chodbách, nebo jen málokdy. Je tam příjemná atmosféra, co se týká mezilidské komunikace, a příjemná pracovní atmosféra, co se týká profesionality. Tam jsou všichni absolutní profesionálové, od vrátného přes číšníka v kantýně a kostymérky až po ty viditelné umělecké profese – toho si hrozně vážím. Každý umělec má osobního asistenta, který vám třeba i zuje boty, když se nechcete ohýbat; ne že by to bylo často. Může se to zdát i přehnané, ale ono to utvrzuje přátelskou a příjemnou atmosféru. Člověka ta možnost zbavuje stresu, kterého má i tak dost.

Zpívala jste v dětské verzi Prstenu Nibelungova, Dámu v dětské Kouzelné flétně… to asi nejsou vysněné postavy. Co to člověku dá?
To tak prostě je. Já jsem byla vděčná za každou roli, kterou jsem mohla na velké scéně zpívat a role v dětských operách nejsou nijak jednoduché. A mě hrozně baví hrát pro děti. Každý rok se tu uvádí celovečerní dětská opera, která je speciálně zkomponovaná. Loni se dělal Ostrov pokladů, letos Strašidlo cantervillské a příští rok bude Robin Hood. Když se chodím dívat na představení, často mě víc baví reakce dětí, ony jsou hrozně upřímné. Jakmile se nudí, tak nemají problém se bavit mezi sebou, různě se vrtí. Když se jim ale něco líbí, tak tleskají, křičí, člověk tu odezvu vidí okamžitě a je to hrozně vděčné.

Mně to trochu připomíná italské publikum…
Možná ano. Viditelný rozdíl je, když přijdou školy a když přijdou o víkendu s rodiči. To se chovají umírněně, ale když přijdou se školou a když se na konci klaníme, tak je to jako rockový koncert. Ony se určitě i předhánějí mezi sebou, kdo zakřičí víc, ne že by se jim to všechno tak moc líbílo, ale je to úžasný zážitek a nás to všechny baví. A je to super formát i z výchovného hlediska, děti vidí, že opera nemusí být nudná ani sterilní. Ty opery, co hrajeme my, jsou psané pro děti od šesti let a já věřím tomu, že když z nich budou mít pěkné zážitky, tak se budou vracet. Na těch dětských operách se navíc vůbec nešetří, jsou to velké výpravy, skvělé kostýmy, věnuje se tomu stejná pozornost jako kterékoli jiné opeře.

Po rolích, které nepatří mezi vysněné se ještě musím zeptat, jestli nějakou vysněnou roli máte?
Já doufám, že jednou, až budu taková větší, vyzpívám se, a případně i po nějakých dětech můj hlas dozraje do mladodramatického fachu. Abych mohla zpívat Jenůfu, Rusalku, Mimi, Liu, Micaëlu…

To rád slyším, že chcete zpívat Micaëlu, té roli se někdy říká „kráva s košíkem“, když to řeknu mírněji. Přitom je ale moc pěkná.
Ona je v porovnání s Liu možná taková mdlá, ale je to nádherná muzika...

...kus francouzského sentimentu v té španělské divočárně.
Pěkná definice. Já si zatím ale dokážu užít každou roli, ve které se objevím. Teď si užívám v Bohémě Musettu a můžu si u toho snít o Mimi, protože mám pocit, že mi ty plačky jdou líp. Ale proč nezpívat i koketu. Předpokládám, že každý o své roli tvrdí, že to je ta nej- něco, ale je pravda, že Musetta tam jediná prodělá nějaký vývoj. Ona ve druhém dějství vystupuje jako taková povrchní děva a ve čtvrtém je strašně citlivá a obětavá, ve třetím je to zase hysterka, takže se tam toho dá dost ukázat. Vrcholem je samozřejmě její árie ve druhém dějství a málokdo si z toho pamatuje něco jiného. Já jsem se ale vždycky těšila na čtvrté dějství, takové parlandované zpívání a plno citu, je to hodně silné.

V lyonské opeře jste hostovala jako Lauretta a Sestra Genovieffa v Pucciniho Triptychu. Co člověk dělá s takovou árií jako O mio babbino caro, kterou před ním zpívala ta největší esa a všechna příští ji zpívat budou?
To je nebezpečí těch hitovek, každý je zná. Na té produkci ale bylo nejzábavnější, že ji dělal David Pountney. Je to hodně vtipný člověk, sám se u toho bavil, vedl nás a měl dobré nápady, ale zároveň nám nechal i volnost a vznikalo to úplně přirozeně. U Lauretty podtrhl, že je to taková potvůrka a má tatínka omotaného kolem prstu, takže během té árie bylo několik vtipných momentů, někoho jsem kopla a dělala na „babba“ (taťku) různé obličeje, takže jsem se ani tak nesoustředila na to, jaká je to árie a všechny ty věci kolem ní.

Pucciniho Triptych (Plášť, Sestra Angelika, Gianni Schicchi) se dohromady moc nehraje, tvrdí se, že jednotlivé části jsou příliš rozdílné. Jak to v celku působilo?
Mně se to strašně líbilo a působilo to na mě dobře. Ty role nebyly dublované, takže jsem celý Triptych nikdy neviděla, ale podle toho, co jsem tak poslouchala a Plášť jsem viděla několikrát, tak to dávalo smysl. V Lyonu ale někdy dávali celý triptych a jindy se dělaly i dvojice, kdy se hrála jedna opera z Triptychu a k tomu nějaká úplně jiná. Gianni Schicchi se hrál se Zemlinského Florentinskou tragédií, Santa Susanna od Hindemitha se hrála se Sestrou Angelikou a s Pláštěm se hrálo Von Heute auf Morgen od Schönberga. Bylo to fajn.

Jak se žije přistěhovalci ve Švýcarsku, mě se zdá, že je to dost konzervativní země?
Já se pohybuju v mezinárodním prostředí, v opeře je Švýcarů dost málo, jsou tam lidé odevšud. Já jsem tam navíc s manželem, který je Slovák, takže tam žijeme tak trochu vlastní život, ale na úřadech nebo při vyřizování oficialit člověk někdy trošku narazí na určitý odstup: vy jste cizinci, to je trochu jiná skupina. Musím říct, že to není úplně příjemné. Asi neřeknu nějaké konkrétní důvody, ale něco tam je. Mám pár dobrých přátel Švýcarů, ale ti jsou všichni z uměleckého prostředí a nějakým způsobem se vymykají.

Ve srovnání s tím, co tady někdy zažívají cizinci s cizineckou policií, je studený odstup ještě slušná varianta…
Určitě, a koneckonců i Curych je mezinárodní město. Vlastně úplně aktuální věc je nedávné referendum ohledně omezení přistěhovalectví. Vím, že z toho vyplynulo, že lidé ve velkých městech byli spíš proti tomu omezování a venkov je konzervativnější. Občas se setkáte s poznámkami typu „tady byl hezký klid, když tu nebyli cizinci“ a podobně. Člověk si to potom trochu bere.

Tady lidé v různých variantách říkávají to samé. Možná je dobře si uvědomit, že je to jinde může taky potkat. Nadávají třeba na cikány, přijdou jinam a zjistí, že jsou tam za cikány sami...
Přesně. Já jsem během celého studia nebyla na žádné stáži, manžel za mnou do Švýcarska přijel až za rok a byla jsem tam sama. Pro mě to byla osobní škola nejen kvůli jazyku, který jsem sice plusminus ovládala, ale přece jen trvá, než se člověk zorientuje. Hodně mě to ovlivnilo, stala jsem se tolerantnější. Člověk ty problémy najednou vidí úplně z jiné strany.

Občas se tu objeví i takové nápady, že by brněnská opera měla zaměstnávat brněnské umělce…
Ve Švýcarsku to funguje tak, že když se člověk hlásí o místo, tak mají dávat přednost Švýcarům, ale v divadle to bez cizinců nejde. Já souhlasím s názorem, že příležitost má dostat ten lepší. Zaslechla jsem i tady hlasy, že je tu teď tolik cizinců, Rusů, ale to pramení i z toho, že je stále těžší se uplatnit. Hranice jsou otevřené a zpěváků z Asie, Ameriky a Ruska, kam strkají i nás, je nekonečné množství. A jsou většinou výborní. Já potom chápu, když někdo chytí frustraci, že nemůže dostat místo a berou mu ho cizinci. Mám pro to nějakým způsobem pochopení, i když jsem ta, která jim tu práci taky bere.

Máte pocit, že líp pracujete, když jste líp zaplacená? Tady se s tím hodně operuje, občas se ozvou hlasy jako „dejte našim umělcům stejné platy jako v Německu nebo v Anglii a uvidíte, jak to najednou půjd“ – je to tak?
Nějakou roli to hraje, ale částečně je to i v nátuře. Ve Švýcarsku jsou lidé zvyklí pracovat a odvádět svou práci nejlíp, jak to dokážou. Muzikanti ale nejsou v situaci, kdy každý musí mít tři práce, aby se dostal na úroveň průměrného platu, jak mi to občas říkají známí z České republiky. Tady je to i ceněná profese a když člověk řekne, že je zaměstnaný v Opernhaus Zürich, tak to něco znamená. A nejen u lidí z uměleckého prostředí.

Je něco, co byste si do Švýcarska vzala ráda od nás a naopak – co byste si ráda vzala ze Švýcarska sem?
Ze Švýcarska bych si sem ráda vzala všeobecnou lidskou slušnost. První dojem je takový, že se k vám všichni chovají strašně slušně, v restauraci, cizí lidé na ulici, všude. Když přijedu sem a někdo se tváří, že ho obtěžuji, když si objednám kávu, tak mě to vždycky rozčílí. Já vím, že když v tom člověk žije, tak si na to asi zvykne. Ale je to něco, co by ani nemuselo tolik stát. Odsud bych tam vzala trošku větší uvolněnost. My se dokážeme nad věcmi víc pozasmát, což občas sklouzne k tomu, že se na něco vykašleme úplně – to je zase opačný extrém. Trošku té ležérnosti by jim tady ale mohlo prospět.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Se svou novou operou Ponava (Ztracené řeky) se Ensemble Opera Diversa posunul k vážné a působivé alegorii o současném světě. Jmenuje se podle brněnské podzemní řeky, ale není o Brně. Je o světě a spodních proudech, které jsou neviditelné, ale věrné a stále nablízku.  více

Ensemble Opera Diversa a přidružený sbor Ensemble Versus připravily na začátek své sezóny koncert duchovní hudby v chrámu svatého Augustina na Kraví hoře. Solidní interpretační úroveň byla vysloveně potěšující, lehce rozkolísaná dramaturgie do určité míry pochopitelná – až na jednu výjimku se jednalo o tvorbu současných autorů.  více

Opera diversa minulý týden uvedla brněnskou premiéru Palackého truchlivý konec Miloše Štědroně podle předlohy Huberta Krejčího  více


Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více

V pondělí 18. září se v Rytířském sále Nové radnice uskutečnilo velmi neobyčejné přijetí: primátorka Markéta Vaňková iniciovala setkání více než třech desítek sbormistryň a sbormistrů, kterým tak při příležitosti projektu Rok sborů vyjádřila dík za jejich soustavný přínos k obohacování brněnské hudební scény a za mimořádnou péči o kulturní život našeho města. Fakt, že se v Brně můžeme pyšnit stovkou aktivních pěveckých sborů fungujícími napříč generacemi a profesemi, s sebou totiž nepřináší pouze velké množství koncertů či kultivaci talentů. Aktivní sborová komunita znamená pro město také početnou skupinu lidí věnujících volný čas společné tvůrčí činnosti a v neposlední řadě právě sboristé tvoří i poučené publikum pravidelně navštěvující ostatní kulturní akce.  více

Filharmonie Brno v čele se šéfdirigentem Dennisem Russellem Davisem a Českým filharmonickým sborem Brno vkročila 14. září v Janáčkově divadle do nové 68. sezony. Nadcházející koncertní sezona 2023/2024 nabídne pestrou paletu koncertních cyklů. Mnohé z večerů jsou v rámci oslav roku české hudby (2024) věnovány právě českým skladatelům a jejich (nejen) hudebnímu odkazu. Filharmonie ale také pořádá nebo se podílí na významných mezinárodních festivalech jako je například Moravský podzim, který začne prvního října. Těleso si pro svůj zahajovací koncert vybralo monumentální vokální dílo Gustava Mahlera – jeho druhou symfonii s podtitulem Vzkříšenívíce

Již nezvyklý podtitul „XI. ročník hudebních a divadelních slavností předtím, než…“ dával tušit, že jedenáctý ročník festivalu Olomoucké barokní slavnosti bude něčím výjimečný. Jen málokdo však nejspíše věděl, že závěrečný koncert 11. ročníku festivalu bude také jeho posledním večerem vůbec. Koncert souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíka, který se odehrál v sobotu 9. září v olomouckému kostele Panny Marie Sněžné, totiž uzavřel nejen letošní festivalovou řadu, ale také celou jedenáctiletou historii Olomouckých barokních slavností. V úvodní řeči však zazněl také příslib, že Volantes Orchestra (rezidenční orchestr festivalu) bude ve své činnosti nadále pokračovat. Jeho činnost by mohla určitým způsobem zaplnit tuto nově vzniklou díru na olomouckém festivalovém trhu.  více

Vlaky jako symbol odjezdu, příjezdu a návratu byly hlavním tématem druhého ročníku Mezinárodního festivalu židovské kultury ŠTETL FEST, který se konal na přelomu srpna a září. Čtyřdenní program v sobě propojil historické události židovských spoluobčanů odvezených z Brna do koncentračních táborů za druhé světové války s novodobými příběhy Ukrajinců, kteří do jmenovaného města před válkou utekli. Jako připomínka těchto událostí byl při zahájení festivalu na brněnském hlavním nádraží odhalen Památník zmizelých a na vybraných brněnských náměstích si mohou občané až do konce září prohlédnout výstavu Příběhy z Ukrajiny. Závěrečný koncert v režii Škampova kvarteta s podtitulem Vlaky konaný v neděli 3. září v Besedním domě byl pomyslnou tečkou za festivalem, při níž se hudebně i historicky umocnila otázka opouštění a návratů.  více

Poslední koncert hudebního multižánrového Festivalu Špilberk se příznačně nesl v duchu dobývání středověkých království. Návštěvníci si totiž přišli vychutnat soundtrack k počítačové hře Kingdom Come: Deliverance, jež zazněl v neděli 27. srpna v podání Filharmonie BrnoPěveckého sboru Masarykovy univerzity a Středověké hudby Bakchus pod taktovkou skladatele, aranžéra, dirigenta, houslisty a autora hudby Jana Valtyvíce

Jak vypadá spojení swingové kapely s operním zpěvákem ukázal projekt Nebe na zemi ve čtvrtek 24. srpna nádvoří hradu Špilberk. Zpěvák, herec, scenárista, režisér a především umělecký vedoucí ansámblu Melody Makers Ondřej Havelka společně s barytonistou Adamem Plachetkou si pro své příznivce připravili velkolepou show založenou na písních a textech Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.  více

Dvacátý čtvrtý ročník Festivalu Špilberk v Brně odstartoval třetí srpnovou neděli známými melodiemi francouzských filmů s Jeanem-Paulem Belmondem. Pestrý festivalový program divákům nabídl večer plný slavných árií a orchestrálních kusů s příhodným titulem Carpe noctem (Užívej noci). Koncert s motivem lásky a tematicky související s tajemnou večerní dobou se konal ve středu 23. srpna na brněnském hradě. Za doprovodu hostující Janáčkovy filharmonie Ostrava pod taktovkou mladé talentované Aleny Hron se jako hlavní sólistka představila sopranistka Veronika Rovnávíce

Do posledního místa zaplněná rozlehlá bazilika ve starobylém německém klášteře Eberbach vestoje aplaudovala brněnským umělcům, kteří zde v pátek uvedli Symfonii č. 2 c moll Gustava Mahlera. Devadesátiminutovou symfonii (jednu z autorových nejrozsáhlejších) známou pod názvem Vzkříšení zde uvedla Filharmonie Brno (FB) ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno (ČFSB). V sólových partech se představily dvě pěvkyně brněnské opery Pavla Vykopalová a Jana Hrochová, orchestr dirigoval také domácí Dennis Russel Davies. Tento unikátní program zahájí i letošní filharmonickou sezonu v Brně.  více

S bluesovým písničkářem a výrobcem kytar Janem Ficem hovoříme o jeho třetím albu Homunkulus. Ale nejen o něm. Dostane se i na témata jako předskakování před Robertem Crayem, využití trámů z brněnského Moulin Rouge nebo obnovení spolupráce s trampskou skupinou The Honzíci.  více

Brněnská písničkářka Yana natočila své první album Journey of the Soul v irském Dublinu a pozvala si na ně řadu špičkových irských hudebníků.  více

Mezinárodní soubor Ensemble Fantasmi zaměřující se na starou hudbu a založený flétnistou Paulem Leenhoutsem při menším evropském turné vystoupil v Olomouci, na znojemském hudebním festivalu a zavítal také do Brna. Divákům se představil v pondělí 24. července v Červeném kostele, kde si spolu s přizvanými zpěváky připravil vokálně-instrumentální díla českých barokních skladatelů. Ve stejném duchu se nesl i recenzovaný koncert konaný v Sále Milosrdných bratří 25. července, který byl zároveň posledním večerem zmíněného turné. Svým podtitulem Musica Bohemica poukazoval na rozmanitý program, tvořený pouze instrumentálními díly z per českých komponistů období baroka a klasicismu.  více

Italský soubor Il Giardino Armonico pod vedením dirigenta a flétnisty Giovanniho Antoniniho patří mezi nejlepší světové ansámbly věnující se staré hudbě a existuje jen málo důvodů k pochybám o tomto tvrzení. O to větší radost měli návštěvnici koncertu s podtitulem Barokní afekty, který se odehrál v programu Hudebního festivalu Znojmo 21. července v jízdárně Louckého kláštera. Zde soubor Il Giardino Armonico vystoupil znovu po pěti letech s promyšleným a virtuózním programem sestávajícím z děl Antonia Vivaldiho, Pietra Antonia Locatelliho, Georga Friedricha Händela a – trochu překvapivě – Isanga Yuna.  více

Hudební festival Znojmo je krůček od svého velkého jubilea – příští rok oslaví 20 let existence – jednu z největších dramaturgických lahůdek si prezident festivalu Jiří Ludvík a umělecký ředitel Roman Válek přichystali již na tento rok. Letos je tomu totiž přesně 300 let, co ve Znojmě zazněla gratulační serenata pro Alžbětu Kristýnu, manželku císaře Karla VI., La Concordia de‘ pianeti (Harmonie planet) dvorního vicekapelníka Antonia Caldary na libreto Pietra Pariatiho. Premiéra operního představení v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a s hudebním doprovodem orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque pod taktovkou Romana Válka (sbor řídila Tereza Válková) se uskutečnila 20. července v jízdárně Louckého kláštera. Jako sólisté vystoupili mezzosopranistka Dagmar Šašková (Venuše), sopranistka Hana Blažíková (Diana), kontratenorista Andreas Scholl (Jupiter), kontratenorista Valer Sabadus (Apollon), kontratenorista Franco Klisovic (Karel VI. /Mars), tenorista Jaroslav Březina (Merkur) a barytonista Adam Plachetka (Saturn). Samotná císařovna Alžběta Kristýna byla v rámci inscenace ztvárněna hned ve dvou podobách – jako 32letou ji představila tanečnice Lydie Švojgerová a jako 59letou Ladislava Košíková. V samotném závěru se na scéně objevila rovněž mladinká Magdalena Nešporová jako představitelka nejmladší z císařovniných dcer Marie Amálie. Choreografii připravil Martin Šinták a kostýmy navrhla Ivana Ševčík Mikloškovávíce

Písničkář Slávek Janoušek v poslední době spolupracuje s básníkem Jiřím Žáčkem. Poté, co vydal album jeho zhudebněných básniček pro děti Koťata a album veršů pro dospělé Učitel Žáčkovi, Žáček učiteli, přichází v roce svých 70. narozenin s novinkou Život je krátký. Jde znovu o zhudebněné básně Jiřího Žáčka, tentokrát opět pro dospělé posluchače.  více

Nejčtenější

Kritika

Soubor Ensemble Opera Diversa brněnským posluchačům již několikrát představil skladby Davida Matthewse (*1943), dokonce se ve většině případu jednalo o světové či české premiéry. Ke skladatelovu letošnímu jubileu přispělo jmenované těleso, respektive jeho komorní odnož Diversa Quartet v čele s dramaturgem Jiřím Čevelou koncertem 20. září v prostorách Vily Löw–Beer. Programu sestavenému z děl skladatelů, kteří jsou úzce spojeni s osobností Davida Matthewse, včetně jeho autorské skladby, předcházela hodinová beseda za přítomnosti samotného skladatele. Matthews je skladatel britského původu s dlouholetými vazbami na brněnský okruh skladatelů a muzikologů. Kromě účasti na tzv. bytových seminářích v osmdesátých letech ho pojí také přátelství s několika osobnostmi jako je skladatel, pedagog a hobojista Pavel Zemek Novák (*1957).  více